OBSAH
Úvod ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������9 1. Morfologie a fyziologie (doc. Ing. Lubomír Lampíř, Ph.D.)................................................... 11 1.1. Kořenový systém révy vinné............................................................................................... 12 1.2 Druhy dřeva u révového keře............................................................................................... 16 1.3 Pupeny (očka)............................................................................................................................ 17 1.4 Květ a květenství....................................................................................................................... 19 1.5 Listy a zálistky............................................................................................................................ 21 1.6 Hrozny a bobule....................................................................................................................... 22 1.7 Fyziologické děje u révového keře..................................................................................... 26 1.8 Vliv klimatických parametrů na vývoj obsahových látek v bobulích.................... 28 1.9 Fenologická stádia u révy vinné......................................................................................... 29 2. Výběr stanoviště pro pěstování (doc. Ing. Lubomír Lampíř, Ph.D.)................................... 39 2.1 Definice klimatu z vinohradnického hlediska................................................................ 40 2.2 Teplota.......................................................................................................................................... 41 2.3 Sluneční záření.......................................................................................................................... 44 2.4 Voda.............................................................................................................................................. 44 2.5 Proudění větru .......................................................................................................................... 46 2.6 Půdní podmínky....................................................................................................................... 47 2.7 Topografie terénu..................................................................................................................... 51 3. Odrůdy révy vinné (prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.)........................................................... 55 3.1 Charakteristika jednotlivých skupin odrůd révy vinné............................................... 56 3.2 Sortiment odrůd révy vinné v České republice............................................................. 57 3.2.1 Pěstitelské vlastnosti moštových odrůd révy vinné......................................... 58 3.2.2 Pěstitelské vlastnosti stolních odrůd révy vinné............................................... 61 3.2.3 Pěstitelské vlastnosti PIWI odrůd révy vinné...................................................... 62 4. Kvalita bobulí a optimalizace termínu sklizně (prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.)....... 81 4.1 Látkové složení hroznů a vztah ke kvalitě....................................................................... 82 4.1.1 Cukry v bobulích........................................................................................................... 82 4.1.2 Kyseliny v bobulích...................................................................................................... 84 4.1.3 Hodnota pH.................................................................................................................... 85 4.1.4 Asimilovatelný dusík.................................................................................................... 86 4.1.5 Vonné látky..................................................................................................................... 88 4.1.6 Fenolové látky................................................................................................................ 94 4.1.7 Optimalizace termínu sklizně................................................................................... 95 Recenzent: Ing. Ivana Flajšingerová, Ph.D. © Text a foto: prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D. © Text a foto: doc. Ing. Lubomír Lampíř, Ph.D.. © Text a foto: Ing. František Muška, Ph.D. © Text a foto: Ing. Ivo Kotrle ISBN 978-80-88610-10-6
5. Příprava stanoviště před výsadbou vinice (doc. Ing. Lubomír Lampíř, Ph.D.).............101 5.1 Klučení vinice a eliminace škodlivých činitelů.............................................................102 5.2 Půdní rozbor.............................................................................................................................104 5.3 Zásobní hnojení......................................................................................................................107 5.3.1 Organická hnojiva......................................................................................................107 5.3.2 Minerální hnojiva .......................................................................................................109 5.4 Zelené hnojení........................................................................................................................111 5.5 Rigolace nebo hloubkové kypření...................................................................................111
5
OBSAH
6. Výsadba révy vinné (prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.)........................................................117 6.1 Volba sponu výsadby............................................................................................................118 6.2 Výběr podnoží pro nové výsadby.....................................................................................124 6.2.1 Odolnost k révokazu..................................................................................................125 6.2.2 Snášenlivost obsahu aktivního vápna................................................................125 6.2.3 Odolnost k suchu........................................................................................................127 6.2.4 Intenzita růstu..............................................................................................................128 6.2.5 Podnože využívané v České republice................................................................129 6.3 Révové sazenice......................................................................................................................129 6.3.1 Produkce révových sazenic.....................................................................................132 6.4 Výsadba révy vinné................................................................................................................139 6.4.1 Termín výsadby............................................................................................................139 6.4.2 Způsob výsadby..........................................................................................................139 6.5. Každá odrůda má ve vinici svoje místo.........................................................................141 7. Pěstitelské tvary (doc. Ing. Lubomír Lampíř, Ph.D.)...............................................................145 7.1 Rýnsko-hessenské vedení a jeho modifikace...............................................................146 7.1.1 Tvarování plochého tažně.......................................................................................149 7.1.2 Tvarování tažně do mírného oblouku.................................................................150 7.1.3 Tvarování tažně do vysokého oblouku...............................................................152 7.1.4 Řez na dva tažně.........................................................................................................152 7.2 Kordónový tvar na středním vedení révy......................................................................154 7.3 Ostatní pěstitelské tvary využitelné u malovinařů.....................................................159 7.3.1 Vertiko.............................................................................................................................159 7.3.2 Ženevský dvojitý závěs (GDC)................................................................................163 7.3.3 Scott-Henry...................................................................................................................164 7.3.4 Trierer Rad podle Dr. Slamky...................................................................................164 7.3.5 Gobelet...........................................................................................................................166 7.4 Pergoly a ostatní tvary využívané u zahrádkářů.........................................................166 7.4.1 Modifikované kordónové tvary.............................................................................166 7.4.2 Pergoly............................................................................................................................169 8. Ošetřování nových výsadeb (prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.).......................................173 8.1 Budování opěrné konstrukce.............................................................................................174 8.1.1 Vinohradnické sloupky.............................................................................................174 8.1.2 Vinohradnické dráty..................................................................................................179 8.2 Zapěstování kmínku..............................................................................................................180 8.2.1 Postup při zapěstování kmínku.............................................................................181 9. Zimní řezy (prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.).........................................................................193 9.1 Stavba kmínku a způsob zacelení řezných ran............................................................194 9.2 Princip zimního řezu.............................................................................................................199 9.3 Zimní řez révy vinné novým systémem podle Simonit a Sirch .............................205 a na kordonových tvarech 9.4 Zimní řez révy vinné ve vztahu k poškození mrazy...................................................209 9.5 Regenerace révových kmínků...........................................................................................210
6
OBSAH
9.6 Termín zimního řezu..............................................................................................................214 9.7 Mechanizace zimního řezu.................................................................................................214 9.8 Volba vhodného zatížení......................................................................................................214 9.9 Základní způsoby řezu.........................................................................................................216 10. Zelené práce (prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.)..................................................................219 10.1 Čištění kmínků......................................................................................................................223 10.2 Podlom....................................................................................................................................226 10.3 Upevňování letorostů do drátěnky...............................................................................229 10.4 Osečkování letorostů..........................................................................................................232 10.5 Vylamování zálistků a odlistění zóny hroznů.............................................................235 10.5.1 Vliv odlistění zóny hroznů na rozvoj houbových chorob..........................239 10.5.2 Vliv odlistění zóny hroznů na výnos hroznů...................................................240 10.5.3 Vliv odlistění zóny hroznů na aromatickou kvalitu hroznů.......................242 10.5.4 Doporučení pro vylamování zálistků a odlistění zóny hroznů.................244 10.5.5 Odlistění zóny hroznů s cílem sníženíobsahu cukrů v hroznech............246 10.6 Redukce násady hroznů během vegetace..................................................................249 10.6.1 Redukce násady hroznů u bílých moštových odrůd...................................250 10.6.2 Redukce násady hroznů u modrých moštových odrůd.............................250 10.6.3 Způsoby redukce násady hroznů během vegetace....................................250 10.6.4 Redukce násady hroznů u stolních odrůd.......................................................254 11. Ošetřování půdy ve vinici (prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.) ........................................257 11.1 Jaké podmínky by mělo vytvořit ošetřování půdy ve vztahu k révě vinné....260 11.2 Černý úhor ve vinici............................................................................................................262 11.3 Ošetřování půdy v nových výsadbách.........................................................................264 11.4 Trvalé ozelenění vinic.........................................................................................................268 11.5 Výsev a ošetřování ozeleňovacích směsí.....................................................................278 11.6 Ošetřování příkmenného pásu.......................................................................................279 11.7 Krátkodobé ozelenění – zelené hnojení......................................................................282 12. Choroby a škůdci a abiotická poškození (Ing. František Muška, Ph.D.)......................293 12.1 Abiotické činitele.................................................................................................................294 12.1.1 Mráz..............................................................................................................................294 12.1.2 Kroupy .........................................................................................................................296 12.2 Choroby révy vinné.............................................................................................................297 12.2.1 Virové choroby..........................................................................................................297 12.2.2 Bakteriální choroby.................................................................................................298 12.2.3 Houbové choroby....................................................................................................299 12.2.4 Fytoplazmy u révy vinné a flavescence dorée...............................................322 12.3 Škůdci.......................................................................................................................................324 12.3.1 Obaleči.........................................................................................................................324 12.3.2 Roztoči..........................................................................................................................325 12.3.3 Ostatní škůdci révy..................................................................................................332 12.4 Neobvyklá poškození révy vinné ..................................................................................337 12.5 Využití prognózy a signalizace........................................................................................338
7
OBSAH
ÚVOD
12.6 Všeobecné zásady ochrany révy vinné........................................................................343 13. Ekologická ochrana proti houbovým chorobám (prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.).....349 13.1 Mechanismy obranných reakcí.......................................................................................351 13.2 Možnosti ekologické ochrany.........................................................................................351 13.3 Prostředky ekologické ochrany......................................................................................356 13.4 Aplikace ekologických přípravků...................................................................................357 14. Hnojení (prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.)............................................................................359 14.1 Koloběh živin ve vinici.......................................................................................................360 14.2 Charakteristika živin............................................................................................................360 14.2.1 Charakteristika důležitých makroprvků...........................................................360 14.2.2 Charakteristika důležitých mikroprvků............................................................363 14.3 Vzájemné ovlivnění příjmu živin....................................................................................363 14.4 Půdní a listové rozbory......................................................................................................364 14.4.1 Listový rozbor............................................................................................................364 14.4 Hnojení organickými hnojivy..........................................................................................366 14.5 Využívání biostimulantů a dalších ekologických postupů....................................370 14.6 Hnojení minerálními hnojivy...........................................................................................371 14.6.1 Hnojení dusíkem......................................................................................................371 14.6.2 Hnojení draslíkem, fosforem a hořčíkem........................................................373 14.7 Výživa a hnojení mikroprvky...........................................................................................373 14.8 Mimokořenová výživa........................................................................................................374 14.9 Fyziologické poruchy.........................................................................................................375 14.9.1 Chloróza révy.............................................................................................................375 14.9.2 Abiotické odumírání třapiny hroznů révy.......................................................379 14.9.3 Abiotické vadnutí hroznů révy............................................................................380 14.9.4 Komplexní sprchávání květenství a hráškovatění hroznů révy...............381 15. Pěstování révy v okrajových oblastech (Ing. Ivo Kotrle)..................................................383 Souhrn ....................................................................................................................................................396 Rejstřík.................................................................................................................................................... 398 Použitá literatura.................................................................................................................................400
I když je v České republice pouze 20 000 ha vinic, představují malovinaři velmi velkou část producentů hroznů. Většina malovinařů také zpracovává víno pro svoji vlastní potřebu nebo i prodej lahvového vína. Předkládané informace a poznatky jsou koncipované způsobem, který velmi dobře využijí malovinaři, drobní pěstitelé révy vinné a také zahrádkáři. Jednotlivé pracovní operace jsou představené způsobem využitelných u malovinařů, kde stále převažuje vyšší podíl ručního ošetřování vinice nad využitím mechanizace. Cílem autorského kolektivu je prezentovat nové poznatky využitelné v agrotechnice révy vinné. Jednotlivé kapitoly provází malovinaře od výběru odrůdy, přes představy o kvalitě hroznů, výsadbu vinice až po každoroční cyklické agrotechnické zásahy, které se využívají ve vinici. Kniha také prezentuje výsledky některých pokusů a výzkumu, které prokazují, že dané poznatky jsou dobře aplikovatelné v pěstitelské praxi. Většina prezentovaných agrotechnických zásahů a dalších pěstitelských postupů je dobře vyzkoušená a ověřená v praxi. Malovinaři proto mají možnost tyto postupy dobře aplikovat ve svých vinicích. Malovinaři jsou často sběratelé odrůd, pokusníci ve svých malých vinicích, ale také šiřitelé informací mezi dalšími zájemci o pěstování révy vinné. Často konají mravenčí práci v jednotlivých vinařských obcích při šíření nových poznatků a technologií. V každé obci se najde nějaký malovinař – pokusník, ke kterému potom ostatní chodí sledovat nové technologie a postupy. Tato skupina pěstitelů révy vinné si proto právem zaslouží, aby byly nové technologie a postupy souhrnně prezentované právě pro tyto pěstitele révy vinné. Druhé aktualizované vydání bylo doplněné o nové poznatky z oblasti pěstování révy vinné. Byly také o něco podrobněji představené jednotlivé fyziologické děje, probíhající u révy vinné a naznačené souvislosti s jednotlivými pracovními činnostmi ve vinici. Znalost biologických dějů je totiž zcela zásadní a nelze je obcházet, jak se často v dnešní době děje. Růst a vývoj révy vinné je úzce propojený s přírodou a znalost přírodních zákonitostí je proto rozhodující. Jako autorský kolektiv proto věříme, že si zde každý malovinař najde, svoje zajímavé místo a informace, které posunou jeho pěstování révy vinné stále dopředu k získání nejvyšší kvality hroznů a vína.
prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D. doc. Ing. Lubomír Lampíř, Ph.D. a kolektiv autorů
8
9
1
1
MORFOLOGIE A FYZIOLOGIE
Morfologie a fyziologie
11
MORFOLOGIE A FYZIOLOGIE
R
éva vinná (Vitis vinifera L.) je liánovitá dřevina, která se jako divoká lesní réva (Vitis vinifera subsp. silvesris) pne do korun stromů za sluncem, které je nezbytné pro její růst a vývoj. Z divoké lesní révy se v průběhu evolučního vývoje rostlin vyvinula kulturní réva vinná (Vitis vinifera subsp. sativa), která se pěstuje po celém světě. Réva vinná patří mezi nejvýznamnější kulturní rostliny. Morfologická stavba a liánovitý růst předurčuje révu vinnou pro pěstování na opěrných konstrukcích. Z pohledu morfologické stavby je možné révový keř rozdělit na podzemní a nadzemní část. Podzemní část představuje kořenový systém. Nadzemní část potom tvoří dřevo různého stáří, listy a plody.
Obrázek 1: Kořenový systém révy vinné
12
1
1 1.1 Kořenový systém révy vinné Kořenový systém upevňuje révový keř v půdě, zprostředkovává příjem vody a živin z půdy, je místem pro ukládání sacharidů jako zásobních látek a je místem, kde dochází k tvorbě rostlinných hormonů, jako jsou gibereliny, cytokininy a kyselina abscisová. Základem kořenového systému révy je podnožový řízek, který představuje kořenový kmen. Réva vinná se rozmnožuje vegetativně, prostřednictvím roubování ušlechtilých odrůd na podnože. Na kořenovém kmenu se vytváří následující druhy kořenů: rosné kořeny, vedlejší kořeny a hlavní kořeny. Rosné kořeny se vytváří těsně pod povrchem půdy. Mohou vyrůstat z podnože, těsně pod místem roubování nebo dokonce z ušlechtilé odrůdy. Tento typ kořenů se vytváří především v prvních letech po výsadbě. Rosné kořeny je třeba odstraňovat, protože mohou představovat následné riziko pro růst a vývoj keře. Riziko nastává, když rosné kořeny zesílí a převezmou hlavní funkci kořenového systému. Jestliže dojde k tvorbě rosných kořenů z ušlechtilé odrůdy, stane se keř pravokořenným a může být citlivý na poškození révokazem. Jestliže dojde k rozvoji rosných kořenů z podnože, réva vinná mělce zakoření a bude citlivá na stresové situace. Vedlejší kořeny představují hlavní hmotu kořenů, která slouží k příjmu živin a vody. Vytváří se přibližně v hloubce 0,3–0,6 m. Vedlejší kořeny se velmi intenzivně rozvětvují a vytváří mohut-
né kořenové vlášení, které slouží právě k příjmu živin. Jemné kořeny (menší než 1 mm v průměru) jsou hlavním příjemcem vody a živin. V příznivých podmínkách se mohou vyvíjet v období mezi rašením révy a opadem listů. Nové kořeny jsou zpočátku bílé, po přibližně 5 týdnech hnědnou a po následujících 3–6 týdnech zčernají. Hnědnutí kořenů naznačuje pokles metabolické aktivity kořenů a tím pádem odumírání kořenů, jako orgánu pro příjem vody a živin. Příjem živin probíhá u aktivně rostoucích kořenů v zóně kořenového vlášení. Růst jemných kořenů a celkové kořenové hmoty závisí na vývoji nadzemní
MORFOLOGIE A FYZIOLOGIE
části keře, tzn. na zatížení keře plodnými očky, růstu zelené hmoty a vývoji hroznů. Cílem vinohradníka by mělo být dosáhnout maximální kořenové hmoty v půdním horizontu, ve kterém dochází k nejintenzivnějšímu příjmu živin a vody. Hlavní kořeny jsou kořeny, které se tvoří na patě podnožového řízku. Tyto kořeny jsou vytvořené na révové sazenici už pří výsadbě. Hlavní kořeny mají schopnost prorůstat do hloubky několika metrů a mohou pronikat až na rozhraní půdy a mateční horniny. Tyto kořeny slouží především k příjmu vody, kterou mohou získávat ze spodních vrstev půdy. Ve vinohradnickém výzkumu se také vedou
Obrázek 2: Rosné kořeny
13
2
Výběr stanoviště pro pěstování
VÝBĚR STANOVIŠTĚ PRO PĚSTOVÁNÍ
Už samotné slzení a rašení je závislé na oteplování půdy. Rychlejší oteplování půdy a vyšší teploty půdy vedou k intenzivnějšímu růstu letorostů, ale především k růstu kořenů a příjmu živin. Růst révy vinné probíhá optimálně při teplotách 25–30 °C a naopak se postupně zpomaluje při vysokých teplotách okolo 35 °C. Teplota je proto významným faktorem, který ovlivňuje růst letorostů. Délka vegetačního období a teplota jsou hlavní faktory, které ovlivňují vhodnost odrůdy pro určité stanoviště, průběh
Tabulka 2: Hodnoty heliotermického indexu podle Huglina pro odrůdy révy vinné Hodnota Odrůdy Huglinova indexu 1300–1400 Sieger, Ortega 1400–1500 Müller Thurgau, Bacchus Kerner, Modrý Portugal, Re1500–1600 gent, Pinot Meunier, Chrupka Rulandské bílé, Rulandské 1600–1700 šedé, Gamay, Aligoté, Tramín Ryzlink rýnský, Scheurebe, Chardonnay, Sylvánské zelené, 1700–1800 Sauvignon blanc, Rulandské modré, Vetlínské zelené Cabernet Franc, Tempranillo, 1800–1900 Trolínské Chenin blanc, Cabernet Sauvignon, Merlot, Viognier, 1900–2000 Semillon, Ryzlink vlašský, Frankovka, Cabernet Cubin 2000–2100 Ugni blanc Grenache, Syrah, Cinsaut, 2100–2200 Sangiovese 2200–2300 Carignan, Trebiano, Airen 2300–2400 Aramon, Nebbiolo
42
2
2 zrání hroznů a kvalitu hroznů. Pro doporučení vhodnosti stanoviště pro pěstování révy vinné a vhodnosti odrůdy se obvykle využívají bioklimatické indexy založené na teplotě. Tyto bioklimatické indexy pracují s teplotou 10 °C, jako průměrnou denní teplotou, při které začíná réva vinná svoji fyziologickou aktivitu. Velmi vhodným bioklimatickým indexem je heliotermický index podle Huglina. Heliotermickým indexem je možné zjistit jeho hodnoty pro stanoviště a pro odrůdu. Hodnoty heliotermického indexu pro stanoviště se počítají od 1. 4. do 30. 9. V případě odrůd se jedná o výpočet mezi rašením a sklizní hroznů. Výpočet: 30,09 [(T – 10) + (T – 10)] 8 d HI = 2 01.04
Σ
T – je průměrná denní teplota vzduchu ve °C Tx – je maximální denní teplota vzduchu ve °C d – je koeficient délky dne
Heliotermický index je možné stanovit pro stanoviště a odrůdu. Porovnáním hodnot heliotermického indexu lze potom učinit primární rozhodnutí, zda odrůda je vhodná pro stanoviště. Může se tak určit potenciál, zda odrůda bude dosahovat optimální zralosti, ale také zda podmínky stanoviště budou příliš teplé a odrůda tak bude přezrávat. Teplotní podmínky na stanovišti mohou být rozdílné v plošném a vertikálním pohledu. Rozdíly v plošném pohledu souvisí s topografií terénu. Topografické znaky stanoviště mohou výrazně ovlivňo-
VÝBĚR STANOVIŠTĚ PRO PĚSTOVÁNÍ
Graf 1: Teplotní proměnlivost v různých částech svahu (A, B, C, D – označení různých částí svahu).
vat klimatickou proměnlivost na různých úrovních vinice. Topografické faktory určuje nadmořská výška, sklon, umístění v údolí a expozice ke slunečnímu záření. Všechny tyto faktory výrazně přispívají k místním teplotním rozdílům. V různých částech svahu se je potom možné setkat i s výraznou teplotní proměnlivostí. I v rámci vinice tak mohou díky svahovitým podmínkám existovat teplotní rozdíly. Zcela zásadní je potom ovlivnění růstu a vývoje révy vinné prostřednictvím topografických podmínek stanoviště, které přímo naznačuje umístění určité odrůdy ve vinici. Odrůdy se tak mohou vysazovat do různých částí vinice v závislosti na teplotních požadavcích. S teplotní proměnlivostí se je možné setkat nejenom v plošném pohledu, ale také ve vertikálním pohledu. Model vertikální teploty vinice, tak může být důležitý především z pohledu volby pěstitelského tvaru, výšky kmínku, tvarování tažňů
a rozmístění hroznů. Dále může souviset s managementem zelených prací a ošetřováním půdy ve vinici. Nejvyšší hodnoty jsou ve výšce 30 cm, což je v blízkosti půdy, a souvisí to také s vzájemnou výměnou tepla mezi půdou a atmosférou. Následuje potom vysoká hodnota heliotermického indexu ve výšce 90 cm, což může být v některých vinicích v blízkosti tažně a úrovně hroznů, a má tak přímý vliv na vývoj a zrání hroznů.
Graf 2: Vertikální profil heliotermického indexu (HI)
43
VÝBĚR STANOVIŠTĚ PRO PĚSTOVÁNÍ
Je velmi dobře známé, že vysoké teploty mohou způsobovat poškození u rostlin během vegetačního období, které představuje popálení listů, sluneční úžeh a spálu, předčasné stárnutí listů, omezení růstu letorostů, poškození plodů a snížení výnosu (WAHID a kol., 2007). Také v našich klimatických podmínkách se již projevují tzv. „horké vlny“ z anglického „heat wawe“. Označení „heat wawe“ se využívá pro průběh počasí, kdy se vyskytne 5 po sobě jdoucích dnů s maximálními denními teplotami vyššími než 35 °C nebo 3 po sobě jdoucí dny s maximálními denními teplotami vyššími než 40 °C. Poškození na révě vinné, které způsobují vysoké teploty, je srovnatelné se škodami způsobenými suchem. Oba stresové faktory vedou k poškození fotosyntetického aparátu, oxidativnímu stresu a negativnímu ovlivnění kvality hroznů (PETGEN, 2019). Jestliže se horké vlny projevují mezi zaměkáním bobulí a sklizní hroznů, mohou negativně ovlivňovat kvalitu hroznů, ale zejména velmi výrazně snižovat výnos hroznů.
2.3 Sluneční záření Sluneční záření velmi úzce souvisí s růstem révy vinné a biochemickými změnami v bobulích. Slunce je „motorem“ fyziologických pochodů u révy vinné. Vliv teploty a slunečního záření je vzájemně propojený a lze ho od sebe obtížně oddělit. Jestliže jsou rostlinná pletiva sluněná, dochází tak ke zvyšování jejich
44
2
2
VÝBĚR STANOVIŠTĚ PRO PĚSTOVÁNÍ
teploty. Teplota přímo osluněných listů nebo bobulí může být výrazně vyšší než teplota prostředí. Při vysokých teplotách proto může docházet k negativnímu působení na metabolismus révy vinné. Vliv intenzivního slunečního záření na révu vinnou souvisí také se zásobou vody v půdě. Voda v půdě totiž může způsobovat transpirační ochlazování rostlinných pletiv. Naopak kombinace vysoké intenzity záření a vysokých teplot, zejména při silném stresu způsobeným nedostatkem vody, je často odpovědná za poškození listů a bobulí. Oslunění listů přímo ovlivňuje fotosyntézu, která je fyziologickým dějem, při kterém vznikají cukry. Díky přímému vlivu záření při odlistění zóny hroznů, se teplota bobulí může výrazně lišit od teploty ostatních rostlinných pletiv nebo teploty vzduchu. Oslunění bobulí potom ovlivňuje především obsah a složení kyselin, aromatických a fenolových látek. Postavení slunce se mění během dne a poměr půdy exponované ke slunečnímu záření a zastíněné půdy se mění s denní dynamikou expozice ke slunečnímu záření, což může představovat různé modely teploty půdy během dne. Směr řad ve vinici rozhoduje o oslunění listové plochy slunečním zářením, teplotě rostlinných pletiv a fyziologickém vývoji révy vinné.
2.4 Voda Zdrojem vody pro révu vinnou je srážková voda a spodní voda. Dostupnost spod-
Obrázek 2: Ideální podmínky stanoviště ve viniční trati U Tří dubů
45
KVALITA BOBULÍ A OPTIMALIZACE TERMÍNU SKLIZNĚ
Z pohledu aromatické zralosti je třeba považovat za rizikové výrazné hnědnutí slupky bobule. Během vývoje se na slupce bobule objevují narůžovělé, jemně oranžové a později načervenalé skvrny, které naznačují kvalitní vývoj zralosti (Obrázek 8). Zhnědnutí slupky bobule je však z pohledu kvality výrazně negativní (Obrázek 9). Při senzorickém hodnocení bobulí s hnědou slupkou jsou dominantní především hořké a připálené tóny. Tyto tóny potom zcela zastírají ovocnost v chuti bobulí. Takto poškozené hrozny jsou nevhodné pro výrobu kvalitního vína. Sklizeň hroznů je třeba provést dříve, než dojde ke zhnědnutí slupky bobule.
4
4 Fenolová zralost se posuzuje na základě hodnocení hořkých a tříslovitých tónů ve slupce a semenech a také na základě zbarvení semen. Zbarvení semen je sice v posledním období zpochybňovanou metodou, ale stále poskytuje dostatečně reprezentativní výsledky pro optimalizaci termínu sklizně a volbu vhodné technologie výroby vína. Obrázek 10 ukazuje 12ti dílnou barevnou stupnici pro hodnocení semen podle RISTIC a kol. (2002). Barva semenných obalů se mění z ostře zelené na počátku vývoje semen, přes žlutou barvu v době zaměkání bobulí, po tmavohnědou v době sklizně.
Tabulka 13: Senzorické posouzení aromatické zralosti bobulí Odrůda
Stupeň aromatické zralosti
Sauvignon blanc
Hibernal
Barva slupky bobule
98
Obrázek 9: Extrémní hědnutí slupky
Chuť dužniny a slupky
nízký
výrazně zelená barva Ve slupce jsou patrné nevyzrálé, zelené s voskovitým ojíněním tóny. Chuť dužniny je neutrální, s jemným náznakem zelených tónů.
vysoký
zelenožlutá až žlutá barva bobule s voskovitým ojíněním
Chuť slupky je bez zelených tónů, jemně ovocitá. V dužnině jsou patrné výrazné ovocné tóny jablka, broskví a angreštu.
nízký
zelená až zelenožlutá bobule bez růžových tónů
Hybridní tóny bezového květu, angreštu a bílého rybízu.
vysoký
růžové až intenzivněji červené zbarvení
Výrazně ovocné tóny jablka, kdoule, meruňky a broskve.
Tabulka 14: Příklady odrůd podle fenolové zralosti Fenolová zralost podle stupnice
Příklady odrůd
1–6
Dornfelder, Frankovka, Cabernet Sauvignon
7–12
Rulandské modré, Merlot, Laurot, Cerason, André, Zweigeltrebe
Vyšší četnost dnů s teplotami kolem 30 °C ve spojení s dlouhodobým suchem urychluje přezrávání bobulí. Na konci zrání plodů, přibližně 120 dní po odkvětu, může dojít k přerušení nebo omezení toku floému. Tato situace, zejména v oblastech s omezeným množstvím vody,
Obrázek 8: Optimální zbarvení slupky – odrůda Auxerrois
KVALITA BOBULÍ A OPTIMALIZACE TERMÍNU SKLIZNĚ
může vést k velmi významnému zmenšení objemu bobulí (až o 40 % původního objemu) a ke scvrkávání bobulí, které lze pozorovat na vzhledu slupky bobule. Ke scvrkávání bobulí dochází, když je ztráta vody z bobulí prostřednictvím výparu vyšší než příjem vody.
Obrázek 10: Stupnice zbarvení semen
99
PŘÍPRAVA STANOVIŠTĚ PŘED VÝSADBOU VINICE
P
říprava stanoviště před výsadbou vinice je nejdůležitější činností v životě vinohradníka, protože připravuje půdu a stanoviště na minimálně 25 let, kdy se na něm bude pěstovat réva vinná. Nejobvyklejší je dnes situace, kdy se vysazuje „vinice po vinici“. Příprava půdy je proto velmi náročná, protože je třeba odstranit rezidua chorob a škůdců a také eliminovat půdní únavu.
5 Mezi významné škodlivé činitele z pohledu likvidace staré výsadby patří: mšička révokaz, háďátka, virové choroby, bakteriální nádorovitost révy, komplex chorob dřeva.
Základním krokem je odstranění veškerých zbytků po vyklučených keřích. Je třeba odstranit nadzemní i podzemní část keřů. Rostlinné zbytky mohou být totiž zdrojem škodlivých patogenů, které by se mohly následně projevit v nové výsadbě. Důležitost tohoto zásahu je možné odvodit také z monitoringu škodlivých činitelů ve vinici, která se bude klučit.
Mšička révokaz je nebezpečný škůdce, který napadá především kořenový systém révy vinné. Škůdce na kořenech vytváří nodosity a tuberosity, které mohou vést až k přerušení cévních svazků. Následné odumření části kořenového systému může vést k chřadnutí révových keřů a nakonec až k odumření keřů. Nejpoužívanějším prostředkem ochrany proti mšičce révokazu jsou rezistentní podnože. U většiny běžně používaných podnoží je však možné mluvit pouze o toleranci k révokazu, tzn. že na kořenech se vyskytuje populace révokazu, která většinou způsobí nižší formu poškození, tzn. nodosity (Obrázek 1), kdy dochází k poško-
zení kořenů, ale nedochází k přerušení cévních svazků. Indikátorem přítomnosti mšičky révokazu na stanovišti může být poškození způsobené listovou formou révokazu (Obrázek 2). Listová firma révokazu se vyskytuje zejména na planých druzích, podnožích a také na některých PIWI odrůdách (Hibernal, Sevar). Při vysoké intenzitě výskytu ve vinici se může projevovat také na listech Vitis vinifera. Na háďátka ve vinici je možné pohlížet také ve spojení s virovými chorobami révy. Háďátka mohou způsobovat buď přímé poškození kořenů nebo jsou také přenašeči virových chorob. Je proto velmi důležité pozorovat výskyt virových chorob ve staré vinici před klučením. Toto pozorování může napovědět na výskyt virových chorob ve vinici. Tabulka 1 uvádí nejvýznamnější virové choroby révy, na které by měl být také testovaný množitelský materiál. Virové choroby se mohou dostat do vinice prostřednictvím přenašečů nebo s infikovanými révovými sazenicemi.
Obrázek 1: Nodosity na kořenovém systému podnože
Obrázek 2: Listová forma révokazu
Obrázek 3: ESCA na révovém keři
5.1 Klučení vinice a eliminace škodlivých činitelů
102
5
PŘÍPRAVA STANOVIŠTĚ PŘED VÝSADBOU VINICE
Tabulka 1: Nejvýznamnější virové choroby révy a jejich přenašeči Virové choroby
Přenašeči virových chorob
Virová svinutka révy (GLRaV1, GLRaV3)
vlnatky, červci
Virová žlutá mozaika révy (GFLV)
háďátka rodu Xiphinema
Arabic mosaic virus na révě (ArMV)
háďátka
Virová skvrnitost révy (GFkV)
–
Patrně nejvýznamnějšími patogeny ve vztahu k odstranění rostlinných zbytků a přípravě půdy před výsadbou je komplex chorob kmínku u révy. Mezi komplex chorob kmínku se zařazují: chřadnutí a odumírání révy (ESCA) (Obrázek 3), Petriho choroba révy, Eutypové odumírání révy, černání pat keřů révy, phomopsisový úžek a Botryosfériové odumírání révy. Původci komplexu chorob dřeva se
103
PĚSTITELSKÉ TVARY
7
přibližně 6–8 oček, v závislosti na odrůdě a zatížení ve vztahu ke kvalitě hroznů. Jedním z důvodu pro využívání kratších tažňů je větší stabilita letorostů v drátěnce. Na kratším plodném dřevě jsou kratší internodia a letorosty jsou tím stabilnější. Je to velmi důležité zejména ve větrných polohách, kde velmi často dochází k vylamování letorostů větrem. Kratší tažeň je také přirozená regulace násady a výnosu hroznů. Bazální očka na letorostu mají nižší násadu hroznů a také nižší hmotnost hroznů. Jedná se tak o přirozenou regulaci výnosu. Na druhé straně je třeba konstatovat, že tento způsob vyžaduje kvalitněji prováděné zelené práce, protože v bazální části tažňů je keř hustší. Podlom se potom provádí výhradně na jeden letorost z jednoho očka.
7.2 Kordónový tvar na středním vedení révy Kordónový tvar je identický s rýnsko-hessenským vedením. Pouze se na vrcholu kmínku tvaruje kordónové rameno místo tažňů. Na kordónovém ramenu se jako plodné dřevo ponechávají čípky nebo krátké tažně. Podobně jako u rýnsko-hessenského vedení může být výška kmínku 40, 60 nebo 80 cm. Kordony se mezi pěstiteli révy vinné rozšiřují s velmi mylnou představou, že s sebou přináší jednodušší ošetřování ve vinici. Je tomu však přesně naopak a kordonové tvary přináší v důsledku více nevýhod, než výhod.
154
7 Výhody jednoramenného vodorovného kordonu Jako hlavní výhoda se prezentuje úspora nákladů souvisejících s ošetřováním vinice. Je třeba hned říct, že úspora může být u pěstitelů, kteří provádí mechanizovaný předřez. Není také pravda, že se u kordonu nemusí vůbec dělat ruční řez. Mechanizovaný předřez zakrátí letorosty na určitou délku a uvolní réví z drátěnky. Neprovádí se proto vytahování réví z drátěnky. Je však velmi vhodné letorosty upravit na příslušnou délku (většinou dvě očka), případě odstranit nevhodné letorosty na kordonovém ramenu. Takže určitou míru ručního řezu je třeba provést. Jestliže se neprovede úprava ručním řezem, může docházet ke zvýšené tvorbě latentních a také dalších typů oček, které se u révy vinné mohou objevovat. Není třeba provádět vyvazování tažňů. Takže konečnou úsporou je nevytahování révy z drátěnky a nevyvazování plodného dřeva. Ještě před několika lety převažoval názor, že kordon je nejlepší tvar z pohledu prevence proti chorobě ESCA. Nyní co se kordony více rozšiřují, se objevují názory, že to není tak docela pravda, protože „řez je řez“ a kordonový tvar vytváří potenciál pro mnoho řezných ran, i když malých. Kordon je tvarem pro „kvalitu“. Díky biologickým zákonitostem, tzn. nižší násadě hroznů a menší bobuli je možné vypěstovat hrozny s vyšším kvalitativním potenciálem.
PĚSTITELSKÉ TVARY
Obrázek 9: Kordonový tvar ve vinici
Obrázek 10: Detail kordonového ramena
155
PĚSTITELSKÉ TVARY
7
7 V podmínkách drobných pěstitelů se Vertiko podle Prof. Krause hodí především pro pěstování stolních odrůd ve skleníku. Vetiko ve skleníku zabírá málo místa, prakticky 1 x 1 m. Díky tomu, se do skleníku vejde větší počet keřů. Zelené letorosty s listy je možné během vegetace svázat ke kmínku a díky tomu je tvar málo náročný na prostor.
7.3.2 Ženevský dvojitý závěs (GDC) Tvar GDC je dvojramenný kordón, který je tvarovaný do formy závěsu. Na kordónových tvarech je velmi důležité pravidelné rozmístění plodného dřeva. Plodné dřevo mohou představovat čípky nebo krátké tažně. U tohoto tvaru je tře-
Obrázek 17: Vertiko podle prof. Krause
162
PĚSTITELSKÉ TVARY ba pečlivě kontrolovat zatížení, protože tím, že ze starého dřeva raší i více spících oček, může velmi snadno docházet k přeplození. Tvar GDC se u nás velkovýrobně nevyužívá. Pro drobné pěstitele však může být zajímavým způsobem vedení révy. V zahraničí se na tomto pěstitelském tvaru pěstují stolní i moštové odrůdy. V USA je typickým tvarem pro odrůdu Concord. Tvar potřebuje více místa. Pokud by se pěstoval v řadě, byl by spon výsadby 3,0–3,6 x 2,4 m. Výška kmínku by měla být 1,8–2,0 m. Protože se jedná o závěs, všechny letorosty převisají směrem dolů.
Obrázek 18: GDC – nákres
163
OŠETŘOVÁNÍ NOVÝCH VÝSADEB
8
Dalším druhem kovových sloupků (profilů) jsou profily se zářezy. (Obrázek 8) Zářezy do kovových profilů omezují možnost vypadávání drátů a v případě vhodného načasování pracovních operací by bylo možné s těmito dráty posunovat. Kovové profily se do vinice instalují pomocí zatlačování. Jsou také lehké a je proto možné s nimi dobře manipulovat. Výrazně na ústupu jsou plastové sloupky, které se v 90. letech 20. století využívaly ve vinicích. Řadové sloupky se umísťují přibližně na každých 7 keřů. Krajové sloupky je
Obrázek 8: Kovové sloupky (profily) se zářezy
178
8 potom vhodné umísťovat po 200 m délky řady ve vinici. K jednotlivým sazenicím je vhodné instalovat kovové tyčky (označované také termínem roxory) nebo plastové tyčky. Oba tyto způsoby jsou výhodnější než dřevěné tyčky. Kovové a plastové tyčky je možné k drátěnce upevnit pomocí jednoduchých sponek, které zajišťují vysokou stabilitu drátěnky. (Obrázek 9). Dřevěné tyčky se většinou upevňují bužírkou. Upevnění není dlouhodobé a je méně stabilní. Vzniká potřeba častého převazování, což je ekonomicky i časově neproduktivní.
Obrázek 9: Drátěné sponky určené pro upevnění roxorů k drátěnce
OŠETŘOVÁNÍ NOVÝCH VÝSADEB
8.1.2 Vinohradnické dráty Ve vlastní drátěnce se také využívá několik druhů drátů, které mají svoje určení a význam. Jedná se o vodící drát, ohýbací drát a dvojdrátí. Cílem je, aby byla drátěnka co nejjednodušší, ale zároveň velmi stabilní. Vodící drát je většinou nejsilnější. Využívá se k upevnění roxoru do drátěnky a v případě tvarování plochého tažně se k němu tento tažeň vyvazuje. Jako vodící drát je možné využívat drát Bezinal (průměr 2,2 mm) nebo drát pozink (průměr 3,15). Ohýbací drát se využívá v drátěnkách, kde bude docházet k tvarování tažně do oblouku. Obecně se v drátěnkách využívají 3 páry dvojdrátí, které umožňují velmi dobré upevnění letorostů do drátěnky (Obrázek 10). Na dvojdrátí je možné využívat drát Bezinal (průměr 1,8 mm) nebo drát pozink (průměr 2,24 mm).
Obrázek 11: Napínáky Griple
Obrázek 10: Umístění jednotlivých drátů v drátěnce
179
OŠETŘOVÁNÍ NOVÝCH VÝSADEB
Obrázek 16: Tvar s jedním kmínkem
182
8
8 na 2 letorosty na sazenici. Bujněji rostoucí letorost se vyvazuje k opoře. Druhý letorost se zakrátí za 1–2 internodiem a slouží jako záloha pro případ poškození kmínku. V případě poškození mrazem nebo mechanizací dochází k rašení oček z této zálohy. Při zapěstování tvaru s jedním kmínkem je možné začít zapěstováním dvou letorostů a podle jejich růstu a kvality dřeva se je možné potom rozhodnout, že vitálnější kmínek se na keři ponechá a druhý letorost se odstraní. U tohoto způsobu může být riziková větší řezná rána na patě kmínku, zejména když se určitou dobu pěstuje tvar se dvěma kmínky. Běžně se také na keřích zapěstují dva kmínky a hned na jaře následujícího roku se jeden kmínek odřízne. Řezná rána po odstranění kmínku je tak malá a neměla by ovlivňovat ponechaný kmínek. Při zapěstování tvaru se dvěma kmínky se proto provede podlom na 2 nejsilnější letorosty. Tyto letorosty se vyvazují k opoře. Veškerý ostatní obrost na sazenici se odstraňuje v zeleném stavu. Na letorostech, které budou využité pro zapěstování kmínků je potřeba odstraňovat během vegetace zálistky. Při volbě letorostů pro zapěstování kmínku se dbá na to, aby byl kmínek, pokud možno, přímým pokračováním kořenového kmene. Zajistí se tím plynulost vodivých pletiv a tím také toku asimilátů. Kmínek a keř tak bude lépe zásobovaný vodou a živinami. Zcela zásadní je udržovat optimální výšku kmínku. Vrchol kmínku by měl být
OŠETŘOVÁNÍ NOVÝCH VÝSADEB
Obrázek 17: Tvar se dvěma kmínky
Obrázek 18: Na letorostu je třeba odstraňovat zálistky
183
OŠETŘOVÁNÍ NOVÝCH VÝSADEB
8
v růstu jsou dostatečně vitální a umožňují většinou zapěstování kmínku a krátkého tažně. Velmi často se ale za každou cenu volí zakrácení letorostu na výšku kmínku. Mnoho vinařů tento způsob používá za každou cenu a zdůvodňuje ji velmi zvláštní teorií, že při zakrácení letorostu na výšku kmínku se lépe zapěstuje kmínek a tvaruje tažeň. Tato teorie je absolutně správná, jestliže dojde k tomuto zakrácení až v zimním období na základě kvality letorostu. Velmi často dochází ale k násilnému zakrácení letorostu vitálního keře už během vegetace. Na obrázku 24 je zcela zřetelně vidět, že tento postup je špatný,
8 protože keř je tak vitální, že dochází k intenzivnímu růstu zálistků na vrcholu kmínku. Konečným důsledkem tohoto kroku je tvorba velmi silných kmínků. Uvnitř takto silných kmínků jsou méně kvalitně vyvinutá vodivá pletiva, což je vidět na poměru dřeva a dřeně na řezu kmínku. Silné kmínky jsou citlivější na výkyvy počasí a poškození mrazy nebo extrémním suchem. Silné kmínky neposkytují záruku kvality výsadby, protože réva vinná roste výrazněji do výnosu než do kvality. Tento chybný postup se potom velmi extrémně projeví v následujícím vegetačním období. Na keři se potom po podlomu ponechají maximálně 3–4 letorosty. Letorosty na vrcholu kmínku rostou
OŠETŘOVÁNÍ NOVÝCH VÝSADEB
vitálně a často jsou silnější než kmínek. Za své bere také teorie, že letorosty půjdou lépe tvarovat (ohýbat). Takto silné letorosty se ohnou do požadovaného tvaru velmi obtížně. Na hroznech, které se vyvíjí na těchto kmíncích, je jasně vidět, že rostou spíše do výnosu než kvality. Bobule jsou velmi velké, hrozny často sprchlé a velké bobule jsou většinou spojené s nižší kvalitou. Právě na růstu a vitalitě révy závisí jakým způsobem dojde k zapěstování pěstitelského tvaru. V jednom roce je proto možné zapěstovat pouze kmínek nebo i kmínek s krátkým tažněm. Při zapěstování kmínku je třeba respektovat pomocný drát pro výšku Obrázek 26: Letorosty silnější než kmínek
Obrázek 24: Nevhodné zakrácení kmínku a silný růst zálistků
186
Obrázek 25: Celkový pohled na keř s velmi silným kmínkem
Obrázek 27: Silné letorosty se obtížně tvarují
Obrázek 28: Vždy je třeba ponechat růst letorosty pod vodícím drátem
187
OŠETŘOVÁNÍ NOVÝCH VÝSADEB
8
8 kmínku nebo zkrátka dodržovat plánovanou výšku kmínku. Na letorostu se tak ponechají ještě dvě očka navíc, než je naznačená výška kmínku. Při podlomu se potom na kmínku ponechají letorosty ze dvou oček nad výškou kmínku a letorost z očka ve výšce kmínku. Na keři jsou tak tři letorosty. V následujícím roce se potom kmínek seřízne na nejspodnější letorost, který se nachází v plánované výšce kmínku. Tažně je možné tvarovat jako plochý (vodorovný) tažeň, tažeň do mírného oblouku a tažeň do vysokého oblouku. Podobné zásady je třeba dodržovat, jestliže je růst révy dostatečně vitální a dojde v jednom roce k zapěstování kmínku i krátkého tažně. V závislosti na způsobu tvarování tažňů je potřebné provést čištění kmínku. Na kmínku je vždy třeba ponechat letorosty pod vo-
Obrázek 29: Kmínek s tažněm před čištěním kmínků
188
OŠETŘOVÁNÍ NOVÝCH VÝSADEB
Obrázek 30: Kmínek s tažněm po čištění kmínků
Obrázek 31: Růst letorostů v závislosti na tvarování tažně
189
ZIMNÍ ŘEZ NOVÝCH VÝSADEB OŠETŘOVÁNÍ
9
9
ŘEZ OŠETŘOVÁNÍ NOVÝCHZIMNÍ VÝSADEB
pletiva. Zdřevnatělý letorost již není možné odstranit vylomením, ale musí se provádět řez a odstranění nůžkami. Vytékající míza z řezných ran v jarním období dokazuje napojení na vodivá pletiva rostliny. Vodivá pletiva v kmínku jsou proto těmito řeznými ranami na kmínku přerušená. Tato skutečnost se může negativně projevovat na fyziologii révového keře a biochemických změnách v bobulích. Vodivá pletiva nejsou souvislá a roztoky látek transportované vodivými pletivy nejsou zcela optimálně využívané révovým keřem. Základem kvalitního kmínku jsou souvislá, nepřerušovaná vodivá pletiva. Čištění veškerého obrostu na kmínku musí
být prováděné v bylinném stavu. Nesmí docházet k dřevnatění báze těchto letorostů tvořících obrost na kmínku. Kvalitní kmínek musí být zcela prostý řezných ran. Čištění kmínků, a to zejména u nových výsadeb, je třeba věnovat velkou pozornost. Nové kmínky jsou tenčí a propojení s vodivými pletivy a prosychání může být výraznější a škodlivější. Aktuální poznatky vnáší nový pohled na způsob zacelení řezných ran po zimním řezu. Zatímco u ovocných dřevin dochází poměrně velmi dobře k tvorbě kalusu a uzavření řezných ran, u révy vinné, jako teplomilné dřeviny, je tomu naopak. K optimálnímu uzavření ran a tvorbě ka-
lusu dochází při teplotách okolo 28 °C. Takové teploty se však v období zimního řezu v našich vinicích nevyskytují. U řezných ran proto nedochází k přirozenému zacelení rány, ale kuželovitému prosychání dřeva. Prosychání může poškodit také vodivá pletiva v rostlině a omezit nebo úplně zastavit tok živin a vody do plodné části keře. (Obrázek 3,4) Velké řezné rány (do staršího než dvouletého dřeva) mohou vést k vystavení vodivého systému prostředí, což vede k přirozené dehydrataci a odumírání buněk přilehlých k místu řezu. Na tomto základě se potom vytváří rozsáhlé odumřelé oblasti známé jako „prosychající kužely“,
které částečně utěsňují poranění a působí jako fyzikální bariéra mezi vodivým systémem a prostředím. Řezné rány vytvořené příliš blízko kmínku nebo kordonových ramen, mohou podporovat rychlý rozvoj suchého nekrotizujícího dřeva. Velikost poškozené vnitřní části dřeva je přímo úměrná velikosti řezné rány. Cévní svazky vysychají ve tvaru kužele. Tento kužel zasahuje do starého dřeva. Čím větší je řezná rána a čím starší je dřevo, tím rychleji se šíří vysychání a poškození do šířky a hloubky rostliny. Při řezu je proto vhodné ponechat přibližně 2–3 násobek tloušťky řezaného dřeva, v podobě tzv. věšáku. Při ponechá-
Obrázek 3: Kuželovité vysychání uvnitř řezné rány
Obrázek 4: Vysychání velké řezné rány
Obrázek 5: Správný způsob řezu do starého dřeva
Obrázek 6: Dlouhá, velká řezná rána
196
197
ZELENÉ PRÁCE
10
zóny hroznů se většinou odstraňují také zálistky v zóně hroznů. Nejběžnější směr řad ve vinici je sever – jih. Při tomto směru řad potom listová stěna využívá sluneční záření, které dopadá na listovou stěnu z východní a západní strany. Obrázek 19 ukazuje intenzitu slunečního záření při dopadu na listovou stěnu z východní i západní strany. Za nejintenzivnější je možné považovat sluneční záření, které dopadá na listovou stěnu kolem 12. hodiny a následně sluneční záření v odpoledních hodinách, mezi 15. a 16. hodinou. Po určitou část dne dopadá také sluneční záření na horní část listové stěny. Listy přirozeně způsobují zastínění hroznů, takže odlistění je zaměřené na za-
jištění přístupu slunce do zóny hroznů. Zastiňující vliv listů je možné využívat také při rozhodování o tom, kolik listů je třeba při odlisťování odstranit. Zcela ideální je, aby během části dne, kdy je sluneční záření nejintenzivnější, dopadalo do zóny hroznů rozptýlené sluneční záření, tzn. sluneční záření, které bude částečně rozptýlené právě listy, které jsou postavené nad hrozny. Odlistění by proto mělo zajišťovat, aby hrozny využívaly sluneční záření co nejdelší dobu během dne, ale aby byly během části dne s nejintenzivnějším slunečním záření částečně chráněné. V závislosti na počtu odstraněných listů jsou hrozny osluněné různě dlouhou dobu během dne. Při odstranění
Obrázek 20: Oslunění listové stěny a dopad do zóny hroznů v závislosti na intenzitě odlistění
236
10 6 listů je zóna hroznů minimálně chráněná naopak při odstranění 2 listů dopadá do zóny hroznů vysoký podíl rozptýleného slunečního záření. Při odstranění 6 listů v zóně hroznů se ukazuje, že bude docházet k velmi intenzivnímu oslunění během celého dne. Během nejteplejších částí dne proto může docházet k výraznému přehřívání hroznů. Teplota přímo osluněných hroznů může být při slunečných dnech o 5–15 °C vyšší než aktuální teplota vzduchu. Teplota v bobulích se může pohybovat mezi 40–50 °C. Tato teplota potom ovlivňuje metabolismus a biochemii bobulí negativně. Důsledkem takto intenzivního odlistění může být vyšší obsah fenolových látek (hořká chuť), nízký obsah kyselin,
ZELENÉ PRÁCE
nízký obsah asimilovatelného dusíku, nízký obsah antokyanových barviv a negativní struktura aromatických látek (TDN a C-6 alkoholy). Je proto možné konstatovat, že při takto intenzivním odlistění může být negativně ovlivněná kvalita bílých odrůd a u modrých odrůd může naopak listová plocha chybět ve vztahu k fotosyntéze a tvorbě cukrů. Při odstranění 4 listů v zóně hroznů je dobře patrné, že listy způsobují částečný efekt zastínění a v nejteplejší části dne dopadá do zóny hroznů rozptýlené světlo. Tento typ odlistění je opět vhodnější pro bílé odrůdy. U modrých odrůd by, v našich klimatických podmínkách, mohla i ztráta 4 listů negativně ovlivnit fotosyntézu. Odlistění 4 listů je vhodné pro
Obrázek 21: Odlistění 2 listů v zóně hroznů na příkladu Rulandského šedého
237
ZELENÉ PRÁCE
10
10.5.3 Vliv odlistění zóny hroznů na aromatickou kvalitu hroznů Intenzita a termín odlistění zóny hroznů může ovlivňovat složení aromatických a fenolových látek v hroznech a tím také typ vína. Záleží proto jaký typ vína chce vinař z dané odrůdy vyrobit a od této skutečnosti se následně odvíjí přístup k zeleným pracím, respektive odlistění zóny hroznů. Tento přístup je důležitý a využívaný u odrůd s bohatším složením aromatických a fenolových látek. Postup je možné představit na příkladu odrůdy Sauvignon. Sauvignon se vyznačuje bohatou strukturou aromatických látek, tvořených methoxypyraziny, vonnými odrůdovými
thioly, ale také monoterpeny a C13-norisoprenoidy. Typické aroma vín z odrůdy Sauvignon je možné popsat termíny: bylinné, trávovité, angrešt, chřest, zelená paprika, rajčatový list, grapefruit a plod mučenky. V bobulích a moštu se vyskytují vonné thioly ve formě nevonných prekurzorů, kterými jsou konjugáty cysteinu a glutathionu: Cys-4MMP, Cys-3MH a Cys-3MHA, G-3MH, G-4MMP. Cys-3MH se vyskytuje především ve slupce, Cys-4MMP se nachází ve slupce i dužnině, G-3MH se nachází ve slupce i dužnině a G4MMP je více zastoupený ve slupce. Mezi methoxypyraziny u Sauvignonu blanc patří: 2-isobutyl-3-methoxypyrazin, 2-isopropyl-3-methoxypyrazin a 2-sec-bu-
Obrázek 24: Způsob odlistění zóny hroznů v pokusu se Sauvignonem
242
10 tyl-3-methoxypyrazin. Tyto látky způsobují především trávovité tóny, chřest, zelenou papriku a rajčatový list. Dominantní sloučeninou u Sauvignonu je 2-isobutyl-3-methoxypyrazin – IBMP. IBMP je v bobulí obsažený především ve slupce bobulí, minimálně v semenech a zcela nepatrně v dužnině. Tvorba IBMP začíná po kvetení, během vývoje bobulí a dosahuje svého maxima 2–3 týdny před zaměkáním bobulí. Ve vínech této odrůdy jsou přítomny aromatické látky ze skupiny monoterpenů, které mohou dodávat květinové aroma a ovocné tóny citrusů a broskví.
Tabulka 2: Označení pokusných variant a termíny odlistění zóny hroznů Označení varianty Datum provedení odlistění A 5. 6. 2013 – před kvetením B 19. 6. 2013 – po odkvětu C 15. 7. 2013 D 9. 8. 2013 K kontrola bez odlistění
Obrázek 26: Varianta B – Detail bobule
ZELENÉ PRÁCE
Pokus probíhal v roce 2013 ve variantách odlistění, které ukazuje tabulka 2. Senzorické hodnocení slupky bobule již naznačuje typ „ s převahou ovocných tónů“ a „zelený typ s převahou travnatých a kopřivových tónů“. Nejlepší variantou z pohledu ovocného aroma je C, které má současně nejméně výrazné travnaté tóny. Naopak varianty A, D a K se vyznačovaly nižší ovocností
Obrázek 25: Varianta A – Detail bobule
Obrázek 27: Varianta D – Detail bobule
Obrázek 28: Varianta K – detail bobule
243
OŠETŘOVÁNÍ PŮDY VE VINICI
11
Mechanická kultivace příkmenného pásu může být prováděná prostřednictvím radličkových kultivátorů s výkyvnou sekcí, odorávací radlice nebo rotačních kypřičů. Kultivaci je třeba provádět pravidelně. Obtížné je provádění mechanické kultivace příkmenného pásu v období sucha, kdy se půda nedaří dobře kultivovat. Vhodnou technologií je také mulčování organických materiálů do příkmenných pásů. Nejvhodnější pro mulčování jsou drcená borka a komposty. Komposty výrazněji obohacují půdu o organickou hmotu, podporují rozvoj půdních organismů a výrazně zlepšují podmínky pro vývoj kořenového systému.
K ošetření příkmenného pásu se využívají také kontaktní a systémové herbicidy. Kontaktní herbicidy vedou k rychlému poškození nadzemní části plevelů v příkmenném pásu. Systémové herbicidy jsou rozváděné v rostlině plevelů a jejich působení je efektivnější. U systémových herbicidů je potřeba, aby byly při aplikaci dobře očištěné kmínky, protože by mohlo dojít také k poškození révových keřů. Jako efektivní se jeví také podzimní aplikace systémových herbicidů, která přetrvá až delší dobu do jarního období. Při aplikaci herbicidů je třeba obecně dbát, aby nedošlo k úletu herbicidů a poškození révových keřů. K ošetřování příkmenných pásů se využívá také výsev ozeleňovacích směsí
Obrázek 20: Mechanická kultivace příkmenného pásu
Obrázek 22: Ozelenění příkmenného pásu druhy trav
280
11
OŠETŘOVÁNÍ PŮDY VE VINICI
Obrázek 21: Použití herbicidů v příkmenném pásu
281
CHOROBY, ŠKŮDCI A ABIOTICKÁ POŠKOZENÍ
12
12.2.4 Fytoplazmy u révy vinné a flavescence dorée Fytoplazmové žloutnutí a červenání listů révy Fytoplazmové žloutnutí a červenání listů révy způsobuje fytoplazma stolburu bramboru (Potato stolbur phytoplasma, která se u révy vinné označuje jako Grapevine bois noir phytoplasma). Typické příznaky se objevují na listech. Na listech se vytváří skvrny, které
Obrázek 23: Napadení stolburem na jednotlivých letorostech
322
se mohou postupně zvětšovat a pokrývat i celý list. Současně se okraje listové čepele stáčejí dolů a postupně se takto deformuje celá čepel do trojúhelníkovitého tvaru. Zbarvení listů je odlišné v závislosti na odrůdě. U modrých odrůd dochází k červenému zbarvení listů, u bílých odrůd se listy zbarvují do žluta. Na hroznech často dochází ke sprchávání nebo také nevyrovnanému vývoji bobulí. Celé hrozny mohou také při silném napadení usychat. Z pěstitelského pohledu mohou být velmi škodlivé příznaky na listech. Letorosty jsou slabší a internodia kratší. Dochází však zejména k nevyrovnanému vyzrávání dřeva. Může být problém s výběrem dřeva k řezu. Přenašečem stolburu je žilnatka vironosná (Hyalesthes obsoletus). Rozmnožování tohoto hmyzu probíhá výhradně na plevelné vegetaci. Svlačec rolní a kopřiva dvoudomá jsou základní hostitelé fytoplazmy stolburu v celé Evropě. Přenos stolburu z révového keře na révový keř nebyl pozorovaný, takže réva je konečným hostitelem stolburu (KÖLBER, 2011). Neobvyklý jev, který se vyskytuje u révových keřů infikovaných stolburem, je „zotavení“, to je spontánní vymizení příznaků choroby v rostlině, která předtím vykazovala příznaky (CAUDWELL, 1961). Ochrana je založená na nepřímých postupech, tzn. omezování plevelné vegetace, ve které se vyskytují hostitelské rostliny, zmlazení keřů prostřednictvím odstranění kmínků nebo aplikace biostimulantů směřující k posílení vitality a odolnosti.
12
Obrázek 24: Začátek svinování listové čepele
CHOROBY, ŠKŮDCI A ABIOTICKÁ POŠKOZENÍ
Obrázek 25: Silné svinování listů
Obrázek 26: Nevyrovnané vyzrávání letorostů
323