Issuu

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 1

SE STAROU GARDOU

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 2

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 3

EUGENE B. SLEDGE

SE STAROU GARDOU ^

NA PELELIU A OKINAWE

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 4

E. B. Sledge With the Old Breed At Peleliu and Okinawa Copyright © 1981 by E. B. Sledge Introduction copyright © 2007 by Presidio Press, a division of Random House, Inc. This translation published by arrangement with Presidio Press, an imprint of The Random House Publishing Group, a division of Random House, Inc. All rights reserved. Translation © 2011, 2025 by Michal Ulvr ISBN 978-80-284-1358-3

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 5

Na památku kapitána Andrewa A. Haldanea, milovaného velícího dÛstojníka K/3/5 a staré gardy

Vy jste umírali a já na to hledûl zpovzdálí, Ïivoty va‰e pﬁede‰lé teì patﬁí mnû. RUDYARD KIPLING

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 6

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 7

Své pu‰ky uctívali jako svaté, vyznali se v lodních dûlech. Rádi pouãovali ostatní o válce a pfiídûly jim dûlaly starosti. Byli to drsÀáci s koÏen˘mi límci na uniformách, byli to veteráni… byla to stará garda amerického pravidelného vojska. Ve sluÏbû se cítili b˘t doma a válku brali jako zamûstnání; své odhodlání, povahu a názory na svût pfiedávali zástupÛm smûl˘ch dobrovolníkÛ, ktefií se pfiidali k brigádû námofiní pûchoty… „The Leathernecks“ z knihy Johna W. Thomasona, Jr. Fix Bayonets

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 8

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 9

Ú VODNÍ SLOVO

Bylo mi ctí se 10. dubna 1944 ujmout velení 3. praporu 5. pluku 1. divize bûhem poslední fáze taÏení na Nové Británii, jeho druhé bojové operace. V té dobû jsme netu‰ili, Ïe ná‰ prapor ãekají je‰tû bitvy o Peleliu a Okinawu. Brutalita bojÛ, které musel prapor absolvovat, se postupnû zvy‰ovala podobnû jako na‰e ztráty. Z Nové Británie jsme se vrátili do na‰eho odpoãinkového tábora na Pavuvu, jeden z Russelov˘ch ostrovÛ, a zaãali se intenzívnû pfiipravovat na operaci Stalemate, taÏení na Peleliu v souostroví Palau. Îurnalisté ani vefiejnost se o operaci moc nezajímali, pfiestoÏe na Peleliu nakonec probûhla jedna z nejkrvavûj‰ích bitev války v Pacifiku. V tomto období se k nám mezi ostatními náhradníky pfiipojil i mlad˘ mariÀák, svobodník E. B. Sledge, znám˘ spí‰e pod pfiezdívkou „Sledgehammer“. Byl pfiidûlen k rotû K pod velením kapitána Andrewa Haldanea, jednoho z nejlep‰ích velitelÛ v celém Sboru. Sledgehammer získal titul PhD. a místo profesora biologie na University of Montevallo v Montevallu v Alabamû. Nikdy nezapomnûl, co zaÏil s rotou K bûhem bojÛ o Peleliu a Okinawu. PfiestoÏe jsem velel 3. praporu bûhem v˘cviku, pfiiãinûním sluÏebního vûku a dal‰ích faktorÛ mû pfieveleli k velitelskému ‰tábu pluku, neÏ jsme odpluli na Peleliu. Dodnes je mi to líto. O v˘znamn˘ch vojensk˘ch operacích se historické záznamy vedly vÏdy. Není nijak v˘jimeãné, Ïe o nich sepí‰e knihu dÛstojník, jenÏ se jich zúãastnil. Ov‰em není zrovna obvyklé, aby své vzpomínky na válku vydal obyãejn˘ pû‰ák námofiní pûchoty. Právû on se ale tváfií v tváfi stfietl s nepfiítelem a zaÏil útrapy, bolest a vidûl smrt, která k bitvû vÏdy patfií.

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 10

Úvodní slovo

Sledgehammer-Sledge je takov˘m mariÀákem. Díky této knize vidíme válku jeho oãima. Pokud nûkdo slouÏil u vojska, jistû nalezne podobnost mezi sv˘mi zku‰enostmi a Sledgeov˘mi záÏitky vûrnû zachycen˘mi v pravdivém pﬁíbûhu o strachu, pocitu marnosti a mal˘ch vítûzstvích. Je to úchvatné a zároveÀ pouãné ãtení. Brigádní generál Walter S. McIlhenny, záloha Námoﬁní pûchoty Spojen˘ch státÛ, Avery Island, Louisiana

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 11

P ¤EDMLUVA

V této knize jsem sepsal své vzpomínky na v˘cvik a boje v rotû K 3. praporu 5. pluku 1. divize na Peleliu a Okinawû za druhé svûtové války. Není to ãistá historie a není to jen a pouze mÛj pfiíbûh. Pokusil jsem se hovofiit také za kamarády, ktefií byli do váleãného víru vtaÏeni se mnou. Snad mi to nebudou mít za zlé. Vzpomínky jsem si zaãal psát, kdyÏ jsem se vrátil z Peleliu na Pavuvu. Ihned po odchodu do civilu jsem naãrtl hlavní osu mého pfiíbûhu a doplnil ji podrobn˘mi poznámkami. Postupnû jsem pfiipsal i nûkolik pfiíhod z Ïivota po válce. V duchu jsem se vracel do té doby a vybavoval si dal‰í a dal‰í podrobnosti, ale teprve nyní jsem je dokázal fiádnû utfiídit. Peãlivû jsem prozkoumal mnoho publikovan˘ch i nepublikovan˘ch materiálÛ t˘kajících se role mé divize v bitvách o Peleliu a Okinawu. Pfiekvapilo mû, jak moc se události popisované v tûchto dokumentech li‰í od m˘ch vlastních záÏitkÛ v první linii. Vzpomínky na válku v Pacifiku mû stra‰í dodnes, coÏ mi sepsání této knihy komplikovalo. âas v‰ak hojí v‰echny rány a dnes uÏ mû noãní mÛry uprostfied noci nebudí. Sice mû to stále bolí, ale dnes jiÏ jsem schopen tento pfiíbûh sepsat. Plním tak závazek vÛãi muÏÛm 1. divize, ktefií pro na‰i zem tolik trpûli. Nikdo se odtamtud nedostal bez ‰rámÛ. Nûktefií pfii‰li o svÛj Ïivot, jiní o zdraví, jiní o du‰evní klid. Ti, co pfieÏili, si jiÏ navÏdy budou pamatovat hrÛzy, na které by radûji zapomnûli. Trpûli a stejnû konali svou povinnost, aby na‰í zemi navzdory obrovsk˘m obûtem pfiinesli mír. ZaslouÏí si navÏdy na‰i vdûãnost. E. B. S.

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 12

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 13

Ú VOD VICTOR DAVIS HANSON

Pokud pfieÏijeme pfiíchod nového tisíciletí a ani potom nepfiestanou státy usilovat o porobení jin˘ch, kaÏd˘ si bude muset uvûdomit své povinnosti a obûtovat se pro dobro vlastní zemû... tak jako moji kamarádi. Jak se dfiíve fiíkávalo mezi vojáky: „Jestli je ti zemû dost dobrá, abys v ní Ïil, je dost dobrá, abys za ni i bojoval.“ V˘sady jdou ruku v ruce s povinnostmi. Tak konãí vzpomínky E. B. Sledge na útrapy mariÀákÛ v bojích s vojáky japonského císafiství na Peleliu a Okinawû na konci roku 1944 a na jafie 1945. Tento v˘rok o sluÏbû národu z konce knihy jsem chtûl pfiipomenout. Kniha Se starou gardou se jiÏ dávno stala klasick˘m dílem. Zásluhu na tom urãitû má i autorÛv odpor vÛãi nesmyslnosti a krutosti války jako takové. V jeho vûrném popisu sice naráÏíme na dûsivé v˘jevy z onûch dvou bitev 1. divize, ov‰em provedení obou v˘sadkÛ vlastnû neodsuzuje. Skuteãná síla Sledgeov˘ch pamûtí netkví jen v depresivním vzpomínání. Dokonce i ve chvílích úplného zoufalství z úpadku v‰ude kolem vyjadfiuje jednu základní tragickou my‰lenku, leitmotiv celé knihy – dokud se nezmûní lidská povaha, budou okolnosti Ïádat muÏe, jako byl i on, aby konali ãiny s bûÏn˘mi lidsk˘mi normami nesluãitelné. âiny, bez nichÏ by ov‰em civilizace nemusela pfiekonat deformaci hodnot. Kdo vlastnû byl Eugene Bondurant Sledge? PÛvodnû neznám˘ vysoko‰kolsk˘ uãitel v dÛchodu, jenÏ teprve v pokroãilém vûku vydal svou první knihu vzpomínek na válku, urãenou pÛvodnû jen vlastní rodinû. V prÛbûhu doby se jeho kniha stala vrcholnû uznávanou a je pokládána za nejlep‰í popis války v Pacifiku.

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 14

Úvod

Jeho knihu vydal Presidio Press of Novato v Kalifornii pfied více neÏ dvaceti lety, pfiesto se doãkala smrt sedmasedmdesátiletého Eugena Sledge v bfieznu 2001 jen minimálního zájmu spoleãnosti. Po odchodu do dÛchodu se Sledge uch˘lil do soukromí a vefiejn˘ch akcí se úãastnil jen zfiídka. E. B. Sledge se sice honosil v˘born˘m mariÀáck˘m jménem, ale jen málokdo by do nûj fiekl, Ïe se stane váleãn˘m veteránem. Narodil se do rodiny prominentního lékafie v Mobile v Alabamû. V˘mluvn˘, pohubl˘ a stydliv˘ Sledge vydrÏel jen jeden rok na Marionském vojenském institutu, neÏ se zapsal na georgijskou techniku [Georgia Institute of Technology]. Opustil dÛstojnick˘ vzdûlávací program a v roce 1943 se nechal dobrovolnû naverbovat k námofiní pûchotû s hodností obyãejného vojína. NaráÏky na jeho zku‰enosti z dÛstojnického v˘cviku a související rozhodnutí radûji upfiednostnit sluÏbu s obyãejn˘m muÏstvem se v textu nacházejí pomûrnû ãasto. Sledge posuzuje dÛstojnick˘ sbor velmi kriticky. Ne náhodou jsou podle nûj ti nejhor‰í a i ti nejlep‰í muÏi Sboru právû poruãíci a kapitáni. Po kapitulaci Japonska slouÏil v americk˘ch okupaãních silách v âínû; vzpomínky na tuto epizodu Sledgeova Ïivota vy‰ly kniÏnû aÏ po jeho smrti. VÏdy tvrdil, Ïe neobvykle tûÏk˘ byl pro nûj po Peleliu a Okinawû návrat do civilního Ïivota. Tento problém mûli i dal‰í veteráni, ktefií „se snaÏili porozumût lidem lamentujícím nad nedokonalostí na‰í zemû, zchladlou kávou nebo dlouh˘mi frontami na vlak a na autobus“. Sledge se s ním nakonec vyrovnal do té míry, Ïe v roce 1949 získal bakaláfisk˘ titul. V roce 1960 dokonãil doktorské studium zoologie a oddal se akademické kariéfie. Ve sv˘ch devûtatfiiceti letech získal zamûstnání na University of Montevallo a aÏ do dÛchodu tam vyuãoval mikrobiologii a ornitologii. PÛsobivá jazyková stránka a promy‰lenost této knihy má dost moÏná co do ãinûní s tfiicetiletou vûdeckou a pedagogickou kariérou jejího autora. Je úÏasné, jak své vyprávûní obohacuje peãliv˘m zkoumáním okolí. Analyzuje to, co vidí, a zároveÀ dodává vûci filozofick˘ rozmûr hledáním paradoxÛ: „Okinawané tam obdûlávali pÛdu prastar˘mi primitivními zpÛsoby, ale pfii‰la válka a pfiinesla sem nejnovûj‰í a nejskvûlej‰í techniku pro zabíjení. To

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 15

Úvod

se mi zdálo ‰ílené. Uvûdomil jsem si, Ïe je válka jakousi nemocí, která suÏuje lidstvo.“ S pomocí zápiskÛ na‰krában˘ch na útrÏcích papíru a vloÏen˘ch do v˘tisku Nového zákona se Sledge s peãlivostí neurochirurga ohlíÏí za krutostmi na Peleliu a Okinawû. SledgeÛv sloh je skromn˘, nepfiehání. Jeho rozbor bitvy pÛsobí tajuplnû, trochu jako nepfiíjemn˘ sen. NeÏ aby brutalitu neupfiímnû zmírÀoval, radûji zaujme nezaujat˘ postoj a líãí ji ãtenáfii takfika popisn˘m stylem. Takto vzpomíná na tûlo japonského zdravotníka usmrceného americkou dûlostfieleckou palbou: „…leÏel na zádech a obsah bfii‰ní dutiny mûl vyhfiezl˘ ven. V hrÛze a ‰oku jsem zíral na vnitfinosti pokryté lesknoucím se jemn˘m korálov˘m prachem. To snad nemÛÏe b˘t lidská bytost, fiíkal jsem si. Pfiipomínal spí‰ mrtvé králíky a veverky z loveck˘ch v˘letÛ mého mládí. Zvedal se mi Ïaludek, kdyÏ jsem ta tûla takto vidûl.“ My ãtenáfii si jiÏ po pár stránkách klademe otázku, jak mohl ten slu‰n˘ mlad˘ muÏ pfieÏít peklo a po nûkolika desetiletích nám podat tak pfiesné a nezaujaté svûdectví o proÏit˘ch váleãn˘ch hrÛzách? Sledge se zeptal svého kamaráda tûsnû pfied vylodûním na Peleliu, které se mu mûlo stát osudn˘m, co chce dûlat po válce. „Chci se stát neurochirurgem. Lidskej mozek je úÏasnej orgán, vÏdycky mû fascinoval,“ odpovûdûl a je‰tû netu‰il, Ïe se z Peleliu Ïiv˘ nevrátí. Pacifické boji‰tû se zafiadilo mezi inferna druhé svûtové války, tisíce mlad˘ch americk˘ch vojákÛ pohltilo navÏdy. Byl to vraÏedn˘ závod o pfieÏití. Politická, spoleãenská a rasová atmosféra doby vyprodukovala bezohledná jatka. Sledge pí‰e: „Toto byla primitivní a zufiivá brutalita bojÛ v Pacifiku, tak typická jako ostrovy a palmy.“ Pro Spojené státy zÛstalo prioritou vítûzství nad nacistick˘m Nûmeckem, coÏ v kombinaci s rozlehlostí Pacifiku a silou nepfiátelské flotily zapfiíãinilo, Ïe mûli Japonci na urãit˘ch boji‰tích pfievahu poãetní, geografickou i zásobovací. Dnes máme tendenci podceÀovat úroveÀ japonské váleãné technologie a neuvûdomujeme si, Ïe se nejen nezfiídka vyrovnala té americké, ale nûkdy ji i pfiedãila. Na obou ostrovech se podle Sledgeova detailního popisu

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 16

Úvod

nacházely samostatné minometné a dûlostfielecké jednotky, které vyjely, vypálily a pak se znovu vrátily za ochranu mohutn˘ch ocelov˘ch vrat. Mezi nejobávanûj‰í patfiil 320mm minomet typu 98 – ten odpaloval tfiísetkilov˘ granát. Ameriãané se s touto zbraní poprvé setkali na IwodÏimû. Ov‰em novot bylo více. Pacifické boji‰tû se od toho evropského diametrálnû odli‰ovalo. Sledge vypráví o vysok˘ch korálov˘ch skalách, horku, neustávajícím teplém de‰ti a pacifick˘ch ostrovech Ameriãanovi tak cizích jako tropické choroby, suchozem‰tí krabi a plíseÀ poÏírající plátno, kÛÏi na v˘stroji… a také kÛÏi na lidech. Budoucí biolog Sledge pí‰e o podmínkách na Peleliu: „Bylo odporné sledovat jednotlivé stupnû rozkladu od zabití, pfies zdufiení, hromadu ãervÛ, aÏ po hromadu ohlodan˘ch kostí. Pfiipomínalo to jist˘ druh tropick˘ch hodin, jeÏ nám podsouvaly neúprosn˘ bûh ãasu.“ ZmiÀuje se i o zápachu: „S kaÏd˘m nádechem se mi do plic dostal tûÏk˘ hork˘ a vlhk˘ vzduch bohatû prosycen˘ mnoha odporn˘mi odéry.“ Negativní stránka vûci nespoãívala jen v tom, Ïe charakter japonského fanatismu znemoÏÀoval americk˘m vojákÛm brát zajatce, ale nutil je nepfiítele zabít. Navíc se mezi mlad˘mi branci vyvinuly obavy a vztek vÛãi ideologii, která dokázala ve vojácích rozdm˘chat tak silnou nenávist vÛãi AmeriãanÛm. Zprávy o japonské kapitulaci po zniãení Hiro‰imy a Nagasaki pfiijal veterán Sledge rozpaãitû: „Nemysleli jsme si, Ïe by se mohli Japonci vzdát. Nûktefií z nás tomu odmítli uvûfiit. Sedûli jsme v tichosti a vzpomínali na padlé kamarády. Tolik padl˘ch, tolik zmrzaãen˘ch. Tolik ‰Èastn˘ch osudÛ vyhasl˘ch v prachu minulosti.“ Pfiíbûh E. B. Sledge zaãíná ve v˘cvikovém tábofie námofiní pûchoty a pfiidûlením k rotû K 3. praporu 5. pluku 1. divize. Ústfiedním tématem knihy jsou dvû krvavé bitvy na pacifick˘ch ostrovech, které nakonec divizi zdevastovaly. K první do‰lo na Peleliu (operace Stalemate II, 15. záfií–25. listopad 1944). Bûhem 10 t˘dnÛ vyãerpávajících bojÛ tam bylo 8 769 AmeriãanÛ zabito, zranûno nebo ztraceno v boji. O Ïivot pfii‰lo pfiibliÏnû 11 000 japonsk˘ch vojákÛ – skoro celá posádka ostrova. Dodnes zufií vá‰nivá debata o tom, jestli bylo moudré rozhodnutí vylodit se na tolika pacific-

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 17

Úvod

k˘ch ostrÛvcích a jestli bylo skuteãnû nutné zlikvidovat celou japonskou posádku na Peleliu, aby mûl generál Douglas MacArthur chránûné pravé kfiídlo cestou na Filipíny. Sledge se o podobné strategické tahanice nezajímal. Místo toho mu dûlalo starosti pfieÏití 235 muÏÛ roty K, která utrpûla ztrátu 150 mrtv˘ch, zranûn˘ch nebo ztracen˘ch v boji. Z tohoto dÛvodu pfietrvává hofik˘ pocit pfii pomy‰lení, Ïe invaze na Peleliu nemusela b˘t nutná. Sledge tuto situaci rezignovanû akceptoval a jeho pfiístup by se dal shrnout takto: „Ostrov byl obsazen nepfiítelem; my jsme ho dobyli; oni prohráli a my se vydali dál.“ Bitva o Okinawu v rámci operace Iceberg (1. duben 1945–2. ãervenec 1945) následujícího roku byla mnohem hor‰í. Skuteãnû to byla nejvût‰í noãní mÛra AmeriãanÛ bûhem války v Pacifiku. Americké ztráty se vy‰plhaly nad 50 000 muÏÛ, z toho 12 500 vojákÛ a námofiníkÛ zemfielo ve sluÏbû. Okinawa také drÏí rekord v poãtu pfiípadÛ únavy z boje, zaznamenan˘ch v jakékoli americké bitvû. MÛj jmenovec, Victor Hanson z 29. pluku 6. divize námofiní pûchoty, byl zabit u ·uri bûhem posledního útoku na vrchol (jen nûkolik hodin pfiedtím, neÏ 19. kvûtna 1945 definitivnû padl). Jeho korespondence a soustrastn˘ dopis od velícího dÛstojníka informující rodinu o smrti blízkého jsou velmi dojemné. Dokonce obsahují i popis jeho posledních okamÏikÛ na kopci zvaném Cukrová homole. Okinawa se zapsala krvav˘m písmem do historie klanu Hansonov˘ch a dal‰ích tisícÛ domácností po cel˘ch Spojen˘ch státech. Po desetiletí nikdo nechtûl sly‰et o tom, co se na Okinawû stalo. Ti, ktefií to proÏili, si pfiáli zapomenout. Ve skuteãnosti se obû dvû zufiivé, krvavé a vítûzné bitvy Eugena Sledge nikdy nezapsaly do spoleãenského povûdomí do té míry jako vylodûní v Normandii ãi bitva v Ardenách. Okinawu zastínila pfiedev‰ím smrt prezidenta Franklina D. Roosevelta (12. dubna), kapitulace nûmeck˘ch vojsk v Evropû (8. kvûtna) a roznûty jadern˘ch bomb nad Hiro‰imou a Nagasaki (6. a 9. srpen), tedy jen pût t˘dnÛ od okamÏiku, kdy byl ostrov 2. ãervence prohlá‰en za dobyt˘. Zatímco se velmi daleko od nich „psala historie“, desetitisíce mlad˘ch AmeriãanÛ urputnû bojovaly o kaÏd˘ metr neznámého ostrova. Ti muÏi vûdûli, Ïe s nejvût‰í pravdûpodobností budou

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 18

Úvod

muset usmrtit kaÏdého Japonce z elitních jednotek veden˘ch uznávan˘mi dÛstojníky císafiské armády – geniálním a nechvalnû proslul˘m generálem Micurou U‰idÏimou a talentovan˘m stratégem, plukovníkem Hiromiãim Jaharou. NeÏ bitva skonãila, utrpûlo v ní americké námofinictvo nejvût‰í ztráty v historii. Z novû zformované 6. divize námofiní pûchoty a Sledgeovy veteránské 1. divize zbyly jen trosky. Takfika polovina jejich muÏstva byla mrtvá nebo zranûná. Velitel americk˘ch pozemních vojsk na Okinawû, generál Simon Bolivar Buckner mlad‰í, se stal nejv˘‰e postaven˘m americk˘m vojákem druhé svûtové války padl˘m v boji. Zásluhou ‰patn˘ch informací poskytnut˘ch zpravodajsk˘mi sluÏbami, které podcenily poãet, v˘zbroj, odhodlání obráncÛ ostrova a niãiv˘ potenciál tisícÛ sebevraÏedn˘ch bombardérÛ vznikly obavy z blíÏící se operace Olympic – vylodûní na Kjú‰ú, první z pûti hlavních japonsk˘ch ostrovÛ. Dodnes se historikové a pamûtníci pfiou, zda bylo morální svrhnout obû jaderné bomby, které nakonec ukonãily válku je‰tû pfied americkou invazí na Kjú‰ú a Hon‰ú. Je tfieba si uvûdomit, Ïe prezident Truman k tomuto rozhodnutí dospûl také proto, aby mariÀáci jako E. B. Sledge nemuseli po Peleliu a Okinawû projít dal‰ím peklem. Dne‰ní Ameriãané, zmlsaní dlouhotrvajícím mírem, se moÏná podivují nad ochotou na‰ich dûdÛ uch˘lit se k pouÏití atomov˘ch zbraní. Nevûdí kupfiíkladu, Ïe mnoho veteránÛ z Pacifiku nechápe, proã museli trpût a umírat na Okinawû, kdyÏ úspû‰n˘ test atomové bomby probûhl v Alamagordu v Novém Mexiku 16. ãervence, tedy jen pár dní po vyhlá‰ení ostrova za bezpeãn˘. Jistû se dalo krveprolití na Okinawû posunout na konec léta, aby mohly tyto zkázonosné zbranû pfiesvûdãit Japonce o marnosti pokraãující války. Bitvou o Okinawu a jejím pfiínosu k americkému vítûzství nad Japonci se zab˘vá vût‰í mnoÏství memoárové i obyãejné literatury, kupfiíkladu pfiekrásnû napsaná kniha Sbohem temnoto od Williama Manchestera a obsáhl˘ Tennozan: The Battle of Okinawa and the Atomic Bomb od George Feifera. Nic z toho se v‰ak nevyrovná tr˘znivému pfiíbûhu E. B. Sledge, vyprávûnému dÛstojnû a bez hrubostí, jen s trochou hovorového jazyka. PfiestoÏe Sledge není profesionálním spisovatelem, je stejnû pozoruhodné, Ïe se

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 19

Úvod

nenechal v textu unést vlastními boufiliv˘mi city. John Keegan, Paul Fussel a Studs Turkel vychvalují autorovu upfiímnost. Obzvlá‰tû na nû zapÛsobily pasáÏe, v nichÏ pfiipou‰tí, Ïe ve svém srdci chová stejnou nenávist jako ostatní, ale pfiesto odolal ztrátû hodnot, která jiné dohnala k zvûrstvÛm takfika srovnateln˘m s tûmi páchan˘mi nepfiítelem. Na rozdíl od tolika jin˘ch memoárÛ se Sledgeovi nedá upfiít faktografická pfiesnost. Nijak nezveliãuje své zásluhy, ani zásluhy celé roty K. Poznámky pod ãarou jsou nûkdy pro ãtenáfie dojemn˘m a bolestiv˘m vystfiízlivûním, kdyÏ v nich zjistí, Ïe ten bájeãn˘ a sympatick˘ dÛstojník, s nímÏ se Sledge setkal, zemfiel po zásahu kulkou, nebo byl roztrhán v˘buchem dûlostfieleckého granátu nûkde na Okinawû nebo Peleliu. I mariÀáci jsou lidé schopní krut˘ch ãinÛ, podle Sledge „chovali v srdcích neskonale velkou nenávist vÛãi nepfiíteli“. Ov‰em Sledgeovo vlastní morální rozpoloÏení svûdãí o jistém americkém specifiku, jelikoÏ se nenávistné a kruté chování odsuzuje jako úchylka a nepokládá se (jako u JaponcÛ) za bûÏné: Nevûfiícnû jsem na ten obliãej zíral, uvûdomil jsem si, Ïe Japonci ufiízli mrtvému mariÀákovi penis a nacpali mu ho do úst. Mé emoce se zmûnily na takov˘ vztek a nenávist vÛãi JaponcÛm, jaké jsem je‰tû nezaÏil. Od té chvíle jsem k nim nikdy za Ïádn˘ch okolností nepocítil ani ‰petku soucitu nebo slitování. Mí kamarádi jim prohrabali batohy a kapsy kvÛli suven˘rÛm a vzali jim zlaté zuby, ale nikdy jsem nevidûl mariÀáka spáchat takové barbarské zohavení, jaké páchali Japonci, kdyÏ se dostali k na‰im mrtv˘m. Velmi na mû zapÛsobilo, jak Sledge pociÈuje sounáleÏitost i s tûmi, u kter˘ch by se to za normálních okolností nedalo pfiedpokládat, a dokonce i s vojáky nepfiítele, které nechtûl bezdÛvodnû zabít, a odmítá jejich mrtvá tûla znesvûtit. Pochází z amerického Jihu, proslaveného vybran˘m chováním a alabamsk˘mi, louisiansk˘mi a texask˘mi vojáky galantními i v boji. Z toho vypl˘vá i jeho hrdost na prototyp jiÏansk˘ch muÏÛ, ale také jeho srdeãnost

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 20

Úvod

vÛãi yankeesk˘m kamarádÛm ze severu, ktefií bojují stejnû dobfie jako jeho blízcí krajané z jiÏních státÛ. Sledge nepopírá svÛj strach, dokonce pfiiznává, Ïe hrdinství u nûj vzniklo pouze jako dÛsledek zoufalství a rozumové volby. O sv˘ch mariÀáck˘ch dovednostech se zmiÀuje jen tak mimochodem, ov‰em z nezaujatého vyprávûní ãtenáfi velmi rychle pochopí, proã muÏi se sotva dvaa‰edesáti kilogramy dali mariÀáci z roty K pfiezdívku „Sledgehammer“. Sledgeovi hrdinové (serÏanti Bailey a Haney, poruãík „Hillbilly“ Jones a milovan˘ kapitán Haldane) ãní nad ostatními vojáky na zdevastovan˘ch spálen˘ch ostrovech svou zdrÏenlivostí, zamy‰leností a lidskostí. O Jonesovi napsal, Ïe „mûl tu neobvyklou schopnost se s muÏstvem kamarádit, ale nebratfiíãkovat. ZtûlesÀoval v sobû odvahu, dÛvtip, mravnost, chytrost, dÛstojnost, upfiímnost, soucit a schopnost velet. V tûchto povahov˘ch kvalitách ho pfiedãil jen kapitán Haldane.“ PfiestoÏe se ãtenáfi mÛÏe jen podivovat nad optimismem a umem Sledgeov˘ch mlad˘ch spolubojovníkÛ, v autorov˘ch oãích jsou jen uãedníky ve stínu staré gardy – polomytické generace mariÀákÛ, ktefií dospûli v meziváleãném období, byli drsnûj‰í, silnûj‰í a vydrÏeli víc. V letech 1942 a 1943 srazili na kolena údajnû neporazitelného nepfiítele v bitvách na Guadalcanalu a mysu Gloucester na Nové Británii. O serÏantu Haneym, jenÏ si drhnul genitálie kartáãem a svou pu‰ku M1 a bajonet ãistil tfiikrát dennû, Sledge vypráví: „I pfies svou v˘stfiednost byl Haney vzorem pro nás zelenáãe v rotû K. Symbolizoval pojítko se ,star˘m sborem‘. Pro nás patfiil k té ,staré gardû‘. Obdivovali jsme ho a milovali.“ Ve Sledgeov˘ch vzpomínkách se skuteãnû objevují takfika antiãtí hrdinové, ktefií uÏ dávno nejsou mezi námi. Bob Hope se na vrcholu své hollywoodské kariéry rozhodl podstoupit citelné riziko a jako správn˘ vlastenec si „odskoãil“ na vzdálené Pavuvu pobavit vojáky. Budoucí senátor za stát Illinois, Paul Douglas, znám˘ spisovatel a vysoko‰kolsk˘ uãitel ekonomie na University of Chicago, obr˘len˘ tfiiapadesátilet˘ branec, se náhle objeví v oblasti nejhor‰ích bojÛ na Peleliu a pomáhá mladému Sledgeovi vykládat munici z transportéru. Na Okinawû utrpûl Douglas váÏné zranûní a vyslouÏil si Stfiíbrnou hvûzdu a Purpurové srdce. Pokud

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 21

Úvod

dne‰ní ãtenáfii obdivují stateãné mladé mariÀáky, ktefií bojovali po boku Sledge, autor podot˘ká, Ïe ta „stará garda“ pfied nimi je pfiekonává ve v‰ech ohledech. Sledge sice nenávidí Japonce za jejich brutalitu, ov‰em nikdy ho to nezaslepí natolik, aby nevyjádfiil soustrast nad smrtí jejich vojákÛ na zdevastovan˘ch nepûkn˘ch místech jako Peleliu a Okinawa. Na Okinawû ho dokázal rozãílit mariÀák vytahující neurvale zlat˘ zub z úst smrtelnû ranûného Japonce, jenÏ byl stále je‰tû naÏivu: „Byly necivilizované, stejnû jako válka sama, a byly provádûné se zvlá‰tní divokostí, která charakterizovala boj mezi mariÀáky a Japonci. Nebyl to prost˘ lov suven˘rÛ nebo okrádání mrtv˘ch nepfiátel, spí‰ to bylo nûco jako skalpování u indiánsk˘ch váleãníkÛ. Tak neuvûfiitelné krutosti dokázali slu‰ní muÏi spáchat, kdyÏ byli odsouzeni ke krutému Ïivotu v boji za pfieÏití a obklopeni násilnou smrtí, hrÛzou, napûtím, vyãerpáním a ‰pínou – taková byla válka pro pû‰áky.“ V jádru Sledgeovy geniality se nachází schopnost zamyslet se a z nadhledu odsoudit nesmyslnou válku a její krvavé následky, aniÏ by zároveÀ tvrdil, Ïe neexistují dÛvody, které by ji ospravedlÀovaly. Soustrastnû se vyjadfiuje o kaÏdém, kdo je nucen sná‰et její bûsnûní. Válka je krutá, nekultivovaná a dûsivá niãitelka. Bitva zpÛsobí hluboké rány v‰em, ktefií ji musí podstoupit. Mou spásou se stali kamarádi a jejich neskuteãná odvaha a vzájemná oddanost. Sbor námofiní pûchoty nás nauãil bojovat efektivnû a pokusit se pfieÏít. Ov‰em nauãil nás i oddanosti a lásce k tomu druhému. Onen pocit sounáleÏitosti nám pomohl vydrÏet. Sledgeovy pamûti jsou aktuální i dnes. Události 11. záfií oÏivily Sledgeovy dÛleÏité my‰lenky obsaÏené v této knize. Válka je oãividnou konstantou, produktem lidské mentality, jenÏ má, nezávisle na místû a ãase, své dobfie známé dÛsledky. Ameriãtí mariÀáci nového tisíciletí se nemusí vypofiádat jen s novou vlnou sebevraÏedn˘ch bombov˘ch atentátníkÛ a fanatick˘mi bojovníky

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 22

Úvod

„naoãkovan˘mi“ protizápadní ideologií, ale také se Sledgeov˘mi dobr˘mi znám˘mi: minami, minomety a souboji muÏe proti muÏi (kupfiíkladu v irácké Hadíthû a Ramádí). Sledgeova kniha nás nutí zamyslet se nad vraÏedn˘m potenciálem bûÏného amerického adolescenta navleãeného do vojenské uniformy, smutn˘ determinismus, kter˘ se projevil kupfiíkladu v Hindúku‰i a Kirkúku. Dne‰ní ameriãtí vojáci vyrÛstají v dostatku a svobodû a na první pohled nejsou vhodn˘mi kandidáty ke studiu umûní zabíjet ex nihilo. MÛÏeme chtít po mladíkovi z pfiedmûstí, aby se vydal do boje a zabíjel fanatiky kolem ·uri na Okinawû nebo ve FalúdÏi v sunnitském trojúhelníku? „Splním svou povinnost, nebo se zachovám jako zbabûlec?“ pfiemítá Sledge pfii své první plavbû vstfiíc pacifickému boji‰ti, „dokáÏu zabít ãlovûka?“ Ov‰em schválnû si pfieãtûte knihu Se starou gardou a uvidíte, Ïe odpor AmeriãanÛ k zabíjení a k militarismu u nich vzbuzuje odvahu a ochotu kaÏdého vojáka pfiinést prakticky jakoukoli obûÈ na oltáfi svobody. Jak pí‰e E. B. Sledge ‰estatfiicet let po Okinawû: „Plním tak závazek vÛãi muÏÛm 1. divize, ktefií pro na‰i zem tolik trpûli. Nikdo se odtamtud nedostal bez ‰rámÛ. Nûktefií pfii‰li o svÛj Ïivot, jiní o zdraví, jiní o du‰evní klid. Ti, co pfieÏili, si jiÏ navÏdy budou pamatovat hrÛzy, na které by radûji zapomnûli. Trpûli, a stejnû konali svou povinnost, aby na‰í bránûné domovinû navzdory obrovsk˘m obûtem pfiinesli mír. ZaslouÏí si navÏdy na‰i vdûãnost.“ Stejnû tak i my zÛstaneme dluÏni E. B. Sledgeovi. Pfiipomíná nám Ïijícím v „bránûné domovinû“, Ïe i Spojené státy se mohou stát obûtí váleãného bûsnûní. Pfiivádí znovu k Ïivotu muÏe a jejich vzpomínky. Oni se sice z Okinawy jiÏ nevrátili, ale jejich odkaz Ïije díky této knize dál.

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 23

âÁST PRVNÍ

Peleliu: Opomíjená bitva

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 24

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 25

P ¤EDMLUVA K PRVNÍ âÁSTI

Útok 1. divize námofiní pûchoty na Peleliu v souostroví Palau v Tichém oceánu pfied tfiiceti sedmi lety patfií spí‰e mezi ménû známé stfiety druhé svûtové války. Po skonãení bojÛ je vÏdy zdánlivû snadné urãit, které bitvy byly zásadní a kter˘m se dalo vyhnout. KaÏdopádnû se mÛÏe zdát, Ïe dobytí Peleliu ke koneãnému vítûzství moc nepfiispûlo. Díky aktuálnûj‰ím konfliktÛm v Koreji a ve Vietnamu se i celá druhá svûtová válka postupnû ztrácí v mlze historie. Nicménû muÏÛm 1. divize námofiní pûchoty (nejmlad‰ím je dnes více neÏ padesát let), ktefií o Peleliu skuteãnû bojovali, to jako Ïádn˘ „men‰í stfiet“ rozhodnû nepfiipadalo. Pro nû to byla krvavá, bolestivá, vyãerpávající a nekoneãná bitva. Na to, Ïe se jednalo pouze o operaci jediné divize, do‰lo k neobvykle tûÏk˘m ztrátám. Eugene B. Sledge patfiil bûhem této bitvy k rotû K, 3. praporu, 5. pluku námofiní pûchoty. Bylo mou ctí velet v téÏe dobû rotû I. Jeho kniha ve mnû po tolika letech oÏivila vzpomínky na tehdej‰í události, aÏ mám pocit, jako by se pfiihodily teprve vãera. Ve vyprávûní Eugena Sledge bychom nemûli hledat zkazky o odváÏn˘ch strategick˘ch tazích a dÛleÏitosti tûchto bojÛ. Mûli bychom na knihu nahlíÏet spí‰e jako na popis vyãerpávajícího vojenského stfietu z pohledu jediného vojáka námofiní pûchoty. KaÏdému, kdo se úãastnil nûjaké bitvy, budou pasáÏe v této knize povûdomé. Podplukovník John A. Crown Námofiní pûchota Spojen˘ch státÛ americk˘ch Atlanta, Georgia

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 26

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 27

K APITOLA PRVNÍ

Jak se dûlá mariÀák

Dne 3. prosince 1942 jsem se v Marionu v Alabamû nechal naverbovat k námofiní pûchotû. Toho roku jsem zaãal studovat na Marionském vojenském institutu. Rodiãe i mÛj bratr se mû usilovnû snaÏili pfiesvûdãit, abych na vysoké ‰kole zÛstal co nejdéle a otevfiel si tak cestu k umístûní v jednom z odborn˘ch odvûtví ozbrojen˘ch sil. Tehdy jsem mûl utkvûlou pfiedstavu, Ïe by mohla válka skonãit dfiíve, neÏ mû po‰lou do boje, a proto jsem se nechal naverbovat k námofiní pûchotû. Ed, absolvent vojenské akademie Citadel a armádní poruãík, mi fiekl, Ïe jako dÛstojník bych mûl Ïivot mnohem pfiíjemnûj‰í. Rodiãe zneklidnila pfiedstava syna v roli dobrovolníka u námofiní pûchoty, obecnû platilo, Ïe právû oni stáli v první linii. TakÏe kdyÏ dorazil náborov˘ t˘m námofiní pûchoty do Marionského institutu, rozhodl jsem se pro kompromis a zapsal se do jednoho z nov˘ch v˘cvikov˘ch programÛ, jenÏ nesl oznaãení V-12. Náborov˘ serÏant mûl na sobû modré kalhoty, khaki ko‰ili, vázanku a bíl˘ ‰irok˘ klobouk. Boty mûl vyle‰tûné do takové míry, Ïe jsem nic podobného v Ïivotû nevidûl. PoloÏil mi celou fiadu otázek a vyplÀoval pfii tom spoustu formuláfiÛ. Zeptal se mû: „Máte nûjaké jizvy, matefiská znaménka nebo jiné zvlá‰tní znaky?“ Popsal jsem mu svou tfii centimetry dlouhou jizvu na kolenû a zeptal se ho, co je to za podivnou otázku. Odpovûdûl mi: „To aby tû mûli na nûjak˘ pláÏi v Pacifiku podle ãeho identifikovat, aÏ tû Japonãíci rozstfiílí i s psíma známkama.“ To bylo mé první setkání se syrov˘m realismem, tak typick˘m pro námofiní pûchotu. ·kolní rok skonãil posledním t˘dnem mûsíce kvûtna roku 1943. Cel˘ ãerven jsem mohl strávit doma v Mobile, teprve 1. ãervence mi povinnost ukládala hlásit se na Georgijské technice v Atlantû.

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 28

P E L E L I U : O P O M Í J E N Á B I T VA

Cesta vlakem z Mobile do Atlanty byla skvûlá, protoÏe soupravu táhla parní lokomotiva. Koufi pfiíjemnû vonûl do vozu a obãasné zapískání pí‰Èaly jen dotváfielo atmosféru neuspûchaného Ïivota. Na stevardy zapÛsobilo, kdyÏ se dozvûdûli, Ïe jsem na cestû do v˘cvikového stfiediska námofiní pûchoty. Hned se o mû starali lépe. Díky oficiálnímu potravinovému lístku od námofiní pûchoty jsem si v jídelním voze vyslouÏil obfií mísu v˘borného krevetového salátu a uctivé pohledy od tamûj‰ího stevarda. Dorazil jsem do Atlanty a taxík mû odvezl pfiímo na Georgijskou techniku; tam uÏ v Harrisonov˘ch kolejích dlela posádka 180 muÏÛ námofiní pûchoty. Brance ãekal podle plánu rok pln˘ v˘uky (pfiibliÏnû dva roky v mém pfiípadû), potom mûli sloÏit závûreãné zkou‰ky a pfiestûhovat se na základnu námofiní pûchoty v Quanticu ve Virginii, aby absolvovali dÛstojnick˘ v˘cvik. V‰emu velel mariÀák z povolání, kapitán Donald Payzant. Na Guadalcanalu bojoval u 1. divize námofiní pûchoty. Kromû pfiíkladné sluÏby a pÛsobení v pozici na‰eho velitele se honosil i svou láskou k námofiní pûchotû. UÏ na první pohled na nás pÛsobil jako ostfiílen˘ a zku‰en˘ dÛstojník. Nyní uÏ chápu, Ïe se mu podafiilo pfieÏít peklo a on musel b˘t rád, Ïe z toho vy‰el v celku a byl umístûn na poklidné univerzitní pÛdû. Îivot na Georgijské technice byl klidn˘ a pohodln˘. Dalo by se fiíct, Ïe tam jsme o válce skoro ani nevûdûli. Vût‰ina univerzitních kurzÛ byla nudná. Uãitelé na‰i pfiítomnost na vysoko‰kolské pÛdû otevfienû odmítali. Soustfiedit se na uãení bylo takfika nemoÏné, protoÏe jsme se dali k námofiní pûchotû, abychom bojovali, ne aby se z nás opût stali vysoko‰kol‰tí „studentíci“. Mnozí se s tím nemohli vyrovnat, takÏe na konci semestru se polovina z nás (celkem 90 muÏÛ) rozhodla propadnout, abychom se mohli pfiidat k námofiní pûchotû jako obyãejní vojáci. KdyÏ si mû námofiní dÛstojník povûfien˘ dozorem nad studiem zavolal a zeptal se mû na mÛj chab˘ prospûch, fiekl jsem mu, Ïe jsem se nepfiidal k mariÀákÛm, abych celou válku vysedával ve ‰kolních lavicích. Soucítil se mnou do té míry, Ïe mi otcovsky pfiiznal, Ïe by se nejspí‰ zachoval stejnû jako já, kdyby byl ve stejné situaci.

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 29

Jak se dûlá mariÀák

To ráno pfied na‰ím odjezdem do Náborového centra námofiní pûchoty v San Diegu v Kalifornii si nás devadesát nechal kapitán Payzant nastoupit pfied ubytovnou a mûl k nám proslov. ¤ekl, Ïe z celé posádky jsme ti nejlep‰í muÏi i mariÀáci a Ïe obdivuje na‰e odhodlání dostat se do boje. Domnívám se, Ïe to myslel upfiímnû. Po kapitánovû proslovu nás autobusy dovezly na nádraÏí. Celou cestu jsme zpívali a pokfiikovali na sebe. Koneãnû jsme jeli do války. Kdybychom tak tu‰ili, co nás ãeká! PfiibliÏnû za dva a pÛl roku jsem se pfies nádraÏí v Atlantû vracel domÛ. Jen okamÏik poté, co jsem vystoupil z vozu, abych si protáhnul nohy, pfiistoupil ke mnû mlad˘ muÏ od armádní pûchoty a potfiásl mi rukou. ¤ekl, Ïe vidûl mé ná‰ivky 1. divize námofiní pûchoty a stuÏky vojenské operace na hrudi a fiíkal si, jestli jsem náhodou nebojoval na Peleliu. KdyÏ jsem mu sdûlil, Ïe bojoval, fiekl mi, Ïe chtûl vyjádfiit svÛj nehynoucí obdiv vÛãi muÏÛm 1. divize. On slouÏil u 81. pû‰í divize (Wildcats), která na Peleliu dorazila jako na‰e posila.* Patfiil ke kulometãíkÛm. Na hfibetu Krvavého nosu ho zasáhla nepfiátelská palba a jeho kamarádi z armády ho ponechali svému osudu. Vûdûl, Ïe buì postupnû vykrvácí, nebo ho po setmûní zabijí Japonci. Na‰tûstí se ho s nasazením vlastních ÏivotÛ vydali zachránit muÏi od námofiní pûchoty a odnesli ho do bezpeãí. Také fiekl, Ïe ho na Peleliu ohromila stateãnost, zdatnost a dÛvtip mariÀákÛ do té míry, Ïe si pfiísahal, Ïe podûkuje kaÏdému veteránovi z 1. divize, jenÏ mu zkfiíÏí cestu. V Atlantû jsme nastupovali do vojenského transportního vlaku na tamûj‰ím velkém nádraÏí. Tûm, co smûfiovali do San Diega, fiíkali jednodu‰e „lidi do Dago“. Cítili jsme se skvûle, jako bychom jeli na piknik a ne do v˘cvikového tábora – a potom do války. Cesta pfies celou zemi trvala hned nûkolik dní, sice se bûhem ní nic * Spoleãnû s 1. divizí námofiní pûchoty tvofiila III. obojÏiveln˘ sbor pod vedením generálmajora Roye S. Geigera z USMC. V rámci operace Palau zaútoãila 1. divize 15. záfií 1944 na Peleliu, zatímco 81. divize obsadila ostrov Angaur a vyãlenila cel˘ pluk jako zálohu. Dne 20. fiíjna vystfiídala 81. divize 1. divizi námofiní pûchoty a do 27. listopadu obsadila cel˘ ostrov.

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 30

P E L E L I U : O P O M Í J E N Á B I T VA

zajímavého nepfiihodilo, ale rozhodnû se nedá fiíct, Ïe by nebyla zajímavá. Vût‰ina z nás zatím na západû nikdy nebyla, takÏe jsme se zájmem pozorovali krajinu. Dlouhou chvíli jsme si krátili nejen hraním karet a Ïertováním, ale také máváním, pokfiikováním a hvízdáním na v‰echny Ïeny, které jsme zahlédli. Nûkdy jsme se stravovali v jídelním voze, nûkdy vlak zastavil na vedlej‰í koleji a my se mohli najíst v restauraci v nûjaké nádraÏní hale. Na trati jsme potkávali skoro v˘luãnû váleãné transporty. Vidûli jsme dlouhé soupravy s podvalníky naloÏen˘mi tanky, dûly, náklaìáky a dal‰ím vojensk˘m vybavením. V obou smûrech nás míjelo i hodnû vlakÛ s pozemním vojskem, ‰lo pfieváÏnû o jednotky armády. Neb˘valé váleãné úsilí celého národa nám díky tomu pfiipadalo naprosto oãividné. Do San Diega jsme dorazili brzy ráno. Sbalili jsme vybavení a sefiadili se pfied vlakem. Brzy k nám pfii‰el serÏant a fiekl poddÛstojníkÛm z na‰eho vlaku, do kter˘ch autobusÛ nás mají naloÏit. SerÏant nám teenagerÛm pfiipadal star˘. Mûl na sobû, podobnû jako my, mariÀáckou uniformu ze zelené pfiíze, ale navíc mûl na hrudi stuÏky a na levém rameni zelenou francouzskou fourragére (tento opleten˘ motouz jsem pozdûji jako pfiíslu‰ník 5. pluku taktéÏ s hrdostí nosil). Honosil se navíc dal‰ími dvûma jednotliv˘mi smyãkami na vnûj‰í stranû paÏe, coÏ znamená, Ïe musel slouÏit v pluku (buì v 5., nebo 6. námofiní pûchoty), jenÏ obdrÏel toto vyznamenání od FrancouzÛ za vynikající bojovou sluÏbu za první svûtové války. SerÏant prohodil nûkolik poznámek o tom, jak nároãn˘ v˘cvik nás ãeká, ale celou dobu se tváfiil pfiátelsky a soucitnû, dalo by se fiíct i otcovsky. Jeho chování v nás vzbudilo fale‰n˘ pocit klidu a naprosto nás nepfiipravilo na to, co se stane, aÏ vystoupíme z autobusÛ. „Rozchod! Nastupte do pfiidûlen˘ch autobusÛ!“ rozkázal nakonec serÏant. „Sly‰eli jste, okamÏitû do autobusÛ!“ kfiiãeli poddÛstojníci. Jak jsme se blíÏili k San Diegu, zaãali b˘t postupnû fiíznûj‰í a fiíznûj‰í. Po nûkolika kilometrech jízdy autobusy odboãily do Náborového stfiediska námofiní pûchoty – na‰eho v˘cvikového tábora. Díval

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 31

Jak se dûlá mariÀák

jsem se úzkostlivû z okna a sledoval rÛzné ãety brancÛ, jak pochodují po ulicích na oblíbené nápûvky jednotliv˘ch instruktorÛ. Branci se tváfiili zniãenû, nûktefií dokonce zdû‰enû, z ãehoÏ jsem rozhodnû nemûl dobr˘ pocit. „V‰ichni ven z autobusÛ!“ Vybûhli jsme ven a sefiadili se do fiady s muÏi z ostatních autobusÛ, teprve potom nás rozdûlili do skupin po pfiibliÏnû ‰edesáti brancích. Kolem projelo nûkolik náklaìákÛ s muÏi z pracovních ãet, ktefií buì dokonãovali, nebo nedávno dokonãili v˘cvik. V‰ichni se na nás potmû‰ile ‰klebili a posmívali se nám: „Budéééé‰ litováááát.“ Byl to bûÏn˘ neoficiální pozdrav pro nováãky. Krátce po na‰em nástupu se k mé skupinû postavil desátník a vykfiikl: „âetó! T˘-hat! Vpravó hleì! Poklusém v klus! HÛ-á!“ BûÏeli jsme za ním uliãkami snad celé hodiny, neÏ jsme nakonec dorazili ke dvûma fiadám ubikací, které se mûly na ãas stát na‰imi domovy. My jsme nemohli popadnout dech, ale desátník se ani nezad˘chal. „âetó, zastavit, stát! Vpravó v bok!“ Dal ruce v bok a opovrÏlivû si nás prohlíÏel. „Jste banda tupcÛ,“ zafival nakonec a od té chvíle se nám to snaÏil dokázat pfii kaÏdé pfiíleÏitosti. „Já jsem desátník Doherty. Budu va‰ím instruktorem v˘cviku. Tohle je ãeta 984. Pokud si nûkterej z vás idiotÛ myslí, Ïe nemusí poslouchat m˘ rozkazy, aÈ okamÏitû vystoupí z fiady, nakopu mu prdel hned teì. Va‰e du‰e moÏná patfií Bohu, ale va‰e prdel patfií mariÀákÛm. Vy jste branci. Nejste mariÀáci. MoÏná vám úplnû chybí to, co musíte mít, pokud chcete patfiit k námofiní pûchotû.“ Nikdo se ani nepohnul, skoro jsme ani ned˘chali. V‰ichni jsme se cítili jako nicky, protoÏe jsme vûdûli, Ïe instruktor myslí váÏnû kaÏdé své slovo. Desátník Doherty nebyl Ïádn˘ obr, mohl mít tak metr sedmdesát a sedmdesát kilo. Mûl mohutn˘ hrudník, svalnaté paÏe a ploché bfiicho. Rty mûl úzké a pevnû sevfiené a jeho kÛÏe mûla zdravou barvu; pravdûpodobnû mûl irsk˘ pÛvod, stejnû jako jeho jméno. Podle pfiízvuku jsem si myslel, Ïe bude z Nové Anglie, moÏná z Bostonu. Jeho oãi mûly odstín té nejchladnûj‰í a nejzákefinûj‰í zelené, kter˘ jsem v Ïivotû vidûl. Zíral na nás jako vlk, jehoÏ jedinou

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 32

P E L E L I U : O P O M Í J E N Á B I T VA

touhou je rozsápat nás na kusy. Mûl jsem dojem, Ïe to neudûlá jen proto, aby nás námofiní pûchota mohla pouÏít jako Ïiv˘ ‰tít a ti správní mariÀáci pak mohli dob˘vat japonské pozice. Nikdo z nás ani nezapochyboval o tom, Ïe je desátník Doherty tvrd˘ jako skála. Vût‰ina mariÀákÛ vzpomíná na to, jak na nû instruktofii fivali, ale Doherty nekfiiãel vyloÏenû nahlas. Jeho hlas mûl ledovû hroziv˘ podtext, z nûhoÏ nám naskakovala husí kÛÏe. ¤íkali jsme si, Ïe jestli nás nevydûsí k smrti on, tak nás Japonci nemÛÏou dostat. I jeho zevnûj‰ek byl dokonal˘. Uniforma na nûm sedûla, jako kdyby mu ji ‰ili ti nejlep‰í krejãí pfiímo na tûlo. Záda mûl rovná jako prkno, nikdy se nehrbil. KaÏd˘ svÛj pohyb jako kdyby kopíroval z nûjaké pfiíruãky. Civilisté si vût‰inou pfiedstavují instruktory v˘cviku, jak se honosí insigniemi. I kdyby mûl Doherty tfieba v‰ech ‰est prouÏkÛ místo dvou desátnick˘ch, nemohli bychom z nûj mít vût‰í strach ani respekt. Jednu vûc jsme si uvûdomili prakticky okamÏitû – tento muÏ mûl v následujících t˘dnech rozhodovat o na‰ich Ïivotech. Doherty nás jen v˘jimeãnû cviãil na hlavním cviãi‰ti, obvykle jsme pochodovali nebo bûÏeli ve formaci na plácek u zátoky San Diego Bay. Tamûj‰í jemn˘ písek uãinil z chÛze vyãerpávající peklo, coÏ bylo pfiesnû to, co on chtûl. V tom písku jsme v˘cvikem strávili nekoneãné hodiny a dokonce nekoneãné dny. Nûkolik prvních dnÛ nás z toho v‰echny neskuteãnû bolely nohy. Zjistil jsem, Ïe kdyÏ se soustfiedím na límeãek nebo ãepici muÏe pfiede mnou nebo se snaÏím spoãítat lodû v zátoce, svaly najednou tolik nebolí. Nedalo se ani uvaÏovat o tom, Ïe bych vypadl z formace kvÛli unaven˘m nohám. Podobn˘ ãin by si totiÏ vyÏadoval trest v podobû bûhu na místû, aby se tím pr˘ nohy daly zase do pofiádku, a následné pokárání a poníÏení pfied celou ãetou. Dával jsem pfiednost bolesti pfied trestem. NeÏ jsme se na konci kaÏdé tréninkové lekce vrátili k ubikacím, Doherty nám rozkázal, abychom se zastavili, Ïe nám pfiedvede, jak se správnû drÏí pu‰ka pfii krãení a plíÏení. Nejdfiíve ov‰em postavil pu‰ku paÏbou do písku a nechal ji spadnout, potom prohlásil, Ïe kdo udûlá nûco takového, bude litovat. Pfii tolika muÏích v ãetû mi bylo podezfielé, jak ãasto Ïádal pfii této demonstraci

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 33

Jak se dûlá mariÀák

o pu‰ku právû mû. Potom nás obvykle nutil krãit se a plíÏit. MuÏi vpfiedu pochopitelnû odkopávali písek na pu‰ky tûch, ktefií se plíÏili za nimi. Nejen kvÛli tomu nás pak instruktor nutil ãistit si pu‰ky tfieba nûkolikrát za den. Velmi rychle jsme pfiijali za své staré moudro námofiní pûchoty: „Pu‰ka je nejlep‰ím pfiítelem mariÀáka.“ Pfiesnû podle toho jsme se ke sv˘m zbraním chovali. Bûhem prvních dnÛ se Doherty zeptal jednoho z brancÛ na jeho zbraÀ. KdyÏ ten ne‰Èastník odpovídal, oznaãil pu‰ku slovy „m˘ dûlo“. Instruktor mu nûco ve v‰í tichosti fiekl, branec zrudnul, vy‰el pfied budovy a do jedné ruky uchopil svÛj penis a do druhé svou pu‰ku M1. Pobíhal pak sem a tam, zatímco vykfiikoval: „To je má pu‰ka,“ zdvihl svou M1, „a tohle je m˘ dûlo,“ zalomcoval s druhou rukou, „tahle je pro Japonce,“ opût zdvihl M1, „a tahle druhá pro tebe, Bûto.“ Nemusím fiíkat, Ïe jsme si potom dávali velk˘ pozor, abychom slovo „dûlo“ pouÏívali jen v souvislosti se zbranûmi artilerie. Typick˘ den ve v˘cvikovém tábofie zaãínal budíãkem ve 4.00. Vylezli jsme ze sv˘ch paland do tmy a zimy a pokusili se obléct, oholit a najíst. Vyãerpávající den konãil veãerkou v deset hodin veãer. Mezitím nás ov‰em mohl instruktor kdykoliv pfiedvolat ke kontrole zbraní, k pofiadovému v˘cviku a k bûhu kolem pfiehlídkové plochy nebo po pláÏi. Toto zdánlivû tvrdé a bezohledné tr˘znûní se mi pozdûji vyplatilo, kdyÏ jsem zjistil, Ïe ani ve válce není na spánek ãas (pro pû‰áka to platí hned dvojnásobnû). V bitvû se dal s jistotou oãekávat jen jeden druh spánku, takov˘, ze kterého se uÏ ãlovûk nevzbudí. Bûhem prvních t˘dnÛ jsme se museli bez pfiedchozího varování dvakrát nebo tfiikrát pfiestûhovat z jednûch ubikací do jin˘ch. Rozkaz znûl: „âeto 984, bûhem deseti minut nastoupit s v˘zbrojí a v˘strojí, osobní vybavení fiádnû naskládané do lodních vakÛ.“ Vût‰inou pak následoval ‰ílen˘ rej, jak se muÏstvo pokou‰elo zabalit své vybavení. KaÏd˘ mûl jednoho nebo dva kamarády, ktefií si vzájemnû pomohli sloÏit vûci a dát tûÏké lodní vaky na záda. Poté, co ãeta proh˘bající se pod tûÏk˘m nákladem vybûhla ke sv˘m nov˘m ubikacím, nûkolik z nás zÛstalo a uklidilo uvnitfi staré budovy i kolem ní.

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 34

P E L E L I U : O P O M Í J E N Á B I T VA

âeta zatím ve formaci dorazila na nové místo, byla rozdûlena do skupin podle umístûní, dostala rozchod a shodila ze zad tûÏké vaky. Skoro okamÏitû poté, co jsme vstoupili do na‰ich nov˘ch ubikací, jsme dostali nov˘ rozkaz, abychom nastoupili k v˘cviku s pu‰kami, nábojov˘mi pásy a bajonety. Vystresovaní a pod tlakem jsme se cítili skoro neustále. Na‰emu instruktorovi se vÏdy podafiilo najít zpÛsob, jak nám znepfiíjemnit Ïivot. Jedny z ubikací, kter˘mi jsme za ná‰ v˘cvik pro‰li, se nacházely pfies plot naproti pfiistávací dráze a letecké továrnû, kde se vyrábûly strategické bombardéry B-24. Obfií ãtyfimotorové stroje tak dlouho pfielétaly nízko nad na‰í stfiechou, aÏ jeden pfiistál se zataÏen˘m podvozkem „na bfiicho“, projel plotem a zastavil se poblíÏ na‰eho baráku. Nikomu se nic nestalo, ale nûkolik z nás vybûhlo ven, abychom si havárii prohlédli zblízka. KdyÏ jsme se vrátili do ubikací, museli jsme si vyslechnout jeden z nejpropracovanûj‰ích fieãnick˘ch v˘konÛ desátníka Dohertyho o tom, jak se branci nesmí vzdalovat z urãeného prostoru bez svolení svého instruktora v˘cviku. V‰echny nás to vzalo u srdce, pfiedev‰ím zásluhou strach nahánûjícímu poãtu klikÛ a dal‰ích cvikÛ, které jsme museli provést místo obûda. Branci nízkého vzrÛstu mûli problém drÏet krok pfiedev‰ím bûhem hromadného pofiadového v˘cviku. KaÏdá ãeta mûla své „ulejváky“ – malé muÏe snaÏící se na konci formace drÏet krok. S m˘m metrem pûtasedmdesát jsem se ve formaci ãety 984 nacházel asi ve dvou tfietinách její délky. Vraceli jsme se zrovna z tréninku s bajonety, kdyÏ jsem si uvûdomil, Ïe jsem ztratil tempo a navzdory ve‰keré snaze se mi nedafií drÏet krok s ostatními. Náhle se objevil po mém boku desátník Doherty a sv˘m mraziv˘m hlasem vykfiikl: „Jestli nezaãne‰ drÏet krok, nakopnu tû do prdele tak silnû, Ïe budou muset na o‰etfiovnu odnést nás oba, protoÏe jen fakt dobrej doktor dostane moji nohu z tv˘ho zadku.“ Po tak podnûtném projevu jsem zaãal drÏet tempo a nikdy jsem ho uÏ neztratil. Postupnû se ochladilo, obzvlá‰tû v noci. Musel jsem se pfiikr˘vat pefiinou i kabátem. Nûktefií z nás si pfies pyÏama natáhli teplákové soupravy. KdyÏ pak dlouho pfied úsvitem zaznûl budíãek, vût‰ina z nás si jen nazula boty a byli jsme pfiipraveni k nástupu.

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 35

Jak se dûlá mariÀák

KaÏdé ráno po nástupu jsme vybûhli na rozcviãku do temné mlhy na velké asfaltové nástupi‰tû. Svalnat˘ instruktor tam z dfievûného pódia trápil nûkolik ãet nároãn˘mi a únavn˘mi cviky. Z amplionÛ se linuly melodie z po‰krábané desky „Three O’-Clock in the Morning“. Mûli jsme cviãit do rytmu. Monotónnost obãas naru‰ila jen za‰eptaná sprostá slova pronesená na adresu pfiíli‰ aktivního pfiedcviãitele a rÛzn˘ch instruktorÛ, ktefií procházeli kolem nás a kontrolovali, jestli se náhodou nûkdo nefláká. Nejen Ïe sílila na‰e tûla, ale také se nám zostfiil sluch, jak jsme v tom mlÏném pfiítmí naslouchali, jestli se neblíÏí instruktor – pak jsme mohli jeden ãi dva kliky vynechat, abychom si odpoãinuli. V tu dobu jsme si je‰tû neuvûdomovali, Ïe se uãíme poslouchat rozkazy pod tlakem, coÏ mohlo v budoucnu rozhodovat o na‰em bytí a nebytí. I procviãování sluchu nám pozdûji pfii‰lo vhod, kdyÏ jsme se snaÏili odhalit japonské zá‰kodníky, plíÏící se v noci kolem na‰ich pozic. Brzy jsme obdrÏeli rozkaz, abychom se pfiesunuli na stfielnici. Takovou zprávu jsme pfiijali s jásotem. Kolovala zvûst, Ïe dokonce dostaneme tradiãní ãapky s ‰irok˘m lemem jako symbol na‰í úãasti ve váleãné operaci. BohuÏel jsme zjistili, Ïe zásoby do‰ly. Cítili jsme se b˘t podvedeni a závist zahofiela v na‰ich srdcích pokaÏdé, kdyÏ jsme na stfielnici vidûli nûkoho v téhle frajerské ãapce jako vystfiiÏené z propagaãních plakátÛ. Bûhem prvního rána na stfielnici zaãal ten nejintenzivnûj‰í kurz v ostrostfielbû, kter˘ kdy jak˘koli voják jakéhokoli státu bûhem druhé svûtové války zaÏil. Na pfiípravu a stfielbu s cviãn˘mi náboji nás rozdûlili do dvojãlenn˘ch t˘mÛ. Museli jsme se nauãit správnû zamífiit, stisknout spou‰È, pouÏívat koÏen˘ popruh pfii stfielbû a mnohé dal‰í zásady. Brzy nám bylo jasné, proã nám v‰ili do loktÛ a prav˘ch ramen na‰ich teplákov˘ch souprav tlusté vycpávky. Bûhem prvního cviãení ve dvojicích jeden z muÏÛ kleãel, stál, sedûl, nebo se krãil ve správné stfielecké pozici a maãkal spou‰È a ten druh˘ s prázdn˘m nábojov˘m pásem omotan˘m kolem zápûstí pokaÏdé zatlaãil kliku závûru a tím simuloval zpûtn˘ ráz. Instruktofii v˘cviku a stfielby kolem nás neustále krouÏili jako supi a kaÏdou dvojici pravidelnû kontrolovali. V‰echno muselo

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 36

P E L E L I U : O P O M Í J E N Á B I T VA

b˘t provedeno naprosto preciznû. Brzy nás od koÏeného popruhu a rozliãn˘ch póz, do nichÏ nás instruktofii oh˘bali, bolely v‰echny kosti a svaly v tûle. Vût‰ina z nás mûla nejvût‰í problém se stfieleckou pozicí „v sedû“ (nikdy potom jsem nikoho nevidûl tuto pozici pouÏívat). ·kolitel v‰em vãetnû mnû pomáhal stejnû – opfiel se nám celou vahou shora do ramen, dokud jsme nezaujali „tu pravou pozici“. Ti, ktefií uÏ mûli se zbranûmi nûjaké zku‰enosti, rychle v‰echno zapomnûli a nauãili se to dûlat po „mariÀácku“. Pfiesnosti stfielby se v dÛleÏitosti vyrovnala pouze její bezpeãnost, kterou nám nemilosrdnû v‰tûpovali prakticky bez ustání. „Zbraní vÏdy mifite na svÛj cíl. Nikdy nemifite na nic, co nehodláte zastfielit. Zkontrolujte zbraÀ pfii pfievzetí, zda není nabitá. Mnoho nehod se stalo se zbranûmi, které ,nebyly nabité‘.“ Následující t˘den jsme dostali ostrou munici a vydali se na palebnou ãáru. Nejdfiív nás hluk v˘stfielÛ zneklidÀoval, ale brzy jsme si zvykli. Pfiipravili nás tak dÛslednû, Ïe jsme ve‰keré kroky vykonávali automaticky. Stfiíleli jsme na kruhové terãe s ãern˘m stfiedem vzdálené od nás 90, 270 a 450 metrÛ. Jiné ãety byly urãeny k obsluze terãÛ z úkrytu.* Cítil jsem se, jako kdyby byla pu‰ka ãástí mého tûla, kdyÏ stfieleck˘ dÛstojník rozkázal: „K palbû pfiipravit nalevo, k palbû pfiipravit napravo, k palbû pfiipravit na palebné ãáfie, pal.“ Soustfiedil jsem se celou svou myslí. Na kázeÀ se nedalo zapomenout. Nátlak, kterému jsme byli vystavováni kaÏd˘ den, v nás vycepoval ledovû chladn˘ cit pro ostrostfielbu. Trest za poru‰ení pravidel nicménû pfii‰el vÏdy velmi rychle a se v‰í tvrdostí. Po pfiíkazu „zastavit palbu“ se jeden muÏ vedle mû mírnû pootoãil, aby mohl nûco fiíct svému kamarádovi, pfiiãemÏ se vych˘lila i hlaveÀ jeho pu‰ky od terãÛ. Ostrozrak˘ kapitán, jenÏ velel celé stfielnici, dobûhl k onomu muÏi a kopnul ho do zadku tak silnû, aÏ se branec zaryl nosem do hlíny. Kapitán na nûj potom velmi dÛkladnû a dlouho kfiiãel. Pochopili jsme, co má na srdci. * Jedná se o cílovou oblast na stfielnici. Terãe jsou pfiipevnûné na svisl˘ch kolejnicích. Pod nimi se nachází (vût‰inou vybetonovan˘) v˘kop, v nûmÏ jiní stfielci stahují terãe a oznaãují a sãítají zásahy pro ty na dráze.

OkinawaTisk

5/2/11 7:57

Stránka 37

Jak se dûlá mariÀák

âeta 984 pak zaujala své místo v dífie pod terãi. Jak jsem si sedûl v bezpeãí v˘kopu a ãekal, aÏ kaÏdá skupina odstfiílí, napadaly mû velmi temné my‰lenky, kdykoliv se ozvalo tfiesknutí nebo zahvízdání kulky nad mou hlavou. S proslunûn˘m a ãir˘m soumrakem se jednoho dne dostavily i zkou‰ky. V‰ichni jsme mûli obavy, protoÏe nám fiekli, Ïe do zámofií nepopluje nikdo, kdo nenastfiílí dostateãn˘ poãet bodÛ pro titul „stfielec“. KdyÏ se koneãnû seãetly v˘sledky, byl jsem zklamán. Jen o dva body mi uniknul titul „v˘teãn˘ stfielec“ [expert rifleman]. Nicménû jsem i tak hrdû nosil ostrostfieleck˘ odznak ve tvaru maltézského kfiíÏe. Samozfiejmû jsem neopomnûl sdûlit yankeesk˘m kamarádÛm, Ïe nejlep‰í stfielci z na‰í ãety pocházejí z Jihu. Vrátili jsme se do náborového centra k poslední fázi v˘cviku a cítili se jako stafií mazáci. Instruktofii ov‰em na‰e pocity nesdíleli a muãili nás stejnû jako pfiedtím. Na konci osmého t˘dne na‰eho tamûj‰ího pobytu bylo oãividné, Ïe desátník Doherty a ostatní instruktofii své práci rozumí. Zocelili nás po fyzické stránce, nauãili nás to, co mûli. NejdÛleÏitûj‰í ale bylo, Ïe jsme byli tvrdí i du‰evnû. Jeden z pomocn˘ch instruktorÛ dokonce zamumlal, Ïe z nás moÏná pfiece jenom nakonec budou mariÀáci. Pozdního odpoledne 24. prosince 1943 jsme se koneãnû dostavili v zelen˘ch uniformách k nástupu bez pu‰ek a nábojov˘ch pásÛ. KaÏd˘ muÏ obdrÏel tfii odznaky námofiní pûchoty se zemûkoulí a kotvou. Dali jsme si je do kapes a odpochodovali do amfiteátru, kde uÏ na nás ãekalo nûkolik dal‰ích ãet. To byla na‰e maturita z náborového centra. Nízk˘, vlídnû vypadající major se postavil na podium a promluvil: „Úspû‰nû jste dokonãili v˘cvik a stali se námofiními pû‰áky Spojen˘ch státÛ americk˘ch. Nyní si mÛÏete pfiipevnit odznaky námofiní pûchoty, noste je s hrdostí. Na va‰ich bedrech nyní spoãívá zodpovûdnost za to, Ïe budete dodrÏovat vzne‰enou tradici námofiní pûchoty. Máte tu ãest b˘t pfiíslu‰níky nejlep‰í bojové organizace na svûtû, nyní je na vás, abyste si to zaslouÏili.“ Vytáhli jsme z kapes odznaky, dva si pfiipevnili na klopy bavlnûn˘ch uniforem a jeden na levou stranu na‰ich ãapek. Major pak fiekl nûkolik neslu‰n˘ch vtipÛ. V‰ichni jsme