Beckova edice komentované zákony Zákon o svobodném přístupu k informacím
zakon-o-svobodnem-uvod.indd I
3.11.25 12:01
zakon-o-svobodnem-uvod.indd II
3.11.25 12:01
Zákon o svobodném přístupu k informacím Komentář
Adam Furek Lukáš Rothanzl Jakub Míšek Otakar Ludvík
2. vydání
zakon-o-svobodnem-uvod.indd III
3.11.25 12:01
Vzor citace: Furek, A., Rothanzl, L., Míšek, J., Ludvík, O. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, 1799 s.
Bibliografické informace Národní knihovny České republiky. Národní knihovna České republiky uvádí tuto publikaci v České národní bibliografii. Podrobné bibliografické údaje jsou k dispozici na internetu na adrese https://www.nkp.cz/.
Komentář napsali JUDr. Adam Furek, Mgr. Lukáš Rothanzl, JUDr. MgA. Jakub Míšek, Ph.D., Mgr. Bc. Otakar Ludvík Vydalo Nakladatelství C. H. Beck v Praze roku 2025 Jungmannova 750/34, 110 00 Praha 1, beck@beck.cz Odpovědná redaktorka: Mgr. Ladislava Janková Vydání druhé Sazba: SV, spol. s r. o., Praha Tisk: Finidr, s. r. o. © Nakladatelství C. H. Beck, s. r. o., 2016 ISBN 978-80-7699-034-0
zakon-o-svobodnem-uvod.indd IV
3.11.25 12:01
O autorech JUDr. Adam Furek (1978) vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování civilní služby krátce působil v advokátní kanceláři a od roku 2004 pracuje na Ministerstvu vnitra, kde se věnuje zákonům o územních samosprávných celcích a zákonu o svobodném přístupu k informacím. Tímto zákonem se zabývá v rovině metodické, legislativní i aplikační, neboť Ministerstvo vnitra plní úlohu ústředního správního úřadu pro tuto oblast a rozhoduje z pozice nadřízeného orgánu o odvoláních a stížnostech na postupy krajů při poskytování informací týkajících se jejich samostatné působnosti. JUDr. Furek je členem několika rozkladových komisí, včetně rozkladové komise předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů, příležitostně publikuje v odborném tisku a problematiku zákona o svobodném přístupu k informacím též přednáší pro úředníky územních samosprávných celků a pracovníky správních úřadů. Mgr. Lukáš Rothanzl (1980) vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od září 2004 do poloviny roku 2011 pracoval jako právník na Ministerstvu vnitra, odboru dozoru a kontroly veřejné správy (od října roku 2010 v pozici vedoucího oddělení kontroly), kde se věnoval metodické a aplikační činnosti spojené především se zákony o územních samosprávných celcích a zákonem o svobodném přístupu k informacím (včetně přípravy rozhodnutí o opravných prostředcích podle zákona o svobodném přístupu k informacím). V současnosti je Mgr. Rothanzl advokátem specializujícím se mj. na poskytování právních služeb v oblasti veřejného práva. Působí jako člen rozkladových komisí k zákonu č. 106/1999 Sb. u Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva financí, a je členem pracovní komise Legislativní rady vlády pro veřejné právo I – správní právo č. 1. Téma zákona o svobodném přístupu k informacím je rovněž předmětem jeho příležitostné přednáškové činnosti. JUDr. MgA. Jakub Míšek, Ph.D. (1989) vystudoval Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění v Praze a Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. V roce 2019 tamtéž obhájil rigorózní práci na téma Právní aspekty otevřených dat. V roce 2020 obhájil na PrF MU disertační práci následně publikovanou jako Moderní regulatorní metody ochrany osobních údajů (2020). V současné době působí jako odborný asistent na Ústavu práva a technologií PrF MU a externě se zapojuje do výuky na zahraničních univerzitách (Georg August University of Göttingen, University of Haifa). Od roku 2022 působí jako research fellow na Information Society Law Center (ISLC), University of Milan. Odborně se zaměřuje především na ochranu soukromí a osobních
V
zakon-o-svobodnem-uvod.indd V
3.11.25 12:01
O autorech
údajů, správu dat, právo na informace, eGovernment a regulaci umělé inteligence. Od roku 2015 spolupracuje s Odborem hlavního architekta eGovernmentu (Ministerstvo vnitra a Digitální a informační agentura) na právních otázkách souvisejících se správou dat ve veřejném sektoru včetně přípravy legislativních návrhů upravujících otevřená data a data governance. Od roku 2019 je členem rozkladové komise Úřadu pro ochranu osobních údajů. Mgr. Bc. Otakar Ludvík (1986) vystudoval Právnickou fakultu a Fakultu sociálních věd (obor mezinárodní teritoriální studia) Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2014 působí jako právník na Ministerstvu vnitra, kde se mimo jiné věnuje aplikaci zákona o svobodném přístupu k informacím v podmínkách bezpečnostních sborů. V současné době vykonává funkci vedoucího oddělení podání osob, odboru komunikace. Zákonem o svobodném přístupu k informacím se zabývá zejména z hlediska metodického a aplikačního a to např. i jako člen rozkladové komise předsedy správy státních hmotných rezerv nebo ministra zahraničních věcí a příležitostně o této problematice i přednáší.
VI
zakon-o-svobodnem-uvod.indd VI
3.11.25 12:01
Předmluva ke druhému vydání Předmluvy bývají pojímány různě. Někteří autoři v nich obhajují samu existenci svého díla, jeho pomyslné „právo na život“. Ti sebevědomější přesvědčují čtenáře o tom, že prezentovaná kniha bude ozdobou jejich knihovny, a bylo by proto trestuhodnou chybou si ji nezakoupit. Jiní popisují obsah díla, jeho strukturu i to, jaký mohutný vývoj od případného předchozího vydání popisované téma a spolu s ním i text knihy učinily. I my jsme mohli zvolit některý z popsaných přístupů. Mohli jsme zdůrazňovat význam práva na informace coby úhelného kamene účasti veřejnosti na správě věcí veřejných. Mohli jsme upozorňovat na to, že od posledního vydání byl zákon mnohočetně novelizován, přičemž nejméně dvě změny z letech 2019 a 2022 se jej dotkly více než významně. O vývoji judikatury správních soudů i Ústavního soudu ani nemluvě. Mohli jsme s až hororovou děsivostí popisovat všechny problémy spojené s informačním zákonem, včetně toho, jak se může stát v rukou zlovolných žadatelů jakousi moderní egyptskou ranou dopadající na veřejnou správu, slibujíce, že na většinu problémů poskytneme jednoduché odpovědi či návody. Mohli jsme Vás zkrátka přesvědčovat o tom, že bez nového komentáře bude Vaše cesta informačním právem strastiplná a trnitá. Mohli jsme rovněž vysvětlovat, proč pár paragrafů relativně úsporného zákona vyžaduje tolik textu. Že se opravdu nejedná o projev nějaké naší progresivně se zhoršující grafomanie, ale že zákon v sobě zahrnuje prakticky celou hmotněprávní i procesní úpravu práva na informace, a právě pro jeho paragrafovou úspornost je nakonec nutné většinu problémů řešit výkladově. To vše jsme mohli, ale bylo by to jen ono pověstné nošení sov do Athén. Ti, kdo se zákonem rozumně a bez emocí pracují, vše již určitě dávno vědí. A škarohlídy, kteří pro stromy nevidí les (v našem případě obecný přínos práva na informace) a pro které je sluneční svit informovanosti (slova Nejvyššího správního soudu) beztak jen něco jako záře doprovázející výbuch atomové bomby, stejně přesvědčit nelze. Namísto dlouhého popisování bychom proto rádi poděkovali. Na prvním místě všem čtenářům za shovívavost, s níž na komentář čekali a s níž budou to množství stránek využívat. Naše poděkování směřujeme také nakladatelství C. H. Beck za jeho trpělivost, kterou s námi jako s nepříliš rychlými autory (někteří z nás) mělo. A pak samozřejmě děkujeme všem našim blízkým za to, že nám čas, který jsme museli věnovat psaní, dopřáli. Sám bych rád poděkoval své rodině, zejména pak Petře a Verunce za to, že při mně stály a stojí při všech složitostech a těžkostech, které život bohužel také přináší. Praha, 14. 9. 2025
Adam Furek
VII
zakon-o-svobodnem-uvod.indd VII
3.11.25 12:01
VIII
zakon-o-svobodnem-uvod.indd VIII
3.11.25 12:01
Předmluva k prvnímu vydání Komentář k zákonu o svobodném přístupu k informacím (a jeho prováděcím předpisům) navazuje na předchozí dvě úspěšná vydání v již zaniklém nakladatelství Linde Praha a. s. Od posledního z nich sice uplynuly pouhé čtyři roky, a ač se může zdát, že za tak krátkou dobu nemohlo dojít k výraznějším změnám v oblasti práva na informace, opak je pravdou. Především v letošním roce byla přijata významná novelizace zmíněného zákona v souvislosti s transpozicí směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2013/37/EU, kterou se mění směrnice 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru (přitom již samotný název tohoto předpisů dává tušit – jako u mnoha jiných norem evropského práva –, že do národního práva bylo nutné převést úpravu relativně složitou). Kromě toho, nebo snad především, zákon za uplynulé čtyři roky velmi významným způsobem dotvořila (a někdy dokonce i přetvořila, ať již přidáme kladné či záporné znaménko) judikatura správních soudů. Zvláštní dík patří především Nejvyššímu správnímu soudu, který projasňuje temná a neoblíbená zákoutí této normy, jakými jsou poskytování informací o výši platu či odměn pracovníků povinných subjektů nebo hledání účinné obrany proti těm povinným subjektům, které cílenými obstrukčními postupy degradují uplatňování práva na informace na tragikomickou frašku (obvykle opakovaným nerespektováním rozhodnutí odvolacích orgánů či správních soudů, které nelze označit za nic jiného než za poněkud trapné právní donkichotství). Na druhou stranu u správních soudů již nacházejí příležitostné zastání i povinné subjekty čelící frontálním útokům různých žadatelů o informace, kteří používají zákon coby nástroj svérázné msty vůči veřejné správě či jako podivuhodnou kratochvíli pro dlouhé páteční večery (případně pro celé víkendy), které si zpestřují rozesíláním stovek e-mailových žádostí o informace napříč celým Českem. Dílo, jehož předmluvu nyní čtete, je určeno především povinným subjektům, ale nepochybně je využijí i žadatelé o informace (tedy, pro zasvěcené, obě pomyslné strany barikády). Autoři, kteří pracují ve veřejné správě nebo svůj profesní život ve veřejné správě začínali, se snaží poskytnout pokud možno ucelený (byť samozřejmě jen relativně ucelený) výklad zákona s ohledem na praktické problémy, s nimiž se aplikující orgány mohou setkat. Že to není vždy jednoduchá věc, je patrné z rozsahu komentáře, když samotný zákon o svobodném přístupu k informacím má necelých dvacet pět věcných ustanovení. Rozsah komentáře je totiž dán právě „legislativní úsporností“ zákona a z ní plynoucí složitostí jeho aplikace. Má-li dvacet pět ustanovení pokrýt hmotněprávní i procesněprávní úpravu práva na informace, není divu, že většinu skutečných pravidel v zákoně nevyčtete – ty jsou dány judikaturou a právními výklady. Autoři se proto snaží podat nejen výklad textu zákona,
IX
zakon-o-svobodnem-uvod.indd IX
3.11.25 12:01
Předmluva k prvnímu vydání
ale poskytnout i přehled jeho judikatorní aplikace a interpretace. Daní za tuto snahu pak je právě rozsah textu. Snad se jedná o daň přijatelnou. Věříme, že Vám bude komentář praktickou a vítanou pomůckou a usnadní orientaci v této oblasti, ve veřejné správě nepříliš oblíbené, o to však právně zajímavější. Komentář vychází z právního stavu a stavu publikované judikatury k 31. říjnu 2015. Praha, říjen 2015
zakon-o-svobodnem-uvod.indd X
Adam Furek, Lukáš Rothanzl a Tomáš Jirovec
3.11.25 12:01
Obsah O autorech ...................................................................................................V Předmluva k 2. vydání ............................................................................. VII Předmluva k 1. vydání .............................................................................. IX Jednotlivé části komentáře zpracovali ..................................................XIII Seznam použitých zkratek ......................................................................XV Část první ..................................................................................................... 1 § 1 [Účel zákona] ..................................................................................... 1 § 2 Povinnost poskytovat informace ....................................................... 24 § 2a Veřejný podnik............................................................................... 162 § 2b Poskytování informací v oblasti hospodářské soutěže .................. 166 § 3 Základní pojmy ............................................................................... 173 § 3a Další pojmy ................................................................................... 217 § 4 Poskytování informací .................................................................... 241 § 4a Poskytování informací na žádost ................................................... 267 § 4b Poskytování informací zveřejněním ...............................................311 § 4c Evidence otevřených dat................................................................ 326 § 5 Zveřejňování informací ................................................................... 333 § 5a Informace zveřejňované způsobem umožňujícím dálkový přístup .................................................................................................... 391 § 5b Zveřejňování datových souborů s vysokou hodnotou ................... 415 § 6 Odkaz na zveřejněnou informaci..................................................... 420 § 7 Ochrana utajovaných informací ...................................................... 439 § 8a ....................................................................................................... 450 § 8b Příjemci veřejných prostředků ...................................................... 481 § 8c Informování o příjmech fyzických osob........................................ 488 § 9 Ochrana obchodního tajemství ........................................................ 517 § 10 Ochrana důvěrnosti majetkových poměrů..................................... 539 § 11 Další omezení práva na informace ................................................ 544 § 11a [Zneužití práva na informace] ......................................................811 § 11b [Neexistující informace] .............................................................. 894 § 12 Podmínky omezení ........................................................................ 944 § 13 Žádost o poskytnutí informace ...................................................... 994 § 14 Postup při podávání a vyřizování písemných žádostí o poskytnutí informace ........................................................................ 1006 § 14a Výhradní dohody ........................................................................1106 § 14b Některá ustanovení o licenční smlouvě při poskytování informací ..............................................................................................1114 § 14c Zvláštní právo pořizovatele databáze .........................................1125
XI
zakon-o-svobodnem-uvod.indd XI
3.11.25 12:01
Obsah
§ 15 Rozhodnutí o odmítnutí žádosti ...................................................1131 § 16 Odvolání ...................................................................................... 1231 § 16a Stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace.............. 1363 § 16b Přezkumné řízení a ochrana proti nečinnosti ............................ 1466 § 17 Hrazení nákladů .......................................................................... 1480 § 18 Výroční zpráva ............................................................................ 1621 § 18a Centrální registr ......................................................................... 1639 § 19 [Povinnost mlčenlivosti] ............................................................. 1641 Část druhá. Přechodná a závěrečná ustanovení ................................. 1649 § 20 [Užití SpŘ] .................................................................................. 1649 § 21 [Zmocňovací ustanovení] ........................................................... 1738 § 22 Účinnost ...................................................................................... 1740 Přehled literatury ................................................................................... 1749 Věcný rejstřík ......................................................................................... 1761
XII
zakon-o-svobodnem-uvod.indd XII
3.11.25 12:01
Jednotlivá ustanovení komentáře zpracovali JUDr. Adam Furek § 2 odst. 4, § 3, § 4 odst. 1, § 5 a 6, § 11 odst. 1 písm. a) až c), § 11 odst. 2 písm. d) a e), § 11 odst. 3, § 11a a 11b, § 12 až 18 (s výjimkou § 14a až 14c), § 20 až 22, přechodná ustanovení novel (s výjimkou novelizace č. 261/2021 Sb.) Mgr. Lukáš Rothanzl § 1, § 2 odst. 1 až 3 a odst. 5, § 2a a 2b, § 8a až 10, § 11 odst. 1 písm. f), § 11 odst. 2 písm. a) až c), § 11 odst. 4 písm. b), d) až f), § 19 JUDr. MgA. Jakub Míšek, Ph.D. § 3a, § 4 odst. 2, § 4a až 4c, § 5a a 5b, § 11 odst. 1 písm. d), § 11 odst. 5, § 11 odst. 6 písm. b), § 14a až 14c, přechodné ustanovení novelizace č. 261/2021 Sb. (poznámka: text § 4a je aktualizovaným textem původně zpracovaným Mgr. et Mgr. Tomášem Jirovcem, a to se souhlasem původního autora) Vznik kapitol § 3a, § 4 odst. 2, § 4a, § 4b, § 4c, § 5a, § 5b, § 11 odst. 5, § 11 odst. 6 písm. b), § 14a, § 14b, § 14c a přechodného ustanovení LI byl podpořen projektem NPO „Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik“ č. LX22NPO5101, financovaného Evropskou unií – Next Generation EU (MŠMT, NPO: EXCELES). Mgr. Bc. Otakar Ludvík § 7, § 11 odst. 1 písm. e), § 11 odst. 4 písm. a) a c), § 11 odst. 6 písm. a)
XIII
zakon-o-svobodnem-uvod.indd XIII
3.11.25 12:01
XIV
zakon-o-svobodnem-uvod.indd XIV
3.11.25 12:01
§ 11a
Část první
§ 11a
[Zneužití práva na informace]
(1) Povinný subjekt může odmítnout žádost nebo její část do sedmi dnů ode dne jejího přijetí, pokud lze ve vztahu k ní dovodit, že cílem žadatele je způsobit a) nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované informace, pokud nejde o informace podle § 8a odst. 2, nebo b) nepřiměřenou zátěž povinného subjektu; za způsobení nepřiměřené zátěže se považuje také podávání žádostí o informace u většího počtu povinných subjektů bez zjevné obsahové souvislosti požadovaných informací, a to zpravidla v reakci na předcházející postup povinného subjektu vůči žadateli nebo na vztah s fyzickou osobou uvedenou v písmenu a). (2) Rozsah požadovaných informací nebo počet podaných žádostí není bez dalšího důvodem pro odmítnutí žádosti podle odstavce 1. Související ustanovení: § 15 Z literatury: Černý, P. Zneužití veřejných subjektivních práv jako fenomén doby. Jurisprudence, 2023, č. 5; Jäger, P. a kol. Svobodný přístup k informacím. Zákon č. 106/1999 Sb. Praha: Aleš Čeněk, 2025; Korbel, F. a kol. Velká novela zákona o svobodném přístupu k informacím. Právní rozhledy, 2023, č. 4; Lubovský, Z. Zneužití práva na informace. Správní právo, 2019, č. 6 Obsah výkladu Obecně – Charakteristika důvodu – Legislativní vývoj – Důvodová zpráva – Taxativní výčet případů zneužití práva na informace? – Ústavnost § 11a Zneužívání práva na informace jako faktický důvod – Obecně – Obecně k přístupu správních soudů – Zneužití práva ve vztahu k právu na informace – Znaky (faktického) zneužití práva na informace – Kvantitativní hledisko jako dostačující znak zneužívání práva na informace? – Judikaturou identifikované znaky zneužití práva na informace – Co znaky zneužití práva na informace nejsou – Získání informace pro osobní zájem žadatele – Využitelnost informací v soudních sporech – Stalking zaměstnanců – Zkoumání osoby žadatele, nebo povahy požadovaných informací? – Ochrana před zneužitím jako prostředek ultima ratio? – Aplikační přednost „věcných“ důvodů pro odmítnutí žádosti? – Postup při zkoumání zneužití práva na informace
811
Zakon-o-svobodnem-pristupu.indd 811
3.11.25 12:13
§ 11a
Část první
§ 11a odst. 1 – Obecně – Úmysl žadatele jako základní podmínka pro odmítnutí žádosti – Prokazování cíle (úmyslu) žadatele – Míra prokazování „zneužívajícího úmyslu“ – Indicie zneužití práva na informace – Více úmyslů? – Sedmidenní lhůta – Prekluzivní nebo pořádková lhůta? – Praktické dopady sedmidenní lhůty – Možnost odložení počátku plynutí lhůty podle § 11a odst. 1 a možnost jejího prodloužení – Užití lhůty v případě jiných důvodů týkajících se zneužití práva na informace? – Povinnost nebo možnost odmítnout žádost? Test proporcionality? – Částečné odmítnutí žádosti? – Kombinace odmítnutí a věcných důvodů? – Součinnost žadatelů – Kumulace důvodů v písm. a) a b) – Zneužití práva na informace společenským hlídacím psem nebo privilegovaným žadatelem? – Jen v prvním kole? – Zneužití a nadřízený orgán K odst. 1 písm. a) (nátlaková či stalkovací žádost) – Obecně – Pojem „nátlak“ – Protiprávnost působení – Pouze „informační nátlak“? – Fyzická osoba, jíž se týkají požadované informace – Nátlak na právnickou osobu? – Relevantní informace – Výluka pro informace podle § 8a odst. 2 K odst. 1 písm. b) (zatěžovací, obstrukční či kverulační žádost) – Obecně – Nepřiměřená zátěž – Nasčítání informačních požadavků, včetně zohlednění již vyřízených žádostí – Vztah k úhradě nákladů – Podávání žádostí u více povinných subjektů – Jak prokazovat?
Obecně 1. [Charakteristika důvodu] Ustanovení § 11a bylo do komentovaného zákona vloženo novelou č. 241/2022 Sb. s účinností od 1. 1. 2023. Lze je charakterizovat jako reakci zákonodárce na požadavky povinných subjektů, které v zákoně postrádaly výslovně stanovený důvod odmítnutí žádosti pro zneužití práva na informace žadatelem. Přestože správní judikatura (a stejně tak Ústavní soud) již v minulosti potvrdila, že informační žádost lze odmítnout pro tento tzv. faktický (nepsaný) důvod (k tomu srov. dále), byla potřeba 812
Zakon-o-svobodnem-pristupu.indd 812
3.11.25 12:13
Část první
§ 11a
výslovného legislativního řešení odůvodňována především posílením právní jistoty povinných subjektů a zvýšením instruktivnosti zákona, která měla vést i k jeho snazší aplikovatelnosti. Odmítání žádosti z faktických důvodů, opřených pouze o závěry soudů, totiž ze své podstaty vždy klade na povinné subjekty zvýšené nároky. Vyžaduje nejen znalost příslušné judikatury, ale též její správnou aplikaci, která je, s ohledem na odlišný způsob „normování“ vycházející jen z odůvodnění soudních rozhodnutí, oproti znění zákona náročnější (umocněná různorodostí povinných subjektů a s ní související nestejnou „úrovní“ výkonu agendy na tomto úseku). 2. [Legislativní vývoj] Pokusy o zákonné vymezení důvodu pro odmítnutí žádosti pro zneužití práva na informace byly učiněny již dříve. Prvotní úvahy směřovaly spíše k jednoduchému legislativnímu řešení obdobnému někdejší úpravě v ŽPInf [§ 8 odst. 3 písm. b)] tedy k výslovnému a obecně formulovanému důvodu odmítnutí žádosti pro zneužití práva na informace. Takové řešení se ovšem ukázalo jako do značné míry neprůchodné pro obavy z příliš široké využitelnosti, resp. potenciální zneužitelnosti. Bylo proto zvoleno kazuističtější řešení, které by z množiny všech do úvahy připadajících (a soudní praxí akceptovaných) případů zneužití práva na informace vybralo a do legislativního textu převedlo typické případy. V těchto snahách nejdále pokročil vládní návrh zákona – sněmovní tisk č. 633 8. volebního období Poslanecké sněmovny (https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&T=633). V něm navržené ustanovení § 11a znělo takto: Povinný subjekt může poskytnutí informace odmítnout, pokud lze ve vztahu k podané žádosti dovodit zneužití práva na informace, zejména lze-li dovodit, že cílem žádosti je způsobit a) nátlak na osobu, jíž se týká požadovaná informace, nebo b) nepřiměřenou zátěž povinného subjektu, a to zpravidla v souvislosti s předcházejícím postupem povinného subjektu vůči žadateli nebo se vztahem s osobou uvedenou v písmenu a). Vzhledem k volbám do Poslanecké sněmovny však tento návrh nebyl projednán a schválen. 3. [pokračování] Po volbách v roce 2022 proto byl Ministerstvem vnitra předložen vládě nový komplexní návrh změny SvInf. Ten v sobě spojil dva původně samostatné návrhy – novelizaci transponující směrnici 2019/1024 (ta byla v předchozím volebním období projednávána jako sněmovní tisk č. 1194 a z důvodu voleb do Poslanecké sněmovny rovněž nebyla schválena; https://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=8&T=1194) a ostatní změny navržené ve sněmovním tisku č. 633 (srov. předchozí odstavec). Původní vládě předložené znění této komplexní novely (po připomínkovém řízení) ochranu před zneužitím práva na informace (obdobu § 11a) neobsahovalo, a to z obavy, aby nedošlo ke zkomplikování legislativního procesu transpozičních částí, protože transpoziční termín již uplynul (https://odok.gov.cz/portal/veklep/ material/KORNCAVBGKUO/). Před konečným schválením vládou však byl návrh předjednáván se zástupci poslaneckých klubů, a na základě jimi vznesených požadavků a připomínek byl následně upraven a znovu předložen
813
Zakon-o-svobodnem-pristupu.indd 813
3.11.25 12:13
§ 11a
Část první
vládě (https://odok.gov.cz/portal/veklep/material/ALBSCDGK7HH4/). Mezi nimi byl i požadavek výslovné legislativní ochrany povinných subjektů před zneužitím práva na informace. Došlo proto k doplnění § 11a, avšak oproti původnímu návrhu obsaženému ve sněmovním tisku č. 633 (srov. předchozí odstavec) v modifikované podobě. Předně došlo k omezení ochrany před nátlakem [písm. a)] pouze na nátlak vůči fyzické osobě. Současně byla výslovně uvedena výluka z této ochrany, pokud jsou požadovány informace věcně spadající pod § 8a odst. 2 (informace o úřední nebo o veřejně činné osobě). U ochrany před nepřiměřenou zátěží [písm. b)] došlo k výslovnému (avšak spíše instruktivnímu než nutnému) vztažení i na případy tzv. plošných informačních žádostí. Dále byl doplněn nový odst. 2 (rovněž spíše s cílem zvýšit instruktivnost), zdůrazňující závěry správní judikatury, podle nichž samotný počet žádostí nebo množství požadovaných informací pro odmítnutí žádosti podle § 11a nestačí. Nejvíce kritizovanou (ale možná ne zase až tak „tragickou“) modifikací bylo zavedení omezující lhůty pro odmítnutí žádosti z tohoto důvodu na 7 dní ode dne jejího přijetí. 4. [Důvodová zpráva] Vládní návrh novelizace zákona byl veden jako sněmovní tisk č. 222 9. volebního období Poslanecké sněmovny (https://www. psp.cz/sqw/historie.sqw?o=9&T=222). Z důvodové zprávy ke komentovanému ustanovení je vhodné pro účely dalšího výkladu citovat: SvInf neobsahuje výslovné ustanovení, které by povinným subjektům umožnilo odmítat žádosti žadatelů, u nichž lze dovodit zneužití práva na informace, tedy takové jednání, při němž cílem žadatele není získání informace, ale (zpravidla) zatížení povinného subjektu vyřizováním podání a podnětů žadatele, včetně žádostí o informace. Správní judikatura nicméně možnost odmítnout žádost o poskytnutí informace z tohoto nepsaného důvodu dovodila (srov. rozsudky NSS č. j. 9 Ans 7/2012-56 a č. j. 8 As 55/2012-62). Judikatura postupně vymezuje i znaky zneužití práva (resp. práva na informace). Ustanovení čl. 17 odst. 4 LPS však jakékoli omezení práva na informace podmiňuje striktním požadavkem, podle něhož toto omezení musí být stanoveno zákonem. Návrh tento formální deficit napravuje tím, že do zákona výslovně zavádí možnost odmítnutí žádosti pro dva typické případy zneužití práva na informace [po vzoru InfŽP, který v § 8 odst. 3 písm. b) obsahuje rovněž zvláštní ustanovení pro odmítnutí žádosti pro zneužití práva]. Návrh vychází z přístupu správní judikatury. Ta dovozuje, že k označení žadatele jako osoby zneužívající právo nepostačí, když tentýž žadatel podává velké množství žádostí o informace, nebo se opakovaně domáhá poskytnutí velkého množství informací, neboť množství požadovaných informací zákon nelimituje, naopak by se dalo říct, že s ním i počítá, když umožňuje prodloužit lhůtu pro vyřízení žádosti či uplatnění úhrady za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací. Příkladem může být situace, kdy byl informační zákon použit jako určitá odveta ze strany žadatele, který byl s povinným subjektem např. v pracovněprávním sporu. Soudy ovšem upozornily, že je vždy třeba posuzovat každou situaci výlučně individuálně (a proto ani nelze v zákoně podrobnější znaky zneužívání práva na informace 814
Zakon-o-svobodnem-pristupu.indd 814
3.11.25 12:13
Část první
§ 11a
definovat). Jako zneužití práva na informace by bylo tedy možno pohlížet na situaci, kdy žadatel sleduje např. zahlcením povinného subjektu žádostmi zcela odlišný cíl, který vlastně s obsahem poskytnutých informací nijak nesouvisí. Návrh z potencionálních případů zneužití práva na informace specifikuje dva nejtypičtější případy, a to podle dovoditelného účelu podané žádosti. Žádost bude možné odmítnout, zejména jestliže dovoditelným cílem žadatele bude žádostí (žádostmi) působit nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované údaje, nebo nepřiměřenou zátěž povinného subjektu. Návrh tedy není taxativní s tím, že by postihoval veškeré myslitelné případy zneužití práva na informace, ale „vybírá“ pouze dva typické a v praxi se nejčastěji vyskytující případy zneužití práva na informace. Potencionálně totiž nelze vyloučit ani jiné případy zneužití práva na informace (ty bude případně dále možné „postihovat“ jako tzv. faktické důvody a žadatele odmítat; srov. judikatura správních soudů). S ohledem na relevantní soudní rozhodnutí však i nadále platí, že pouze rozsah požadovaných informací či počet podávaných žádostí není důvodem pro odmítnutí žádosti jako zneužití práva, což výslovně stanoví odstavec 2 (pro zvýšení instruktivnosti normy). (…) Z procedurálního hlediska bude nutné žádost v případě, že žadatel bude dle povinného subjektu zneužívat právo na informace, odmítnout rozhodnutím vydaným podle § 15. Takové žádosti tedy nebude možné odmítat „konkludentně“ (založením bez dalšího vyřizování). Názor povinného subjektu na zneužití práva ze strany žadatele bude muset být v rozhodnutí adekvátně zdůvodněn a bude podléhat instančnímu přezkumu nadřízeným orgánem povinného subjektu a následně přezkumu ve správním soudnictví. 5. [Taxativní výčet případů zneužití práva na informace?] Obecnou otázkou, která v souvislosti s komentovaným ustanovením vyvstala, je, zda mají být situace uvedené v § 11a považovány za taxativní výčet případů, v nichž lze žádost odmítnout pro zneužití práva na informace, a pokud by se v praxi vyskytly jiné, odmítnutí žádosti pro ně již možné není. Nebo naopak o taxativní výčet nejde a jiné případy zneužití práva na informace lze i nadále odmítat pro tzv. faktický důvod. Důvodová zpráva v této souvislosti výslovně předpokládá, že nejde o výčet taxativní, a případné jiné situace bude možné i nadále řešit odmítnutím z faktického důvodu. Je však samozřejmě otázkou, zda konstatování důvodové zprávy není spíše jen zbožným přáním zákonodárce, resp. jakási snaha „nezabouchnout vrátka“ před vynalézavostí některých žadatelů a alespoň teoreticky umožnit obranu proti možným jiným způsobům používání zákona proti jeho cíli. Při hledání odpovědi tedy nelze vystačit jen s textem důvodové zprávy, proti kterému lze postavit především obecnou tezi správních soudů i ÚS, podle níž je třeba všechna zákonná omezení práva na informace vykládat restriktivně. 6. [pokračování] Aby nešlo jen o akademickou diskusi, je na prvním místě nutné zvážit, zda vůbec jiné případy zneužití práva na informace, než ty, které jsou v textu zákona uvedeny, mohou existovat (jinak by se jednalo jen
815
Zakon-o-svobodnem-pristupu.indd 815
3.11.25 12:13
§ 11a
Část první
o poněkud zbytečnou snahu hledat řešení neexistujícího problému). Tyto případy však nepochybně nastat mohou. Předně může jít o „informační stalking“ nikoli fyzické osoby [§ 11a odst. 1 písm. a)], ale osoby právnické, neboť i na ni může být různými způsoby vyvíjen nátlak. Jinou situací může být obcházení úhrady nákladů štěpením žádostí. I to lze považovat za specifické zneužití práva na informace, které nelze podřadit pod § 11a odst. 1 písm. b). Cílem žadatele zde totiž není způsobit povinnému subjektu nepřiměřenou zátěž (namísto získání informace), protože ten informaci „chce“, snaží se však pouze vyhnout úhradě nákladů podle § 17. Nepochybně tedy lze přinejmenším akademicky vysledovat jiné případy zneužití práva na informace, samozřejmě budeme-li na zneužití tohoto práva pohlížet šířeji tak, že nejde jen o využití SvInf k jinému cíli než je získání informace, ale i o situace, v nichž žadatel sice usiluje o získání informace, svým postupem se ale snaží vyhnout dílčímu zákonnému požadavku (např. právě úhradě nákladů). 7. [pokračování] Podpůrně lze užít i argument jazykový. Ustanovení § 11a není na rozdíl od jiných zákonných důvodů formulováno jako ochrana před zneužitím práva na informace. Ani v nadpise ani v textu § 11a se nikde o zneužití práva na informace nehovoří (ustanovení záměrně není zákonodárcem nadepsáno a i nadpis doplněný v textu komentáře má jen instruktivní povahu). Zákon zde vymezuje určité typické případy, pro které je legitimní žádost odmítnout, nedefinuje je však jako zneužití práva na informace (takto si je označila pouze praxe) ani z jeho textu nelze vysledovat taxativnost výčtu. Komentované ustanovení tedy skutečně neobsahuje taxativní výčet případů, pro které lze žádost odmítnout coby zneužití práva na informace na straně žadatele. Vyjdeme-li z obecného východiska, podle něhož jakékoli zneužití práva nepožívá právní ochrany, resp. není uplatňováním daného práva, lhostejno, zda je taková situace nějakým způsobem v zákoně popsána, nezbývá než uzavřít, že jiné případy zneužití práva na informace bude i nadále možné chápat jako důvody pro faktické odmítnutí žádosti, a to v souladu s dosavadní judikaturou. Ostatně i správní judikatura, která se k užití tohoto nového paragrafu již vyjádřila, tento názor sdílí. Odkázat lze na rozsudky KS v Plzni č. j. 55 A 19/2024-30, bod 33 nebo MS v Praze č. j. 17 A 77/2023-48, bod 21, případně na rozsudek NSS č. j. 9 As 26/2024-44, body 25 a 27 (z něhož lze na takový závěr usuzovat alespoň implicitně). 8. [Ústavnost § 11a] Správní judikatura se již vyslovila i k otázce, zda § 11a je ústavně konformní, a to kladně (srov. rozsudek NSS č. j. 1 As 239/2024-63, bod 31). Zneužívání práva na informace jako faktický důvod 1. [Obecně] Vzhledem k výše uvedenému závěru o možnosti i nadále odmítnout žádost pro tzv. faktický důvod spočívající ve zneužití práva na informace (jde-li o jiné situace než ty, které jsou uvedeny v § 11a), jakož i s ohledem na to, že § 11a vychází z dosavadní správní judikatury týkající 816
Zakon-o-svobodnem-pristupu.indd 816
3.11.25 12:13