EB1053004

ČESKOSLOVENSKÉ

VOJENSKÉ JEDNOTKY

NA VÝCHODĚ

Miroslav Brož, Milan Kopecký

ČESKOSLOVENSKÉ

VOJENSKÉ JEDNOTKY

NA VÝCHODĚ

Svědectví dokumentů, fotografií a věcných exponátů o vzniku a bojové činnosti 1. čs. armádního sboru v SSSR

Tato publikace je jen malou vzpomínkou a poděkováním všem těm, kteří vzali do rukou zbraně a nesmířili se s nacistickou okupací své vlasti – Československa

Miroslav Brož, Milan Kopecký

Kopírovat, překládat a rozmnožovat publikaci bez souhlasu autorů je zakázáno. Za původnost a věcnou správnost textu odpovídají autoři.

Copyright © Miroslav Brož, Milan Kopecký, 2019

Photos © Miroslav Brož, Milan Kopecký, Viktor Meca, Miroslava Mindárová, MO ČR, Roman Moravec, sbírka ČSOL, Karel Štusák a VÚA-VHA Praha

Czech Edition © Československá obec legionářská, Nakladatelství Epocha, Praha 2019

ISBN 978-80-87919-59-0 (Československá obec legionářská)

ISBN 978-80-7557-200-4 (Nakladatelství Epocha)

ISBN 978­80­7557­752­8 (pdf)

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

kniha, kterou jste otevřeli, je v pravém smyslu slova pokladem pro každého, kdo se zájmem vyhledává informace o československých jednotkách za druhé světové války v Sovětském svazu a jejich bojovou činnost na východní frontě chová v náležité úctě

Napsat takovou publikaci a doprovodit ji bohatým množstvím obrazové dokumentace by však nebylo možné bez mnohaleté soustavné práce Miroslava Brože. Doslova po desetiletí se setkával s válečnými veterány, mapoval jejich životní osudy, získával cenné doklady o jejich válečném nasazení a všechnu svou práci se zapálením přetavoval do vynikajících knih a článků

Nebýt Brožovy badatelské činnosti, v řadě případů by váleční veteráni nedostali možnost vyprávět o svých zážitcích, strastech, prožitých hrůzách, ale i radostech, kterých jim osud přinesl častokrát jen poskrovnu. Mnohé cenné dokumenty a fotografie, často unikátní, by byly nenávratně ztraceny, nebo by přinejmenším nenávratně přišly o celou řadu souvislostí, jež se k nim poutají.

Miroslav Brož tak představuje jednoho z nejvýznamnějších ochránců odkazu československých vojáků nejen z východní fronty, neboť jeho prostřednictvím promlouvají svým příkladem a svým hrdinstvím k naší současnosti a budou promlouvat i ke generacím příštím.

Dovolte mi proto, abych na tomto místě jménem svým i jménem Československé obce legionářské věnoval Miroslavu Brožovi poděkování a vyjádřil mu hlubokou úctu a obdiv za vše, co doposud učinil, a co i touto knihou, pro zachování naší vojenské historie a vojenských tradic, činí.

Nemenší poděkování patří Milanu Kopeckému, který se s odhodláním a svědomitostí sobě vlastní ujal přípravy celého materiálu, jenž byl po dlouhé roky upozaděn po nezdařených přípravách k původně plánovanému vydání. Milan Kopecký nemalým způsobem díky své erudici knihu doplnil a obohatil v takové míře, že se stal se svolením Miroslava Brože zcela oprávněně spoluautorem.

Jsem hrdý na to, že právě Československá obec legionářská podpořila vydání této knihy a jsem si jist, že se stane oceňovanou součástí knihovny každého, kdo drží v úctě odkaz našich hrdinů.

plk. v zál. MUDr. Pavel Budinský, Ph.D., MBA předseda Československé obce legionářské

1. ČS. SAMOSTATNÝ

POLNÍ PRAPOR V SSSR 11

1. ČS. SAMOSTATNÁ

BRIGÁDA V SSSR 19

1. ČESKOSLOVENSKÝ

ARMÁDNÍ SBOR V SSSR 47

ČESKOSLOVENSKÁ OBEC LEGIONÁŘSKÁ

VE 20. A 21. STOLETÍ 481

ÚVODEM

Každým rokem, nejen v souvislosti s jubilejními oslavami, si připomínejme válečná výročí a s úctou pohlížejme na hrdinství a statečnost, kterou prokázali příslušníci čs. vojenských jednotek v SSSR od Sokolova až do osvobození Prahy. V důsledku neúprosného běhu času se totiž nejenže snižuje počet přímých pamětníků bojů, ale zároveň se časově vzdalujeme od událostí z let druhé světové války, což posiluje trend k zapomínání. Pro stále větší část lidí, zvláště pak mladých, je rok 1945 téměř zapomenutou minulostí. Posláním této obrazové knihy je proto stát se platnou a plnohodnotnou součástí procesu, v jehož průběhu paměti fungují jako „lék proti zapomínání“. Karpatsko-dukelská operace, připravená na pomoc Slovenskému národnímu povstání, zahájila přímé osvobozování Československé republiky, na kterém se vedle sovětských vojáků podíleli i českoslovenští a slovenští vojáci a partyzáni. Zasazení 1. čs. armádního sboru v SSSR na směr hlavního útoku představovalo naplnění vysněného cíle všech jeho příslušníků, s nímž odcházeli z okupované vlasti do zahraničí a který je provázel od prvního boje čs. vojenské jednotky v zahraničí u Sokolova přes boje u Kyjeva až po osvobozování pravobřežní Ukrajiny. Rozhodnost, velká odvaha a statečnost, kterou v těchto bojích prokázali, se staly základem úspěchů také v neobyčejně těžkých bojích na Dukle. Nemálo bojovníků, kteří se účastnili zmíněných urputných bojů, si po více jak půl století uchovávalo vedle svých vzpomínek i řadu vzácných dokumentů, fotografií a osobních věcí, které dokumentují jejich válečnou část života. Po kladném ohlasu na publikaci „Válečné dokumenty vypovídají“ jsem díky velké laskavosti a pochopení nejen samotných příslušníků čs. zahraniční armády, ale i jejich rodin získal další hodnotný unikátní materiál, jenž je v mnoha případech poprvé uveřejněn právě v této knize. Záměrem obrazové publikace je vedle dokumentární fotografie, která má své nezastupitelné místo v rekonstrukci historických událostí, představit vám některé příslušníky čs. vojenských jednotek v SSSR a jejich dochované dokumenty a věcné exponáty. Využitím historických materiálů pak čtenářům ještě více přiblížit osudy a bojovou činnost Čechoslováků na Východě, respektive alespoň části příslušníků čs. vojenských jednotek, kteří položili své životy za obnovu národní a státní svrchovanosti tehdejší Československé republiky, ale i těch, co se dožili míru a zaslouží si naše poděkování a úctu. Nová obrazová publikace pod názvem Československé vojenské jednotky na Východě má po získání dalších nových dokumentů, faktů a fotografií především přiblížit bojovou cestu 1. čs. armádního sboru v SSSR, čímž se do značné míry liší od předešlé obrazové publikace „Válečné dokumenty vypovídají“. Z pochopitelných důvodů však nebylo možné zajistit u každé osobnosti stejný počet informací, dokumentů a věcných exponátů, publikováno mohlo být pouze to, co se do dnešních dnů zachovalo. Zůstává totiž skutečností, že značné množství jedinečných fotografií, dokumentů a jiných písemností bylo zničeno nejen v průběhu bojů, ale i v dalších poválečných letech, kdy se řada příslušníků čs. zahraniční armády stala po únoru 1948 obětí komunistického režimu, který nad vlastenectví, odvahu a statečnost postavil slepou poslušnost. Mnoho osobních památek na dobu strávenou na frontě v podobě dokumentů či fotografií zabavila a zničila Státní bezpečnost. V publikaci jsou zařazeny materiály i některých jedinců, kteří po skončení války zapomněli na své ideály, zejména v padesátých letech, později i v normalizačním procesu po roce 1968. Ale i tyto osoby patří k dokreslení a pochopení historie čs. vojenských jednotek v SSSR. Publikace, sestavená díky vstřícnosti Československé obce legionářské, nemá za cíl hodnotit jednotlivé osobnosti čs. zahraniční armády, ale formou originálních dokumentů a fotografií představit širší veřejnosti hrdinství a vlastenectví našich předků.

Miroslav Brož

Na základě rozhodnutí francouzské vlády vyhradit v Cizinecké legii určitý počet míst pro československé občany, začaly odjíždět první transporty čs. uprchlíků do Francie. Dne 15. srpna 1939 odjíždí poslední transport, převážně letců. Polská vláda, která uznala Slovenskou republiku, zpočátku neumožnila vznik samostatné čs. vojenské jednotky na svém území. Teprve 3. září se

čs. jednotce v Polsku dostalo oficiálního uznání dekretem prezidenta Polské republiky, jímž byl Legion Čechů a Slováků v Polsku prohlášen za samostatnou čs. vojenskou jednotku, jež byla začleněna do polské armády. Velitelem čs. legionu se stal podplukovník Ludvík Svoboda. Po rozhodnutí Hlavního štábu polské armády odjíždí 682 příslušníků legionu směrem ke Lvovu a jejím cílem se stává výcvikový tábor v Lešné u Baranovic. Po přepadení Polska německou armádou v září 1939 ustoupila čs. vojenská jednotka (legion) spolu s polským vojskem ze svého výcvikového tábora směrem k hranicím tehdejšího Sovětského svazu. Bojů s nacistickými vojsky se účastnila i část československých vojáků u polského města Tarnopol. Polská armáda převzala do svých řad i malou část čs. letců. Po porážce polské armády opustila 18. září 1939 skupina československých letců svazek polského letectva a zamířila do prostoru Luck-RovnoKvasilov, na území tzv. české Volyně. Zde u našich krajanů našli čs. letci útočiště. V té době byla tato východní část Polska již obsazena Rudou armádou a přičleněná k SSSR. Téhož dne (18. září) se i naše čs. vojenská jednotka setkala se sovětskými vojáky. Toto setkání však znamenalo zajetí a internaci, příslušníci bývalého čs. legionu jsou postupně dopraveni do internačního tábora v Kamenci Podolském, poté je čekala složitá cesta přes další internační tábory – Olchovce, Jarmolince, Oranky, Suzdal a opět Oranky. V průběhu let 1940–1941 byla podstatná část internovaných vojáků z bývalého čs. legionu, který se na sovětském území přejmenoval na Východní skupinu čs. armády, postupně po skupinách odeslána ze SSSR, zpočátku do Francie. Z někdejší čs. vojenské jednotky v Polsku zůstalo nakonec jen 93 důstojníků a poddůstojníků, a to jako velitelský a instruktorský kádr pro budování příštích čs. vojenských jednotek na území SSSR. Avšak teprve po přepadení Sovětského svazu hitlerovským Německem (22. června 1941) se vytvořily příznivé podmínky pro zahájení jednání o vytvoření čs. vojenských jednotek v SSSR.

Suzdal – další místo pobytu čs. vojenské skupiny

1. ČS. SAMOSTATNÝ POLNÍ PRAPOR V SSSR

Vznik a první bojové vystoupení československé vojenské jednotky u Sokolova

Právním podkladem pro vznik 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR byla „Úmluva mezi Svazem sovětských socialistických republik a Republikou československou“, uzavřená 18. července 1941. Tato úmluva znamenala uznání čs. vlády v zahraničí a po právní stránce i negaci násilného zániku Československé republiky, zároveň ji zařadila mezi plnoprávní partnery protihitlerovské koalice. Na tuto úmluvu pak navazovala „Vojenská úmluva mezi vrchním velitelstvím SSSR a vrchním velitelstvím československým“ ze dne 27. září 1941. Na základě těchto úmluv přijala sovětská vláda konkrétní opatření a vytvořila podmínky pro nově vznikající čs. vojenskou jednotku v SSSR. Ubytovacím prostorem se pak stalo městečko Buzuluk v Orenburské oblasti. Nábor do čs. vojenské jednotky v Buzuluku vyhlásil náčelník Čs. vojenské mise v SSSR plukovník Heliodor Píka prostřednictvím rozhlasu v polovině ledna 1942. K prvnímu březnu měla již jednotka 468 mužů i žen, Čechů, Slováků a Podkarpatorusů, mezi nimiž byli i občané SSSR, české a slovenské národnosti.

Nově příchozí dobrovolníci v Buzuluku

Nápis nad vchodem do budovy štábu velitelství čs. vojenské jednotky v Buzuluku

Organizace a početní stavy 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR (leden 1943)

Základní a tové války p dosud nejv ství v znamenal nejen p sovětsko-n přelomem pro Také první bojové vystoupení 1. ného polního praporu v plukovníka Ludvíka Svobody, k dnech 4.–13. b Ukrajin tak i State

boji na sov i předpoklad k území tehdej

Boj obránců Sokolova, jak byl ztvárněn na diorámě v muzeu, které se dnes nachází v Sokolovu na Ukrajině

Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem (za boj u Sokolova bylo vyznamenáno 77 příslušníků praporu)

Pozdravný telegram prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše plk. Ludvíku Svobodovi

Čs. válečný kříž 1939 (za boj u Sokolova bylo vyznamenáno 88 příslušníků, z toho 25 in memoriam)

Výnos o povýšení nadporučíka Otakara Jaroše do hodnosti kapitána in memoriam

Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu

Nastoupená čestná jednotka se zástavou 1. čs. samostatného polního praporu při čtení rozkazu o vyznamenání za Sokolovo, zleva Zoltán Wollner, Nikolaj Šumanský, praporečník Osvald Šafařík, Josef Kosík a Vladimír Černý

Sovětská vláda vysoce ocenila bojové vystoupení 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR v bitvě u Sokolova. Celkem 87 příslušníků bylo vyznamenáno vysokými sovětskými řády a medailemi, řada z nich obdržela vyznamenání in memoriam.

Dekrety k Sokolovské pamětní medaili na jména Karel Markus, Rudolf Šimáček, Jaromír Machač a František Engel

Za zásluhy v bojích u Sokolova bylo veliteli 1. čs. samostatného polního praporu uděleno nejvyšší sovětské vyznamenání – Řád Lenina (Moskva, 26. dubna 1943)

Sokolovská pamětní medaile

Setkání prezidenta republiky Ludvíka Svobody s účastníky bitvy u Sokolova, březen 1968

zdy, ela ch vyznamenání

ch let)

místo bojů u Sokolova. Snímek pořízen v Taranovce 7. března 2008.

1. ČS. SAMOSTATNÁ BRIGÁDA V SSSR

Boje o Kyjev, Vasilkov-Fastov, Rudu, Bílou Cerkev a Žaškov

Plukovník v.v. Marie Lastovecká-Ljalková

* 3. 12. 1920 Horoděnka (SSSR) – † 7. 11. 2011 Brno

V Buzuluku byla prezentována 3. června 1942 pod kmenovým číslem 477/ž. Po absolvování snajperského a zdravotnického kurzu byla jako odstřelovačka zařazena do 2. roty 1. čs. samostatného polního praporu. Během prvního boje čs. jednotky u Sokolova byla povýšena do hodnosti svobodníka a za projevené hrdinství obdržela svůj první Čs. válečný kříž 1939 a sovětský Řád rudé hvězdy. V létě 1944 působila jako vedoucí zdravotnice 1. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády, se kterým zažila urputné boje o Dukelský průsmyk, kde utrpěla těžké zranění (fraktura páteře a zranění hlavy). Do osvobozené vlasti se vrátila v hodnosti podporučíka. Po válce zůstala v armádě a stala se vedoucí lékařkou 2. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády. Dne 1. března 1947 byla jmenována důstojníkem z povolání. Jako zdravotní sestra prošla vojenskými nemocnicemi v Praze a Olomouci. V roce 1953 byla ze zdravotních důvodů z čs. armády v hod-

Snajperka Marie Ljalková s odstřelovačskou puškou

AVT-40, vyfotografovaná po bojích u Sokolova

nosti nadporučíka propuštěna a odešla do plného invalidního důchodu. Po roce 1990 byla povýšena do hodnosti plukovníka ve výslužbě. Za svou činnost na frontě obdržela: 2× Čs. válečný kříž 1939, Sokolovskou pamětní medaili, stříbrnou medaili Čs. vojenského řádu Za svobodu, Dukelskou pamětní medaili, sovětský Řád rudé hvězdy a další československé a zahraniční řády a medaile. Dne 27. října 2008 obdržela Kříž obrany státu MO ČR. Dne 28. října 2010 převzala z rukou prezidenta republiky nejvyšší vyznamenání – Řád Bílého lva.

Odznak slovenské 1. rychlé divize, která působila na území SSSR

Skupinu dvou set slovenských vojáků, bývalých příslušníků 1. rychlé divize, kteří na Kavkaze přešli na stranu Rudé armády, přivedl jejich velitel poručík Pavel Marcely

Jmenovací dekret, kterým ministr národní obrany divizní generál Sergěj Ingr povyšoval slovenského důstojníka Pavla Marcelyho do hodnosti nadporučíka čs. zahraniční armády

Generálmajor v.v. Pavel Marcely (Marcelly)

Přilba vzor 32, kterou používala slovenská armáda

Vojenský osobní průkaz příslušníka slovenské armády

Leták „Slovákom na fronte!“ s výzvou k přechodu slovenských vojáků na stranu Rudé armády

Potvrzení slovenského vojáka Ladislava Predmerského o jeho přechodu na stranu Rudé armády v únoru 1943

Vycházková čepice důstojníka slovenské armády

Pamětní odznak Za tažení proti SSSR, který se uděloval slovenským vojákům za nejméně tříměsíční službu v průběhu tažení

Jeden ze slovenských vojáků v Novochopersku Ladislav Predmerský (vpravo) s budoucí manželkou Jiřinou Somolovou, příslušnicí čs. vojenské jednotky

dislokace ovací divize s. vojensk

Vojenský průkaz Jozefa Kadláta, který jako Slovák musel narukovat do maďarské armády

Prohlášení o přijetí Čechoslováků do čs. vojenské jednotky

Potvrzení Jozefa Kadláta o jeho přechodu z maďarské armády k Rudé armádě, které obdržel před vstupem do čs. vojenské jednotky

Text přísahy č jednotek v SSSR

MUDr. Josef po p jednotce v

zleva) se svými kolegy z čs. vojenské jednotky v SSSR, druhý zleva v první řadě plukovník MUDr. Ervín LiebreichLíbal, v druhé řadě zleva štábní kapitán Albert Elovič a PhMr. Arnošt Friedmann

Dekret k Řádu Rumunské koruny, který obdržel za svou činnost na frontě tehdejší plukovník Otakar Rytí ř

Vizitka Otakara Rytí ře jako prvního náměstka ministra a náčelníka Generálního štábu ČSLA

Řád Rumunské koruny – komandér

Nárameníky armádního generála Ing. Otakara Rytí ře

Stužky s vyznamenáními armádního generála Ing. Otakara Rytí ře

Za pouhé čtyři měsíce se podařilo 1. čs. samostatnou brigádu plně zorganizovat, vycvičit a vyzbrojit nejmodernější sovětskou technikou, včetně tanků a dělostřelectva. Dne 12. září 1943 brigáda slavnostně převzala bojovou zástavu a o tři dny později její příslušníci vykonali slavnostní přísahu. Poslední zářijové dny pak byly věnovány přípravě odjezdu na frontu. Dne 30. září se konala poslední přehlídka všech jednotek 1. čs. samostatné brigády v SSSR.

Nástup 1. čs. samostatné brigády v SSSR před odjezdem z Novochoperska na frontu

s. samostatné brigády

Kyjev – hlavní město Ukrajiny

Dne 30. září 1943 odjel první z devíti transportů 1. čs. samostatné brigády v SSSR z Novochoperska na sovětsko-německou frontu. Z celkového počtu 3 517 vojáků bylo 2 210 Podkarpatorusů, z nichž většina vstoupila do jednotky po předchozím věznění v sibiřských pracovních táborech známých pod označením GULAG (Hlavní správa nápravně-pracovních táborů). Mezi příslušníky odjíždějících na frontu bylo i 82 žen. V noci z 22. na 23. října jednotky čs. brigády překročily řeku Dněpr a zaujaly postavení na ljutěžském předmostí Kyjeva. Dne 5. listopadu 1943 dostal 51. střelecký sbor 38. armády, k němuž patřila i 1. čs. samostatná brigáda, za úkol prolomit vnitřní obranné pásmo přehrazující přístup ke Kyjevu. Čs. brigáda v těsné součinnosti se sovětskými jednotkami ničila jeden odpor nepřítele za druhým a postupovala vpřed. V odpoledních hodinách se rozpoutal těžký boj na předním okraji města ve směru k závodu „Bolševik“. Spolu s tanky čs. brigády vnikly do Kyjeva i dvě roty pěchoty jako boční zajištění. Zde českoslovenští vojáci prokázali vysoké bojové mistrovství, morální kvality a nesmírné hrdinství. Ve večerních hodinách 5. listopadu 1943 se jednotky 51. střeleckého sboru spolu s jednotkami 1. čs. samostatné brigády probily do samého středu hlavního města Ukrajiny. Tankový prapor čs. brigády a rota automatčíků ovládly prostor osobního nádraží Kyjev I. V pozdních večerních hodinách postoupily do středu města i zbývající jednotky 1. čs. samostatné brigády.

Sovětští ženisté staví provizorní most přes Dněpr

Část obsluhy 45mm protitankového kanónu v bojích o Kyjev. U štítu zbraně volyňský Čech rotný Dimitrij Senický

Prozatímní vojenská legitimace nadporučíka dělostřelectva Viléma Tomana-Teichnera

Dekret k udělení medaile Čs. velitelského

řádu Jana Žižky z Trocnova, který v roce 1949 obdržel Vilém Toman-Teichner

Medaile Čs. velitelského

řádu Jana Žižky z Trocnova

Operační rozkaz č. 2 z 12. října 1943, který obsahuje dispozice k dalšímu přesunu po vyvagónování ve stanici Priljuky

Generálmajor (plukovník) Ing. Vilém Toman (vlevo) se před svým odjezdem do Koreje loučí se svým bratrem Josefem Tomanem

Josef Toman (Teichner) spolu se svým bratrem Vilémem prošel celou bojovou cestu čs. vojenské jednotky v SSSR z Buzuluku do Prahy

Stužky vyznamenání plukovníka v.v. Ing. Viléma Tomana

Vizitka vedoucího čs. delegace generálmajora (propůjčená hodnost) z doby jeho působení v Koreji

Desátník Karel Wolf (vpravo) s protitankovou puškou se vyznamenal v bojích o hlavní město

Ukrajiny Kyjev, později padl při nočním průzkumu 25. 1. 1944 v bojích u Žaškova

Chronologický přehled polního tažení 1. čs. samostatné brigády na podzim 1943

Nástup tankového praporu 1. čs. samostatné brigády v září 1943, těsně před odjezdem na frontu

Ukrajinská medaile Obránce vlasti

Legitimace k udělení pamětní medaile Obránce vlasti, kterou bývalým příslušníkům 1. čs. samostatné brigády udělila ukrajinská vláda v roce 1999. Mezi vyznamenanými byla i bývalá spojařka, kapitán v zál. RNDr. Jiřina Kopoldová-Švermová, CSc.

Takto rozsáhlá poškození utrpělo město Kyjev v průběhu osvobozovacích bojů

Seznam padlých příslušníků 1. čs. samostatné brigády v bojích o Kyjev

Legitimace Jiřiny Švermové, dcery poslance Jana Švermy, která se účastnila bojů o Kyjev jako spojařka

Návrhy na vyznamenání příslušníků tankového praporu

Nejvyšší sovětské vyznamenání – Řád Lenina, který obdržel Richard Tesařík spolu s titulem Hrdina Sovětského svazu

Příslušníci 1. čs. samostatné brigády v SSSR Josef Buršík, Richard Tesařík a Antonín Sochor byli za své hrdinství a statečnost při osvobozování hlavního města Ukrajiny Kyjeva jmenováni sovětskou vládou Hrdiny Sovětského svazu s právem nosit Zlatou hvězdu hrdiny. Velitel tankového praporu Vladimír Janko a velitel čety automatčíků Sergej Petras byli vyznamenáni Řádem Lenina. Další příslušníci pak obdrželi: 4× Řád rudého praporu, 6× Řád vlastenecké války I. stupně, 16× Řád vlastenecké války II. stupně, 27× Řád rudé hvězdy, 16× Řád slávy III. stupně

Legitimace Hrdiny

Sovětského svazu Richarda

Tesaříka, opravňující k nošení

Zlaté hvězdy hrdiny

Společná fotografie držitelů titulu Hrdina Sovětského svazu, zleva Richard Tesařík, Antonín Sochor a Josef Buršík, všichni v hodnosti poručíka

Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu Richarda Tesaříka

Generálmajor in memoriam Antonín Sochor

* 16. 7. 1914 Lohbern (Německo) – † 15. 8. 1950 Jablonné v Podještědí

Četař Jan Nedvídek, jeden z nejoblíbenějších poddůstojníků čs. vojenské jednotky, bývalý příslušník tzv. oranské skupiny, účastník bojů u Sokolova v řadách 1. roty, kde za projevenou statečnost obdržel Čs. válečný kříž 1939 a sovětský Řád rudé hvězdy. Padl jako velitel tanku v bojích u Čerňachova 9. listopadu 1943. Nositel Řádu vlastenecké války II. stupně, povýšen do hodnosti praporčíka in memoriam (1946).

Návrh velitele 1. čs. samostatné brigády Ludvíka Svobody na povýšení ženijního důstojníka nadporučíka Jaroslava Zhora-Ernesta

Operační rozkaz č. 9 ze 7. listopadu 1943

Sovětský Řád vlastenecké války II. stupně

Zápis o úmrtí svob.

Štefana Tučka

Legitimace k sovětské medaili Za odvahu, kterou sovětské velení ocenilo řadu příslušníků 1. čs. samostatné brigády

Sovětská medaile Za odvahu

Plukovník Otmar Záhora

* 29. 9. 1909 Břeclav – † 23. 6. 1949 Žiar u Liptovského Mikuláše

Absolvent Vojenské akademie v Hranicích, důstojník pěchoty z povolání. V roce 1940 odešel přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do zahraničí a již v dubnu byl prezentován u čs. armády ve Francii. Jako zástupce velitele roty v hodnosti nadporučíka se účastnil ústupových bojů Po příjezdu do Velké Británie byl pověřen funkcí velitele čety lehkých kulometů velitelské roty 2. praporu 1. čs. brigády. V březnu 1941 byl povýšen do hodnosti kapitána a jmenován do funkce velitele 2. roty. Absolvoval různé kurzy a základní parašutistický výcvik. V září 1943 byl převelen k posílení velitelského kádru čs. vojenské jednotky v SSSR. Po příjezdu k 1. čs. samostatné brigádě v SSSR převzal funkci velitele 1. roty, později pak funkci zástupce velitele 2. praporu. Dne 1. ledna 1944 se stal velitelem 2. praporu 1. čs. samostatné brigády, ale již v březnu téhož roku byl jako štábní kapitán ustanoven velitelem 1. praporu

2. čs. paradesantní brigády v SSSR. V průběhu karpatsko-dukelské operace zastával funkci zástupce velitele 1. čs. samostatné brigády. V bojích o Dukelský průsmyk byl raněn a po vyléčení zařazen do skupiny pro zvláštní úkoly náhradního pluku. V prosinci 1944 se stal velitelem školy pro důstojníky pěchoty, ženijního a spojovacího vojska v záloze. Do osvobozené vlasti se vrátil v hodnosti majora a významně se zapojil do budování nové čs. armády. Byl jmenován velitelem pěšího pluku 41 v Žilině, v říjnu 1945 povýšen do hodnosti podplukovníka. V bojích s banderovci na východním Slovensku na jaře 1946 působil jako velitel podskupiny JAROSLAV, v dubnu téhož roku byl povýšen na plukovníka pěchoty. Po absolvování Vysoké školy válečné v Praze nastoupil na 1. oddělení štábu velitelství 4. pěší divize v Žilině. V březnu 1948 byl jmenován profesorem taktiky na Vysoké škole válečné v Praze, později se stal náčelníkem stolice (katedry) pěchoty. Za svou činnost v bojích na západní i východní frontě obdržel: 4× Čs. válečný kříž 1939, Čs. medaili Za chrabrost před nepřítelem, Čs. vojenskou pamětní medaili se štítky Francie, Velká Británie, SSSR, sovětský Řád vlastenecké války I. stupně, Francouzský válečný kříž a řadu dalších rumunských a jugoslávských řádů a medailí.

Denní rozkaz ze 7. ledna 1944 pochvalou velitele brigády za boj Bílé Cerkve

Na pozvání prezidenta republiky Edvarda Beneše odjela do Moskvy delegace zástupců příslušníků 1. čs. samostatné brigády v SSSR v čele s velitelem plk. Ludvíkem Svobodou, kterého prezident republiky dne 20. prosince 1943 jmenoval do hodnosti brigádního generála a předal mu Čs. válečný kříž 1939

Čs. válečný kříž 1939

Sborník důvěrných výnosů a nařízení č. 1/44, vydaný čs. MNO v Londýně o povýšení Heliodora Píky a Ludvíka Svobody do hodnosti brigádního generála

Vyznamenaní příslušníci 1. čs. samostatné brigády, kteří za dosavadní činnost na frontě převzali od prezidenta republiky Čs. válečný kříž 1939, zleva kpt. Otakar Rytí ř, npor. Miroslav Šmoldas a npor. Vladimír Janko

Smlouva z 12. prosince 1943, kterou podepsal při příležitosti návštěvy Moskvy prezident republiky Edvard Beneš

Předseda Nejvyššího sovětu SSSR M. I. Kalinin (uprostřed) s vyznamenanými příslušníky 1. čs. samostatné brigády v SSSR, zleva kpt. Ivo Pazderka, pplk. Vladimír Přikryl, npor. Ludvík Engel a por. Antonín Sochor

Člen delegace ppor. Josef Buršík (vpravo) po obdržení Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu a Řádu Lenina dne 23. prosince 1943 se svým kamarádem ppor. Miroslavem Martišem, příslušníkem Čs. vojenské mise v SSSR

Por. František Král (vlevo) se svým spolubojovníkem ppor. Janem Marešem, osvětovým důstojníkem

Rozkaz ministra národní obrany divizního generála Sergěje Ingra čs. vojenským jednotkám k vánočním svátkům a k Novému roku 1944

1. ČESKOSLOVENSKÝ ARMÁDNÍ SBOR V SSSR

Vznik sboru a jeho účast v bojích o osvobození republiky

Polní kuchyně, Černovice 1944

Vystrojování nováčků

Seznamování nových dobrovolníků se zbraněmi

Střelecký výcvik nováčků pod dohleden zkušeného důstojníka. Dobrovolníci nejsou ještě ani vystrojeni.

ství osvobozeného území v Chustu, později v Košicích. V květnu 1945 byl ustanoven velitelem všech škol pro výchovu důstojníků v záloze, v následujícím roce od června pak jmenován velitelem II. sboru. V prosinci 1947 byl odvelen na dovolenou, 1. dubna 1948 přeložen do zálohy. Svůj život dožil v ústraní jako generál na odpočinku. V roce 1990 byl prezidentem republiky povýšen do hodnosti armádního generála in memoriam a v následujícím roce vyznamenán Řádem M. R. Štefánika III. třídy in memoriam. Za svou bojovou činnost obdržel: Čs. válečný kříž 1918, Čs. řád Sokola s meči, Francouzský válečný kříž, Čs. válečný kříž 1939, sovětský Řád vlastenecké války I. stupně a další vysoké československé a spojenecké řády a medaile.

Rozhodnutí čs. MNO v Londýně v dohodě s vládou SSSR o transformaci čs. vojensk jednotek na 1. čs. armádní sbor v SSSR a jmenování brigádního generála Jana Kratochvíla jeho velitelem

Výnos MNO o povýšení plk. Jana Kratochvíla do hodnosti

Organizace 1. čs. armádního sboru v SSSR ze srpna 1944

Poddůstojníci protitankového dělostřeleckého pluku (tzv. IPTAPu) u 76mm kanónu vz. 42, Černovice, červenec 1944