Jak se projevuje typický introvert? Když má promluvit, nejdřív si to pořádně promyslí. Mluví spíš potichu a občas nevýrazně.
1.2. Jak k introvertům přistupuje společnost?
Raději poslouchá, než mluví. Nejdřív pozoruje a až potom jedná. Rád pracuje soustředěně na jedné věci. Upřednostňuje čas o samotě. O svých osobních věcech mluví jen výjimečně a jen s vybranými lidmi. Často působí klidně, uzavřeně, nepřístupně. Zajímá se o míň věcí, ale jde víc do hloubky. Často si bere věci osobně a konflikty ho vyčerpávají.
Nám introvertům bývá tak trochu vnucováno, že naše mlčenlivost a potřeba být často o samotě je divná, že bychom se měli umět víc bavit a zapojit se, když se baví druzí. Je jen na nás, abychom vnímání introvertů začali ve společnosti měnit. Nepotřebujeme, aby za nás druzí rozhodovali, kdy se máme bavit a jakým způsobem. Nepotřebujeme, aby nás někdo nutil do zábavy a veselí, když se na to necítíme. Jaký společenský stereotyp je podle mě potřeba obzvlášť změnit? To, že jsme jako introverti psychicky labilní…
Jak se projevuje typický extrovert? Často mluví spontánně, aniž by si to musel promýšlet. Mluví často nahlas. Rovnou jedná. Rád střídá činnosti. Rád je v kolektivu. Raději mluví, než poslouchá. Rád mluví o sobě. Občas působí nervózně, netrpělivě, potřebuje akci a chce věci rychle. Nebere si věci moc osobně a konflikty se tolik netrápí.
Možná jste si se svým introvertním nastavením také doteď připadali divní, jiní a nepochopení. Společnost nám všem dlouhodobě formuje názor na tiché a introvertní lidi. Ve spoustě mainstreamových filmů je nám ukazováno, že je správné být v partě kamarádů či kamarádek, bavit se, chodit mezi lidi, pustit se náhodně do řeči s někým úplně cizím… A popkultura má na společnost a na její očekávání od našeho života velký vliv. O sociálních sítích nemluvě. Ano, může být, že druzí, kteří jsou víc společenští, nechápou vaši potřebu držet se zpátky. Pokud si ale nebudete připadat divní vy, nemůžou vám druzí tuto myšlenku vnutit. Oni vám sice v dobré víře chtějí pomoct – vy ale máte své potřeby a své nastavení, tak si za nimi stůjte. Není potřeba návody, jak se máte správně chovat, akceptovat. Je ale potřeba začít chápat, že ostatní to nechápou - jejich nastavení je jiné než vaše. A pokud mají rodinní příslušníci strach, že je vaše mlčenlivost známkou psychických potíží, ubezpečte je, že to není ten případ. Prostě jste jen rádi o samotě; ve svém světě, ze kterého mezi druhé vystupujete jen občas. Je to tak v pořádku, protože vy jste v pořádku. Když ujistíte druhé, že je vám ve vašem světě dobře, a neuchylujete se do něj proto, že si se sebou nevíte rady, je to cesta k většímu pochopení a respektování bez otazníků a obav ze strany vašich blízkých.
16
17