/1964–2001/
© Petr Kabeš – heir Anna Kareninová, 2002
Illustration © Josef Procházka – heirs, 2002
Epilogue © Miloslav Topinka, 2002
ISBN 80-7108-223-6 (tištěné vydání)
ISBN 978-80-7108-404-4 (pdf)
ZAHÁNÍ SÁM SEBE z (výjimečného) denního ruchu
doustálených snů, jako se zahání dobytek z pastvy na noc (nebona zimu) dochlíva. Tam širost prostoru a trávy nadbytek, zde šerost – teplá tma, kopyty udusaná nebo zpřevracená sláma, chřestění řetězů.
Zahánění se děje zužující se cestou s dřevěnými postranicemi, která dosti zeširoka a nenápadně začíná ještě na pastvě. Pastviště je tou ohradou vlastně obehnáno, ale tam si jí ne snad netřeba, ale snad i nemožno všímat, většinou také stejně odděluje jen trávu od trávy.
Cesta, postranice cesty se zužují. Sužují. Poslední trávy, ioškubané s nostalgií návratu tlamami na pochodu, vyrážejí paprskovitě v trsech nakonec už jenom kolem kůlů tohoto honcoviště.
P. S. Jeden, který byl jako maturant z r. 1944 automaticky zařazen do důstojnické školy Slovenského štátu, byl stejně automaticky rovnou z ní po dobytí města Rudou armádou vyvezen do stalinského koncentráku na Sibiř. Pokud vypráví, tedy asi toto: nakupení baráků bylo tak rozlehlé, že pouze párkrát za celou dobu (vrátil se v roce 1953) spatřil dráty, jejichžobehnání lišilo koncentrák od nouzové kolonie obyčejného města.
D/
Co řeknu, to platím.
Každé slovo je třeba pokřtít.
Astronom Michael Ouenden jako důsledek své teorie ominimalizaci vzájemné přitažlivosti oběžných drah planet spojených gravitační silou „objevil“ planetu zaniklou před šestnácti milióny lety. Její místo bylo mezi Marsem aJupiterem. Pozůstatkem tehdejší zřejmé exploze planety – 90krát větší nežZemě – je pás asteroidů.
Objevenou – zmizelou planetu pojmenoval AZTEX
Přiznal, že nemá přímý důkaz oexistenci Aztexu. „Vysvětlit zmizení prstence úlomků by bylo mnohem těžší než vysvětlit zánik planety. Jsem tedy radši velkorysejší aříkám tomu planeta.“
(podle The Observer)
Pokládám otázku jak telefon.
Oblak věští svoji budoucnost zchůze lidí.
Východiska – zapadají.
Past/orální škleb.
Uzel opuštěný provazem.
Vypuštěné moře.
Pověrčivý Ďagilev při plavbě do Ameriky r. 1916 poručil kleknout svému sluhovi Vasilijovi amodlit se, zatímco sám ležel na posteli.
(podle Roberta Crafta)
„Šíleli na zemi aváleli se po podlaze.“
(zvýpovědi svědka vprocesu sPlastiky vr.1976)
Odposlouchávaný sen.
Časy, kdy se otužují mravy.
Místa, kde zdi mají uši. Časy, kdy uši budují své zdi.
Čert maluje ze�.
Vypřažená křídla.
Literární přílohu vytrhněte, přeložte arozřežte, takže bude tvořit samostatný svazeček. Časopis se přitom nepoškodí, protože příloha je přesně uprostřed.
(návod na titulním listu literární přílohy časopisu MONA)
Ohlasy němoty.
Hlas pro jeden nástroj.
Troska rozhovoru: otazník.
Tvář vuvozovkách.
Sólo slova, pantomima.
Dívenka se obrátila ke mně. „Zajímáte se okomunismus?“ zeptala se mne. Oči se jí skelně leskly austavičně si přejížděla červeným jazýčkem po rtech, jako by si chtěla slíznout drobek čokolády. „To by měl myslím každý,“ pokračovala. „Ale jak se tuzeptám nějakého mužského, hned mě začne ošahávat.“
/Raymond Chandler, Loučení sLennoxem/
Za současné situace pokládáme za mnohem nutnější analéhavější nežli nové objevy starat se ouchování adůkladný výzkum památek již objevených. Pompeje už jsou odkryty ze tří pětin ahrozí jim, že ije postihne zákon všeho živého, totiž zánik. (profesor památkové péče Alfonso de Franciscis)
Nahé hroší maso.
Podobizna okenního skla.
Hodina bez vlastností, slepé náměstí.
Hořící knihy, hranice.
Řekni jediné slovo, a� uvěřím, že ještě žiju avšechny ty rány, vytíasmích nejsou odněkud ze mě.
/Jiří Kolář, Chléb náš vezdejší/
– Co je to andante?
– Krokem.
– Jak? Myslila jsem si, že je to nějaké krásné slovo.
/Jaroslav Durych, Duše ahvězda/
Jednosměrná krajina.
Pytlík ouanga, zabavený r. 1921. Kožený pytlík obsahující: kameny pro štěstí, hadí kosti, ještěrčí čelisti, veverčí zuby, netopýří kosti, peří akosti zčerné slepice, černou ovčí vlnu, holubí srdce, krtčí kůžičky, figurky zvosku ahlíny, cukrátka zpáleného cukru smíchaná sjátry, bláto, síru, sůl, borax arostlinné jedy.
/W.B.Seabrook, Ostrov černých kouzel/
Kdo skrývá svého blázna, umře bez hlasu.
/Henri Michaux/
– Vy jste si přáli platit? – My jsme si nepřáli platit! (vrestaurantu)
Poslední slovo: seriál.
Odpovídám prvně, ptám-li se naposled?
Vypsaná ruka. /Vypsaná ruka./
Odtud se nechtělo –adodnes není odkud.
Jaro hraje na kostech podzimu.
Cos neodložil dnes, odložíš zítra.
Vyčerpal veškeré svoje nemožnosti.
Dveře, otevřená rána pokoje.
Střepiny krve.
Její nůž má moje ostří.
Jizva si mne čas rány.
Svoji přítomnost nemám na dosah.
Prošel tím peklem, nebyl to očistec.
Komáři jsou živel, dromedár nikoli.
Vyšachovaná věta.
Únava pracuje za dva.
Vyděděné dění.
Globus je povrchní.
Sídliště: anabolika velkoměsta měla motivaci.
Mateřství pavučiny.
Nahota si lakovala nehty.
Neštěstí oblečené do každého počasí.
Počasí je hypochondr.
Policajt zacházel se semaforem vrukavičkách.
Krátký rozum spříčeskem.
Učesaná verze přízraku.
Slza se zalila očima.
Sněžný jazyk, za ním žádný muž.
Oči zatlačené vsluch, hlasy našpicované do vidění.
Šapitó: nebe potu, nikde záchranná sí� snů.
Zázraky jsou nahodilé. Svítání taky.
Jeho plány – poběhlice.
Zastavená hudba, budoucnost.
Rozdráždit tak někoho do příčetnosti!
Abych nerušil jeho kruhy, šlápl jsem mu do obličeje.
Slova nestárnou ve slovnících, ale vústech.
Oloupávaje pomeranč, pláču nad cibulí.
Nazvat tragédii fraškou jen proto, že se odehrává podruhé.
Poslední slovo: seriál.
Vyrovnaný jako dluh.
– My jsme si přáli platit? – Ne, vy jste si nepřáli platit! (vrestaurantu)
EDIČNÍ POZNÁMKA
Na přání nakladatele – z důvodů bibliografických – změněn
původně uváděný název čtvrtého svazku autorovy komponované retrospektivy Těžítka na zde přítomná Těžítka,ta těžítka.
OBEHNÁN DEŠTĚM JAKO OSTNATÝM
Výbor textů z objemnějších sloh, které zůstávaly od jejich vzniku autorem nedotčené a nečtené. Za jejich zachování aaž příliš shovívavý průběr dávnější, tedy impuls prvotní, vděčím Anně Kareninové. Za přátelsky navigující přečtení zvažovaných textů děkuji Miloslavu Topinkovi.
Anevyslovitelný obdiv patří slečně Haně Klímové znakladatelství Atlantis za luštění a přepis zasutého rukopisu.
TĚŽÍTKA
Poznámka autora k 1. knižnímu vydání (Mladá fronta, 1994): „Jakákoli datace byla by zavádějící. Letité výpisky z četby jsem aplikoval v druhé polovině šedesátých let pro časopiseckou potřebu Sešitů. Tvořily organické součásti pozdějších sbírek veršů, postupně přibývaly maximy vlastní, zejména vosmdesátých letech jsem je sdružoval pro samizdatové Obsahy. V konečné redakci z roku 1992 jsem vyřadil citace příliš dobové.
Děkuji paní Zdeně Phillipsové za její inspirující zájem aochotu při přepisech samizdatových i pozdějších a výboru Českého literárního fondu za poskytnutí stipendia nadokončení titulu.“
Dovětek k vydání nynějšímu byl by opakováním zmínky o„konečné redakci“: opět jsem některé části textu, vlastní icitace, vypustil či přesunul a jiné doplnil, uskupení souboru se místy liší.
TĚŠÍTKA
Pokud věnování či připsání netvoří část názvu, neuvádím je.
Eugen Brikcius Nedávno jsme se vrátili do přirozeného času (Reflex, 1999, č. 45)
Michael Arenz A tak tomu také je (z německého rukopisu
Und so ist es ja auch pro tuto knihu přeložil Ludvík Kundera)
D. Ž. Bor Jakpak asi žije můj obličej? (z rukopisu; Tvar, 2001, č. 16)
Vladimíra Čerepková Naproti dlouhému Á (Tělesná schránka, 1992–1996, ze svazku Básně, 2001)
Jiří Gruša Panorama (Der Babylonwald. Gedichte 1988, 1991; Les Babylon – Bludné kameny, 1998, zněmčiny přeložil Tomáš Kafka)
Jiří Gruša Vzkaz Všekaz (Grušas Wacht am Rhein, 2001)
Ivan Martin Jirous Petrovi Kabešovi (Magorova vanitas, 1999)
Petr Král Český ráj (Staronový kontinent, 1997)
Jiří Rulf Zaslepená ulice (Nebezpečné dny, 1996)
Pavel Šrut Tak na tvou žádost o sobě (Malá domů, 1979; Brožované básně, 2000)
Iwan Wernisch A není snad proč býti vesel? (Loutky, 1970)
Pavel Zajíček 66. (z rukopisu)
A jelikož Těžítka, ta těžítka jsou svazkem závěrečným, považoval bych za nehorázné nepokusit se poděkovat především dvěma ženám: Jitka Uhdeová svým soustředěným apřátelským stejně jako profesionálním zájmem dokázala přimět autora k ohlédnutím, která by jinak těžko podstupoval. A nebýt výjimečné a tak vzácně nejbližší Anny Kareninové, těžko by se dobral kroků a vhledů napřených dopředu. Stisk ruky patří ovšem letité věrnosti kamaráda Josefa Procházky, který výtvarně a graficky dával peče� všem čtyřem svazkům. A nejinak každému, kdo se na konečném tvaru knih podíleli. Děkuji.
červenec 2002 P. K.
Petr Kabeš TĚŽÍTKA, TA TĚŽÍTKA
Doslov napsal Miloslav Topinka. Obálku a grafickou úpravu navrhl Josef Procházka. K vydání připravila Jitka Uhdeová.
Sazbu písmem Garamond a e-knihu připravil Vladimír Ludva.
Vydalo roku 2025 nakladatelství ATLANTIS, spol. s r. o., Česká 15, 602 00 Brno www.atlantis-brno.cz
První elektronické vydání (elektronická verze 1. tištěného vydání, Atlantis 2002).
Tištěné vydání vyšlo za přispění Nadačního fondu Obce spisovatelů.
E-kniha a všechny její části jsou chráněny autorským právem.
Žádná část e-knihy nesmí být rozmnožována a rozšiřována bez předchozího písemného svolení nakladatelství.