9788090964112

Když se lekne kůň Mrzne. Ale opravdu hodně. Když ráno vidím námrazu na autě a na teploměru minus patnáct stupňů, v duchu si nadávám, že jsem nevstal aspoň o deset minut dřív. Do toho hustě sněží a zdá se, že toho dneska asi moc nenalítáme. Ale už když se o půl hodiny později drncám po panelové cestě k základně, přestává. Celé ráno se nic neděje, a tak si můžu aspoň na chvíli lehnout. Postel už jsem v životě rozestlával a zase uklízel tolikrát, že mi to trvá možná minutu. Tedy v práci, doma mi to z nějakého důvodu tak rychle nejde. Přijdu do skladu, kde máme kromě stříkaček a dalšího lékařského vybavení i pár poliček s lůžkovinami. Vezmu si polštář, prostěradlo, ručník, zelený povlak na deku a všechno si to odnesu na lékařský pokoj. Někteří kolegové si nosí i vlastní spacák, já v zimě navíc dvě teplejší deky. Povlíkám postel a u toho mě napadá, že už to na letecké záchrance dělám víc než deset let. Sedám si k počítači a ze zvědavosti hledám, kolik mám k dnešnímu dni vzletů a výjezdů. Dohromady 3 289. To není zrovna málo. I když třeba proti svému šéfovi jsem pořád začátečník. První případ dnes přichází až odpoledne. Akutní výzva. To jsou případy, o kterých zpočátku skoro nic nevíme. Jakmile dispečerka v prvních vteřinách telefonátu usoudí, že jde o vážnou věc určenou pro vrtulník, stiskne tlačítko a nám se rozezní pager. Teprve pak zjišťuje podrobnosti, které nám následně předá na palubu. Znamená to, že při startu motorů ještě mnohdy netušíme, jestli letíme do Jaroměře nebo do Chlumce, k dopravní nehodě nebo k zástavě oběhu či jestli je pacientovi osm nebo osmdesát. 47