↑ Harmonizující chovný pár amadiny Gouldové – vlevo přírodní fialovoprsá žlutohlavá samice, vpravo lutino samec žlutohlavý s nestandardně zbarvenou hlavou
Věk ptáků a chovná sezóna Amadiny Gouldové by se měly zařazovat do chovu až ve věku jednoho roku. Podle mých zkušeností postačuje, je ‑li sameček starý 9 měsíců a samička 9–12 měsíců. U nás se obvykle za optimální začátek sezóny považuje říjen až listopad, konec zhruba v březnu, tedy se více či méně kryje s obdobím hnízdění ptáků v přírodě. Znám však i chovy, kde probíhá chovná sezóna v létě, tedy v otočeném režimu, než je tomu u ptáků v přírodě, i když ne otočeném ve smyslu ročního období, ale ve smyslu kalendářního roku. Mně se však letní chovná sezóna neosvědčila, i když nechávám některé páry hnízdit i v tomto období. Zimní sezóna (překrývající se víceméně s obdobím hnízdění v stanovištích) se mi osvědčila mnohem lépe. Tok a páření Vybrané ptáky umístíme do klece nebo voliéry dle výběru (o druzích chovných zařízení píši ve speciální kapitole). Po umístění ptactva do chovné klece se začne sameček dvořit samičce. Tokání se uskutečňuje na bidle. Samec sedí naproti samici a natažením celého těla ukazuje celou svou barevnou krásu, přičemž načechrá peří zejména na zadní části hlavy a peří vespod těla postaví tak, že fialová prsa ještě více vyniknou. Ocas obrací k samici, aby se modrá kostrč stala viditelnou. Samec se
54
Chov v lidské péči
↑ Pár amadiny Gouldové při tokaní s typickým postojem samce (vlevo)
↑ Pářící se amadiny Gouldové
uklání před samicí a dotýká se bidla hrotem zobáku. Pak následuje v této póze nejdříve rychlé třesení hlavy směrem do strany – nyní už ve vzpřímené poloze – pomalé otáčení hlavy sem i tam, přičemž pták nyní zpívá se zavřeným zobákem skloněným na prsa. Během zpěvu předvádějí samečci tokavý – pářící tanec tím způsobem, že vyskakují na bidýlku do výšky několik milimetrů. Pokud samičce sameček vyhovuje a je připravena k páření, prohne se skoro do vodorovné polohy, rychle vibruje ocáskem a provádí podobné třesy hlavy jako sameček. Celým tělem vibruje a pak obrátí ocas směrem k samečkovi. Sameček obvykle musí své tokání opakovat, zatímco samička projeví připravenost k páření. Po poskytnutí hnízdní budky, zvláště pokud
je pár v dokonalém toku, během několika minut sameček provede „obhlídku“ budky, aniž by do ní vstoupil. Po něm do budky nakoukne samička. Pokud se jí zamlouvá, obhlédne si ji důkladněji. Následně sameček nosí hnízdní materiál, buduje hnízdo a samička ho pozoruje. Když je hnízdo hotové, ale občas i během jeho stavby, samička aktivně zasahuje a začne ho upravovat. Sameček jí nosí další seno a další úpravy obvykle dělají spolu. Pokud samička neprojeví o budku zájem, obvykle o ni hned ztratí zájem i sameček. Hnízdní budky Musíme si uvědomit, že amadiny Gouldové v přírodě hnízdí v dutinách stromů, ve kterých je relativní tma, mají obvykle delší vstupní chodbičku, jsou prostorné a obvykle se v nich dobře udržuje optimální mikroklima. Z těchto poznatků bychom měli vycházet i v chovech v zajetí a hnízdní budky přizpůsobit tak, aby co nejvíce připomínaly jejich přirozené hnízdiště. Na stavbu hnízda (výstelku budky) používám sisal, kokosové vlákno, případně jemné, dobře usušené seno. U sena se mi však stávalo, že začalo plesnivět, zejména pokud bylo v budce mnoho mláďat. V poslední době používám už jen sisal a kokosové vlákno, které v souvislosti s typem budek, jež používám, dávají velmi dobré výsledky. Amadiny Gouldové obvykle postaví krásné hnízdo v budce a vypletou celý vnitřek. Nemusí to však být u každého páru stejné, některé páry budku jen provizorně vyloží. Před zavěšením dávám do budky hnízdní materiál a vyformuji ho provizorně tak, aby byla prohlubeň uprostřed hnízdní části budky. Další hnízdní materiál poskytuji páru na roštu klece. Není však nutné ho dávat příliš. Po několika dnech, pokud se mi už zdá, že pár dokončil stavbu hnízdní dutiny, hnízdní materiál z klece odstraním. Nedochází tak k „zanesení“ snůšky a sameček nevyvíjí zbytečnou
↑ Amadiny Gouldové ve volné přírodě hnízdí v dutinách stromů – mládě před hnízdní dutinou • Foto: M. Fidler
aktivitu s hnízdním materiálem, kterou by zejména během inkubace rušil samičku. Po ukončení stavby hnízdní dutiny – vystlání budky do tvaru, který páru vyhovuje – pár tráví v budce na hnízdě společně hodně času. Z budky se ozývají jemné zvuky, které jsou spojeny s udomácňováním se a pářením. Začátek chovné sezóny U nás se obvykle za optimální začátek sezóny považuje říjen až listopad, konec zhruba v březnu, tedy se víceméně kryje s obdobím hnízdění ptáků v přírodě. Jak jsem již uvedl, mně se letní chovná sezóna neosvědčila, i když nechávám některé páry hnízdit i v tomto období. Zimní
↑ Mladý lutino žlutohlavý pár s nestandardním zbarvením hlavy
Chov v lidské péči
55
↑ Modrý (částečně modrý) fialovoprsý černohlavý pár
Jak ovlivňují mutace zbarvení amadiny Gouldové
V průběhu evoluce je každý genom zvířat vystaven mutačnímu tlaku. Ptáci s mutací v genech pro zbarvení se vyskytují i ve volné přírodě, jako např. bílé vrány či bílí nebo žlutí vrabci… Jakákoliv odchylka od přirozeného zbarvení je do značné míry u volně žijících zvířat rychle eliminována. Tito ptáci se zdržují v původním hejnu, které je odlišně zbarvené a které má své přirozené predátory. Predátor, aby byl úspěšný, si musí v hejnu vytipovat jedince, jehož bude pronásledovat. Při stejném zbarvení mu zbývá volba pronásledovat nejprve starší nebo nemocné jedince, kteří jsou méně výkonní, čili jejich útěk je ztížený. Pokud se však v takovém hejnu vyskytne pták se změněným zbarvením (s mutací) a pokud je tato forma bledší a snadněji odlišitelná, je to pro oko predátora jako černá tečka
78
Genetika
v terči. Chov v zajetí však poskytuje příležitost k záměrnému šlechtění za účelem získání nových barevných variací, podmíněných geneticky, a je v zájmu chovatele je stabilizovat a rozmnožit. Takže místo neúprosného predátora v chovech nastupuje opak, a to pečlivý chovatel, který je výskyt nové mutace schopen dostatečně odborně posoudit a podchytit (rozmnožit).
Nová mutace nebo posílení znaku u existující mutace
Občas vznikne v zajetí nová mutace, a pokud se to stane, přichází dilema. Pokusit se o ustálit novou mutaci, nebo ji ignorovat? Rozhodnutí bude téměř jistě záviset na postoji každého chovatele k rozmnožení ptáků, u nichž se objevila nová mutace. Na jedné straně jsou chovatelé, kteří berou výzvu vyšlechtění „nové“ barevné nebo postavové mutace za svou a rozšíří tak chov tohoto druhu o něco nového. Na druhé straně jsou ti, kteří chtějí chovat pouze přírodně
zbarvené ptáky. Rozhodnutí je vždy individuální. V chovatelství by měl existovat prostor pro oba postoje. Jedna věc je jistá, rozmnožení ptáků s požadovanou mutací je práce pro odborníka. K tomu, aby chovatel vůbec věděl, že se mu v chovu objevila nová mutace, musí znát ty, které již existují. Pokud se stane, že se nová objeví, je třeba, aby měl chovatel dostatek znalostí z genetiky.
Problémy ptáků s mutací v genech pro zbarvení
Jedním z důvodů vysoké eliminace mutací z populace je, že mají často jiné vady, které s jejich barvou opeření nesouvisejí. Jde zejména o letální mutace, které nejsou slučitelné se životem jedinců. Mnoho problémů se v nedávné minulosti vyskytlo právě při objevení a odchovu lutino mutace. Tato mutace se objevila nezávisle v Jižní Austrálii, Novém Jižním Walesu, Belgii a USA. Ze začátku bylo problematické ji stabilizovat. V současnosti je již skoro běžně k prodeji. Jedním z největších problémů bylo, že biologičtí rodiče odmítali krmit tyto mladé lutino ptáky. Ještě i v současnosti mladí s lutino mutací mají vysokou mortalitu, což může být způsobeno právě příbuzenskou plemenitbou. Nastupují i problémy s očima, protože jim v nich chybí tmavý pigment, a proto jsou méně odolní vůči silnějšímu světlu. Další problémy, které se mohou objevit s rozmnožením požadovaných mutačních ptáků: • zejména ve voliérových chovech je nemusejí ostatní ptáci přijmout, protože může jít o takovou změnu, že se stávající mutaci nepodobají • ptáci s požadovanou mutací problematicky zvládají stresové situace způsobené extrémními teplotami nebo jinými klimatickými podmínkami • ptáci s požadovanou mutací jsou obvykle málo plodní a jejich snůšky jsou málo početné
↑ Lutino pár s nestandardně zbarvenými hlavami – vlevo červenohlavý samec, vpravo žlutohlavá samice
•
rodiče odmítají krmit mláďata, pokud se včas nepoužijí náhradní rodiče, může dojít k úplné ztrátě potomstva
Párový – klecový či voliérový chov?
Párování mutačních ptáků musí podléhat důkladné selekci. Voliérový chov není vhodný z několika důvodů, které jsem popsal už v kapitole zaměřené na druhy chovných zařízení. 1) Ptáci si ve voliérách sami vybírají své partnery, ale pokud chceme udržet ptáka s požadovanou mutací, musí
↑ Chůvička japonská – (Lonchura domestica) je vynikající náhradní rodič
Genetika
79
Fenotyp F1: • 100 % samečků červenohlavých štěpitelných na černou • 100 % samiček černohlavých
↑ Jednofaktoroví pasteloví zelení fialovoprsí červenohlaví samci – amadiny Gouldové se dají úspěšně obarvit červeným barvivem určeným kanárům, vlevo barvený jedinec • Foto: R. Veselý
aktivity žádný vliv, projevuje se stejně u všech tří zbarvení hlavy. Pokud je samička dospělá a její zobák se zbarvil do černa, je toto zbarvení nejvýraznější během vrcholu pohlavní aktivity – hnízdění. Po jeho ukončení toto zbarvení sice ztratí na intenzitě, avšak nikdy zcela nezmizí.
2. párování Pokud spárujeme červenohlavého samečka s černohlavou samičkou, všechna mláďata budou červenohlavá, ale samečci budou štěpit na černou barvu hlavy. Tato informace je velmi důležitá, protože ukazuje, že gen zodpovědný za černou barvu hlavy a gen pro červenou barvu opeření je umístěn na pohlavním chromozomu, a proto je vázán na pohlaví. Gen pro žlutou barvu hlavy se dědí jako autosomální znak, a proto je umístěn na autosomálním chromozomu, tedy není vázán na pohlaví. Rodičovská generace (P): RR; ii červenohlavý samec × r; Y; ii černohlavá samice G: samec Ri
Příklady párování: 1. párování Rodičovská generace (P):
; samice ri
, Yi
Ri
rr; ii černohlavý samec ×
ri
Rr; ii
Yi
R; Y; ii
R; Y; ii červenohlavá samice G: samec ri
; samice Ri
, Yi
ri
Ri
Yi
132
Genetika
Rr; ii
r; Y; ii
Fenotyp F1: • 100 % samců červenohlavých štěpitelných na černou • 100 % samic červenohlavých 3. párování Pokud spárujeme žlutohlavého samečka s černohlavou samičkou, celé potomstvo bude červenohlavé. Všichni samečci
samičku. Oba rodiče nesou ve fenotypu jen recesivní zbarvení, tedy černé a žluté. Potomci však budou mít ve fenotypu i dominantní červenou barvu. Rodičovská generace (P): rr; Ii samec černohlavý/žlutá × R; Y; II samice žlutohlavá
↑ V chovech se objevují ptáci se zajímavým zbarvením hlav – tuto pojmenoval chovatel jako modrohlavou • Foto: Juan Farrat Acanda
budou štěpitelní na černou barvu hlavy a žlutou barvu hlavy a samičky budou štěpitelné na žlutou barvu hlavy. Rodičovská generace (P):
G: samec rI samice RI
, ri , YI
;
rI
ri
RI
Rr; II
Rr; Ii
YI
r; Y; II
r; Y; Ii
RR; II žlutohlavý samec × r; Y; ii černohlavá samice G: samec RI
; samice ri
, Yi
RI
ri
R; r; Ii
Yi
R; Y; Ii
Fenotyp F1: • 100 % samců červenohlavých štěpitelných na černou a žlutou • 100 % samic červenohlavých štěpitelných na žlutou 4. párování Párujeme‑li černohlavého samečka štěpitelného na žlutou a žlutohlavou
Fenotyp F1: samci: • 50 % žlutohlavých s vlohou pro černou a červenou barvu • 50 % červenohlavých štěpitelných na černou a žlutou samice: • 50 % černohlavých se žlutou špičkou zobáku • 50 % černohlavých štěpitelných na žlutou Párování černohlavého samečka se žlutohlavou samičkou ukazuje na genovou interakci. Výsledkem bude potomstvo, které nese barvu rodičů ve fenotypu, jakož i dominantní červenou barvu, kterou rodiče ve fenotypu neměli. Při tomto párování vzniká zdánlivý paradox, jako kdyby neplatily zákony genetiky. Tedy od dvou rodičů, kteří nesou recesivní znaky ve fenotypu, dostaneme potomstvo s dominantním zbarvením
Genetika
133
chovatele amadiny Gouldové. Pokud nejsou podmínky pro přepeřování vhodné nebo dochází k stresovým situacím a přepeřování se zastaví, obvykle nepomůže žádná zázračná medicína. Prostě je třeba počkat na další rok a obvykle se tento problém odstraní.
Přepeřování u volně žijící populace ↑ O zrychleném přepeřovaní hovoříme, když roste více letek současně – považuje se to za pozitivní jev
↑ Zrychlené přepeřování – primární i sekundární letky jsou již prakticky přepeřené
↑ Na tomto křídle je možné vidět čtyři nové primární letky – zatím nebyly přepeřené žádné sekundární letky
2. Rychlé – komprimované přepeřování, které trvá 4–6 týdnů a ptáci jsou schopni za toto poměrně krátké období přepeřit z peří mláďat do peří dospělých ptáků. Stává se to při vytvoření super optimálních podmínek, a to jak po stránce potravy, tak i zoohygieny a režimu chovného zařízení. 3. Pomalé nebo zastavené přepeřování, které je noční můrou asi každého
180
Veterinární poradna
Amadiny Gouldové se přizpůsobily prostředí s tropickými klimatickými podmínkami, kde se rok dělí na dvě sezóny – období dešťů a období sucha. Zdá se, že rychlé přepeřování je důsledkem evoluční adaptace na nepředvídatelné klima a na klimatické podmínky tropických lesů, jelikož přepeřování křídel musí být ukončeno před koncem období sucha – tehdy je často nedostatek potravy (semen trav) – a před příchodem období dešťů, kdy přívalové deště znemožňují aktivní hledání potravy a omezují možnost létat na dlouhé vzdálenosti při hledání alternativních zdrojů potravy. Rychlé ukončení přepeřování se jeví jako důležitý fakt, který je podmínkou pro migraci na začátku období dešťů. Pro volně žijící populaci amadin Gouldové začíná období hnízdění v pozdním období dešťů (březen a duben), kdy první kapky vláhy stimulují klíčení trav (Sorghum spp.), které představují vysoce výživnou potravu. Nastává uvolňování pohlavních hormonů, což nastartuje páření, a ptáci začnou hledat hnízdní dutiny. Množství srážek a délka období dešťů se rok od roku liší, takže u amadin Gouldové evidujeme i sezónní tzv. oportunistické (přizpůsobení se daným podmínkám) hnízdění. V suchém roce je délka doby hnízdění kratší, spočívá v jednom, max. dvou hnízděních, zatímco v příznivém roce s množstvím srážek, tedy i dostatkem potravy, se může prodloužit,
poznatku musíme vycházet i při chovech v zajetí. Poskytování doplňkové – vysokoenergetické výživy (v chovech) pomocí vaječné směsi pomáhá urychlit postup přepeřování.
Posloupnost při přepeřování
↑ Přepeřování letek skončilo, ale výměna peří na hlavě a ostatních částech těla je ve fázi, při které není jasné, zda bude přepeřování pokračovat, nebo se zastaví
což znamená až tři snůšky během sezóny hnízdění. Množství a rozložení srážek během období dešťů ovlivňuje nejen úspěch chovu, ale má také přímý vliv na schopnost amadin Gouldové dokončit přepeřování tak rychle, jak je to jen možné. Začátek a délka jejich pohlavní aktivity se překrývá s dobou dostupnosti kvalitních zdrojů potravy v rámci jejich přirozeného prostředí. Následující dobré období dešťů, které přináší bohatou úrodu semen z místních druhů trav, poskytuje osamostatněným mláďatům v čase, který ještě zbývá do doby přepeřování, spolehlivý zdroj potravy. Při rychlém přepeřování jsou amadiny Gouldové náchylnější ke stresu, protože při tomto procesu spotřebují mnohem více energie než při normálním přepeřování. Je pravděpodobné, že adaptivní schopnost ovlivnit přepeřování se vyskytuje také v přírodě a umožňuje tempo postupu přepeřování zvýšit nebo snížit v závislosti na dostupnosti zdrojů výživné potravy a měnících se klimatických podmínek. Z tohoto
Začátek období přepeřování ohlašuje ztráta první primární letky, což často projde bez povšimnutí. Přepeřování postupuje v této fázi pomalu a výměna letek na každém křídle probíhá postupně během několika týdnů, dokud se nevymění čtvrtá primární letka. V té době se začnou vyměňovat sekundární letky. Po přepeření letek nastává přepeřování obrysových částí těla, které se s přepeřováním letek částečně překrývá. Přepeřování obrysového peří začíná obvykle na hrudi a pokračuje přes břicho na záda. Výměna obrysového peří ostatních částí těla je méně kritická pro přežití než přepeřování křídel. Peří na hlavě je nahrazeno novým peřím jako poslední. Tempo přepeřování u amadiny Gouldové chovaných v zajetí může být urychleno nebo zpomaleno v jakémkoli stadiu. Postup přepeřování se může urychlit, zpozdit nebo zcela zastavit. Zastavené přepeřování můžeme pozorovat nejčastěji ke konci přepeřování a je vidět zejména na nedopeřené hlavě. Zastavené přepeřování může být způsobeno nevhodnou výživou, nemocemi či nevhodnými podmínkami v chovu. I stres vyvolaný roztočovou infekcí ve vzdušných vacích a další onemocnění přepeřování zpožďují. Přítomnost zrychleného přepeřování naznačuje, že v chovném zařízení jsou vhodné podmínky. Nejčastějším znakem zastavení přepeřování jsou nažiny na hlavě nebo nevyměněné peří mladých ptáků. Nízká teplota v chovném zařízení na začátku přepeřování spolu
Veterinární poradna
181