DAŇOVÉ a NEDAŇOVÉ VÝDAJE A-Z pro rok 2026
Ing. Martin Děrgel
Daň z příjmů je hodně vidět, na výplatní pásce, v daňovém přiznání nebo v účetní závěrce. Proto i když daleko více státu zaplatíme na DPH – téměř z každého nákupu – a řidiči či kuřáci na spotřebních daních, tak nejčastěji nadáváme na „příjmovku“. Přitom prakticky jen u daní z příjmů má poplatník možnost aktivně ovlivnit její výši a případně se jí zcela vyhnout. A to v principu třemi způsoby její eliminace. Zdánlivě nesmyslná se jeví první cesta – minimalizace zdanitelných příjmů. Nejde ovšem o to mít malé příjmy, ale ty zdanitelné. Tedy preferovat příjmy nepodléhající dani a od ní osvobozené. Takto zvýhodněných příjmů najdeme v ZDP desítky. Jenže… obvykle nejde o běžné typy příjmů, které by nám zajistily pravidelnou obživu a chod firem. Druhá strategií „bojuje“ s touto daní z druhé strany, odzadu formou všemožných snížení základu daně – nezdanitelné částky a odčitatelné položky – nebo slev z vypočtené daně. Zde je paleta možností daleko chudší, takže je pro poplatníky přehlednější a zpravidla je proto využívají v maximální možné míře. Nejsložitějším způsobem (legálního!) snížení daní z příjmů je maximalizace výdajů (nákladů). Jde o to, že daň se nepočítá z úhrnu příjmů, ale ze základu daně, kterým je rozdíl mezi příjmy a výdaji, resp. výnosy a náklady; samozřejmě pro zjednodušení pomíjíme celou řadu výjimek. A snad již z první třídy základní školy víme, že malé číslo dostaneme nejen ze součtu malých čísel, ale rovněž když od jakkoli veliké cifry (menšence) odečteme obdobně značné číslo (menšitele). Ovšem s daňovými výdaji je potíž. Zcela na ně mohou zapomenout zaměstnanci, kteří jako hrdinové a zachránci veřejných rozpočtů platí své daně skutečně – z příjmů. V podobně útrpném pasivním postavení jsou poplatníci u příjmů podléhajících tzv. srážkové dani vybírané jejich plátci, kteří jsou v nelichotivé roli dřívějších drábů. Nicméně naprostá www.i-poradce.cz
většina podnikatelů – OSVČ i obchodních korporací – pronajímatelů i jiných poplatníků má privilegium snížit si základ daně o uznatelné výdaje (náklady). Potenciálně jich sice může být nekonečně mnoho nejrůznějších druhů a typů, ale prakticky je provází celá řada komplikací… V případě neúčtujících fyzických osob je nemilé, že daňové výdaje jsou obvykle podmíněny reálným úbytkem peněz (vydáním), což z principu vytahuje z kapes a pokladen více penízků – těžce vydobytých – nežli samotná daň z příjmů. Proto jsou tolik v oblibě – u účetních jednotek – uznatelné výdaje (náklady) nevyžadující peněžní vydání, kde už to však zdaleka není, co bývalo. Se slzou v oku a nostalgií v srdci vzpomeňme na dřívější zákonné rezervy na opravy hmotného majetku nevyžadující deponování dané částky na vázaný bankovní účet. Závažnější potíží je, že se musí podle § 24 odst. 1 ZDP jednat o výdaj (náklad) vynaložený na dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů. Tyto podmínky si žel může každý vyložit jinak, a bude mít „svou pravdu“, kterou však správce daně může, ale také nemusí uznat. Když třeba firma specializující se na stavbu mostů přenechá tzv. k testování zdarma nejnovější sportovní vůz anebo haciendu v Karibiku vedoucím figurám Ředitelství silnic a dálnic, pak půjde nejspíše o vysoce efektivní výdaj na dosažení jejich budoucích příjmů, ale sotva se jej odváží daňově uplatnit. Daleko bezpečnější jsou druhy daňových výdajů vyjmenované v ustanovení § 24 odst. 2 ZDP, u nichž a priori nezáleží na souvislosti s příjmy, a postačí spojení s podnikatelskou činností. V praxi však bývá největší komplikací mnoha daňových výdajů (nákladů) nutnost jejich hodnověrného prokázání. Daleko od pravdy proto není lehce zapamatovatelná zásada – Co neprokážeš, to daňově neuplatníš!
1