Veronika Králíková a kolektiv
Zdravotnické právo
Základy pro studium a praxi
Medicína pracuje s pravděpodobností.
Právo vyžaduje jistotu.
Veronika Králíková a kolektiv
Zdravotnické právo
Základy pro studium a praxi
Grada Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Automatizovaná analýza textů nebo dat ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU a použití této knihy k trénování AI jsou bez souhlasu nositele práv zakázány
Mgr. MUDr. Králíková Veronika, Ph.D., a kolektiv
Zdravotnické právo
Základy pro studium a praxi
Editorka:
Mgr. MUDr. Králíková Veronika, Ph.D.
Kolektiv autorů:
Mgr. MUDr. Veronika Králíková, Ph.D.
MUDr. Adriana Gavronová, Ph.D.
JUDr. Mgr. Ondřej Kubányi, LL.M.
MUDr. Marie Svobodová
Mgr. Dita Zbožínková, LL.M.
Recenzenti:
MUDr. Mgr. Bc. Tomáš Vojtíšek, Ph.D.
JUDr. Daniel Pospíšil, Ph.D.
Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s.
Obrázek a tabulky dodala autorka
Cover Illustration © Mgr. MUDr. Králíková Veronika, Ph.D., s pomocí AI, 2026
Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2026
© Grada Publishing, a.s., 2026
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 10562. publikaci
Šéfredaktor lékařské literatury MUDr. Filip Moural
Odpovědná redaktorka Mgr. Klára Choulíková
Sazba a zlom Vladimír Fára
Počet stran 160
1. vydání, Praha 2026
Vytiskla TISKÁRNA V RÁJI, s.r.o., Pardubice
Podpořeno MZ ČR – RVO (FNOl, 00098892)
Publikace vznikla s podporou České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie ČLS JEP.
Děkujeme společnostem, které podpořily vydání této publikace (v abecedním pořadí): ARROWS advokátní kancelář, s.r.o. — BoneCare s.r.o. — GRAPO s.r.o.
Poděkování patří také kolegům z Ústavu soudního lékařství a medicínského práva Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty Univerzity Palackého – bez jejich podpory a práce by tato publikace nevznikla.
Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno.
Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky.
ISBN 978-80-271-6584-1 (ePub)
ISBN 978-80-271-6583-4 (pdf)
ISBN 978-80-271-5991-8 (print)
Seznam autorů
Editorka:
Mgr. MUDr. Králíková Veronika, Ph.D. Ústav soudního lékařství a medicínského práva Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Kolektiv autorů:
Mgr. MUDr. Veronika Králíková, Ph.D. Ústav soudního lékařství a medicínského práva Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
MUDr. Adriana Gavronová, Ph.D. Ústav soudního lékařství a medicínského práva Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
JUDr. Mgr. Ondřej Kubányi, LL.M.
Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky
Advokátní kancelář Pikes Legal
MUDr. Marie Svobodová Česká lékařská komora
Mgr. Dita Zbožínková, LL.M. Advokátní kancelář ARROWS
Recenzenti:
JUDr. Daniel Pospíšil, Ph.D. Katedra správního práva a finančního práva a Katedra klinického právního vzdělávání a rozvoje profesních dovedností Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
MUDr. Mgr. Bc. Tomáš Vojtíšek, Ph.D. Ústav soudního lékařství Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity
Zdravotnické právo
2.1
2.4
2.5
3.3
6.2
6.6
7 Postup při úmrtí, nakládání s tělem zemřelého, pitvy
7.1 Odborné zjištění smrti a následné administrativní úkony
7.2 Pitvy
7.3 Nakládání s tělem zemřelého a jeho částmi
7.4 Použití částí těla a těla zemřelého pro vědu, výzkum a výuku
8 Vedení zdravotnické dokumentace, informovaný souhlas a poskytování informací ve zdravotnictví
8.1 Zdravotnická dokumentace – váš nejdůležitější spojenec
8.2 Informovaný souhlas
8.3 Poskytování informací ve zdravotnictví
9 Znalecká činnost ve zdravotnictví
9.1 Zákonná úprava
9.2 Význam evropského kontextu
9.3 Vývoj právní úpravy znalecké
9.4
9.5 Znalecká činnost v
9.6
10.1
Proč by měl zdravotník rozumět právu?
„Nevědomost zákona neomlouvá – ale zato zaručeně překvapí, až když je pozdě. A v bílém plášti to bývá zvlášť drahé překvapení.“
– JUDr. Diagnóza P., právní patolog se specializací na klinické přešlapy
Znalost základů práva umožňuje zdravotníkům nejen porozumět vlastním právům a povinnostem, ale zejména předejít právnímu konfliktu nebo mu lépe čelit. Jak uvádí Boguszak, Čapek a Gerloch (2004, s. 31): „Právo ovlivňuje téměř každou stránku života moderní společnosti a jeho znalost se stává základním nástrojem orientace každého vzdělaného občana.“ Ve zdravotnictví to platí dvojnásob: zdravotnický pracovník často stojí na pomezí mezi životem a smrtí, etikou a odpovědností, odborností a právní regulací.
1 Propedeutika
Veronika Králíková
Zdravotnické právo, právo ve zdravotnictví či medicínské právo je komplexní oblastí, která zasahuje do sféry práva veřejného i soukromého a obsahuje právní normy na národní i nadnárodní úrovni. Nejedná se tedy o jediné „odvětví“, ale o průřezovou oblast práva, která propojuje právo veřejné i soukromé. Upravuje práva a povinnosti pacientů a zdravotnických pracovníků, pravidla poskytování zdravotní péče, smluvní vztahy ve zdravotnictví, ale také financování zdravotní péče či etické otázky medicíny a práva. Jedná se o multidisciplinární právní odvětví, které čerpá z práva správního, občanského, trestního i ústavního. Za specifika zdravotnického práva lze považovat jeho dynamičnost (reakce na vědecký pokrok, technologický vývoj či společenské změny) a zároveň velmi přísnou regulaci, jejímž hlavním cílem je zajištění dostupnosti, bezpečnosti a spravedlnosti ve zdravotnictví, přičemž základní hodnotou je ochrana zdraví.
Funkcí práva rozumíme jeho společenský účel a úlohu, kterou plní při usměrňování chování lidí, ochraně hodnot a zajištění soužití v právním státě. Zdravotnické právo se významně podílí na ochraně těch nejzákladnějších hodnot lidské společnosti – života, zdraví, důstojnosti a tělesné integrity.
Základní právní zásady či právní principy jsou obecné ideové a hodnotové základy, na nichž stojí celý právní řád. Nejsou to konkrétní pravidla chování jako právní normy, ale poskytují rámec pro výklad a aplikaci práva – zejména v případech, kdy je text zákona nejasný, chybí nebo by vedl k nespravedlnosti. Pomáhají tedy interpretovat zákon v souladu s jeho smyslem, chrání jednotlivce před mechanickou nebo příliš formalistickou aplikací předpisu a jsou vodítkem při řešení eticky nebo právně hraničních situací. Uveďme si zásady ve zdravotnickém právu nejvýznamnější:
• zákonnost (legalita) – veřejná moc může zasahovat jen na základě zákona,
• autonomie vůle – každý má právo svobodně rozhodovat o sobě, pokud tím neporušuje právo,
• ochrana důstojnosti – každý má právo na zachování cti, důstojnosti a soukromí,
• rovnost a zákaz diskriminace – všichni mají rovná práva bez rozdílu pohlaví, věku, víry atd.,
• proporcionalita – zásahy do práv musí být přiměřené, nezbytné a musí sledovat legitimní cíl,
• in dubio pro libertate – v pochybnostech ve prospěch svobody – bez jistého souhlasu nelze zákrok provést.
Proč je správný výklad práva důležitý? Právní text je často obecný, technický nebo neúplný. Proto je při jeho aplikaci v praxi nutná správná interpretace, tedy stanovení, co právní norma znamená, jak se použije a na koho se vztahuje. Metod výkladu práva je několik (jazykový, systematický, teleologický, historický, praktický…), kdy některé kladou důraz na doslovný význam slova v textu zákona, některé jsou založené na úmyslu zákonodárce či právní tradici a jiné kladou důraz na použitelnost v konkrétní situaci. Například:
• jazykový výklad vychází z gramatického významu slov,
• systematický výklad zkoumá zařazení normy v kontextu celého zákona,
• teleologický výklad hledá smysl a účel zákona (co tím zákonodárce zamýšlel).
Jak číst právní předpis v praxi? Správný výklad právní normy je klíčový pro vyhodnocení velkého množství situací, a proto uvádíme stručný postup:
• zkontrolovat platnost a účinnost předpisu,
• přečíst celé relevantní ustanovení, včetně poznámek pod čarou,
• zjistit související ustanovení, například pomocí odkazu na jiný paragraf,
• uvážit účel a smysl ustanovení – proč bylo vytvořeno, jakou situaci má řešit,
• v případě nejasnosti hledat komentářovou literaturu nebo výklad správního orgánu.
Pro lepší orientaci v právním řádu je klíčová i znalost jeho systémových členění. Nejběžnější je dělení na právo soukromé a veřejné, vychází z římského práva a je běžně přijímané i v české právní teorii a judikatuře.
Veřejné právo – upravuje vztahy mezi veřejnou mocí a soukromými osobami, které jsou založeny na nerovném, tj. nadřazeném (vrchnostenském) postavení veřejné moci, a to za účelem ochrany veřejného zájmu. Právní normy jsou kogentní, závazné, což znamená, že se od těchto norem nelze odchýlit, a upravují působnost a činnost orgánů veřejné moci, stejně jako jejich vztahy k fyzickým a právnickým osobám (Průcha, 2016, s. 158).
Ve zdravotnictví se veřejné právo uplatňuje například v těchto oblastech:
• zdravotní správa – Ministerstvo zdravotnictví tvoří vyhlášky, krajské úřady a hygienické stanice vykonávají správu a dohled a vydávají závazná rozhodnutí či opatření,
• veřejné zdravotní pojištění – správu vykonávají pojišťovny na základě zákona,
• ochrana veřejného zdraví – možnost nařízení karantény nebo očkování, takováto rozhodnutí jsou jednostranná, závazná a mohou být i vynucována,
• odpovědnost za přestupky – řeší se ve správním řízení.
Příklad: Pokud Ministerstvo zdravotnictví zruší registraci zdravotnického zařízení, jde o výkon veřejné moci v rámci správního práva.
Soukromé právo – zabývá se vztahy mezi rovnoprávnými subjekty, především mezi fyzickými a právnickými osobami, a to na základě autonomie vůle. Základním znakem těchto vztahů je, že žádný z účastníků není nadřazený druhému, každý má právo svobodně jednat, sjednávat si práva a povinnosti a nese zodpovědnost za své chování. Stát zde tedy nevystupuje jako autorita, ale stanovuje pravidla, která si subjekty mohou do určité míry upravit. Naprostá většina právních norem v soukromém právu je dispozitivní, lze se od nich odchýlit, pokud to zákon dovoluje. Hlavním cílem soukromého práva je ochrana práv jednotlivců a jejich majetkových a osobních zájmů.
Příklad: Pokud pacient žaluje poskytovatele na náhradu újmy na zdraví v důsledku chyby při operaci, jde o soukromoprávní spor.
Mezi základní principy soukromého práva řadíme:
• autonomie vůle – každý má právo svobodně jednat, pokud tím neporušuje zákon nebo práva jiných,
• poctivost a dobré mravy – strany se musí chovat čestně a ohleduplně,
• zákaz zneužití práva – nikdo nesmí vykonávat právo způsobem, který škodí druhým,
• ochrana slabší strany,
• předvídatelnost práva – každý musí mít možnost předem zjistit svá práva a povinnosti.
Aplikace ve zdravotnictví:
a) Smluvní vztah – zdravotní péče je zpravidla poskytována na základě smlouvy mezi pacientem a poskytovatelem, tato smlouva může vzniknout i konkludentně.
b) Odpovědnost za újmu na zdraví – poskytovatel odpovídá za újmu na zdraví, pokud poruší povinnost jednat na náležité odborné úrovni (tzv. postup lege artis), a tím způsobí pacientovi újmu – může jít například o chybnou diagnózu, neprovedení informovaného souhlasu či záměnu pacienta.
c) Ochrana osobnosti – zásah do tělesné integrity, důstojnosti či soukromí je možný pouze na základě zákona.
Mezi další příklady členění českého práva řadíme členění na právo ústavní, správní, občanské, trestní, pracovní a mezinárodní (tab. 1, 2).
Tab. 1 Zařazení právních odvětví souvisejících se zdravotnictvím
Právní odvětví
Veřejné právo
Soukromé právo
ústavní právo ano ne správní právo ano ne občanské právo ne ano trestní právo ano ne pracovní právo ano (částečně) ano (částečně) mezinárodní a evropské právo ano ano zdravotnické právo (smíšené) ano (veřejnoprávní regulace) ano (veřejnoprávní regulace)
Ústavní právo je zařazeno výhradně mezi právo veřejné z důvodu regulace právních vztahů mezi občany a státem. Zakotvuje základní práva a svobody včetně práva na ochranu zdraví.
Správní právo reguluje organizaci zdravotnictví, fungování zdravotních pojišťoven, vydávání licencí pro zdravotnická zařízení či kontrolu a dodržování hygienických předpisů.
Občanské právo spadá do práva soukromého v oblastech upravujících vztahy mezi pacientem a poskytovatelem zdravotní péče, upravujících náhradu škody za újmu na zdraví nebo smlouvy mezi zdravotnickými subjekty.
Trestní právo patří do práva veřejného, protože stát trestá určitá jednání, která jsou pro společnost škodlivá a zákon je označuje za trestná (například ublížení na zdraví, neoprávněné poskytování zdravotní péče).
Pracovní právo má smíšený charakter, spadá tedy primárně pod právo soukromé (stát reguluje minimální pracovní podmínky, BOZP aj.). Soukromoprávní vztahy jsou mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.
Mezinárodní a evropské právo obsahuje jak prvky veřejnoprávní (například regulace léčiv na úrovni EU), tak prvky soukromoprávní (přeshraniční poskytování zdravotní péče, ochrana osobních údajů pacientů).
Tab. 2 Přehled odpovědností ve zdravotnictví
Druh odpovědnosti
Základní právní normy
pracovněprávní zákoník práce (zák. č. 262/2006 Sb.)
správněprávní správní řád (zák. č. 500/2004 Sb.), zákon o zdravotních službách, SÚKL
občanskoprávní občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb.)
trestněprávní trestní zákoník (zák. č. 40/2009 Sb.), trestní řád (zák. č. 141/1961 Sb.)
disciplinární zákony o profesních komorách (např. zák. č. 220/1991 Sb. – ČLK, ČAS)
Klíčová slova
pracovní kázeň, porušení povinností, neuspokojivé pracovní výsledky
správní delikt, přestupek, kontrolní orgán, pokuta
újma, náhrada škody, bezdůvodné obohacení, nemajetková újma
trestný čin, vina, úmysl, nedbalost, skutková podstata
etika, čest, stavovská čest, profesní pochybení
Název sankcí/ postihů
výpověď, okamžité zrušení, snížení mzdy
pokuta, zákaz činnosti, odebrání oprávnění
náhrada škody, omluva, zadostiučinění
trest odnětí svobody, zákaz činnosti, peněžitý trest
napomenutí, dočasné/ trvalé vyškrtnutí ze seznamu členů komory
1.1 Prameny zdravotnického práva
Specifika řízení
řeší zaměstnavatel, vnitřní předpisy, lhůty dle ZP
vede správní orgán, zásady správního řízení, možnost odvolání
civilní řízení před soudem, důkazní břemeno na žalobci
vede policie a státní zástupce, rozhoduje soud, presumpce neviny
vede profesní komora, neveřejné, neveřejný výsledek, právo odvolání k soudu
Druhy trestů/ sankcí
pracovní sankce, převedení na jinou práci
peněžitá sankce, omezení činnosti, dočasný zákaz
odškodnění, úroky z prodlení, přiměřené zadostiučinění
odnětí svobody, domácí vězení, veřejně prospěšné práce
napomenutí, pozastavení výkonu, vyškrtnutí
Prameny práva jsou formálně závazné normativní dokumenty, které upravují určitou oblast práva. Jde o zdroje právních pravidel, která jsou obecně závazná a vynutitelná státní mocí. V oblasti zdravotnictví tvoří tyto prameny základ právní regulace vztahů mezi pacienty, poskytovateli zdravotních služeb, zdravotními pojišťovnami a veřejnými institucemi.
Zdravotnické právo jako součást právního systému vychází jak z národních právních předpisů, tak z mezinárodních a evropských právních dokumentů a slouží k ochraně práv pacientů, vymezení povinností zdravotnických pracovníků, regulaci poskytování zdravotních služeb, stanovení odpovědnosti nebo zajištění kvality a kontroly ve zdravotnictví. Znalost právních pramenů není jen formální požadavek, ale praktická nutnost, pomáhá orientovat se v povinnostech, vyvarovat se pochybení a zároveň znát vlastní práva a mantinely.
Historické prameny zdravotnického práva
• Hippokratova přísaha (cca 5. stol. př. n. l.) – první etické zásady lékařské profese. Přestože nemá právní závaznost v současném právním systému, její obsah se odráží v řadě právních i profesněetických norem. Přísaha původně obsahovala morální závazky lékaře vůči pacientovi i společnosti. Mezi její hlavní principy patřilo například léčit v souladu s nejlepšími znalostmi, neškodit a zachovávat důvěrnost informací. Právě tyto hodnoty jsou i dnes považovány za základní normy lékařského chování.
• Starý zákon (Tóra) – obsahuje kromě náboženských příkazů také mnoho hygienických, epidemiologických a sociálně-zdravotních pravidel, která dnes můžeme považovat za předchůdce veřejného zdravotnického práva. Mosaické právo ilustruje, že už ve starověkých společnostech existovalo právní vědomí zdravotních hrozeb a potřeba
jejich regulace. Prvky epidemiologické kontroly a hygieny byly systematizovány a spojeny s právně-náboženskou autoritou.
• Kánon medicíny – Avicenna (11. stol.) – encyklopedické shrnutí veškerých tehdejších znalostí medicíny, kde Avicenna mimo jiné požadoval vysokou morální integritu lékaře, systematické následování poznatků rozumu a zkušenosti a zdůrazňoval význam vzdělání a pozorování v lékařské praxi. Přestože jde o filozoficko-náboženské dílo, po mnoho století také formovalo standard lékařského chování a odpovědnosti vůči pacientovi a představuje raný základ pro pozdější koncepty lege artis či důvěrnosti vztahu lékař–pacient.
• Císařský cirkulář o lékařském tajemství (1851) – historicky první známý dokument, který výslovně upravuje povinnost zachování lékařského tajemství v českých zemích. Byl vydán za vlády Františka Josefa I. a platil v rámci celé habsburské monarchie. Zakazoval lékařům sdělovat jakékoli zdravotní informace bez výslovného souhlasu pacienta s výjimkou případů nařízených zákonem nebo v případě zájmu veřejného zdraví. Jedná se o přímého předchůdce současné právní úpravy povinné mlčenlivosti a ukazuje, že ochrana soukromí pacienta má v českých zemích dlouhou právní tradici.
• Norimberský kodex (1947) – etické zásady pro lékařský výzkum na lidech po zkušenostech s nacistickými experimenty. Byl zformulován jako reakce na lékařské pokusy prováděné nacistickými lékaři za druhé světové války a stal se základem moderní bioetiky a právní regulace lékařského výzkumu. Tento kodex vznikl jako součást tzv. Norimberského lékařského procesu, v němž byli souzeni nacističtí lékaři za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Základním východiskem kodexu je ochrana lidské důstojnosti, integrity a autonomie ve vědeckém výzkumu, zároveň klade důraz na pochopení účelu, metod a rizik výzkumu a možnost odstoupit od účasti bez následků. Mimo jiné zakotvuje i zásadu zákazu experimentů, pokud je předem známo, že povedou k úmrtí či těžkému ublížení na zdraví. Nejedná se však o mezinárodní smlouvu ani o právně závazný dokument. Význam kodexu spočívá v tom, že se stal základním etickým standardem pro výzkum na lidech a ovlivnil řadu závazných právních a etických dokumentů, například Úmluvu o lidských právech a biomedicíně či Helsinskou deklaraci Světové lékařské asociace. V českém právním systému je reflektován požadavkem informovaného souhlasu subjektu při klinickém hodnocení léčiv či ochrany osobnosti a tělesné integrity.
• Ženevská deklarace (1948, revize 2017) – modernizovaná verze Hippokratovy přísahy – byla přijata v roce 1948 Světovou lékařskou asociací (WMA) jako etický kodex lékařů. Reagovala na hrubé zneužívání medicíny zejména nacistickými lékaři, měla posílit morální rámec výkonu zdravotnického povolání, stanoví především úctu k lidskému životu, ochranu důstojnosti pacienta, svědomité vykonávání povolání a zachování lékařského tajemství, opakovaně byla aktualizována, aby reflektovala vývoj společnosti, vědy i práv pacientů. Není právně závazným dokumentem, ale má vysokou morální autoritu.
• Helsinská deklarace Světové lékařské asociace (1964, aktualizace 2013) – byla přijata WMA jako etický rámec zásad lékařského výzkumu na lidech. Navazuje na Ženevskou deklaraci a rozvíjí principy stanovené Norimberským kodexem. Deklarace zdůrazňuje, že zdraví, důstojnost a práva účastníků výzkumu musí mít vždy přednost před zájmy vědy a společnosti. Jedná se o mezinárodně uznávaný základ etiky lékařského výzkumu, a přestože nemá právně závaznou povahu, slouží jako interpretační vodítko při výkladu národních právních předpisů a bývá zohledňována etickými komisemi, vědeckými institucemi i soudy při hodnocení souladu výzkumu s právem.