PROLOG
3:45ráno,kdesinahraniciÍránu
Hraničnístanovištějsmenechalizasebou.Teďbylo třebasenepozorovanědostatkautu.Silnicemělaležetkousekpřednámi.Prozatímalehvězdnáoblohaosvětlovala pouzenekonečnépahorkypřipomínajícístaleténáhrobní kameny,jejichžklidrušilajenomvětremhnanáprachová oblaka.VousatýmužjménemBabrak,kterýšelvčelešestičlennérodiny,sezahřívalposkakováním.Zavalitýkluksnehezkyzjizvenýmobličejem,kterývrucenervózněžmoulal cigaretu,jejnapodobil.
StejnějakojátobyliAfgháncinacestědoÍránu.Nikdo znásnemělvízaanipas.Namístotohovšichnizaplatilipašerákovi,kterýnáspřeshranicivedlpotajmuskrzehorský průsmyk.Nadruhéstraněmělčekatodvozdoíránského hlavníhoměstaTeheránu.
Vdálceseobjevilosvětlo.Všichniztuhli.Zjizvenýchlapecupustilnedopalek.Několikvteřinseozývalojenskučenívětru.Přerušilhovýstřel,změněnýhorskouozvěnou vhlubokýrachot.„Policajti!Pryč!“štěklpašerákasprintemvyběhldotmypředsebou.Babrakajehorodinamu bylivpatách.Cítiljsem,jaksemitělemažpokonečky prstůrozléváadrenalin.Vyběhljsemzanimi.Okolnísvět seslilvjednurozmazanounejasnouskvrnu.
Netuším,jakdlouhojsemutíkal.Vzpomínámsijen, jaksenapozadískalkonečněvynořilasilniceananíčerná siluetapick-upu.PašerákbleskověpootvíraldveřeaBabrak sesněkolikačlenysvérodinyvrhldovnitř.Jakonapovelza
sebouzabouchlivšechnyčtverydveře.Mojíjedinoušancí bylakorba.Chytiljsemsebočnice,skočilaucítilnárazna tvrdédno.
Chtěljsemvstát,vtenmomentsealeozvalozakašlání motoruapick-upserozjeltakprudce,ažjsemztratilrovnováhu.Kluksezjizvenýmobličejemsenásneobratným kolébavýmběhemsnažildostihnout.Vposledníchvílise rukamazvenkuzavěsilnaujíždějícíkorbu.Pokoušelsevytáhnoutnahoru,baculatérucemuvšakzbočniceklouzaly anohybezmocněvláčelpokamenitémterénu.Chtěljsem kněmunatáhnoutruku.Dřívnežjsemtostihludělat,se všakjakýmsizázrakemnakonecpřecejenomnahoruvyškrábalsám.Několikmetrůzanímklopýtalještěstařec vrozevlátétunice,užalenemělšanci.Jehopostavaběhem několikavteřinzmizelavetmě.
Chvílijsemslyšeljenrachotmotoru. Možnátovzdali, blesklomihlavouaadrenalinovésevřenívemnětrochupovolilo.Vtenmomentsevšakzanámirozsvítilydvapáry automobilovýchreflektorůaozvalydalšídvavýstřely.Pašerákstrhlvolantasjelzesilnicenatolikostře,žejsemznova upadl.„Stůj!“křičelzjizvenýkluk,kterýsebouokorbu tloukljakohadrovápanenka.Řidičsealejendálsebejistě řítilskrzekamenitýterén.Nejspíštouhlezkratkounejelpoprvé.
Pochvílijsmejesetřásli–nebotoopravduvzdali. Říkáse,žedoněkterýchpašeráckýchoblastísepohraničnícineodváží.Ještěněkolikminutpick-updrncalskalami skrzenaprostoutmu.Zjizvenýkluksivedleměotíralzkrvavenýobličejdotrička.Paksevdálcepřednámivynořil
shluksvětel.Prvnííránskávesnice.Poprvéjsembylmimo
Afghánistán.Vůbecmětoalenezajímalo.Teprveteďjsem siuvědomil,žejsemsinarazilholeňažetozatraceněbolí.
POPRVÉVCIZINĚ
Nežnášpick-updorazildoprvnííránskévesnice,začínalo užsvítat.Celoudobujsemsedělnakorběstímzjizveným chlapcem.Vesnicesenaprvnípohledodtěchafghánských toliknelišila.Štěrkovitácestasevinulamezidesítkamineuspořádanýchcihlovýchdomků.Předjednímvlálonašňůře prádloaujinéhostálapečlivěsrovnanáhromadadřeva, rozvalenézdiavysklenáoknaněkolikadalšíchstavenívšak napovídaly,žetadystejnějakovAfghánistánuobyvatelé odcházejízapracídoměst.
Nikdeještěnebyloaniživáčka,snadjenkroměstáda koz,kterésepředpick-upemsmekotemrozutekly.Unásna vesnicijsteužzasvítánípotkalifarmářevyrážejícínapole, ženyvěšícíprádlonebodětiprohánějícíklacíkemstarékolo.
Skupinazaparkovanýchautisatelityvoknechvšaknapovídaly,žedětitadymístoproháněníkolasledujítelevizi aručnídřinanapoliužnejspíšnikohonezajímá.Nebýtté zatracenéválky,třebabytakvypadaliafghánskývenkov.
Vůzzastavilubránydvoraobehnanéhovysokouzdí, kterýjakobydoprostévsinepatřil.Muž,kterýjizřejmě střežil,gestempozdravilpašeráka.Nanásseaninepodíval. „Čekalitamnanáspolicajti,“utrousilkněmuvyčerpaně pašerák.„Zařízeníchcipříštěpříplatek.Jestlitadymám chcípnout,aťztýhledíryvypadnouaspoňmýděti.“
„Sešhrdina,cozachraňujepotřebný.HotovejJames Bond.Cochcešvíc?“mrknulnanějstrážce.Vytáhlzkapsy malýčernýovladačanamířiljejnabránu.
Tepanákřídlaseautomatickyotevřela.Uvnitřstála řadastejnýchpick-upůjakotennáš.Skupinaurostlých mužůnaněskládalakrabice.„Sem!“přikázalpašerák.Tělemčástečnězakrylvýhledarychlýmigestynáspoháněl zautapryč.
Zavedlnáskdvířkámhnedzavjezdemapootevřelje. Zevnitřvyvanulsmradpotuasnadiněčehohoršího.Vešli jsmedomalémístnostibeznábytku.Jedinéokénkomatně osvětlovaloněkoliklidskýchsiluetležícíchnaomšelýchkobercích.
„Počkátetu,“prohlásilpašerák.„Ažtobudebezpečné, odvezemevásdoTeheránu.Prozatímzůstanetetady,“Bleskověseprosmýkldveřmiazamklzasebou.Babrak.Ten vousatýmuž,kterýpřišelsešestičlennourodinou,zakřičel několiknadávekazabušildodveřípěstí.Zůstalynehybné. „Ženástonenapadlo.Užjsmemohlibýtvenku.Stačilozaklepat!“ozvaloseposměšnězchumlutělnazemi.Chápal jsemBabraka.Nemělotoalesmysl.
Sundaljsembatohahledalmísto,kamsinaděravých azablácenýchkobercíchsednout.Vtomchumluvpravoode dveříleželopětklukůpřibližněvmémvěku.Vedlenichsi postupněposedalinověpříchozí–Babraksesvourodinou, zjizvenýmladíkzkorbyajá.Přestožejsmebylinamačkaní jakokozyvchlívku,prostorpodoknemzůstalvolný.Stál podnímkyblík,zněhožselinulodpornýsmrad.Jakdlouho tadyužtiklucimůžoubýt?
Původníobyvatelepokojejsmenejspíšvyrušilize spánkuanašeskupinamělazaseboucelonočnípouť.Brzy seozývalochrápání.Jájsemaleužusnoutnedokázal.Pro-
zatímseveškerémojeobavyinadějeupínalykíránskéhranici.Jejímpřechodemzeměsicespadlobrovskýkámen,najednousealepředemnouotevíraloneznámo,nakteréjsem
předtímnepomyslel.Chvílijsemmělchuťradostípraštitdo zdi,neopustilměvšakještěšokztoho,jakmálochybělo ktomu,abysejedenzkamennýchpahorkůproměnilvmůj náhrobek.
Zmyšlenekměvyrušilpachcigaretovéhokouře.Linul seodtohozjizvenéhokluka.Takéužzřejměvzdaldalší spánek.Gestemminabídl.Odmítljsem,nacigaretyunás navesnicinikdoneměl,anakouřjsemtaknebylzvyklý.
Poprvéjsemsihoprohlédlzblízka.Každéjehookomířilojinam.Jizvysetáhlypodélněpřesceloujeholevoutvář. Teďbylynavícpřekrytézaschloukrví,cožjimdodávalo nahrozivosti.Jinakvšakjehobuclatýobličejzdobildobrotivýúsměvdodávajícímuvzhledpřerostléhoplyšového medvídka.
„Salam,“pozdravilanatáhlkemněpravačku.„Jmenuju seFaisal.“Každéafghánskéjménomásvůjvýznam.Faisal znamená soudce.
„Ahmad,“odpověděljsemtlumenýmhlasem,abychnebudilostatní.Toznamená úctyhodný
„Čímseživítvojirodiče?“
Aťužšloomanžele,přátele,nebojennáhodnékolemjdoucí,seznamovánímávAfghánistánupřesnápravidla.Patřímeziněipoloženíněkolikazdvořilostníchotázek týkajícíchserodinyaobživy.VAfghánistánumávlastně přesnápravidlaceláspolečnost.Jezvláštní,žejeprávětakovázeměvchaosu.
„Costounohoumáš?Nenízlomená,že?“zeptalse Faisalzvědavě,jakmileseznamovacírituálskončil.
„Inšalláh,dá-liBůh,takne,“odpověděljsem.Kdyby bylazlomená,nemohlbychpokračovatapašerácibymě možnánechalitady.Nehodlaljsemsiteďtakovýmimyšlenkamipodlamovatnáladu.„Pročnástadyzamkli?“otázal jsemse.
„Pašerácikroměnáspřevážejíicennějšízásilky,“usmál sezáhadněFaisalanamojinohuúplnězapomněl.„Kdoby chtělohrozitmakovéinvesticekvůliněkolikažebrákům?“
Začínalomisvítat.Vmojívesnicisevětšinarodinživilafarmařenímnamalýchpolíčcích.Vsezóněobdělávaliod svítánídozápadupšenicinebokukuřici,znichžsepakpekl chléb,nebojepovečerechvařilinadohněm.Bohatšílidé chovaliidobyteknebopěstovaliovoce.Předlonijsemale pomáhaljednomuzpěstitelůvykácetčástsadusgranátovýmijablky,kterénahradilvlčímimáky.Mákynepotřebují tolikzávlahyarychlejeprodáte.Nikdoalenebylpyšnýna to,coseznichpakvyrábělo.
„Všechnoopiumzafghánskýchmákůsetudypašuje doÍránuadálnazápad,“potvrdilFaisalmojeúvahy.„Jen doplnilijednukomoditudruhou.Námi.Nechtějíalekvůli pármigrantůmvyzraditsvojetrasy,stanovištěnebopracovníky.“
Dveřemístnostiseznovuotevřely.Několikspících klukůseprobraloazmateněserozhlédlipozdrojihluku. Průvodcehodilbezeslovadovnitřdvapšeničnéchleby zvané naan abalíkvod.Znovazavřelazamknuldřív,nežse Babrakstačilvrhnoutkedveřím.„Zatohlejsemtidalpadesáttisíc?“křiklazalomcovalklikou.Dosáhlalejentoho, žeseprobralizbytekspáčů.
