České a světové sportovní legendy: Ikonické příběhy
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.cpress.cz www.albatrosmedia.cz
James Stafford
České a světové sportovní legendy: Ikonické příběhy podceňovaných šampionů – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2026
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
James Stafford
Text copyright © James Stafford, 2024
First published in the UK in 2024 by Polaris Publishing Ltd. This edition first published in The Czech Republic in 2026 by Albatros Media.
James Stafford asserts the moral right to be identified as the Author of this work.
Translation © Martin Herodek, 2026
Cover and Illustrations © Tuan Nguyen, 2026
ISBN tištěné verze 978-80-264-5934-7
ISBN e-knihy 978-80-264-5959-0 (1. zveřejnění, 2026) (ePDF)
Pro všechny, kteří se vzpírají nepřízni osudu bez ohledu na to, jak beznadějně to někdy vypadá.
„Závod nevyhrává vždy ten nejrychlejší, ani v bitvě nevítězí vždy ten nejsilnější. Někdy se prostě stane, že želva porazí zajíce.“
Noviny Rome Daily Sentinel, New York, 1888
V pohádkách, filmech i komiksech fandí všichni outsiderům. Ať už je to pomalá želva, která porazí v závodě rychlého zajíce, nebo mladý pastýř, který přemůže silného válečníka v boji, nebo statečný psanec v lese, který přelstí zlého městského šerifa, nic nepřekoná radost z toho, když malý kluk nebo dívka porazí většího, rychlejšího, silnějšího a (údajně) chytřejšího protivníka.
Lidská náklonnost k outsiderům se přirozeně přenáší i do sportu. Kdyby v něm šlo jen o dokonalé sportovce a bezchybné týmy, kteří vždy vyhrají, brzy by se stal poměrně nudnou záležitostí. Vzrušení z nečekaného triumfu těch, kterým nikdo nedával sebemenší šanci na vítězství, zrychluje náš tep a vyvolává výkřiky radosti a úžasu. Vidět, jak odvaha a odhodlání překonávají nadřazený talent a schopnosti, je na vrcholové úrovni sportu ojedinělá, o to více ale vzrušující, když taková situace opravdu nastane.
Síla takových vítězství sahá za hranice hřišť a stadionů, kde se odehrávají. Do outsiderů, kterým fandíme, promítáme část sebe. Oni nabízí záblesk naděje, že i my dokážeme překonat nástrahy a překážky našich každodenních životů. Jejich triumf tváří v tvář ohromující přesile nám umožňuje si představit, že i my můžeme bojovat dál, hledat hluboko v sobě to nejlepší, čím můžeme být, a možná i vidět, jak se naše sny stávají skutečností.
Tato kniha oslavuje sportovce a týmy, kteří se postavili názoru odborníků, postavili historii vzhůru nohama a šokovali sportovní svět. Od teenagerky, která vyhrála jeden z největších tenisových turnajů na světě jen pár měsíců poté, co před zraky milionů diváků zažila sportovní katastrofu, až po rekordního kickera NFL, který se narodil bez prstů na noze, tu najdete příběhy, které rozbuší vaše srdce a rozproudí vaši mysl. Kdo ví, možná jednoho dne i vy budete v situaci, kdy prožijete příběh outsidera, který inspiruje celý svět.
Proč se ve sportu pro označení outsidera používá termín „underdog“?
Než se ponoříme do prvního hrdinského příběhu, pojďme se na chvíli zamyslet nad tím, proč se v anglicky mluvících zemích používá termín „underdog“ k označení týmu nebo sportovce, jehož šance na výhru v zápase nebo soutěži jsou minimální. Existují dvě teorie, odkud tento termín pochází a jedna je ošklivější než druhá. Zaprvé, ta hezčí. Podle této teorie termín „underdog“ pochází z dřevařského průmyslu. Pilaři jsou lidé živící se řezáním dřeva. Jednou z tradičních metod řezání velkých kmenů je práce v týmech nad a pod řezaným kmenem. Jeden pilař stojí nad jámou, přes kterou je kmen položen na prknech zvaných též „dogs“. Druhý pilař stojí v jámě pod kmenem a společně tahají za velkou pilu, kterou řežou kmen na potřebné menší kusy. Těmto dvěma pozicím se tak někdy podle umístění říká „top dog“ a „underdog“.
Druhá teorie už tak přitažlivá není, o to je však pravděpodobnější. Tvrdí, že termín pochází z barbarské praxe psích zápasů v devatenáctém století v Americe. Psí zápasy byly oblíbeným krvavým sportem, na který lidé sázeli spoustu peněz. Pes, který v zápase prohrál, se nazýval „underdog“. Časem se tento termín přenesl i jako označení sportovce, u něhož se očekává porážka od lepšího soupeře.
Existuje také názor, že termín „underdog“ vzešel ze psích zápasů a poté se začal používat v dřevařství, což by znamenalo, že první teorie je zcela mylná.
Když jsme si to už tak nějak vyjasnili, pojďme se pustit do prvního inspirativního příběhu.
Hvězda, která navždy změnila americký sport
„Je mi úplně jedno, jestli mě máte rádi nebo ne… Jediné, co od vás očekávám, je, abyste mě respektovali jako lidskou bytost.“
JACKIE ROBINSON
Jackie Robinson se narodil v roce 1919 v Georgii, ve Spojených státech. Byl jedním z pěti dětí a když byl ještě miminko, jeho otec rodinu opustil, a tak se museli postarat sami o sebe. Matka se s dětmi přestěhovala do Pasadeny v Kalifornii, a přestože bydleli ve slušné čtvrti, žila rodina v chudobě. Propastný rozdíl v ekonomické situaci mezi Robinsonovými a jejich sousedy rodinu sociálně izoloval a děti vyloučil z užívání si aktivit společně s ostatními vrstevníky v sousedství, kteří se do nich pouštěli bez zaváhání.
Jako řada jiných dětí nucených žít v krutých a obtížných podmínkách a odmítaných jejich vrstevníky mladý Jackie Robinson téměř podlehl vlivu místního gangu. Naštěstí jej dobrý přítel přesvědčil, aby se do něj nezapojoval a držel ho na správné cestě.
Jackie měl vrozený talent pro sport, ostatně měli jej v rodině. Jeho bratr Mack získal stříbrnou medaili v běhu na 200 metrů na olympiádě v Berlíně v roce 1936. Porazil ho jen velký americký šampion Jesse Owens. Robinson se na střední a vysoké škole věnoval celé řadě sportů včetně tenisu, amerického fotbalu, atletiky, basketbalu a baseballu.
Když jeho bratr Frank, k němuž měl nejblíž, zahynul při automobilové nehodě, Robinson se rozhodl nastoupit na Kalifornskou univerzitu v Los Angeles, která se nacházela nedaleko rodiny jeho zesnulého bratra. Zde se Robinson rozhodl zaměřit na sport. Jeho úsilí se vyplatilo a získal ocenění (ve Spojených státech existuje
systém oceňující vybrané studenty, kteří vynikají v určité sportovní oblasti) ve čtyřech sportech: baseballu, atletice, americkém fotbalu a basketbalu. Žádnému jinému studentovi se to na této univerzitě nikdy nepodařilo. Ironické je, že jeho výkony v baseballu patřily k těm nejméně působivým.
Zprvu to vypadalo, že se Robinson rozhodne pro americký fotbal, když ale vypukla druhá světová válka, odložil své sportovní sny a nastoupil do armády. V armádě se ukázalo, že se nebojí vystoupit proti bezpráví. Jednoho osudného dne se Robinson odmítl na pokyn řidiče přesunout do zadní části autobusu kvůli barvě své pleti. V té době platil zákon, že bílí cestující mají přednost před barevnými.
Jeden z Robinsonových velících důstojníků se pokusil dát mu lekci a obvinil jej z opilosti, i když se alkoholu ani nedotkl. Nakonec byl Robinson všech obvinění oprávněně zproštěn. Byl to však, bohužel, jeden ze symbolů světa, ve kterém musel žít. Světa, v němž bude jeho barva pleti proti němu opakovaně zneužívána.
Počátky profesionální kariéry
Po válce se Robinson připojil k baseballovému týmu Kansas City Monarchs hrajícímu v černošských ligách. V těchto ligách hrály týmy složené z Afroameričanů a občas i Jihoameričanů. Soutěže vznikly kvůli tzv. barevné hranici v baseballu, což byla „dohoda“ z konce devatenáctého století, nikdy však formálně nesepsaná, že žádný hráč tmavé pleti nebude nikdy hrát v profesionální baseballové lize (Major League Baseball) ani v žádných s ní souvisejících nižších ligách.
Druhá světová válka představovala pro majitele baseballových týmů významnou překážku v tom, jak nadále ospravedlňovat rasovou segregaci. Koneckonců, v tomto strašlivém konfliktu bojoval po boku svých bílých spoluobčanů více než milion Afroameričanů. Nakonec Branch Rickey, generální manažer a prezident
PRVNÍ HRÁČ TMAVÉ PLETI
V MAJOR LEAGUE BASEBALL
Před zakotvením rasové segregace v Major League Baseball se jejím prvním hráčem tmavé pleti stal Moses Fleetwood Walker hrající v roce 1884 za tým Toledo Blue Stockings.
týmu Brooklyn Dodgers (nyní Los Angeles Dodgers), začal hledat černocha, kterého by umístil na soupisku svého týmu v Major League. Věděl, že první hráč tmavé pleti se bude potýkat s hroznými urážkami a bude čelit výhrůžkám ze strany široké veřejnosti. Z tohoto důvodu hledal nejen talentovaného hráče, ale zároveň někoho, kdo bude schopen vyrovnat se s tlakem a šikanou, jež nezpochybnitelně zamíří jeho směrem, aniž by se dostal do sporu nebo potyčky se svými trýzniteli.
Když oslovil Robinsona, který byl tehdy považován za mimořádně nadějného pálkaře, a vše mu vysvětlil, ten se zeptal Rickeyho, zda hledá černocha, „který se bojí bránit“. Manažer odpověděl, že hledá pravý opak; že chce někoho, „kdo má dost odvahy na to, aby se nebránil“.
Robinson nakonec souhlasil a připojil se k Montreal Royals, přípravnému týmu Dodgers. Když dorazil na tréninkový kemp na Floridě, nemohl kvůli místním zákonům o rasové segregaci zůstat v hotelu s ostatními členy týmu. V jiné části Floridy policie prohlásila, že zabrání týmu ve hře, pokud se Robinson bude v dané oblasti nacházet nebo v ní dokonce trénovat. V Jacksonville zůstal v den zápasu stadion zamknutý, aby se zabránilo klání za účasti Robinsona.
Robinson nakonec debutoval v exhibičním zápasu proti Dodgers a stal se plnohodnotným členem týmu Royals. Ve svých prvních zápasech zaznamenal řadu pozoruhodných úspěchů na pálce a hrával hlavně na druhé metě. Na konci sezóny byl díky své průměrné pálkařské úspěšnosti 0,349 a úspěšnosti v poli 0,985 vyhlášen nejcennějším hráčem ligy. Nadšené davy se hrnuly s touhou vidět ho hrát (někteří, aby ho podpořili, někteří, aby uráželi) a v sezóně 1947, během které odehrál také několik zápasů profesionálního basketbalu za rasově integrovaný tým známý pod jménem Los Angeles Red Devils, se stal hráčem Brooklyn Dodgers.
Baseball je sport plný statistik. Tato čísla mohou být pro diváky méně obeznámené se hrou matoucí. Není jednoduché psát o baseballu, aniž byste uvedli několik klíčových čísel. Níže najdete několik statistik, které vám pomohou pochopit, jak dobrý Jackie Robinson byl, pokud toho o tom, co se dříve nazývalo „nejoblíbenější zábavou Ameriky“, moc nevíte.
• Průměrná úspěšnost pálkaře: Používá se k měření úspěšnosti pálkaře. Hodnota se získá jako podíl hráčových odpalů a jeho celkového počtu bytí „na pálce“. Obvyklý průměr v Major League Baseball nese hodnotu 0,250.
• Na pálce: Tato statistika má dva významy. Zaprvé se používá k popisu situace, kdy pálkař čelí nadhazovači. Zadruhé se jedná o statistický údaj, kdy zjednodušeně řečeno pálkař dosáhne mety díky odpalu, chybě nebo volbě obránce (někdy je takticky výhodné umožnit pálkaři postup na metu).
• Polařský průměr: Toto číslo určuje, jak často obránce (polař) úspěšně chytí míč, který je odpálen jeho směrem.
• Meta: Na baseballovém hřišti jsou čtyři mety tvořící čtverec. Aby hráč získal bod, musí postupně projít přes všechny mety.
• Bod: Bodem je odměněn hráč odpalujícího týmu, kterému se podaří oběhnout první, druhou i třetí metu a vrátit se na metu domácí.
• Meta zdarma: Pálkař získá první metu po čtyřech neúspěšných nadhozech nadhazovače (nadhazovač ho tedy nedokázal vyřadit během přiděleného počtu nadhozů).
• Ukradená meta: Takto se označuje případ, kdy se hráč týmu na pálce dostane na další metu v okamžiku, když se nadhazovač připravuje na nadhoz pálkaři. Je to jako fascinující hra na kočku a myš, ve které se běžec snaží přechytračit nadhazovače.
• Sebeobětování: Pálkař se obětuje tím, že se nechá „vyoutovat“, aby pomohl spoluhráčům k zisku dalších met a bodu (nebo přiblížit se bodu).
Ve velkých ligách
Poté, co se Jackie Robinson poprvé objevil na hřišti za Dodgers v jednom předsezónním zápase, debutoval v hlavní lize 15. dubna 1947. V té době mu bylo 28, což v baseballu nepředstavuje nikterak mladý věk. Robinson, samozřejmě, ztratil několik let své kariéry kvůli druhé světové válce. Jeho výběr do týmu Dodgers nicméně veřejnost nadchl a inspiroval Afroameričany po celé zemi. Odhaduje se, že 14 000 z 26 000 fanoušků, kteří přišli na jeho první zápas, bylo tmavé pleti.
A tehdejší sportovní kuriozita nezklamala: Robinson získal metu a bod a jeho tým nakonec zvítězil 5:3.
V momentě, kdy se Robinson stal nedílnou součástí svého týmu, dokázal přilákat davy diváků bez ohledu na to, kde hrál. Bohužel, navzdory veškerému ocenění, kterého se mu dostávalo, čelil i nenávisti, urážkám, a dokonce i výhrůžkám smrtí. Musel se vypořádat nejen s nervozitou a tlakem, které s sebou pozice sportovce sledovaného veřejností přináší, ale i pozorností celého národa. Mnozí fanoušci, hráči, dokonce i funkcionáři doufali, že selže, a často se ho snažili vyprovokovat, aby ztratil nervy a mohl být označen za někoho, kdo by neměl hrát baseball. V jednu chvíli probíhala mezi mnoha týmy diskuze, zda by neměly vstoupit do stávky a přimět tak funkcionáře k vyloučení Robinsona z ligy. Soupeři poměrně často Robinsona faulovali. Jednou do něj jeden z protihráčů úmyslně vrazil tak, že skončil s výraznou řeznou ránou na noze. Často a otevřeně také docházelo k rasovým urážkám na jeho adresu.
Výběr Robinsona neschvalovali nejen fanoušci a soupeři, jeho přítomnost nesnášeli i někteří členové jeho vlastního týmu. V počátcích jeho působení v týmu Dodgers vyhrožovalo několik hráčů, že s ním nebudou hrát. Management Dodgers se nakonec postavil za Robinsona a rebelům sdělil, že pokud s ním odmítnou hrát, dojde na jejich výměnu za nové hráče. Nakonec se tým semkl, protože i ti nejskeptičtější spoluhráči žasli nad jeho schopností podávat špičkové výkony i pod extrémním tlakem. Čím více byl napadán, tím větší obrany a podpory se mu od spoluhráčů dostalo.
Jeho první rok v hlavní lize představoval obrovský úspěch a Robinson byl vyhlášen nováčkem roku. Do statistik se zapsal 125 body, vedl ligu v počtu ukradených met (29) a sebeobětování (28).
„Did
You See Jackie Robinson Hit That Ball?“
Poté, co Robinson připravil půdu, se každý následující rok dostávalo do ligy více a více hráčů tmavé pleti. To bylo také důvodem, proč se na Robinsona v oblasti rasové otázky méně upíraly oči. Sám pokračoval v úspěších na hřišti (v roce 1949 byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem ligy), hvězdou se stal ale i mimo něj. Dodger se stal pojmem a popová píseň s názvem „Did You See Jackie Robinson Hit
That Ball?“ si vedla skvěle v hudebních žebříčcích. V roce 1950 si dokonce zahrál ve filmu o sobě samém!
V roce 1955 pomohl Robinson týmu Dodgers k nejvyšší baseballové metě, když porazili New York Yankees a zvítězili ve Světové sérii. Osobně to nebyla jeho nejlepší sezóna, roky byl ale klíčovou postavou týmu, a i nadále hrál v cestě za vítězstvím významnou roli.
Následující sezóna byla Robinsonova poslední, navíc jej začaly pronásledovat problémy s cukrovkou. Opět hrál ve Světové sérii, tentokrát ale Dodgers neuspěli. Robinson však odešel do důchodu jako jeden z nejlepších hráčů. Zde je několik jeho úspěchů, kterých docílil za deset let v hlavní lize:
• Člen výběru All-Star v šesti po sobě jdoucích letech (1949–54).
• Šestkrát se zúčastnil Světové série.
• Připsal si 972 bodů, 141 homerunů a 1 563 odpalů.
• Ukradl 200 met.
• Ukončil kariéru s působivým průměrem odpalů 0,313.
• Po ukončení kariéry bylo jeho číslo 42 vyřazeno napříč všemi týmy Major League Baseball, což bylo vůbec poprvé, co se něco takového v americkém sportu událo.
• V roce 1962, prvním, kdy k tomu byl způsobilý, byl uveden do Baseballové síně slávy.
Odkaz čísla 42
Robinsonův vzestup na vrchol baseballu je jedním z nejpůsobivějších mezi sportovními outsidery. Pomohl změnit přístup k hráčům tmavé pleti v americkém sportu a inspiroval miliony lidí svou hrou i svým přístupem k životu. V inspirování a ohromování jiných pokračoval i poté, co pověsil baseball na hřebík. Tato sportovní ikona se stala prvním černým analytikem Major League Baseball a prvním černým vicepresidentem velké americké společnosti.
Robinson také založil společnost, která pomáhala stavět bydlení pro rodiny s finančními problémy a angažoval se i v politice. Osobnosti jako Martin Luther King Jr. ho považovaly za klíčovou postavu hnutí za občanská práva v Americe.
Robinson bohužel zemřel ve věku pouhých 53 let na komplikace způsobené cukrovkou a onemocnění srdce. Po své smrti obdržel Zlatou medaili Kongresu a Prezidentskou medaili svobody. Dnes je 15. duben v Major League Baseball
Dnem Jackieho Robinsona. V tento den všichni hráči a manažeři nosí číslo 42 na počest jednoho z největších amerických sportovců.
Vesportovních médiích často narazíte na to, že se souboj mezi dvěma nerovnými týmy nebo sportovci označuje jako souboj „Davida a Goliáše“. Jako příklad může posloužit hodně bohatý fotbalový klub s historií získaných titulů, jako je třeba Manchester United, hrající pohárový zápas proti týmu z výrazně nižší ligy. Takovému, který má mnohem menší prostředky na nákup kvalitních hráčů.
Kdo ale byli David a Goliáš a jaký je jejich příběh? O souboji Davida s Goliášem se dočtete v bibli, v knize Samuelově, která je součástí Starého zákona. Příběh se odehrává takto.
Před mnoha tisíci let vedli Izraelité válku s Filištíny a střetli se v bitvě v údolí
Elah (dnes Západní břeh v Izraeli). Goliáš, o kterém se říkalo, že měří děsivých 2,97 metru, byl šampionem Filištínů a všichni Izraelité se ho zcela pochopitelně báli. Každé ráno a každý večer po dobu dlouhých 40 dnů vyzýval Goliáš Saula, šampiona Izraelitů, k souboji. Saul se však příliš bál. Nakonec se místo něj k souboji s Goliášem přihlásil mladý pastýř a harfista David. Jako by už to nebylo dostatečně šílené, David odmítl nosit zbroj, kterou mu král nabídl, protože na její nošení nebyl zvyklý. Naproti tomu obrovský Goliáš vyrazil do boje proti malému Davidovi v plné zbroji a s obrovským oštěpem v jedné ze svých mohutných rukou. K pobavení Filištínů si nechráněný pastýř nevzal nic jiného než pět kamenů a prak. Jen těžko mohl někdo brát Davida vážně. Goliáš se urazil, když spatřil mládí svého soupeře a jednoduché zbraně, které si do boje vzal.
Odvážný chlapec vložil jeden z kamenů do praku, roztočil ho nad hlavou a vypustil. PRÁSK! Zasáhl Goliáše přímo mezi oči a obr se sesunul k zemi mrtvý jako kámen. David pak pro jistotu usekl svému protivníkovi hlavu a na oslavu vítězství ji zvedl nad tu svou.
Zatímco v bibli má tento příběh ukázat vítězství Boha (zastoupeného Davidem) nad bohy Filištínů (zastoupené Goliášem), moderní spisovatelé tento příběh rádi používají jako příklad, kdy outsider porazí silného protivníka. Ve Velké Británii se v týmových sportech používá pro vítězství slabšího soupeře označení „porážka obra“.
Příběh Davida a Goliáše je jedním z nejpopulárnějších témat v historii umění. Pokud se budete pozorně dívat, najdete odkazy na tento souboj po celém světě v sochách, obrazech, knihách, filmech i architektuře.
Velký italský malíř, sochař a architekt Michelangelo vytvořil sochu Davida, kterou mnozí považují za vrcholné umělecké dílo, jaké kdy bylo vytvořeno. Představuje jedno z nejznámějších a nejikoničtějších uměleckých děl a když už nyní znáte jeho význam, uvidíte ho všude.
