Issuu

��

MUDr. Radkin Honzák, CSc. MUDr. Vladimíra Novotná JAK SE ASERTIVNÌ PROSADIT Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2589. publikaci Odpovìdná redaktorka Jana Jandovská Kubínová Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 180 Vydání 1., 2006 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2006 Cover Photo © profimedia.cz/CORBIS ISBN 80-247-1226-1 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6570-9 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

OBSAH PØEDMLUVA

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Zkuste vyøe it své problémy sami! . . . . . . . . . . . . . . . 7 Nepodceòujeme záva nost va ich problémù . . . . . . . . . 7 Chcete-li se cítit lépe, musíte udìlat nìkteré zmìny . . . . . 8 Je mo né nauèit se ít svobodnì, bez neurotické pøítì e? . 8 Jak postupovat, abychom dosáhli plánované zmìny? . . . . 9 Stojí ta námaha vùbec za to? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Co v knize najdete a nenajdete . . . . . . . . . . . . . . . . 10 I.

PROBLÉMY SEBEPROSAZENÍ . . . . . . . . . . . . 11

II.

ZÁKLADNÍ SOCIÁLNÍ POTØEBY A JEJICH USPOKOJOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

III.

IVOTNÍ ROLE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Psychosociální problematika z hlediska transakèní analýzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

IV.

ASERTIVNÍ PØÍSTUPY

. . . . . . . . . . . . . . . 147

Vyjádøení vlastních pocitù . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Schopnost po ádat o to, co potøebujeme . . . . . . . . . . 155 Neøíkat ano, chceme-li øíci ne . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Pøijmout odmítnutí bez pocitu urá ky . . . . . . . . . . . . 161 Umìní vyjádøit kritiku i pochvalu . . . . . . . . . . . . . . 163 V.

ODPOVÌDNOST ZA VLASTNÍ IVOTNÍ CESTU . . . 174

|5|

PØEDMLUVA

Zkus t e v y ø e i t s v é p r o b l é m y s a m i ! Na e dlouholetá ambulantní poradenská a pedagogická praxe nás pøivedla k závìru, e mnoho lidí vyhledává psychiatrickou nebo psychologickou pomoc i v pøípadech, kdy by si mohli své problémy vyøe it sami. Mohli by je dokonce vyøe it døív, ne se nakupí do takového mno ství, e se stávají nepøehlednými. Myslíme si, e jim k tomu nechybí chu a odvaha, ale e èasto nejsou schopni vidìt pravou podstatu problému. Se selskou psychologií , která staví na zdravém rozumu, vystaèíme v bì ném ivotì ve vìt inì pøípadù. Objeví se v ak pøípady zamotané, kdy je u iteèné znát nìkteré zákonitosti vìdecké psychologie.

N e podc e òuje m e z á v a n o s t v a i c h pr oblé m ù Nemyslíme si, e neurotické a stresové obtí e jsou malicherné. Nìkteré doká ou pìknì otravovat ivot, nìkteré se mohou promítnout i do zhor eného zdravotního stavu. Myslíme si v ak, e øada z vás má dost vlastních sil k jejich øe ení. A myslíme si také, e to, co si èlovìk vydobude sám, má pro nìj významnou hodnotu. e se pøi samostatném øe ení uèí také do budoucnosti, a stává se odborníkem na svùj ivot . Nabízíme proto struèný pøehled základních situací, které mohou pùsobit nepøíznivì, abyste se podle nich mohli alespoò pøibli nì orientovat.

|7|

C hc e t e -li s e c í t i t l é p e , m u s í t e u d ì l a t nì kt e r é z m ì ny V ichni máme svùj obraz o svìtì a o svém místì v nìm. Na e jednání smìøuje z velké èásti k tomu, abychom si tento obraz potvrdili. Vìøí-li nìkdo, e chleba padá zásadnì namazanou stranou na nejdra í koberec, nedá si pokoj, dokud se mu nepodaøí tuto zkázu realizovat. V ichni jsme konzervativní a velká èást na eho jednání vyplývá ze setrvaènosti. I ti nejvìt í buøièi a rebelové jsou v podstatì konzervativní v tom, e v dy a za v ech okolností musejí bouøit a rebelovat. V ichni máme omezený vzorec chování, o kterém øíkáme, e je pøece normální a zapomínáme na to, e druhým se tak jevit nemusí, proto e oni mají také své normy, které se od na ich èasto výraznì odli ují. Na e chování je z velké èásti tak dokonale nauèené, e se nám stalo zvykem, o nìm pøedpokládáme, e je nezamìnitelný. Není!!! Je ale tøeba vìdìt, co chceme mìnit, jak to chceme mìnit a co tou zmìnou dosáhneme. V knize nenajdete pøesný návod, ale najdete tam podnìty, pøíklady i varování pøed slepými ulièkami.

J e m o né na uè i t s e í t s v o b o d n ì , b e z ne ur ot ic ké pø í t ì e ? V echno, co potøebuji k ivotu jsem se nauèil v mateøské kole, praví titul Fulghumovy knihy, a má pravdu. Vìt inu prvkù jednání s lidmi i pøístupù k sobì samým jsme se nauèili v dobì, kdy nám nebylo je tì est let. Nauèili jsme se to tak samozøejmì, jako mateøský jazyk. Nauèili jsme se spoustu u iteèných vìcí, ale také plno pravidel a zásad, které pùsobí spí e k na í kodì. Dnes jsme dospìlí a mù eme si vybrat, zda se chceme nauèit nìèemu u iteènìj ímu. Je to tak obtí né, jako nauèit se cizí jazyk, nìkdy mo ná i obtí nìj í. Ale je to mo né. Jestli e mì dìtské zku enosti vedly k tomu, e jsem plachý a nesmìlý, mohu se dnes nauèit vystupovat sebejistì a odvá nì. Jestli mì dìtství nauèilo hledat útìchu v jídle (a díky tomu mám dnes nadváhu), mohu se nauèit hledat a nalézat potì ení i v ji|8|

ných aktivitách. Musím se v ak proto jednoznaènì rozhodnout, pustit se za tím a neèekat, e kouzelný proutek nebo jiný zázrak vyøe í v echno za mne.

J a k pos t upov a t , a b y c h o m d o s á h l i plá nov a né z m ì n y ? Pøedev ím systematicky, pomalu, po jednotlivých krocích. Metoda v e nebo nic neslaví v tìchto pøípadech úspìchy. Jestli e ji zvolím, ,,v e dostanu sotva v 1 % pøípadù, v 99 % je to nic . Trpím-li nadmìrnou ostýchavostí, je nesmysl stanovit si jako první úkol veøejné vystoupení v televizi. Neúspìch, který mi takové poèínání pøinese, mì odradí od dal ích pokusù. Je nutné postupovat pozvolna: nejprve se cizího èlovìka (kterého jsem se v dy obával oslovit v pøedstavì trapnosti takového poèínání) zeptám na cestu kamkoli. Nepotøebuji vìdìt, jak se tam dostanu, proto e to stejnì vím. Potøebuji se ujistit, e se odhodlám a e se nic dìsného nepøihodí. Postupnì roz iøuji program takových aktivit. Pak zatelefonuji do rozhlasové stanice s telefonickou linkou, abych v nìkterém poøadu pøednesl svùj názor. Potom vystoupím v debatì na pracovi ti a budu-li pozvolna roz iøovat své aktivity, mohu se za èas objevit i v té televizi (ale i borci mají trému, kdy se rozsvítí èervené svìtlo kamery a re isér øekne: Hlavnì se tvaøte pøirozenì. ).

St ojí t a ná m a h a v ù b e c z a t o ? To ji zále í na vás. My jsme pøesvìdèeni, e svobodnì itý ivot na èerstvém povìtøí je kvalitnìj í a veselej í, ne ivot plný obav, strachù, sebepodceòování a dal ích patných pocitù. Svoboda nezaruèuje, e budu mít v dy úspìch, zaruèuje mi v ak mo nost, e se o nìj mohu pokusit, co mi klec neurotických pocitù nikdy nedovolí.

|9|

C o v kniz e na j d e t e a n e n a j d e t e Ani omylem zde nenajdete konkrétní rady typu kuchaøky , která jasnì pøedepisuje: Vra do toho deset vajec Najdete tu pøíklady a rozbory, ale nenajdete hotové recepty, ani jízdní øády do stanice tìstí. Najdete zde povzbuzení k tomu, abyste pøevzali odpovìdnost za svùj ivot, ale nenajdete seznamy toho, co je v ivotì správné a co je naopak patné . My ale vìøíme, e to doká ete rozeznat sami. Praha, 17. ledna 1999

autoøi

| 10 |

I. PROBLÉMY SEBEPROSAZENÍ Prvky sociálního chování jsou, jak známo, pøítomny ve vývojové øadì u podstatnì ni ích druhù, ne jsou primáti a èlovìk. Chování jednotlivcù v tak primitivních spoleèenstvech, jako jsou termiti, vèely, ryby nebo ptáci, je urèováno øadou pravidel instinktivní úrovnì, která má svùj jednoznaèný biologický význam sledující zachování rodu. Biologický vývoj je mo no chápat jako pøírùstek informace v biologických systémech. Díky tomu se ve vy ích vývojových stadiích setkáváme s diferencovanìj ími a slo itìj ími projevy sociálního chování, které mohou být v mnoha prvcích pou ity jako analogie specifického spoleèenského chování èlovìka. Sociální chování v nej ir ím slova smyslu nelze chápat izolovanì, bez vztahu k chování reprodukènímu. Nejschopnìj í samec hejna, stáda, smeèky èi tlupy se stává zárukou kvality genetické linie, proto e z titulu svého hierarchického postavení ve skupinì má zaji tìnou mo nost výbìru. Otázka proniknutí do èela spoleèenstva je v pøírodì spojena s urèitou formou boje èi soutì ení, v ní se uplatòují jak fyzické vlastnosti, tak urèité prvky pøizpùsobení aktuálním podmínkám, co , obecnì vzato, lze pokládat za jistou formu inteligence. Vnitrodruhový boj, který k tomuto prosazení vede a slou í jako urèité síto, v sobì obsahuje jisté prvky agresivity. Ty v ak neslou í k fyzickému znièení protivníka, ale k urèení jeho postavení ve spoleèenstvu. Hierarchie, vzniklá neustálým tøíbením kvalit jednotlivcù, není stálá a svou otevøeností k mo nosti zmìny zaji uje potøebnou kvalitu genetického kódu. Udr ování prominentního postavení ve skupinì je spojeno s rùznými rituály, kterými si v ichni ovìøují stabilitu a funkènost dosa eného uspoøádání. Nejbli í, a tedy nejsrozumitelnìj í, je nám hierarchický vzorec u tlupy opic. Z vnìj ího pohledu mù eme vidìt mocenskou pyramidu, na jejím vrcholu stojí jedinec, antropomorfnì èasto oznaèovaný jako král , který má v echny zjevné atributy moci: pøíslu í mu první èást koøisti, v období øíje má nezadatelné právo na v echny samice, jeho rozhodnutím se øídí | 11 |

pøesuny tlupy, nikdo se neodvá í ho napadnout. Pod ním je skupina samcù, oznaèovaných jako lechta . Její pøíslu níci mají, a na zásadní rozhodnutí, práva obdobná, ov em a poté, kdy král ji nemá dal í po adavky. Soupeøí mezi sebou o vy í postavení, ve skuteènosti v ak o mo nost ohrozit dominantní postavení krále . Na periferii tlupy je velká skupina bojovníkù , kteøí jsou vystaveni nejvìt ímu riziku, proto e zaji ují ochranu tlupy. Nemají v ak mo nost, aby stejnì pøirozeným a pravidelným zpùsobem, jako je tomu v pøípadì krále a lechty , byla zaji ována jejich kvalitní vý iva, proto e jsou posledními, kteøí se dostávají k dìlení koøisti. Samice mají v tlupì zvlá tní postavení, vìnují se hlavnì péèi o potomstvo. Mláïata jsou relativnì dlouhou dobu hájena a podle svých kvalit se v nastupující dospìlosti zaøazují do hierarchických skupin. Cítí-li se nìkterý z pøíslu níkù lechty dostateènì silný na to, aby zaútoèil na vedoucí pozici krále , uèiní tak v otevøeném souboji. Vítìz souboje se stává vùdcem tlupy, pora ený si vybojuje místo v hierarchickém ebøíèku mezi lechtou . Ve výzkumném ústavu v Suchumi, kde je sledováno chování primátù, probìhl pøed lety, dnes ji klasický a opakovanì citovaný, pokus. Vìdci chytili krále smeèky a umístili jej do malé klícky, odkud mohl sledovat, co se v tlupì dìje. Sesazení králové zmírali velmi èasto za pøíznakù akutního srdeèního selhání èi infarktu myokardu, kdy pozorovali, jak se bez boje zmocnili jejich práva privilegií nástupci. Ji na této úrovni tedy mù eme konstatovat dùle itost vìdomí sociálního postavení pro homeostatickou rovnováhu tìlesných i neurofyziologických funkcí. Dùle itost hierarchického zaøazení mù eme posoudit i z pozorování uskuteènìných v japonském ústavu zabývajícím se výzkumem chování primátù. Ukázala na skuteènost, e ani nová a u iteèná informace se v tlupì neprosadí, pokud není pøedána jedincem na dostateèné hierarchické úrovni. Mezi tamními opicemi se vyskytl jakýsi opièí Archimedes opice, která zjistila, e lze pohodlnì oddìlit zrní od pøimíseného písku tak, e se smìs hodí do vody; písek klesne ke dnu a èisté zrní se lehce sebere z hladiny. Pøesto e tento zpùsob byl daleko pohodlnìj í ne dosavadní pracné pøebírání smìsi, pøevzala tuto zku enost jen ta èást tlupy, která byla mlad í | 12 |

I. KAPITOLA

ne tato inteligentní vynálezkynì, zatímco star í opice dále pøebíraly zrní pùvodním namáhavým zpùsobem. Teprve poté, kdy se novátorka dostala pøirozenou cestou na vy í hierarchický stupeò, vyu ívala tohoto poznatku celá tlupa. Z uvedených pøíkladù vyplývá dùle itost a hodnota hierarchického zaøazení, i biologická cena prosazení se. U lidí samozøejmì nemù eme redukovat otázky sebeprosazení na jednoduchou biologickou úroveò, proto e bychom tím popírali specifiku lidského spoleèenství. Nesmíme ale zapomenout, e tyto biologické prvky jsou v lidských sociálních modelech zakódovány a nelze je opomíjet. Potøeba sebeprosazení u èlovìka je potøebou na rùzných úrovních. Chápeme-li èlovìka v dne ním pojetí jako jednotku biopsychosociální, je zøejmé, e realizace sebeprosazení musí uspokojit v echny tøi uvedené oblasti ve specificky lidské dimenzi a souèasnì ve slo ité struktuøe mezilidských vztahù. Pokusíme-li se rozdìlit jednotlivé sféry a konkretizovat zpùsob jejich uspokojování, dopou tíme se nutnì urèitého pracovního zjednodu ení. Jedinec se nemù e projevovat izolovanì v té které jednotlivé sféøe (nemù e sledovat pracovní kariéru, ani by dbal na své tìlesné zdraví a souèasnì nepou íval psychických schopností apod.). Toto zjednodu ení pokládáme za nezbytné pro pochopení a rozbor, které pøedcházely závìreèné syntéze. Prosazení v biologické oblasti je vázáno pøedev ím na dobrý zdravotní stav a schopnost výkonu. V psychické sféøe se v eobecnì vysoce hodnotí pøedev ím intelekt, pøièem se ve vìdomém pøístupu vìt inou opomíjí emoèní vyrovnanost a vyzrálost, které jsou nezbytnì nutné k tomu, aby se intelekt mohl konstruktivnì uplatnit. V sociální sféøe, která je nejslo itìj í, a tedy nejkøehèí a nejzranitelnìj í, se jedná pøedev ím o vytvoøení pozice ve vztazích. V prùbìhu vývoje jedince se inventáø pou ívaný k sebeprosazení mìní. U nejmlad ích dìtí mají nejvìt í hodnotu tìlesná síla, výkon a soupeøivé získávání pøevahy. Kluk, který umí nejlépe hrát fotbal, lézt po stromech, | 13 |

házet kamením, je ostatními dìtmi uznáván jako pøirozená autorita, neotøesitelná ani skuteèností, e pro výukovou nedostaèivost mu hrozí pøeøazení do zvlá tní koly. Jeho pozice se zhor uje a pozdìji, kdy vrstevníci zaèínají oceòovat více psychické schopnosti, slo itìj í dovednosti a hledají také vìt í mo nost porozumìní. Tyto nové kvality se ale opìt dostávají do pozadí, a to v dobì, kdy praktický ivot zavede nová hodnotová mìøítka úspì né sociální sebeprosazení doprovázené dobrým ekonomickým standardem. Úvaha typu: Co má z toho, e se tolik uèil a e toho tolik ví, kdy si nevydìlá mù e sice svìdèit o konzumním pohledu na problematiku, na druhé stranì je v ak pochopitelná jako míra spoleèenského ocenìní sociální obratnosti. Postupem èasu pøibývá hodnot, které je nutné získávat. Tyto hodnoty mù eme zhruba pøiøadit ke dvìma základním oblastem, spojeným s obsahem sloves míti a býti. V první oblasti jsou preferovány hodnoty hmotné, jako vlastnictví chat, chalup, aut, vysoké finanèní zabezpeèení (nìkdy bez ohledu na to, jak je získáno), luxusní obleèení, perky, nìkdy i kolekce umìleckých pøedmìtù. Ve druhé oblasti je rozhodující, a tedy vedoucí, pøedev ím pozice v zamìstnání i v ivotì s mo ností rozhodování, manipulace s lidmi nebo alespoò pøedvádìní dùle itosti a nepostradatelnosti (co se mù e dít s patøiènou okázalostí). Samozøejmì, e ne v dy jsou tyto polohy vyjádøeny v takto vyhranìných a zkarikovaných podobách. V obou skupinách, mezi nimi je plynulý pøechod (v souèasné dobì se podobná distribuce jevu popisuje jako rozmazané mno iny ), se vyskytuje vìt ina jedincù v podstatì spoleèensky u iteèných. Pøeva ující zamìøení na býti nebo míti definitivnì urèuje, jakým smìrem se jejich pøirozená potøeba prosazení bude realizovat. Kromì vyslovenì chorobných jedincù se nikdo z nás nemù e vyhnout tomu, aby si hledal své místo ve vztazích, v nich ije, ve spoleènosti, která ho obklopuje, a ve svìtì, který spoluvytváøí. Bez ohledu na to, ve které oblasti biopsychosociálního systému se vyskytuje primární porucha, se setkáme s jejími dùsledky v dy a pøedev ím v oblasti sociálního prosazení. Ne ka dý z nás se narodí s tìlem Apollóna èi Afrodity, se silou Herkula a mozkem Einsteina. Køivka pøirozeného rozlo ení jevù v pøírodì je sama | 14 |

I. KAPITOLA

o sobì irokou normou, která pøipou tí velké mno ství variant od drobných odchylek pøes vìt í nedokonalosti a po po kození pøi plné ivotaschopnosti. Je s podivem, jak nìkteøí lidé dobøe zvládají tì í poruchu a nedovolí jí, aby ohrozila jejich mo nost seberealizace, a na druhé stranì, jak nìkdy drobné a nepodstatné nedostatky mají negativní dopad na sebevìdomí s následnou ztrátou dobrého pøizpùsobení se a schopnosti prosazení se mezi ostatními. Neexistuje univerzální recept, jak se srovnat s nìkterými skuteènými a neodstranitelnými vadami, ale je nepochybnì mo né najít zpùsob, jak s nimi pro ívat ivot bez pocitu køivdy, nespravedlnosti, a dokonce i astnì. Známe øadu èítankových pøíkladù, kdy nìjaká tìlesná vada byla stimulem k tomu, aby její nositel zvý enou snahou pøevedl své pùvodní funkèní zhor ení do nadprùmìrného výkonu. Mù eme zaèít Demosthenem, který soustavným cvièením upravil svou vadu øeèi a vypracoval se na proslulého øeèníka, nebo vzpomenout lorda Byrona, jeho obrna pøimìla k tak usilovnému plaveckému tréninku, e jako první Evropan moderní doby pøeplaval Helespont. Z novodobé sportovní historie lze uvést napøíklad sprinterku Wilmu Rudolphovou nebo vrhaèe Connolyho. Ve zmínìných pøípadech lo o volní pøekonání daného handicapu s dvojím ziskem jak skuteèným, tak psychologickým. Jinou cestou, jak se vypoøádat se skuteèným nedostatkem, je vyu ít a rozvíjet jiné vlohy a pøedpoklady, co mù e vyvá it neuspokojení v posti ené sféøe. Zde si mù eme pøipomenout napøíklad Toulouse-Lautreca, který dal pøednost sice obtí nìj ímu, ale pravdìpodobnì uspokojivìj ímu zpùsobu ivota pøed chránìným osudem dobøe situovaného a zaji tìného mrzáka ve lechtickém sídle svých rodièù, co mu umo nilo vytvoøit nepøekonatelné hodnoty a získat svìtovou proslulost. V ude ve svìtì velice aktivnì pracují v oblasti sociální péèe a péèe o tìlesnì posti ené nejèastìji jedinci, kteøí se s vlastním defektem dokázali vyrovnat a umìjí se vcítit do situace svých svìøencù, lépe je vnímat, podporovat jejich potøeby a èasto jim být nenásilným vzorem ve zpùsobu adaptace. Uvedené pøíklady ukazují úspì nou a sociálnì u iteènou kompenzaci skuteèných vad a nedostatkù. Máme mo nost setkávat se i se zpùsoby, | 15 |

které jsou sice u iteèné z hlediska jedince, ale obecná platnost tohoto u itku se zdá pochybná. Do této kategorie patøí tøeba klasický napoleonský komplex . Kompenzace pocitu ménìcennosti z malého tìlesného vzrùstu extrémní demonstrací moci se dostala do obecného povìdomí jako symbol, i kdy v pøípadì Napoleona lo jistì o podstatnì více vlivù ne o pouhý fakt tìlesné vý ky. Kde mù eme hledat koøeny napoleonského komplexu ? Pravdìpodobnì v tom, e obecný mýtus o mu ích jako pánech tvorstva spoèívá v akcentování biologické kvality, v tomto pøípadì i kvantity, a tedy hodnotí jako atributy mu nosti pøedev ím tìlesné proporce poskytující záruku síly a tím i moci. Tento mýtus lze pochopit jako urèitou regresi na èistì biologickou úroveò, kterou jsme ukázali ve vývojovém schématu jako nejranìj í a nejprimitivnìj í. Navíc je do tohoto mýtu magicky zahrnuta i pøedstava, e velký a silný jedinec bude pøimìøenì vybaven i sexuálnì pro mo nost reprodukce. Pøedstava úmìry vý ky tìla s velikostí pohlavního údu je pak zamìòována za pøedstavu primárnì biologické a druhotnì i sociální schopnosti a úspì nosti. Kompenzaci si mù eme pøedstavit tak, e jedinec nevybavený potøebnými pøedpoklady symbolizujícími sílu a úspì nost se zaène chovat tak, jako by je nejen mìl, ale jako by jich dokonce mìl nadbytek. Principiálnì to platí pro v echny zpùsoby kompenzací. V uvedeném pøípadì v ak vystupuje zvlá tì nápadnì do popøedí disproporce mezi vzhledem a chováním, které se vyznaèuje nápadnou a neotøesitelnou rozhodností, netolerancí, hluèností, pøehnanou agilností a nadnesenými projevy temperamentu. Tento typ kompenzace mù e být prospì ný jedinci, který je schopen ho vyu ít, souèasnì v ak v ir ím spoleèenském kontextu mù e být jeho prospì nost pøinejmen ím diskutabilní a dùsledky mohou být mnohdy sociálnì ne ádoucí (ukázkou mù e být právì Napoleon). Na druhé stranì nelze opomenout skuteènost, e nepøimìøená generalizace vede èasto k tomu, e osobám s men í postavou je upíráno právo prosadit se pøimìøeným zpùsobem, e jsou skuteènì odsouvány do pozadí, karikovány a e jejich pøirozené zpùsoby prosazení se jsou oznaèovány za napoleonské. | 16 |

I. KAPITOLA

Poslední skupinu tvoøí jedinci, kteøí se se svou vadou nesmíøí, ale ani se ji nesna í nìjakým zpùsobem kompenzovat. S pocitem pøetrvávající køivdy pøistupují k ostatním, k øe ení nových situací a mají tendenci neracionálnì spojovat nenaplnìní nebo selhání v jiných sférách s existující vadou, která ov em èasto pøedem omlouvá nedostatek jejich vlastní aktivity. Jako literární pøíklad mù e slou it postava Cyrana z Bergeracu, který nejen e mohl, ale skuteènì získal pøízeò krásné Roxany svými duchovními kvalitami, ale vìdomí vady velkého nosu mu zabránilo se k ní pøiblí it. Zvelièení nepodstatného jevového znaku podrylo jeho sebevìdomí natolik, e nebyl schopen vnímat své ostatní pøednosti, Roxanou tolik obdivované a po adované. Sám se tak odsoudil do neúspì né role. Na cyranovské legendì mù eme ukázat i koøeny bì nì roz íøených mýtù o tom, e jedinci s tìlesnou vadou èi nápadnou zjevovou odchylkou, oznaèovaní v bì né mluvì velmi nepøíznivì jako hrbatí, ilhaví, zrzaví, jsou nesociální a antisociální, zlí, zákeøní a e je nejlépe se jim vyhnout. Je otázkou, nakolik sami nositelé tìchto odchylností pøispìli k vytvoøení této neblahé povìsti tím, e vadnou kompenzací své èasto zvelièované vady se pomáhali aktivnì vyøazovat z chodu bì ného ivota. Cyrano byl slepý a hluchý ke skuteènosti, e Roxana obdivuje jeho intelekt a schopnost citového vyjádøení. Jeho pøesvìdèení, e pro svùj veliký nos je pro Roxanu jako partner nepøijatelný, plynulo z toho, e nesplòoval svou pøedstavu o sobì. Nebyl smíøen sám se sebou, a proto nebyl schopen smíøit se ani s ostatními, a jedinou formou jeho zjevové komunikace se svìtem byly agresivní projevy, které oznaèoval za obranu své cti. Jeho nejvìt ím nedostatkem nebyl velký nos, ale naprosté nepochopení ostatních, kterým podsouval své sebeodsouzení. Odchylka od ideální normy zdaleka nemusí dosahovat cyranovských rozmìrù, a pøesto její nositel mù e být pøesvìdèen o tom, e je pro své okolí nápadný, smì ný nebo nepøijatelný. V ichni se pamatujeme na období vlastní puberty a na pocity nespokojenosti s vlastním vzhledem, jménem, prostøedím apod. Na e malé ivotní zku enosti nás tehdy opravòovaly k pøesvìdèení, e ten druhý je na tom lépe, zatímco on se trápil podobným zpùsobem a závidìl zase nám. Stává se, e pocity nespokojenosti a neztoto nìní se se sebou samým pøetrvávají i v dobì, kdy biologic| 17 |

ká pubertální krize ji minula a vedou ke stejným zmìnám na sebevìdomí a ke stejnì ne astným pokusùm o kompenzaci. Uvedeme pøíklad. Marii bude brzy 50 let, ije v navenek harmonickém man elství, je stále vzhledovì pøita livá a má pro mnoho lidí kolem sebe osobní kouzlo. Se sebou je v ak vìènì nespokojená a tuto nespokojenost zahaluje do stylizace e na sobì pracuje . Její pøátelé vìt inou ani nevìdí, e se ve skuteènosti nejmenuje Pavlína, jak si dokonce dává øíkat i od vnuèky, proto e ani oznaèení, ani roli babièky nepøijala. S velkým úsilím kdysi dosáhla i úøední zmìny køestního jména svého vlastního syna z Petra na Luká e. Je neustále nespokojena se svým tìlesným vzhledem, podstoupila dvì kosmetické operace prsù a bøi ní stìny, dr í neustále rùzné redukèní diety, které soustavnì poru uje, cvièí jógu. Na svých zahranièních cestách se opaluje po celém tìle, ani by se kdy pokusila uplatnit získanou krásu a atraktivnost, proto e na veøejné plovárnì se odmítá svléknout do plavek. Vymìnila nìkolik zamìstnání a ve v ech byla její kariéra nápadnì podobná od poèáteèního nad ení pøes ambice zprvu odborné, pozdìji úspì ný vzestup funkèní a v okam iku, kdy témìø dosáhne ocenìní, odchází po nepochopitelném drobném konfliktu na jiné pracovi tì, èasto s nápadnì odlehlou pracovní tematikou.

Pøi pohledu zvenèí pro ívá Marie-Pavlína naplnìný a bohatý ivot. Její vnitøní pro ívání je plné nesouhlasu se sebou a pøetí eno formálními pokusy o zmìnu sebe samé s vyèerpávající sebekontrolou a souèasnì s neschopností vyu ít své objektivní pøednosti a mo nosti. Chybu mù eme spatøovat v tom, e Marie není schopna vidìt se taková, jaká skuteènì je. Místo toho usiluje o nesplnitelný ideál, který si naprogramovala. Vidina, jak má k nìmu daleko, jí znemo òuje pro ívat dne ek zde, v souèasném okam iku. Není mo no jí ani nastavit zrcadlo, proto e není ochotna, ani schopna se vidìt ve své reálné podobì. Koøeny tkví pravdìpodobnì v èasném dìtství. Marie se narodila jako nechtìné dítì mimo man elství mladé a nezralé matce, která pøistoupila na návrh svých rodièù, e jí budou dceru vychovávat. Rodièe mìli dobrý vztah jak ke své dceøi, tak i k vnuèce, kterou ochotnì pøijali a dobøe zajistili po v ech stránkách. Kdy Mariina matka zalo ila vlastní rodinu a mìla dal í | 18 |