Člověk není velbloud
Během jednoho víkendu se ale u všech prarodičů najednou být nedá, to bych se musel rozdělit. A to přece nejde! Ale představte si, že kdysi to šlo. Opravdu jsem se dělil! Byl jsem tenkrát ještě pouhou buňkou v mámině břichu. To jsou vám tedy věci. Věděli jste, že i vy jste se v mámině břichu dělili a dělili, a že než jste se stali hotovým člověkem, tak jste byli jen takovou maličkou buňkou, kterou bylo možné vidět jen pod mikroskopem? Zkusím vám to vysvětlit. Protože mě hrozně zajímalo, jak jsem se dostal do bříška já a taky jak jsem potom odsud vylezl a proč jsem se narodil právě mojí mámě, a ne někomu jinému – například v Austrálii. (Tam mají klokany a zimu, když my máme léto, a i Vánoce mají v létě a nevím, jestli nechodí hlavou dolů, protože Austrálie je na opačné straně zeměkoule.) Určitě už víte, kdo je to člověk, protože jím jste vy i vaši rodiče a dokonce i prarodiče a všichni kamarádi ve školce, a někdy vám připadá, že i váš pejsek se občas tváří jako člověk, ale přece jen, je to jenom pes.
19