Alena Boriková, Marie Nakládalová, Ladislav Štěpánek
Azbest v pracovním prostředí a jeho zdravotní účinky
Alena Boriková, Marie Nakládalová, Ladislav Štěpánek
Azbest v pracovním prostředí a jeho zdravotní účinky
Grada Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být repro‑ dukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Automatizovaná analýza textů nebo dat ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU a použi‑ tí této knihy k trénování AI jsou bez souhlasu nositele práv zakázány.
MUDr. Alena Boriková, Ph.D.; doc. MUDr. Marie Nakládalová, Ph.D.; doc. MUDr. Ladislav Štěpánek, Ph.D.
Azbest v pracovním prostředí a jeho zdravotní účinky Autoři: MUDr. Alena Boriková, Ph.D. (editorka) Klinika pracovního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc doc. MUDr. Marie Nakládalová, Ph.D. Klinika pracovního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc doc. MUDr. Ladislav Štěpánek, Ph.D. Klinika pracovního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc Recenzentka: prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc. Klinika pracovního lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
IV
Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Obrázky a fotografie dodali autoři. Cover Photo © iStock.com, 2026 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2026 © Grada Publishing, a.s., 2026 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 10 657. publikaci Šéfredaktorka lékařské literatury MUDr. Michaela Lízlerová Odpovědná redaktorka BcA. Radka Jančová, DiS. Jazyková korektura a redakce Jitka Štěrbová Sazba a zlom Zdeněk Staňka Počet stran 140 1. vydání, Praha 2026 Vytiskla TISKÁRNA V RÁJI, s.r.o., Pardubice Podpořeno MZ ČR – RVO (FNOL, 00098892); IGA UP: LF_2026_001. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo re‑ gistrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky.
ISBN 978‑80‑271‑8575‑7 (ePub) ISBN 978‑80‑271‑8574‑0 (pdf) ISBN 978‑80‑271‑5850‑8 (print)
V
Obsah O knize… P ředmluva
2 3
1
Historie užití azbestu
4
2 2.1 2.1.1 2.1.2 2.1.3 2.1.4 2.1.5 2.2 2.2.1 2.2.2 2.2.3 2.2.4 2.3 2.3.1 2.3.2 2.3.3 2.3.4 2.3.5 2.4 2.4.1 2.4.2 2.4.3 2.4.4 2.4.5 2.5 2.5.1 2.5.2 2.5.3 2.5.4 2.5.5 2.6 2.6.1 2.6.2 2.6.3
Azbest a jeho druhy Skupina serpentinů (hadcové azbesty) Krystalická struktura a polytypy Fyzikální a chemické vlastnosti Geologický výskyt a těžba Průmyslové využití a produkty Zdravotní rizika a regulace Skupina amfibolů (amfibolové azbesty) Krystalická struktura a chemické složení Společné morfologické a fyzikální vlastnosti Přehled hlavních zástupců amfibolové skupiny Zdravotní rizika a bioperzistence Krocidolit (modrý azbest) Krystalická struktura Fyzikální a chemické vlastnosti Geologický výskyt a těžba Průmyslové využití a produkty Zdravotní rizika a regulace Amosit (hnědý azbest) Krystalická struktura Fyzikální a chemické vlastnosti Geologický výskyt a těžba Průmyslové využití a produkty Zdravotní rizika a regulace Tremolit a aktinolit Krystalická struktura Fyzikální a chemické vlastnosti Geologický výskyt a těžba Průmyslové využití a produkty Zdravotní rizika a regulace Antofylit Krystalická struktura Fyzikální a chemické vlastnosti Geologický výskyt a těžba
8 8 8 9 9 9 10 10 10 11 12 12 13 13 13 13 14 14 15 15 15 15 16 16 16 16 17 17 17 17 18 18 18 19 VII
2.6.4 Průmyslové využití a produkty 2.6.5 Zdravotní rizika
19 19
3 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.5.1 3.5.2 3.5.3
Působení azbestu na organismus Chronický zánět Schopnost azbestových vláken migrovat Genetická predispozice a individuální citlivost Synergie azbestu a kouření tabáku Diagnostické biomarkery a detekce v těle Přímá detekce expozice (biomarkery expozice) Zobrazovací a funkční diagnostika (biomarkery účinku) Molekulární a biochemické markery
21 22 23 24 25 26 26 27 27
4 Nenádorová onemocnění způsobená expozicí azbestu 4.1 Azbestóza 4.1.1 Azbestové tělísko 4.2 Pleurální hyalinóza 4.3 Akutní pleuritida
29 29 30 34 37
5 Nádorová onemocnění způsobená expozicí azbestu 5.1 Maligní mezoteliom 5.2 Bronchogenní karcinom 5.3 Karcinom hrtanu 5.4 Karcinom ovaria 5.5 Karcinom žaludku 5.6 Kolorektální karcinom
40 40 47 53 56 59 63
6 Měření a limitní hodnoty azbestu v pracovním prostředí 6.1 Expoziční limity a nové definice vláken 6.2 Analytické metody a jejich limity 6.2.1 Fázová kontrastní mikroskopie 6.2.2 Skenovací elektronová mikroskopie 6.2.3 Transmisní elektronová mikroskopie 6.2.4 Strategie měření v pracovním prostředí 6.2.5 Problémy interpretace a zajištění kvality 6.2.6 Technické limity a subjektivita v optické mikroskopii 6.2.7 Problém analytických interferencí 6.2.8 Konverzní faktory: PCM versus elektronová mikroskopie 6.2.9 Praktické aspekty měření při sanaci a odpadovém hospodářství
70 70 71 71 71 72 72 72 72 73 73 73
7 Ochrana zdraví při práci s azbestem v legislativě 7.1 Klíčová ustanovení EU a jejich transpozice v českých předpisech 7.1.1 Povinnost oznamovat práce s azbestem
76 76 76
VIII
7.1.2 Plán prací před odstraňováním azbestu, technická opatření 7.1.3 Expoziční limity a pravidla měření 7.1.4 Zákaz uvádění do oběhu a používání azbestu, klasifikace azbestu 7.1.5 Nakládání s odpady obsahujícími azbest 7.1.6 Zdravotní dohled a evidenční povinnosti 7.2 České hygienické legislativní předpisy týkající se ochrany zdraví při práci s azbestem 7.3 Zdravotní dohled 7.3.1 Pracovnělékařské služby 7.4 Kontrolní činnost
77 77 77 77 78
8 Strategie eliminace onemocnění z azbestu ve světě 8.1 Příklady opatření k eliminaci onemocnění způsobených azbestem v zemích mimo Evropskou unii 8.2 Příklady opatření k eliminaci onemocnění způsobených azbestem v zemích Evropské unie 8.3 Vize a strategie v oblasti eliminace onemocnění z azbestu v ČR – příspěvek
99
Obrazová příloha Zkratky Souhrn Summary Rejstřík
78 85 85 95
100 101 105 113 121 126 127 128
IX
Monografie je vydána u příležitosti 50. výročí založení Kliniky pracovního lékařství v Olomouci
O knize… Autoři se pustili do velmi náročného díla – popisují a vysvětlují nejen geologicky složité téma azbestu a jemu velmi blízkých minerálů se stejným chemickým složením, ale ne‑ skutečně rozdílných svými účinky na člověka. Seznamují své čtenáře s historií použití azbestu od antiky i dříve, s jeho skvělými technickými vlastnostmi a použitím, ale po‑ sléze i s těžkými následky, které jeho zpracovávání lidstvu přineslo. Téma azbestu je vysoce aktuální. Azbest, původně skvělý nehořlavý, odolný, vláknitý materiál s možností spřádání do ochranného textilu a řadou technicky vynikajících vlastností, se s odstupem let stal zákeřnou hrozbou, zabíjející své oběti často velmi ne‑ čekaně a zpočátku nenápadně. Mezoteliom, nádor vznikající téměř výhradně v souvis‑ losti s kontaktem s azbestem, může své oběti usmrcovat až do vysokého věku, nejspíše i do 100 a více let. Autoři pečlivě popsali fyzikální a chemické vlastnosti jednotlivých typů azbestu a názorně vysvětlili, proč mají vlákna chryzotilu strukturu podobnou mikroskopic‑ kému svitku papíru, naproti tomu vlákna amfibolových azbestů tvar ostrých jehliček. Povedlo se jim odborně popsat, proč a jak azbest působí na makrofágy, buňky, které s ním chtějí bojovat a z těla jej odstranit. Detailně také popsali, jak světová legislativa proti používání azbestu již řadu let za‑ sahuje – například v EU je zpracování a používání azbestu zakázáno od roku 2005. Zákeřnost azbestu spočívá v tom, že všechna onemocnění z azbestu – od zhoubného mezoteliomu přes karcinom hrtanu a plic, vaječníků i trávicího traktu po relativně nej‑ lehčí onemocnění, hyalinózu pohrudnice – vznikají po podstatně nižší expozici. Vý‑ znamným zdrojem expozice je zejména likvidace starých izolací, eternitových střech i dalších stavebních materiálů v současných podmínkách. Téma likvidace azbestu je nanejvýš aktuální a týká se téměř každého z nás. Ještě v 70. a 80. letech se azbest ve stavbách běžně používal ve městech i na vesnici a při přestav‑ bách se na něj může narazit. Monografie podrobně popisuje příznaky a diagnostické a léčebné postupy všech onemocnění z azbestu a pečlivě shromažďuje předpisy, jak s ním správně zacházet. Důležitou roli zde hraje čas – všechny nádory z azbestu lze vyléčit, pokud se na ně přijde včas. Cenný je rovněž přehled preventivních aktivit WHO, ILO, Collegium Ramazzini i vybraných evropských států. Monografie přináší čtenářům velmi komplexní pohled na problematiku azbestu, včetně doporučení a přehledu předpisů, jak správně azbest likvidovat. Tuto vysoce odbornou, ale i praktickou monografii doporučuji ke čtení všem, kteří se o azbestu chtějí něco dozvědět a vyhnout se rizikům, která z něj mohou plynout pro nás všechny. (z recenzního posudku) prof. MUDr. Daniela Pelclová, CSc. 2
Předmluva Azbest – nerost, jehož název je odvozen z řeckého slova asbestos, tedy „neuhasitelný“ či „nezničitelný“ – provází lidskou civilizaci po tisíciletí. Po dlouhou dobu byl považován za téměř ideální surovinu pro svou mimořádnou odolnost a pevnost. Teprve zkušenost 20. století však ukázala, že právě tyto vlastnosti představují závažné zdravotní riziko, a azbest je dnes řazen mezi nejvýznamnější lidské karcinogeny. Cílem této publikace je přehledně a srozumitelně shrnout základní poznatky o histo‑ rii využívání azbestu, jeho mineralogii a mechanismech jeho působení na lidský organi‑ smus. Součástí je rovněž systematické zpracování onemocnění souvisejících s expozicí, postupů hodnocení koncentrací vláken, stanovených limitních hodnot, legislativního rámce i dlouhodobých opatření k regulaci rizik. Text je určen lékařům pracovního lékařství, praktickým lékařům, pneumologům, onkologům a odborníkům v oblasti hygieny práce, stejně jako studentům medicíny a dalším odborníkům, kteří se ve své praxi setkávají s následky dřívější či současné expozice azbestu. Přínosný však může být i pro širší veřejnost, která se chce o azbestu dozvědět více a lépe porozumět rizikům, která z něj mohou plynout. Azbest není pouze kapitolou minulosti. Vzhledem k dlouhé latenci onemocnění sou‑ visejících s jeho expozicí zůstává trvale aktuální medicínskou i společenskou výzvou. Věříme, že tato monografie se stane užitečným zdrojem odborných informací a přispě‑ je k prevenci, včasné diagnostice i odpovědnému rozhodování v oblasti ochrany zdraví. Autoři
3
1
Historie užití azbestu Alena Boriková
Historie používání azbestu sahá až do starověku, kdy byl tento přírodní minerál obdivo‑ ván pro svou nehořlavost, mechanickou pevnost a mimořádnou odolnost vůči vysokým teplotám. Již v antickém světě, zejména u Řeků, Egypťanů a Peršanů, byl azbest využíván k výrobě knotů do lamp, ohniodolných textilií, ubrusů a pohřebních rouch určených pro společenské elity. Jeho název je odvozen z řeckého slova asbestos („neuhasitelný“, „nezničitelný“) a systematický popis jeho vlastností se objevuje v encyklopedickém díle Historia naturalis autora jménem Plinius starší [1,2]. Praktické využití azbestu je doloženo i ve středověku, například z doby Karla Veliké‑ ho, který měl vlastnit oděv obsahující azbestová vlákna. Nejstarší známé použití azbestu ve stavebnictví pochází z 1. století n. l., kdy byl přidáván do stavebních materiálů zejména pro zvýšení jejich požární odolnosti. Ještě výrazně starší jsou však archeologické doklady použití azbestu v keramice – v oblasti dnešního jihovýchodního Finska byly nalezeny fragmenty nádob s příměsí antofylitového azbestu, datované až do 4. tisíciletí př. n. l., což představuje nejstarší známý doklad technologického využití azbestu člověkem [3–5]. Již antické civilizace si zároveň začaly všímat zdravotních rizik spojených s expozicí azbestu. Strabón (64 př. n. l. až 24 n. l.) ve svých spisech popisoval špatný zdravotní stav otroků pracujících v azbestových dolech a při zpracování azbestu, zejména častý výskyt plicních onemocnění a dechových obtíží. Uváděl, že tito otroci byli prakticky nepro‑ dejní, neboť umírali v mladém věku. Již v této době se objevují i první úvahy o ochraně pracovníků, například návrh používat primitivní respirátory z rybích měchýřů k ome‑ zení vdechování azbestového prachu [1,6]. Skutečně průmyslové využití azbestu nastalo s nástupem průmyslové revoluce v 19. století. V první polovině 19. století se azbest začal používat zejména jako tepelná izolace v parních strojích, kotlích a potrubí, přičemž jeho nehořlavé a izolační vlast‑ nosti byly ceněny v rychle se industrializujících odvětvích. Na severu Itálie se v této době těžily amfibolové azbestové minerály pro průmyslové účely. Velkým milníkem bylo zavedení azbestocementové směsi, kterou kolem roku 1900 vyvinul rakouský prů‑ myslník Ludwig Hatschek (rodák z Těšetic u Olomouce). Smísil přibližně 90 % port‑ landského cementu s 10 % azbestových vláken a výslednou směs zpracoval na lisované desky, které byly lehké, nehořlavé a odolné vůči povětrnostním vlivům. Tento výrobní postup si v roce 1900 patentoval jako „výroba desek z umělého kamene s hydraulic‑ kými pojivy“ a v roce 1903 dal novému materiálu obchodní jméno „Eternit“ (latinsky aeternus – věčný). Eternit se brzy stal globálně úspěšným stavebním materiálem a li‑ cence na jeho výrobu byly prodány do řady zemí v Evropě i mimo ni již během prv‑ ního desetiletí 20. století. V Československu se výroba azbestocementových výrobků rozběhla v roce 1921, kdy byly zřízeny první továrny na jejich produkci, zejména pro střechy, fasády a další stavební komponenty [3,7,8]. 4
KAPITOLA 1
Masové rozšíření použití azbestu ve stavebních materiálech v Československu nasta‑ lo koncem 60. let 20. století a kulminovalo v 70.–80. letech 20. století. V této době se azbest díky svým izolačním, protipožárním a mechanickým vlastnostem začal inten‑ zivně uplatňovat v řadě stavebních produktů, zejména v azbestocementových střešních krytinách, deskách, trubkách pro kanalizace a vodovodní přípojky, v sendvičových prvcích, podhledových deskách a protipožárních prvcích. Podle odborných průzkumů a historických dat bylo v letech 1975–1990 do tehdejší ČSSR dovezeno až 40–50 000 tun čistého azbestu ročně (převážně chrysotilu), především z bývalého SSSR, ale i z dalších zemí. Tento objem dovozu a spotřeby odpovídal období největšího rozmachu výroby a použití azbestocementových výrobků ve stavebním sektoru, kdy se azbest stal běžnou složkou konstrukčních materiálů v rezidenční i průmyslové výstavbě [8]. Na území Československa se azbest ve významném průmyslovém měřítku netěžil, s výjimkou lokálního ložiska v oblasti Dobšiné na Slovensku, kde se historicky vysky‑ toval převážně chrysotil. Z tohoto důvodu byla expozice azbestu v Československu spojena především s jeho dovozem a následným zpracováním, zejména v azbestoce‑ mentovém průmyslu, stavebnictví, při montážních a izolačních pracích a při údržbě a demolicích staveb. Nejvyšší profesní expozice se týkala pracovníků výrobních závo‑ dů, stavebních profesí a údržbářských činností, zatímco expozice v obecné populaci byla převážně environmentální a sekundární [2–4,9]. Obrázek 1.1 ukazuje místa v České republice s největším objemem výroby produktů s obsahem azbestu v minulosti. Zdravotní rizika spojená s expozicí azbestu začala být odborně popisována již na konci 19. století. V roce 1898 byla v britském parlamentu zveřejněna zpráva hlavního inspektora továren upozorňující na závažné poškození zdraví pracovníků vystavených azbestovému prachu. Již v roce 1899 byla v lékařské literatuře popsána plicní fibróza u pracovníků zpracovávajících azbest, později označovaná jako azbestóza. V průběhu první poloviny 20. století se postupně hromadily důkazy o souvislosti mezi expozicí azbestu a vznikem zhoubných nádorů, zejména karcinomu plic a maligního mezote‑ liomu, přičemž kauzální vztah byl jednoznačně potvrzen v 50. a 60. letech 20. století. Zásadní význam měla práce Selikoffa a spolupracovníků z roku 1964, která poskytla přesvědčivé epidemiologické důkazy vztahu mezi profesní expozicí azbestu a vznikem nádorových onemocnění [10–14]. Navzdory jednoznačně prokázané karcinogenitě pro člověka není azbest celosvětově eliminován ani v současnosti. Jeho produkce kulminovala v 70. letech 20. století, kdy přesahovala 4,5 milionu tun ročně, avšak v důsledku legislativních zákazů a restrik‑ tivních opatření zavedených v Evropě, Severní Americe a dalších vyspělých regionech postupně poklesla na přibližně 1,1–1,3 milionu tun ročně. Těžba a využívání azbestu však nadále přetrvávají v řadě zemí, přičemž významná část současné světové produk‑ ce pochází z Ruské federace a spotřeba zůstává patrná zejména v některých státech Asie, Afriky a Jižní Ameriky [15–17]. Ani v zemích, kde je používání azbestu již dlouhodobě zakázáno, nedošlo k odstra‑ nění jeho zdravotních dopadů. Ty jsou podmíněny jak dlouhou latencí azbestem in‑ dukovaných onemocnění, tak dědictvím z minulosti – přítomností tzv. legacy asbestos, Historie užití azbestu
5