3.,
6 videí v cloudu
O. Klementová, P. Marcián, B. Klementa, T. Vymazal, P. Michálek a kol.
Děkujeme společnostem, které v této publikaci inzerují nebo její vydání jiným způsobem podpořily (v abecedním pořadí):
CARDION s.r.o.
Electric Medical Service s. r. o.
Fresenius Medical Care - DS, s.r.o.
Getinge Czech Republic, s.r.o.
Kovošrot Matiáš s.r.o.
NAT Pharma s.r.o.
Octapharma CZ s.r.o.
Penta Hospitals CZ, s.r.o.
SNT Plus s.r.o.
TOMED medical s.r.o.
O. Klementová, P. Marcián, B. Klementa, T. Vymazal, P. Michálek a kol. Grada Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Automatizovaná analýza textů nebo dat ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU a použití této knihy k trénování AI jsou bez souhlasu nositele práv zakázány.
MUDr. Olga Klementová, Ph.D., MUDr. Pavel Marcián, Ph.D., MUDr. Bronislav Klementa, prof. MUDr. Pavel Michálek, Ph.D., D.E.S.A., M.Sc., FEAMS, MBA, prof. MUDr. Tomáš Vymazal, Ph.D., MHA, a kolektiv
3., rozšířené a doplněné vydání
Editoři:
MUDr. Olga Klementová, Ph.D.
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
MUDr. Bronislav Klementa
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
MUDr. Pavel Marcián, Ph.D.
Klinika kardiovaskulární a transplantační chirurgie
Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
Kolektiv autorů:
MUDr. Jan Bureš
MUDr. Tomáš Čechmánek
MUDr. Lenka Doubravská, Ph.D.
MUDr. Lubomír Dubrava
MUDr. Tereza Horáková
MUDr. Bronislav Klementa
MUDr. Olga Klementová, Ph.D.
MUDr. Filip Koubek
MUDr. Pavel Marcián, Ph.D.
Mgr. Vladislava Marciánová, Ph.D.
prof. MUDr. Pavel Michálek, Ph.D., D.E.S.A., M.Sc.,
FEAMS, MBA
prof. MUDr. Pavel Michálek, Ph.D., D.E.S.A., M.Sc., FEAMS, MBA
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
prof. MUDr. Tomáš Vymazal, Ph.D., MHA
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole, Praha
Mgr. Jana Pohunková
MUDr. Zdeněk Přivřel
MUDr. Marie Rohanová
MUDr. Prokop Seif
JUDr. Barbora Steinlauf, MA, Ph.D.
doc. MUDr. Martin Šimek, Ph.D.
MUDr. Štěpán Tylich
MUDr. Marek Vícha, Ph.D.
MUDr. David Vindiš, Ph.D.
prof. MUDr. Tomáš Vymazal, Ph.D., MHA
Recenzenti:
prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D.
děkan Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
MUDr. Jan Neiser
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Lékařské fakulty Ostravské univerzity a Fakultní nemocnice Ostrava
Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s.
Obrázky a fotografie dodali autoři, pokud není uvedeno jinak. Obrázky 3.29, 3.30, 3.33, 3.35, 3.38, 5.19, 7.2, 7.4 překreslil a upravil Jiří Hlaváček.
Videa zpracovali MUDr. Prokop Seif a Mgr. Jana Pohunková.
Snímky rtg a CT zapůjčeny s laskavým svolením doc. MUDr. Zbyňka Tüdose, Ph.D.
Cover Photo © Shutterstock, 2026
Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2026
© Grada Publishing, a.s., 2026
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 10312. publikaci
Šéfredaktorka lékařské literatury MUDr. Michaela Lízlerová
Odpovědná redaktorka BcA. Radka Jančová, DiS. Jazyková korektura a redakce Mgr. Barbora Vodičková
Sazba a zlom Bc. Jaroslav Kolman
Počet stran 368
3. vydání, (v Grada Publishing 1. vydání), Praha 2026
Vytiskla tiskárna TNM PRINT s.r.o., Nové Město
Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno.
Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky.
ISBN 978-80-271-8293-0 (pdf)
ISBN 978-80-271-3822-7 (print)
Kolektiv autorů:
MUDr. Jan Bureš
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní
medicíny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole, Praha
MUDr. Tomáš Čechmánek
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
MUDr. Lenka Doubravská, Ph.D.
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
MUDr. Lubomír Dubrava
Novorozenecké oddělení Fakultní nemocnice Olomouc
Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
MUDr. Tereza Horáková
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
MUDr. Bronislav Klementa
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
MUDr. Olga Klementová, Ph.D.
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
MUDr. Filip Koubek
I. interní klinika – kardiologická Lékařské fakulty
Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
MUDr. Pavel Marcián, Ph.D.
Klinika kardiovaskulární a transplantační chirurgie Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
Mgr. Vladislava Marciánová, Ph.D.
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
prof. MUDr. Pavel Michálek, Ph.D., D.E.S.A., M.Sc., FEAMS, MBA
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
Mgr. Jana Pohunková
Zdravotnická záchranná služba Ústeckého kraje
MUDr. Zdeněk Přivřel
Dětská klinika Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
MUDr. Marie Rohanová
Dětská klinika Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
MUDr. Prokop Seif
Anesteziologicko-resuscitační oddělení Nemocnice Most, Krajská zdravotní a.s. Centrum medicínských simulací 1. lékařské fakulty
Univerzity Karlovy v Praze
JUDr. Barbora Steinlauf, MA, Ph.D.
Advokátní kancelář JUDr. Barbora Steinlauf
Oddělení aplikované filosofie a etiky Filosofického ústavu Akademie věd ČR Ústav humanitních studií v lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
doc. MUDr. Martin Šimek, Ph.D.
Klinika kardiovaskulární a transplantační chirurgie
Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
MUDr. Štěpán Tylich
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
MUDr. Marek Vícha, Ph.D.
Klinika kardiovaskulární a transplantační chirurgie
Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
MUDr. David Vindiš, Ph.D.
I. interní klinika – kardiologická Lékařské fakulty
Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc
prof. MUDr. Tomáš Vymazal, Ph.D., MHA
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole, Praha
(Vymazal T., Bureš J., Horáková T., Michálek P., Marcián P., Vícha M., Vindiš D., Koubek F., Šimek M., Klementová O., Klementa B.)
3 .1
Rozšířená resuscitace
( Vymazal T., Bureš J., Horáková T.)
3 .1 .1 Srdeční zástava v nemocnici
3 .1 .2 Léčba potenciálně reverzibilních příčin zástavy oběhu (4H, 4T)
3 .1 .3 Farmakoterapie během kardiopulmonální resuscitace
3 .1 .4 Ukončení kardiopulmonální resuscitace
3 .2 Mechanizovaná (automatizovaná) masáž srdce
( Vymazal T., Bureš J.)
3 .3 Zajištění dýchacích cest a oxygenoterapie během resuscitace .
(Michálek P.)
3 .3 .1 Zajištění dýchacích cest u rozšířené resuscitace (ALS) . . .
3 .3 .2 Oxygenoterapie během kardiopulmonální resuscitace .
3 .4 Zajištění vstupu do cévního řečiště
( Vymazal T., Bureš J.)
3 .4 .1 Intraoseální jehla
3 .5 Defibrilace, kardioverze a kardiostimulace
(Marcián P., Vícha M.)
3 .5 .1 Typy výbojů
.5 .3
.5 .4
3 .8 Ultrasonografie během kardiopulmonální resuscitace .
(Koubek F., Marcián P.)
3 .8 .1
3 .8 .2
Ultrasonografie během mimonemocniční srdeční zástavy
Ultrasonografie během nemocniční srdeční zástavy .
3 .9 Přímá srdeční masáž
(Šimek M.)
3 .10 Možnosti mimotělní podpory oběhu během resuscitace
(Klementová O.)
3 .10 .1 Mimotělní podpora života (ECLS – extracorporeal life support), extrakorporální membránová oxygenace (ECMO – extracorporeal membrane oxygenation) .
3 .10 .2 Mimotělní kardiopulmonální resuscitace – ECPR
3 .11 Poranění během kardiopulmonální resuscitace
(Klementa B.)
4 Resuscitace u dětí .
4 .1 Anatomické a fyziologické odlišnosti u dětí
(Klementa B., Přivřel Z.)
4 .2 Základní resuscitace u dětí – PBLS (paediatric basic life support) .
(Klementa B.)
4 .2 .1 Obstrukce dýchacích cest cizím tělesem u dětí (foreign body airway obstruction – FBAO)
4 .2 .2 Postup základní kardiopulmonální resuscitace u dětí pro zdravotnické týmy
4 .3 Rozšířená resuscitace u dětí
(Přivřel Z., Rohanová M.)
4 .3 .1
4 .3 .2
Management péče o kriticky nemocné dítě
Management respiračního selhání u dětí (A, B)
4 .3 .3 Management oběhového selhání u dětí (C)
4 .3 .4 Sekvence postupu v případě zástavy oběhu (PALS/EPALS algoritmus)
4 .3 .5
Farmakoterapie u dětí
4 .3 .6 Možnosti zajištění cévního vstupu u dětí .
4 .4 Systémy výuky resuscitace u dětí
5
Resuscitace novorozence po porodu
(Dubrava L.)
5 .1 Specifické rozdíly u novorozenců
5 .2 Iniciální kroky
5 .3 Resuscitace novorozence po porodu .
5 .3 .1
Zprůchodnění dýchacích cest a ventilace
5 .3 .2 Kyslík a monitorace během resuscitace
5 .3 .4
Zajištění žilního přístupu a aplikace léků novorozencům
5 .3 .5 Ukončení a nezahájení resuscitace
5 .4 Poresuscitační péče
5 .5 Porod mimo zdravotnické zařízení
Resuscitace za specifických situací
(Klementová O., Klementa B., Horáková T., Tylich Š., Čechmánek T.)
6 .1 Tonutí
6 .2 Anafylaxe
6 .3 Intoxikace
6 .4 Úrazy elektrickým proudem a bleskem
.4 .4
6 .5 .1 Příčiny zástavy oběhu
6 .5 .2
během resuscitace
6 .6 Traumatická zástava oběhu (traumatic cardiorespiratory arrest – TCRA)
7 Poresuscitační péče .
(Klementová O.)
7 .1 Postresuscitační syndrom
7 .2 Poresuscitační péče
(Klementová O., Klementa B., Doubravská L., Marciánová V.)
8 .1 Výuka kardiopulmonální resuscitace
9 .1 Etické aspekty resuscitace
(Klementová O., Klementa B., Doubravská L., Steinlauf B.)
9 .1 .1 Principy etiky
9 .1 .2 Klinicko-etická perspektiva rozhodování o „do not attempt resuscitation“
9 .2 Právní aspekty resuscitace
(Steinlauf B.)
9 .2 .1
Zahraniční praxe – resuscitace v kontextu rozhodování o péči v závěru života
9 .2 .2 Přelomový nález českého Ústavního soudu –pokyn „do not resuscitate“
9 .2 .3 Občanskoprávní odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb
9 .2 .4 Doporučení pro nastavení ústavně-konformní praxe
9 .3 Dárci orgánů s nebijícím srdcem
(Klementová O., Doubravská L.)
9 .3 .1 Transplantační medicína
Závěr
(Klementová O.)
Seznam použitých zkratek
Souhrn
Summary
Medailonky autorů
Rejstřík
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
bylo mi velkým potěšením posoudit předloženou monografii „Resuscitace“, kterou uvedl v odborný život široký kolektiv autorů z celé řady pracovišť v České republice pod vedením MUDr . Olgy Klementové, Ph .D . Tato nová monografie přináší aktualizovaný a komplexní pohled na problematiku resuscitace, včetně její výuky, etiky a právních aspektů . Na jejích stránkách jsou přehledně uvedeny potřebné a praktické údaje týkající se resuscitace v současné medicíně ve všech věkových kategoriích, včetně novorozenců . Za velmi prospěšné považuji komplexní zpracování s použitím mnoha obrázků, schémat a videosekvencí, které bezesporu usnadňuje orientaci v oblasti resuscitace, představující jeden ze základních pilířů lékařské péče . Tato skutečnost činí z tohoto textu zajímavé dílo, které bude významným přínosem v každodenní praxi . Jsem přesvědčen, že monografie je svou komplexností vhodná nejen pro zdravotnické pracovníky, ale současně i pro studenty lékařských a zdravotnických studijních programů .
Rád bych využil této příležitosti ke gratulaci a současně poděkování všem autorům, kterým se povedlo vynikajícím způsobem uspořádat všechny dostupné informace o aktuálním celkovém přístupu k resuscitaci a vytvořit monografii, která bude užitečným zdrojem praktických informací pro zdravotnické pracovníky .
Nové monografii přeji, aby její uvedení do lékařské literatury bylo úspěšné, a pevně věřím v její pozitivní dopad ve prospěch potřebných pacientů . prof . MUDr . Milan Kolář, Ph .D . děkan Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
Monografie Resuscitace ve třetím vydání je výsledkem spolupráce širokého autorského
kolektivu . Touto cestou bych chtěla vyjádřit poděkování všem, kteří se na vzniku této publikace podíleli . Děkuji spoluautorům za jejich odborný přínos v jednotlivých kapitolách a věnovaný čas . Poděkování náleží také kolektivu nakladatelství Grada Publishing za pečlivé zpracování textů, precizní grafickou úpravu a empatický přístup .
Zvláštní poděkování pak patří všem, kteří nejsou v knize zmíněni, ale svým nasazením a týmovou spoluprací pomohli vybojovat mnoho bezejmenných, leč důležitých bitev .
MUDr . Olga Klementová, Ph .D .
Klementa B., Klementová O.
V historii lidstva se vždy hledaly možnosti, jak oživit mrtvé, ale prakticky až do konce 18 . století byla smrt při náhlé zástavě oběhu tehdy známými postupy oživování nezvratná . Přesto vznikalo mnoho resuscitačních postupů, z nichž převážná většina byla shledána neprospěšnou . Některé účinné postupy se v různých modifikacích využívají dodnes (intubace, adrenalin) . Ještě před koncem 19 . století byla srdeční masáž výjimečná . Přestože byla již popsána přímá i nepřímá srdeční masáž, bylo celé toto období až do poloviny 20 . století bez významnějšího rozvoje a bez využití těchto pokrokových poznatků . Rozvoj defibrilace, znovuobjevení dýchání z úst do úst, současné definování srdeční masáže a vznik mnemotechnické pomůcky, tzv . Safarovy abecedy, položilo základ nových resuscitačních postupů i nové výuky kardiopulmonální resuscitace (KPR) .
Profesor Peter Safar (1924–2003)
Narodil ve Vídni v rodině vídeňských Čechů . Se svými spolupracovníky formuloval metodiku základní i rozšířené resuscitace a prosadil dnes známé schéma resuscitace A-B-C, ke kterému přidal následně D-E-F, defibrilaci, léky, analýzu EKG . Svou celoživotní prací a publikováním více než 1 300 titulů významně ovlivnil vývoj resuscitace i poresuscitační péče ve druhé polovině 20 . století .
Kardiolog doc. Bohumil Peleška (1921–1986)
Patřil ke špičkovým českým vědcům, kteří se zabývali v 50 . a 60 . letech problematikou defibrilace . Založil Ústav pro elektroniku a modelování v lékařství, vyvíjel defibrilátory a podílel se na vývoji prvního českého implantabilního kardiostimulátoru . Ve své doktorské dizertaci shrnul několikaleté výsledky výzkumu defibrilace v tehdejším Československu a formuloval tzv . „Peleškovy zákony defibrilace“, které platí dodnes .
Vývoj resuscitačních technik a pomůcek
Jedná se o nepřetržitý proces vyžadující nejdříve ověření metody v experimentu a následně v dobře postavených studiích s co možná největšími počty pacientů .
Egypt
Ve starověkém Egyptě se poprvé objevuje možnost otevření dýchacích cest při rituálu zvaném „otevírání úst“. Tento rituál je zmiňován na Huneferově papyru z roku 1370 před Kristem . Na tomto papyru zobrazené pomůcky byly úspěšně vyzkoušeny jako laryngoskopy, jiné by mohly být intubačními kanylami . Na reliéfu z roku 1275 před Kristem, znázorňujícím průběh bitvy u Kadéše, bylo pravděpodobně poprvé zobrazeno otevření dýchacích cest pomocí záklonu hlavy .
Izrael
V Izraeli byly první zmínky o resuscitaci zaznamenány v Bibli okolo 800 let před Kristem . V První knize královské i v Druhé knize královské je pasáž, kde „Elíša vzkřísí syna Šúnemanky“. Toto je často citováno jako první literární zmínka o oživování .
Řecko
Zprůchodnění dýchacích cest otevřením trachey řezem k úlevě dusících se uvádí Homér v roce 356 před Kristem . Popisuje způsob provedení incize trachey a současně zmiňuje Alexandra Velikého, který protětím průdušnice vojákovi, dusícímu se kostí, zachránil život .
980–1037
Avicenna, celým jménem Abú Alí al-Husajn ibn Abdulláh ibn Síná, persky:
, byl středověký perský učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec a lékař . Je považován za „otce moderní medicíny“. Avicenna ve svém nejslavnějším díle Kánon medicíny popsal použití endotracheální intubace u dyspnoe .
1543 – Intubace
Patolog Andreas Vesalius pravděpodobně provedl první intubaci pomocí trubice z třtiny do trachey prasete, o které referoval v díle o anatomii De Humani Corporis Fabrica .
1667 – První umělé dýchání pomocí měchů Astronom, architekt a biolog R . Hook provedl první úspěšnou umělou ventilaci psa do plic pomocí dvou měchů .
1774 – První lékařská zpráva o resuscitaci umělým dýcháním
První lékařskou zprávu o úspěšném provádění resuscitace podal chirurg W . A . Tossach v roce 1744 . Jednalo se o skotského horníka J . Blaira, kterého osobně oživoval v roce 1732 pomocí umělých vdechů před více než 400 svědky .
1858 – Umělé dýchání podle Silvestra–Brosche
Významným mezníkem v resuscitaci byl rok 1858 . Bylo popsáno umělé dýchání pohybem a současnou manipulací horních končetin přitlačovaných poté na hrudník . Tato metoda se v praxi uplatňovala po dalších 100 let .
1954 – Umělé dýchání z úst do úst
James Elam prokázal, že vzduch vydechovaný z úst do úst byl úspěšný při poskytování dostatečného okysličení ve studii výměny dýchacích plynů u paralyzovaných pacientů ventilovaných vydechovaným vzduchem zachránce .
1956 – Vynález dýchání z úst do úst
Lékaři Peter Safar a James Elam vynalezli dýchání z úst do úst .
1974 – Heimlichův manévr
Hrudní chirurg H . J . Heimlich poprvé publikoval postup při dušení v Chicago Daily News a již v tomto roce se objevily první zprávy o záchraně života při jeho použití . V následujícím roce zveřejněním v časopise JAMA „A Life Saving Maneuver to Prevent Choking“ jej zpřístupnil celosvětově .
1.1.2 Metody resuscitace
1773 – Metoda resuscitace využívající rolování na sudu
Oběť byla položena břichem na sud, kde se poté polohovala válením .
1812 – Metoda resuscitace využívající klusajícího koně
Tělo oběti bylo po vytažení z vody zvednuto na koně a kůň se poté dal do klusu .
1891 – První použití kompresí hrudníku
Jedná se o první dobře zdokumentovanou nepřímou masáž hrudníku u lidí během kardiopulmonální resuscitace, kterou provedl Dr . Friedrich Maass .
1932 – Resuscitace podle Holgera Nielsena
Postižená oběť byla uložena do pronační polohy, hlavou dolů, ruce pod hlavou . Výdech probíhal na podkladě stlačení hrudníku, inspirace byla možná při nadzvednutí loktů, při pravidelném rytmu .
1960 – Objev kompresí během kardiopulmonální resuscitace
V roce 1960 skupina tři lékařů William Bennett Kouwenhoven, Guy Knickerbocker a James Jude z University Johna Hopkinse náhodně přišla v experimentu při defibrilaci u psů na efekt obnovení krevního oběhu kompresí hrudníku manuálními elektrodami defibrilátoru . Efekt externí srdeční masáže během kardiopulmonální resuscitace u cel-
kem 20 resuscitovaných pacientů se 70% úspěšností na přežití popsali v článku v časopise JAMA .
1962 – Do praxe byly zavedeny v USA moderní techniky kardiopulmonální resuscitace
V roce 1966 byly techniky přijaty AHA, American Red Cross první moderní doporučené postupy KPR s doporučením, že by zdravotnické profese měly dostat odpovídající školení .
1981 – Telefonicky asistovaná kardiopulmonální resuscitace
První program telefonicky asistované KPR byla zaveden v King County ve státě Washington v USA .
1.1.3
1775 – První použití elektřiny v experimentu
Holandský veterinář P. Abildgaard využil poprvé v experimentu u kuřete elektřinu k zástavě (k aplikaci výboje na hlavu) a poté k oživení aplikoval elektrický výboj do hrudníku .
1888 – Fibrilace komor jako příčina smrti
V roce 1888 klinický lékař MacWilliam vyslovil teorii, že fibrilace komor by mohla způsobit zástavu srdce, a tedy náhlé úmrtí .
1899 – První úspěšné defibrilace na psech
Fyziologové J . L . Prévost a F. Batelli provedli úspěšné defibrilační experimenty . Nízká energie vyvolala fibrilaci a vyšší úroveň energie tento stav zvrátila .
1932 – Vynález defibrilátoru
V roce 1932 vyvinul Dr . William Bennett Kouwenhoven první zařízení pro defibrilaci srdce pomocí elektrického výboje .
1946 – Externí defibrilace u psa
Sovětští lékaři N . L . Gurvich a G . S . Yuniev provedli první defibrilaci u psa na uzavřeném hrudníku . Vyvinuli také úspěšně první ruský defibrilátor, který se zpočátku používal při přímé defibrilaci .
1947 – Přímá defibrilace u člověka
Chirurg Claude Beck jako první v roce 1947 úspěšně defibriloval při otevřeném hrudníku pacienta, který náhodně utrpěl srdeční zástavu během operace pectus excavatum . Použil experimentální defibrilátor, který byl úspěšný po druhém podaném výboji .
Úvod do resuscitace
1952 – První úspěšná kardiostimulace
Kardiolog Paul Maurice Zoll provedl první úspěšnou kardiostimulaci u pacienta stiženého Adamsovým–Stokesovým syndromem .
1956 – Externí defibrilace u člověka
P. M . Zoll vyvinul bezpečnou a klinicky použitelnou techniku externí defibrilace, která byla úspěšně aplikována u člověka . V roce 1980 následně zakládá firmu Zoll Medical Corporation .
1.1.4 Český vývoj defibrilátorů
1957 – První český univerzální defibrilátor
Tým okolo kardiologa doc . Pelešky vyvinul v roce 1957 síťový kondenzátorový defibrilátor PREMA . Umožňoval defibrilaci přímou i transtorakální . Využíval stejnosměrné nebo střídavé napětí a i podání série výbojů . Vzhledem ke své výjimečnosti byl defibrilátor v roce 1958 oceněn cenou Grad Prix na výstavě v Bruselu .
1962 – Kondenzátorový impulzní bateriový defibrilátor pro přímou i transtorakální defibrilaci
Tým doc . Pelešky vyvinul po změně baterií (původní bateriová verze z roku 1960 vážila 70 kg) prototyp přenosného defibrilátoru přijatelné váhy 14 kg (obr . 1 .1a,b) .
Obr. 1.1a, b Univerzální defibrilátor PREMA, vyvinutý ve spolupráci s Ústavem klinické a experimentální chirurgie (Peleška, Jelínek). Přístroj byl na světové výstavě v Bruselu 1958 poctěn Grand Prix. Z archivu MUDr. Milana Vrány, DrSc., s jeho souhlasem.
1965 – První přenosný defibrilátor napájený z baterií
Irský lékař a kardiolog J . F. Pantridge je podle anglosaské literatury považován za vynálezce prvního komerčního přenosného defibrilátoru napájeného z autobaterií s váhou 70 kg . Na převoz vyžadoval zvláštní vůz .
1978 – První komerčně vyrobený automatizovaný externí defibrilátor
Lékaři z Portlandu Diack a W . S . Welborn ve spolupráci s Ing . R . Rullmanem vyvinuli první komerčně dostupný automatizovaný externí defibrilátor (AED) Heart-Aid použitelný laickými zachránci, který neměl komerční úspěch .
1990 – První programy časné defibrilace (PAD)
V USA byly zaváděny první programy časného přístupu veřejnosti k defibrilaci .
1994 – První úspěšné použití dvojité sekvenční defibrilace (double sequential external shocks – DSED)
U pěti pacientů byla poprvé použita technika defibrilace pomocí dvou oddělených externích defibrilátorů .
2002 – První programy časné defibrilace v Česku
Stanice Svobodná Evropa v Praze byla jako první budova v ČR vybavena AED defibrilátorem . V roce 2005 následovala Olomouc umístěním AED v budově ČRO, radnice města, jeden přístroj byl předán městské policii . Personál byl vyškolen v základní neodkladné kardiopulmonální resuscitaci (BLS – basic life support) s AED .
2021 – První úspěšná defibrilace po leteckém dodání AED pomocí dronu Při úklidu sněhu zkolaboval 71letý muž . Resuscitaci zahájil lékař místní nemocnice, který jel okolo . Spolu se záchrankou byl na místo vyslán i dron, který dorazil na místo za tři minuty . Lékař pomocí něj podal defibrilační výboj . Pacient příhodu přežil .
2023 – Doporučení ke zvážení provádění dvojité sekvenční defibrilace –DSED – u refrakterní komorové fibrilace
International Committee on Resuscitation (ILCOR) navrhla (slabé doporučení, důkaz nízké jistoty) v případě refrakterního defibrilovatelného typu rytmu (fibrilace komor, komorová tachykardie bez pulzu) zvážit po třech defibrilačních výbojích provedení
DSED . Jeden operátor nabíjí a následně podá výboje pomocí dvou defibrilátorů přes samolepicí elektrody .
2024 – Osobní chytrý přenosný defibrilátor
Tento „smart“ defibrilátor na jedno použití je díky své váze 300 g a malým rozměrům plně přenosný . Podá maximálně 20 výbojů . Mezi nevýhody především krátká životnost 13 měsíců a znehodnocení při jeho použití .
1901 – Objev adrenalinu
Japonský chemik J . Tokamine získal z extraktů nadledvin v krystalické formě „látku zvedající krevní tlak“.
1909 – První podání adrenalinu během srdeční zástavy u lidí
Předpokládá se, že Dr . Latzko prezentoval jako první na lékařské konferenci ve Vídni úspěšné používání adrenalinu během srdeční zástavy u lidí .
1922 – Podání adrenalinu při srdeční zástavě během chloroformové anestezie G . W . Crile, významný chirurg věnující se podání krve a šoku, použil intrakardiálně adrenalin při srdeční zástavě během chloroformové anestezie .
1966 – Adrenalin se stal součástí resuscitačních postupů
2018 – Potvrzení pokračování podávání adrenalinu během kardiopulmonální resuscitace (Paramedic2)
V této studii vedlo použití epinefrinu během resuscitace pro mimonemocniční srdeční zástavu k významně vyšší míře přežití po 30 dnech než při použití placeba .
2023 – Byla zahájena prospektivní, multicentrická randomizovaná studie (EpiDOSE Trial)
Ve studii budou hodnoceni pacienti, kteří dostanou během KPR u defibrilovatelného typu rytmu celkově kumulativně jen 2 mg adrenalinu, v porovnání se standardní skupinou s dávkou až 8 mg adrenalinu . Tato studie zhodnotí zásadní změnu v léčbě mimonemocniční zástavy oběhu (OHCA) . Řešitelé studie předpokládají, že nízká kumulativní dávka adrenalinu zvýší přežití pacienta do propuštění z nemocnice ve srovnání se standardní kumulativní dávkou epinefrinu . Dokončení studie je plánováno na rok 2028 .
1.1.6 Historie výuky, vznik medicínských simulací
1570 – Dospělá figurína k výuce ošetření zlomenin
A . Alcazar, chirurg na univerzitě v Salamance, zavedl učení ošetření a fixace zlomenin pomocí dospělé figuríny .
1778 – Ženská pánev k nácviku porodu
Francouzská porodní asistentka A . Du Coudray použila ženskou pánev v životní velikosti potaženou látkou a kůží a spolu s panenkou velikosti novorozence ji využívala k nácviku porodu .
1910 – Dřevěná kloubová figurína
Výrobce panenek paní Chases dá své jméno kloubové dřevěné figuríně dospělé ženy, která byla použita pro výcvik ošetřovatelství na Hartford Hospital School of Nursing v USA .
1960 – První resuscitační figurína
Výrobce hraček Asmund Laerdal vyvinul za dva roky první resuscitační figurínu Resusci Anne s obličejem inspirovaným posmrtnou maskou utonulé mladé dívky .
1966 – Počítačem řízená figurína
Abrahamson a Denson z University of Southern California představili první počítačem naváděnou figurínu „Sim One“ určenou pro anesteziology ve výcviku . Vzhledem k ceně a nepochopení managementu nemocnic se neujala .
1990 – Využití simulací pro školení v oblastí krizového řízení
David Gaba se svým týmem jako jedni z prvních použili simulaci pro školení v oblasti krizového řízení – CRM (crisis resource management)
1999 – Zpráva Lékařského institutu (IOM)
„To Err is Human: Building a Safer Health System.“ Lékařská zpráva Lékařského institutu v USA nazvaná „Chybovat je lidské“, o významu lidského faktoru v lékařských chybách, odhadla za rok 98 000 iatrogenních úmrtí . Doporučila zavést lékařskou simulaci do lékařského výcviku jako jeden z nejdůležitějších základních vzdělávacích nástrojů ke snížení frekvence a důsledků medicínských chyb .
1.1.7 Hightech simulátory
V současné době jsou dostupné vysoce sofistikované figuríny různých výrobců od předčasně narozených dětí po modely obézních geriatrických pacientů . Vznikají simulační centra jako modely celé nemocnice . Hyperrealistické simulační tréninkové scénáře mohou být díky novým hyperrealistickým simulátorům základem pro lepší vojenský a civilní traumatologický výcvik .
1.1.8 Extrakorporální membránová oxygenace u kardiopulmonální resuscitace (ECPR)
Principem je napojení pacienta na mimotělní oběh, který zajišťuje náhradu plic přes oxygenátor v modifikaci napojení kanyl do venózního přístupu . V případě odsávání krve z horní duté žíly nebo z femorální žíly a návratu okysličené krve přes femorální tepnu se jedná o VA ECMO, které se využívá při KPR jako tzv . ECPR .
Úvod do resuscitace
1976 – ECPR – první využití VA ECMO během KPR
R . H . Bartlett a spolupracovníci použili VA ECMO u 13 kojenců, z nichž 4 přežili .
1989 – Vznik společnosti pro mimotělní podporu oběhu
Společnost Extracorporeal Life Support Organization (ELSO) byla založena v roce 1989
Robertem H . Bartlettem, MD, který se zasloužil o vývoj extrakorporální membránové oxygenace (ECMO) v 60 . a 70 . letech .
2011 – Evropská společnost pro mimotělní podporu oběhu (EuroELSO for ECMO & ECLS)
Celkem 60 zástupců ECMO center v Evropě založilo Evropskou společnost pro mimotělní podporu oběhu (European Extracorporeal Life Support Organization) .
2022 – Doporučení pro bezpečný transport pacientů na ECMO
Report z registru za rok 2022 ukázal 30% přežití do propuštění nebo překladu u dospělých a 42% přežití u dětských pacientů napojených na ECPR .
1.1.9 Historie hypotermie po kardiopulmonální resuscitaci (hypothermia after cardiac arrest – HACA)
Hypotermie měla dlouhou a bouřlivou historii . V 50 . letech minulého století se mírná hypotermie využívala v anestezii při srdečních a mozkových operacích jako ochrana před ischemií . V 60 . letech navrhl prof . Safar mírnou HACA v rámci postupu po KPR . Ve studii Bernarda a kol . z roku 2002 po 2 hodinách na 33 °C a udržování 12 hodinách bylo prokázáno zlepšení neurostatu ve skupině s hypotermií po mimonemocniční KPR (out of hospital cardiac arrest – OHCA) . Ve studii HACA bylo využíváno do 4 hodin ochlazení na požadovanou teplotu v rozmezí 32–34 °C, která byla udržována po dobu 24 hodin . Studie prokázala lepší neurologické výsledky u podchlazených pacientů . Příznivé výsledky hypotermie potvrdila také studie Hyperion (2013) . Naopak studie TTM (2013) nezjistila žádné rozdíly v přežití ve větvi hypotermie versus normotermie . Ve studii TTM 2 (2021) nebyl zjištěn žádný rozdíl v primární úmrtnosti po šesti měsících ve skupině s hypotermií ve srovnání se skupinou s normotermií .
2002 – konsenzus ILCOR hypotermie po KPR
Pacienti v bezvědomí po OHCA po KF mohou být chlazeni po dobu 12–24 h na teplotu 32–34 °C .
Chlazení může být prospěšné pro jiné rytmy nebo srdeční zástavu v nemocnici .
2020 – konsenzus ILCOR hypotermie po KPR
Konsenzus doporučil chlazení na 32–36 °C po dobu alespoň 24 hodin pro dospělé po OHCA nebo IHCA, kteří zůstávají po resuscitaci ze srdeční zástavy v kómatu, bez ohledu na počáteční rytmus .
2023 – konsenzus ILCOR na hypotermii po KPR
Zůstává nejisté, zda pacienti po srdeční zástavě mají z hypotermie 32–34 °C prospěch .
Dobrou praxí je nezahřívat aktivně pacienty v bezvědomí po KPR .
Není doporučeno rutinní chlazení rychlou infuzí velkými objemy studených roztoků bezprostředně po obnově krevního oběhu .
Doporučuje se aktivně předcházet horečce u pacientů v bezvědomí po obnově oběhu po KPR .
Připravované studie hypotermie po úspěšné KPR
Studie PRINCESS2 odpoví na otázky ohledně vlivu časného transnazálního chlazení a následné hypotermie v nemocnici na přežití s úplným neurologickým zotavením . Další studie ICECAP odpoví koncem roku 2028 na otázku, jakou nejkratší délku chlazení nastavit po OHCA, aby poskytla maximální prospěch pro pacienta .
1.1.10 Studie vlivu polohy těla postiženého na výsledek resuscitace
V současné době probíhají v odborných kruzích diskuze o možnosti zavedení techniky resuscitace se zvýšenou polohou hlavy (head-up CPR) . Podle závěru ILCOR se nedoporučuje používat head-up CPR během KPR, s výjimkou klinických studií nebo výzkumných iniciativ (slabé doporučení, důkazy s velmi nízkou jistotou) .
1.1.11 Doporučené postupy pro resuscitaci
1988 – V Antverpách proběhlo první setkání zakládajících členů Evropské resuscitační rady (European Resuscitation Council – ERC) zastupující všechny obory se zájmem o resuscitaci.
1992 – První kongres ERC a založení ILCOR
První kongres ERC proběhl v Brightonu, kde byl založen mezinárodní vědecký výbor pro resuscitaci (International Committee on Resuscitation – ILCOR) .
2000 – ERC publikuje první doporučené postupy v resuscitaci pro Evropu
Snížení doporučených dechových objemů, zachránci nepalpují pulz, adrenalin lze podat tracheálně .
2005 – ERC doporučené postupy v resuscitaci
Nové poměry ventilace a komprese i doporučení použití AED, terapeutická hypotermie .
2005 – Vznik České rady pro resuscitaci (ČRR)
Asociována s ERC, první české vydání ERC guidelines 2005, první kurzy BLS a ALS v ČR, organizuje programy časné defibrilace . Později zanikla .
2010 – ERC doporučené postupy v resuscitaci
Zlepšení kvality kompresí, frekvence kompresí nejméně 100/min, upřednostnění kompresí hrudníku před ventilací, minimalizace přerušení, doporučení větší hloubky kompresí, atropin vyřazen z terapie PEA, doporučeno je komunitní vzdělávání v KPR .
2010 – Česká resuscitační rada (ČRR)
ČRR pokračuje jako nástupce České rady pro resuscitaci po jejím zániku jako multidisciplinární odborná organizace pro kardiopulmonální resuscitaci a resuscitační medicínu .
2015 – ERC doporučené postupy v resuscitaci
Nové hloubky komprese 5–6 cm, frekvence kompresí 100–120/min, změna tradiční sekvence A-B-C na C-A-B, 15 : 2 pro dva zachránce pro děti a kojence, význam tréninku kompresí hrudníku s pomůckami se zpětnou vazbou .
2020 – Doporučení pro postup při resuscitaci u pacientů s covid19
2021 – ERC doporučené postupy v resuscitaci
Zdůraznění rozpoznání časných příznaků a prevence srdeční zástavy, využívání aplikací pro chytré telefony, začlenění programů KPR do škol . Ventilace samorozpínacím vakem je doporučena za účasti dvou osob . U monitorované zástavy až tři sekvenční defibrilační výboje . Jsou zde použity souhrny klíčových sdělení postupů BLS i ALS .
2025 – ERC doporučené postupy v resuscitaci
Poslední zveřejněná verze, zdůrazňuje okamžité volání tísňové linky u každé osoby v bezvědomí ještě před kontrolou dýchání, psychologická podpora pro laické zachránce po KPR, v ALS u defibrilace doporučuje změnu vektoru proudu u refrakterní VF a preferuje pro zajištění dýchacích cest použití SGA i-gel . Intubace pouze zkušení lékaři a ideálně pomocí videolaryngoskopu . Dále je důraz kladen na fyziologicky řízenou KPR, v poresuscitační péči pak kontrola teploty ve smyslu udržení normotermie a vyvarování se febriliím nad 37,5 °C .
1.2.1 Náhlá srdeční smrt
V naší literatuře častěji označovaná jako náhlá zástava oběhu (NZO) . Jde o bezvědomí, zástavu normálního dýchání a krevního oběhu u osoby, jejíž stav do vzniku příhody nebudil obavy z náhlé smrti . Primární příčinou je onemocnění srdce, nejčastěji se jedná o uzávěr koronární tepny . Sekundární příčiny vznikají následkem dějů odehrávajících se mimo srdce (krvácení, intoxikace, hypoxie či asfyxie apod .) . U osoby postižené zástavou oběhu není přítomné pravidelné (normální) dýchání, ale mohou se objevit terminální lapavé vdechy (gasping), které ale rychle vymizí . Proto je nadále doporučeno rozlišovat normální dýchání, které je pravidelné, od nenormálního, které není pravidelné nebo je lapavé . Pro laiky je to známka nepřítomnosti krevního oběhu a mají ihned zahájit KPR .
Náhlá srdeční smrt je mimonemocniční srdeční zástava (OHCA) bez zjevné nekardiální příčiny . SCD je v současné době intenzivně studována v rámci veřejného zdraví . Náhlá srdeční smrt je třetí nejčastější příčinou smrti v Evropě . Pro účely dalšího zkvalitnění procesu resuscitace je vhodné zavedení a aktivní využívání registrů . Jejich smyslem je především získání dat o přežití po srdeční zástavě v mimonemocničním, případně nemocničním prostředí . Po vyhodnocení dat mohou být zavedena efektivní konkrétní opatření směřující ke zlepšení výsledků celého řetězce přežití . K těmto opatřením mohou patřit např .:
vzdělávací programy pro komunity v oblasti KPR, ale i preventivní programy zaměřené na snížení rizika vzniku náhlé srdeční zástavy (např . genetické vyšetření rodinné zátěže),
plány rozmístění AED, případně dronů, které zajistí jejich dopravu před příjezdem odborné pomoci .
V Česku není prozatím k dispozici jednotný registr . Jeho zavedení se pro zkvalitnění úrovně resuscitační péče jeví jako zcela nezbytné . Níže uvádíme příklady registrů resuscitace v zemích, kde jsou zavedeny .
Rozloha 42 933 km2, okolo 5 840 045 obyvatel, 136 obyvatel na km2 . Od roku 2001 personál EMS (emergentní záchranný systém) systematicky hlásí OHCA s účastí EMS . Registr pokrývá 100 % obyvatel, od roku 2015 je sběr dat digitální .
Úvod do resuscitace
Francie je největším státem v EU, má rozlohu 543 965 km2, 70 042 591 obyvatel, 115 obyvatel na km2 . Registr zahrnuje celou populaci Paříže a jejích předměstí, což je asi jen 10,1 % obyvatel . Registr je založen na sběru dat z mnoha zdrojů zapojených do řetězce přežití .
Byl založen v roce 1990 a shromažďuje údaje o všech případech OHCA s účastí EMS nebo bez dozoru EMS . Od roku 2010 do registru hlásí všechny regiony ve Švédsku .
Prospektivní komunitní registr zahrnuje všechny z OHCA ve velkém studijním regionu v Nizozemsku ve spolupráci s EMS . U všech OHCA byla od června 2005 přidána anamnéza (prostřednictvím nemocnice a praktického lékaře) a současné a předchozí užívání léků . Kromě toho zahrnuje vzorky DNA od obětí OHCA s dokumentovanou komorovou tachykardií/fibrilací během pokusu o resuscitaci od července 2007 .
V USA se incidence OHCA pohybuje okolo 356 000 za rok . Přežití do propuštění celkem se pohybuje okolo 10 %, přičemž dospělí přežívali v 9 %, ale jen 7 % bylo propuštěno z nemocnice v dobrém neurologickém stavu . U dětí průměrně ve 13 % . Nejčastějším místem srdeční zástavy u dětí byl domov v 86 % následovaný veřejným místem ve 12 % případů . Při sportu u osob do 18 let se vyskytuje SCA v 39 %, ve věku 19–25 let činila 13 % a mezi 25 a 34 lety okolo 7 % . Laičtí zachránci zahájili KPR v průměru ve 41 %, přičemž byla vyšší šance na zahájení v černošských nebo hispánských čtvrtích než v bohatších bělošských . AED bylo laiky použito v 9 % případů . V USA je založen registr srdeční zástavy pro zlepšení přežití (CARES), jenž má úkol měřit komunitám výkon a identifikovat, jak zlepšit přežití po srdeční zástavě .
Celková rozloha činí 7,96 mil km2, na nichž žije přibližně 30 mil obyvatel . Data jsou získávána z celkem z osmi australských a dvou novozélandských EMS . Incidence OHCA se pohybuje okolo 108 osob na 100 000 obyvatel v Austrálii a 103 na 100 00 obyvatel Nového Zélandu . Většina OHCA se vyskytuje u dospělých, a to celkem v 96 %, z čehož nejvíce v 66 % u mužů 83 % .
V návaznosti na EureCaONE byla iniciována prospektivní multicentrická studie EureCaTWO, které se v období 1 . října 2017 až 31 . prosince 2017 zúčastnilo 28 států Evropy . Celková incidence byla 56 případů OHCA na 100 000 obyvatel . Celkem bylo do studie zahrnuto 37 054 OHCA, u kterých byla zahájena resuscitace ve 25 171 případech . Průměrně byla KPR se svědky dokumentována v 66,5 %, ale KPR byla zahájena přítomnými
osobami jen u 58 % postižených osob . Tam, kde KPR zahájili svědci srdeční zástavy, bylo lepší přežití do propuštění (9,1 %) . Kompletní KPR svědky byla prováděna jen v 28 % případů, ale v této skupině bylo přežití postižených osob do propuštění z nemocnice nejvyšší a dosáhlo 13,6 % . Celkem bylo u všech OHCA dosaženo obnovení krevního oběhu ve 33 % . Do propuštění z nemocnice přežilo ze všech postižených osob však jen 8 % pacientů . Byla zjištěny vysoká variabilita incidence komorové fibrilace, která se pohybovala mezi 11–37 %, průměrně byla identifikována ve 20 % . Defibrilační výboj byl podán průměrně do 11 minut . S ohledem na vyšší incidenci defibrilovatelných rytmů ve veřejných programech pro časnou defibrilaci v Evropě je zde jistě velký potenciál pro zlepšení systému časné defibrilace, a tím přežití postižených osob .
OD ILCOR
Ze systematického přehledu OHCA (tab . 1 .1) z devíti národních a sedmi regionálních resuscitačních registrů je patrné, že se výskyt i přežívání mimonemocniční zástavy v různých zemích i regionech výrazně odlišuje . Nejnižší průměrný věk vzniku zástavy
Tab. 1.1 Incidence a přežívání mimonemocniční srdeční zástavy (OHCA) podle vybraných zemí ve světě
Místo vzniku Incidence EMS léčených OHCA na 100 000 obyvatel Množství populace v registru srdeční zástavy z celkového počtu obyvatel v zemi (%) Věk v letech medián Muži (%)
Medián času od zavolání do příjezdu EMS (min) Medián času od zavolání do podání prvního výboje EMS (min) Procento všech OHCA přežívání do propuštění a přežití do 30 dnů (%) Všechny OHCA ošetřené defibrilací svědky (vyloučeny případy se svědkem EMS), přeživší do propuštění nebo
Úvod do resuscitace
byl 64 let v USA, nejvyšší věk 72 let byl evidován v Dánsku . Muži byli srdeční zástavou postiženi významně více než ženy ve všech registrech . Přežití do 30 dnů bylo nejvyšší na Novém Zélandu, zatímco nejnižší bylo v Japonsku . Celkem 47 % osob přežilo KPR, když dostali časný výboj svědky zástavy, v Dánsku . Nejnižší přežití v této skupině bylo v Itálii, kde dosáhlo jen 17 % . Medián času prvního výboje podaného EMS byl sledován jen ve dvou zemích a pohyboval se průměrně mezi 9 a 12 minutami .
Cooper JA, Cooper JD, Cooper JM . Cardiopulmonary resuscitation: history, current practice, and future direction . Circulation . 2006;114:2839–2849 .
Crile DW . Resuscitation, intracardiac injections . Surg Gynecol Obstet . 1922;35:772–775 .
Beck CS, Pritchard WH, Feil HS . Ventricular fibrillation of long duration abolished by electric shock . J Am Med Assoc 1947;135:985
Zoll PM, Linenthal AJ, Gibson W, et al . Termination of ventricular fibrillation in man by externally applied electric countershock . New Eng J Med . 1956;254:727–732 .
Kouwenhoven WB, Jude JR, Knickerbocker GG . Closed-chest cardiac massage . JAMA . 1960;173: 1064–1067 .
Tjomsland N, Baskett P Asmund S Laerdal Resuscitation 2002;53:115–119
Peleska B . Cardiac arrhythmias following condenser discharges and their dependence upon strength of current and phase of cardiac cycle . Circ Res . 1963;13:21–32 .
Peleska B . Optimal parameters of electrical impulses for defibrillation by condenser discharges . Circ Res . 1966;18:10–17 .
Peleška B, Pohanka J, Blažek Z Bateriový defibrilátor s impulsovým autotransformátorem pro defibrilaci srdečních komor . Slaboproudy obz . 1962;28:686–690 .
De Latorre F, Nolan J, Robertson C, et al . European Resuscitation Council Guidelines 2000 for adult advanced life support . A statement from the Advanced Life Support Working Group (1) and approved by the Executive Committee of the European Resuscitation Council . Resuscitation 2001;48:211–221
Handley AJ, Monsieurs KG, Bossaert LL . European Resuscitation Council Guidelines 2000 for adult basic life support . A statement from the Basic Life Support and Automated External Defibrillation Working Group (1) and approved by the Executive Committee of the European Resuscitation Council . Resuscitation . 2001;48:199–205 .
Nolan J . European Resuscitation Council Guidelines for resuscitation 2005 . Section 1 . Introduction . Resuscitation . 2005;67(Suppl 1):S3–6 .
Nolan JP, Soar J, Zideman DA, et al . European Resuscitation Council Guidelines for resuscitation 2010 . Section 1 . Executive summary . Resuscitation . 2010;81:1219–1276 .
Gräsner JT, Wnent J, Herlitz J, et al . Survival after out-of-hospital cardiac arrest in Europe – Results of the EuReCa TWO study . Resuscitation . 2020;148:218–226 .
Tonna JE, Boonstra PS, MacLaren G, et al . Extracorporeal Life Support Organization (ELSO) Member Centers Group Extracorporeal Life Support Organization Registry International Report 2022: 100,000 Survivors . ASAIO Journal . 2024;1 .
Klementová O., Klementa B., Marcián P.
Za normální situace je při systole krev vypuzována z levé komory přes otevřenou aortální chlopeň do aorty, na konci systoly se chlopeň uzavře a začíná diastola, během níž dochází k plnění komor ze síní . K perfuzi srdce dochází v relaxační fázi během diastoly, která probíhá mezi kontrakcemi . Koronární perfuzní tlak (coronary perfusion pressure –CPP) je ukazatelem koronárního průtoku krve . Když dojde k jeho nárůstu, zvyšuje se následně průtok krve myokardem . Koronární perfuzní tlak se vypočítá jako rozdíl mezi aortálním diastolickým tlakem (ADP, normální hodnoty 60–90 mmHg) a enddiastolickým tlakem v levé komoře (LVEDP, normální hodnoty 6–12 mm) . CPP = ADP – LVEDP, normální hodnoty CPP se pohybují okolo 60–80 mmHg . Pozn .: hodnotu LVEDP možno nahradit hodnotou PAOP (pulmonary artery occlusion pressure), tedy tlakem získaným při zaklínění katétru v plícnici, který odpovídá LVEDP.
PERFUZNÍ TLAK BĚHEM KPR (OBR. 2.1)
Kvalitní kompresí hrudníku během KPR lze dosáhnout maximálně 25–40 %, průměrně 30 % normálních hodnot . Každé přerušení kompresí znamená pokles CPP prakticky až na nulové hodnoty a po obnovení kompresí se koronární tlak postupně zvyšuje . Pro
Obr. 2.1 Koronární perfuzní tlak během KPR (kardiopulmonální resuscitace)
Základní resuscitace u dospělých (Basic Life Support – BLS)
obnovu spontánního krevního oběhu (return of spontaneous circulation – ROSC) je ale u lidí nutné dosáhnut hodnoty CPP alespoň 15 mmHg a více, což bylo prokázáno ve studii Paradise z roku 1990 . Podobně jako u lidí (ale s výrazně vyšší hodnotou mmHg) je prokázán stejný prediktivní efekt CPP na obnovu oběhu během resuscitace při experimentu u zvířat .
Koronární perfuzní tlak je tedy důležitým prediktorem pravděpodobnosti obnovení krevního oběhu po obnovení normální elektrické aktivity srdce .
Existují dvě teorie krevního toku během KPR a zřejmě se mohou uplatňovat obě . Základy pro porozumění oběma teoriím položil v experimentu na psech G . W . Maier již v roce 1984 .
Teorie srdeční pumpy
Krev teče dále do aorty a oběhu, protože je srdce při funkčních chlopních stlačované mezi hrudní kostí a páteří . Při kontrole pomocí kontrastu vstřikovaného během kompresí do kořene aorty bylo prokázáno, že během kompresí hrudníku při KPR dochází k antegrádnímu toku krve do aorty bez aortální regurgitace . Současně dochází (při kompresích) k retrográdnímu toku krve směrem do levé síně, přičemž mitrální chlopeň je během komprese uzavřena a otevře se během relaxace . Komprese hrudníku během normální KPR tedy působí na srdce jako čerpadlo při vytváření toku krve . Tyto závěry potvrdila i jícnová echokardiografie . Tyto poznatky vedly k vývoji systému automatizovaného stlačování hrudníku pomocí pistonu během KPR (Lund University Cardiac Assist System – LUCAS) .
Teorie hrudní pumpy (obr. 2.2)
Krev proudí z hrudníku, protože zvýšený nitrohrudní tlak navozený kompresí hrudníku způsobuje tok krve při zachování tří podmínek – existující vstupní ventil (plicní chlopeň), plicní cévy a komory levého srdce fungující jako kompresní komora a aortální chlopeň jako vypouštěcí ventil . U několika pacientů se zástavou oběhu při úrazové hypotermii byla zjištěna otevřená mitrální chlopeň během kompresí na rozdíl od normotermických pacientů, což by tuto teorii potvrzovalo . Tato teorie vedla k vývoji zařízení na automatizované stlačování hrudníku pomocí pásu v průběhu KPR (Autopulse) .
STUDIE O VLIVU VĚKU A KONFIGURACE HRUDNÍKU NA PRŮTOK KRVE BĚHEM KPR
Pravděpodobně se na přežití a s tím spojeným lepším průtokem krve během KPR podílí poddajnost hrudníku . Pokud má postižená osoba vyšší poddajnost hrudníku (převážně mladší pacienti), pak je vyšší i míra přežití . Mechanismus rytmického proudění krve během KPR (hrudní pumpa) se pravděpodobně uplatňuje u hrudníku osob, u nichž je velká vzdálenost mezi sternem a srdcem . Tato zjištění si ale zasluhují další výzkum .
Obr. 2.2 Komprese hrudníku – teorie hrudní pumpy
Po srdeční zástavě v důsledku komorové fibrilace bez prováděné kardiopulmonální resuscitace průtok krve rapidně exponenciálně klesá, nicméně pokračuje po dobu přibližně 5 minut, dokud není tlakový rozdíl mezi aortou a pravým srdcem zcela vyrovnán .
Během KPR se průtok krve pomalu postupně zvyšuje až do dosažení vyrovnaného průtoku, což trvá asi minutu . Během i krátkého přerušení KPR dojde k dramatickému snížení průtoku krve krčními tepnami . Návrat do stejného stavu vyrovnaného průtoku je dosažen asi za minutu po obnovení kompresí hrudníku . V experimentu na prasatech bylo prokázáno, že supraglotické pomůcky průtok krve krčními tepnami snižovaly; nejvíce kombitubus, laryngeální tubus a nejméně laryngeální maska ve srovnání se standardní endotracheální intubací .
AGONÁLNÍ DÝCHÁNÍ (OBR. 2.3)
Jedná se o fyziologickou odpověď organismu na anoxii při selhání normálního dýchání . Centrum je zřejmě umístěno ve ventrolaterální prodloužené míše, agonální dýchání se objevuje asi u 50 % postižených kardiorespirační zástavou . Pro agonální dýchání je typický krátký usilovný nádech následovaný výdechem a delší pauzou, frekvence dechů je nízká, nepravidelná, vdechy jsou převážně mělké, ale mohou být i hluboké . Přítomnost gaspingu je přitom spojena s lepším přežíváním po zástavě oběhu .
ŘETĚZEC PŘEŽITÍ (CHAIN OF SURVIVAL; OBR. 2.4)
Byl definován jako potřebné aktivity pro efektivní průběh pomoci postiženým osobám jako čtyřbodový především díky Dr . Richardu Cumminsovi, který doplnil původní návrh obsahující jen tři body (časný přístup, časnou resuscitaci a časnou defibrilaci)