1 Chlápek ležel naznak, jako by se opaloval. Sluneční brejle neměl, ani zelenej jitrocelovej lupen na nose neměl. Ostatně neměl ani nos; inu, i takový věci se můžou stát. Může se stát i to, že smrdím jako tuhle na jaře, kdy do mě banda lotrasů nalila celý jezero rumu, abych změk a všecko vykecal. (Nevykecal jsem nic.) Nebo taky za těch zlatejch telecích časů, kdy jsem se tu a tam namazal, abych netrhal partu, a pak jsem si pro to celej tejden nadával. Ani nevím, kdy se mi to stalo naposled, ale jistě někdy daleko v minulosti; v budoucnosti se to bude těžko opakovat. Pokud se přítomnosti tejká, na tý zase tak moc nesejde, když se mi tak dobře spí a mám krásný sny. Už ten měsíc, co tak strašně rychle vylejzá nad vodorovným zrcadlem, ve kterým druhej zapadá… Oba mají tvář, jenomže ta dole je negativ tý horní – ani nevím, která z nich je krásnější. Slyším ševelení, a jak by taky ne; to zrcadlo není skleněný, ale mořskohladinový… Jaký je to pěkný slovo, že jo; mořskohladinový. To jsem vymyslel sám. Jenže moře neševelí, to jsou voskový listy, možná je to vavřín pro vítěze nejtěžší disciplíny: sbalit holku, která se sbalit nechce dát. Ale ne – je to keř, pod kterým ten měsíc líbám, teda tu holku, kterou jsem samozřejmě
9
Bouda_sazba.indd 9
12.11.2025 17:28