GREENWICHSKÝ PALÁC Léto 1534
V
tepaném stříbře zrcadla vypadáme jako dva bezhlavé pří zraky - tváře nám zakrývají černé kápě. Odhrnu si hustý závoj. Objeví se maska zlatého sokola. Ostrý zobák zdobí zlatý smalt, roztažené obočí mosaz. Peří na hlavě a hrdle krášlí zlatem protkávaný brokát, mění se a pableskuje jako kropenaté peří so kola, jako kdyby ptáka v letu stihla Midasova kletba a proměnil se ve zlato. Stáhnu si masku přes své světle hnědé vlasy a odhalím svou smetanovou pleť a tajemný úsměv. „A můžete se přestat tak tvářit," řekne Anna, odhrne si kápi a vztyčí hlavu, abych jí mohla zvednout závoj a vysvobodit ji z masky. • " A•Jake" ,,Tak falešně. Pokrytecky. Na co myslíte?" Ústa dvořana jsou vždy plná nevyřčených slov. ,,Napadlo mě, že v tomto převleku bude těžké tančit," vymýšlím si. ,,Stěží je v něm vidět." ,,Jsme tady, abychom byly viděny, nikoli abychom viděly."
7