EB1098505

Dopisy_Martinu_Safranek_PREBAL_121x215_51mm 17.07.19 12:14 Stránka 1

Milý Miloši:

[…] nikdy jsem ani na okamžik neztratil svoji linii a nikdy jsem nic nepřijal za svoje (zcela instiktivně) co jsem skutečně nemohl po svém způsobu využíti. Nebyl jsem nikdy avantgardistou. Ovšem můj vývin byl velmi pozvolný a dosti nesnadný. Otázka správné orientace, v době kdy mnoho falešných směru bylo s velkou pompou rozhlašováno. Co se týče stylu, myslím že byl vždy poměrně stejný, jenže díla nebyla vždy stejně podařená. […] Uznávám jenom „krásný“ projev, to čemu lze říci „la beautè“. Gabriela Coufalová, Vít Zouhar

Z dopisu Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 16. února 1935

Vrací se k detailům o svých skladbách a opravuje chyby ze Šafránkova katalogu, třebaže sám některé do něho vnesl. V dopisech komentuje jeho rukopis, aby profiloval vlastní portrét ve vznikající monografii Bohuslav Martinů. Život a dílo. Knihu lze číst několika způsoby. Jako strhující román v dopisech. Nebo jako paralelní svět poznámek a komentářů, objasňující skryté významy a skladatelovy nevyřčené záměry. Může být dalším vodítkem pro pochopení osudu skladatele i jeho tvůrčího procesu. Může být poučením pro ty, kteří chtějí prosadit své myšlenky. Pro hudební skladatele je návodem, jak se uplatnit. Možná, že čtenář bude zbaven iluzí, nikoli však reality skladatelova života, kterou podtrhuje jeho autentický písemný projev bez úprav a korekcí. Obraz Bohuslava Martinů je více plastičtější.

Bohuslav Martinů (1890–1959)

215

Vít Zouhar & Gabriela Coufalová

Vít Zouhar & Gabriela Coufalová

I SBN 978-80-244-5521-1 Univerzita Palackého v Olomouci Olomouc 2019

65

Korespondence mezi Bohuslavem Martinů a jeho životopiscem Milošem Šafránkem je svědectvím dramatických proměn 20. století. Zachycuje vznik stěžejních skladeb, vývoj kompoziční poetiky, hledání nových témat, ale také reakce na expanzi nacismu, komunismu i skladatelovo vymezení vůči autoritářským ideologiím. Zprávy, které Martinů psal z okupované Francie, byly svébytným válečným zpravodajstvím. Protest proti potlačení Maďarského povstání dokladem jeho víry v sílu umění. Nadšenými reakcemi Charlese Muncha, Sergeje Kusevického, Paula Sachera a mnoha dalších komentoval úspěchy svých skladeb, podobně jako se vracel k dojetí Arthura Honeggera z Dvojkoncertu. Lehkost psaní dokládá stručnými zprávami o dokončených novinkách krátce po jejich začátku. V dopisech se zamýšlí nad kritikami i limity hudebních analýz. Reaguje na čtenářské podněty, aby připomenul, že to vše je pro něj život, nikoli studium. Vymezuje se vůči avantgardě, zdůrazňuje svou vlastní cestu a sám sebe označuje venkovanem. Komentuje gramofonové nahrávky, aby upřesnil své kompoziční záměry. Přibližuje komplikace s Památníkem Lidicím a konstantou mnoha dopisů je práce na opeře Řecké pašije.

3

121

10

51 mm

Milý Miloši: Dopisy Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi

10

121 mm

3

65

Milý Miloši:

Vít Zouhar & Gabriela Coufalová

Milý Miloši: Dopisy Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi

Univerzita Palackého v Olomouci Olomouc 2S19

K tisku doporučili: doc. MgA. Mgr. Monika Holá, Ph.D. Mgr. Jaromír Synek, Ph.D.

Vydáno za finanční podpory Grantové agentury České republiky GAČR v rámci projektu Souborné vydání Bohuslava Martinů – 2. fáze, 13-19162S.

Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.

© Vít Zouhar, Gabriela Coufalová, 2019 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2019 Translation © Jiří Malaník, 2019 1. vydání DOI: 10.5507/pdf.19.24455211 ISBN 978-80-244-5521-1 (print) ISBN 978-80-244-5533-4 (online : PDF)

ÚVODEM

V rozsáhlé korespondenci hudebního skladatele Bohuslava Martinů (1890–1959), která obsahuje více než dva tisíce písemností, patří soubor adresovaný diplomatovi hudebnímu publicistovi, skladatelovu propagátorovi a životopisci Miloši Šafránkovi (1894–1982) k nej­významnějším. Jak časovým rozsahem, tak počtem dopisů je druhým nejobjemnějším svazkem po kores­ pondenci s rodinou v Poličce. Informace, které skladatel Šafránkovi v průběhu více než třiceti let sděloval, jsou klíčové jak z hlediska geneze a reflexe děl Bohuslava Martinů a úvah o tvorbě, tak osudových životních peripetií skladatele. Ne náhodou Martinů Šafránkovi v jed­nom z dopisů zdůraznil: „Teď co se týče qoutation z mých dopisů […], jsou ve většině správné alespoň tobě nebo hudebníkům, dopisy více méně a více privátní jsou ovšem někdy ne směrodatné […].“1 Současně jsou tyto dopisy také významným dobovým dokumentem, který přibližuje hudební provoz Paříže 20. a 30. let a New Yorku 40. a 50. let a také dramatické události českých exulantů ve Francii a Spojených státech v průběhu 20.–50. let 20. století. Převážná část písemností Bohuslava Martinů je uložena v archivech Centra Bohuslava Martinů v Poličce, Českého muzea hudby v Praze, Moravského zemského muzea v Brně, Paul Sacher Stiftung Basel a Nadace Bohuslava Martinů v Praze. Množství dopisů je 1

6

Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 20. dubna 1958, CBM, PBM Kmš 872.

však rozptýleno po archivech nakladatelských domů (Bären­reiter, Boosey & Hawkes, Universal Edition ad.), ochranných svazů (OSA, ASCAP), dalších institucí a pri­vátních sbírek. Z rozsáhlého množství byla doposud zpřístupněna pouze korespondence s dirigentem Václavem Talichem (Kuna, 1970, 1995), výběr dopisů do Poličky (Popelka, 1996, 2013), vzájemná kores­ pondence s Českou akademií věd a umění (Maýrová, 2000), vzájemná korespondence se spisovatelem Nikosem Kazantzakisem (Dostálová–Březinová, 2003), dopisy dirigentu Zdeňku Zouharovi (Zouhar, 2008), výběr dopisů nakladatelskému pracovníkovi Karlu Šebánkovi (Brádková, 2010), dopisy básníku Miloslavu Burešovi (Zouhar–Coufalová, 2017) a první svazek dopisů rodině do Poličky (Synek–Všetičková, 2019). Komentované kritické vydání korespondence Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi vychází z edičních zásad a koncepce edic dopisů B. Martinů Miloslavu Burešovi a rodině v Poličce. V autentické podobě a s bohatým komentářem zpřístupňuje sto šedesát osm dopisů, sedm pohlednic, šest korespondenčních lístků, jeden telegram a jednu zálepku, které skladatel Šafránkovi poslal v letech 1928–1959. Mnohé z nich jsou velmi poškozené. Tento soubor písemností se dochoval v pozůstalosti Miloše Šafránka a od roku 1986 je uložen v Městském muzeu v Poličce v Centru Bohuslava Martinů. Dnes nelze s jistotou určit, zda se dochoval kompletní. Skladatelova odmlka v letech 1948–1954 je sice vysvětlitelná politickou situací v tehdejším Československu, nicméně nelze vyloučit, že Martinů v tomto období skutečně žádný dopis Šafránkovi nenapsal. Totéž platí pro roky 1938 a 1940, z nichž se také žádné dopisy nedochovaly. Vzhledem k tomu, že korespondence B. Martinů byla úřady zadržována, lze předpokládat, že některé dopisy nebyly doručeny. 7

Podobně jako v případě mnoha dalších adresátů se také dopisy Miloše Šafránka Bohuslavu Martinů nedochovaly. Výjimku tvoří jeden dopis (CBM, PBM Kmš 891) a jedna pohlednice (CBM, PBM Kd 384), které jsou součástí této chronologicky řazené edice. Důvodem nebylo jen časté skladatelovo stěhování či napjatá politická situace, která si žádala mimořádná opatření, ale zejména spontánní přístup skladatele k veškeré kores­pondenci. Pro Martinů byl dopis výlučně komunikačním nástrojem, který nahrazoval, zejména co se týče dopisů přijatých, možnost setkání s adresátem. A proto písemnosti neuchovával a neviděl důvod se k nim vracet. Jen některé zasílal do Poličky sestře Marii (Bruno Walter, Sergej Kusevickij, Charles Munch, Charles August Lind­bergh ad.). Ostatně rodinu v Poličce také nabádal: „Doufám že neschováváte moje dopisy, zapalte si s nimi v kamnech.“2 Aby bylo možné alespoň částečně doplnit informace obsažené ve ztracených dopisech Miloše Šafránka a roz­ šířit jednosměrnou korespondenci o další rovinu, byly dopisy Bohuslava Martinů v komentářích doplněny o souběžné zmínky z písemností zaslaných rodině v Poličce, přátelům Franku Rybkovi, Karlu Novákovi, Janu Kuncovi, básníku Miloslavu Burešovi, nakladatelskému pracovníkovi Karlu Šebánkovi, spisovateli Nikosu Kazantzakisovi, dirigentu Paulu Sacherovi, mecenášce Elizabeth Sprague Coolidge a mnoha dalším. Další pohled na zmiňované události tvoří sdělení zaslaná skladateli jinými pisateli, Charlesem Munchem, Sergejem Ku­sevickým, Miloše Šafránkem, Helene Kazantzakis a dalšími, a také vzpomínky skladatelovy manželky Charlotte Martinů3. Komentáře určují skladby uvedené v písemnostech a stručně přibližují osobnosti zmiňova2

3

8

Dopis Bohuslava Martinů rodině do Poličky, 14. března 1957, CBM, PBM Kr 559. Charlotte Martinů, 2003.

né v dopisech i jejich vztah k Bohuslavu Martinů. Dále korigují nepřesnosti, objasňují skladatelovy novotvary, v nichž kombinoval česká slova s výrazy jazykového pro­středí, kde pobýval, a překládají a objasňují mnohé výrazy. Listy Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi jsou ohraničeny daty 30. července 1928 a 14. května 1959. Počáteční oslovení „Milý pane doktore“ se v polovině roku 1931 mění na „Milý příteli“4. V polovině 50. let dochází k posunu, kdy Martinů začíná Šafránkovi tykat, což komentuje: „Tak bych tě chtěl požádat, máš-li k disposici to pokračování Genese kdybys mi mohl z toho v krát­kosti vybrat a poslat některé verše, však víš co myslím a protože se nemůžeš bránit tak jsem ti začal ty­kat.“5 Na charakteru a obsahu dalších dopisů to však nic nemění. Pouze oslovení se od 20. srpna 1955 mění na „Drahý Miloši“6, které se nepravidelně střídá s entrée „Milý Miloši“7. Vzhledem k tomu, že Šafránek od 30. let publikoval stati o skladateli a jako tiskový atašé pomáhal s prosazováním jeho děl ve Francii a později v USA, Martinů ho pravidelně informoval o novinkách, premiérách a provádění svých skladeb. K několika dopisům přiložil přehledy svých děl, čímž postupně vznikal Šafránkův ka­talog skladeb Bohuslava Martinů. Miloš Šafránek ne­jen shromažďoval a vyhledával informace od Bohuslava Martinů, ale také sám přinášel podněty k novým

4

5

6

7

Poprvé takto Martinů oslovil Šafránka v dopise z 24. července 1931, CBM, PBM Kmš 718. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 4. října 1954, CBM, PBM Kmš 819. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 20. srpna 1955, CBM, PBM Kmš 822. Toto oslovení skladatel poprvé použil 29. ledna 1956, CBM, PBM Kmš 830.

9

skladbám,8 dával tipy k četbě a náměty k úvahám. Jeho mnoholetý zájem o skladby B. Martinů vyústil zejména do monografií Bohuslav Martinů. The Man and His Music (1944), Than man and His Work (1946)9, Bohuslav Martinů – život a dílo (1961)10, Bohuslav Martinů, His Life and Works (1962)11, Bohuslav Martinů. Leben und Werk (1964)12, Divadlo Bohuslava Martinů (1979)13. Rovněž publiko­val výběr textů Bohuslava Martinů Domov, hudba a svět (1966)14. Bohuslav Martinů ochotně reagoval na Šafránkovy výzvy k analýzám vlastních skladeb, třebaže někdy s ironií, jako například v létě roku 1941: Doufal jsem že mě během tohoto dopisu napadne nějaký ten rozbor pro houslový koncert ale nenapadlo mi nic (snad kdyby mi byla zvýšena státní subvence???).“15 Aby Šafránka ujistil o své pozici etablovaného skladatele, připojil výjimečně sebehodnocení: „V celku neztrácím nějak důvěru v sebe a moje poslední provedení (Ricercari, celová sonata a hlavně Concerto grosso) mi zde upevnily tolik posici že jsem skoro už sám došel k názoru že patřím mezi nejlepší komponisty a to ani ne tak k vůli těm skladbám ale když se dívám sám na partituru a prohlížím jak je to uděláno tak začínám míti respekt sám před sebou pro­tože to je složka ku které jsem došel vědomě s velkou prací i trpělivostí a která je teď opravdu tak na ,beton‘ 8

9 10 11 12 13 14 15

10

Srovnej mj. „V Champfleuryho knize Pantomimy Gasparda Deburau (1889), koupil jsem ji v antikvariátě na bulváru Saint-Michel, našel Martinů námět baletní části Divadla za bránou.“ (Šafránek 2006, s. 139). Šafránek, 1944; Šafránek, 1946. Šafránek, 1961. Šafránek, 1962. Šafránek, 1964. Šafránek, 1979. Šafránek, 1966. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 14. září 1941, CBM, PBM Kmš 765.

že mohu vlastně teď začít opravdu komponovat s plným vědomím že to ovládám a tak se nemohu nikde ztratit i kdyby se dělo co chtělo.“16 Přestože mezi dopisy z 8. listopadu 1948 a z 5. září 1954 je odmlka necelých šest let, na obsahu korespondence to není nikterak znát. Souvisí to patrně s tím, že skladatel v této pro něj politicky nepříznivé době komunikoval s přáteli prostřednictvím rodiny v Poličce, aby je sám neohrozil.17 Kromě informací k novým skladbám Martinů reaguje v korespondenci z 50. let rovněž velmi často a detailně na Šafránkovy texty o skladateli a na rukopis knihy Bohuslav Martinů – život a dílo. Bohuslav Martinů využíval Miloše Šafránka zejména ve 30. a 40. letech jako hudebního agenta a spojence, a to jak při uplatňování svých kompozic, tak například při snahách získat místo profesora na mistrovské škole pražské konzervatoře na konci 30. let, při uplatnění v československých státních službách ve Spojených státech během druhé světové války nebo při navazování kontaktů v USA. Ochotně Šafránkovi sděloval informace o svých skladbách a často zdůrazňoval, že tak činí pouze jemu. Martinů se na něj obracel, nejen když potřeboval pomoc se zasláním provozovacího materiálu svých děl či finanční výpomoc nebo při navazování nových kontaktů, ale také při získání víz do Spojených států v roce 1940: „Prosím Vás zakročte velmi důrazně na té naší legaci ve Washingtonu, je jejich povinnost se o mně postarati byť by to bylo i místo písaře nebo cokoliv ale musím se odsud dostat i když vyváznu teď se zdravou kůží, nemohou přece nevidět jaký effekt by to všude způsobilo kdyby se o mě nepostarali, a také by to 16

17

Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 3. dubna 1940, CBM, PBM Kmš 748. Dokladem toho je například zmínka v dopise rodině: „Odepisuji ihned a přikládám ten seznam skladeb, pošlete je Mil.“ 31. března 1954, CBM, PBM Kr 457.

11

nemělo žádný význam zde živořit po vesnicích, vysvětlete to Mme Coolidge že jí o to přímo žádám, případně i Kouse­witzkému, nabídněte mou premieru Double concerta že by mi mohl poslat pozvání a nebo i třeba nějaké fiktivní místo na naší legaci, však už bych tam našel prostředky k výživě a k ujišťuji Vás že to je už můj poslední pokus (i když vyváznu odsud) se doprošovati stále našich úřadu o něco co by mě měli z vlastního zájmu nabídnouti, už mě to přestalo opravdu bavit a zvláště po zkušenostech posledních desíti dnů na které těžko zapomenu.“18 Dopisy Miloši Šafránkovi jsou také pozoruhodným svědectvím toho, jak skladatel po okupaci Československa v roce 1939 zvažoval odchod do zámoří. Přestože od poloviny roku 1939 hledal způsob, jak se dostat z válečné Evropy, ještě počátkem června 1940 napsal do Ameriky: „[… budeme] očekávati další události, kte­ré nejsou nijak povzbuzující, čekáme co udělá Italie tento týden. Možná že děláme chybu že už nejedeme ale nechce se nám z Paříže.“19 To se však už za týden změnilo a manželé Martinů museli Paříž chvatně opustit. V 50. letech, kdy Šafránek pobýval převážně v Praze, obsahují dopisy Martinů komentáře ke skladbám a úvahy o tvorbě. Reaguje tím na Šafránkovy dotazy, které souvisely s přípravami nové publikace o Bohuslavu Martinů. Korespondence mezi skladatelem a Šafránkem tedy měla převážně pracovní charakter a důvěrnými informacemi ji Martinů nijak nezatěžoval. Jako by se stále řídil zásadou: „Privátní věci ovšem z Biografie vynech.“20 Touto zásadou se skladatel řídil ve své ko­respondenci. Na konci 30. let se peripetie 18

19

20

12

Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 22. června 1940, CBM, PBM Kmš 749. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 3. června 1940, CBM, PBM Kmš 748. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 22. prosince 1957, CBM, PBM Kmš 863.

vztahu Martinů se skladatelkou Vítězslavou Kaprálovou objevují jen v nezřetelných obrysech. Nejsou mnohdy ani na­značeny nebo dokonce pojmenovány, přestože prová­zely mnohé z dopisů z let 1939 a 1940. Omezil se jen na obecné konstatování: „[…] mě se všechno tak zkomplikovalo že nevím dobře, jak z toho se zdravou kůží vylezu a potřeboval bych se mnoho s Vámi projíti po nábřeží a nebo se nadýchat čerstvého vzduchu někde nevím kde.“21 A také hned v dalším dopise si obdobně posteskne: „ Já sám to mám tak zamotané všechno že nevím ani jak z toho se zdravou kůží se dostanu, přišlo mi toho moc najednou a nevím si rady.“22 Až teprve po půl roce připustí, že složitá situace nesouvisí ani se spory mezi Osuského vyslanectvím, „německou legací“ a Čes­ko­slovenskou kolonií, anebo jinými nástrahami kom­plikované doby, nýbrž: „Abych se Vám přiznal že to co mne tolik zdržuje nejsou ani vnější okolnosti ani události okolo nýbrž věc docela nejosobnější o níž nemohu psáti.“23 O několik let později to částečně platí také o jeho vztahu s Rosalií Barstow. Její jméno zmiňuje pouze v souvislosti s dedikací Smyčcového kvartetu č. 6, H 312, a jinak o ní píše jen v náznacích, kterým však adresát dobře rozuměl.24 V letech 1955–1956, kdy Šafránek, vyslán Státní bezpečností, pobýval ve Francii, se situace obrátila, a teh­dy on žádal Bohuslava Martinů o pomoc. Skladatel pří­mou finanční podporu opakovaně odmítal, při-

21

22

23

24

Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 8. října 1939, CBM, PBM Kmš 745. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 5. listopadu 1939, CBM, PBM Kmš 746. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 3. dubna 1940, CBM, PBM Kmš 748. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 19. listopadu 1946, CBM, PBM Kmš 806.

13

čemž zdůrazňoval svou špatnou ekonomickou situaci.25 „Prosím tě nevykládej si moji pomalost jako liknavost nebo neochotu ti pomoci, jak jsem ti psal měl jsem velké výlohy sám a chápeš že když ti něco pošlu pak to musím udělat tajně, víš jak to je v manželství a tak jenom nějak ulejt větší obnos v $ je spojeno s velkými obtížemi. To víš kdyby Ch. věděla že ti posílám tak bych měl doma pěknou patálii. Ze svých tajných zásob které sám střádám pro prázdniny mi nezbylo nic a tak jen co teď dostanu v cheku a z toho se dá těžko brát.“26 Namísto toho Šafránkovi zaslal Sonatinu pro klarinet a klavír, H 356, a Sonatinu pro trubku a klavír, H 357, které měly být vydány v nakladatelství Šafránkova švagra Alphonse Leduca. Jaké byly skutečné příčiny a jak dalece rozhodování Martinů mohlo ovlivnit také tušení Šafránkova tehdejšího poslání a politické napětí mezi McCarthyho Spojenými státy a východní Evropou, nelze dnes s jistotou určit. Téhož roku skladatel do Paříže Šafránkovi také napsal: „Dopis jsem dostal a ně­jaké také překvapení o němž se zmiňuješ jsem vlastně očekával ale stejně nevím jak bych se měl rozhodnouti, je to riskantní výlet a zvláště jak se teď v poslední době utvářilo tak to nevypadá na sbratření národů nebo vypadá? Zde jsou totiž, jak asi víš, na tyto historie velmi pozorní a mohlo by se i státi že bych příště nedostal pas se podívat do Evropy. No zatím to není tak horké, dosud jsem stejně nic officielně nedostal ale poraď mi, co sám o tom myslíš.“27 Dopisy Miloši Šafránkovi z 50. let objasňují genezi oper Mirandolina, H 346, Řecké pašije, H 372, a Ariad­ na, H 370, kantát Hora tří světel, H 349, a Epos o Gil25

26

27

14

Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 30. prosince 1955, CBM, PBM Kmš 828; dopis z 15. ledna 1956, CBM, PBM Kmš 829, později opět také v dopisu z 12. října 1956 CBM, PBM Kmš 848. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 15. ledna 1956, CBM, PBM Kmš 829. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 22. listopadu 1955, CBM, PBM Kmš 826.

gamešovi, H 351, koncertní Sinfonietta Giocosa, H 282, orchestrálních skladeb Paraboly, H 367, Památník Lidicím, H 296, ale také pramennou situaci komorních skladeb – Sonatiny pro klarinet a klavír, H 356, a Sonatiny pro trubku a klavír, H 357, a mnoha sborových děl (Zbojnické písně, H 361, Písničky pro dětský sbor, H 373, České madrigaly, H 278, ad.). Od roku 1957 Martinů v dopisech reaguje na Šafránkovy texty o jeho skladbách. Kritizuje studii Divadlo Bohuslava Martinů28 a ostře se vyjadřuje k biografickým úvahám, poznámkám o tvorbě a vzniku skladeb.29 Zásadní jsou v tom smys­lu zejména úvahy Martinů o kompoziční metodě.30 Detailně koriguje Šafránkův rukopis knihy Bohuslav Mar­tinů – život a dílo31. Opakovaně se k němu vrací a zdů­razňuje svou averzi k životopisným knihám. Své korektury uzavírá radikálně: „Kniha je dobra ale nema rovnovahu, je to nakupeni fakt i dohadu jez delaji dojem ze jsi konecne zaranzoval svoje zapisky v case a tim ovsem nektere veci se opakuji na ruznych mistech, skoro ve stejne versi a tak to dela spise dojem ze jsi celou vec psal vice pro sebe nez pro verejnost.“32 Přesto se znovu rukopisu věnuje. Snaží se korigovat představy a nepřesné údaje Miloše Šafránka, ale také své výpady a unáhlené reakce. Dopis ze 14. května 1959 je opět plný otázek, plánů a očekávání. Je však poslední. 28

29

30

31

32

Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 21. září 1957 CBM, PBM Kmš 859; Miloš Šafránek, Divadlo Bohuslava Martinů, Divadlo, 1957, 8, 7, s. 547–567. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 28. listopadu 1957, CBM, PBM Kmš 862. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 7. ledna 1958, CBM, PBM Kmš 865. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 20. dubna 1958, CBM, PBM Kmš 872; Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 25. dubna 1958, CBM, PBM Kmš 873. Dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi, 25. dubna 1958, CBM, PBM Kmš 873.

15

Autoři děkují zejména Jaromíru Synkovi, Jaroslavu Mihulemu, Gabrie­le Všetičkové, Karle Zouharové a Radce Rozkovcové za vel­mi cenné připomínky a komen­táře k textu. Jiřímu Malaníkovi za přepisy a překlady dopisů z francouzštiny, komentáře k nim a za podněty k rukopisu. Jaroslavu Mihulemu a Aleši Březinovi děkují za laskavé poskytnutí rukopisů. Monice Holé (CBM), Zoje Seyčkové (IBM), Jiřímu Zahrádkovi (Moravské zemské muzeum), Jitce Bílkové (Archiv bezpečnostních složek) a Michalu Přibáňovi (AV ČR) autoři děkují za důležité upřesňující informace, Aleně Přibáňové (AV ČR) za podněty k transkripci. Poděkování patří též Stanislavě Střelcové – předsed­ kyni správní rady Nadace Bohuslava Martinů, Aleši Bře­zinovi – řediteli Institutu Bohuslava Martinů, Davi­du Junkovi a Pavle Juklové – ředitelům Městského muzea v Poličce, Jamesi Rybkovi, Borisi I. Rybkovi za přístup k pramenům a poskytnutí souhlasu s jejich pub­likováním. Vít Zouhar a Gabriela Coufalová Olomouc, květen 2019

16

Věnováno Zdeňku Zouharovi, Věře Zouharové, Karle, Honzovi, Aničce a Vojtovi.

DOPISY

1 [Kmš 710; POLIČKA / Č. S. R. / 30.VII2833]

[Polička, 30. červnece 1928] Monsieur. Mons M. Šafránek. chez Mr Victor Leroy „Croisette“ Gerardmer. (Vosges.) France. Milý pane doktore, čekal jsem na slíbenou správnou adressu ale doufám že už Vás tohle také najde. Jistě se máte moc hezky a užíváte prázdniny. Zde je dost špat­ né počasí. Budu se těšiti že mi napíšete několik řádek a přeji Vám abyste toho hodně užili. Pozdravuji Vás a milostivou paní34 a všechny. Váš B. Martinů. Na Svépomoci 182. Polička.

33 34

20

Razítko špatně čitelné. Martinů má na mysli druhou manželku Miloše Šafránka Annette Moussu (1907–2003).

2 [Kmš 708]

Polička 6/9 1928. Milý pane doktore, děkuji Vám za Váš dopis, měl jsem velikou radost z listu ministra Beneše35, maminka36 z toho byla nadobro omráčená. Jsem tomu rád že se o tom ministr dozvěděl. Jinak dosud vesele odpočívám u rodiného krbu, je zde moc hezky, temperatura přiměřeně teplá, ne moc, žádné vaření, tak toho užívám plnými doušky. V Poličce jsem byl přijat jako slavný muž, což poskytuje více radosti mamince než mně. Jinak zachovávám manželskou věrnost37 a chodím poměrně brzo spát a čtu detektivky. Z Badenu jsem dostal dopis, zase mne tam zvou, tomu se už nevyhnu, a píše mi ten p. Burkhard, musikdirec­ tor, 38 že jsem měl velký úspěch, a že mnoho kritiků napsalo, že z celého toho „Opernabendu“ byly nejlepší ty moje dvě malé věci.39 Nechal si to tam a budou to hrát 35

36 37

38

39

Politik a druhý Československý prezident Edvard Beneš (1884–1948) byl v letech 1918–1935 ministrem zahraničí Československa. Dne 18. července 1928 Beneš zaslal B. Martinů dopis (CBM, PBM Ko 1133), v němž reagoval na dedikaci skladby La Rhapsodie (Allegro Symphonique), H 171, „Pour Darney“. V této jihofrancouzské obci byla vybudována československá armáda a 30. června 1918 zde Edvard Beneš předal armádě československý prapor. Martinů skladbu věnoval desátému výročí této události. Jak je z Benešova dopisu patrné, o této dedikaci jej informoval M. Šafránek. Karolina Martinů (1855–1944), matka Bohuslava Martinů. Skladatel se oženil se svou partnerkou Charlotte Quennehen až o tři roky později, 21. března 1931 v Paříži. Heinrich Burkard (1888–1950) byl spoluzakladatel Donaueschinger Musiktage a v roce 1928 společně s Josephem Haasem a Paulem Hindemithem vedli festival Deutsche Kammermusik Baden-Baden. Martinů Burkardovo příjmení psal s vloženým h, tedy „Burkhard“ (srov. dopis M. Šafránkovi z 8. srpna 1929, CBM, PBM Kmš 711). Martinů měl na mysli reakci na premiéru dvou částí z Jazzové suity, H 172, Prélude a Musique d’entract v červenci 1928 na festivalu Deut­ sche Kammermusik Baden-Baden.

21

na koncertě. Rozhodně mne chce pro příští rok. Z Ameriky jsem dostal program festivalu Mme Coolidge40, jsem velmi dobře umístěn, je to skoro jediná novinka. A také lístek abych vyplnil přeji-li si míti reservované sedadlo. To asi prozatím odmítnu.41 V Praze to mám rozházeno předně že Jirák42 není na festivalu Coolidge, a pak jsem napsal Hud. Matici přiměřeně ostrý dopis ohledně Festivalu43 v Sienně, protože nepovažovali až dosud za nutné mě napsat, komu vlastně bylo svěřeno provedení mého kvar­tetta, a vůbec mi o tom nikdo nepsal ani řádek.44 Z českých kvartett pokud vím tam nejede žádné a jestli si mysleli že to odbudou nějakým obyč. kvartettem, tak jsem rozhodnut vzíti to z Festivalu a udělat jim v ústředí pěknou ostudu45. Ani na můj dopis nemám dosud odpovědi. Také byl u mne Ježek čili Yeczeque46 a zdá se mi, že to už není ça va47, je tu někde blízko na prázdninách. 40

41 42

43 44

45

46

47

22

Mecenášce Elizabeth Sprague Coolidge (1864–1953) Martinů vě­ noval Smyčcový kvintet, H 164, z roku 1927. Martinů zde patrně reaguje na dopis z 14. června 1928, v němž jej Elizabeth Coolidge informovala o zařazení skladby na Berkshire Festival of Chamber Music v Pittsfieldu v interpretaci Roth Quartet s violistou Egonem Kornsteinem (srov. IBM Spr 1928-06-14). Skladba byla na festivalu premiérována 21. září 1928. Martinů poprvé navštívil Spojené státy až v březnu 1941. Hudební skladatel K arel B oleslav J irák (1891–1972) působil od ro­ku 1923 jako profesor skladby na konzervatoři v Praze a byl spoluzakladatelem pražské pobočky ISCM. Malé počáteční písmeno Martinů přepsal na velké. V rámci programu VI. festivalu komorní hudby ISCM v Sieně byl v roce 1928 proveden Smyčcový kvartet č. 2, H 150, viz např. Paul Stefan: Anlässe im Sommer, Anbruch, 1928, r. 10, č. 7 (August–September), s. 292 (s. 291–292), Heinrich Strobel: Die Internationalen in Siena, Melos, 1928, s. 496 (s. 494–497), ad. Martinů tehdy už věděl, že Smyčcový kvartet č. 2, H 150, v Sieně provede vídeňský Kolisch Quartet. Hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906–1942) studoval v letech 1927–1929 u Josefa Suka na mistrovské škole v Praze skladbu a od pro­since 1927 do června 1928 byl na stipendijním pobytu v Paříži. Francouzsky, zde ve smyslu „dobré“.

Očadlík48 měl o mně přednášku v radiu, a oplýval mohutnými superlativy. Pane doktore, přijde Vám ten material k Symfonii.49 Přiložte k tomu fotografie a to říkání, jež přikládám (nech­te to prosím přeťukat na stroji a přeložit do frančiny) a pošlete to po někom na adressu Mr Serge Kous­ sevitzky50 8. rue Consseiller Coligny51 Paris 16e. Je to v Passy, blízko nádraží. Kouss. asi nebude v Paříži, ale může to dát sluhovi ale ať se zeptá zdali Kous. už neodjel do Ameriky, v tom případě by se to muselo poslat za ním. Napište mi prosím potom zdali material došel, myslím asi 20/1. m. Byl bych také moc rád kdybyste mohl poslat do Č. Slova,52 a nebo říci sl. Sísové53 aby se referovalo že moje věci byly provedeny poprvé na Ko­morním festivalu v Baden-Baden s úspěchem. Jsou to Dvě skladby pro komorní ensemble „Prelude“ a „Musique d’entre-act“.54 a že bude příští saisonu poprve provedeno scénické dílo. (které ovšem teprve napíšu)55 A také že moje „Duo“ pro housle a cello56, jež 48

49

50

51

52 53

54

55 56

Hudební kritik a popularizátor Mirko Očadlík (1904–1964) působil od roku 1928 v Československém rozhlase. La Rhapsodie (Allegro Symphonique), H 171, poprvé provedl Ser­gej Kusevickij s Boston Symphony Orchestra 14. prosince 1928 (srov. The Boston Symphony Orchestra Archives, [cit. 20. prosince 2018], dostupné z: https://archives.bso.org/Detail.aspx?UniqueKey=24305). Sergej kusevickij (1874–1951) se stal v roce 1924 šéfdirigentem Boston Symphony Orchestra, s nímž také 18. listopadu 1927 pre­ miéroval La Bagarre, H 155. Současně dirigoval až do roku 1928 Concerts Koussevitzky v Paříži. Má na mysli patrně 8 Rue du Conseiller Collignon, nikoli Rue de l’Amiral de Coligny. Deník České slovo. Novinářka Miloslava Sísová (1883–1947) žila od roku 1923 v Paříži a byla dopisovatelkou Národních listů. Tyto první dvě věty Jazzové suity, H 172, byly poprvé provedeny na festivalu Deutsche Kammermusik Baden-Baden. Patrně myslí operu Tři přání, H 175. Duo č. 1 pro housle a violoncello, H 157, dokončeno 26. ledna 1927, bylo vydáno v nakladatelství La Sirène Musicale, Paris v roce 1928.

23

mělo premieru v Paříži vyjde tiskem v Edici la? Sirène musicale, kde jsou vydány i skladby Honnegera a České tance pro klavír u M. Eschiga.57 Snad tam sl. Sísová je, případně R. Weiner58. O tom festivalu v Americe a Symfonii si to necháme zase až po prázdninách. Moc mě to těší že mám u Vás hotové peníze a doufám že si je neuložím do banky aby mi nesly úroky. Napište mi co děláte, jak užíváte prázd­niny, a nezlobte se že odpovídám tak pozdě, jsem ve stavu trvalé lenosti a čas mi ubíhá že ani nevím, jak to přijde. Ale už se pouštím do práce, budu dělat tu „Suitu“.59 Žádali mě také z Osvoboz. divadla o něco, tak jsem svolil ale za honorář, tak nevím jak se na to doradějí, ale peněz prý mají dost.60 Kdybyste našel náhodou nějaké libretto, tak ho nezapomente než přijedu. Moc Vás pozdravuji a mnoho pozdravů milostivé paní a sleč­ně dceři61 a budu se těšit že mi něco o sobě napíšete. Jsem Váš B. Martinů Pane doktore, prosím Vás pošlete mi lístek abych věděl zdali jste dopis dostal.62 Legace je 7e? nebo 8e?63 57

58

59 60

61

62

63

24

Tři české tance, H 154, byly vydány v roce 1929 v nakladatelství Max Eschig, Paris. Básník, prozaik a publicista Richard Weiner (1884–1937) byl od roku 1919 pařížským přispěvatelem Lidových novin. Jazzovou suitu, H 172, dokončil Martinů o prázdninách 1928. Mohlo se jednat o blíže nespecifikovaný a nerealizovaný záměr ředitele Osvobozeného divadla režiséra Jindřicha Honzla (1894–1953). O de­set let později režíroval v pražském Národním divadle operu Julietta, H 253. Miloš Šafránek se v Paříži oženil roku 1927 s Annette Moussu (1907–2003) a 1. června 1928 se jim narodila dcera Anna (1928–2010), později respektovaná historička umění, provdaná za malíře Libora Fáru. Tato věta je připsána kolmo k textu v levém horním okraji první strany. Légation de la République Tchécoslovaque à Paris, Vyslanectví re­ pub­liky Československé v Paříži, kde Miloš Šafránek působil jako

3 [Kmš 709]

[Paříž, ? leden 1929] Pane doktore, prosím Vás buďte tak laskav a až pošlete to Duo 64 M Umiltovi65, nemohl by nechat u M. Descaves66 tu par­tituru? „Doufaje v příznivé vyřízení vyslovené žádosti“ posílám partituru hned sebou, a děkuji. Psal mi Frank67 že jsem měl velký úspěch v Leningradě s kvartettem posílá program.68 Bude hrát po návratu „duo“69 s Amarem70 v Německu a slibuje že mi pošle ruské kritiky které prý jsou dobré a že mi napíše mnoho novinek. Prosím připomente R. Batona71 kdyby bylo možno umístit Bagarre72 co nejdříve (dokud jste zde) abych měl partituru volnou do Německa. Jakmile budu vědět

64 65 66

67

68

69

70

71

72

tiskový atašé, sídlilo stejně jako dnešní Velvyslanectví České republiky na Avenue Charles Floquet 15, tedy v 7. pařížském obvodu. Patrně Duo č. 1 pro housle a violoncello, H 157, z roku 1927. Špatně čitelné. Klavíristka Lucette Descaves (1906–1993) provedla v Paříži 11. úno­ ra 1928 Koncert pro klavír a orchestr č. 1, D dur, H 149 (srov. Halbreich, 2007, s. 294). Violoncellista Mauritz Frank (1892–1959) založil v roce 1925 společně s hous­listou Stanislavem Novákem Novák-Frank Quartett, kterému B. Martinů věnoval Smyčcový kvartet č. 2, H 150 (srov. Halbreich, 2007, s. 362). Martinů psal o tomto provedení 27. ledna 1929 Josefině Ganzové (srov. ČMH, G 3709). Duo č. 1 pro housle a violoncello, H 157, z roku 1927, které Martinů věnoval Stanislavu Novákovi a Mauritzi Frankovi. Mauritz Frank byl v té době také violoncellistou Amar-Quartett. Mar­ tinů má na mysli Licca Amara (1891–1959), houslistu, zakladatele a primária kvarteta. Rhené Baton (1879–1940), skladatel a dirigent, šéfdirigent pařížského Orches­tre Pasdeloup v letech 1919–1933. Bohuslav Martinů se snažil o provedení La Bagarre, H 155, v Ně­ mecku, avšak neúspěšně.

25

přibližné datum jeho provedení napsal bych do Německa že partitura je volná. Text včera jsem znamenitě přemohl tak jsem veselejší. Program z Leningradu Vám přinesu, jenže tomu nerozumím, je to tištěno jinak než obvykle. Děkuji a moc Vás zdravím Váš B. Martinů73

73

26

Pod podpisem B. Martinů nakreslil černým inkoustem svou ka­ri­ka­ turu.

4 [Kmš 711]

Polička 8/8 1929. Milý pane doktore, děkuji Vám mnoho za Váš milý dopis a skutečně jsem ten první nedostal, už jsem si myslel že jste na mne v srdci svém pozanevřel. Vidím že se máte dobře a přeji Vám to upřímně. Co se mne týče není to moc ça va74. Teď je to už sice značně lepší ale na začátku to bylo do­cela smutné, to víte když někdo stůně a u nás byla i maminka i sestra nemocná a já jsem v ošetřování trochu levý. A tak mi to zde připadá všechno nějak změněno a vlastně se mi moc stýská po Paříži. Tam je to jako za kam­ny. To víte že v tomhle také hraje značnou roli Charlotta.75 V celku tady prázdniny mám velmi slabé a ani se vlastně nedostanu k práci, není k tomu žádná nálada a také se vlastně nedostanu ani z domu, protože maminka dosud nemůže dobře chodit a tak musí být někdo u ní a to jsem já. A mimo to, vyjma několika dnů příšerných veder, je tu stále zima a prší. Byly tu hrozné bouře. Abych Vám také napsal o jiných věcech tedy co se týče Berlina, psal mi p. H.76 že s překladem je zhruba hotov ale že umístění není tak snadné jak si představoval.77 To mě ostatně moc neudivilo, to se dalo čekat že to nepujde jen tak lehce, zvláště když vlastně tam neměli nic hotového ani partituru a potom byl už také konec saisony a každý hleděl co nejdříve

74 75

76

77

Francouzsky ve smyslu „dobré“. Charlotte Quennehen (1894–1978), od roku 1926 životní partnerka a od 21. března 1931 manželka B. Martinů. Camill Hoffmann (1878–1944) působil v letech 1920–1938 jako tis­ kový atašé na Vyslanectví republiky Československé v Berlíně. Camill Hoffmann napsal B. Martinů v dopise ze dne 6. srpna 1929 z Berlína, že překlad opery Tři přání, H 175, „vyžaduje důkladéno přizpůsobení notám“ (citováno dle IBM, Hof 1929-08-06).

27

vypadnout z města. Navrhnul ten projekt p. Tietjenovi78, gen. intendantu všech Berl. divadel a právě dnes mi píše znova že mu p. Tietjen radí zadat operu po prázdninách do Charlottenb. opery kde je Furtwängler79, což by bylo také velmi dobré. Klemperer80 neměl čas ale přes to pozval p. H. aby jej v té věci vyhledal v září. Orchestrálně má Klemperer příští saisonu obsazenou ale za to chtějí provest Bagarre81 v Drážďanech (Scheinpflug82) Já sám jsem dopsal Hindemithovi,83 Frankovi84 a Burkhardovi85 a myslím že mi mnoho pomohou a p. H. jak se zdá stará se o to mnoho. V celku nemám strach že by se to neumístilo ale za to jediná věc mě trochu mrzí a sice píše mi p. H. že o tom mluvil v Berlíně s dr. Branbergrem86 a zmiňuje se také o Hábovi87 a tahleta koalice mi nikdy žádný prospěch nepřinesla. Já vím co tihle dva dokážou 78

79

80

81

82

83

84

85

86

87

28

Heinz Tietjen (1881–1967) vedl od roku 1925 Deutsche Oper Berlin a současně od roku 1926 také dva další operní domy, Theater Unter den Linden a Krolloper. Dirigent Wilhelm Furtwängler (1886–1954) vedl od roku 1922 Ber­ línskou filharmonii a hostoval v Deutsche Oper Charlottenburg. Otto Klemperer (1885–1973) byl v letech 1927–1931 dirigentem v berlínské Krolloper. La Bagarre, H 155, Martinů dokončil v květnu 1926 v Paříži a pre­ miéru měla 18. listopadu 1927 v Boston Symphony Orchestra se S. Kusevickým (srov. též Halbreich, 2007, s. 255). Dirigent a skladatel Paul Scheinpflug (1875–1937) byl v letech 1929–1932 šéfdirigentem Dresdner Philharmoniker. Hudební skladatel Paul Hindemith (1895–1963) se podílel v le­tech 1927–1929 na dramaturgii hudebního festivalu Deutsche Kam­ mermusik Baden-Baden a do roku 1929 byl členem Amar-Quar­tett. Má na mysli Duo č. 1 pro housle a violoncello, H 157, které dedikoval violoncellistovi Mauritzi Frankovi (1892–1959) a Stanislavu Novákovi. Heinrich Burkard (1888–1950) byl spoluzakladatel Donaueschinger Musiktage a od roku 1923 společně s Josephem Haasem a Paulem Hindemithem vedl festival Deutsche Kammermusik Baden-Baden. Hudební vědec a publicista Jan Branberger (1877–1952) pracoval ve výboru pražské sekce ISCM a do roku 1933 byl poradcem ministra školství a národní osvěty. Od roku 1928 byl mimořádným profesorem estetiky na pražské konzervatoři a jejím administrativním správcem. Skladatel Alois Hába (1839–1973) působil od roku 1923 na pražské konzervatoři a v pražské sekci ISCM.

když jim na tom záleží. Ale doufám že z toho nebude nic. Mimo to mám v záloze i Lipsko, které se interesovalo o tu první operu88 a tak Frankfurt kde je teď Steinberg89 který na mne hodně dá a Byl kapelníkem v Ně­meckém v Praze a také zná situaci. Ale mám tušení že to v Berlíně dobře dopadne. Budu tam ovšem také sám muset zajet, doufám v zimě. Z Amsterodámu mi psali že chtějí nějaké věci moje na Festival, poslal jsem „Duo“90 Škrábu teď „Fantasii“ pro dva klavíry91, jsem už hodně daleko a myslím že to bude dobré. Na otevření divadla92 budu učinkovati se svojí klavírní technikou, hraji ty věci co jsem psal Vám letos v zimě.93 Hud. Matice se rozkývala a vydají ten „Film“ pro klavír94 co tam už leží asi čtyři roky, dostali na to

88

89

90 91

92 93

94

Jaroslav Mihule zmiňuje v této souvislosti operu Slzy nože, H 169, z roku 1928 (Mihule, 2002, s. 170). William Steinberg (1899–1978) byl v letech 1925–1929 hudebním ředitelem Německého zemského divadla v Praze (Deutsches Landes­ theater Prag) a pak přesídlil na stejnou pozici do Oper Frank­furt. Duo č. 1 pro housle a violoncello, H 157. La Fantasie, H 180, pro dva klavíry B. Martinů napsal v srpnu a září 1929 (srov. Halbreich, 2007, s. 423). Má na mysli otevření Tylova domu v Poličce v srpnu 1929. Martinů má na mysli patrně klavírní cyklus Quatre mouvements, H 170, dokončený o Velikonocích 1929, který dedikoval „A Monsieur Milos Safranek“ (srov. CBM, PBM Aa17). V programu slavnostního otevření Tylova domu 14. srpna 1929 bylo uvedeno: „Boh. Martinů: Tři klavírní skladby přednese autor“ (srov. Popelka, 1973, s. 38). Iša Popelka uvádí, že dle dobových svědectví jednou z nich bylo Prélude, H 178. Martinů tuto skladbu dedikoval: „Sl. Spolku divadelních ochot­níků v Poličce v upomínku na slavnostní otevření Tylova domu ve dnech 14.-18. srpna věnuje B. Martinů.“ (srov. CBM, PBM Aa 18). Klavírní cyklus Film en miniature, H 148, z roku 1925 vydala Hudební Matice Umělecké besedy v Praze v roce 1929 (srov. Halbreich, 2007, s. 404). Hudební Matice žádala dne 25. března 1929 o příspěvek na vydání skladby: „Hudební Matice je ochotna cyklus vydati, jestliže bude jeho vydání částečně podpořeno. Kalkulace tohoto díla zni na Kč 4000,- […].“ Podporu České akademie věd na vydání více děl získala 17. května 1929 ve výši 20 000 Kč, bez konkrétního uvedení cyklu Bohuslava Martinů (srov. Maýrová, 2000, s. 32.)

29

z Akademie95 1000 Kč. Symfonii96 zadávám letos znovu do Brna na Smetanovu cenu, a budu ji tam tak dlouho posílat až mi něco dají.97 V Praze bude v listopadu.98 A to je všechno. A mimo to bych Vás chtěl o něco požádat. Buďte tak laskav a na­piš­te mi ještě něco o sobě po polovině srpna99 a pak bych byl rád kdybyste mne úředně povolal zpátky už začátkem září, napište třeba že se něco připravuje třeba Pastorkyně a že mě nutně potřebujete, zkrátka že tam musím býti.100 Víte, to je k vůli našim, abych mohl brzo odjet, oni by ovšem byli rádi kdybych tu zůstal až do října jako jindy, ale je to pro mne úplná ztráta času, protože se tady jen tak klackuji a čas mi zbytečně utíká a v celku si ani neodpočnu. Maminka se teď rychle zotavuje a tak myslím, že budu moci zcela dobře v září už odsud zmizet a tak bych to sdůvodnil tou povinností, protože jinak bych jim udělal zármutek, že spěchám z domu, ale já myslím že dva měsíce prázdnin jsou už dost. Tak prosím Vás, povolejte mně nějak zpět.101 A ještě bych něco chtěl. Až se vrátíte do Paříže zatelefonujte prosím Vás na konsulát. Budu potřebovat v zimě prodloužit pas Má na mysli Českou akademii věd a umění. Patrně má na mysli skladbu La Rhapsodie (Allegro Symphonique), H 171, z roku 1928. 97 V roce 1928 Martinů zadal do soutěže o cenu Jubilejní nadace Bed­ řicha Smetany skladbu La Bagarre, H 155, pod názvem Symfonie. Když o tom informoval Jana Kunce v dopise z 15. prosince 1928, nazval skladbu „I. symphonie“ a požádal ho, aby doplnil jméno B. Martinů do partitury (MZM, G 29, 49063). Kunc mu však 5. ledna 1929 odpověděl, že zaslal nikoli skladbu „Symfonie“, nýbrž La Ba­ garre, a ta cenu nedostala (MZM, G 29, 49063). Jak uvádí Miloš Šaf­ránek, až v roce 1929 získal Martinů ve stejné soutěži druhou cenu ve výši 8 000 Kč (Šafránek, 1961, s. 132). 98 Česká filharmonie pod vedením Ernesta Ansermeta uvedla La Rhap­ sodie (Allegro Symphonique), H 171, v Praze 12. března 1930 (srov. Halbreich, 2007, s. 256). 99 Martinů vložil časové upřesnění dodatečně. 100 M. Šafránek se v té době snažil o provedení opery Její pastorkyňa Leoše Janáčka v Paříži. 101 Tento záměr nevyšel, neboť ještě 1. září 1930 psal z Poličky šéf­di­ rigentu Václavu Talichovi (Kuna, 1970, s. 223). 95 96

30

a teď jsou nějaké nové zákony, musí být nové osvědčení státní příslušnosti, které se vyhotovuje zde. Nemám tu ale ani křestní ani domovský list a těžko bych si jej mohl dát poslat, nevím ani vlastně kde ho mám, zeptejte se zdali mi prodlouží pas i bez toho. Taky se za to musí platit a já nerad platím. Děkuji Vám a přeji Vám co nejhezčí pobyt, těším se moc do Paříže, to víte. Tady mám mohutné politické debaty hlavně a samo sebou o Beneši.102 A jinak ovšem tu není nic, jen že sem přijede na chvilku Novák103, a já pojedu na den dva do Kozlova ke Ŝvabinským.104, 105 S tou stipendií ze školství to snad ještě letos půjde, dle ujištění sl. Fíny106, tak by to bylo dobré. Tak jsem Vám popsal skoro celou historii a myslím že toho už více není, hlavně že se moc rád vrátím a že se na to každým den těším. Napište mi tedy ještě psaníčko, hlavně o tom co píšu, podotkněte třeba že jste mi to psal už v tom prvním dopise co se ztratil a přivolejte mne brzo zpět. Mnoho pozdravů milostivé paní i Vám i Milouškovi a maličké107, přeji vám všechno nejlepší a na shledanou se moc těším. Váš B. Martinů. Politik Edvard Beneš byl v letech 1918–1935 ministrem zahraničí Československa. 16. května 1935 podepsal smlouvu o vzájemné po­ moci mezi ČSR a Sovětským svazem. V červnu ji předal v Moskvě. 103 Stanislav Novák (1890–1945), od roku 1906 blízký přítel a interpret skladeb B. Martinů, houslista, koncertní mistr České filharmonie a pri­márius Novák-Frankova kvarteta. 104 Malíř Max Švabinský (1873–1962) jezdil v letech 1897–1919 do rou­ beného domu č. p. 50 v Kozlově, který patřil rodině jeho ženy Ely Švabinské, rozené Vejrychové (1878–1967). Martinů ji navštěvoval spo­lečně se Stanislavem Novákem (srov. Švabinská, 2014, s. 7; Mihule, 2017, s. 91; Synek–Všetičková, 2019, s. 56). 105 Martinů zcela zřetelně nahradil háček nad písmenem „Š“ akcentem cirkumflex, tedy „Ŝ“, jak s oblibou v české korespondenci dělával (srov. např. dopisy rodině do Poličky). 106 Má na mysli přítelkyni Josefinu Tausikovou Ganzovou (1892–1944), která pomáhala Bohuslavu Martinů z Prahy (srov. také Mihule, 2002, s. 135; dopis Hugo Ganze 13. února 1958, PBM Kd 63). 107 Martinů má na mysli Šafránkova syna Miloše Šafránka (1922–1983) a dceru Annu Šafránkovou, provdanou Fárovou (1928–2010), která se narodila 1. června 1928. 102

31

5  [Kmš 712; WERDET RUNDFUNKTEILNEHMER / BERLIN-CHARLOTTENBURG 2 / 18 6 30 / 6-7V]

Monsieur M. Šafránek Legation Tchécoslovaque 17. Av. Charles Floquet. France. Paris. [Berlín, 18.] Červen 1930. Vielle Grüsse!108 Chystám se zase zpět109, a těším na shledanou Váš B. Martinů

108 109

32

Německy „mnoho pozdravů“. Z Paříže informoval svou matku o cestě do Berlína a svých plánech na provádění a vydání skladeb v nedatovaném dopise (CBM, PBM Kr 17). Ty však nebyly realizovány (srov. Synek–Všetičková, 2019, s. 72–74).

6 [Kmš 713; POLIČKA / Č. S. R. / 31VII30-10]

Monsieur Milos Šafránek Cactus d’or. La Baule Esc. Loire inferieure France. Polička 30/7. 1930. Milý110 pane Šafránek s chotí a s dětmi, my Vám posíláme srdečné pozdravy z naší milé Poličky kde prší už co jsme tady a nemůžeme nic než se koukat z okna. Charlottě se přes to zde líbí a přibývá na váze o mně ani nemluvě. Vy se máte doufám krásně a já Vám to moc přeji. Nemáte žádných potěšujících zpráv které by mne v tom vlhku zde trochu povyrazily? Pošlete nám také pozdrav z Francie. Vaší Martinuovi. Na Svépomoci 182. Polička. Un aimable bonjour et gros baisers aux enfants. Char­ lotte.111 Pěkné pozdravení a velkou pusu dětem. Charlotte.

110 111

Předcházelo Martinů přeškrtnuté „Cher“. Připsáno rukou Charlotte Quennehen.

33

7 [Kmš 714]

Polička 15/8 1930. Milý pane doktore, vyšel Váš článek v Pestrém Týdnu a je moc dobře napsán, udělalo mi to velkou radost a mnohým lidem to asi moc nezachutnalo.112 Jsem velmi zvědav až přijedu do Prahy jaké uvidím tváře. Děkuji Vám a moc se mi to líbilo, krátké a obsažné. Myslím že už se Vaše dovolená chýlí také ke konci. U nás dosud nepřestalo pršet od té doby co jsme přijeli a nezdá se že by to už přešlo. A mimo to Charlotte musela odjet domu už na začátku srpna, rozstonala se jí maminka, tak jsem ji chudáčka vyprovodil do Prahy a jsem tu sám jako kůl v plotě, ne­stálo ji to ani za ty cesty a při tom se jí tu velmi líbilo, a byla by si správně odpočala.113 Je to úplná smůla a ani mne to tu moc letos netěší, to víte, měli jsme to tak pěkně rozpočítáno. Charlotte byla z toho také celá nešťastná a bojím se aby doma nemusela moc pracovat a neuškodila si. Jakou jste měl dovolenou? Tam bylo jistě krásně, to mi povíte. Já pojedu do Prahy 15. září a zdržím se asi 10 dní aby neřekli že jsem se nadobro odcizil a mám tam také rozličné jednání. Mám v Praze 20./9. provedení „Bagarre“ na sjezdu kritiků.114 Jsem rád že to konečně uslyším a prosím Vás, nechte mi poŠAFRÁNEK, Miloš. Český skladatel B. Martinů v Paříži, významný zjev moderní hudby evropské, Pestrý týden, roč. V, č. 32, 9. 8. 1930. 113 Skladatelova partnerka Charlotte Quennehen obdržela 2. srpna 1930 v Poličce stručnou telegrafickou zprávu, na základě níž musela odcestovat do Vieux Moulin, neboť její matka Amicie Quennehen (1866–1948) onemocněla (srov. Synek–Všetičková, 2019, s. 80). 114 La Bagarre, H 155, provedl Václav Talich s Českou filharmonií 19. září 1930 ve Smetanově síni Obecního domu (srov. mj. dopis ze 17. září 1930, CBM, PBM Kmš 716). Koncert se konal „[…] na počest mezinárodního kongresu hudebních kritiků“ (Lidové noviny, roč. 38, č. 474, 19. 9. 1930, s. 6.). 112

34

slat material. Je to připraveno v mém bytě (Charlotte to tam vyhledala) a domovnice to vydá. Pošlete tam pro to někoho. Je to velký balík a myslím že se to může poslat jako imprimé, ale u Vás už budou vědět jak to poslat. Adres­sa je: Archiv České filharmonie (V. Müller) Václavské náměstí č. 53. Praha II. Nechte to prosím poslat brzo aby to tu bylo včas ke zkouškám. Musím také sehnat partituru, je v Berlíně.115 Píšu také p. Mončkovi116 pro případ že byste ještě nebyl v Paříži. A byl bych klidnější kdybyste mi poslal lístek že to odešlo, (ne proto že bych se bál že to nevypravíte ale je možno že by se tento dopis ztratil a tak bych napsal znovu. A ještě bych něco chtěl. Moje sestra tady ušila Charlottě několik rob ale až po Ch. odjezdu a tak to zbylo teď na mně a já mám obavy z celní prohlídky, protože bych měl v kufru jen dámské šaty. Nebude to těžký ani velký balík a tak jsem myslel, zdali byste proti tomu nic neměl kdybych to nechal poslat kurýrem na Vaše jméno. (v říjnu) Napište mi co si o tom myslíte a jak bych to měl zařídit. Myslel jsem že bych obrátil na p. Vaňka117 že by mi to tu zařídil, protože na těch hranicích bych byl oprávněně nápadný. Nedělalo by Vám to obtíže kdy­bych to tak zařídil? Máte se mnou starosti viďte? Také mám trochu obavy jak to se mnou bude, ale prozatím se celé moje vnitro vybíjí na zuření proti dešti a na cellovém koncertě118. Do­psal jsem 1. větu, mám dojem že to dopadlo dobře. Camilla Hofmanna požádal o zaslání partitury z Berlína do Prahy v dopise z 15. srpna 1930 (srov. Deutsches Literaturarchiv Marbach, kopie IBM Hof 1930-08-15). 116 Štefan Monček (1896–1987), tajemník vyslance Štefana Osuského na Vyslanectví republiky Československé v Paříži. 117 Vladimír Vaněk (1895–1965), diplomat, dlouholetý přítel Bohuslava Martinů, v československých diplomatických službách působil do roku 1948. 118 Martinů má na mysli Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, který dokončil 17. října 1930 v Paříži (Halbreich, 2007, s. 312). 115

35

Kdybych tak mohl na to dostat Casalse, to by nebylo špatné.119 Jinak nemám žádných zpráv. Vyjde o mně člá­nek v „Auftaktu“ od toho vídeňského Liesse120 co byl v Paříži a na podzim bude článek ve vídeňském „Ans­ bruchu“121 o pařížské škole kde budu také zaujímat neskromné místo. Ten p. Claire je rozhodně odhodlán hrát tu moji sonátu. Ještě chci tu dopsat II. větu a nějaké menší klavírní tance pro Leduca.122 R. Dessaignes mi už poslal celé 1. jednání je to moc dobré, poradím se s Vámi o tom překladu.123 Z Berlína nic, p. Hoffmann je asi dosud na dovolené. Těším se už moc na Paříž a kdybyste chtěl něco v Praze napište mi budu míti dosti času Vám to zařídit. Myslím že už Vás bolí oči a mám dojem že už bych měl skončit. Děkuji Vám a moc se budu těšit

Koncert premiéroval v Berlíně nikoli violoncellista Pablo Casals (1876–1973), nýbrž Gaspar Cassadó (1897–1966), jak Martinů ve své korespondenci zmiňuje (CBM, PBM Kmš 720). Šafránek i Halbreich uvádějí datum premiéry 13. prosince 1931 (srov. Šafránek, 1966, s. 355; Halbreich, 2007, s. 312). Jak ale upozorňují Jaromír Synek a Gabriela Všetičková, skladatel o premiéře informoval 13. prosince rodinu v Poličce: „V pátek byla premiera v Berlíně toho čelového koncertu a vysílali to Radiem, jenomže jsem už neměl čas Vám to napsat.“ (CBM, PBM Kr 61). Premiéra se tedy konala 11. prosince 1931 (srov. Synek–Všetičková, 2019, s. 312) 120 Také Camillu Hoffmanovi sdělil téhož dne, že kritik Andreas Liess ho informoval o článku v pražském časopise Auftakt. Musikblätter für die Tschechoslowakische Republik (srov. Deutsches Literaturarchiv Marbach, kopie IBM Hof 1930-08-15). 121 Rakouský hudební časopis Anbruch. 122 Patrně má na mysli klavírní cyklus Borová – sedm českých tanců pro klavír, H 195, který Martinů dokončil v létě 1930 a nakladatelství Alphonse Leduc v Paříži ho vydalo v roce 1931 (srov. Halbreich, 2007, s. 410). 123 Spisovatel Georges Ribemont-Dessaignes (1884–1974) napsal libreta ke třem operám Bohuslava Martinů, k jednoaktové opeře Slzy nože, H 169, která byla poprvé uvedena v Paříži 15. března 1928, Tři přání, H 175, a k nedokončené opeře Den dobročinnosti, H 194. Zde má na mysli první jednání k poslední z nich, na které pracoval do dubna 1931. Do němčiny libreto přeložil Camill Hoffmann (Halb­ reich, 2007, s. 150). 119

36

na Vaše zprávy, napište mi brzo. Srdečně Vás zdravím a mnoho pozdravů milostivé paní sl.124 B. Martinů

124

Patrně zde myslí Šafránkovu dceru Annu.

37

8 [Kd 384; LA BAULE LOIRE INFERIEURE / 26 VIII 30. 15]125

Bohuslav Martinů hudební skladatel Na Svépomoci Polička Tchécoslovaquie La Baule 25-8-30 Potvrzuji Vám, že material „Bagarre“ byl vyexpedo­ván do Prahy.126 Máme nyní báječně krásné počasí – za týden budu v Paříži (1. září) Nezapomeňte na Ot. Šourka127 a titul Dr. Daneše128. Srdečně Vás pozdravuje Šafránek

Pohlednice psána rukou Miloše Šafránka, není součástí fondu odeslané pošty B. Martinů Šafránkovi (PBM Kmš) v CBM, nýbrž došlé pošty (PBM Kd). 126 Šafránek reaguje na skladatelovu prosbu z předchozího dopisu: „[…] prosím Vás, nechte mi poslat materiál […]“ (CBM, PBM Kmš 714). Skladbu La Bagarre, H 155, provedl Václav Talich s Čes­ kou filharmonií 19. září 1930. 127 Otakar Šourek (1883–1956), muzikolog, hudební publicista, autor publikací o díle Antonína Dvořáka. Martinů se měl se Šourkem setkat a projednat koncerty. 128 Jiří Viktor Daneš (1880–1928), geomorfolog a diplomat. 125

38

9 [Kmš 715]

Milý pane doktore,

Polička l. / 9. 1930

děkuji Vám za dopis a píši Vám už zase do Paříže. Zde se všechno změnilo, je krásně a Charlotte se zase znovu sem vrátila, její mamince už je mnohem lépe, měla také zánět plic, ale teď už zase je dobrá. Charlottě se to zdálo ještě moc dlouho zůstat sama a tak se na mne domluvili s Novákem a Zrzavým a přijela zase sem129. Chodíme po lesích a ještě si tu přeci jen dobře odpočine. Děkuji Vám za Bagarre a za lístek.130 Jedeme do Prahy 14. a zůsta­nu tam asi 10 dní. Na Bagarre se moc těším. Na­pište mi prosím kdo by ještě z Paříže přijel na ten sjezd.131 Doufám že se s nimi sejdu. S Talichem132 budu mlu­vit a rovněž se budu snažit abych to všechno zařídil k Vaší spokojenosti. Po Novákovi není ani stopy,133 tak Vám nemohu sdělit přesné jméno p. Daneše134. Nevím kudy jezdí, musí se teď vrátit už do Prahy, tak Vám to napíšu později. U Leduca vyšlo a vyjde brzo toto: „Sonata per violino et piano“135 „Les preludes pour pia-

Jaroslav Mihule popisuje, jak přátelé Stanislav Novák a Jan Zrzavý doprovodili Charlotte z Prahy do Poličky (Mihule, 2017, s. 175–176). 130 Má na mysli zaslání provozovacího materiálu ke skladbě La Bagarre, H 155. To mu Šafránek potvrdil pohlednicí z 25. srpna 1930 (CBM, PBM Kd 384). 131 Opět se vrací k provedení La Bagarre, H 155, v Praze 19. září 1930. Skladbu uslyší poprvé, a to v rámci mezinárodního kongresu kritiků (srov. např. P. Stf. [Paul Stefan], Kritikerkongress, Anbruch, Sept./Okt. 1930, H 7/8, S. 261–262). 132 Václav Talich, dirigent. 133 Stanislav Novák, skladatelův přítel, houslista, člen České filharmonie. 134 Navazuje na Šafránkův požadavek na upřesnění titulu Jiřího Viktora Daneše v pohlednici z 25. srpna 1030 (CBM, PBM Kd 384). 135 Sonáta pro housle a klavír č. 1, H 182, dokončena 4. listopadu 1929 (Halbreich, 2007, s. 333). 129

39

no“136 „La Poeme de cuisine“ partitura a material137. Cinq piéces bréves pour violon et piano.138 III. Quattuor par­tition et material.139 Ale ceny nevím zatelefonujte tam raději a je to 175 rue Sl. Honoré Lamere 12–80 nebo Central 60–47. Preludes stojí 6 fr ale bude asi velká přirážka. Budu moc rád když se Vám podaří něco koupit, bude to dělat take Leducovi dobře. Zdali pak do­stala M. Caffant140 ten vytisk nechal jsem to od Leduca poslat? Nemám žádných novinek, p. Hoffmann mi psal ale nic z Drážďan dosud nepřišlo. 141 Doufám že se to všechno pohne teď po prázdninách. Byl u mne Křička, 142 chystal se také do Paříže, chtěl Vás vyhledati ale nevím rozhodl-li se jeti. Jsem rád že je tu teď trochu hezky, už to opravdu zde šlo na nervy. Jsem moc zvědav na Prahu a těším se už na 10. rue Mandar 143. Moc jsem toho o prázdninách neporazil a zůstal jsem viset v té II. větě čelového koncertu ale nejde mi to nijak ku

Osm preludií (Huit préludes), H 181, dokončeno 1929, vydáno v nakladatelství Alphonse Leduc v roce 1930 (Halbreich, 2007, s. 409). 137 Patrně myslí suitu z Kuchyňské revue (La revue de cuisine), H 161, dokončena 1927, vydána v nakladatelství Alphonse Leduc v roce 1930 (Halbreich, 2007, s. 208). 138 Cinq pièces bréves, H 184, dokončeno 4. dubna 1930, vydáno v na­ kladatelství Alphonse Leduc v roce 1930 (Halbreich, 2007, s. 334). 139 Smyčcový kvartet č. 3, H 183, dokončen 10. prosince 1929, vydán v nakladatelství Alphonse Leduc až v následujícím roce 1931 (Hal­b­ reich, 2007, s. 364). 140 Špatně čitelné. 141 Camill Hoffmann konstatoval ve svém dopise z 22. srpna 1930 ohledně před­­chozí nabídky opery Voják a tanečnice, H 162, v Sächsische Staats­oper Dresden: „Drážďany bohužel vůbec neodpověděly, takže jim budu muset znovu psáti.“ (CBM, PBM Kd 118). 142 Hudební skladatel Jaroslav Křička (1882–1969). 143 Adresa, na níž v Paříži bydleli. Charlotte Martinů k tomu poznamenala: „Na jaře 1929 nám přátelé konečně našli nevelký byt v rue Mandar v čísle 10.“ (Charlotte Martinů, 2003, s. 32). 136

40

předu, nechám to asi až na Paříž.144 Zde jsou poměry nemožné, je to taková malá Praha v kostce a mne to už doopravdy nebaví. Samá přetvářka a fonistika. Čekám také Zrzavého,145 je v N. Brodě a doufám že přijde k nám. Teď už to uteče, vlastně příští týden v sobotu už jedu pryč. Budete-li míti nějaké dobré zprávy pro mne napište mi je, v Praze budu u Nováka adressa je Stanislav Novák ul. Z. Wintra č 19. Praha-Bubeneč. (Od 14. září,) Se Šourkem a Müllerem budu mluvit.146 Těším se na Paříž, přes to že tu je klid a pěkně nějak mne to tu netěší a ani si vlastně neodpočinu, jsem takový nespokojený, a raději bych se už dal do nějaké práce, ale zde se mi to nedaří. Budu mít co dohánět. Přeji Vám že jste prázdnin dobře užil. Vy máte asi moc práce ale budete-li mít chvilku volnou napište mi. Charlotte Vás moc zdraví a naši také147. Za měsíc už budeme zase v Pa­říži. Moc Vás pozdravuji a jsem Váš B. Martinů Cher Monsieur Safranek. Je suis bien heureuse d’être revenue auprès de mon grand. J’avais tant de chagrin de l’avoir quitté. il fait un temps radieux, aussi nous en profitons pour faire de jolies promenades. J’espère que vous avez passé de Podobně jako v dopise z 15. srpna 1930 (CBM, PBM Kmš 714) zmiňuje Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, který dokončil 17. října 1930 v Paříži (Halbreich, 2007, s. 312). 145 Jan Zrzavý (1890–1977), malíř, přítel manželů Martinů. 146 S Otakarem Šourkem se krátce setkal v Praze a měl projednat mož­ nost výměnných koncertů mezi Paříží a Prahou, jak je zřejmé z dopisu B. Martinů z 4. října 1930 (srov. ČHM, MAD, kopie IBM Šou 193010-04). 147 Pozdravy od partnerky Charlotte Quennehen, od matky Karoliny a ses­try Marie Martinů. Rodina Martinů žila od roku 1921 v Poličce v domě v ulici Na Svépomoci 182. Skladatelův otec Ferdinand Mar­ tinů (1853–1923) již nežil. 144

41

bonnes vacances et que Madame et vos enfants vont bien. Dites beaucoup de choses aimables à Madame et pour vous, je vous adresse toute l’expression de ma vive sympathie. Votre Charlotte Milý pane Šafránku. Jsem velice ráda, že jsem zase zpátky u toho svého velikána. Tolik smutku jsem zakusila, když jsem se od něho odloučila. Je krásně a slunečno, a my toho také využíváme k hezkým procházkám. Doufám, že jste měli pěkné prázdniny a že se Vaší paní i dětem vede dobře.148 Svoji paní pozdravujte, a co se Vás týče, vysílám Vám projevy své velké náklonnosti. Vaše Charlotte

148

42

Miloš Šafránek byl ženatý od roku 1927 s Annette Moussu (1907–2003). Žili společně s jejich dcerou Annou (1928–2010) a sy­ nem z prvního manželství Milošem (1922–1983).

10 [Kmš 716]

[Praha] Středa 17. [září 1930] Milý pane doktore, už jsem v Praze a myslím že tu zůstanu (ne navždy ovšem) asi 10 dní a byl bych moc rád kdybyste mi napsal, máte-li nějaké odpovědi na Vaše dotazy. Nemyslíte že by bylo dobře kdybych sám vyhledal někoho na Hra­ dě, třeba toho p. Říhu. 149 Nevím ovšem zdali by to bylo prospěšné a mám li sám do toho nějak zasahovat. Dosud jsem o tom s nikým nemluvil a tak prosím Vás napište mi, co mám dělat, třeba už máte nové zprávy a je možné že by to bylo ku prospěchu kdybych se někde sám objevil. Jsem u Zrzavého, na Magistrále 592 Bubeneč.150 Talich hraje ten Bagarre v pátek.151 Jinak Vám vše povím po návratu do Paříže. Moc Vás se Char­ lottou152 zdravíme a těšíme se. Srdečně Váš Boh. Martinů

Jindřich Říha, ministerský rada Kanceláře prezidenta re­publiky, správ­ce fondů prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. 150 Vzhledem k onemocnění Stanislava Nováka bydlel Martinů u svého přítele malíře Jana Zrzavého. 151 Další připomínka provedení La Bagarre, H 155, s Václavem Talichem a Českou filharmonií v pátek 19. září 1930. 152 Charlotte Quennehen, životní partnerka Bohuslava Martinů. 149

43

11 [Kmš 717; PARIS R.P. DEPART / 15*/9.XII/1930]

[Paříž] Mandi 9 / 12 1930 Milý pane doktore, moc Vás pozdravuji a sděluji Vám smutnou novinu že mám tak nemožnou rýmu že se nemohu hnout už od pátku z domu. M. Jeanson153 nepřišel vůbec, tak nevím co se s ním děje, nemohu mu zatelefonovat, snad byste se mohl zeptat co se s ním děje, možná že to byl nějaký omyl, snad si nezapsal dobře adressu. Prosím Vás, zdali byste mi nemohl půjčit asi 100 fr. protože jsme ze Charlotty gáže koupili nějaké takové blbosti pro moji rýmu, a také tu měla nějakou návštěvu z Vieux Moulin, tak jsem do soboty bez peněz. Já se k Vám teď rozhodně nebudu moci vypravit, je mi sice lépe ale bojím se přece ještě vyjít ven. Mohl byste mi to po někom poslat? Když by šel někdo z legace, tak mi prosím po něm pošlete také toho Hurbanova Masaryka, přečetl bych si to rychle.154 Děkuji Vám a moc Vás zdravím, doufám ke konci týdne že se budu moci přijít na Vás podívat. Pozdravy od Charlotte a ode mne Váš155 B. Martinů Prosím pošlete mi stručný přehled přil. listu od Pohla. Děkuji Váš nešťastný Martinů Špatně čitelné. Patrně se jednalo o text Vladimíra Ladislava Hurbana (1883–1949), diplomata, vojenského poradce prezidenta T. G. Ma­saryka a od roku 1930 vyslance ČSR ve Švédsku. 155 Špatně čitelné. 153 154

44

12 [Kmš 718]156

Praha 24/9. 1933. Milý příteli, zdravíme Vás srdečně z Prahy, Charlottě je zde zima, mě ostatně také. Premiéra dopadla dobře, má to krásné [†] to také vypadá moc dobře.157 Výprava158 je [†] úplně [†] největší úsilí [†] zpravit [†] výprava nápadně [†] daleko za tancem. Jenčík159 si vedl velmi dobře až na to že ty pohádky jsou spíše příšerné – hofmanovské než české, ale Dorota a svatební košile dopadly dobře. Obecenstvo je spíše desorientováno na první poslech ale jeví velký zájem a pozornost, a zdá se že by tomu chtěli porozumět a myslí že se jim to podaří. V celku se o tom hodně mluví a ředitelství mi slíbilo držet Špalíček co nejdéle na repertoiru160 Řediteli161 a také Ostrčilovi se to moc líbí.162 Svatební košile vypadly moc krásně. Budou to hrát v listopadu v Brně, tak budeme jezdit po premiérách.163 Jsem dost spokojen až na tu výpravu, kritiky jsou celkem dost příznivé. [†] líbezné až na některý Dopis je silně poškozen, a proto je špatně čitelný. Symbol [†] označuje nečitelný text na základě poškození. 157 Martinů informuje o premiéře baletu Špalíček, H 214, která se usku­ tečnila v Národním divadle v Praze 19. září 1933 (srov. Archiv Národního divadla, [cit. 20. prosince 2018], http://archiv.narodni-divadlo.cz/ default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&ic=2556&pn=256affccf002-2000-15af-c913k3315dpc). 158 Scénografii baletu vytvořil výtvarník Josef Matěj Gotlieb (1882–1967). 159 Josef Jenčík (1893–1945), choreograf a tanečník, režisér a choreograf první inscenace baletu Špalíček, H 214. 160 Balet byl proveden čtrnáctkrát. Derniéra se konala 12. května 1934 (srov. pozn. výše). 161 Stanislav Mojžíš Lom (1883–1967), dramatik a spisovatel, ředitel Národního divadla v Praze v letech 1931–1939. 162 Tehdejším šéfem opery Národního divadla byl skladatel a dirigent Otakar Ostrčil (1879–1935). 163 V Brně byl Špalíček, H 214, uveden poprvé 25. listopadu 1933. 156

45

osten, sem tam, a jakého toho M. [†] že to tam není skoro žádný Smetana164 což [†] Přijetí bylo zajímavé. Začátek byl přijat s velkou nedůvěrou ale pomalu se to rozehrávalo a na konec byl spontánní potlesk autor se [†] v celé nádheře mnohokrát na scéně. Ze známých jsme viděli Špačkovi165 a dr. Schieszl166 byl s paní v divadle, půjdu k němu po neděli. Dosud jsem byl jen celé dny v divadle, a teď se teprve začnu starat o další věci. Novák167 dostal do Českého kvartetta168 ten třetí kvartett169 a Sextett.170 To jsem Vás chtěl požádat kdybyste zatelefonoval Leducovi máli poslati ten material o který jsem jej žádal. Psal jsem mu sám ale to víte jak jsou tam čilí a mohlo by se stát že by na to zapoměli. Telegram prosím Vás [†] zdali to poslal je to důležité protože ten koncert je už koncem října . Jednám o material III Quartettu co je u Leduca vydán171. Děkuji Vám a prosím nedejte Leducovi pokoj dokud to nepošle. Nešlo by zařídit abyste mohli objednat několik exemplářu těch nových klavírních skladeb od Schotta? 172 Vzpo­mínám na naši zahrádku a na Paříž. Myslím že se Má na mysli hudebního skladatele Bedřicha Smetanu (1824–1884), jehož opera Libuše slavnostně zahájila provoz pražského Národního divadla v roce 1883. 165 Diplomat Jaromír Špaček (1895–1968), konzulární atašé na vyslanectví ČSR v Paříži v letech 1923–1931. 166 Josef Schieszl (1876–1970), politik a pracovník Kanceláře prezidenta re­publiky T. G. Masaryka. 167 Stanislav Novák, přítel Martinů, se stal v roce 1933 druhým houslistou Čes­kého kvarteta po Josefu Sukovi. 168 V roce 1933 byli členy Českého kvarteta Karel Hoffmann, Stanislav Novák, Jiří Herold a Ladislav Zelenka. 169 Smyčcový kvartet č. 3, H 183. 170 Smyčcový sextet, H 224, dokončen v květnu 1932. 171 Smyčcový kvartet, č. 3, H 183, byl vydán v nakladatelství Alphonse Leduc v roce 1931 (srov. Halbreich, 2007, s. 364). 172 Má na mysli klavírní cyklus Esquisses de danses, H 220, dokončený v roce 1932, vydaný v nakladatelství Schott v roce 1933 (srov. Halb­ reich, 2007, s. 412). 164

46

mi zde nebude líbit potkávám se tu člověk s podivnými věcmi, které mají. Prozatím jsem neměl dosud pro nic čas ale i tak mi to stačí. Napíšu Vám svoje dojmy později. Prosím Vás napište a kdyby bylo něco zvláště důležitého mi to sem. Vaši Martinů (Zrzavý / Na Magistrále 5 Praha Bubeneč173 Cher Monsieur Safranek J’espère que vous allez bien, ainsi que Madame et les enfants. moi je m’ennuie un peu à Prague. et il fait déja un peu froid, j’ai eu un peu de peine de quitter mon petit jardin. Je vous adresse mon bon souvenir. Charlotte Milý pane Šafránku. Doufám, že se dobře vede Vám, stejně tak jako Vaší paní a dětem. Já se v Praze trochu nudím, je už poněkud chlad­no, ne úplně bez lítosti jsem opustila svoji zahrádku. Moc Vás pozdravuji. Charlotte.

173

Uvádí adresu přítele malíře Jana Zrzavého, kde v Praze často po­ býval.

47

13 [Kmš 719]

Polička 10. / 2. 1935. Milý příteli, Váš dopis jsem dostal před odjezdem do Poličky, tak už jsem s Jeremiašem jen telefonoval, říkal že by se mu lépe hodil ten Mozart pro koncert v březnu. datum pro duben se mu nehodí a Vy jste psal že byste si to zařídil tedy pro březen.174 Co se týče přesných dat to Vám napíše sám. Pro koncert v Manesu175 jsem už neměl čas, předal jsem to Novákovi, a až se vrátím budu se o to starat, nevím zdali mají v tu dobu koncert, a v tom případě by se spíše jednalo o první provedení a nebo nověj­ší věci z francouzské produkce. Ten Ježek i Janáček se tam už hrál. Podívám se také nešloli by něco sehnat v Brně. Premiera v Brně je 23. / v sobotu176 a pak 27. / 3. jsou ty Invence ve Filharmonii. 177 S Filharmonii už jsem pak nemluvil nechci se jim do toho míchat, oni neřeknou jak si to představují a zkrátka jednají jako děti. S p. Šourkem178 už mluvili ale co nevím, jenom

Martinů patrně jednal s dirigentem a skladatelem Otakarem Jeremiášem (1892–1962) o programu rozhlasového orchestru Radiojournalu, kde Jeremiáš působil v letech 1929–1945. 175 Hudební skupina Mánesa pořádala ve 30. a 40. letech v pražské bu­ dově S.V.U. Mánes komorní koncerty. Bohuslav Martinů byl jejím „korespondenčním členem“. 176 Premiéra opery Hry o Marii, H 236, v Zemském divadle v Brně (Halb­­reich, 2007, s. 153). 177 Invence, H 234, byly poprvé provedeny 8. září 1934 v Benátkách (Halbreich, 2007, s. 258). Pražské provedení s Václavem Talichem a Českou filharmonií bylo z důvodu dirigentovy nemoci odloženo, jak sdělil Martinů v dopise z 10. března 1935 Alfredu Kalmusovi do Uni­ versal Edition ve Vídni (srov. kopie v IBM UE 1935-03-10). 178 Otakar Šourek, muzikolog, hudební publicista, spolupracovník Ra­ dio­journalu v Praze. 174

48

jím snad řekl že by měla zpívati pi. O179. Pak už jsem s nimi nemluvil, chtějí jíti sami k ministru Benešovi a vy­jednávají s Londýnem, Bruselem, Švycarskem ale co je na tom opravdu pravda, to nevím, oni mají plno plánů ale zdali se kdo stará o realizaci, to pochybuji.180 Myslím že s Talichem181 o tom dosud nikdo nemluvil, ostatně tu Talich ani nebyl, je dosud nemocen a vrací se teď na abonentní koncerty. S Firkušným jsem mluvil a říkal jsem mu o klavírním koncertu, byl jaksi zarmoucen, chtěl by míti premieru v Praze, jinak říkal že by ho nikdo nedal na program kde by to měla v úmyslu hrát Madame. 182 Toho zájezdu by bylo opravdu škoda, kdyby se to nedařilo, ale nechci teď už zde ani moc do toho mluvit, abych183 Vám na konec nezpůsobil nějakou nepříjemnost, protože oni mluví každou chvíli jinak a mohli by na konec říci že jsem to vše povídal sám. Já jsem jim jenom radil aby se rozhodně spojili s Vámi aby se nedělaly jiné plány v Praze a jiné v Paříži, ale jak se zdá chtějí si vše udělati sami a dle jejich názoru Vás nepotřebují, tedy myslím že je lépe do toho nezasahovat. Snad už Vy sám budete mít nové zprávy, já do toho dobře nevidím co v tom vlastně je. Novák184 do toho Patrně měl na mysli sopranistku Pavlu Osuskou, roz. Vachkovou (1891–1978), členku Národního divadla v Praze, manželku česko­ slovenského vy­slance v Paříži Štefana Osuského. Zřejmě jednali o provedení tří orchestrálních písní Kouzelné noci, H 119, které Osuská premiérovala v roce 1924. 180 Zájezd České filharmonie, který se uskutečnil v listopadu a prosinci 1935, chtěli propojit s propagací Československé kultury, a proto kon­ taktovali ministra zahraničí Edvarda Beneše (srov. pozn. CBM, PBM, Kmš 721). 181 Václav Talich byl v té době šéfdirigentem České filharmonie. 182 Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, je věnován Germaine Le­ roux (1907–1979), třetí man­želce Miloše Šafránka. Premiéroval ho pianista a skladatelův pří­tel Rudolf Firkušný (1912–1994) s Vác­ lavem Talichem a Českou filharmonií v Praze 13. listopadu 1935 (srov. Halbreich, 2007, s. 295). 183 Počáteční písmeno je „p“, které Martinů přepsal na „a“. 184 Má na mysli přítele Stanislava Nováka. 179

49

také nechce moc strkat prsty, ale v celku se nemůžete spolehnout na zdejší vedení a tak nevím dobře co by se dalo s prospěchem dělat. Co dělá Munch?185 Už by byl čas aby se vědělo co se bude díti. Na program si chtějí dát všechny živé autory cizí a všechny mrtvé české. Budu v Brně až do 23., budete-li mi něco chtíti napsati pište na Zemské divadlo – Brno. Taky mrzne uplně nemožně na naši pařížskou povahu, máme ráno 26° pod, chodíme na lýže sáňky a mrzneme186. Do Brna jedu na čtvrtek. Moc Vás oba pozdravujeme a těšíme se na Vás i Madame187. Z té slušné společnosti v Praze zbylo je několik členů, lidi jsou zde opravdu nemožní, tak vědomi svých hodnot že [to]188 až směšné. Srdečně Vaši B. Ch. Martinů

Dirigent Charles Munch (1891–1968) vedl v letech 1935–1938 v Pa­ říži Orchestre philharmonique de Paris. Premiéroval řadu skladeb B. Martinů, který mu věnoval mj. v roce 1937 Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263. 186 Patrně z této doby jsou datovány fotografie Bohuslava Martinů a Char­lotte Martinů na saních a lyžích uložené v CBM se signaturou PBM fBM II 53, PBM fBM II 55 ad. 187 Manželka Miloše Šafránka Germaine Leroux. 188 Špatně čitelné. 185

50

14 [Kmš 720]189

Polička 16 / II 1935. Milý příteli, posílám Vám slíbená data, seřadil jsem to spíš podle těch epoch. Pro scénická díla data jsou přesná, premiery v Brně ještě zkontroluji a pošlu dodatečně. Myslím stejně že se budete držet těch hlavních věcí. Co se týče těch poznámek osobních, myslím že v tom není zákon. První epocha o které chci mluviti je impresionistická, myslím však že to byla spíš honba po zvuku než po impresi. (Istar,190 Míjející půlnoc191.) Nejprvnější skladby (Loutky)192 dlouho před tím impressí nejsou. Převrat nastává s Half-timem193 a sice radikální – to jsem trochu se začal orientovat v tom chaosu do něhož jsem v Pa­říži spadl, to je začal jsem vlastně o všem přemyšlet. To je epocha dynamismu – (Half-time, Bagarre,194 Rhapsodie195.) Přes to však neopouštím zřejmou formu a dosti zajímavé že v čistě komorní hudbě jsem vždy více svůj, a neztrácím se v momentálním směru. Z toho

Autograf je dnes uložen v CBM ve fondu nenotových autografů pod signaturou PBM Na 12. 190 Balet Istar, H 130, dokončen v roce 1921 (Halbreich, 2007, s. 199). 191 Orchestrální cyklus Míjející půlnoc, H 131, dokončen v roce 1922 (Halbreich, 2007, s. 252). 192 Klavírní cyklus Loutky III, H 92, II, H 116, I, H 137, vznikal v letech 1914–1925 (Halbreich, 2007, s. 392, 397, 402). 193 Half-time, H 142, dokončen v roce 1924 (Halbreich, 2007, s. 254). 194 La Bagarre, H 155, dokončena v roce 1926 (Halbreich, 2007, s. 255. 195 La Rhapsodie (Allegro Symphonique), H 171, dokončena 1928 (Halb­reich, 2007, s. 256). 189

51

je II kvartett196, kvintett,197 a trio klavírní198, jež si velmi cením. Pracuji instinktivně a snadně ale novostem se přizpůsobuji dosti těžce a po dlouhém a dlouhém váhání. Tím ten postup je vlastně stále zdržován ale to co přijmu na konec je pevně zakotveno. Po této epoše se jeví zřej­mé umírnění jak prostředku (malé ensembly, malý orchestr v r. 1930, skladby jsou čistší, forma jasnější, styl spíše komorní než symfonicky (v romantickém slova smyslu. Je to touha po definitivni organizaci celku i všech složek v živý a zdravý organismus a harmonické vyvážení všech složek. Jeví se (zvláště v operách) zřejmý návrat k čisté, řekl bych skoro folkloristickému výrazu, symfonická tvorba je orientována jaksi, řekl bych světověji. Čím déle jsem v Paříži tím více si uvědomuji charakter a znaky hudby české, tím i moji v srovnávání s okolím v němž žiju.199 Co se týče ideového pohledu, znáte mne sám velmi dobře. Nejsem žádný metafysik a ideovost přijímám vědomě jen do té míry pokud ji lze hudbou skutečně vyjádřiti. Jakmile to překračuje hranice, okamžitě se obraňuji a uzavírám. Ostatně po této stránce jsem zde dobře sekundován pobytem v Paříži a názorem Francouzů na umění. Jinak, přes to že jsem přišel do velmi avantgardních bojů tady v r. 1923. – nikdy jsem ani na okamžik neztratil svoji linii a nikdy jsem nic nepřijal za svoje (zcela instiktivně) co jsem skutečně nemohl po svém způsobu využíti. Nebyl jsem nikdy avantgardistou. Ovšem můj vývin byl velmi pozvolný a dosti nesnadný. Otázka správné orientace, v době kdy Smyčcový kvartet č. 2, H 150, dokončen v roce 1925 (Halbreich, 2007, s. 362). 197 Smyčcový kvintet, H 164, dokončen v roce 1927 (Halbreich, 2007, s. 372). 198 Klavírní trio č. 1 (Cinq pièces brèves), H 193, dokončeno v roce 1930 (Halbreich, 2007, s. 250). 199 Hodnocení vlastní tvorby se v mnohém shoduje s textem, který Mar­ tinů napsal po příjezdu do Spojených států na jaře 1941 (srov. CBM, PBM Na 24; Šafránek, 1966, s. 317). 196

52

mnoho falešných směru bylo s velkou pompou rozhlašováno. Co se týče stylu, myslím že byl vždy poměrně stejný, jenže díla nebyla vždy stejně podařená. Skladby počínaje od r. 1918. Česká rhapsodie200 – vznikla pod vlivem manifes­ tu č. spisovatelů v 1918201. Provedení 1918 – (Fil­ harmonie – Če­lan­ský. Istar 202 baletní mysterium – z roku 1921–22 – Pro­ved. 11. září 1924 – Národ. divadlo v Praze. v r. 1922 (?) na konserv. u Suka203. Kdo je na světě nejmocnější204 – balet – Proved. v Nár. v Brně 1924., v Praze 17 / II. 1927. dokončena 1922.

Kantátu Česká rapsodie, H 118, Martinů dokončil roku 1918. Pre­ miéra byla provedena v Praze 12. ledna 1919. Ludvík Vítězslav Če­ lanský (1870–1931) dirigoval Českou filharmonii a pěvecký spolek Hlahol (Halbreich, 2007, s. 448). 201 Spisovatel Alois Jirásek zaslal v polovině května 1917 českému říš­ skému poselstvu prohlášení, které podepsala řada českých spisovatelů, v němž požadovali přiznání práv „českoslovanskému národu“. Deník Lidové noviny prohlášení otiskl 19. května a znovu 25. května (Lidové noviny, 1917, XXV, 19. května 1917, s. 2; 25. května 1917, s. 3). 202 Miloš Šafránek datuje balet Istar, H 130, roky 1917 a 1921 s po­ ukazem na rukopisnou dataci Bohuslava Martinů 21. listopadu 1921 (Šafránek, 1961, s. 84). Jaroslav Mihule také uvádí rozmezí let 1917–1921 (Mihule, 2002, s. 582). Harry Halbreich zmiňuje roky 1918–1921, resp. 1923. Premiéra byla provedena v pražském Národním divadle 11. září 1924, dirigoval V incenc M aixner (1888–1946) (Halbreich, 2007, s. 199). 203 Bohuslav Martinů byl žákem skladatele Josefa Suka (1874–1935) na mistrovské škole pražské konzervatoře v letech 1922–1923. 204 Balet Kdo je na světě nejmocnější, H 133, dokončen 1922, premiéra se konala v Zemském divadle v Brně 31. ledna 1925. Pražská premiéra se uskutečnila v Národním divadle 17. února 1927 (Halbreich, 2007, s. 201). 200

53

1923. odjezd do Paříže. Kouzelné noci205 – zpěv s orchestrem 3 písně na „Čínskou flétnu. Prov. v Praze.206 I. smyč. kvartett.207 Mizející půlnoc. 3 věty ( orchestr.)208 1923. odjezd do Paříže k Albertu Rousselovi209. od r. 1923. Balety – Vzpoura210 1 akt. baletní sketch prov. v Brně Koleda211 1 akt baletní scény se ženským sbo­rem a so­li – (ztraceno.) z roku 1926–29 On tourne ( Natáčíme.) 212 1 akt – Ne­provedeno Echec au roi (Šach králi.)213 1 akt „ Kuchyňská revue.214 – „ Provedeno v Praze – (?)

Kouzelné noci, tři písně pro soprán a orchestr, H 119. Premiéru provedla sopranistka Pavla Vachková-Osuská 2. dubna 1924 s Čes­kou filharmonií v Domě umělců (dnes Rudolfinum) v Praze (Hal­br­ eich, 2007, s. 484). 207 Smyčcový kvartet č. 1, H 117, dokončen v roce 1918 (Halbreich, 2007, s. 362). 208 Správný název orchestrální skladby je Míjející půlnoc, H 131, do­končena byla v roce 1922 (CBM, PBM AJ 160, Halbreich, 2007, s. 252). 209 Martinů studoval v Paříži u skladatele Alberta Roussela (1867–1937), je­muž v roce 1930 věnoval Serenádu pro komorní orchestr, H 199. 210 Balet Vzpoura, H 151, dokončen 1925, premiéra se konala v Zem­ ském divadle v Brně 11. února 1928 (Halbreich, 2007, s. 202). 211 Balet Koleda, H 112, byl dokončen v roce 1917. Partitura je dnes nezvěstná. Šafránek popsal fragment baletu a publikoval jeho libreto (Šafránek, 1979, s. 20–21, 121–135). 212 Balet Natáčí se!, H 163, byl dokončen v roce 1927, premiéra se konala až po skla­datelově smrti 8. ledna 1979 ve Státním divadle v Brně, dirigoval Václav Nosek (Halbreich, 2007, s. 198). 213 Échec au roi (Šach králi), H 186. Martinů balet dokončil v roce 1930, premiéra se konala po skladatelově smrti 11. dubna 1980 ve Státním divadle v Brně, dirigoval Jan Štych (Halbreich, 2007, s. 210). 214 Kuchyňská revue, H 161, dokončena 1927. Premiéra baletu se ko­ nala 17. listopadu 1927 v pražském Domě umělců v hudebním na­ studování Stanislava Nováka (Halbreich, 2007, s. 207). 205 206

54

O motýlu který dupal (Kipling) 215 Ne­­provedeno. Opery Le raid merveilleux216 „ (Ztraceno). Voják a tanečnice217, opera 3 akty text dle Plau­ta. J. L. Budín. (v r. 1926–27 – ) Provedeno v Brně 5 / V. 1928. 1927–1929 Tři přání218 opera 3 akty text Ribemont Des­saignes. Neprovedeno Slzy nože219 „ 1 akt „ „ Den dobročinnosti220 3 akty „ „ nedokončeno. od 1924 Orchestr. Half-time221 – Provedeno v Praze Motýl, který dupal, H 153. Martinů balet dokončil v roce 1926 na text spisovatele a nositele Nobelovy ceny Rudyarda Kiplinga (1865–1936). Balet patrně nebyl z důvodu autorských práv k libretu inscenován. První zvukovou nahrávku realizoval dirigent Jiří Bělohlávek se Sym­fonickým orchestrem FOK v roce 1990 (Supraphon, 1990, SU 110380-2). 216 Le raid merveilleux (Podivuhodný let), H 159, scénickou premiéru opery realizoval Václav Nosek se Státní filharmonií Brno v Poličce 25. června 1994. Kopie autografu je uložena v CBM (PBM FAc 49, Halbreich, 2007, s. 206). 217 Voják a tanečnice, H 162. Operu na libreto J. L. Budína (pseudonym Jana Löwenbacha, 1880–1972) dle Plautova námětu dokončil Martinů v roce 1927. Premiéra se konala v Zemském divadle v Brně 5. května 1928, dirigoval František Neumann (Halbreich, 2007, s. 143). První dochovaný Löwenbachův dopis, v němž popisuje úpravy libreta, je datován 7. července 1926 (CBM, PBM Kd 186). 218 Tři přání, H 175. Operu na libreto Georgese Ribemont-Dessaignese (1884–1974) Martinů dokončil v roce 1929. Premiéra se konala po skla­datelově smrti 16. června 1971 ve Státním divadle v Brně, dirigoval Václav Nosek (Halbreich, 2007, s. 146). 219 Slzy nože (Larmes de Couteau), H 169. Jednoaktovou operu na libreto Geor­gese Ribemont-Dessaignese dokončil Martinů v roce 1929. Pre­ miéra se konala po skladatelově smrti 22. října 1969 ve Státním divadle v Brně, dirigoval Václav Nosek (Halbreich, 2007, s. 145). 220 Den dobročinnosti, H 194, Martinů operu komponoval v letech 1930–1931, avšak nedokončil. Premiéra se konala 28. března 2003 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, dirigoval Milan Kaňák (Halbreich, 2007, s. 150). 221 Half-time, H 142, byl dokončen v roce 1924, premiéra se konala 7. prosince 1924 v Praze, Českou filharmonii dirigoval Václav Talich. 215

55

1924. Festival mezinár. 1925. Concerto – piano orchestr. 222 ( Praha – Filhar. Heřman – Paříž orchestr Col­lon223 Lucette Descaves. II. Smyčc. kvartett.224 ( Premiera Ber­lín 1926 (?) ) Festival v Sieně. „Entre acte“ 225, hudba pro radio. Fes­t ival v Baden--Badenu 1927 (?) Film en miniature pro klavír226. 1927. La Bagarre, 227 orchestr, premiera v Bostonu lis­topad 1927 dir. Serge Koussevitzkij.

Repríza se uskutečnila 17. května 1925 v rámci festivalu ISCM, který se konal v Praze. 222 Koncert pro klavír a orchestr č. 1, H 149, byl dokončen roku 1925, premiéru provedl v Praze 21. listopadu 1926 pianista Jan Heřman (1886–1946), kterému Martinů koncert věnoval. Českou filharmonii dirigoval Robert Manzer. V Paříži koncert provedla 11. února 1928 francouzská klavíristka Lucette Descaves (1906–1993). Gabriel Pierné (1863–1937) dirigoval Orchestre Colonne. 223 Špatně čitelné. 224 Smyčcový kvartet č. 2, H 150, chybné vročení. Kvartet premiérovalo Novák-Frankovo kvarteto dne 12. listopadu 1925 v Berlíně (Halb­ reich, 2007, s. 362). V roce 1928 byl proveden na VI. festivalu ko­ morní hudby ISCM v Sieně v podání Kolisch Quartet. 225 Jedná se o 2. větu Musique d’entracte z Jazzové suity, H 172. Chyb­né vročení, skladba byla premiérována na festivalu Deutsche Kammermusik Baden-Baden o rok později, v červenci 1928. Srovnej mj. zde dopis Bohuslava Martinů Miloši Šafránkovi ze dne 6. září 1928 (CBM, PBM Kmš 708). Halbreich uvádí datum 7. června 1928. Festival se však konal ve dnech 13.–15. července 1928 (Halbreich, 2007, s. 346). 226 Film en miniature. Cyklus 6 klavírních skladeb, H 148, dokončen 1925, premiéra se konala 2. dubna 1927 v Paříži (Halbreich, 2007, s. 346). 227 La Bagarre, H 155, uvedl poprvé dirigent Sergej Kusevickij (1874–1951) s Boston Symphony Orchestra dne 18. listopadu 1927 v Bostonu. Kusevickij zaslal Bohuslavu Martinů 20. listopadu 1927 telegram se zprávou: „Premiere Bagarre immense suces […].“ (CBM, PBM Kd 163).

56

Duo pro housle a violoncello. 228 premiera v Pa­říži (Novák Frank) 1928 (?) České tance pro klavír. 229 Obkročák – Dupák – Pol­ka – Nonet . – 230 1928 – Allegro Symphony – orchestr. – premiera Boston 1928.) Serge Kousse vitzky. Později titul Allegro symphonique. (W. Straram – Paris.) Definitivní titul Rhap­sodie.231 Musique d’ Entre’ acte, hudba pro radio. Festival Ba­den-Baden 1928 (?)232 Kvintett smyčcový.233 Premiera v Pittsfield U. S. A. Fes­tival E. S. Coolidge (1929234 / ?) 1927 (?) (od 1928 1930 omezuji prostředky, redukce orchestru, disciplinovaný urovnaný zvuk 1928–1930 1930–1932 Serenada komorní orchestr. 235 Premiera Duo pro housle a violoncello č. 1, H 157. Chybné vročení, premiéra se konala 17. března 1927 v Paříži v podání houslisty Stanislava Nováka a violoncellisty Mauritse Franka (Halbreich, 2007, s. 346). 229 Tři české tance, H 154, byly dokončeny 9. listopadu 1926, premiéra se uskutečnila 7., resp. 17. března 1927 v podání klavíristky Jane Mortier (Halbreich, 2007, s. 405). 230 Nonet č. 1 (Fragment), H 144, vznikl v letech 1924–1925. Halbreich uvádí, že nebyl proveden s výjimkou Finale (Halbreich, 2007, s. 382). 231 La Rhapsodie (Allegro symphonique), H 171. Martinů tuto skladbu původně označil jako „Symphonie“. Dirigent Sergej Kusevickij skladbu premiéroval s Boston Symphony Orchestra 14. prosince 1928 v Bos­tonu. V Paříži ji provedl 3. dubna 1930 dirigent Walther Straram (1876–1933), vlastním jménem Marie Emile Félix Walter Marrast, s Orchestre des concerts Straram. 232 Druhou větu z Jazzové suity, H 172, Musique d’entracte již zmínil na předchozí straně s vročením „1927 (?)“. Premiéra se konala v roce 1927. 233 Mecenášce Elizabeth Sprague Coolidge (1864–1953) Martinů vě­ noval Smyčcový kvintet, H 164, z roku 1927. Skladba byla pre­ miérována na Berkshire Festival v Pittsfieldu v roce 1928 (Halbreich, 2007, s. 372). 234 Nad číslovkou devět je rukou Martinů nadepsáno „8?“. 235 Serenáda pro komorní orchestr, H 199, dokončena 13. prosince 1930, premiéra se konala 16. dubna 1931 v podání Orchestre des concerts 228

57

v Paříži (W. Straram) 19 ? Koncert pro violoncello a orchestr. 236 – Premiera Ber­lin. (A. Cassado) ? Partitta Partita ( Suite. I) smyčc. orchestr.237 ( „ Ber­lin ? ) provedeno baletně v Král. divadle Antwerpy.) Kvartett s orchestrem.238 Premiera v Lon­ dýně. (Pro Arte.) Trio s orchestrem239 (Neprovedeno.) Concertino (trio klavír s orchestrem) „ Les rondes.240 (malý ensemble.) Premiera Paris – (A. Cortôt.) Malé serenady241 ( „ „ )242 Neprovedeno. Straram, který dirigoval zakladatel orchestru Walther Straram (Halb­ reich, 2007, s. 269). 236 Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196, dokončen 17. října 1930, premiéra se konala 11. prosince 1931 v Berlíně v podání špa­ nělského violoncellisty a skladatele Gaspara Cassadó (1897–1966) (srov. zde poznámku k dopisu Kmš 714). 237 Partita pro smyčcový orchestr, H 212, dokončena 7. listopadu 1931, pre­miéra se konala 3. prosince 1932 v Praze, Českou filharmonii di­ ri­goval Václav Talich (Halbreich, 2007, s. 270). 238 Koncert pro smyčcový kvartet a orchestr, H 207, dokončen v létě 1931, londýnská premiéra se konala 10. října 1932 v podání Quatuor Pro Arte a London Philharmonic Orchestra, který dirigoval Malcolm Sargent (1895–1967) (Halbreich, 2007, s. 320). 239 Koncert pro klavírní trio a orchestr, H 231, dokončen o Velikonocích 1933, premiérován 31. srpna 1963 v Luzernu (Halbreich, 2007, s. 321). 240 Les Rondes, H 200, skladba dokončena 23. listopadu 1930, pre­ miéra se uskutečnila v Paříži dne 18. března 1932, v nastudování francouzsko-švýcarského klavíristy a dirigenta Alfreda Cortota (1877–1962). Halbreich uvádí, že interpreti jsou neznámí, premiéra se konala v rámci Concerts Cortot (Zichová, 2015, s. XI, 190; Halb­ reich, 2007, s. 380). 241 Serenáda č. 1, H 217, dokončena 25. března 1932; Serenáda č. 2, H 216, dokončena v březnu 1932; Serenáda č. 3, H 218, dokončena 1. dubna 1932, premiéra se konala 16. října 1947 v Praze, FOK. Autograf je označen Malé serenády (Halbreich, 2007, s. 377, 357, 381). 242 Martinů používá opakovací zkratku pro text na horním řádku „malý ensemble“.

58

III. Kvartett 243 – Premiére Paris, (Quat. Roth.) Trio (klavír.)244 „ Bruxelles. Ženské sbory245 (na lidové texty.) Menší práce. – pro housle a klavír. I. II. Sonaty246 5 krátkých kusů247 p Arabesky248 . – 249 pro čello a klavír. Nocturnes – Pastorales 250 – Ara­besques251 . – Suite252 . „ 2 housle „ Sonatine.253

Smyčcový kvartet č. 3, H 183, dokončen 10. prosince 1929, premiéra se konala 20. dubna 1932 v Paříži v podání Quatuor Roth (Halbreich, 2007, s. 363). 244 Nepodařilo se určit. 245 Česká říkadla, H 209, skladba dokončena v červenci 1931, premiéra se ko­na­­la 4. dubna 1933 v podání Pěveckého sdružení pražských učitelek (Hal­­b­reich, 2007, s. 430). 246 Sonáta č. 1 pro housle a klavír, H 182, z roku 1929 a Sonáta č. 2 pro housle a klavír, H 208, z roku 1931 (Halbreich, 2007, s. 333 a 335). 247 Cinq pièces brèves (Pět krátkých kusů) pro housle a klavír, H 184. Martinů skladbu dedikoval Miloši Šafránkovi. Chybná datace, do­ končeno 14. dubna 1930, premiéra 5. května 1930 (Halbreich, 2007, s. 333). 248 Martinů uvádí „Arabesky“ také v nedatovaném soupise děl ze tři­ cátých děl (CBM, PBM Na 14). Karel Šebánek jej označuje „Sept arabesques“ v soupisu skladeb B. Martinů z roku 1938 (CBM, PBM Na 123, s. 2). Harry Halbreich cyklus nazývá rovněž Sept arabesques, H 201 A, a zařazuje ho pod identické katalogové číslo jako skladbu pro violoncello a klavír (Halbreich, 2007, s. 334). 249 Nocturnes, H 189, dokončena dle Jaroslava Mihuleho v roce 1930 (srov. Mihule, 2002, s. 598; Halbreich, 2007, s. 339). 250 Pastorales, H 190, dokončena dle Jaroslava Mihuleho v roce 1930 (srov. Mihule, 2002, s. 598; Halbreich, 2007, s. 339). 251 Sept arabesques, H 201, dokončena v roce 1931 (Halbreich, 2007, s. 340). 252 Suite miniature, H 192, dokončena v roce 1931 (Halbreich, 2007, s. 340). 253 Sonatina pro dvoje housle a klavír, H 198, dokončena v roce 1930 (Halbreich, 2007, s. 351). Martinů použil pro obsazení opakovací zkratku horního řádku. 243

59

Klavír. – Préludes 254 – Borová 255 – Tanec 256 – Vánoce257 – 1932 – Špalíček, balet se zpěvy.258 Národní D. Praha září 1933. v Brně, listopad 1933. 1933–1933 Sextett smyčcový259 – Cena Premiera Was­ hington 1933. Prix E.S. Coolidge. 1933 Rh Rytmické etudy pro housle.260 Les ritournelles261 – Esquisses des Danses262. pro klavír. Sonata pro 2 housle a klavír. 263 (premiera v Lon­dýn, So­nata Players.) Huit préludes (Osm preludií), H 181, chybné vročení, dokončeno 1929. Dedikace Charlotte Quennehen, budoucí manželce BM (Halbreich, 2007, s. 409). 255 Borová, sedm českých tanců, H 195, chybné vročení, dokončeno 1930 (Halbreich, 2007, s. 410). 256 La danse, H 177, chybné vročení, dokončeno 1929 (Halbreich, 2007, s. 408). 257 Vánoce (Le noël), H 167, chybné vročení, dokončeno 1927 (Halbreich, 2007, s. 407). 258 Špalíček, H 214, dokončen 11. února 1932, premiéra se uskutečnila 19. září 1933 v Národním divadle v Praze, dirigoval Josef Charvát (1884–1945). Brněnská repríze se konala 25. listopadu 1933 v Zem­ ském divadle (Halbreich, 2007, s. 212). 259 Smyčcový sextet, H 224, dokončen 27. května 1932, premiéra se konala 25. dubna 1933 ve Washingtonu v podání Krollova sextetu (Halbreich, 2007, s. 378). V prosinci 1932 Martinů za skladbu ob­držel cenu americké skladatelky a mecenášky Elizabeth Sprague Coolidge (1864–1953) ve výši 1000 dolarů (srov mj. Library of Congress, Washington, kopie IBM SPr 1932-12-05; Synek–Všetičková, 2019, s. 132). 260 Rytmické etudy pro housle a klavír, H 202, dokončeny 18. března 1932 (Halbreich, 2007, s. 334). 261 Les ritournelles (Šest klavírních kusů), H 227, dokončeny 15. prosince 1932 (Halbreich, 2007, s. 413). 262 Esquisses de danses, H 220, dokončeno 1932 (Halbreich, 2007, s. 412). 263 Sonata pro dvoje housle a klavír, H 213, dokončena v lednu 1932. Premiéra se konala v Londýně 20. února 1934 v podání členek sou­ boru Sonata Players, pianistky Mary Ramsay a houslistek Betty Lin­ desay a Janet MacDonald (Halbreich, 2007, s. 351). 254

60

Smíšené sbory na lidové texty. 264 Dvě písně pro alt (lidové texty)265 (Impromptu pro housle a klavír.)266 Concertino, trio (klavír.) s orchestrem.267 Ne­ pro­ve­deno. Kvintet s klavírem – Premiera á Paris ( Tri­ton.)268 1934. 1934 – Invence pro orchestr269 premiera v září 1934. Festival v Benátkách. Koncert pro housle a orchestr.270 ( . Neprovedeno. (pro S. Duskhina. Trio smyčcové.271 Premiera Paris Triton 15 / II 1935 (Pasquier)

Čtyři písně o Marii, H 235, dokončeno 17. ledna 1934 (Halbreich, 2007, s. 431). 265 Dvě balady na slova lidové poezie pro alt a klavír, H 228, dokončeno o Vánocích 1932 (Halbreich, 2007, s. 477). 266 Impromptu, H 166. Dle Šebánkova soupisu byla skladba dokončena v roce 1933 (CBM, PBM Na 124, s. 2). Halbreich však uvádí rok 1927 (Halbreich, 2007, s. 332). 267 Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr, H 232, dokončeno 31. srpna 1933. Premiéra se konala 16. října 1936 v Basileji (Halb­ reich, 2007, s. 322). 268 Klavírní kvintet č. 1, H 229, dokončen 16. března 1933, premiéra se konala 9. března 1934 v rámci Concerts du Triton (Halbreich, 2007, s. 374). 269 Invence, H 234, dokončeno 8. září 1934, premiéra se konala 8. září 1934 v Benátkách na 3. Festival internazionale di musica con­tem­ poranea (Halbreich, 2007, s. 258). 270 Koncert pro housle a orchestr č. 1, H 226, dokončen pravděpodobně v prosinci 1933, dedikován houslistovi S amuelu D ushkinovi (1891–1976). Premiéra se konala po skladatelově smrti v roce 1973 v Chicagu v podání Josefa Suka a Chicago Symphony Orchestra, který dirigoval Georg Solti (1912–1997) (Halbreich, 2007, s. 303). 271 Smyčcové trio č. 2, H 238, dokončeno na podzim 1934, premiéra se konala 15. února 1935 v podání Tria Pasquier v rámci Concert du Triton (Halbreich, 2007, s. 358). 264

61

Hry o Marii,272 cyklus her : (Prolog – (Panny moudré a pošetilé. – Mariken z Nimégue – Narození páně – Sestra Paskalina.) Premiera v Brně 23 / II 1935. Koncert pro klavír a orchestr.273 – v listopadu. Do roku 1918 – klavírní skladby. – Loutky274 – a.t.d. pro klavír. Dva balety275 – bezvýznamné. Uznávám jenom „krásný.“ projev, to čemu lze říci „la beautè“ Z mých oblíbených autoru je a vždy byl na prvním místě Mozart.276 s ním jsem vlastně podnikal největší boje, ve snaze přiblížit se té dokonalosti a tomu vyvážení, při­rozenému a organickému i obsahovému. Také určitá zdrženlivost, nevybuchnouti, ovládati zkrátka pořádek. Také svoje skladby neřídím vlastně sám ale jsem sám řízen dle okolností, thematem, formou a tak sám jen snad vnáším určitý vkus a disciplinu. To je snažení úplně osob­ní. Pracuji rychle a poměrně lehce a vždy jen jednu Hry o Marii, H 236, dokončeny 26. června 1934, premiéra se konala v Zemském divadle v Brně 23. února 1935, dirigoval Antonín Balatka (1895–1958) (Halbreich, 2007, s. 153). 273 Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, dokončen o Vánocích 1934 (Halbreich, 2007, s. 295). 274 Loutky III, H 92 (Halbreich, 2007, s. 392); Loutky II, H 116 (Halbreich, 2007, s. 397). 275 Pravděpodobně má na mysli balet Noc, H 89, dokončen 9. ledna 1914 (Halbreich, 2007, s. 196), a Tance se závoji, H 93, dokončen v červenci 1914 (Halbreich, 2007, s. 197). 276 V autobiografii z roku 1941 podobně uvádí: „Lze-li mluviti o vlivu je to v této době a je to Debussy, jako to byl před tím Mozart (Vliv Mozartův ještě dlouho po tom na něho působil a snad až dosud).“ (CBM, PBM Na 24, s. 2; Šafránek, 1966, s. 317). 272

62

práci až do ukončení. Zapomínám také rychle a to přes to jsou moje věci velmi uvážené277 a nikoliv improvizace. Z dalších autoru je to stále Debussy278, z našich se hlásím spíše k Dvořákovi279 a mladému Sukovi. Bacha jsem neměl rád až v poslední době mě úplně uchvátil.280 Mám rád Brahmse, kterého jsem neměl dříve rád, a naopak přestal se mi úplně líbit Mahler.281 Z Paříže je to Stravinský z Historie vojáka a Svateb a z ostatních nikdo. Směr jako Milhaud, Poulenc je mi úplně protivný.282 Honegera283 a Hindemitha284 si velmi vážím jako hudebníků, přesto že jim ne vždy rozumím.285 Z našich Špatně čitelné. O tvorbě Clauda Debussyho (1862–1918) psal opakovaně ve svých sta­tích. 279 Vztah k tvorbě Antonína Dvořáka (1841–1904) komentoval také v tex­ tu O Dvořákovi (Šafránek, 1966, s. 351). 280 Martinů opakovaně zmiňuje tvorbu J ohanna S ebastiana B acha (1685–1750) jako jeden z inspiračních zdrojů. Miloš Šafránek napsal v roce 1943 ve své studii Bohuslav Martinů: „The modest room in Paris where he lived from 1923 to 1940 was filled with scores of Bach choral music and the operas, symphonies, and sonatas of Mozart, as well as works of Palestrina, Corelli, Orlando di Lasso, the English madrigalists, and many other compositions which never grow old.“ (Šafránek, 1943, s. 329). 281 K případnému vlivu Antona Brucknera (1824–1896), Gustava Mah­ lera (1860–1911) a Richarda Strausse (1864–1949) na jeho skladby B. Martinů poznamenal v roce 1941: „Dosud neuvědomělý projev B. M. je od počátku v rozporu s těmito v a hledá z nich správné vý­ chodisko.“ (CBM, PBM Na 24, s. 2; Šafránek, 1966, s. 317). 282 Šafránek uvádí, že vztah hudebního skladatele Daria Milhauda (1892–1974) byl naopak k B. Martinů kladný. Spisovatel Georges Neveux tlumočil jeho vzpomínku po letech: „Jeden z největších sou­ časných skladatelů.“ (Šafránek, 2006, s. 233). Také ke skladbám Francise Poulenca (1899–1963) měl Martinů rezervovaný vztah, po­dobně jako ke sdružení Le Six. 283 S Arthurem Honeggerem (1892–1955) je pojila provedení skladeb i jejich vydání. 284 Paul Hindemith (1895–1963) interpretoval mj. Smyčcový kvartet č. 2 B. Martinů s Amar-Hindemithovým kvartetem. 285 Tato polarizovaná charakteristika navazuje na články, které Martinů publikoval ve 20. a 30. letech v Čechách. Podrobně se v nich věnoval hudbě, s níž se seznamoval zejména v Paříži (Claude Debussy, Igor 277 278

63

mám úplnou úctu k Vycpálkovi286, třeba že mám námitky proti technice a líbí se mi Křička287. Novák288 se mi nelíbí a nikdy nelíbil. Janáček nesmírně líbí.289 Snad Vám to trochu dá nějaký obraz. Zdravím Vás srdečně. B. Martinů

Stravinskij, Darius Milhaud, Francis Poulenc, Arthur Honegger, Paul Hindemith a další) (srov. mj. Šafránek, 1966). 286 Ladislav Vycpálek (1882–1969), hudební skladatel. 287 Jaroslav Křička (1882–1969), hudební skladatel. 288 Tvorbu Vítězslava Nováka (1870–1949) Martinů poznal již během studií na pražské konzervatoři. 289 Zejména ke skladbám Leoše Janáčka se Martinů vracel opakovaně v pozdější korespondenci různým adresátům v Československu (Zde­ něk Zouhar, Jaroslav Procházka, Jan Novák ad.).

64

15 [Kmš 721]

Polička únor 1935 Milý příteli, premiera dopadla dobře a tady začínají poznávati že pracuji nejen náhodně ale s určitými úmysly.290 To po­ znali ne sice z muziky ale z mých článků.291 Jinak si všechno povíme zde, už brzo přijedete. Chtěl jsem Vás prosit o nějaké věci a sice: Byl jsem na hradě u p. Říhy292 a dou­fám že zase něco udělá pro tento rok, kdyby přišla? vyřízení, zařiďte to prosím Vás aby to tam zadrželi dokud nepřijedu.293 Jestli to bude už na březen měl bych trochu náskok ale myslím ostatně že se vrátím co nejdříve. S filmy není nic, a tak asi také nic nevydělám, tak bude lépe když odjedu. Počkáme v každém případě na Vás. Tak mi to zařidte. Potom mi psal nějaký pan Challiot, nebo tak nějak (ví o tom p. Steigerhof) který mne doporučil.) o nějaké hudbě k českému filmu, folklor. Ze­ptejte se po tom a kdyby se to dalo zdržet než přijedu byl bych rád aby mi to neušlo, vrátil bych se případně dříve než jsem myslel.294 Pak ještě třetí věc a sice jestli by Vás moc neobtěžovalo mi vzíti sebou ty „Les rondes“ s materialem a partituru, a tu operu „Larmes de couteau“ klavírní výtah a partituru, máte to vše myslím ve skříni v kanceláři.295 Partituru a výtah Má opět na mysli premiéru opery Hry o Marii, H 236, která se konala v Zemském divadle v Brně 23. února 1935. 291 Martinů publikoval řadu článků v československém denním tisku a hu­debních časopisech (srov. Šafránek, 1966). 292 Jindřich Říha byl správce fondů prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a měl v gesci finanční podpory. 293 Opět se jednalo o podporu z Kanceláře prezidenta republiky. 294 Tento záměr patrně nebyl realizován. 295 Martinů se snažil obě skladby provést v Československu. Zatímco Les Rondes, H 200, zazněly v Praze 25. března 1936 (srov. Zichová, 290

65

koncertu pro klavír jsem dostal.296 Těším se na Vás, vyjma zkoušky v Brně nemám tu co dělat a tak se nudím a ztrácím čas. Talich je stále nemocen. Ten zájezd prý je na nejlepší cestě ale kdo to bude dirigovat o to se nikdo asi nestará. Nezapomente na ten Bagarre, jestli tam Filharmonie pojede. Zde by dali na program jen Smetanu a Dvořačka.297 Co stále děláte? Jsou tu na pár dní Špačkovi a Reisserovi.298 Udělal jsem pokus o ten Špalíček do Jugoslavie, doufám že mi ještě pomůžete až přijedete. Tak prosím Vás na ty tři věci nezapomente, hlavně s tím stipendiem aby neřekli že tam ještě nejsem a neposlali to zpět, a s tím filmem také, Steigerhof Vám řekne o co se jedná. Moc Vás oba a oba zdravíme a těšíme se na Vás. B. Martinů

2015, s. XII, 204), v případě opery Larmes du couteau, H 169, se záměr nezdařil. 296 Patrně má na mysli Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, de­ dikovaný Germaine Leroux. 297 Vrací se k plánovanému zájezdu České filharmonie do Anglie a Fran­ cie, o němž se zmiňoval v dopise z 10. února 1935 (CBM, PBM Kmš 719). Uskutečnil se v listopadu a prosinci 1935, kdy Česká fil­ harmonie s Václavem Talichem koncertovali 26. listopadu v londýnské Queen’s Hall a 2. prosince v Opéra comique. Na obou koncertech byla provedena La Bagarre, H 155. Skladby Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany byly na programu rovněž. 298 Opět zmiňuje československé diplomaty, Jaromíra Špačka a tehdejšího chargé d’affaires v Dánsku Jana Reissera (1891–1975).

66

16 [Kmš 725]

[? Paříž, květen 1935] Milý příteli, prosím Vás pošlete mi laskavě tu operu do Prahy „Ra­dio – Journal“.299 (snad na Jiráka300?) a nebo jen Radio! Recomando. Přikládám také ten artikl pro M. Rouché301 ve vlastnoruční francouzštině, budte tak hodný a opravte mi to, zvláště koncovky a množná čísla. a vůbec. Doufám že to tak stačí a že to je srozumitelné kdyby tam byly nějaké nesmysly, tak to spravte. Kdybyste mi mohl přidělit jeden oklep tak bych byl rád. Děkuji a srdečně Vás zdravím B. Martinů Kdy se přijdete podívat k nám!

Patrně měl na mysli rozhlasovou operu Hlas lesa, H 243, kterou dokončil v Paříži 5. května 1935. Premiéra se konala 6. října 1935 v pražském Radiojournalu, dirigoval Otakar Jeremiáš (srov. Halbreich, 2007, s. 158). V té době psal Martinů do Poličky „Tu operu v jednom aktu do Radia už jsem poslal […].“ (CBM, PBM Kr 158). 300 Hudební skladatel a dirigent Karel Boleslav Jirák (1891–1972) pra­ coval v letech 1929–1945 jako programový ředitel pražské rozhlasové stanice Radiojournal. 301 Jacques Rouché (1862–1957), francouzský mecenáš a tehdejší ře­ ditel l’Opéra de Paris. V podobném duchu se Martinů zmínil v dopise rodině do Poličky: „Připravuji takové články, chceme s p. Šafránkem zainteresovati pro to ředitele Velké opery tady.“ (CBM, PBM Kr 158). 299

67

17 [Kmš 722]

[? Paříž, červen 1935] Milý příteli, Posílám Vám ty provedení, kdybyste to nechal oklepnout a po­slal dru. Kroftovi302. Co je nového? Dr. Schieszl psal že informoval m. Krčmáře že to nepustí z dohledu.303 Myslí že konkurenti budou Ostrčil 304 (to by bylo zlé) a Je­remiáš305. Moc Vás zdravím Váš B. Martinů Mo[žná] že jsem na něco zapomněl ale [†]306

Kamil Krofta (1876–1945), historik, politik, od roku 1927 šéf prezidia ministerstva zahraničních věcí. 303 Martinů požádal Josefa Schieszla, aby sdělil československému mi­ nistru školství Janu Krčmářovi (1877–1950), že se zajímá o profesorské místo na mistrovské škole pražské konzervatoře po zesnulém Josefu Sukovi (1874–1935). Schieszl mu 6. června 1935 sdělil totožné in­for­mace, jaké zde Martinů uvádí: „Konkurenty budete asi mít v Ostrčilovi a v Jeremiášovi. Budou mít výhodu domácích styků a nevím, není-li také přízeň V. Nováka, pravděpodobně referenta.“ (srov. CBM, PBM Kd 252). Martinů požádal Václava Talicha „o svůj hlas v můj prospěch“ v dopise 6. května 1935 (Kuna, 1970, s. 229). 304 Otakar Ostrčil (1879–1935), hudební skladatel, dirigent a šéf opery Národního divadla v Praze (1920–1935). K Ostrčilově nominaci se Martinů vyjádřil v dopise Václavu Talichovi: „Psal mi Stáňa o Vaší rozmluvě před prázdninami, kdy se jednalo ještě o kandidaturu Ostr­ čila, v tom případě byl bych šel samozřejmě z cesty.“ (26. září 1935, cit. dle Kuna, 1970, s. 230). 305 Otakar Jeremiáš (1892–1962), hudební skladatel a dirigent. 306 Poškozený rukopis, nečitelné. 302

68

18 [Kmš 723]

[Paříž] Mandi 30. Juielet 1935. Drazí přátelé,307 vzpomínáme na Vás a přejeme Vám hodně slunce, kte­rého asi nepostrádáte, my také ne, jsou zde skutečně nemožná vedra a zima, takže jsme chvíli v Pyrenejích a chvíli v Poličce. Děkujeme za lístek. Zde není nového nic vyjma Decrets-lois308 a tour de France309. Já jsem si dal několik dní volno a zpytoval jsem svědomí a uvolnil jsem si trochu myšlenky „refou­ lées“310 Ten můj špatný plán vycházel z docela jiných důvodů než jsem Vám udal než jsem si sám myslel teď to vidím teprve po tom generálním pořádku který jsem si udělal a tak Vás prosim znovu aby Madame na to zapo­měla že se s tím koncertem dostala do mých špatných závěrů.311 Vysvětlím Vám to zde, celý ten coup de tête312 zde léta měl jiné příčiny. Co se týče legace zůstalo to na tom samém místě jak jste odjel, Min.313 se asi Skladatel oslovuje Miloše Šafránka s jeho ženou Germaine Leroux a jejich synem Janem (1934–1973). 308 16. července 1935 předseda vlády Pierre Laval vyhlásil 29 décretslois (dekretů/zákonů), soubor deflačních a úsporných opatření, která vyvolala obecný odpor. 309 29. ročník cyklistického závodu Tour de France začal 4. července 1935. Závěrečná etapa vedla 28. července z Caen do Paříže a vyhrál ji Belgičan Romaine Maes (1912–1983). 310 Francouzsky „potlačené“. 311 Opět zmínka o Koncertu pro klavír č. 2, H 237, a komplikacích s pre­ miérou. Proto chtěl, aby Šafránkova manželka Germaine („Madame“) na to zapomněla. 312 Francouzsky „nerozvážný kousek“. 313 Jak upozorňují Jaromír Synek a Gabriela Všetičková, označení „mi­ nistr“ skladatel používal pro vyslance Štefana Osuského v Paříži, za­tímco skutečným ministrem zahraničí byl v roce 1935 Edvard Beneš (srov. Synek–Všetičková, 2019, s. 142). Z kontextu je zřejmé, že se jednalo o finanční zálohu, kterou dle skladatelova mínění mohl vyplatit vyslanec Osuský. 307

69

do zálo­hy moc nechtělo a p. Monček314 to asi nechtěl stále urgovat je n’ai pas insisté315. Do toho přišlo potom vyřízení z pres. kanceláře a sice 5000 Kč, ale abych to neutratil najednou je to tedy moudře rozděleno na deset měsíců to jest asi 300 franků na měsíc. Psal jsem taky znovu do Prahy nedostal-li bych to najednou, dosud nic nevím. Zahraničí dosud nic nevyřídilo. Zatím mi půjčil peníze Zrzavý316. Pro ten Ruský balet jsem to dokončil byla to těžká práce v 33° pod nulou317 a nevím není li to trochu upocený.318 Je to nějaká podivná muzika. No­ vák mi psal, oženil se319 a co se týče toho místa píše že se to asi potáhne celý rok, budu mít tedy možnost se v Praze sám o to starat. čekají hlavně jak to dopadne s Ostrčilem, a také se s tím ušetří celá gáže za rok což se nesmí podceňovat. Píšou mi z Amsterodamu, že se za­jímá Mengelgerg [Mengelberg]320 o provedení mého kvar­tettu s orchestrem a chtějí mi mimo to udělat komorní večer, žádají abych hrál druhou violu v kvartettu, což ovšem musím odříci.321 Pro ty komorní koncerty ve Švýcarsku žádají sextett. Také se přitelefonoval čtvrŠtefan Monček, tehdejší tajemník vyslanectví ČSR v Paříži. Francouzsky „netrval jsem na tom“. 316 Jan Zrzavý, malíř a přítel manželů Martinů. 317 Vzhledem k tehdejším vysokým teplotám v Paříži však myslí „nad nulou“ (srov. Šafránek, 1966, s. 183). 318 Má na mysli balet Paridův soud (Le Jugement de Paris), H 245. Martinů se zmiňuje o baletu i jednání s vedením Ballets Russes opa­ kovaně v korespondenci se Šafránkem (CBM, PBM Kmš 724), rodině do Poličky (CBM, PBM Kr 161, 166 ad.), Josefu Schieszlovi a dalším adresátům. Šafránek konstatoval, že partitura baletu je nezvěstná (Šafránek, 1966, s. 183), a Halbreich jeho existenci zpochybnil (Halb­reich, 2007, s. 222). 319 Přítel Stanislav Novák se v létě 1935 oženil s Františkou Brandlovou (1898–transport 1942). Martinů psal do Poličky 15. srpna 1935: „Stáňa mi psal z Jugo­slavie je tam s chotí, jsem zvědav jak to manželství půjde.“ (CBM, PBM, Kr 164). 320 Willem Mengelberg (1871–1951), v té době šéfdirigent Concert­ gebouw Orchestra v Amsterdamu. 321 Koncert pro smyčcový kvartet a orchestr, H 207. 314 315

70

tou rychlostí Pierre Pasquier,322 kterého jste poplašil se zprávou že existuje trio s orchestrem,323 ale to je bohužel klavírní. Firkušný psal zdá se že se mu koncert líbí.324 A jak pak cvičí Madame, ať raději užije co nejvíce procházek a odpočinku.325 Teď mi právě telefonoval p. Monček,326 že tam je pro mne chec od min. Beneše na 5000 Kč. Tak toho užiju tím způsobem že se někam podívám na prázdniny, mys­lím že toho mám moc zapotřebí, srovnat si to všech­no v klidu v hlavě. Srdečně Vás oba zdravíme a těšíme se na Vás v Paříži. Váš B. Martinů

Violista Pierre Pasquier (1902–1986) provedl mj. coby člen Trio Pasquier v premiéře Smyčcové trio č. 2, H 238, v roce 1935. 323 Patrně Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr, H 232. 324 Další zmínka o Koncertu pro klavír a orchestr č. 2, H 237, který pre­ miéroval Rudolf Firkušný. 325 Skladatel se patrně domníval, že Germaine Leroux cvičí jeho Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237. 326 Štefan Monček, tehdejší tajemník československého vyslanectví v Pa­ říži. 322

71

19 [Kmš 724]327

[? říjen 1935] Milý příteli, posílám Vám materiál prosím Vás sestavte z toho článek pro Č.S.328 – Děkuji Vám mnoho. „Paridův soud“. („Paris“) dokončen v červenci t. r. Dílo objednáno Ruským baletem (V. de Basil)329. Text Boris Kochno330. Premiera v Londýně, divad­lo Covent – Garden. Pravděpodobně v Americe – (Metropolitan Opera) a v Paříži. (Něco byste mohl říci o Ruském baletu )? ?331 Klavírní [koncert] s orchestrem první provedení v Paříži v únoru v Societé des Conser[vatoire] Germaine Leroux dir. F. Gaubert.332 Ko[ncert pro clav]ecin a orchestr první provedení v Pa­ říži (Radio Paris ) v [††]

Dopis je silně poškozen, dochovalo se jen torzo. Symbol [††] označuje chybějící část dopisu. Znak [†] označuje nečitelné slovo z důvodu poškození. 328 Deník České slovo. 329 Wassily de Basil (1888–1951) vedl v té době baletní skupinu nazvanou Bal­lets Russes de Colonel W. de Basil. 330 Boris Kochno (1904–1990), ruský libretista, básník a tanečník. 331 Paridův soud (Le Jugement de Paris), H 245. Balet nebyl patrně pro­ veden. Martinů konstatoval v dopise Šafránkovi ze dne 5. dubna 1947: „Parisuv soud nebyl nikdy proveden a doufam ze nebude.“ (CBM, PBM Kmš 809). 332 Dle Halbreicha (2007, s. 295) premiéroval Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, pianista Rudolf Firkušný s dirigentem Václavem Tali­chem a Českou filharmonií v Praze 13. listopadu 1937. Šafránek uvádí, že jeho manželka provedla koncert v roce 1935 v Praze s orchestrem Radiojournalu, který dirigoval K. B. Jirák (Šafránek, 2006, s. 236). Halbreich tento koncert nezmiňuje. Germaine Leroux kon­cert provedla s Orchester de Société des Concert du Conservatoire v Paříži 31. ledna 1937 (Halbreich, 2007, s. 295). 327

72

[††] Mme Marcelle de Lacour.333 [††] [Invence pro orchestr] první provedení na Be­nát­ ském Festivalu (dir. O. Pi[ccardi] [††] [†† vyž]ádáno pro provedení v Americe (Mi [††]) dir A. Ro [††]334 Snad byste mohl citovati kritika Premiera o Benátském festivalu, který říká [††] že to byla jedna z nejlepších věcí celého Festivalu. [††] [Smyčcový] sextett (poctěný cenou Coolidge ) byl proveden v Paříži335 [††] na programu koncertů v Geneve. (V Paříži – Pro Arte [††] [Smyčcové trio], jako premiera v Paříži (koncert Tri­ ton, Pasquier)336 bude v Amsterodámu a v Londýně: v Amsterodámu také III. kvar­tett (Waleson)337. „Hry o Marii“ mysterium bude v lednu v Nár. Divadle v Praze.338 Pracuji na komické opeře. Podkladem jsou průvodní tex­ty staré italské Comedia dell arte, přizpůsobené našim poměrům. Tři akty z nichž „Balet – pantomima“ [sujet †]339

Koncert pro cembalo a malý orchestr, H 246, je věnován cembalistce Marcelle de Lacour (1896–1997), která jej premiérovala 29. ledna 1936 v Concerts du Triton v Paříži (srov. Halbreich, 2007, s. 317). 334 Invence, H 234 (Halbreich, 2007, s. 258). 335 Smyčcový sextet, H 224. 336 Smyčcové trio č. 2, H 238. 337 Smyčcový kvartet č. 3, H 183, provedl The Waleson Quartet v dubnu 1936 ve Wigmor Hall v Londýně (The Musical Times, Vol. 77, No. 1120, s. 549). 338 Hry o Marii, H 236, premiéra v pražském Národním divadle se usku­ tečnila 7. února 1936 (srov. Archiv Národního divadla, [cit. 20. pro­since 2018], http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz= cs&dk=Inscenace.aspx&ic=2421&pn=256affcc-f002-2000-15afc913k3315dpc). 339 Silně poškozeno, špatně čitelné. 333

73

a Opera bouffa tvoří celovečerní [hru pod názvem]340 „Divadlo za bránou“.341 Prosím Vás kdyby to mohli umístit nějak dobře aby to nikdo nemohl přehlédnouti. Děkuji Vám Srdečně zdravím Váš B. Martinů prozatím nástupce na mistr. škole, [††]342, [†] 31. Avenue du Pare Montsouris. Paris 14er (prozatím ještě Malakoff až do čtvrtka )343

Silně poškozeno, špatně čitelné. Opera Divadlo za branou, H 251, dokončena 30. dubna 1936, pre­ miéra se konala 20. září 1936 v Zemském divadle v Brně, dirigent Antonín Balatka (Halbreich, 2007, s. 161). 342 V chybějící části dopisu patrně uvedl jméno Josefa Křičky, který byl jmenován prozatímním profesorem k 1. říjnu 1935 (srov. Kuna, 1970, s. 231). 343 Na pařížském předměstí Malakoff bydleli manželé Martinů do 15. října 1935 (srov. Mihule, 2002, s. 586–587). 340 341

74

20 [Kmš 726]344

Praha 6. / I 1936. Drazí přátelé, posílám Vám mnoho pozdravů a přáni k Novému roku. Nedostal jsem se dříve k dopisu mám s tím divad­ lem dosti tahání, courá se to tam trochu mnoho a tak nevím dočkám-li premieru.345 Pro mě začal Nový rok dobře s cenou z Brna,346 kdyby to pokračovalo v tomto stylu nebylo by to špatné. Ale bohužel všechno nejde tak dobře. Právě stránka konservatoře není jista.347 Jsou tu všelijaké komplikace a ještě jsem v tom nemohl dobře působiti vzhledem k svátkům. Teprve zítra zahájím akci. Tak Vám o tom píšu ihned protože mám dojem že by nebylo dobře čekati s tím zásahem o kterém jste mi říkal, možná že by bylo pozdě. Situace je takováhle. Karel348 a Křička349 si podali přímo žádost a Křička by byl

Dopis je silně poškozen. Symbol [†] označuje nečitelná slova po­ško­ zením. 345 Má na mysli nastudování opery Hry o Marii, H 236. Premiéra se konala v praž­ském Národním divadle 7. února 1936 (srov. Archiv Národního divadla, [cit. 20. prosince 2018], http://archiv.narodni-divadlo.cz/ default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&ic=2421&pn=256affccf002-2000-15af-c913k3315dpc). 346 Reagoval na první cenu Jubilejní nadace Bedřicha Smetany za rok 1935, kterou získal za operu Hry o Marii, H 236, ve výši 8 000 Kč (Národní listy, 1936, LXXVI, č. 1, s. 5). 347 Martinů se stále zajímal o profesorské místo na mistrovské škole kon­zervatoře v Praze. Josef Schieszl mu sdělil 8. října 1935 jména kandidátů: Jaroslav Křička, Rudolf Karel a Vladislav Vycpálek. Bo­ huslavu Martinů mnoho šancí nedával (srov. ČMH, G11687, kopie IBM SchJ 1935-10-08a). 348 Rudolf Karel (1880–1945), hudební skladatel a dirigent, od roku 1923 profesor pražské konzervatoře. 349 Jaroslav Křička (1882–1969), hudební skladatel, dirigent a pedagog, od roku 1919 profesor skladby na pražské konzervatoři. V roce 1936 byl jmenován profesorem skladby také na mistrovské škole. 344

75

prošel ale Hoffmeister350, (který asi hájí Karla) hlasoval ostře proti, čímž to prošlo. Na místě toho se usnesli všichni na návrhu přijmouti žádost Widermana351, (která tam rovněž byla) na varhany mistrovské oddělení, a tento návrh šel na ministerstvo. Všeobecně se ovšem čeká že to bude zamítnuto ministrem a pak dle další kom­binace se uvažuje o Karlovi a mě na jeho místo. Vy­chází zkrátka z principu aby tam byl někdo v profes. sboru který by se tam dostal. Myslím že zásah z ministerstva v můj prospěch je nutný, byť i ve formě pouhého doporučení a myslím že by to byla vhodná záminka teď při vrácení toho návrhu Widermana, by mohl ministr jaksi nezávazně doporučiti moji kandidaturu. Tím by se nijak nezasahovalo do práv konservatoře a moji zastánci v prof. sboru by měli ulehčenou posici. Samozřejmě že si officielně podám žádost hned zítra to tam zanesu. Všechno rovněž řeknu také dr. Schieszlovi352 který mi slí­bil pomoc. Tak ale teď také myslím že [by nešlo †] čekati s tou akcí [přes Hodžu353] o kterém jste mluvil je možno že by [†] že bych měl velké naděje, spíše se všich­ni [†] na střední školu což bych asi neudělal, [†] do Moskvy. To bych také ale přijel snad [†] v případě že bych to zde všechno prohrál. Zítra jdu k dr. Schieszlovi a řeknu mu toto vše, je ještě možnost že by ta Widermanova žádost zůstala delší dobu ležet na ministerstvu, to by snad šlo zařídit a tím že bych získal ten potřebný čas k Vašemu plánu, o kterém uvědomím rovněž dr. Schieszla. On mi nabídnul že Karel Hoffmeister (1868–1952), klavírista a pedagog, profesor praž­ ské konzervatoře. 351 Bedřich Antonín Wiedermann (1883–1951), varhaník, pedagog, hu­dební skladatel a od roku 1920 profesor pražské konzervatoře. Na mistrovské škole působil v letech 1944–1946. BM jeho příjmení zkracoval a psal „Widerman“ nebo „Widman“. 352 Josef Schieszl, pracovník Kanceláře prezidenta republiky. 353 Milan Hodža (1878–1944), politik, předseda vlád Československa v letech 1935–1938 a současně ministr zahraničí (1935–1936). 350

76

navštíví sám Hoffmeistra nebo kohokoliv jenž dle mých zpráv by mohl do toho platně zasáhnouti. Ovšem Vám ihned napíšu ale prosím Vás podnikněte raději tu akci hned [totiž] myslím že je velké nebezpečí v tom odkladu, snad by si toho Hodža povšimnul i přes tu práci jež ho zde teď čeká. Je také možno že min. Krčmář354 bude chtít vyřídit tu věc ihned ačkoliv nemám pro to žádné důvody. Já tady udělám vše možné aby se to prodloužilo, leda že bych viděl že je situace příznivá pro mě, ale to zatím nevidím, spíše myslím že bude určitě potřeba nějaký nátlak nebo alespoň doporučení shora. Napíšu Vám okamžitě co se stalo ale prozatím mám dojem že by se ta Vaše akce měla státi hned. Třeba byste našel ještě nějaký [způsob] jiný, ktery by bylo možno realizovati okamžitě. Na profes. obor moc [nepočitám] […]upozornění z „výšky“ by ovšem působilo blahodárně. Jinak se zde často snažím býti aktivní ale není mi to moc platné zvláště v Nár. divadle, kde tato vlastnost není v oblibě. Talich355 zde nebyl přijel až včera v divadle je tak hodinu denně a přijde sem snad z Brna Kunc356 jako jeho administr. zástupce ten by mi ovšem hodně pomohl. Ve Filharmonii jsem dosud nebyl, vlastně nic nebylo. Novák byl u doktora a dostal pořádně vynadáno, bude muset mít dovolenou a léčit se někde v Gräfenbergu, má nervy úplně rozsekané.357 Zde kolují samozřejmě historie úplně fantastické o té příhodě v Paříži. Stýská se mi po Charlottě a po Paříži také, bude to [†] jestli se Jan Krčmář (1877–1950), politik, právník, ministr školství Česko­ slovenska v letech 1926 a 1934–1936. 355 Dirigent Václav Talich byl pověřen vedením opery Národního divadla po smrti Otakara Ostrčila od 1. října 1935. 356 Skladatel Jan Kunc (1883–1976), ředitel Konzervatoře Brno v letech 1923–1945. 357 O nervových potížích přítele Stanislava Nováka se zmiňoval také ro­ dině do Poličky v nedatovaném dopise z ledna 1936: „On jel s paní do Gräfenberku, musí se tam lečit má to špatné s nervy a ten zájezd ho moc unavil. Musí si dlouho odpočinout a dostat se z toho.“ (CBM, PBM Kr 177). A vracel se k nim také v následujících dopisech. 354

77

sem dostanu, ale nedá se nic dělat vlastně možná i to prohraju.358 Prozatím končím a zdravím [†] napíšete pár řádků za tenhle román a [†] jak se situace vyvíjí. Z Radia nemáte zpráv [†]. Srdečně Váš B. Martinů St. Novák. V Kolkovně 8. – Praha I359

Tento odhad se později naplnil, když byl profesorem mistrovské školy jmenován Jaroslav Křička. 359 Martinů pobýval v Praze často u svého přítele ze studií, houslisty Stanislava Nováka. Rodině se o tomto pro něj novém bytě zmiňoval: „Jsem zde teď sám vlastně v celém bytě u Stáni má to tu moc hezké.“ (leden 1936, CBM, PBM Kr 177). 358

78

21 [Kmš 727]

[Praha] Pátek. [? leden 1936] Milý příteli, píši Vám poslední události v otázce konservatoře. Mlu­vil jsem s dr. Schieszlem a myslím že sám zakročil u Hoff­ meistra 360 a Branbergra 361, protože jsem moc vlídně od obou přijat když jsem si tam nesl žádost. Pak mě přijal také m. Krofta362, který mi ovšem nic neslíbil [†] byl moc milý. V pondělí jdu ještě k dr. Schieszlovi. Dozvím se od něho363 jak se tvářili Hoffmeister i Branberger. Hlavní věcí je aby neprošla ta kandidatura Widemana364 na ministerstvu. Ale teď se ovšem neví jak se rozhodne ministr zdá se spíše že to všechno už předá svému nástupci a že do ničeho už nebude zasahovat. Prosím Vás kdyby byl Franke,365 bylo by [†] mě dověděl aby snad Karel366 kterého [†] mě nepředešel.367 Udělal jste Karel Hoffmeister (1868–1952), klavírista a pedagog, profesor praž­ ské konzervatoře. 361 Jan Branberger (1877–1952), hudební vědec, spisovatel, v letech 1924–1938 správce pražské konzervatoře. Martinů toto příjmení často zkracoval na „Branbergr“. V tomto dopise osciluje mezi „Bran­ bergr“ a „Branberger“. 362 Kamil Krofta (1876–1945), historik, politik, diplomat 29. února 1936 byl jmenován ministrem zahraničí Československa, od roku 1927 byl zástupcem ministra zahraničí Edvarda Beneše a poté Milana Hodži. 363 Špatně čitelné. 364 Také v tomto dopise se snaží zabránit kandidatuře varhaníka Bedřicha Anto­nína Wiedermanna, profesora pražské konzervatoře (srov. dopis z 6. ledna 1936, CBM, PBM Kmš 726). 365 Emil Franke (1880–1939), politik, od 26. ledna 1936 ministr školství ČSR. 366 Další snaha o blokování kandidatury hudebního skladatele Rudolfa Karla na místo profesora mistrovské školy pražské konzervatoře. 367 Opakovaně se vrací k jednání na pražské konzervatoři s Karlem Hoff­ meisterem, Janem Branbergerem a ministrem Emilem Frankem. Sou­časně se snaží zabránit volbě Bedřicha Wiedermanna a Rudolfa Karla. 360

79

sám [†] jistě teď nebudete míti čas ale [†] o tom věděl. Talich368 zde [†]. Talich ostatně [†] špatně v divadle vlastně to nebude vůbec, bude z toho asi pořádná ostuda. V Divadle to je úplný chaos a tak budu rád když premiera bude 15 února a já zde sotva budu na premieru protože mě to stojí moc peněz.369 Byl bych rád kdybyste mi napsal zdali bych a co měl podniknouti dokud jsem zde. Ještě bych měl jednu prosbu. Prosím Vás kupte mi a pošlete co možná brzo tu židovskou divadelní hru Dybouk370, vyšlo to v kolekci [soudobých]371 her divadelních, taková žlutá knížka u Rieder myslím Place St. Sulpice. Autora neznám (snad Aski?)372 ale to najdou. Prosím Vás brzo chtěl bych s tím [†] bych to zařídil dokud jsem zde. Stáňa Novák373 měl včera [zase po koncertě]374 takový nervový záchvat a tak je jako [†]. Moc Vás zdravím i Madame375 a těším se že mi napíšete a tu knížku prosím brzo pošlete. Děkuji! Srdečně Váš B. Martinů

Václav Talich, šéf opery Národního divadla. Opět se vrací k nové inscenaci opery Hry o Marii. Premiéra se v Ná­ rod­ním divadle v Praze uskutečnila o týden dříve, 7. února 1936 (srov. poznámky k dopisu z 6. ledna 1936, CBM, PBM Kmš 726). 370 S. Ansky: Le Dibbouk légend dramatique en 3 actes. Paris: Edititon Rieder, 1927. 371 Špatně čitelné. 372 S. Ansky (vlastním jménem Shalome Zanvl Rappoport, 1863–1920), spisovatel a dramatik. 373 Martinů se v dopisech opakovaně zmiňuje o nervových potížích pří­tele houslisty Stanislava Nováka. 374 Silně poškozený dopis, spatně čitelné. 375 Pozdravení Šafránkově manželce Germaine Leroux. 368 369

80

22 [Kmš 728]

[Praha] Sobota 18/I 1936.376 Milý příteli, děkuji Vám co nejsrdečněji za Vaši pomoc, já mys­lím že to bude velmi působit. Říkal jsem o tom dr. Schies­z­ lovi377 a byl rád že o tom ví, protože je teď stále ve styku s Hodžou378. Když už mi tohle nepomůže tak. Ještě bych Vás prosil kdyby se stala změna v tom ministerstvu škol­ství, uvědomte o mě hned ministra, který bude jak se zdá Frank.379 Obejdu si teď profesory ale zdá se že je dobrá nálada pro mne. Nevím ale kdy se to bude roz­hodovat teď to zase nějak usnulo. Prosím Vás budeli Vám možno toho Dybouka380 sehnat dokud jsem zde byl bych moc rád. Budou to míti na skladě jistě i jiná knihkupectví je to divadelní hra a ten autor se jmenuje Ansky. Rád bych dokud jsem zde si to připravil s některým libretistou381. Prosím Vás [†] našel toho Dybouka. Děkuji Vám moc. Co se týče toho kvarteta mohl by to [†] mé kvartetto ale hlasy jsou zatím někde v [†] přes tamější legaci, vzal si ji z Prahy nějaký [†] Bořkovec382 však říkal že se jednalo také o [††] mám dojem že jste jej neumístil [††] by snad bylo nejlépe umístit [††] Vročení špatně čitelné. Josef Schieszl, pracovník Kanceláře prezidenta republiky, podporovatel B. Mar­tinů a jeho kandidatury na profesorské místo na mistrovské škole pražské konzervatoře. 378 Milan Hodža, tehdejší ministerský předseda. 379 Emil Franke (1880–1939), politik. Ministrem školství a národní osvě­ ty se stal 26. ledna 1936. 380 Opět žádá o knihu S. Anského Le Dibbouk légend dramatique en 3 actes, podobně jako v dopise z ledna 1936 (CBM, PBM Kmš 727). 381 Tento záměr nikdy nerealizoval. 382 Pavel Bořkovec (1894–1972), hudební skladatel. 376 377

81