Issuu

ÚVOD ↓

Roger vs. Tiger Začněme několika příběhy ze světa sportu. Ten první dost pravděpodobně znáte. Chlapcův otec věděl, že jeho syn je tak trochu jiný. V šesti měsících se totiž dokázal postavit na otcově dlani, když s ním chodil po domě.2 V sedmi měsících mu otec dal na hraní golfovou hůl a chlapec ji vláčel všude, kam se ve svém chodítku vydával na první batolecí procházky. V deseti měsících slezl ze své vysoké dětské stoličky a dobatolil se ke golfové holi zkrácené na jeho velikost a napodobil švih, který viděl u otce v garáži. A protože s ním otec ještě nemohl mluvit, nakreslil mu tedy obrázek s návodem, jak má golfovou hůl držet v rukách. „Je totiž velmi obtížné vysvětlit malému děcku, které ještě nemluví, jak má patovat na jamku“, poznamenal později.3 Ve dvou letech – kdy pediatři popisují stupeň rozvoje dítěte slovy „kopne do míče“ a „dokáže stát na špičkách“ – vystoupil chlapec v celostátní televizi a pomocí golfové hole, která byla tak vysoká, že mu sahala až k rameni, odpálil míček směrem k obdivně přihlížejícímu

Bobu Hopeovi. A téhož roku se zúčastnil svého prvního turnaje, kde

řekl.5 „Je mostem mezi Východem a Západem. A nemá žádná omeze-

vyhrál v kategorii do deseti let a méně“.

ní, protože má dobré vedení. Ještě přesně ale nevím, jakou formu to

Nebylo možné mařit čas. Ve třech letech se chlapec učil, jak se do-

bude mít. Ale je Vyvolený.“

stane z „pískové pasti“ a otec už plánoval jeho budoucnost. Věděl, že jeho syn je zrozený pro golf a že on má povinnost ho doprovázet. Uva-

Druhý příběh také pravděpodobně znáte. I když možná zpočátku

žujte se mnou: Pokud byste si byli tak jisti touto budoucností, možná

hned nepoznáte, o koho se jedná. Jeho matka byla trenérkou, ale ni-

byste také začali připravovat svého tříletého syna i na nevyhnutelný

kdy sama svého syna netrénovala. Když se učil chodit, kopal do míč-

a úporný nápor médií, jaký ho čeká. Takže si hrál na reportéra, vy-

ků, které se povalovaly na kurtu. Jako malý hrával o nedělích se svým

ptával se ho a učil ho, jak dávat stručné odpovědi a jak nikdy neříkat

otcem squash. Zkoušel lyžovat, zápasit, vyzkoušel plavání a jízdu na

víc, než na co byl přesně tázán. V témže roce zahrál chlapec na deví-

skateboardu. Také hrál košíkovou, házenou, tenis, stolní tenis, a do-

tijamkovém golfovém hřišti v Kalifornii 48 ran, tedy jedenáct nad par.

konce badminton přes sousedův plot, a ve škole hrál fotbal. Později

Když byly chlapci čtyři roky, mohl ho otec vozit na golfové hřiště

se vyznal, že právě široký záběr sportů, které vyzkoušel, mu pomohl

a o osm hodin později ho vyzvedávat i s penězi, které vyhrál od po-

rozvinout sportovní dovednosti a zlepšil jeho koordinaci zraku s po-

šetilců pochybujících o jeho schopnostech.

hybem.

V osmi letech chlapec poprvé porazil v golfu svého otce. Tomu

Zjistil, že ho příliš nepřitahují sporty, ve kterých nefiguruje míč.

to nevadilo, protože byl přesvědčený o tom, že jeho syn je výjimečně

„Bavilo mě mnohem víc, když byl ve hře míč,“ vzpomínal.6 Byl to kluk,

nadaný a že on sám je dostatečně vybavený na to, aby mu pomáhal

který rád sportoval. Jeho rodiče s ním neměli žádné konkrétní spor-

v růstu. Sám byl totiž navzdory obrovským překážkám mimořádným

tovní plány. „Neměli jsme plán A, a dokonce ani plán B,“ řekla později

sportovcem. V době, kdy hrál za univerzitu basketbal, byl jediným čer-

jeho matka. Spolu s otcem chlapce povzbuzovali, aby vyzkoušel co

nošským hráčem v celé konferenci. Vyznal se v lidech a věděl, co je to

nejvíc sportů. A to se ukázalo jako zásadní. Hoch se totiž „stával ne-

disciplína; vystudoval sociologii, sloužil ve Vietnamu v řadách elitní

zvladatelným“,7 jak řekla matka, „když musel delší dobu zůstat v klidu“.

jednotky Zelené barety a později vyučoval budoucí důstojníky psy-

Ačkoli jeho matka byla tenisovou trenérkou, rozhodla se, že s ním

chologii.4 Uvědomoval si, že svým třem dětem z předchozího manžel-

nebude pracovat. „Stejně by se na mě jen zlobil,“ řekla.8 „Zkoušel by

ství nedal zdaleka vše, co mohl, a najednou viděl, že u čtvrtého dítěte

stále všechny možné údery a určitě by nevrátil míč normálním způ-

má druhou šanci všechno napravit. A všechno šlo podle jeho plánu.

sobem. Tohle není pro matku žádná zábava.“ Spíš než aby rodiče na

Chlapec už byl slavný, když začal studovat na Stanfordově univer-

svého syna „tlačili“, jak si všiml jeden novinář ze Sports Illustrated,

zitě a jeho otec brzy začal mluvit o jeho důležitosti. Tvrdil, že jeho syn

raději se snažili svého syna „přitahovat“ ke sportům. Když se chlapec

bude jednou proslulejší než Nelson Mandela, než Mahátma Gándhí

blížil do puberty, začal se víc a víc soustřeďovat na tenis „ale kdyby na

nebo Buddha. „Má totiž větší prostor k působení než kterýkoli z nich“,

něj tlačili, přestal by tenis brát tak vážně“. Když hrával na turnajích,

matka odcházela z hlediště a raději si povídala s kamarádkami. A jeho

Federer.11 Rychle se spřátelili a také byli ústředními postavami debat

otec měl pro něj jediné pravidlo: „Nesmíš to šidit.“ A protože se touto

o tom, kdo je nejdominantnějším sportovcem na světě.

radou řídil, začal být opravdu dobrým tenistou.

Ale Federerovi přesto neunikl jeden kontrast. „Jeho příběh je na-

Jako teenager byl natolik dobrý, že si vysloužil první interview

prosto odlišný od mého,“ řekl svému životopisci v roce 2006. „Do-

v místních novinách. Matka pak byla konsternovaná, když se dočet-

konce už jako dítě měl Tiger za cíl získat rekordní počet vyhraných

la, že na otázku, co by si její syn koupil za hypotetickou první výhru,

turnajů, já jsem ale snil jen o tom, že se jednou setkám s Borisem Bec-

odpověděl „mercedes“. Uklidnila se, teprve když jí reportér přehrál

kerem nebo že si spolu zahrajeme ve Wimbledonu.“

nahrávku rozhovoru a zjistilo se, že ve skutečnosti řekl svou švýcarskou němčinou „více cédéček“.

9,10

Tedy neuvažoval o mercedesu, ale

chtěl si jen koupit víc cédéček s hudbou.

Je velmi neobvyklé, aby dítě, které má rodiče, kteří na něj „netlačí“, a které zpočátku nebere sport nijak vážně, vyrostlo v muže vyčnívajícího nade všemi sportovci z minulosti. Na rozdíl od Tigera zde byly

Chlapec byl nepochybně soutěživý typ. Ale když se ho trenéři roz-

tisícovky dětí, které měly před Rogerem náskok. Tigerovo neuvěři-

hodli posunout do skupiny starších tenistů, požádal, aby ho vrátili

telné dětství bylo tématem mnoha bestsellerů o rozvoji dovedností

zpět, protože chtěl zůstat se svými přáteli. Koneckonců, bavilo ho,

a jednu takovou příručku pro rodiče napsal i Tigerův otec Earl Woods.

když mohl po tréninku zůstat a klábosit s nimi o muzice, zápasit nebo

Tiger nehrál jen golf. Věnoval se tzv. „promyšlenému tréninku“, což

si zahrát fotbal.

je specifický typ nácviku, k němuž patří dnes již všeobecně známé

Časem se ale vzdal ostatních sportů – zejména pak fotbalu –, aby

pravidlo deseti tisíců hodin vedoucích k mistrovství. Toto pravidlo

se mohl soustředit na tenis. Jeho vrstevníci v té době už dávno spolu-

vychází z předpokladu, že počet hodin „odpracovaných“ v rámci vy-

pracovali s fitness trenéry, sportovními psychology a výživovými po-

soce specializovaného tréninku je jediným faktorem vedoucím k roz-

radci, ale zdá se, že to na něj nemělo z dlouhodobého hlediska žádný

voji dovedností, a to bez ohledu na obor. Tato uvědomělá tréninková

dopad. Když mu bylo přes třicet, tedy když byl ve věku, kdy jiní slavní

praxe, vycházející ze zkoumání třiceti houslistů,12 představuje situaci,

tenisté odcházejí ze scény, byl stále světovou jedničkou.

kdy žáci „dostávají přesné návody ohledně nejlepších postupů“ a dohlíží na ně individuálně instruktor, který jim poskytuje „okamžitou

V roce 2006 se Tiger Woods a Roger Federer poprvé osobně setkali

zpětnou vazbu a informace ohledně jejich výsledků“, když „opako-

a oba tehdy byli na vrcholu výkonnosti. Tiger přiletěl do New Yor-

vaně provádějí totožné nebo podobné úkony“. Mnohé práce na téma

ku svým soukromým tryskáčem, aby mohl sledovat finále US Open.

rozvoje odborných dovedností ukazují, že opravdu špičkoví sportovci

Federera to trochu znervóznělo, ale přesto vyhrál, a to už potřetí za

tráví více času vysoce technickými a promyšlenými činnostmi než ti

sebou. Woods ho pak navštívil v šatně, kde probíhala oslava se šam-

sportovci, jejich výkonnost se zastavila na nižší úrovni:

paňským. Okamžitě si mimořádně sedli. „Nikdy jsem nemluvil s nikým, kdo by tak dobře znal pocit neporazitelnosti,“ popsal to později

Průměrný počet hodin tréninku týdně

„musíme se nejdřív ujistit, jestli náhodou takoví specialisté opravdu

Elitní

neexistují“.13

Téměř Elitní

V bestselleru Bounce14, který pojednává o tématu desetitisíců hodin promyšleného nácviku, naznačuje britský novinář Matthew Syed,

zda britská vláda neselhává právě proto, že se neřídí příkladem Tigera Woodse a jeho neochvějnou specializací. Přesuny vysokých vládních úředníků mezi jednotlivými ministerstvy podle něj „nejsou o nic méně

absurdní, než kdyby Tiger Woods přeskakoval od golfu k basketbalu a následně pak od fotbalu k hokeji“. Dává to skoro smysl, až na to, že velký úspěch Velké Británie na

0 0-9

9-12

12-15

15-18

18-21

Věk

posledních olympijských hrách, který přišel po dekádách průměrných výkonů, se dostavil díky podpoře programu vytvořeného speciálně s cílem přilákat ke sportu dospělé, aby vyzkoušeli nové druhy sportů

Tiger se stal symbolem myšlenky, že kvantita promyšleného nácviku

a bylo tak možné vytvořit podmínky pro pozdní začátečníky (tak řeče-

je podmínkou úspěchu, z čehož vyplývá, že je třeba s touto praxí začít

né „pomalu dopečené talenty“).15 To mi řekl jeden z činovníků, který

co možná nejdříve.

měl tento program na starost. Je zřejmé, že představa sportovce, a do-

Tlak na brzké a úzké zaměření se netýká jen sportu. Často je nám

konce takového, který má ambici stát se špičkovým a který následuje

vštěpováno, že čím víc se náš svět stává konkurenčním a kompli-

příklad Rogera Federera a zkouší různé sporty, není až tak absurdní.

kovaným, tím víc musíme být specializovaní (a o to dříve musíme

Špičkoví sportovci na vrcholu své kariéry tráví více času promyšle-

i s touto specializací začít), abychom uspěli. Nejznámější reprezen-

ným a úzce zaměřeným nácvikem činností než jejich kolegové, kteří

tanti úspěchu jsou pak vyzdvihováni pro svou předčasnou vyspělost

se špičkovým výkonům blíží. Ale když vědci zkoumají celý vývojový

a náskok – Mozart u klávesnice cembala a Mark Zuckerberg, zakla-

proces sportovců od dětství, vypadá to následovně:

datel sociální sítě Facebook, který vyrostl u jiného typu klávesnice. V každém oboru lidské činnosti nárůst vědomostí a jejich vzájemného propojení vedl k většímu zaměření na úzkou specializaci. Onkologové se tak už dnes nespecializují na léčbu rakoviny obecně, ale soustředí se na nádory jednoho konkrétního orgánu, a tento trend s postupem času sílí. Chirurg a spisovatel Atul Gawande poukázal na to, že když si lékaři dělají legraci z chirurgů specializovaných na levé ucho,

RO GER VS. TI GER

Průměrný počet hodin tréninku týdně

totiž fotbalu, byla nejhlasitější. A potom, jako na povel, zveřejnili

Elitní

v roce 2014 němečtí vědci studii, prokazující, že jejich národní tým,

Téměř Elitní

který právě vyhrál mistrovství světa, se skládal povětšinou z hráčů, kteří se specializovali až v pozdějším věku a kteří až do dvaadvaceti

a více let hráli pouze v soutěžích na amatérské úrovni. Většinu svého dětství a jinošství strávili v neorganizovaných fotbalových týmech nebo se zabývali jinými sporty. Jiná studie z prostředí fotbalu, která

vyšla o dva roky později, srovnávala dovednosti hráčů ve věku jedenácti let a sledovala je po dobu dvou následujících let. Ti hráči, kteří se zabývali více sporty a angažovali se v neorganizovaném fotbalu, ale

0 0-9

9-12

12-15

15-18

18-21

Věk

„nezúčastňovali se organizovanějšího fotbalového tréninku“, se do třinácti let zlepšili více. Tato zjištění se nyní objevují i v jiných sportech – od hokeje až po volejbal.

Budoucí elity obvykle věnují méně času tréninku zacílenému na ob-

Vyhlašovaná nutnost „hyperspecializace“ tvoří podstatu rozsáh-

last, ve které se později stanou experty. Místo toho procházejí etapou,

lého, úspěšného a někdy i dobře míněného marketingového úsilí ve

které vědci říkají „zkušební období“. Takže se věnují různým spor-

sportu i mimo něj. Ve skutečnosti je Rogerova cesta ke sportovní slávě

tům, obvykle v nestrukturovaném nebo jen mírně strukturovaném

mnohem častější než Tigerova, ale příběhy těchto sportovců jsou vy-

prostředí a získají tak celou škálu tělesných dovedností, ze kterých

právěny mnohem tišeji, pokud jsou vůbec vyprávěny. Některá jejich

mohou později čerpat. Naučí se znát svoje vlastní schopnosti a také

jména znáte, ale jejich životní osudy pravděpodobně ne.

zjistí, kam je to táhne, a teprve později se soustředí na jednu oblast

Začal jsem psát tuto úvodní část své knihy krátce po Super Bowlu

a zintenzivní nácvik určitých technik. Název jedné studie zabývající

v roce 2018, během kterého se utkali zadák Tom Brady, který byl draf-

se sportovci v individuálních sportech tak oznamuje, že „pozdní spe-

tovaný do profesionálního baseballového týmu spolu s jiným quarter-

cializace je klíčem k úspěchu“. Jiná studie má zase v názvu myšlenku

backem, s Nickem Folesem, který se ale předtím věnoval americkému

„jak se dostat na vrchol v týmových sportech: Začněte později, zin-

fotbalu, basketbalu a karate a rozhodoval se mezi univerzitním basket-

tenzivněte trénink a buďte odhodlaní“.16

balem a fotbalem. O něco později, téhož měsíce, se česká sportovkyně

Když jsem začal psát o těchto studiích, setkal jsem se s kritikou,

Ester Ledecká stala první ženou, která kdy vyhrála zlatou medaili ve

ale i s popíráním této myšlenky. „Možná, že to platí v nějakých spor-

dvou odlišných sportovních disciplínách (lyžování a snowboarding)

tech,“ říkali většinou fanoušci, „ale rozhodně se to nedá říct o na-

na Zimních olympijských hrách 2018. Když byla Ledecká mladší, děla-

šem sportu.“ A komunita fandů nejpopulárnějšího sportu na světě,

la různé sporty (stále hraje plážový volejbal a provozuje windsurfing),

byla zaměřená na školu a nikdy neusilovala o to být jedničkou při sou-

kteří pronikli hlouběji jen do jednoho konkrétního oboru, získali zku-

těžení v kategorii teenagerů. List Washington Post napsal den poté, co

šenosti v různých oborech. Dalo by se tedy říci, že v průběhu kariéry

získala druhé zlato, následující: „V éře sportovní specializace je Ledec-

obětovali jistý objem hloubky znalostí ve prospěch jejich šíře. Téměř

ká doslova průkopnicí udržování rozmanitosti.“ Jen chvíli po jejím

stejný výsledek pak přinesla i studie zaměřená na umělecké tvůrce.

skvělém výkonu ukrajinský boxer Vasil Lomačenko vytvořil rekord

Také jsem začal zjišťovat, že někteří úspěšní lidé, jejichž výkony

v nejmenším počtu zápasů potřebných k získání světových titulů ve

jsem sledoval zpovzdálí – počínaje Dukem Ellingtonem (který se jako

třech odlišných váhových kategoriích. Lomačenko, který si jako dítě

dítě odmítal věnovat hudbě, aby mohl kreslit nebo hrát baseball) až

udělal čtyřletou přestávku od boxu, aby se mohl naučit jistý tradiční

po Maryam Mirzakhaniovou (která snila o tom, že bude spisovatel-

ukrajinský národní tanec, na to vzpomíná: „Jako malý kluk jsem dělal

kou, a nakonec se stala první ženou, která kdy získala slavnou cenu

množství odlišných sportů najednou – gymnastiku, basketbal, fotbal,

v oboru matematiky, totiž Fieldsovu medaili) –, pokud jde o rozvoj,

tenis – a myslím, že všechno, co jsem si odnesl ze všech těch odlišných

šli spíše ve stopách Rogera než Tigera. Šel jsem ještě víc do hloubky

sportů, se nakonec potkalo a pomohlo mi to zlepšit práci nohou.“

a narazil jsem na pozoruhodné osobnosti, které uspěly nikoli navzdory

Významný sportovní vědec Ross Tucker shrnul výzkumy na tomto

šíři svých zájmů a zkušeností, ale spíš právě díky nim. Tak třeba jed-

poli velmi jednoduše: „Víme, že klíčem k úspěchu je zkoušení činností

na generální ředitelka získala svou první „velkou manažerskou“ práci

v raném věku spolu s diverzitou.“

ve věku, kdy se ostatní lidé spíše připravují na důchod; nebo tu byl jistý umělec, který prošel nejdříve pěti různými profesemi, než ob-

V roce 2014 jsem zahrnul zjištění týkající se pozdní specializace ve

jevil, kam ho to táhne, a nakonec změnil svět; nebo jeden vynálezce,

sportu do doslovu k mojí první knize s názvem Sportovní gen [Sports

který se pevně držel své filozofie „nespecializace“ a proměnil malou

gene] . Následující rok mě pozvali, abych promluvil o výsledcích své-

společnost založenou v devatenáctém století v jednu z nejrespekto-

ho výzkumu k nečekanému publiku – nepozvali mě totiž ani spor-

vanějších značek dnešního světa.

tovci nebo trenéři, ale váleční veteráni. Při přípravě na přednášku

Výzkumem, který se týkal specializace, jsem se zabýval jen okra-

jsem si pročetl vědecké časopisy zaměřené na pracovní specializaci

jově, takže při své promluvě k veteránům jsem se držel především

a profesní změny mířící mimo sportovní obory. Byl jsem ohromený

sportu. Další příklady z jiných oborů jsem zmínil jen okrajově, ale po-

tím, co jsem zde objevil: Jedna studie ukázala, že ti studenti, kteří se

sluchači na nich trvali. Všichni se totiž specializovali až v pozdějším

brzy specializovali, měli po absolvování vysoké školy vyšší příjmy, ale

věku nebo zásadně změnili svou profesi, a když se jeden po druhém

ti, kteří se specializovali později, je brzy dohnali, a to díky tomu, že

po mém projevu představovali, dalo by se říci, že se všichni kvůli tomu

si našli práci lépe odpovídající jejich dovednostem a jejich osobnos-

cítili trochu nejistě, a někteří dokonce až zahanbeně.

ti. Našel jsem celou řadu studií, které ukázaly, jak vynálezci v oboru

Dohromady se dali prostřednictvím Nadace Pata Tillmana [Pat

technologií zvýšili svůj kreativní potenciál tak, že oproti kolegům,

Tillman Foundation], která podle záměru zakladatele, bývalého hráče

NFL, který se vzdal kariéry profesionálního hráče amerického fotbalu,

Moje promluva vyvolala mezi posluchači takové nadšení, že mě

aby se mohl stát vojenským výsadkářem, nabízí stipendia veteránům,

nadace pozvala, abych se stal hlavním řečníkem na jejich výroční kon-

aktivním vojákům nebo jejich manželkám v případě, že se rozhodnou

ferenci v roce 2016, a pak jsem ještě promlouval k menším skupinám

změnit kariéru nebo se chtějí vrátit zpět do školy. Všichni přítomní

v dalších městech. Před každou přednáškou jsem pročetl další studie

využili možnost získání stipendia; byli to bývalí armádní výsadkáři

na toto téma, mluvil jsem s více výzkumníky a našel jsem i nové dů-

nebo překladatelé a stávali se z nich učitelé, vědci, inženýři nebo pod-

kazy o tom, že osobnostní a profesní rozvoj vyžaduje čas a někdy je

nikatelé. Vyzařoval z nich entuziasmus, ale cítil jsem z nich částečně

i nutné vzdát se náskoku, ale stojí to za to.

i obavy. Na svých profilech na profesní sociální síti LinkedIn totiž ne-

Ponořil jsem se do práce, která měla ukázat, že vysoce oceňovaní

mohli vykázat nepřerušený lineární kariérní postup v jednom oboru,

experti mohou mít velmi úzce zaměřený pohled, takže s rostoucím

takže se nedalo říct, že by pro případné zaměstnavatele byli právě žá-

objemem zkušeností se vlastně zhoršují, i když se na druhou stranu

doucími kandidáty. Měli strach, že začnou studovat na vysoké škole

stávají sebevědomějšími, což je ovšem velmi nebezpečná kombinace.

s mladšími (a někdy i o dost mladšími) spolužáky nebo že změní a za-

A žasl jsem, když mě kognitivní psychologové, s nimiž jsem hovořil,

cílí svoje kariérní směřování později než jejich kolegové, a to všechno

navedli k mimořádnému množství opomíjených prací, které ale de-

jen proto, že dosud byli zaneprázdněni sbíráním neopakovatelných

monstrovaly, že samotné učení by mělo probíhat zvolna, aby člověk

životních a vůdčích zkušeností. Nějak se stalo, že jedinečná výhoda

mohl získat trvalé znalosti, a to i za cenu, že může selhávat při růz-

se v jejich myslích přeměnila v nevýhodu.

ných zkouškách měřících okamžitý pokrok. Znamená to, že paradoxně

O několik dní později, kdy jsem promlouval k lidem z Tillmanovy nadace, jeden bývalý člen jednotky Navy SEAL , který mě po před20

nejefektivnější způsob učení vypadá neúčinně, protože se zdá, jako kdyby se studenti za svými vrstevníky opožďovali.

nášce oslovil, mi pak napsal e-mail: „My všichni přecházíme z jedné

Když člověk začne ve středním věku s něčím úplně novým, na prv-

profese do druhé. Poté, co jste po přednášce odešel, se několik z nás

ní pohled to vypadá velmi podobně. Mark Zuckerberg sice kdysi zo-

dalo dohromady a diskutovali jsme o tom, jak nás vaše promluva po-

pakoval známý výrok o tom, že „mladí lidé jsou chytřejší“21, přesto je

vzbudila.“ Vyvedlo mě z míry, když jsem zjistil, že bývalý člen jed-

však šance, že padesátiletý zakladatel technologické firmy bude dvoj-

notky Navy SEAL, který na univerzitě získal bakalářský titul z his-

násobně úspěšnější22 než třicetiletý podnikatel, a třicetiletý člověk má

torie a geofyziky a pak ještě vystudoval podnikání a veřejnou správu

zase větší šanci na úspěch než dvacetiletý. Výzkumníci ze Severozá-

na Dartmouth College a Harvardově univerzitě, potřebuje moje ujiš-

padní univerzity [Northwestern University], Massachusettského tech-

tění, že učinil správné životní rozhodnutí. Stejně jako ostatní jeho

nologického institutu [Massachusetts Institute of Technology, MIT]

přítomní kolegové totiž žil ve stínu přímého či nepřímého ujišťová-

a Amerického úřadu pro sčítání lidu [U.S. Census Bureau, USCB] zkou-

ní, že změna profesního zaměření je nebezpečným a nesprávným

mali nové technologické firmy a prokázali, že mezi nejrychleji se rozví-

krokem.

jejícími startupy byl průměrný věk zakladatele firmy čtyřicet pět roků.

Zuckerbergovi bylo dvacet dva roků, když výše zmíněný výrok pro-

léčit bolest na hrudi prostřednictvím stentů – což jsou kovové trubice

nesl. A bylo logicky v jeho nejlepším zájmu, aby něco takového řekl,

roztahující cévy – a dělají to zcela reflexivně i v případech, u kterých

a je také v zájmu lidí vedoucích mládežnický sport prohlašovat, že

výzkumy ukázaly, že tato metoda je nevhodná, nebo dokonce i nebez-

celoroční plné soustředění na jednu konkrétní aktivitu je nezbytnou

pečná. Poslední studie prokázala, že pacienti se srdečním onemocně-

podmínkou pro úspěch, navzdory tomu, že důkazy mluví o pravém

ním měli větší šanci na přežití, když byli do léčení přijati v době, kdy

opaku. Ale tlak na specializaci přetrvává. Ovlivňuje nejen jednotliv-

probíhal celonárodní kongres kardiologů a tisícovky lékařů byly do-

ce, ale i celé systémy, jelikož každá specializovaná skupina vidí stále

časně mimo mateřské ústavy.24 Vědci naznačili, že tato větší šance na

menší dílky v celé skládačce.

přežití možná byla dána tím, že indikace k běžně používané léčbě s po-

Jedním z velkých poučení z globální finanční krize v roce 2008 je

chybným účinkem byla v době absence lékařů méně pravděpodobná.

poznání, že kolaps finančních ústavů měl základ ve vysokém stupni

Jak mi řekl jeden mezinárodně uznávaný odborník (se kterým se

segregace jednotlivých oddělení uvnitř bank. Celé pluky specializo-

seznámíte na konci této knihy), nárůst specializace vytvořil v rámci

vaných skupin ve snaze optimalizovat riziko v rámci svého malého

hledání inovací „systém paralelních zákopů“. Každý tak kope stále

kousku velké „bankovní skládačky“ dovedly ve výsledku celou instituci

hlouběji svůj vlastní zákop a jen zřídkakdy se narovná, aby viděl, co

ke katastrofě. A aby toho nebylo málo, krize odhalila i ohromující zvrá-

se děje v sousedním, i když řešení jeho vlastního problému je právě

cenost, do jaké míry postoupila specializace. Federální program, který

ve vedlejším zákopu. Tento vědec se rozhodl, že se pokusí „despecia-

začal fungovat v roce 2009, motivoval banky, aby snižovaly měsíční

lizovat“ vzdělávání budoucích výzkumníků a doufá, že se tento trend

platby majitelům hypotečních úvěrů, kteří sice měli problémy se splá-

případně rozšíří do všech oborů. On sám vidí jako velký přínos, že

cením, ale byli schopni aspoň částečných plateb. Na první pohled krás-

mohl pracovat na kultivaci co nejširšího spektra nejrůznějších oblastí

ná myšlenka, ale jak to nakonec v praxi dopadlo? Bankovní oddělení

svého života, třebaže byl tlačen ke specializaci. A nyní opět rozšiřuje

spravující hypoteční úvěry tedy povolilo těmto majitelům nižší měsíční

své působení tím, že vytváří vzdělávací program s cílem dát i dalším li-

splátky, ale v jiném oddělení v téže bance, zaměřeném na exekuce, si

dem příležitost jít jinou cestou, než je ta, po které kráčel Tiger Woods.

všimli, že majitel nemovitosti náhle platí méně, prohlásilo ho za nepla-

A já doufám, že tato kniha vám pomůže pochopit, proč to dělá.

tiče a banka dům zabavila. „Nikdo si neuměl představit, že v bankách fungují taková oddělená „sila“, řekl později jeden vládní finanční po-

Když stipendisté Tillmanovy nadace [Tillman Scholars] mluvili o svých

radce.23 Přílišná specializace může vést ke kolektivní tragédii dokonce

pocitech nezakotvenosti a o svých obavách, že udělali chybný krok,

i tehdy, když jednotlivci samostatně postupují rozumným způsobem.

rozuměl jsem jim lépe, než jsem to dal najevo. Po vysokoškolských

Vysoce specializovaní profesionálové z oboru zdravotní péče vy-

studiích jsem totiž pracoval na výzkumné lodi v Pacifiku a tehdy jsem

produkovali svou vlastní verzi přísloví, které říká: „Když máš v ruce

se pevně rozhodl, že budu spisovatelem, a nikoli vědcem. Ale nikdy by

kladivo, pak vidíš všude hřebíky.“ Intervenční kardiologové si navykli

mě nenapadlo, že moje cesta od vědy k psaní knih povede přes profesi

reportéra pokrývajícího pro jeden bulvární plátek nočními zločiny v New Yorku. A nenapadlo by mě ani, že se pak stanu seniorním redaktorem v časopise Sports Illustrated, což byla práce, kterou jsem poté ke svému překvapení brzy opustil. Začal jsem mít pocit, že jsem workoholik, který přebíhá z jedné práce do druhé a který musí nutně

KAPITOLA 1

svou kariéru pokazit. Když jsem pak poznal výhody, jaké přináší šíře rozhledu a až pozdější specializace, toto poznání zcela změnilo můj pohled na svět. Můj výzkum se týká všech období života – od rozvíjení matematických znalostí, hudby a sportů u dětí přes studenty, kteří právě ukončili vysokou školu a hledají své uplatnění, přes lidi, kteří uprostřed svých kariér hledají změnu, až po seniory před penzí, kteří hledají nové povolání poté, co odešli z předchozího.

↓

Kult náskoku

Výzva, které všichni čelíme, je otázka, jak si uchovat šíři rozhledu, bohatství rozmanitých zkušeností a mezioborové myšlení, a potom

Rok a čtyři dny po ukončení druhé světové války na území Evropy,

všechno spojit s pozdější specializací, a to ve světě, který nás ale ke

tedy po bezpodmínečné kapitulaci Německa, se v jednom malém

specializaci stále víc motivuje, a dokonce vyžaduje hyperspecializa-

maďarském městečku narodil jako počátek nové rodiny Lászlo Pol-

ci. I když je nepochybně pravda, že s rostoucí komplexností existují

gár. Neměl už totiž žádné prarodiče ani bratrance, ti všichni zahynu-

obory vyžadující předčasnou vyspělost Tigera Woodse s jeho zamě-

li během holokaustu společně s první ženou jeho otce a jejich pěti

řením na cíl. Jenže jak technologie mění postupně náš svět ve stále

dětmi. Lászlo proto vyrůstal s odhodláním mít jednou rodinu, a to

rostoucí propojenou pavučinovou síť systémů, ve které jednotlivec

výjimečnou rodinu.

vidí jen její malou část, současně potřebujeme i víc Rogerů Federerů.

Na rodičovství se připravoval už na vysoké škole pročítáním živo-

Tedy lidi, kteří začínají „zeširoka“ a získávají během svého postupné-

topisů legendárních myslitelů – od Sokrata k Einsteinovi. Došel k zá-

ho růstu různé specializace a nové pohledy. Potřebujeme zkrátka lidi

věru, že tradiční vzdělávání se zhroutilo a je nefunkční a že by mohl

se širokým záběrem.

vychovat svoje děti ke genialitě, pokud jim ovšem dá patřičný rozjezd. Tím by ale současně dokázal i něco většího, totiž že každé dítě je možné dovést k výjimečným výsledkům v jakémkoli oboru. K uskutečnění svého plánu ale potřeboval ženu, která by se s ním ztotožnila.25 Lászlova matka měla přítelkyni a ta zas měla dceru Kláru. V roce 1965 odcestovala Klára do Maďarska, kde se osobně setkala