EB966370 by Knižní klub

��

prof. PhDr. Zdenìk Koláø, DrSc. PhDr. Renata ikulová, Ph.D. HODNOCENÍ ÁKÙ 2., doplnìné vydání Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3754. publikaci Odpovìdná redaktorka Jana Jandovská K. Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a realizace obálky Antonín Plicka Poèet stran 200 Vydání 1., 2009 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2009 Cover Photo © profimedia.cz ISBN 978-80-247-2834-6 (tištěná verze) (elektronická verze ve formátu ) ISBN 978-80-247-6894-6 © Grada Publishing, a.s. 2011

verze osvit 0; 10 August 2009, oøíznout!!

OBSAH

Pøedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 1. Hodnocení jako organická souèást jakékoliv lidské èinnosti . . . . . 10 2. Hodnocení ákù ve vyuèování a jeho specifika . . . . . . . . . . . . . 16 2.1 Vymezení pojmu kolní hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . 16 2.2 Specifika kolního hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 2.3 kolní hodnocení a koncepce vzdìlávání . . . . . . . . . . . . . . 23 2.4 Hodnocení ákù a cíle vyuèování . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 2.5 Typy hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 3. Hodnocení a vztah mezi uèitelem a ákem . . . . . . . . . . . . . . . 38 3.1 Utváøení obrazu o ákovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 3.2 Uèitelovo oèekávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 4. Funkce kolního hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 4.1 Motivaèní funkce hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 4.2 Informativní funkce hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 4.3 Regulativní funkce hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 4.4 Výchovná funkce hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 4.5 Prognostická funkce hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 4.6 Diferenciaèní funkce hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 4.7 Jaký význam má kolní hodnocení pro rodièe? . . . . . . . . . . . 54 5. Fáze hodnotícího procesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 6. Formy hodnocení ákù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 6.1 Známkovat èi hodnotit slovnì? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 6.2 Klasifikace forma kvantitativního hodnocení . . . . . . . . . . . 84 6.3 Slovní hodnocení forma kvalitativního hodnocení . . . . . . . . 88 6.4 Pøehled forem hodnocení ákù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 7. Princip objektivity a subjektivity ve kolním hodnocení . . . . . . . . 96 7.1 Mù e být kolní hodnocení spravedlivé? . . . . . . . . . . . . . . 99 7.2 Uèitelovy subjektivní chyby pøi hodnocení . . . . . . . . . . . . . 102

8. Význam pozitivního a negativního hodnocení ákù ve kole . . . . . 109 8.1 Pozitivní hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 8.2 Negativní hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 8.3 Úèinky pozitivního a negativního hodnocení . . . . . . . . . . . . 113 8.4 Chyby ákù ve výuce a uèitelova práce s chybou . . . . . . . . . 114 8.4 Úspì ný a neúspì ný ák ve vyuèování . . . . . . . . . . . . . . 117 9. Hodnocení kompetencí ákù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 10. Uèitel i ák úèastníci procesu hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . 137 11. Od kvalitního hodnocení uèitele ke kvalitnímu sebehodnocení ákù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 11.1 Hodnotící èinnost pedagoga . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 11.2 Spolupráce uèitele a ákù pøi hodnocení . . . . . . . . . . . . . . 147 11.3 Sebehodnocení ákù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Místo závìru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Pøílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 Ukázka 1 Pøíklad mìsíèního hodnoticího listu . . . . . . . . . 168 Ukázka 2 Pøíklad mìsíèního hodnoticího listu . . . . . . . . . 170 Ukázka 3 Slovní hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Ukázka 4 Slovní hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 Ukázka 5 Pololetní vysvìdèení . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 Ukázka 6 Slovní hodnocení ze z montessori kladno . . . . . . 175 Ukázka 7 Pøíklad hodnocení ákù v irsku . . . . . . . . . . . . 176 Ukázka 8 Námìty pro záznam dílèího hodnocení . . . . . . . . 178 Ukázka 9 Námìty sebehodnoticích listù pro áky . . . . . . . 180 Ukázka 10 ákovo hodnocení vyuèování . . . . . . . . . . . . 183 Ukázka 11 Vyhlá ka è. 48/2005 Sb., . . . . . . . . . . . . . . . 184 Ukázka 12 Hodnocení pomocí symbolù (piktogramù) . . . . . . 186 Ukázka 13 Hodnocení pomocí zkratek . . . . . . . . . . . . . . 187 Ukázka 14 Expedice za poznáním . . . . . . . . . . . . . . . . 188 Ukázka 15 Týdenní plán pro áky 3. roèníku (Z a M Povrly) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 Ukázka 16 Kritéria pro vzájemné hodnocení práce ve skupinì (Z Vyskytná) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Ukázka 17 Mùj erb úspìchù (Z a M Sadov) . . . . . . . . . . 195 Ukázka 18 Pøíklad formuláøe k sebehodnocení ákù (Z Londýnská, Praha 2) . . . . . . . . . . . . . . . 196

Ukázka 19 Pololetní sebehodnocení kompetencí áka (Z Èeperka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Ukázka 20 Pravidla pro sebehodnocení ákù . . . . . . . . . . 198

Hodnocení ákù

PØEDMLUVA

Pøedkládáme uèitelùm, budoucím uèitelùm, studentùm pedagogických i jiných fakult, ale i rodièùm ákù a vlastnì v em, kteøí se zajímají o kolu a její práci, tuto publikaci o hodnocení ákù ve kole. Diskuse o kvalitì a funkènosti kolního hodnocení, o formách, kritériích a dùsledcích hodnocení na rozvíjení osobnosti áka, o problémech, které s hodnocením mají uèitelé, o situacích v rodinách ákù v souvislosti se známkami ve kole, s poznámkami v ákovských kní kách atd., v podstatì probíhají permanentnì. A to nejen ve kolách, mezi uèiteli, mezi áky, na rodièovských sdru eních. Probíhají ji desítky let i v odborné didaktické literatuøe. V této publikaci tak mù eme navázat na celou øadu kvalitních prací o kolním hodnocení, které byly u nás publikovány na imi pedagogy A. Tuèkem, J. Skalkovou, J. Velikanièem, J. Solfronkem, J. Mare em, J. Slavíkem a øadou dal ích. Mù eme vyu ít i bohatých zku eností uèitelù a nìkdy a vá nivých diskusních èlánkù a polemik zastáncù nìkterých zpùsobù a forem hodnocení. Hodnocení ákù ve vyuèování, jako organická a nezbytná souèást tohoto výchovnì-vzdìlávacího procesu, je skuteènì velice slo ité. Dotýká se v ech úèastníkù vyuèovacího procesu. Hodnocení vná í do vyuèování nìkdy veselé situace, legraci, potì ení, spokojenost, na které se dlouho vzpomíná. Ale pøiná í i situace velice záva né, které významnì ovlivòují ivot dítìte a mladého èlovìka. Výjimkou nejsou ani situace stresové, znervózòující v echny úèastníky a nìkdy vedoucí a k pocitùm poní ení, znechucení, odporu. Hodnocení pøiná í radost, uspokojení, posílení sebedùvìry, ale i smutek, al, napìtí. Na jedné stranì pozitivnì motivuje, na druhé stranì mù e vést k hledání si vedlej ích cest pro dosa ení ocenìní. Hodnocení mù e provokovat áka ke kvalitnímu výkonu, pomáhá vytváøet vztahy hlubokého vzájemného pochopení a sblí ení, ale také mù e pøispívat k neporozumìní a nepøátelství. Je to tedy znaènì rozporuplný prvek vyuèování. Dotýká se sebevìdomí áka, jeho aspirací, jeho motivací, otevírá perspektivy, nebo naopak pøivírá

Pøedmluva

dveøe do budoucna. Trápí áky i uèitele, rozèiluje rodièe. Ale bez hodnocení nemù e vyuèování plnit svou funkci výchovnì-vzdìlávacího procesu. Tak jako jakákoliv lidská èinnost, tak i vyuèování se nemù e obejít bez hodnotících aktivit. Hodnocení ve vyuèování pøispívá k plnìní základní funkce koly tedy k pøedávání kulturního bohatství, které dosud lidstvo vytvoøilo, a k optimálnímu rozvíjení osobnosti ka dého áka. Kvalita a funkènost hodnocení je závislá na tom, jaké pojetí vyuèování se ve kole prakticky realizuje. A proto e realizace koncepce vyuèování je vìcí pøedev ím uèitelovy osobní koncepce vyuèování a jeho schopnosti prakticky tuto koncepci uplatòovat, je i kvalita hodnocení závislá na kvalitì pøipravenosti uèitele pro nároènou pedagogickou práci. K funkènosti kolního hodnocení pøispívá celá øada dal ích faktorù celková atmosféra koly, kvalita øízení koly, ale i hodnota vzdìlání ve spoleènosti vùbec, vztah rodièù a ákù ke kole a ke vzdìlání. Tyto otázky a celou øadu dal ích problémù bychom chtìli v této práci vysvìtlit, pøesvìdèit o nich zejména uèitele a budoucí uèitele. Byli bychom rádi, kdyby tato kní ka pøispìla k nezbytnému prohlubování vlivu vyuèování na pozitivní rozvoj v ech ákù.

10 /

Hodnocení ákù

1. HODNOCENÍ JAKO ORGANICKÁ SOUÈÁST JAKÉKOLIV LIDSKÉ ÈINNOSTI

Naprostá vìt ina lidských èinností, operací, aktivit smìøuje k dosa ení nìjakého cíle. Lidská èinnost je tedy v naprosté vìt inì smysluplná, zámìrná, èlovìk je jí zaujat, proto e jejím prostøednictvím sleduje dosa ení nìjakého cíle. Èlovìk chce touto èinností nìèeho dosáhnout pro sebe, pro nìkoho jiného, pro vìt í celek atd. A lidská èinnost má v této souvislosti nìkolik významných, prolínajících se, ale i vzájemnì se podmiòujících etap. Na poèátku stojí v dy nìjaká apriorní potøeba, pøání, pøedstava (nejprve tøeba mlhavá, ale posléze stále pøesnìj í) a potom i více èi ménì pøesná formulace cíle. Èlovìk se li í od ostatních ivoèichù mimo jiné tím, e ka dou svou èinnost koná s apriornì formulovanou pøedstavou cíle, tedy toho, èeho by chtìl dosáhnout. I nejhor í architekt se od dokonale stavìjící vèely (stavìjící pøesné estiúhelníky) li í tím, e má pøedem zformulovanou pøedstavu v podobì plánu èi nákresu stavby, kterou chce realizovat. To platí o naprosté vìt inì lidských èinností (snad kromì bezdìèných manipulací s pøedmìty, kdy nìkoho pozornì posloucháme). Dal í etapou lidské èinnosti je zaregistrování, zmapování, uvìdomìní si podmínek, ve kterých a za pomoci kterých se aktivita bude realizovat. V této etapì bude nejdùle itìj í pochopit, které z podmínek budou aktivnì vstupovat do dìje, které budou jen tvoøit pozadí a které budou ve vztahu k dané aktivitì indiferentní (nevýznamné). Prùbìh lidské èinnosti a dosa ení cíle budou ovlivòovat podmínky vnìj í. K tìmto podmínkám øadíme napø. vstupující do rùzných vztahù a èinností, ve kterých se jednotlivec anebo skupina realizuje a které ovlivòují urèitým zpùsobem jeho (jejich) chování a jednání (sociální komunikace, struktura vzdìlání v urèitých lokalitách, rozmístìní obyvatelstva, pøírodní podmínky). K vnìj ím podmínkám rovnì poèítáme soubor materiálních a spoleèensky uznávaných hodnot a výsledkù lidské práce (jazyk, úroveò vìdeckého poznání ve spoleènosti, právo, morálka, technický rozvoj aj.). Pro dosa ení cílù jsou ov em vý-

Hodnocení jako organická souèást jakékoliv lidské èinnosti

znamné podmínky vnitøní. Ty vycházejí z dosavadní výbavy èlovìka, tj. z jeho úrovnì znalostí a dovedností, z emoènì-motivaèních vlastností, z úrovnì jeho poznávacích procesù, z volních vlastností a také z jeho zku eností. Nezbytnou etapou je plánování èinnosti, jak nejlépe cíle dosáhnout. Jde o promy lení a sestavení postupu, naplánování jednotlivých krokù, o èasový harmonogram èi organizaci dílèích aktivit, které nás dovedou ke stanovenému cíli. V této etapì má dùle ité místo vymezení a výbìr konkrétních prostøedkù, s jejich pomocí dosahujeme cíle, a se jedná o nástroje, pomùcky, konkrétní metody postupù, formy spolupráce s jinými subjekty, stanovení následnosti jednotlivých krokù apod. Následuje etapa uskuteènìní stanoveného plánu èili realizace samotné èinnosti a po ní následuje vyhodnocení výsledku dané èinnosti. Hlavní stránkou této etapy lidské èinnosti je vlastnì hodnocení. Hodnocení má zde podobu pøedev ím srovnání dosa eného výsledku s na í cílovou pøedstavou. I kdy urèitá úroveò a podoba hodnocení prostupuje i v echny pøedchozí prvky operace hodnotíme podmínky, hodnotíme prostøedky atd. To, o èem jsme nyní hovoøili, mù eme ilustrativnì vyjádøit schématem na obr. 1. Jak vyplývá z na eho schématu, hodnocení je zcela organickou souèástí jakékoliv lidské èinnosti. Co vlastnì dìláme, kdy hodnotíme? Jak odpovìdìt na otázku: Co je to hodnocení? Hodnocení je dovednost intelektuálnì vysoce nároèná, která umo òuje èlovìku na základì subjektivního pøístupu rozli ovat v okolním svìtì jevy dùle ité od nedùle itých a mezi dùle itými jevy dobré od patných. Hodnocení patøí neoddìlitelnì k hodnotám, souvisí s jejich uvìdomováním, objevováním, vyzdvihováním, potvrzováním nebo zpochybòováním a kritizováním (Slavík, 1999, s. 22). Hodnocení je vyná ení posudku, ocenìní nìjakého jevu, a to na základì hlubokého poznání tohoto jevu, na základì pøípadné analýzy tohoto jevu a na základì poznání, pochopení funkènosti tohoto jevu pro urèité situace, jejich øe ení atd. Hodnocení je podle J. Mare e (1991) slo itá aktivita, která obsahuje prvky zorientování se, rozhodování mezi mo nostmi, porozumìní, ocenìní, uspoøádání, zaujetí stanoviska, reagování na skuteènost atd.

12 /

Hodnocení ákù Potøeba Pøání Pøedstava

Bylo cíle dosa eno? Bude tøeba cíl zmìnit?

Rozhodnutí Jaký jsme si stanovili cíl? Èeho chceme dosáhnout?

Vyhodnocení výsledku èinnosti

Realizace èinnosti

vnìj í Podmínky plánované èinnosti

Proces kontinuálního hodnocení

vnitøní

Sestavení plánu èinnosti Jak nejlépe cíle dosáhnout?

Uskuteènìní plánu

Nástroje, pomùcky Vyu ití prostøedkù

Spolupráce s jinými subjekty

Metody, formy práce Dílèí kroky èinnosti

Obr. 1 Proces kontinuálního hodnocení Hodnocení provádí ka dý èlovìk témìø permanentnì, a to velice èasto, ani si to uvìdomuje permanentnì toti proná í hodnotící soudy: To je pìkné, to se mi líbí! ; Tohle je nesmysl! ; Snad si nemyslí, e na takový nesmysl skoèím . Asi nejèastìji proná íme hodnotící soudy pøi reagování na projevy politikù nebo kdy hodnotíme, vyjadøujeme se k aktivitám svých spolupracovníkù a asi nejèastìji tehdy, kdy se vyjadøujeme k èinnostem, projevùm, výtvorùm svých dìtí. Dùle ité je si uvìdomit, e hodnocení je v naprosté vìt inì znaènì subjektivní, proto e èlovìk hodnotí vìt inou podle svého zájmu, na základì kritéria, kterým mù e být napø. jeho prospìch,

Hodnocení jako organická souèást jakékoliv lidské èinnosti

u itek jeho samého, jeho pøesvìdèení nebo jeho individuální zku enosti, a to je asi zcela pøirozené. Jistì existují rùzné situace, ve kterých bychom radìji oèekávali absenci tìchto osobních zájmù, zkrátka nezaujatost èlovìka, pøesto se jim asi nemù eme vyhnout. V tomto smyslu mù eme vymezit hodnocení také jako jeden z procesù, jejich prostøednictvím èlovìk (mimo jiné) uspokojuje své potøeby, zejména potøebu být úspì ný, být pøijímán a pozitivnì oceòován, potøebu nìkam patøit a pøedev ím potøebu seberealizovat se. Hodnocení je vnímáno jako organická souèást ka dého lidského jednání spoleènì s procesem rozhodování. Èlovìk se ve svém ivotì vlastnì neustále rozhoduje, a se jedná o zdánlivé malièkosti, nebo o záva nìj í aktivity, postupy, postoje atd. Rozhodování umo òuje èlovìku, který se nachází v situaci alternativních mo ností, volit jednu z nich, neboli dát pøednost jedné alternativì pøed jinou (Dorotíková, 1999, s. 29 31). Ka dé rozhodování v sobì v podstatì skrývá i procesy hodnocení, tedy hodnocení jevu, situace, svých mo ností, konkrétních podmínek a jejich vlivu apod. Rozhodnutí udìláme na základì hodnotící analýzy. Pokud je toto rozhodnutí na e svobodná volba, pak nám vlastnì do tohoto rozhodování vstupují nejen na e potøeby a zájmy, ale i hodnotové struktury (hierarchie hodnot), které jsme si ji osvojili. Mohli bychom tedy øíci, e ka dé na e rozhodnutí je determinováno zhodnocenými podmínkami a na í hodnotovou orientací. Ka dý z nás má mo nost volit kritérium hodnotové hierarchie podle svých praktických èi intelektuálních mo ností, za svou volbu je v ak ka dý v dycky zodpovìdný (Pe ková, Schücková, 1991, s. 163). Takové místo zaujímá hodnocení v bì ném lidském ivotì a v bì ných ménì èi více záva nìj ích aktivitách èlovìka. Hodnocení je tedy reálnou souèástí lidských projektù (Sýkora, 1983). Na hodnocení závisí na e orientaèní a vùbec ve kerá èinnost jako taková. Pøesnost a úplnost hodnocení urèuje racionálnost pohybu smìøujícího k cíli. Je asi tì ké si pøedstavit chaos, který by nastal, kdybychom z na í èinnosti, by jen na urèitou dobu, vylouèili hodnotící komponent. Chápeme-li jako jednu z cílevìdomých, zámìrných lidských èinností také výchovnì-vzdìlávací práci (a tak k této èinnosti pøistupuje naprostá vìt ina pedagogù tím, e formulují výchovu a vzdìlávání jako zámìrné, cílevìdomé ovlivòování èlovìka s cílem dosáhnout zmìny v jeho poznání, chování, postojích, osvojených normách, potøebách atd.), pak je tedy hodnocení organickou souèástí ka dé výchovnì-vzdìlávací èinnosti. Pùjde o hodnocení nejen výsledkù (jak byly formulovány v cílové pøedstavì), ale

14 /

Hodnocení ákù

i samotného procesu výchovy (na základì kvality dosa ených výsledkù hodnotíme i proces, jeho prostøednictvím bylo výsledkù dosa eno), hodnotí se i hlavní aktéøi výchovy a vzdìlávání tedy vychovatel a vychovávaný tak, jak byli pro danou èinnost vybaveni, jaké byly jejich pøedpoklady dosáhnout cíle. Ve smyslu systémového pojetí výchovy (viz napø. Blí kovský, 1992; Koláø, 1996) mù eme ka dý hodnotící akt formulovat jako aktivitu, operaci, èinnost, která: n sleduje nìjaký cíl (napø. chce ovlivnit nìjakou kvalitu osobnosti áka

motivovat áka k dal í uèební èinnosti, regulovat jeho uèební èinnost, aby byla úèinnìj í, vyjádøit uznání, poskytnout zpìtnou vazbu o zvládnutí úkolu apod.), n dìje se ve zcela urèitých podmínkách (v tomto pøípadì je významnou podmínkou konkrétní povaha vztahu uèitele a áka, autorita uèitele, pozice áka v kolektivu tøídy atd.), n realizuje se urèitým prostøedkem (slovní analýza obsahu výkonu, oznaèení známkou, zaøazením do poøadí, udìlení bodù ), n vede k urèitému výsledku ák nìjakým zpùsobem na hodnocení reaguje, mù e reagovat vnitøním pøijetím výpovìdi hodnocení, zaujímá urèité stanovisko sám k sobì, ke své práci, pøijímá rozhodnutí vykonávat dal í èinnost kvalitnìj ím zpùsobem atd. V tomto smyslu mù eme i ka dou èinnost, která se týká hodnocení, formulovat jako výchovný proces, jako výchovnou aktivitu (odtud je také odvozena jedna z významných funkcí kolního hodnocení funkce výchovná). Hodnocení je pøítomno v ka dé lidské èinnosti a je tedy i pøirozenou souèástí uèební èinnosti ákù a øízení této uèební èinnosti uèitelem. Pokud má hodnocení pro èlovìka takový význam, jaký byl v pøedchozím textu naznaèen, pak je dùle ité, aby se ka dý èlovìk nauèil hodnotit. Nauèit èlovìka hodnotit v ak není mo né jen tak, e ho budeme hodnotit a e on si tím osvojí na e hodnotící kritéria. Je tøeba mu dát pøíle itost a vytvoøit ve výchovnì-vzdìlávacím procesu podmínky pro to, aby se sám mohl zapojit do hodnotících aktivit, které by mu umo nily získat dovednosti a kritéria potøebná pro sebepoznání a sebehodnocení, ale i pro poznání a hodnocení jiných. Výchovný proces má za úkol rozvíjet a obohacovat lidské hodnotící vztahy ke skuteènosti, má poskytovat pøedpoklady pro rùst a osobní rozvoj jedince. Seberozvoj jako cíl výchovy pøedpokládá seberozvíjející aktivity bìhem

Hodnocení jako organická souèást jakékoliv lidské èinnosti

celého procesu výchovy. Podmínkou seberozvíjení je sebepoznání a sebehodnocení jako neoddìlitelná souèást výchovnì-vzdìlávacího procesu. Shrnutí na závìr této kapitoly: n Hodnocení je nedílnou souèástí ka dé lidské èinnosti, spolu s proce-

sem rozhodování ovlivòuje ka dé jednání èlovìka.

n Hodnocení je pøirozenou souèástí ka dé výchovnì-vzdìlávací èin-

nosti.

n Hodnocení je pøítomno v èinnosti uèitele i v èinnostech ákù. n Hodnocení ovlivòuje osobnostní a sociální rozvoj áka.

16 /

Hodnocení ákù

2. HODNOCENÍ ÁKÙ VE VYUÈOVÁNÍ A JEHO SPECIFIKA

Pro øízení, ovlivòování a usmìròování uèebních èinností ákù pou ívá uèitel celou øadu prostøedkù. Hodnocení ákù jejich výkonù, èinností, chování je jeden ze základních, velmi úèinných prostøedkù uèitele, jak øídit a usmìròovat slo ité a pro áky znaènì nároèné uèební èinnosti. Vyuèování je jednou z významných lidských èinností. Jde o spoleèné èinnosti uèitelù a ákù, kdy se áci uèí a uèitelé ovlivòují (vedou, øídí) jejich uèební aktivity. V ka dé civilizované spoleènosti prochází vyuèováním dlouhodobì ka dý èlovìk, a to navíc v etapì svého velmi intenzivního rozvoje, v etapì významnì senzitivní na vnìj í vlivy. Hodnocení tedy patøí do vyuèování jako jeho imanentní (neoddìlitelná) souèást. Uèební a poznávací èinnost áka je mo né pova ovat spolu s dal ími komponenty vyuèování za komplexní a fungující systém, pokud pøi provádìní této èinnosti (zároveò s procesem øe ení úlohy) funguje i hodnotící aktivita, která ustaviènì (soustavnì) koriguje a stimuluje tuto èinnost jako celek (Amona vili, 1987, s. 207). Hodnocení je tedy neoddìlitelnou souèástí èinností uèitele a èinností ákù ve kole. Není to tedy jen výsada jednoho z aktivních èinitelù ve vyuèování. Je tøeba øíci, e autoøi této práce takovou jednostrannost hodnocení ve vyuèování odmítají, právì tak jako úplnou absenci hodnocení ákù ve kole (i s takovými názory jsme se mohli a mù eme setkávat).

2.1 VYMEZENÍ POJMU KOLNÍ HODNOCENÍ V odborné pedagogické literatuøe mù eme nalézt rùzná vysvìtlení pojmu kolní hodnocení. Uvádíme pro zajímavost nìkterá z nich:

Hodnocení ákù ve vyuèování a jeho specifika

n J. Slavík (1999, s. 23 24) rozumí kolním hodnocením v echny hodno-

tící procesy a jejich projevy, které bezprostøednì ovlivòují kolní výuku nebo o ní vypovídají . n J. Velikaniè (1973, s. 156 157) chápe hodnocení jako proces stálého poznávání a posuzování áka, jeho vìdomostní úrovnì, pracovní a uèební èinnosti, jeho výsledkù . Hodnocení má vyjádøit ocenìní ákovy práce, nebo naznaèit cestu, jak nedostatky napravit. n Podle J. Skalkové (1971, s. 95) mù eme hodnocení chápat jako zaujímání a vyjadøování kladného nebo záporného stanoviska k rùzným èinnostem a výkonùm ákù pøi vyuèování, které mù e mít v praxi nejrùznìj í formy: od souhlasného nebo nesouhlasného pokývnutí hlavou, pøísného pohledu, tónu hlasu, kladné èi negativní poznámky, zájmu o osobnost áka, pochvaly èi napomenutí, odmìny èi trestu a po známku, pøípadnì podrobnìj í analýzu výkonu vèetnì závìreèného hodnotícího soudu aj. . n Podobné stanovisko zaujímá i A. Tuèek (1966, s. 5), kdy vymezuje hodnocení jako ka dé a ve keré projevené mínìní uèitele a koly o vlastnostech a èinech áka . V rámci hodnocení posuzujeme mimo výsledkù uèebních èinností i v echny dal í projevy mající význam pro výchovnì-vzdìlávací proces. n M. Pasch a kol. (1998, s. 104) hovoøí o hodnocení jako systematickém procesu, který vede k urèení kvalit a výkonù vykazovaných ákem nebo skupinou ákù, je to èinnost systematická, tj. èinnost pøipravená, organizovaná a opakovanì provádìná, její výsledky jsou podrobovány revizím èi opravám . n V uèebnicích pedagogiky a didaktiky je hodnocení pova ováno za souèást kontrolní fáze vyuèování, napø. L. Moj í ek (1988, s. 233) o nìm hovoøí jako o vyuèovací metodì. Ojedinìle se o hodnocení hovoøí jako o prostøedku výchovy, pøesto e je v pedagogice i psychologii známa a výzkumy dolo ena skuteènost, e hodnocení vyvolává zmìny v chování dítìte, ovlivòuje jeho vztah k uèiteli, ovlivòuje vztahy uvnitø kolektivu, ákùv postoj ke kole, aspiraèní úroveò áka, jeho sebepojetí a sebehodnocení (blí e: Menèinská, 1976; Amona vili, 1987; Hrabal, Man, Pavelková, 1989; Vágnerová, 1995; Pelikán, 1984, 1995). Hodnocení prostupuje vyuèování permanentnì, a to v situacích, ve kterých si úèastníci hodnotící aktivity ani neuvìdomují (povzbudivý úsmìv, souhlasné pokývnutí hlavou, jednoduchá pochvala, ), ale i v situacích, které jsou zámìrnì jako proces èi akt hodnocení organizovány (závìreèné zkou ky,

18 /

Hodnocení ákù

rozsáhlej í písemné práce, v podstatì i pravidelné zkou ení u tabule jako zaèátek témìø ka dé bì né vyuèovací hodiny).

2.2 SPECIFIKA KOLNÍHO HODNOCENÍ Hodnocení ákù ve vyuèování je také jediné hodnocení v ivotì èlovìka, které je ve své podstatì systematické (Pasch, 1998, s. 104). V echna ostatní hodnocení, se kterými se èlovìk ve svém ivotì zákonitì setkává (nìkterá pro nìho mohou být znaènì významná, jiná pro nìho mohou být velice tvrdá!), mají charakter a pøíli v eobecný a znaènì náhodný (vyplývají buï z okam ité situace kontaktu s dospìlými nebo s vrstevníky, nebo i ze specifiky sociálních aspektù nìkteré èinnosti èlovìka). Také hodnocení, která sám jedinec provádí v ka dodenních bì ných situacích, nemusí mít systematický charakter. Systematiènost hodnocení ákù ve výuce mù eme spatøovat v tom, e tuto èinnost uèitel pøipravuje, organizuje, provádí ji pravidelnì, v urèitých èasových intervalech a výsledky jsou porovnávány se zvolenými normami. A právì touto kvalitou (systematièností, permanentností) má kolní hodnocení nesmírnì silný vliv na povahu vyuèování vùbec, na intenzitu uèebních èinností ákù i na kvalitu a schopnost sebehodnocení ákù. Systematiènost kolního hodnocení je dána tím, e pøi vyuèování uèitel pracuje s tzv. vzdìlávacími standardy, které jsou formulovány ve vzdìlávacím programu koly i v jiných dokumentech (napø. v Rámcovém programu pro základní vzdìlávání). Vzdìlávací standardy mù eme chápat jako kritéria, která se pou ívají pro hodnocení. Tyto standardy vymezují, co se v urèitém typu a stupni koly hodnotí, a mohou ovlivòovat i to, jak se hodnotí. Tyto standardy jsou kritérii pøedev ím v kognitivní oblasti rozvoje osobností ákù. kolní hodnocení tedy poskytuje informace o tom, jak úspì nì probíhá výuka a jaké jsou její výsledky. Je v podstatì zpìtnou vazbou, která vypovídá, zda práce ve kole dosahuje pøedpokládaných cílù. Specifiènost hodnocení ákù ve vyuèování je dána také tím, co hodnotíme na sledované èinnosti a kdy hodnocení provádíme. U øady lidských èinností toti hodnotíme samotný proces oné èinnosti a po jejím ukonèení, tedy na základì dosa ení nebo nedosa ení projektovaného výsledku, jinak øeèeno zajímá nás pøedev ím výsledek provedené èinnosti ten hodnotíme.

Hodnocení ákù ve vyuèování a jeho specifika

Pøi opravì kapajícího vodovodního kohoutku hodnotíme a výsledek práce samotné, tj. zda je kohoutek funkèní a nekape. Kvalitu sportovního výkonu hodnotíme podle dosa eného výsledku, podle umístìní. Koneènì i kvalitu finanèní operace posuzujeme podle výsledku této operace.

Ov em v procesu hodnocení ákù ve kole jde o hodnocení jednak výsledkù uèební èinnosti ákù , a to ve smyslu osvojování si znalostí, dovedností, postupù, postojù nebo dokonce ji osvojených znalostí a dovedností, ale zároveò jde o hodnocení samotné kvality uèební èinnosti, kdy posuzujeme kvalitu prùbìhu uèení. Pøedmìtem hodnocení je potom to, zda ák pracuje samostatnì, promy lenì a s pochopením, èi mechanicky, rychle a s chybami, pomalu, ale bez chyb, s dopomocí, jaké vynakládá úsilí ke zvládnutí urèité èinnosti apod. V øadì situací ve vyuèování se vìnujeme pøedev ím analýze a hodnocení procesu, kterým je dosahováno výsledku. A mù eme konstatovat, e i kolní hodnocení se bude stále více orientovat na samotné procesy dosahování cílù. Souèasnì s hodnocením kvality uèebních výsledkù do tohoto hodnocení vstupuje i etická poloha této èinnosti, která odrá í napø. vztah áka ke vzdìlání, ke konkrétnímu pøedmìtu, ke konkrétnímu uèiteli, dále vztah áka k práci vùbec, vztah áka k ostatním úèastníkùm vyuèovacího procesu, projevování volních vlastností, schopnost pøístupu k øe ení problémù, úroveò ákovy schopnosti i dovednosti kooperovat atd. Ve kole se tedy setkáváme s hodnocením, které má podobu zpìtné vazby a je ve své podstatì permanentní hodnotící aktivitou uèitele zamìøenou na srovnávání, analýzu a zkvalitòování zcela konkrétních uèebních èinností ákù (jejich uèebních stylù, konkrétních uèebních operací, hledání a nacházení souvislostí, hledání variant atd.), na chování a jednání ákù v nejrùznìj ích situacích. A to proto, e vlastnì celý proces vyuèování (mimo jiné) smìøuje k tomu, aby si áci osvojili znalosti a dovednosti ty jsou navíc v èase pomíjivé a i v individuálním vývoji èlovìka rychle pomíjejí, pokud se bezprostøednì nepou ívají. Zejména v ak vyuèování a zpìtná vazba smìøují k tomu, aby se zdokonalila právì uèební èinnost ákù. áci se ve kole uèí pøedev ím uèit se. Nebo by to tak alespoò mìlo být. Hodnocení je pak významnou cestou zdokonalování tìchto procesù. Touto orientací mù e hodnocení také významnì pøispívat k modernizaci vyuèování vùbec. Potøebnost èi dokonce nezbytnost hodnocení ákù ve vyuèování je dal ím významným specifickým atributem kolního hodnocení. Potøeba hodnotit ákovu práci a její výsledky ve vyuèování byla plnì prokázána nìkterými experimenty, které se ve svìtì i u nás v této souvislosti realizovaly. Experimenty prokázaly významný vliv hodnocení na uèební èinnost ákù.

20 /

Hodnocení ákù

Byly orientovány na zji tìní, která z podob hodnocení (pozitivní hodnocení, negativní hodnocení nebo nehodnocení ) bude zvy ovat motivaci ákù a povede ve svém dùsledku ke zvý ení uèební aktivity ákù. Zejména u ákù, kteøí byli v prùbìhu experimentu uèitelem pozitivnì hodnoceni, byl zji tìn významný nárùst aktivity. Byl rovnì prokázán mírný nárùst uèební aktivity ákù pod vlivem negativního hodnocení (uèitel si v ímal jen chybných výkonù, hodnotil pouze negativnì, áky huboval, káral, napomínal). Dùle itým zji tìním tìchto experimentù v ak bylo, e tam, kde uèitel výkony ákù vùbec nehodnotil (tedy ignoroval jakékoliv projevy ákù a dobré èi patné), do lo ke zhor ení uèební èinnosti a áci vykazovali hor í výsledky ne pøed zapoèetím experimentu. Absence hodnocení vedla áky k tomu, e pøestali usilovat o dobré výsledky, proto e jim chybìl motiv (Skalková, 1999, s. 161 uvádí pokus E. G. Hurlockové). Uvedený pøíklad na jedné stranì vypovídá o dùle ité funkci hodnocení ve vyuèování, na stranì druhé je jím odhalována asi nejvìt í bolest na í koly a zároveò jedna z nejvìt ích bolestí celého systému hodnocení. Ukazuje se, e vìt ina ákù se uèí pøedev ím pro zmínìné ohodnocení, pro dobrou známku. Pak bychom asi mìli hledat odpovìdi na otázky: Jak dosáhnout toho, aby áci nepracovali jenom pro ono hodnocení, aby se neuèili jen pro známku? Nebo je tì lépe: Jakých prostøedkù mimo známky je tì ve vyuèování vyu ívat ke zvy ování uèební aktivity ákù? Jak za pomoci vnìj ích motivaèních prostøedkù postupnì probudit v ákovi vnitøní motivy, které se stanou regulátorem ákova procesu uèení? Tyto otázky zde mù eme jen formulovat, ale v rámci zpracování problematiky hodnocení nemù eme hledat jejich øe ení. Dal í specifièností kolního hodnocení je jeho velký podíl na utváøení psychických stránek osobnosti ka dého áka (a to i toho nejotrlej ího áka deváté tøídy), proto e zasahuje oblast ákova sebevìdomí, jeho vìdomí já , jeho sebehodnocení, oblast jeho aspirací, motivaèních struktur, jeho postavení ve skupinì, ovlivòuje výraznì jeho vztahy s ostatními lidmi a jeho perspektivu a mo nosti prosadit se. Mù e být a bývá významným aktivizujícím a stimulujícím èinitelem v uèebních èinnostech ákù. Mù e být ale také (a bohu el èasto bývá) èinitelem destabilizace, demotivace, konfliktù, vzájemných neporozumìní. Hodnocení výkonù áka pomáhá ákovi odhalovat a poznávat své mo nosti, sledovat své pokroky v uèení a hodnotit je, porovnávat výsledky své práce s výsledky spolu ákù, pro ívat úspìch a vyrovnávat se s neúspìchem. Mù eme øíci, e prostøednictvím hodnocení jsou uspokojovány nìkteré ákovy potøeby. Zejména potøeba být úspì ný významným zpùsobem ovliv-