kapitola:
20. kapitola: Tři hlavy Kerbera
21. kapitola: Venku z přetlakové komory
22. kapitola: Všechny ty maličkosti
23. kapitola: Válečný plán
24. kapitola: Další úroveň odhalení
25. kapitola:
Úvod
Koncem roku 2008 jsem po několika zkušenostech v jiných amerických zpravodajských službách nastoupil do nového zaměstnání v Pentagonu. Krátce poté jsem byl přijat do neobvyklého a velmi citlivého programu amerických zpravodajských služeb, který se nepodobal žádnému jinému, jehož jsem kdy byl součástí, a můj život se tím navždy změnil. Program zkoumal celosvětovou záhadu — „neidentifikované anomální jevy“, zkrá ceně UAP (unidentified anomalous phenomena), pro mnohé známé také jako UFO. Téměř na deset let jsem se ocitl v první linii největší změny paradigmatu v dějinách lidstva a poznal jsem naše skutečné místo ve vesmíru.
Neidentifikovaná tělesa s technologiemi vymykajícími se schopnostem této i příští generace, včetně schopnosti pohybovat se způsobem popíra jícím naše znalosti fyziky, a to ve vzduchu, ve vodě i ve vesmíru, operují zcela beztrestně po celém světě přinejmenším od druhé světové války.
Tato plavidla nejsou vyrobena lidmi. Lidstvo skutečně není jediným inteligentním životem ve vesmíru a není ani alfa druhem. Ano, vím, že to bude chvíli trvat, než to zpracujete, ale připoutejte se. Je toho mno hem víc.
UAP a jiná než lidská inteligence, která je ovládá, představují v lepším případě velmi vážný problém pro národní bezpečnost, v horším případě existenční ohrožení lidstva.
Přestože jsem měl spoustu zaměstnání, která pro mě byla osobní i pro fesní výzvou, tato práce mi změnila život. Změnila můj pohled na vesmír a místo lidstva v něm. Změnila můj pohled na to, jak se člověk stane dobrým otcem, manželem a synem. Připomněla mi také, co znamená být vlastencem a skutečně sloužit své zemi, a rovněž povinnost — kterou máme my ve vládních institucích — jednat vždy v nejlepším zájmu ame rického lidu bez ohledu na osobní rizika.
Postupem času jsme s kolegy nahlédli do fungování těchto záhadných UAP a do záměrů jiné než lidské inteligence, která za nimi stojí.
Pro utajování některých aspektů UAP sice existují oprávněné důvody, ale nemyslím si, že by lidstvo mělo být udržováno v nevědomosti, pokud jde o zásadní fakt, že nejsme jedinými inteligentními bytostmi ve vesmí ru. Vláda Spojených států a další významné vlády rozhodly, že jejich občané nemají právo to vědět, ale já s tím nemohu souhlasit.
Možná si říkáte, že to všechno zní šíleně. Neříkám, že to šíleně nezní, říkám, že je to skutečné.
Tic Tac
Setkání s UAP podobajícími se pastilkám Tic Tac se stalo jedním z nej důležitějších v nedávné historii a díky způsobu vedení vyšetřování a spo lehlivosti shromážděných informací bylo považováno za „zlatý standard“. Jay Stratton vyšetřoval tento incident ještě předtím, než jsem se stal čle nem týmu. Napsal o něm podrobnou zprávu pro AAWSAP/AATIP, a tak jsem se o tom vlastně dozvěděl.
Události onoho jasného dne v listopadu 2004 způsobily dokonalou zpravodajskou a operační bouři. V podstatě jsme měli tři různé typy senzorů a všechny byly zaměřené na cíl. Měli jsme k dispozici několik radarových systémů, a to jak ve vzduchu, tak na palubě lodi. Dále sním ky ze systému FLIR (forward looking infrared camera — infračervený termovizor s čelním snímáním) ze zaměřovacího modulu externě na montovaného na našich stíhačkách a také očitá svědectví vycvičených pilotů stíhaček, kteří všichni hlásili totéž, ve stejnou dobu a na stejném místě. O třináct let později se události toho dne ocitly na titulní straně deníku New York Times , a tak se s nimi mohl seznámit celý svět.
Zde je podrobný popis události: Pět lodí začalo společně manévrovat v amerických vodách u pobřeží San Diega v rámci takzvané úderné sku piny letadlové lodi. Účelem manévrů byl výcvik před nasazením úderné skupiny letadlové lodi v Arabském moři. Hlavním plavidlem byla USS Nimitz, letadlová loď s jaderným pohonem. Na posledních cvičeních se podílely také dva torpédoborce — USS Higgins a USS Chafee —, ra ketový křižník USS Princeton vybavený nejmodernějším radarem SPY 1 a ponorka USS Louisville s jaderným pohonem. Během incidentu se Ni mitz a Princeton pohybovaly blízko sebe. Ostatní lodě byly zaměstnány jinak.
Téměř dva týdny před incidentem operátoři radaru na palubě Prince tonu pravidelně zaznamenávali aktivity UAP ve vzduchu v okolí plavidel. Bylo jich více než sto.
Předváděly akrobacii překonávající kterékoli letadlo, které kdy obsluha radaru viděla. Dokonce se na radaru objevily ve výšce necelých 25 000 metrů, která se blíží hranici vesmíru. Je to daleko nad běžnou výškou, kterou letadla dosahují, a to dokonce i vojenská letadla, až na několik světlých výjimek, mezi něž patří U 2, Blackbird a údajná Aurora. Ještě více zarážející byl manévr, při kterém objekty klesly z 25 000 metrů na 15 metrů během zlomku sekundy a pak se zase vrátily zpět nahoru. Žádné lidmi vyrobené letadlo to nedokáže. Vzdušná plavidla Tic Tac, s nimiž se setkala úderná skupina letadlové lodi Nimitz, vykazovala výkonové cha rakteristiky pohonného systému v hodnotě 1,1 bilionu wattů. To je více než stonásobek denní výroby elektrické energie v USA. Jednoduše řečeno, manévry těchto letounů vyžadují obrovské množství energie.
Pokud letadlo dosáhne takového výkonu, očekávali byste, že při rych losti přesahující rychlost zvuku uslyšíte hlasitou ránu neboli sonický třesk. Operátoři v okolí ale žádný takový třesk nezaznamenali. Neobjevila se ani žádná akustická stopa, jak máme ve zvyku říkat. Jako by neplatily zákony běžné fyziky.
Úderná skupina letadlové lodi se při sledování UAP spoléhala výhrad ně na elektromagnetické systémy. Do té doby nikdo podobné objekty ne spatřil na vlastní oči, což se však mělo změnit. Onoho listopadového rána uviděli radisté něco, co vypadalo jako flotila UAP — přesněji řečeno jich bylo čtrnáct — v blízkosti výcvikového prostoru určeného pro vojenské manévry. Dva letouny F/A 18 Super Hornet amerického námořnictva prováděly cvičný let, když dostaly rozkaz sledovat UAP.
V každém letounu amerického námořnictva sedí vpředu pilot, které mu se říká „front seater“. Důstojník zbraňových systémů (Weapon Sys tems Officer, WSO), hovorově označovaný jako „wizzo“, sedí vzadu jako „back seater“.
Hlavním pilotem byl toho dne velitel Dave Fravor, považovaný za jednoho z nejlepších pilotů námořnictva. Fravor patřil k vzácnému dru hu lidí, kteří se vrhají do nebezpečných situací, místo aby před nimi unikali. Velitel Fravor absolvoval Top Gun s vyznamenáním a nyní byl kapitánem elitní jednotky Černá esa. Jeho volací znak „Sex“ byl interním vtipem, kterým ho obdařili jeho kolegové po absolvování letecké školy — šlo o bohatou a hlubokou vojenskou tradici. Na této konkrétní misi byl volací znak Fravorova letounu FASTEAGLE 01. Na zadním sedadle se děl kapitán Jim Slaight s volacím znakem „Clean“. Zkušený a efektivní důstojník zbraňových systémů Slaight byl často označován přezdívkou
„warheads on foreheads“ (trefí tě přímo do čela) díky přesnosti, s jakou shazoval bomby.
Druhou polovinu týmu tvořil další F/A 18 Super Hornet amerického námořnictva pilotovaný poručicí Alex Dietrichovou, která byla zkušenější a smrtonosnější, než naznačoval její volací znak — „New Girl“. Dietricho vá právě absolvovala výcvik a létala ve skupině se svými kolegy, což bylo pravděpodobně důvodem jejího zařazení k Černým esům. O několik let později jsem slyšel historku, že v určitém období Alex zaznamenala více potvrzených zabití než celá americká námořní pěchota. Nikdy jsem se nedozvěděl, jestli je ta historka pravdivá, ale nepochyboval bych o tom. Dietrichovou doprovázel další letec známý pod volacím znakem „Noodle“ jako její důstojník zbraňových systémů. New Girl a Noodle společně tvo řili FASTEAGLE 02.
Fravor a Dietrichová letěli ve výšce přibližně 6 000 metrů, když se oba podívali dolů na moře. Byl nádherný den a moře bylo klidné. Na jediném místě v Tichém oceánu se však voda vařila a vlnila. Vypadalo to, jako by se tam právě potopila loď nebo nějaké jiné plavidlo. Na hladině se vzdou valy bílé hřebeny vln a z nich vystupovalo obrovské množství bublin.
V tu chvíli si všichni čtyři piloti všimli něčeho ještě podivnějšího. Nad bělostnými čepičkami asi 15 metrů nad hladinou se proháněl sem a tam podivný objekt. Byl asi 14 metrů dlouhý — tedy skoro jako ka mion bez kabiny — a měl tvar protáhlého oválu nebo doutníku. Piloti později vzpomínali na jeho zářivě bílou barvu, jako by byl pokrytý cukrovou polevou. Uvedený popis objektu se později odrazil na jeho přezdívce — Tic Tac. Ještě více zneklidňující byl způsob, jakým Tic Tac manévroval nad rozbouřenou hladinou. Pohyboval se jinak než cokoli, co kdy kdo viděl.
Když Fravor přiletěl blíž, Tic Tac se okamžitě zaměřil na jeho rychle se blížící letadlo. Tic Tac nabíral výšku, jako by měl v úmyslu setkat se s Fravorem a Slaightem někde uprostřed, ale jen napodoboval Fravorovy manévry a nikdy mu nedovolil přiblížit se.
Velitel Fravor, v němž se ozvaly instinkty z Top Gunu, agresivně za mířil přímo k Tic Tacu.
Když se k němu Fravor a Slaight přiblížili, Tic Tac ve zlomku sekun dy zmizel za obzorem. Fravor ani Slaight se s něčím podobným nikdy dříve nesetkali. Fravor cítil, jak mu buší srdce. Ať už byla tato technolo gie jakákoli, byla řádově rychlejší a schopnější než cokoli, co jsme měli v našem arzenálu.
Uplynulo několik okamžiků, než Princeton kontaktoval oba Hornety. „Tomu nebudete věřit, veliteli,“ řekl Fravorovi operátor. „Ať už je ta věc cokoli, je to ve vašem kontrolním bodě CAP!“ „Jak je to sakra…“ zamumlal Fravor.
Jak je vůbec možné, že se něco takového stalo? Kontrolní bod hlídko vého letu (Combat air patrol point, CAP) je předem vložen do systému letadla a slouží jako místo setkání pro navigaci a cvičení. Polohu bodu CAP zná jen málokdo, protože ze systému letadla ji nelze vyčíst. Přesto Tic Tac nějakým způsobem našel zamýšlený bod setkání dvou Hornetů, ačkoli byl vzdálen téměř sto kilometrů. Nejenže Tic Tac získal tuto tajnou informaci, ale dokázal se na místo dostat pár sekund poté, co zmizel ze zorného pole Fravora a Slaighta.
Fravor se chytře rozhodl ukončit cvičení, protože měl málo paliva. Obě stíhačky se vrátily na letadlovou loď.
Když se o tomto incidentu dozvěděl další pilot, ochotně nabídl, že se vydá Tic Tac hledat. K překvapení všech ho skutečně našel. Když jej spatřil na radaru a poté i pouhým okem, pokusil se Tic Tac zaměřit. Při přepínání různých režimů na radaru letadla zjistil, že je to obtížné, pro tože, jak je známo, UAP ruší radary.
Pilotovi námořní stíhačky poručíku Chadu Underwoodovi se podařilo pořídit videozáznam UAP pomocí infračerveného termovizoru s pokro čilým čelním zaměřováním (Advanced Targeting Forward Looking In frared Radar, zkráceně ATFLIR nebo FLIR). V krátkém videozáznamu je poměrně dost ohromujících informací. Zaprvé, UAP vzdoruje pilotově snaze ho správně zaměřit. Zadruhé, nemá křídla, vstup vzduchu, výfuko vé plyny, kokpit ani rozeznatelné řídicí plochy. Zatřetí, nevykazuje žád nou tepelnou ani akustickou stopu. Začtvrté, letí nadzvukovou rychlostí a je schopen provádět manévry téměř okamžitě.
Znepokojující bylo i jeho okamžité zmizení. Underwood i Fravor se Slightem hlásili, že UAP zmizel za horizontem v jediném okamžiku. Jak to bylo možné?
Jednoduše neznáme žádné letadlo, které by dokázalo letět tak rychle. Ani zdaleka ne.
Nepřítel vyzbrojený touto technologií by mohl okamžitě a zcela ano nymně a beztrestně dopravit ničivý náklad kamkoli na světě. Nemohli bychom tomu nijak zabránit. Takže toto střetnutí by armáda neměla brát na lehkou váhu.
Co kdyby takovou technologii měl již v rukou náš protivník a všechna
ostatní letadla z našeho arzenálu by byla tím pádem zastaralá? Hráli jsme dámu proti nepříteli, který už ovládl trojrozměrné šachy?
Jednoho odpoledne během svých začátků v AAWSAP/AATIP jsem vzal svou nejstarší dceru na lakrosový trénink kdesi na východním po břeží Marylandu a seděl jsem s několika dalšími rodiči na tribuně. Abych si ukrátil čas, přinesl jsem si s sebou odtajněný dokument na téma tele portace, který si objednalo americké letectvo. Ve Výzkumné laboratoři vzdušných sil (Air Force Research Laboratory, AFRL) pracovali nejlepší vědci na tajných technologiích, které jsme měli vidět až za padesát let. To mi nevadilo. Patřily sem experimenty s kvantovou teleportací, technologie ohýbání světla a nové formy pohonu.
Studie obsahovala asi osmdesát stran náročné matematiky a tvrdilo se v ní, že teleportace objektu z jednoho místa ve vesmíru na druhé je teoreticky možná díky podivuhodnému jevu ve fyzice známému jako kvantové provázání, o kterém věděl Einstein a jemuž říkal „strašidelný“. Studie naznačovala, že fotony a elektrony byly úspěšně teleportovány na krátkou vzdálenost. Z některých pozorování vyplynulo, že foton dorazil na místo určení ještě před opuštěním své původní pozice. Číňané do kvantového provázání zjevně hodně investovali. Je teleportace možná?
Ukázalo se, že ano; i když až dosud šlo jen o velmi malé subatomární částice. Žijeme v bláznivé době a je to stále bláznivější. To, co bylo dříve považováno za science fiction, je dnes vědeckou skutečností.
Kdyby někdo z ostatních rodičů na tribuně věděl, co právě čtu, pova žoval by mě za blázna.
Témata teleportace a telepatie — téměř okamžitého sdílení myšlenek — jsem měl na mysli kvůli našemu obnovenému vyšetřování strojů Tic Tac. Říká se, že univerzálním limitem rychlosti v našem vesmíru je rych lost světla, což je přibližně 300 000 kilometrů za sekundu. Ačkoli se tato rychlost může jevit jako vysoká, pro mezihvězdné cestování je žalostně pomalá. Dlouho jsme předpokládali, že cesta na Zemi z jiné planety (od jiných hvězd mimo sluneční soustavu, pozn. překl.) rychlostí světla by vyžadovala stovky, tisíce, nebo dokonce miliony let — pokud tedy mimo zemské bytosti nevyužívají mezery ve fyzikálních zákonech, aby mohly cestovat mezi světy.
Postupem času mě má posedlost fenoménem Tic Tac zavedla zpět k historickým setkáním s plavidly UAP. Technicky vzato, naše tehdej ší práce nespočívala nutně ve studiu „odložených případů“, ale nebylo možné je ignorovat. Každá zpráva, kterou jsem četl, mi zůstávala v hlavě,
pronásledovala mě, dráždila mě a trápila mě. Jako vyškolený zvláštní agent kontrarozvědky jsem měl vždycky brát v úvahu nepravděpodobné.
Byla to snad promyšlená dezinformační kampaň USA, které bylo dovo leno pokračovat příliš dlouho?
Když jsem však zapátral v minulosti, opět jsem se dočkal odměny…
SRPEN 1947: Pilot civilního letadla na východním pobřeží ohlásil ve litelství Vzdušných sil Spojených států amerických (United States Air Force, USAF) setkání s objektem ve tvaru válce, „zaobleným na obou koncích“.
PROSINEC 1953: Švédští piloti pozorovali stříbrnou nebo bílou „létající pastilku“, ze které byli ohromeni. „Vypadalo to spíše jako robot,“ stálo ve zprávě.
DUBEN 1964: FBI ohlásila nález sestřeleného vzdušného plavidla, které mělo „tvar butanové nádrže“ a bylo dlouhé asi jako telefonní sloup. Svě dek, který tvrdil, že objekt těsně minul farmu jeho otce v Socorru v No vém Mexiku, se jevil jako „střízlivý a vystrašený“. Zpráva o tzv. butanové nádrži pochází ze stejného týdne jako zpráva Lonnieho Zamory o pozo rování bílého objektu vejčitého tvaru, který vystřelil z povrchu pouště.
UAP ve tvaru pastilky Tic Tac nejsou ničím novým. Velmi pravdě podobně se jedná o starou technologii. Oni — ať už je to kdokoli — zde létají už nejméně šedesát nebo sedmdesát našich pozemských let. Chová ní plavidel ve tvaru vejce nebo pastilky vzdorovalo fyzikálním zákonům a zjistili jsme to v době, když jsme s takovou hrdostí konstruovali stíhací letadla druhé generace.
Čím více jsem toho četl, tím více jsem byl přesvědčen o skutečnosti, kterou máme před očima.
Ještě v roce 2004 bylo po návratu pilotů na letadlovou loď Nimitz provedeno jen velmi málo následných opatření. Několik pilotů později Jayovi sdělilo, že je vyslechli zpravodajští důstojníci. Nenašly se však žád né důkazy o následném vyšetřování. Jejich příběh byl postoupen na vyšší úroveň velení a tam zapadl.
Hlavní zbrojmistr na palubě USS Princeton se mi později svěřil, že během rutinního situačního hlášení s vyššími veliteli na palubě lodi ka pitán celý incident zavrhl se slovy: „No, tak jste si to užili. Teď se vrátíme k práci.“ Mezitím mnoho členů posádky na palubě Nimitzu a Princetonu sdílelo video prostřednictvím utajovaného vládního e mailového systému.
Underwood, jinak seriózní a cílevědomý pilot, si nikdy nepotrpěl na výstřelky. Ani Fravor nebo Dietrichová neprojevovali sklony k přehánění.
Jejich posádky je vnímaly jako nejlepší z nejlepších. Stíhací piloti jsou vycvičeni k tomu, aby na vzdálenost dvaceti kilometrů rozpoznali Su 22, MiG 25 a další podobně vypadající stíhačky. Pak se musejí ve zlomku vteřiny rozhodnout: Je to přítel, nebo nepřítel? Mám ho sestřelit, nebo bránit?
Zjistil jsem, že až na několik otázek, které Underwoodovi položil vy šetřovatel Severoamerického velitelství protivzdušné obrany (North Ame rican Aerospace Defense Command, NORAD), nebyl tento incident vy šetřován žádnou jinou interní agenturou.
Představte si to: incident vyžadoval změnu navádění stíhacího letou nu během cvičení, doprovázenou radarovými a kamerovými záznamy, a přesto to působí dojmem, že to nikoho z vyšších míst nezajímalo.
Při výslechu svědků se Jay setkával s případy, kdy lidé prostě nechtěli mluvit. Jay byl bystrým vyšetřovatelem a uměl se tvářit jako hráč pokeru. Dokázal klást správné otázky, aby získal potřebné odpovědi. Nechápal jsem odpor některých lidí, zvláště pak vrcholných představitelů, vyjad řovat se k incidentu, který byl v té době již pět let minulostí. Dokonce ani ti, kteří odešli do výslužby a přešli do civilního života, stále nechtěli vypovídat. Pokud tak učinili, požádali Jaye, aby neprozrazoval jejich totožnost.
Během desítek let se vojáci naučili, že UAP je třeba nějak vysvětlit, nebo ještě lépe ignorovat. Mluvit o tomto tématu je jednoznačným důvo dem k ukončení kariéry. Historicky vzato, v okamžiku, kdy je zpochyb něna pilotova integrita nebo jeho úsudek, je obvykle přeřazen a po zbytek kariéry odsunut k „létání za stolem“. Výsledkem je, že se rekruti naučí vyrovnat se s UAP bez jakýchkoli otázek. V plnění rozkazů je člověk dobrý, pokud se řídí i těmi nevyslovenými. Stačí, když admirál zvedne obočí, a vy zmlknete a chytře se vzdálíte.
Takové stigma vyvolalo kulturu mlčení. A ti, kdo viděli nebo se do zvěděli příliš mnoho, byli dále umlčováni dohodami o mlčenlivosti a vý hrůžkami. Naštěstí se to konečně mění. Ale to opět předbíhám.
Setkání s UAP v podobě pastilek Tic Tac u pobřeží San Diega v lis topadu 2004 představuje přelomový okamžik v novodobé historii vyšet řování UAP. Celý incident se vyznačoval souběhem vysoce kvalitních zpravodajských informací z několika radarových systémů a FLIR až po jednomyslná svědectví zkušených pilotů stíhaček. Epizodu pečlivě vy šetřil Jay Stratton a později se dostala do centra pozornosti díky titulku v deníku New York Times, čímž otevřela nový prostor v diskusích o UAP.
Byly v ní zdůrazněny nejen pokročilé výkonnostní charakteristiky pozo rovaných objektů, ale také závažné důsledky, které taková technologie má jak pro národní bezpečnost, tak pro naše chápání fyzikálního světa. Tento případ se zapsal do kolektivní paměti osazenstva úderné skupiny letadlové lodi a později i celosvětového společenství. Donutil nás přehod notit hranice našeho technologického poznání a záhady, které zůstávají na naší obloze.
11. kapitola
Biologické pozůstatky
Několik vysokých důstojníků, s nimiž jsem pracoval, mi nakonec řeklo, že když jeden z mých kolegů působil před několika desetiletími v CIA, dostal oficiální zprávu o pitvě těla mimozemského původu vyzvednutého z blíže neurčeného havarovaného UAP. Tento kolega mě požádal, abych nezmiňoval jeho jméno. Ve zprávě se uvádělo, že mozek nemá žádné kon voluce (zvrásněná vnější část mozku). Popsán byl spíše hladký povrch, podobný jako u nižších živočichů zde na Zemi. Zpráva také popisovala srostlá střeva a játra a tříkomorové srdce, podobně jako u plazů. Autor pitvy dospěl k závěru, že mrtvola zřejmě nemá potřebnou mozkovou ka pacitu k navržení a sestrojení létajícího stroje s tak ohromující schopností manévrovat. Vyslovil domněnku, že by mohlo jít o jakýsi biologický au tomat vytvořený jinými tvory s vyšším intelektem. V té době považovali vědci v CIA zabývající se mozkem a neuroanatomií hladký vnější povrch mozku za známku extrémně nízké inteligence neschopné vyrábět nástro je, bez jakékoli složitější komunikační schopnosti kromě zraku a čichu (feromony) a primitivních hlasových projevů bez významných kogni tivních schopností. Zdůrazňuji, že tehdy mi řekli právě toto. Jak uvidíte níže, jejich názor se později změnil.
Eric a někteří naši další kolegové byli obeznámeni s pověstným pro gramem společnosti TRW na vyprošťování havarovaných létajících strojů probíhajícím na letecké základně Wright Patterson v Ohiu a na základě jejich nálezů sdíleli uvedený pohled. Pro doplnění, společnost TRW byla dlouho významným americkým dodavatelem v oblasti obrany a nakonec ji koupila společnost Northrop Grumman, další významný dodavatel Mi nisterstva obrany.
Z důvěryhodných zdrojů, k nimž paří i lidé zapojení do AATIP, jsem se dozvěděl fakta z několika historických havárií UAP, z nichž byla kromě havárie v Roswellu získána i těla jiného než lidského původu.
Mezi významnými ranými nálezy z havárií bylo jedno tělo nalezené
v prosinci 1950 v Ciudad Acuńa v Mexiku, na protějším břehu řeky Rio Grande z Del Ria v Texasu. A opět v roce 1989 byla údajně nalezena čtyři těla na místě havárie velkého Tic Tacu v Kazachstánu v Sovětském svazu. Mezitím se však prokázalo, že desítky let starý názor na mozek je myl ný, neboť četné studie nejrůznějších tvorů prokázaly, že živočišné druhy s hladkým povrchem mozku ve skutečnosti disponují složitými komuni kačními technikami, vyrábějí nástroje a učí svá mláďata, jak je používat, a ke komunikaci s partnery využívají také matematiku a geometrii (dě lají to některé ryby), případně si vytvářejí sofistikované mentální modely okolní přírody. Dokonce i včely mají propracovaná sociální hierarchická společenství využívající komunikaci na vysoké úrovni, metody vzdušné navigace a mentálního mapování atd. Takže formy života s hladkým po vrchem mozku mohou být vysoce funkční.
Člověk se musí podivovat nad antropocentrickou zaujatostí minulých hodnocení. Jak vůbec tito lékaři mohli cokoli vědět o funkci mozku jiné než lidské bytosti? Jak mohli předpokládat, že znají fungování mozku mimozemšťana? Hledali vůbec na správném místě?
Bylo by vůbec možné, aby život jiného než lidského původu sestrojil syntetické bytosti? Moji kolegové, kteří znali oficiální zprávy o biologic kých pozůstatcích těl z UAP, vyslovili domněnku, že tvorové pilotující UAP jsou buď přirozeně vyvinuté bytosti, nebo uměle vytvoření biolo gičtí roboti.
Někteří badatelé a „lidé se zkušeností“ spekulovali o tom, že jeden druh, takzvaní Seveřané, vytvořil nižší druhy, nazývané Šedivci, jako své poskoky, kteří za ně dělají špinavou práci. Připadalo mi to trochu jako otrocká práce, ale bez pádných důkazů bylo jedno, co si já nebo kdokoli jiný myslí. I v přírodě — v naší přírodě — existují hierarchické vztahy. Ve včelích a mravenčích koloniích královny chovají „dělníky“, podřízené, kteří vykonávají většinu práce v jejich úlu nebo hnízdě. Tito jedinci se obvykle nemohou rozmnožovat, ale plní pro kolonii životně důležité role. Mravenci chovají jiný druh — mšice —, podobně jako lidé chovají hos podářská zvířata, protože dobře živené mšice vylučují lepkavou sladkou látku zvanou „medovice“, po které mravenci sami baží. Nejde o parazi tický vztah, ale ani o symbiózu.
Skutečně nepříjemnou práci stále častěji vykonávají místo lidí počíta če, roboti a umělá inteligence. Hollywood nám nabídl řadu syntetických forem života, například ve filmech Blade Runner, Terminátor nebo Ex Machina . Ernest Cline ve svém epickém sci fi románu Ready Player Two:
Biologické pozůstatky
Nová hra začíná vykresluje obraz vyspělé nehmotné AI, která by mohla lidstvu způsobit skutečné problémy. A podle některých zpráv v tisku se v současné době v Číně pracuje na biologickém inženýrství nadčlověka. Nejsme tak daleko od chvíle, kdy to dokážeme sami.
Je zajímavé, že jsem slýchal významné senátory a vysoké představi tele zpravodajských služeb obviňovat zpravodajské služby v případech významných selhání z nedostatku představivosti. Nemohu se ubránit vzpomínce na slova svého přítele Steva Justice, bývalého ředitele vývoje technologicky pokročilých systémů v záhadné divizi Skunk Works spo lečnosti Lockheed Martin, který vždycky říká: „Neexistuje nic takového jako nemožné. Nemožné je jen něco, co jste ještě neviděli.“
