1. kapitola Nenáviděla jsem ho. To byla jediná pravda, které jsem se mohla pevně držet, protože v ničem jiném jsem tak jasno neměla. Nenáviděla jsem ho za to, že mi tak popletl hlavu, až jsem mu začala důvěřovat. Proklínala jsem ho za to, že mi vykreslil budoucnost, ze které se nakonec vyklubaly jen vzdušné zámky. Vlastně se od svého bratra vůbec nijak nelišil. Gavril měl alespoň dost slušnosti, aby mi ukázal svou pravou tvář. Vzal si ode mě, co chtěl, to ano, ale provedl to naprosto otevřeně, ne jako Evren. Ten mě svedl tak, že jsem po něm toužila a žadonila po jeho dotecích, zatímco on si se mnou celou dobu jen pohrával. Dovedl mě k tomu, že jsem se mu oddala, a přitom byl dědicem Krvavého království, ztělesněním všeho, před čím mě od dětství varovali. Udělala jsem chybu a propadla mu, a on mě v tom nechal. Zírala jsem na jeho záda, zatímco stavěl stan. Ze všech stran mě obklopovali nepřátelé, ale stejně jsem se nedokázala dívat na nikoho jiného než na něj. Na chvíli ke mně zabrousil pohledem, ale já se rychle odvrátila. Odmítla jsem se mu podívat do očí. Radši jsem upřeně hleděla před 9