Strašácká Simča Děsit povoleno!
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.fragment.cz
www.albatrosmedia.cz
A. B. Saddlewick
Strašácká Simča Děsit povoleno! – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2025
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Simc ˇ a Strašácká
A. B. Saddlewick
Přeložila Anna Kučerová
Zvláštní podekování patrí Jimu Collinsovi
Text copyright © Working Partners Limited 2012
Cover design by Nicola _eobald
Illustration copyright © Buster Books 2012
Illustrations by Sarah Horne
Translation © Anna Kučerová, 2025
ISBN tištěné verze 978-80-253-7533-4 (1. zveřejnění, 2025)
ISBN e-knihy 978-80-253-7550-1 (1. zveřejnění, 2025) (ePDF)
SKapitola první
imča netušila, jak dlouho to ještě vydrží.
Během poslední vyučovací hodiny v Jarověži děvčata předváděla své řemeslné projekty – jeden nudnější než druhý. Občas se Simče vkradla na mysl otázka, zda její spolužačky nejsou náhodou z jiné planety. Nebo snad ona byla ta vetřelkyně?
Růženka Simonová upletla malinký růžový svetřík pro svého plyšového medvídka. Sára Košárková vylisovala nekonečno květin v obrovských bichlích – narcisy, sedmikrásky, zvonky, fialky. Ale že by natrhala aspoň něco zajímavého,
třeba jedovatý břečťan nebo masožravou mucholapku? To ne.
Simča Skácelová poplácala víčko své vaničky od zmrzliny a ujistila se, že jsou všechny větrací průduchy odkryté. Čekala, až na ni přijde řada –chtěla předvést něco mnohem zajímavějšího než plyšáky a zvadlé kytky. Něco, co si všechny její spolužačky zamilují.
Slečna Konvalinková se rozhlédla po třídě. „A k tabuli teď půjde…“
Simča se naklonila dopředu.
„… Sandra.“
Kruciš, pomyslela si Simča. Sandra byla její dvojče – a můžete vsadit boty, že ať už přinesla cokoli, bude to ještě mnohem nudnější než suché kytky a nevkusné hadry pro medvěda.
Sandra si poskočila a dohopsala do čela třídy. Simča přemýšlela, co sestra asi vytáhne z toho svého růžového batůžku. Ráno jí o tom nechtěla nic říct. Že by jednorožce z růžových okvětních lístků? Nebo náramek přátelství v duhových barvách?
Ne, bylo to ještě horší.
Sandra vytáhla bílou krabici, otevřela ji a obsah ukázala překvapené slečně Konvalinkové.
Uvnitř Simča zahlédla obrovský růžový dort s nápisem z fialové cukrové polevy: „Nejlepší učitelka na světě.“
Spolužačky nadšeně tleskaly.
Simča se zakabonila. Neměly snad vyrobit něco zajímavého? Kde byly hmyzí farmy, strašidelné kostýmy nebo sklenice s houbovou marmeládou?
„Třikrát sláva slečně Kovalinkové!“ zvolala
Sandra. „Hip, hip…“
„Hurá!“ skandovaly všechny dívky – kromě
Simči.
„Děkuji,“ řekla slečna Konvalinková. „Další báječný příspěvek, Sandro. Dala bych ti zlatou hvězdičku, ale tento měsíc už jsi dosáhla maxima.“
Simča protočila oči. Pokud považujete dort za něco tak skvělého, jen počkejte, s čím přijdu já!
„Kdo dál?“ Slečna Konvalinková se rozhlédla po třídě a vzdychla. „Inu, hádám, že už všichni své výrobky předvedli. Zbývá Simča.“
Mezi děvčaty se ozvalo úpění.
„Strašáckou Simču ne!“ vykřikla Růženka z první lavice.
„Doufám, že tentokrát nepřinesla žádnou sbírku mrtvejch brouků,“ poznamenala Alenka Janová.
„Hlavně ji nenechte zase mluvit o červech!“ přidala se Zuzka Lvová. „Před chvílí jsme obědvaly.“
Sára opatrně zvedla ruku. „Můžu jít prosím na záchod, slečno?“
„Vydrž vteřinku,“ odpověděla slečna Konvalinková. „Ať už to máme za sebou.“
Simča stanula před třídou s vaničkou od zmrzliny v rukou. „Přinesla jsem svého mazlíčka,“ začala. „Jmenuje se Quentin.“
Zatímco opatrně otevírala víčko, Zuzka si zakryla oči dlaněmi.
Uvnitř ležel kamínek a k němu byl připevně-
ný kousek černé látky.
Růženka natahovala krk jako žirafa, aby nahlédla dovnitř. „Ty máš za mazlíčka šutr? S pláštíkem? A říkáš mu Quentin?“
„Říkala jsem, že je magor,“ vykřikla Sára.
„Quentin není kámen,“ opravila je Simča. „Musel mi utéct!“
Děvčata se rozpačitě zavrtěla.
„Není se čeho bát,“ dodala Simča. „Jenom divoké krysy přenášejí nemoci.“
Všechny dívky bleskurychle vyskočily na židle a daly se do křiku. Všechny – kromě Sandry.
Seděla v lavici klidná jako socha, pera srovnaná v úhledné řadě, na rtech zlomyslný úsměv. Úsměv, který si šetřila na chvíle, kdy Simču dostala do potíží.
Simča ale neměla čas starat se o sestru. Musela uklidnit třídu – a najít Quentina.
„Mohly byste prosím přestat ječet?“ požádala. „Quentin je v cizím prostředí nervózní.“ Ale
nebylo to k ničemu. Přes ty vyděšené skřeky neslyšela ani samu sebe.
Slečna Konvalinková vstala zpoza katedry a zahřměla: „Ticho!“
Ve vteřině by bylo slyšet spadnout na zem špendlík. „Slečna Skácelová na nás očividně zkouší další ze svých hloupých žertíků!“
Simča si všimla, že papíry na stole slečny Konvalinkové se daly do pohybu. Pod nimi zahlédla dlouhý černý ocas, který se mrskal tam a zpět.
„Ehm, slečno Konvalinková…,“ hlesla.
Papíry znovu zašustily a najednou se Quentin
vyšplhal na stůl, drápky škrábaly po dřevěném povrchu. Šedá srst mu trčela v chomáčích a v růžových očkách skotačila zvídavá jiskra. Postavil se na zadní a zkoumavě si prohlížel třídu.
Dívky ztuhly. S vytřeštěnýma očima sledovaly krysu.
„Na jeden den už jsi nadělala dost zmatku,“
řekla slečna Konvalinková, která Quentina zatím nezpozorovala.
„Ale slečno –“
„Ale nic! Běž za dveře a přemýšlej, cos provedla!“ Obrátila se ke třídě. „A vy okamžitě slezte z těch židlí!“
Simča se chystala malého Quentina popadnout a odejít.
Vtom krysa odcupitala na okraj stolu – a skočila. Přistála na sukni slečny Konvalinkové a zachytila se drápky. Třída vybuchla v novém kole panického kvílení.
„Co to…?“ zamumlala učitelka a začala se točit jako káča. Quentin vyděšeně vypískl, prosmýkl se jí po zádech a zmizel ve svetru. Teď už ječela i slečna Konvalinková. Zmítala se v divokém tanci a mávala rukama jako hrůzostrašný větrný mlýn.
„Nehýbejte se, slečno!“ zakřičela Simča.
Učitelka ztuhla.
Vtom jí z výstřihu vykoukl Quentinův čumák.
Slečna Konvalinková pomalu sklopila zrak.
Jakmile její pohled spočinul na kryse, hrůzou
zbledla. Simča spatřila, jak jí Quentin oplácí
úsměv – nad spodním rtem mu vykukovaly malé žluté zoubky.
Slečna Konvalinková otevřela ústa, ale nevydala ani hlásku. Roztřásla se jí kolena. Simča přiskočila a stáhla Quentina z učitelčina ramene. Ve chvíli, kdy si ho pevně přitiskla k hrudi, slečna
Konvalinková bezvládně klesla k zemi.
