Issuu

��

OBSAH

ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Vývoj písma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Od nápodoby k dne ní kolní pøedloze . . . . . . . . . . . 9 Skript . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Písmo jako mozkopis enské a mu ské písmo . . . . . . 11 Jsou nálada, úzkosti nebo únava v rukopisu patrné? . . . . 12 Vyu ití grafologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Menu pro grafologa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Jak grafolog s rukopisem pracuje? . . . . . . . . . . . . . 14 Symbolika plochy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

II.

TAH ÈÁRY

III.

TLAK PÍSMA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Kombinace tlaku a dal ích znakù . . . . . . . . . . . . . . 26

IV.

VELIKOST PÍSMA . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Støední zóna vý ka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Horní zóna vý ka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Dolní zóna vý ka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Délková rozdílnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ ÍØKA . . . . . . . . 40 Primární íøka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Sekundární íøka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

VI.

SKLON PÍSMA . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Dal í varianty sklonu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Kombinace sklonu a dal ích znakù . . . . . . . . . . . . . 50

VII.

PLO NOST A ÚZKOST V PÍSMU . . . . . . . . . 53 Pøehled plo nosti v jednotlivých zónách . . . . . . . . . . . 55

VIII.

VAZBA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Girlanda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Arkáda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Úhel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Nitka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

|5|

Dvojoblouk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Smí ená vazba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kombinace vazby a dal ích znakù, dal í varianty vazby .

62 62 64

IX.

LEVOÚBÌ NOST PRAVOÚBÌ NOST . . . . . . 68 Pøehled pravoúbì nosti a levoúbì nosti v jednotlivých zónách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

ZJEDNODU ENÍ, OBOHACENÍ

XI.

SPOJITOST PÍSMA . . . . . . . . . . . . . . . 76 Dal í varianty spojitosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

XII.

NÁBÌHOVÉ A KONCOVÉ TAHY . . . . . . . . . 80 Varianty nábìhového tahu . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Varianty koncového tahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

XIII.

MEZISLOVNÍ MEZERY . . . . . . . . . . . . . . 85 Dal í varianty terciální íøe . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

XIV.

DIAKRITIKA . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

XV.

PODPIS

XVI.

RYCHLOST A POMALOST PÍSMA . . . . . . . . 95 Kombinace rychlého a pomalého písma . . . . . . . . . 97

XVII.

PEÈLIVOST, ÈITELNOST A PRAVIDELNOST

XVIII.

ROZVR ENÍ TEXTU . . . . . . . . . . . . . . . 103 Èlenìní do odstavcù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Okraje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Øádky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Rozestup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Prùbìh øádek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

XIX.

RYTMUS, PØIROZENOST A ZRALOST . . . . . . 110 Rytmus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Pøirozenost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Zralost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

XX.

KRTY, OPRAVY A PODTRHÁVÁNÍ . . . . . . . 116 krty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Opravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Podtrhávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

XXI.

ORIGINALITA A ÚROVEÒ PÍSMA . . . . . . . . 118

. . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

|6|

. . 100

XXII.

VAROVNÉ ZNAKY PÍSMA ZNAKY NEPOCTIVOSTI . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Dal í varovné znaky, k nim je dobré pøihlédnout . . . . . 122 Nápodoba písma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

XXIII.

EXTRAVERZE A INTROVERZE JUNGOVA TYPOLOGIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

XXIV.

TEMPERAMENT PROJEVY V PÍSMU . . . . . 130 Klasická typologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Kretschmerova typologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Strukturová typologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Manipulátorská typologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

XXV.

EMOÈNÍ STABILITA LABILITA . . . . . . . . . 152 Stres . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Neuróza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

XXVI.

TVAROVÉ ZVLÁ TNOSTI VÝBÌR . . . . . . . 158 Tvarové zvlá tnosti v horní zónì . . . . . . . . . . . . . . 159 Tvarové zvlá tnosti ve støední zónì . . . . . . . . . . . . 160 Tvarové zvlá tnosti ve vazbì . . . . . . . . . . . . . . . 162 Tvarové zvlá tnosti v dolní zónì . . . . . . . . . . . . . . 163 Dal í tvarové zvlá tnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165

XXVII. SYNTÉZA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Pøípravná fáze ne zaèneme pracovat s rukopisem . . 169 Pracovní fáze analytický, tzv. systematický pøístup . . . 170 Závìreèná fáze syntéza . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 XXVIII. ÚVOD K POVÍDKÁM A UKÁZKÁM RUKOPISÙ S JEJICH KRÁTKÝM ROZBOREM . . . . . . . . 173 Naprosto obyèejný pøíbìh . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 ivotní paradoxy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Dopis klientky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Man elský maraton . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Recepce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 Nejhezèí den v ivotì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 Genetická rozpínavost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Lidový román po èesku . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 Co máte po babièce? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 Dámy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Skorovra da . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 |7|

Bojovník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 Brusle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 etøivost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200 LITERATURA

. . . . . . . . . . . . . . . . . . 202

|8|

I. ÚVOD Vývo j p í s m a K písmu, tak jak je známe dnes, vedla cesta velmi dlouhá. Od obrázkových podob k formám jednodu ím, abstraktnìj ím, kde obrázky pøedstavovaly slabiku nebo hlásku. Písmo bylo dlouhou dobu pou íváno pøevá nì k posvátným úèelùm, srozumitelné bylo hlavnì knì ím a nìkdy i panovníkùm. Výjimkou nebyli ani panovníci písma neznalí, pou ívající slu eb písaøù. Na na em území se jako nejstar í písma u ívala hlaholice, cyrilice a karolinská minuskula. Byla to písma komponovaná zhruba do tvaru ètverce, jeho symbolický význam zobrazuje princip Zemì, tedy realismus, objektivnost, stabilitu a rovnováhu pøírody. Ve tvaru ètverce jsou písmena plná a iroká, co v grafologické symbolice vyjadøuje radost ze ivota, optimismus, stabilitu a toleranci. Tvar ètverce byl v gotické minuskule nahrazen obdélníkem, tedy tvarem protáhlým vzhùru, který se svou symbolikou plochy odpoutává od Zemì a smìøuje k vy ím, duchovním hodnotám. Tato písmena z grafologického hlediska napovídají, e gotika se sna ila svého ducha povznést od zemitého my lení a hodnot k duchovnu a intelektuálnímu rùstu, zároveò v ak potlaèila onu radost ze ivota.

Od n áp o doby k dne ní k o l n í p øed l o z e Písaøi byli v ka dé dobì vedeni k nápodobì urèitých znakù èi písmen. Tím spí e, e pøed objevem knihtisku se knihy opisovaly, èemu se vìnovali pøedev ím mni i v uzavøených klá terních zdech. Èasto byl i vstup do písárny povolen jenom nìkolika vyvoleným, aby nikdo nevítaný nespatøil, co mnich ve skriptoriu celé dny, týdny a mìsíce opisuje. Mnoho textù bylo toti tajných, urèených ke ètení pouze zasvìceným osobám. Tito vá ení |9|

mni i, trávící celé dny nároèným opisováním knih, nepøevádìli své my lenky do písmen a slov spontánnì, bylo nezbytné, aby soustøedili svou mysl na pøedepsanou my lenku, formu a styl. Zjednodu enì øeèeno, prostoru pro vlastní tvùrèí vyjádøení mìli velmi málo. Tehdej í opisovaèi tedy byli nuceni svou osobnost do urèité míry potlaèit a stát se nìkým jiným . Tato situace pøipomíná dne ní metodu grafoterapie, kdy se pisatel pod vedením grafoterapeuta sna í psát urèitým zpùsobem, pozmìòuje své písmo tak, aby získal urèité ádané vlastnosti. Z tohoto pohledu se mù eme na støedovìká skriptoria, kde mni i opisovali knihy daným (nikoliv svým vlastním) zpùsobem, podívat jako na intenzivnì pracující grafoterapeutické dílny. Mù e se zdát, e tehdej í písaøi byli nuceni zbavit se své individuality. Nebylo tomu tak docela. Mnich mìl mo nost vybrat si z nìkolika vzorníkù písem to, je nejvíce vyhovovalo jeho vlastní pøirozenosti. V dne ních kolách tuto mo nost nemáme. Prvòáèci pøesnì opisují pouze normalizovanou formou kolskou pøedlohou pøedepsané slovo èi vìtu. A podle toho jsou hodnoceni. Dìti mají ji ve tøetí tøídì rozdílné písmo, které se li í rùznými zmìnami tvarù i velikosti od pùvodní kolské pøedlohy. Jejich písmo se bude stále v souladu s vývojem jejich osobnosti vyvíjet, a to i v rùzných etapách dospìlosti, kdy bude mít jejich osobnost, a tedy i písmo, víceménì ustálenou formu. Souèasná písmová pøedloha klade dùraz na vìcnost, prostou úèelnost. Rovnì svou tendencí k jednoduchosti vyjadøuje snahu etøit èasem a energií. Odrá í se v ní materialistický svìtonázor, v nìm èlovìku neèiní potí e rychle se orientovat. A dne ní ivotní styl nás nutí nejen k rychlosti, ale i úèelnosti a jednoduchosti.

Skri p t Pisatelé skriptu, jich je v souèasnosti stále více, dotáhli souèasný trend jednoduchého písma k vysoké dokonalosti. Tak se do písma promítl proces postupné ztráty citovosti a pøevahy rozumovovosti, racionality. Nejbì nìj ími dùvody, které pisatele vedou k odklonu od bì né kurzívy (psací písmo) ke skriptové formì písma (malé tiskací písmo), jsou: | 10 |

I. KAPITOLA

U technické vzdìlání (èi zamìstnání) pisatel se sna í o tvarovou

pøesnost písma;

U snaha o zvý ení èitelnosti rukopisu tento dùvod mù e být ovliv-

nìn minimálním pou íváním kurzívy tuto formu stále èastìji nahrazuje poèítaèová komunikace a pisatelé pøi neobvyklém psaní na papír radìji volí skript, èím se vlastnì sna í o zlep ení komunikace; U estetické dùvody zpravidla skript pùsobí estetiètìj ím dojmem; U leváctví levákùm pùsobí pøi pou ití bì né kurzívy vìt inou potí e pøizpùsobit se pohybu zleva doprava, proto nìkteøí z nich radìji pou ívají jednodu í skript; U maska pisatel se vìdomì stylizuje, chce pùsobit jinak nebo o sobì nechce nic prozradit.

P í smo j a ko m oz kopis e n s k é a mu ské pís m o Písmo mù eme nazývat nejen rukopisem, ale i mozkopisem, kdy ruka je pouhým nástrojem realizujícím procesy v mozku a podvìdomí. Pojïme si trochu více povìdìt o tom, jak mozek øídí ná písemný projev. Psaní vypadá na pohled jednodu e, ale psacího pohybu se úèastní okolo pìti set svalù, jejich pohyb je øízen z mozku. Abychom lépe pochopili proces psaní, podívejme se na rozdílnosti mozkových hemisfér. Levá hemisféra, tzv.mu ská hemisféra, je slo ena z center schopných pøedev ím racionálního a konstruktivního úsudku. Právì ona vytváøí onu mu skost v chování i písmu. Pravá hemisféra øídí schopnosti spojované èastìji s enským chováním, je zamìøená na citovost, duchovní ivot a díky ní pou íváme svou intuici. Z levé hemisféry vychází napøíklad schopnost obsáhnout lexikální významy a z pravé emotivní významy, schopnost rozli ovat intonaci øeèi a výrazy oblièeje, proto jsou eny obecnì schopny rychleji porozumìt mimice malých dìtí, které je tì nemohou | 11 |

své pøání verbalizovat. V ka dém z nás svornì spolupracuje mu ský a enský princip, které jsou jenom v rùzné míøe zastoupeny, a právì ona míra se projeví v rukopisu. Grafolog proto nerozezná, zda text psal mu , èi ena. Pøi psaní spolupracují obì hemisféry a obì se rovnì podílejí na mu ském èi enském rukopisu. Ve vìt inì rukopisù lze objevit jak znaky mu ského, tak i enského písma. Grafolog mù e urèit, v èem se bude projevovat mu ský, èi enský pøístup pisatele. V rùzných obdobích ivota se mù e více projevovat s rùznou intenzitou v písmu jedno èi druhé, proto e jak se vyvíjí ná ivot, vyvíjíme se my sami a zároveò i na e písmo. Zá itky a ivotní zku enosti èi traumata pozmìòují na i psychickou stránku, a tedy i písmo. Onu souvislost mezi psychickou stránkou èlovìka a jeho rukopisem potvrdily i výzkumy psacího pohybu.

Js o u n ál a da , úz kos t i ne bo ú n a v a v ru k o p i su pa t r né ? Urèitì jste si sami u svého rukopisu pov imli, e je trochu jiný, kdy máte veselou náladu, jste spokojení, vyrovnaní, a jinak pí ete, kdy se perete se smutkem nebo nìjakou starostí, která vás úzkostnì svazuje. Rukopis vám v obou pøípadech pøipadá úplnì rozdílný. Grafolog, má-li mo nost porovnat oba tyto va e rukopisy, vidí stále tentý rukopis, který vykazuje tyté shodné znaky písma, a vysoudí z nìj stavy vyrovnanosti, nebo naopak napøíklad pøechodný stav úzkosti. Bylo ji uvedeno, e výzkumy psacího pohybu potvrzují souvislosti mezi psychickou stránkou èlovìka a jeho rukopisem. A kdy hovoøíme o psychické stránce, máme na mysli i dlouhodobìj í zmìny osobnosti a její psychický vývoj, jako je napøíklad dospívání, stárnutí, zmìna ivotních rolí, osobnostní krize, dlouhodobá nemoc. Tak jako nás v prùbìhu ivota formují nejrùznìj í ivotní zku enosti a zá itky, které ovlivòují na i psychiku, tak se tyto zmìny pozvolnì promítají i do na eho rukopisu a jeho vývoje.

| 12 |

I. KAPITOLA

Vyu i tí gr a f ologie Grafologie je diagnostická metoda, je mapuje v irokém zábìru strukturu a dynamiku osobnosti pisatele, a to i ve vzájemných vztazích. Nespokojí se tedy s pouhým výètem vlastností a schopností pisatele. To je právì její pøedností oproti testùm úzce zamìøeným jenom na urèité slo ky osobnosti jako jsou kupøíkladu testy inteligence, pozornosti apod. Grafologickým rozborem je napøíklad mo né zjistit i to, v jaké míøe je pisatel schopen zvládat stresovou zátì , jaké má komunikaèní schopnosti, jakým zpùsobem a zda vùbec prosazuje své názory, zda se u nìj èasto støídají nálady, co ovlivòuje i rovnomìrnost jeho pracovního výkonu, zda má pisatel rád nové vìci ve svém ivotì i v okolí, nebo by radìji nic nemìnil, zda je agresivní a jak se tato agresivita projevuje, jakou strategii chování a jednání pisatel vùèi svému okolí volí, zda je pøátelský a vstøícný, nebo naopak apod. Jednotlivci za grafologem pøicházejí nejèastìji za úèelem sebepoznání. Chtìjí blí e pochopit, proè se k nim jejich okolí chová, jak se chová, proè mají potí e v partnerských vztazích nebo opakující se problémy stejného druhu v zamìstnání. Mnohdy o svých slabinách vìdí, jenom je chtìjí mít potvrzeny od nìkoho jiného tøeba právì od grafologa. Pak jim pohled na sebe samé z jiného úhlu mù e pomoci ke zmìnì, k ní se dosud sami neodvá ili. Mù e se stát, e takový èlovìk ale oèekává více. Grafolog nezodpoví otázku, co s kterým problémem dìlat, jak na jeho odstranìní pracovat. Tady u mo nosti grafologie konèí a nastupuje práce terapeuta. Proto se nìkteøí grafologové vìnují i terapeutickému studiu a praxi nebo s terapeuty spolupracují.

| 13 |

Men u p ro gr a f ologa Menu pro grafologa tak bychom mohli nazvat nabídku rùzných zpùsobù vytváøení textu rukopisu, z nich obzvlá tì jeden je pro grafologický rozbor nejvhodnìj í. Je jím text psaný z hlavy . Tento zpùsob je nejnároènìj í, pisatel graficky formuje své my lenky na papír. Právì pøi tomto zpùsobu psaní se také v maximální míøe projeví jeho osobnostní originalita, tak e pro úèely grafologického rozboru je tento typ psaní nejvhodnìj í. Spontánním produktem takového psaní je napøíklad osobní dopis, kdy se pisatel pøímo, samostatnì vyjadøuje v písemné formì. Døíve ne li dojde ke spontánnímu psaní, jsou aktivována øeèová centra mozku. Druhou mo ností je opisování podle psané pøedlohy nebo opisování ti tìné pøedlohy. V prvním pøípadì se jedná o pouhou její reprodukci, druhý pøípad je nároènìj í v pøekódování ti tìných písmen na psaná. Mo ností poslední je psaní podle diktátu, které je nároènìj í ne opisování, proto e zvukovou informaci musí pisatel pøekódovat na informaci vizuální.

Jak g rafolog s r ukopis e m p r a c u j e ? Metod a pøístupù k rozboru písma je více, my si povíme trochu podrobnìji o jednom z nich. Grafolog vìt inou po aduje rukopis na nelinkovaném papíru a pokud mo no na velkém listu formátu A4. V rukopisu se zamìøuje na jednotlivé grafologické znaky, jako je napøíklad tlak, jakým pisatel pí e; velikost nejenom celého písma, ale i velikost a vý ku jednotlivých zón písma; íøku èi úzkost písma; sklon písma; plo nost písma (jak dalece je písmo boubelaté); zda pisatel písmena zjednodu uje, nebo naopak obohacuje; íøku mezi jednotlivými slovy; vzdálenost mezi øádky i jejich smìr; zda a kde se v písmu objevují úhly nebo pièatost; pravidelnost èi nepravidelnost (kolísavost) a mnoho dal ích znakù, jich je více ne tøicet.

| 14 |

I. KAPITOLA

Základní hodnotou je kolní pøedloha, podle ní grafolog porovnává odli nosti rukopisu. Pøi této základní práci pou ívá nejenom pravítko, úhlomìr a kalkulaèku, ale i grafologické tabulky. Písmo vlastnì úplnì rozseká na jednotlivé znaky a potom z nich vyvozuje psychologické významy. V závìru pak tvoøí posudek , jen je vlastnì popisem celkové struktury a dynamiky osobnosti pisatele i s jeho sociálními a morálními vlastnostmi. Urèitý závìr na psychologický profil pisatele si musí potvrdit v kontextu vìt ího poètu grafologických znakù, nikdy pouze z jednoho znaku, jak nìkdy bývá laiky mylnì souzeno. Od prvního usednutí k danému písmu a po finální dohotovení posudku grafolog s jedním písmem pracuje zhruba 10 a 12 hodin. Vìt ina grafologù pracuje nejen se samotným písmem, ale i s dal ími, napøíklad projektivními metodami kresbou postav nebo kresbou stromu (B-TEST), je poskytují dal í doplòující informace o osobnosti pisatele. Grafolog se sna í získat i dostateèné mno ství formálních informací o pisateli, jako je vìk, vzdìlání, pravorukost levorukost, profese, zda psal rukopis ve svém mateøském jazyku a za jakých podmínek èi za jakým úèelem rukopis vznikl. V této ukázce jsou nìkteré z grafologických znakù, o nich ji byla øeè. Pojïme se na nì a jejich psychologický význam nyní alespoò v krátkosti podívat oèima grafologa.

U Úzké písmo

Skepticismus, soustøedìnost do sebe, sebekázeò, disciplinovanost, citová ztuhlost, nedùvìøivost, málo bezprostøednosti, sklon k pesimismu, zvý ená potøeba sebeúcty, citlivost na kritiku, pøesnost, dùslednost, absence tvùrèích schopností, skepticismus v pohledu do budoucna. | 15 |

U Kolísavá vý ka støední zóny

V tomto pøípadì mù e jít o kolísavé sebevìdomí, sklon k sebepodceòování, schopnost vci ovat se do jiných, a proto se mù e u pisatele projevovat nedùtklivost, náladová vratkost.

U Úzká plo nost 8 V horní zónì racionalizaèní tendence v my lení. 8 Ve støední zónì nesrdeènost, citová chudoba. 8 V dolní zónì racionalizaèní tendence v pudové oblasti. U Arkádová vazba

Znak introverze zdr enlivost, rozvá nost, opatrnost, malá spontánnost, odstup od ostatních, citové projevy bez vnitøních pro itkù, sebeovládání, disciplína, zamìøení na efekt a noblesu, nízká úspì nost v mezilidských vztazích, vysoká výkonnost za úèelem sebeprezentace.

U Pravý sklon

Znak extraverze spoleèenskost a pøátelskost, potøeba citových vazeb, snaz í ovlivnitelnost, impulzivita, spontánnost, malá soustøedìnost. Podobným zpùsobem grafolog vyhodnotí v rukopisu v echny grafologické znaky spolu s jejich psychologickými významy. Jistì vás napadlo, e ne v echny psychologické významy z jednoho znaku se vztahují na tého pisatele. Nìkteré významy rùzných grafologických znakù si dokonce protiøeèí. To hovoøí o vnitøním konfliktu pisatele v urèité oblasti, jí se ony znaky týkají. Kupøíkladu úzké písmo je znakem introverze, ale pravý sklon naopak extraverze. Co vás napadá? e pisatel chce být pøátelský, ale nemá k tomu odvahu. Jeho citovost a spoleèenská dru nost jsou brzdìny. Pravdivost takového úsudku pak grafologovi musí potvrdit je tì dal í znaky v písmu.

| 16 |

I. KAPITOLA

S ymb o l ika ploc hy Zpùsob práce s psací plochou, umis ováním kreseb nebo písma, tvarové èi tlakové zdùrazòování v urèité èásti plochy, to v e je dáno silným podvìdomým sklonem pisatele umístit na papíøe vlevo v e, co souvisí s minulostí, vpravo s budoucností, do horní èásti listu nebo øádku v e související s duchovností, svìdomím, abstrakcí a do dolní èásti plochy èi øádku v e hmotné a pudové. V písmu mù eme sledovat tøi zóny, do nich písmo psaním promítáme. Do oblasti horní zóny, kde sídlí na e nadvìdomí a svìdomí, vztah k duchovnu, intelektuálnu, fantazii a abstraktnu, sahají klièky a èáry vysokých písmen d, f, h, k, l, t stejnì jako diakritická znaménka. Tato písmena zasahují do dvou zón. Zaèínají v zónì støední, pokraèují v horní, aby se zpìt svým ukonèením vrátila do støední zóny. Støední zóna prozrazuje míru na eho sebevìdomí, ná pøístup k sobì samým i ke svìtu, k ostatním, tedy i ná vztah k nim a zpùsob na eho jednání s nimi. Do støední zóny se promítá na e vìdomí, to, co chceme a co vìdomì realizujeme. Patøí sem krátká písmena a, c, e, i, o, m, u Hranici mezi vìdomými a podvìdomými slo kami psychiky pøedstavuje øádek, linka (i pomyslná). Pod linkou se nachází dolní zóna, do ní zasahují klièky a èáry písmen j, p, y. Stejnì jako je tomu u písmen horní zóny i písmena dolní zóny jsou dvouzónová, je rovnì zasahují do zón dvou støední a dolní. Dolní zóna pøedstavuje vztah k materiálnu a tìlesnosti, pudovost, nevìdomí èi podvìdomí a archetypy. Archetypy jsou jakousi pamì ovou stopou lidstva, která se vyvíjela bìhem mnoha generací. Zku enosti z pøizpùsobování se svìtu, v nìm lidé ili, se vtiskla do nejhlub í vrstvy na eho spoleèného (kolektivního) nevìdomí podobnì jako instinkty. Tak jako jsme zdìdili po svých dávných prapøedcích strukturu svého tìla, tìlesna, tak dìdíme i prazáklad èásti jejich du e. Archetypy jsou jakési pravzory lidského jednání, které se projevují napøíklad ve snech a fantaziích. Pøedstavy a zku| 17 |

enosti, které se opakují a jsou ovládané archetypem, se mohou zhustit do formy symbolu, který je tak vyjádøením archetypu, o nìm víme právì prostøednictvím symbolù. Levá èást psací plochy se vztahuje k minulosti a pravá k budoucnosti. Evropské písmo smìøuje zleva doprava. Nebylo tomu tak v dy. Starovìké národy psaly zleva doprava nebo støídavì po øádcích zprava doleva a zpìt zprava doleva. Øecká alfabeta je ji orientovaná zleva doprava. Je-li øádek veden tímto zpùsobem, zleva doprava, pak levá strana pøedstavuje minulost a subjekt Já . Pero, jím pí eme, prochází pøi dotyku s papírem úseky od Já k Ty . Své my lenky pøi psaní pøesunujeme ze svého nitra smìrem ven, od sebe k tomu, jemu jsou urèeny, od svého Já k adresátovi, k objektu Ty . Rychlost, jí své my lenky sdìlujeme, tedy jak rychle a spontánnì pí eme, prozrazuje, jak rychle a spontánnì chceme k mysli adresáta dospìt. Zda spìcháme a spìjeme tak k ostatním rychle, otevøenì, se zájmem o nì, nebo pomalu, s rozvahou, obezøetností. Tento typ písma ukazuje, jak si na e spoleènost progresivnì razí cestu do vnìj ího svìta, do budoucna, e její hlavní hodnotou je podnikavost, touha po èinnosti a dobyvaènost. Orientální písmo vedené zprava doleva naopak vyjadøuje zamìøenost na vnitøní ivot a duchovní svìt vlastní i pøedchozích generací bez touhy po zmìnách. C. G. Jung popsal rozdíl mezi Východem a Západem v pojmech extraverze a introverze (více v kapitole XXIII.). Zjednodu enì øeèeno, západní èlovìk nachází své nejvìt í jistoty v materiální oblasti, v pøedmìtech, v aktivitì pro budoucnost za úèelem získávání onìch pøedmìtù . Východní èlovìk nachází své nejvìt í jistoty naopak v psychické oblasti a smysl nepromítá mimo sebe a do pøedmìtù, ale nalézá jej v sobì a ve svém vnitøním svìtì, symbolech a hodnotách minulosti.

| 18 |

I. KAPITOLA

SYMBOLIKA PLOCHY A ÈLENÌNÍ PÁSEM PÍSMA

introverze

Písmo v HZ

intelektuální duchovnost, etika, nadindividuální vìdomí, tendence k my lenkovému a duchovnímu svìtu

Písmo v SZ

individuální denní vìdomí empirická oblast jáství

Písmo v DZ

nevìdomí, podvìdomí, hmota, tìlesnost, erotika, libido

Znaky písma vedoucí vlevo introverze hovoøí o Já a vztazích v citové oblasti

mi n ma ulos tka t

Znaky písma vedoucí vpravo extraverze hovoøí o Ty a budoucích vztazích v citové oblasti

st no c u do c bu ote

Pudy, instinkty, konflikty

Zaèátek, regrese, rané vývojové stupnì

cíl

Aktivní postoj k ivotu

Pasivní postoj k ivotu tzv. divácký

OH EÒ

DUCHOVNO PØESAH VÌDOMÍ

extraverze

CH U D VZ

ota dn z prá

ze ní

HMOTA NEVÌDOMÍ

| 19 |

MÌ ZE

ta mo h

II. TAH ÈÁRY Tah èáry slou í k rozpoznávání temperamentových kvalit, k posti ení rozumovosti, citovosti a smyslovosti, celkové vyrovnanosti pisatelovy osobnosti. Tah je urèitý úsek inkoustové stopy, který je vedený hrotem pera po papíru. Mù eme jej hodnotit z hlediska jeho kulatosti èi ostrosti, podle okrajù a podle plynulosti tahu, neboli inkoustové stopy. Máte svá oblíbená pera, propisky nebo fixy? Jak si vybíráte, èím budete psát? Líbí se vám více ostrý, úzký tah èáry, kterou tvoøí va e pero, nebo vám více vyhovuje naopak ir í stopa fixu? Nejspí e si vyberete právì takové psací náèiní, jeho stopa bude ladit s va imi psychickými vlastnostmi.

Tah podle kulatosti, ostrosti èi hranatosti n Mìkká èára pøeva ují mìkké, oblé, kulaté tvary, smyslovost, citovost, radost z po itku. n Tìstovitá èára pøipomíná mìkkou èáru, ale je ir í, roztéká se do íøky a èasto je tvoøena oblými tvary, psychologickým významem je smyslovost, tìlesnost, konkrétnost, vitalita, hrubost, neotesanost, nekázeò, zamìøení na smyslové u ívání ivota. n Ostrá èára úzká inkoustová stopa tvoøená zpravidla úhlovými nebo hranatými tvary duchovnost a intelektuálnost, citlivost, vysoká vzru ivost, zodpovìdnost, rozhodnost, dobré chování, sebekázeò a askeze, nedostatek po itku.

| 20 |