Pierre Teilhard de Chardin byl přírodovědec, vizionář, jezuitský kněz a dobrodruh. Narodil se ve Francii v roce 1881, zemřel v New Yorku na Velikonoce 1955. Většinu života prožil v exilu v Číně a na přírodovědných výpravách. Jeho myšlenky byly pro tehdejší církev nepřijatelné, musel proto opustit milovanou Paříž, kde se měl stát profesorem. Publikovat směl jen přírodovědné články v oboru, paleontologii, kde dosáhl významných úspěchů. Přesto se nevzdal, a i když drtivým tlakem ze strany svých církevních nadřízených po celý život trpěl, až do konce života psal množství textů v naléhavé touze předat svou vizi, podat svědectví o dramatickém příběhu cesty všech tvorů – v čele s člověkem – za dokončením evoluce a sjednocením s Bohem v plnosti bytí. Jeho „domovem“ bývaly často rozlehlé pouštní oblasti, občas bujné tropické pralesy a při nesčetných plavbách také otevřená moře a oceány. Své eseje o evoluci a křesťanství psal často na palubách zaoceánských lodí a v textech je to znát. Uvažuje a píše v kosmických rozměrech a zároveň stále zaostřuje na úděl jednotlivce. Co má konkrétní člověk se svými touhami a strachy dělat v tom obrovském vesmíru, jak pochopit jeho pohyby a záměry, a jak se připojit k nějakému dílu, aby to všechno nakonec dobře dopadlo? To je Teilhardova otázka. Měřítko jeho myšlení je kosmické, řešení je však osobní. Pro každého z nás a z jakéhokoli výchozího
13