9788088411383

Stačilo, aby se jeden z nich zvedl po obědě od stolu s tím, že sklidí špinavé nádobí a uvaří kávu. Sotva se začal napřimovat a nohou poodstrčil židli, která zarachotila na laminátové podlaze, z protějšího, tři čtyři metry vzdáleného rohu se vyřítil Urk. Zatímco jedli, spal tam na zemi stočený, schovaný v dlouhém závěsu. V horku těžce oddychoval, oči měl pevně sevřené, jen uši, mírně nadzvednuté v ohybu, jako by i ve spánku nepřetržitě stražil. Když zaslechl ten nepatrný pohyb, bez rozmyslu vyrazil. Přední částí těla se prudce nakláněl dopředu, zadní nohy jako by ho držely zpátky – co kdyby mu útok nevyšel a on se musel rychle stáhnout do bezpečí. Cenil zuby, čtyři dlouhé bílé tesáky, krčil nos, až se mu obnažovaly jemně růžové dásně s velkými pigmentovými skvrnami. Uši měl stažené dozadu a přilepené k hlavě. Srst na krku, hrudníku i hřbetu měl zježenou. Huňatý ocas strnule prodlužoval jeho napjaté tělo. Po prvním náhlém výpadu se už přibližoval opatrně, centimetr po centimetru, klapal čelistmi a hrozivě vrčel. Jen výjimečně došel až těsně k nim. Seděli, stáli u stolu, zády k němu, s rukama intuitivně přitisknutýma na prsa, aby si chránili měkká a zranitelná zápěstí. Nikdy je v tomto stavu nepokousal, nanejvýš bolestivě štípl do stehna, hýždě nebo skrčeného lokte. Obešlo se to bez krve, jen s drobnými oděrkami a modřinami. Zatím, říkali si a dál seděli, stáli nehybně. Odvraceli pohled a mlčeli. Křik situaci jenom zhoršoval. A ani monotónní příkazy či klidná konejšivá slova nepomáhaly. Čekali, až se sám vzpamatuje, až mu dojde, že je v bezpečí, že je doma – ve svém novém doma, ve věžáku na skále uprostřed 9