Prolog
Písek, Paluba, 1998 Od řeky se v noci táhne vlhký chlad a mlha. Tlumí zvuky, zahlazují… chyby. Přikrývají postupně celou krajinu okolo Otavy, chladné mrholení je následuje. U Paluby to voní mokrým dřevem, hlínou a betonovým prachem. Lampa u šaten Spartaku bzučí a osvětluje jen kus plochy; podél živého plotu zůstává pruh tmy, inkoustově černé, sametové a zvoucí. Severní branka zůstala pootevřená, jazýček v zámku se dá stáhnout, když víte, kam přitlačit. Drobné mrholení hladí štěrk. Podobný zvuk se jednoho dne stane základem pro nahrávky na YouTube, které pomáhají usnout. Teď zklidňuje pouze noční krajinu. Zvuk deště spolkne cvaknutí klíče v zámku. Čísi postava se protáhne brankou dovnitř, shrbená, obě ruce v zápřahu jako tažní koně. Po zemi vleče černé odpadkové pytle, navršené na sobě do jednoho. I kdyby se ten vnější protrhnul, tajemství se neprovalí. Pauza na narovnání zad, hluboký nádech, pokračovat. Na hřišti opodál už dávno skončil i ten nejpozdější trénink fotbalistů, na hlavní silnici duní provoz. Tady… Nic, jen elektrické bzučení lampy a hučení od řeky, déšť.
7