JEDNA Chris
Zvonil mi telefon. Bylo čtvrt na šest ráno. Mike. Přijal jsem hovor a napůl ještě spal. „Co je?“ „Kámo, potřebuju, abys pro mě něco udělal.“ Zasténal jsem. „Co přesně?“ „Potřebuju, abys odvezl Larissu a její mámu do nemocnice.“ Pevně jsem ve tmě zavřel oči. Můj nejlepší kamarád měl spoustu vlastností. Byl loajální až za hrob. Dal by vám i své poslední tričko. Byl zábavný, štědrý, vždycky chránil ty, které měl rád. Zároveň byl ale také mistr světa v telefonování v nejméně vhodných chvílích a jeho hovor vždycky začínal větou: „Potřebuju, abys pro mě něco udělal.“ „Slíbil jsem jí, že je tam vezmu,“ vysvětloval. „Má auto v servisu a její máma má manuál, který Larissa neovládá. Její mámu mají dnes operovat.“ Převalil jsem se na záda. „A ty je nemůžeš odvézt proč?“ „Podělal jsem to, kámo. Včera v noci jsem to přehnal. Mám kocovinu jako kráva. Vsadil bych se, že mám pořád v žíle.“ „Miku, já mám dnes volno. Jsem unavený.“ „Já vím. Jenže nikdo jiný je vzít nemůže. Jesse dnes odjel s Beccou do Wakanu, protože mají výročí. Xavier je ve městě, ale nezvedá telefon. Dokonce už jsem prosil i svou mámu.“ 7