PRÁVNÍ INSTITUTY
Veřejná
Veřejná podpora v České republice
Ondřej Dostal Michal Petr
Dostal, O., Petr, M. Veřejná podpora v České republice. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, 131 s.
Bibliografické informace Národní knihovny České republiky. Národní knihovna České republiky uvádí tuto publikaci v České národní bibliografii. Podrobné bibliografické údaje jsou k dispozici na internetu na adrese https://www.nkp.cz/.
Recenzenti publikace:
JUDr. Michal Černý, Ph.D.
Doc. JUDr. Mária Patakyová, Ph.D.
Kniha byla zpracována v rámci plnění projektu vnitřní grantové soutěže
Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Monografii napsali Ondřej Dostal, Michal Petr
Vydalo Nakladatelství C. H. Beck v Praze v roce 2025
Jungmannova 750/34, 110 00 Praha, Nové Město, beck@beck.cz
Odpovědný redaktor: Lukáš Svoboda
Vydání první
Sazba: Cadis Praha
Tisk: Marten spol. s r. o.
© Nakladatelství C. H. Beck, 2025
ISBN 978-80-7699-038-8
O autorech
JUDr. Ondřej Dostal vede skupinu soutěžní compliance ČEZ, a.s., zajišťující soulad jednání společností Skupiny ČEZ se soutěžním právem. V letech 2007–2014 působil jako expert Stálého zastoupení ČR při Evropské unii pro hospodářskou soutěž, státní podporu a veřejné zakázky. Na této pozici se mj. podílel na obhajobě desítek opatření veřejné podpory České republiky před Evropskou komisí a za ČR se dále podílel mj. na vyjednávání znění unijních předpisů v oblasti veřejné podpory. Dříve působil na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, mezi lety 2004–2007 jako ředitel mezinárodního odboru a člen rozkladové komise ÚOHS. Je spoluautor řady publikací a přednáší na téma soutěžního práva na univerzitách v ČR. Specializuje se na ekonomické aspekty práva Evropské unie, zejména na otázky soutěžního práva a regulace odvětví energetiky, jakož i implementaci těchto oblastí do podnikové praxe.
doc. JUDr. Michal Petr, Ph.D., je absolventem Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (2002) a Masarykovy univerzity (JUDr. v roce 2002, Ph.D. v roce 2008); v roce 2019 pak byl na Masarykově univerzitě jmenován docentem v oboru Právo Evropské unie. V současné době působí jako vedoucí Centra pro soutěžní právo na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Specializuje se na evropské právo a správní právo se zaměřením na právo hospodářské soutěže, státní podporu, veřejné zakázky a regulaci síťových odvětví. Zkušenosti v těchto oblastech získal díky svému působení u Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v letech 2011 a 2012 a zejména na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kde byl zaměstnán od roku 2003 jako ředitel Legislativně právního odboru, od roku 2009 jako ředitel Sekce legislativy a mezinárodních záležitostí a konečně v letech 2010 až 2015 jako místopředseda Úřadu. Je autorem řady publikací na téma soutěžního práva, sektorové regulace a vybraných otázek správního trestání, členem redakční rady časopisů ANTITRUST a Public Governance, Administration and Finances Law Review, jakož i národním korespondentem časopisu European Competition and Regulatory Law Review. Je rovněž členem rozkladové komise České národní banky a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Předmluva
Problematika veřejné podpory z hlediska předmětu úpravy spadá do široce chápaného evropského soutěžního práva. Kontrola veřejné podpory, regulující v zásadě to, že některý podnik od státu něco přes obecný zákaz zvýhodňování dostal, zatímco jiné podniky nikoliv, se nezasvěceným může jevit někdy snad až banální disciplínou, ozvláštněnou pouze nezřídka gigantickými částkami poskytovaných podpor a případně kontroverzemi při nařízení jejich navracení. Toto zdání může ještě zesílit ve srovnání s často sofistikovanými a běžnému občanu na první poslech těžko pochopitelnými teoriemi újmy „ostatního“ soutěžního práva běžnými například v oblasti zneužívání dominantního postavení soutěžitelů. Máloco však může být vzdálenější pravdě. Přes, nebo spíše právě pro, jednoduchost základní hypotézy, v kombinaci s pouhými třemi relevantními články Smlouvy o fungování Evropské unie, závislými na intepretaci Soudního dvora Evropské unie, resp. Komise, je právo veřejné podpory rozvětveno a kontinuálně rozvětvováno v nečekané množství pojmů, kategorií, pravidel a výjimek z nich. Prolíná se přitom s dalšími oblastmi soutěžního práva i širšího evropského práva, včetně například kontroly spojování soutěžitelů a zadávání veřejných zakázek. Uvedené v souladu s judikaturou SDEU platí stále více i naopak, když každá veřejná podpora musí být v zásadě souladná s ostatními pravidly vnitřního trhu Evropské unie. Stručnost základních pravidel znamená rovněž jejich širokou působnost na v zásadě všechny ekonomické činnosti, ilustrovanou obtížně zvladatelným nápadem oznámení možné podpory ze strany všech členských států monopolnímu schvalovateli, tedy Komisi. Zdánlivá jednoznačnost zákazu selektivního zvýhodnění pak navíc četné stěžovatele svádí k podávání množství stížností na domnělou nezákonnou veřejnou podporu. Z dlouho nevýrazné oblasti evropského práva jen po krůčcích si osvojující náležitý dosah a dopad se stala jedna z těch nejčastěji skloňovaných oblastí v unijní ekonomice, ovlivňované cíli dohodnutými a podporovanými členskými státy sedmadvacítky, a těch nejčastěji zastoupených v řízeních před unijními soudy. Současný dynamický rozvoj těchto pravidel reagujících na uvedené skutečnosti v rukou Komise s ambicemi usměrňování výdajů členských států přirozeně směřujících na činnosti významné pro národní hospodářství činí navzdory výše naznačenému zdání jednoduchosti znalost právního rámce veřejné podpory v EU nezbytností pro každý subjekt působící na vnitřním trhu, ať již veřejný či soukromý. Vývoj pravidel regulace veřejné podpory jako základu spravedlivého fungování vnitřního trhu můžeme sledovat od inspirace kontrolou subvencí
v poválečném systému mezinárodního obchodu přes sektorové bezpodmínečné zákazy státní podpory ve Smlouvě o společenství uhlí a oceli, její následný plošný zákaz s možností výjimek ve Smlouvě o Evropském hospodářském společenství, až k současné Smlouvě o fungování EU.1 Stabilita předmětné regulace je ilustrována skutečností, že příslušné články
SFEU zůstávají i po sedmdesáti letech téměř beze změny. Jak naznačeno výše, kontrola veřejných podpor se od zakotvení v SEHS prosazovala jen postupně a prostřednictvím nepříliš významných případů, přičemž teprve v devadesátých letech minulého století došlo k přijetí prvních blokových výjimek z povinnosti oznámení a prvního procesního nařízení shrnujícího dosavadní judikaturu SDEU. Od počátku nového tisíciletí lze pozorovat posun k tzv. více ekonomickému přístupu k posuzování slučitelnosti veřejné podpory s vnitřním trhem, založenému na vážení pozitivních přínosů podpory a jejich negativních dopadů na hospodářskou soutěž a vnitrounijní obchod. Modernizace pravidel veřejné podpory prováděná Komisí od roku 2012 již neváhá rozlišovat „dobrou“ a „špatnou“ veřejnou podporu v závislosti na míře přispění k unijním cílům a aspirovat na podrobení více než 90 % případů veřejné podpory systému blokových výjimek ze zákazu veřejné podpory. Stávající Komise v zájmu posílení mezinárodní konkurenceschopnosti EU a zrychlení přechodu na bezemisní ekonomiku podporuje zjednodušení pravidel veřejné podpory a nejnověji analogicky též kontrolu subvencí poskytovaných subjektům působícím na vnitřním trhu EU ze strany mimounijních států.
V České republice se kontrola veřejné podpory stala neopominutelným tématem a předmětem regulace nejpozději v souvislosti s přípravou na vstup České republiky do Evropské unie v roce 2004. V předvstupním období vykonával od roku 2000 kontrolní pravomoci ve všech oblastech s výjimkou zemědělství a rybolovu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který se po vstupu stal poradenským, koordinačním a monitorujícím orgánem. Problematika veřejné podpory patří od zmíněných počátků i z pohledu ČR mezi nejvíce rezonující témata ve vztazích mezi členským státem a orgány EU, především Komisí, s ohledem nejen na významné poskytované částky, ale také na neoddělitelné politické a hospodářské souvislosti a obvyklý přesah do kompetencí více orgánů státní správy i generálních ředitelství Komise. Uvedené je podtrženo dosavadním celkovým objemem podpor poskytnutých v ČR v hodnotě přesahující 50 miliard EUR s více než dvěma tisící opatření podpory oznámených Komisi a v jejich rámci více než desetinásobkem jednotlivých instancí poskytnutí podpory.2
1 Kellerbauer, M., Kamert, M., Tomkin, J. (eds.) Commentary on the EU Treaties and the Charter of Fundamental Rights. Oxford: Oxford University Press, 2019, s. 1116–1118.
2 Statistické údaje pocházejí z Veřejné databáze případů veřejné podpory DG COMP Competition Case Search, dostupné na https://competition-cases.ec.europa.eu/search, a databáze Transparentnost státní podpory (TAM), dostupné na https://webgate.ec.europa.eu/competition/transparency/public/search.
Vzhledem k výše ilustrovanému zásadnímu významu kontroly veřejné podpory a četnosti jejího poskytování v ČR se nabízí otázka, v jakém rozsahu byla příslušná pravidla SFEU dosud uplatněna vůči České republice. Rovněž při uvážení více než dvacetiletého členství ČR v Evropské unii je možné se domnívat, že již mnohokrát a na mnoha úrovních musely být v českých případech naplněny všechny kumulativní znaky veřejné podpory a jejich hlavní kritéria, stejně jako všechny výjimky z obecného zákazu veřejné podpory dle klíčového článku 107 SFEU. Uvedená hypotéza vybízí k analýze možností interpretace čl. 107 za pomoci dosavadní rozhodovací praxe Komise specificky pro Českou republiku, která by mimo jiné usnadnila pochopení problematiky veřejné podpory v ČR a efektivnější komunikaci v dané oblasti s odpovědnými orgány ČR a Komisí. To je jedním z cílů této publikace, která při absenci zákonné definice pojmu veřejná podpora a logicky celkově úsporné národní právní úpravě vychází z příslušné rozhodovací praxe Soudního dvora a přibližuje českou praxi poskytování veřejné podpory s ohledem na všechna příslušná rozhodnutí Komise pro Českou republiku, s výjimkou obdobně regulovaných oblastí zemědělství a rybolovu. Usnadňuje tak použití příslušných právních pojmů například při přípravě a projednávání veřejné podpory s Komisí, či při předcházení a vypořádání stížností na možnou nezákonnou či neslučitelnou veřejnou podporu. Práce přináší detailní a bohatě českými příklady ilustrované vysvětlení pojmu veřejná podpora, jeho jednotlivých znaků a souvisejících institutů, možných výjimek ze zákazu podpory včetně obšírného vysvětlení testu vyváženosti prováděného Komisí při uvážení nad těmi nejčastěji používanými. Obdobně, ucelený přehled hlavních procesních institutů umožňuje nezbytnou orientaci ve fázích posuzování podpory před Komisí a typech jejich rozhodnutí. Unikátně jsou připojeny komentáře ohledně existující související české právní úpravy a přehledným způsobem jsou prezentovány zásadní statistické údaje týkající se poskytování veřejné podpory v ČR. Empirickým příspěvkem je promítnutí zkušeností z podílu jednoho z autorů na obhajobě podstatného množství v této publikaci analyzovaných případů veřejné podpory před Evropskou komisí a jejími relevantními generálními ředitelstvími, zejména GŘ pro hospodářskou soutěž. Za využití vyjmenovaných atributů publikace na prostoru přístupném široké veřejnosti přináší odpovědi na výše položené a další související otázky a je vůbec prvním takto komplexním počinem v dané oblasti v ČR.
Cílem této práce je tedy především demonstrovat, jak jsou pravidla veřejné podpory aplikována specificky v České republice. Vychází proto na prvním místě z rozhodovací činnosti Komise a dále, byť velmi skromné, české odborné literatury věnující se této problematice. Její základní metodou je vymezení určitého právního institutu v unijním právu, následované podrobným popisem, jak je s tímto institutem nakládáno v praxi relevantní pro ČR.
Tomuto záměru odpovídá rovněž struktura publikace. Po obecném uvedení do problematiky veřejné podpory a kapitole věnované jejím základním
pojmům a klasifikaci (Kapitola II) následuje kapitola zaměřená na jednotlivé definiční znaky veřejné podpory (Kapitola III). Tu následuje detailní analýza podmínek, za kterých může být ze zákazu veřejné podpory udělena výjimka (Kapitola IV) a popis procedur, kterými je slučitelnost veřejné podpory s vnitřním trhem posuzována (Kapitola V).
KAPITOLA II. Obecná charakteristika regulace veřejné podpory v systému unijního práva
1. Klasifikace veřejné podpory
2. Pojem stát
3. Pojem podnik
KAPITOLA III. Definiční znaky veřejné podpory ................
1. Státní původ podpory
1.1 Státní prostředky
1.2 Přičitatelnost státu
2. Selektivní zvýhodnění
Neexistence zvýhodnění
2.3 Selektivita
3. Narušení hospodářské soutěže
4. Ovlivnění obchodu mezi členskými státy .....................45
KAPITOLA IV. Výjimky ze zákazu veřejné podpory ..............
1. Podpora de minimis ..........................................53
1.1 Nařízení de minimis ....................................53
1.2 Implementace v České republice
2. „Automatické“ výjimky ze zákazu veřejné podpory dle čl. 107 odst. 2 SFEU ........................................57
2.1 Článek 107 (2) (a) SFEU ...............................57
2.2 Článek 107 (2) (b) SFEU...............................58
2.3 Článek 107 (2) (c) SFEU ...............................60
3. Diskreční výjimky ze zákazu veřejné podpory, čl. 107 odst. 3 SFEU ........................................61
3.1 Test vyváženosti veřejné podpory........................63
3.1.1 Revize testu vyváženosti pro čl. 107 (3) (b) a (c) SFEU ze strany SDEU ..........................68
3.2 Článek 107 (3) (a) SFEU ...............................70
3.3 Článek 107 (3) (b) SFEU...............................72
3.4 Článek 107 (3) (c) SFEU ...............................75
3.5 Článek 107 (3) (d) SFEU...............................77
3.6 Článek 107 (3) (e) SFEU ...............................77
4. Blokové výjimky .............................................78
4.1 Nařízení GBER ........................................79
4.2 Implementace v České republice ........................83
KAPITOLA V. Řízení ve věcech veřejné podpory..................
1. Řízení týkající se oznámené podpory
2. Řízení týkající se protiprávní podpory
3. Kontrola na místě ...........................................95
KAPITOLA VI. Závěr – dosavadní vývoj a trendy v poskytování
KAPITOLA V.
Řízení ve věcech veřejné podpory
Jak bylo popsáno již v předchozí kapitole, k posouzení, zda je určitá veřejná podpora slučitelná s vnitřním trhem, je oprávněna výhradně Komise.516 Vedle toho nelze přehlížet ani úlohu vnitrostátních soudů, které jsou oprávněny posoudit, zda se v určitém případě vůbec jedná o veřejnou podporu, a vyvodit z toho důsledky v právech a povinnostech jednotlivců zejména v případě, že podpora nebyla notifikována:
„Zatímco posouzení slučitelnosti podpory se společným trhem patří do výlučné pravomoci Komise, jejíž jednání podléhá přezkumu soudů Evropské unie, dbají […] vnitrostátní soudy o ochranu práv jednotlivců v případě porušení povinnosti předběžného oznámení státních podpor Komisi podle čl. 108 odst. 3 SFEU.
[…] Vnitrostátní soudy tak musí jednotlivcům, kteří se mohou dovolávat porušení povinnosti oznámení, zaručit, že z něj vyvodí veškeré důsledky v souladu se svým vnitrostátním právem, co se týče jak platnosti aktů provádějících opatření podpory, tak navrácení finanční podpory poskytnuté v rozporu s tímto ustanovením nebo případnými prozatímními opatřeními“ 517
Tato kapitola stručně popisuje řízení před Komisí a implementaci příslušné unijní legislativy v České republice. Zaměří se rovněž na problematiku navracení protiprávní podpory. Procesní otázky související s podporou de minimis a s podporou poskytovanou na základě blokových výjimek byly diskutovány výše v Kapitole 4.1 a 4.4.
1. Řízení týkající se oznámené podpory
Dnes účinné Procesní nařízení bylo přijato v roce 2015.518 Právní základ pro něj představuje čl. 109 SFEU. Procesní nařízení upřesňuje postup ve vztahu k veřejné podpoře, vycházející z čl. 108 odst. 3 SFEU. Ten je dále specifikován Procesním nařízením s tím, že dotčený členský stát musí
516 A ve výjimečných případech na základě čl. 108 (2) SFEU Rada. V podrobnostech Szapiro, M. The European Commission: A Practical Guide. Londýn: John Harper Publishing, 2013, s. 238.
517 Rozsudek SDEU C-700/22 RegioJet a STUDENT AGENCY, body 13 a 14.
518 Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. 7. 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (kodifikované znění), dále též „Procesní nařízení“.
Řízení ve věcech veřejné podpory
oznámit – notifikovat Komisi s dostatečným časovým předstihem všechny plány na poskytnutí nové podpory;519 detaily notifikace, včetně příslušných formulářů, obsahuje Prováděcí nařízení.520 Notifikovaná podpora nesmí být uskutečněna dříve, než Komise přijme nebo bude možné mít za to, že přijala, rozhodnutí schvalující tuto podporu.521 Jak uvádí SDEU: „Článek 108 odst. 3 SFEU zavádí preventivní kontrolu záměrů nových podpor. […] Cílem takto vytvořené prevence je, aby byly poskytovány pouze slučitelné podpory. Pro uskutečnění tohoto cíle se provedení záměru podpory odkládá do doby, než jsou konečným rozhodnutím Komise odstraněny pochybnosti o jeho slučitelnosti.“522
Notifikace musí být úplná. Pokud ji Komise za úplnou nepovažuje, což je v praxi běžné, vyzve dotčený stát k doplnění.523 Pokud tak členský stát ve stanovené lhůtě neučiní, považuje se oznámení za vzaté zpět.524
V České republice provádí notifikaci podpory poskytovatel prostřednictvím tzv. koordinačního orgánu,525 tedy ÚOHS s výjimkou veřejné podpory zemědělství, lesního hospodářství, rybolovu a akvakultury, kde plní tuto úlohu Ministerstvo zemědělství, a prostřednictvím Stálého zastoupení ČR při EU, v souladu s Prováděcím nařízením.526, 527 Poskytovatel takto dále jedná s Komisí v řízeních týkajících se podpory, a to ve spolupráci s koordinačním orgánem.528 Poskytovatel je zejména povinen vyžádat si předchozí stanovisko koordinačního orgánu k podáním učiněným před zahájením řízení před Komisí i v jeho průběhu.529
Do dvou měsíců od obdržení úplné notifikace musí Komise provést její předběžné posouzení a vydat rozhodnutí.530 Komise může především přijmout „rozhodnutí nevznášet námitky“, a to, pokud nenabude žádné pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem; takové rozhodnutí blíže určí, která výjimka podle SFEU byla použita, přičemž svůj návrh výjimky předkládá již členský stát při notifikaci.531 Vzácnější,
519 Procesní nařízení, čl. 2 (1).
520 Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. 4. 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (dále též „Prováděcí nařízení“), Přílohy I a II; toto nařízení bylo následně vícekrát novelizováno. Detaily řízení a tzv. osvědčené postupy (best practices) dále vymezuje zejm. tzv. Kodex – sdělení Komise Kodex osvědčených postupů pro řízení ve věcech kontroly státní podpory (C/2025/2810).
521 Procesní nařízení, čl. 3.
522 Rozsudek SDEU C-284/12 Deutsche Lufthansa, body 25 a 26.
523 Procesní nařízení, čl. 5 (1).
524 Procesní nařízení, čl. 5 (3).
525 § 3 odst. 3 písm. e) a § 4 odst. 4 VeřPod.
526 § 3 odst. 1 a 2 VeřPod.
527 Prováděcí nařízení, čl. 3.
528 § 3 odst. 3 písm. b) a § 4 odst. 1 VeřPod. Koordinační orgán spolupracuje s poskytovatelem již před oznámením veřejné podpory Komisi, srov. § 3 odst. 3 písm. a) VeřPod.
529 § 4 odst. 2 VeřPod.
530 Procesní nařízení, čl. 4 (1) a (5).
531 Procesní nařízení, čl. 4 (3). Formulace, kterou Komise takový závěr vyjádří, bývá stručná. Např. v rozhodnutí Komise SA.108368 (2023/N) Podpora elektřiny z vysoce účinné kombinované
Řízení týkající se oznámené podpory
neboť podstatně náročnější na prokázání, a také z důvodu opatrnosti Komise k vytváření precedentů opatření, nepodléhajících jejímu posouzení, jsou rozhodnutí konstatující neexistenci podpory.532 Těmito způsoby, tedy bez zahájení formálního vyšetřování, je uzavřena naprostá většina případů oznámené podpory; kvantitativní výzkum hovoří až o 98 %.533
Pokud však existují pochybnosti o slučitelnosti oznámené podpory s vnitřním trhem, je Komise povinna rozhodnout o zahájení postupu podle čl. 108 odst. 2 SFEU („rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení“).534 Komise musí v souladu s účelem čl. 108 odst. 3 SFEU a povinností řádné správy, která jí přísluší, přijmout nezbytná opatření a provést nezbytné kontroly, aby v rámci předběžného přezkumu překonala obtíže, s nimiž se případně setkala, pro rozptýlení veškerých existujících pochybnosti o slučitelnosti zkoumaného opatření s vnitřním trhem. Vzhledem k tomu, že má kritérium závažných obtíží objektivní povahu, je třeba po existenci takových obtíží pátrat nejen v okolnostech přijetí rozhodnutí Komise přijatého po ukončení předběžného přezkoumání, ale rovněž v posouzeních, ze kterých vycházela Komise.535 Šíře rozsahu vyšetřování provedeného Komisí při předběžném přezkumu i složitost posuzovaného spisu mohou ukazovat, že dotčené řízení trvalo značně déle, než obvykle vyžaduje prvotní přezkum provedený podle ustanovení čl. 108 odst. 3 SFEU.536
Smyslem předběžného posouzení je přitom toliko umožnit Komisi základní přezkoumání notifikované věci; není proto na rozdíl od formálního řízení povinna provádět konzultace s členskými státy či jinými zúčastněnými osobami,537 jakkoli musí vzít všechny informace, které jí byly poskytnuty, v potaz.538
Pokud Komise žádné rozhodnutí ve dvouměsíční lhůtě nepřijme,539 považuje se souhlas Komise za udělený.540 Tento požadavek vyslovil SDEU ještě výroby elektřiny a tepla, se uvádí, že „Komise se rozhodla nevznášet námitky proti režimu podpory pro elektřinu z vysoce účinné kombinované výroby elektřiny a tepla z toho důvodu, že je slučitelný s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU“
532 Procesní nařízení, čl. 4 (2). Zde Komise své rozhodnutí vtahuje co nejvíce na konkrétní případ, aby omezila jeho precedenční charakter. Např. v rozhodnutí Komise N 702/2009 Podpora na rekonstrukci lanové dráhy na Sněžku Komise po oznámení opatření, třech doplněních informací, a jednom osobním setkání s ČR rozhodla, že podpora na rekonstrukci lanové dráhy na Sněžku nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.
533 Van Druenen, R., Zwaan, P., Mastenbroek, E. Getting State Aid Approved by the European Commission: Explaining the Duration of Preliminary Investigations in the State Aid Notification Procedure. Journal of Common Market Studies, 2021, č. 3, s. 545.
534 Procesní nařízení, čl. 4 (4).
535 Rozsudek SDEU C-817/18 P Vereniging tot Behoud van Natuurmonumenten in Nederland, body 78 a 79.
536 Rozsudek Tribunálu T-793/14 Tempus Energy a Tempus Energy Technology v. Komise, bod 78.
537 Rozsudek SDEU 84/82 Německo v. Komise, bod 13.
538 Rozsudek SDEU C-204/97 Portugalsko v. Komise, bod 35.
539 Mimo rozhodnutí nevznášet námitky a rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení může Komise rozhodnout, že oznámené opatření není veřejnou podporou (čl. 4 (2) Procesního nařízení).
540 Procesní nařízení, čl. 4 (6). Ve vztahu k České republice k takové situaci dosud nedošlo.
Řízení ve věcech veřejné podpory
dříve, než bylo přijato Prováděcí nařízení; dnes je součástí psaného práva.541
Opatření, o kterém Komise včas nerozhodla, je pak považováno za tzv. existující podporu,542 nemůže ale být bez dalšího uskutečněno. Členský stát musí svůj záměr oznámit Komisi,543 která zveřejní stručné sdělení v Úředním věstníku Evropské unie.544 Pokud by k tomu nedošlo, není možno předmětné opatření považovat za existující podporu,545 ale jednalo by se o neohlášenou novou podporu.546 Podle Prováděcího nařízení má Komise po oznámení záměru plnit existující podporu novou patnáctidenní lhůtu k rozhodnutí o ní.547 Část teorie s odkazem na starší judikaturu však tuto možnost zpochybňuje.548
V rámci předběžného posouzení „Komise provádí přezkum zamýšlených státních podpor, jehož cílem je umožnit jí, aby si utvořila prvotní stanovisko ohledně částečné či úplné slučitelnosti dotčených podpor se společným trhem“ 549 Cílem formálního vyšetřovacího řízení je ale „ochrana práv potenciálně dotčených třetích stran“, 550 a toto řízení proto musí „Komisi umožnit získat všechny informace o všech okolnostech věci před tím, než rozhodne“. 551 Je na posouzení Komise, zda skutkové a právní okolnosti případu vyvolávají takové obtíže pro posouzení souladu dané podpory s vnitřním trhem, že je třeba zahájit formální vyšetřování; pokud tomu tak je, má však povinnost řízení zahájit.552 Pro formální vyšetřování je příznačné podstatně větší zapojení tzv. zúčastněných osob. Těmi se rozumí kterýkoliv členský stát, osoba, podnik nebo sdružení podniků, jejichž zájmy by mohly být ovlivněny poskytnutím podpory, zejména příjemce podpory, konkurenční podniky a profesní sdružení.553 Komise v rozhodnutí o zahájení formální vyšetřovacího řízení shrne relevantní skutkové a právní otázky dané podpory a vyloží pochybnosti, které o jeho slučitelnosti s vnitřním trhem má. V rozhodnutí jsou dotyčný členský stát a ostatní zúčastněné strany vyzvány k předložení připomínek v předepsané lhůtě, která obvykle nepřesáhne jeden měsíc.554 Dotčený stát
541 Rozsudek SDEU 20/73 Lorenz GmbH v. Bundesrepublik Deutschland a další, bod 4.
542 Procesní nařízení, čl. 1 (b) (iii). Srov. též. rozsudek SDEU C-334/99 Německo v. Komise, bod 49.
543 Procesní nařízení, čl. 4 (6).
544 Procesní nařízení, čl. 32 (4) Čl. 4 (6).
545 Rozsudek Tribunálu T-187/99 Agrana Zucker und Stärke v. Komise, bod 39.
546 Rozsudek SDEU C-278/00 Řecko v. Komise, bod 33.
547 Procesní nařízení, čl. 4 (6).
548 Quigley, C. op. cit. sub 17, s. 509.
549 Rozsudek Tribunálu T-388/03 Deutsche Post a DHL International v. Komise, bod 87.
550 Ibid
551 Ibid
552 Rozsudek SDEU C-198/91 Cook v. Komise, bod 30.
553 Procesní nařízení, čl. 1 (h).
554 Procesní nařízení, čl. 6 (1). Za příklad z české praxe může sloužit rozhodnutí Komise SA.30908 (2011/C) (ex N 176/2010) České aerolinie – restrukturalizační plán: „Komise informovala Českou republiku, že po přezkoumání informací poskytnutých k restrukturalizačnímu plánu na záchranu Českých aerolinií se rozhodla zahájit postup stanovený v čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie. V této fázi svého šetření měla Komise pochybnosti o slučitelnosti oznámené
Řízení týkající se oznámené podpory
má možnost se ke všem připomínkám písemně vyjádřit.555 Komise může požádat o poskytnutí informací nezbytných pro to, aby mohla dokončit posouzení předmětného opatření, rovněž kterýkoli jiný členský stát, podnik nebo sdružení podniků;556 pokud podniky nebo jejich sdružení takové informace neposkytnou vůbec, případně je poskytnou nesprávné, neúplné nebo zavádějící, může jim být uložena pokuta až do výše 1 % jejich ročního obratu, případně penále.557
Formální vyšetřování by mělo být ukončeno do 18 měsíců od jeho zahájení.
Tato lhůta může být prodloužena společným souhlasem Komise a dotyčného členského státu.558 Po uplynutí této lhůty rozhodne Komise ve lhůtě dodatečných dvou měsíců na základě jí dostupných informací, pokud o to dotyčný stát požádá. Pokud poskytnuté informace nejsou dostatečné pro určení slučitelnosti s vnitřním trhem, Komise přijme záporné rozhodnutí.559
Formální vyšetřování může být ukončeno čtyřmi způsoby. Komise může rozhodnout, že se o veřejnou podporu nejedná,560 případně zastavit řízení v případě zpětvzetí notifikace dotčeným státem.561 Obvyklé je tzv. kladné rozhodnutí, vydávané tehdy, pokud po případných následných úpravách dotyčným členským státem byly odstraněny pochybnosti o slučitelnosti oznámeného opatření s vnitřním trhem.562 Komise může připojit ke kladnému rozhodnutí podmínky, za kterých může být podpora považována za slučitelnou s vnitřním trhem, a může stanovit povinnosti pro umožnění kontroly jeho plnění
státní podpory s vnitřním trhem. Vyzvala všechny zúčastněné strany, aby předložily své připomínky k povaze státní podpory a slučitelnosti oznámených opatření, zejména pokud jde o otázky, o nichž Komise vyjádřila své konkrétní pochybnosti.“
555 Procesní nařízení, čl. 6 (2).
556 Procesní nařízení, čl. 7.
557 Procesní nařízení, čl. 8.
558 Procesní nařízení, čl. 9 (6).
559 Procesní nařízení, čl. 9 (7).
560 Procesní nařízení, čl. 9 (2). V české praxi např. rozhodnutí Komise SA.29864 (C 6/2010) (ex NN 1/2010) České aerolinie: „Po provedeném formálním šetření opatření, které Česká republika provedla ve prospěch společnosti České aerolinie, a. s. ve formě úvěru ve výši 2,5 miliardy CZK, který poskytla společnost Osinek, a.s. na základě smlouvy o úvěru ze dne 30. dubna 2009, Komise dospěla k závěru, že opatření buď nepředstavuje podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, nebo je slučitelné s vnitřním trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) této smlouvy.“ 561 Procesní nařízení, čl. 10. V české praxi např. rozhodnutí Komise o ukončení formálního vyšetřovacího řízení v důsledku zpětvzetí oznámení o státní podpoře členským státem; státní podpora C 19/07 (ex N 32/07) na poskytnutí pojištění krátkodobých vývozních úvěrů malým a středním podnikům prostřednictvím Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP): „Komise se rozhodla ukončit formální vyšetřovací řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy o ES zahájené dne 27. června 2007 a týkající se výše uvedené podpory vzhledem k tomu, že Česká republika vzala zpět své oznámení o státní podpoře dne 2. července 2009 a nebude se tímto projektem podpory dále zabývat.“ 562 Procesní nařízení, čl. 9 (3). Z české praxe např. rozhodnutí Komise SA.35177 (2014/NN) Podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, odst.72: „Komise provedla analýzu nového systému výběru zvláštního odvodu za účelem financování výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů navrženého českými orgány, jenž zahrnuje přechodný mechanismus, a dospěla k závěru, že původní obavy ohledně možného uložení cel na dováženou elektřinu z obnovitelných zdrojů a/nebo diskriminace zahraničních výrobců elektřiny z obnovitelných zdrojů budou eliminovány.“