Úvod
Tato kniha, stejně jako samotná Odyssea, pojednává o tom, co to vlastně znamená být člověkem. Každý z nás totiž prochází cykly změn, je konfrontován s nejrůznějšími příležitostmi, výzvami, nejistotami a, doufejme, i s možnostmi růstu. Nemusíme zrovna bojovat v brutální a krvavé válce pod hradbami Troje1 a strávit dalších deset let na moři, abychom zjistili, jaké to je ztratit, co milujeme, čelit zklamání, projít si údobími nejistoty nebo se muset ptát sami sebe, kam skutečně patříme. Ani nemusíme prožít dobrodružný a legendami opředený návrat domů, abychom pochopili hodnotu vztahů, sounáležitosti a lidí, na nichž nám nejvíce záleží. Odyssea nám připomíná, že triumfy a zkoušky jsou vždy nevyhnutelnou součástí
1 Slova jako Troja, trojský je možné psát i v podobě Trója a trójský. V překladu dávám přednost modernější variantě bez kvantity samohlásky, ale v citaci českého překladu Odyssey preferuji archaičtější variantu s ó. Poznámka překladatele.
Odyssea našich osudů
života. Homérův impozantní epos, jenž vznikl před více
než dvěma a půl tisícem roků, dokáže i po všech těch letech oslovit moderního čtenáře. Časy se mění, ale lidské
emoce a výzvy zůstávají stále stejné. Na nejzákladnější úrovni lidské zkušenosti nacházíme znovu a znovu radost, zoufalství, lásku, smutek a naději v týchž věcech
jako naši předkové. To jsou vlákna, které nás spojují se starověkem. Jsou to místa kontaktu a spojení, jež září stále stejně jasně. Kniha Odyssea našich osudů shrnuje moudrost Odysseovy odyseje, tedy Odyssey, a nabízí způsob, jak přistupovat k vlastní odyseji, tedy k životním výzvám – se zvídavostí, s odolností a s potřebnou silou.
Cesta je to, na čem záleží
Co je to, co musíme překonat? Co nás nutí se zamyslet a čelit tomu, co přijde? Jak připraveni se cítíme pevně se postavit a pak udělat první krok? A teď to nejdůležitější: jsme ochotni přijmout výzvu, která před námi stojí, a poučit se z ní?
Co když ale cíl není to, oč tu celou dobu jde? Co když je to naopak – co když je to cesta, co je důležité? Je to klišé, ale klišé často obsahují pravdu. Co když právě cesta, jakkoli obtížná a náročná, nás formuje a utváří k lepšímu?
Co když nám umožňuje vyvíjet se a přerůstat v toho, kým jsme opravdu měli být? Tím, že k cíli spěcháme, snažíme se, aby to už skončilo, a zoufale doufáme, že to prostě nějak zvládneme, totiž riskujeme, že přijdeme o výhody a příležitosti, které nám pouť může přinést. Nemusí nám jen brát, může nám také něco dávat. Pokud to samozřejmě dovolíme!
Odyssea našich osudů
Zkušenost z pouti nás může naučit něco důležitého o sobě samém. Třeba nám ukáže, že dokážeme být silnější a odolnější, než si myslíme. Jaké ponaučení si z cesty vezmeme?
Protože si buďme jisti jednou věcí: vždy přijdou další vý
zvy! Ať už se nacházíme v jakékoli fázi života: opouštíme školu, začínáme pracovat, zakládáme rodinu, budujeme si okruh přátel, vyděláváme peníze, přicházíme o ně, ztrácíme milované, nacházíme je, stěhujeme se, zůstáváme na místě, zažíváme vzestupy, pády, úspěchy, neúspěchy, setkáváme se se životem, setkáváme se se smrtí. Nelze vždy změnit to, co se děje, ale můžeme si vybrat, jak se s tím vypořádáme. To je to, co se dá ovlivnit. Nic více. Tato kniha nám pomůže orientovat se v životních situacích, abychom každou zvládli o něco moudřeji a s trochu větší sebedůvěrou než tu předchozí. Důležité tedy je, jak odpovíme na tuto otázku: Pokud jsme ochotni vidět za to, co nám obtíž bere, co nás to může naučit?
Jak nám tato kniha může
pomoci
Odyssea našich osudů zkoumá, jak jeden z nejstarších příběhů západní literatury může i dnes hlasitě a srozumitelně odpovídat na otázky, jež si v životě klademe. Nejde tedy o to, abychom se stali antickými hrdiny, nebo se nořili do nostalgie a oslavovali chimérickou a mýtickou minulost. Nejde nám o nějaké zjednodušené návody, kdy je třeba se spolehnout na sílu. Jde o to, že nás příběh vybízí přijmout nejednoznačnost, zranitelnost a změnu. Cílem je dovést nás k takovému myšlení, které bude vycházet z realismu, bude plné optimismu a vzbudí v nás vytrvalost tváří v tvář nepřízni osudu. Ať už procházíme stádiem budování nové kariéry po propuštění z práce, znovu se stavíme na nohy po rozvodu, nebo hledáme smysl života v důchodu.
Tato kniha se zabývá lidskou zkušeností a tím, co se o ní můžeme dozvědět prostřednictvím jedné z největších epických básní všech dob. Nemusíme být zběhlí v Odysseji,
Odyssea našich osudů
abychom z této knihy měli užitek, ale pokud text známe, doufám, že nám poskytne podněty k zamyšlení. Doufám, že na konci společně zjistíme, že nám nabízí i něco osobnějšího: zdroj poznání a doprovod na cestě plné životních vzestupů a pádů. Ne proto, že by Odysseus byl vždy hodný obdivu (často je to právě naopak), ale proto, že jeho příběh a příběhy ostatních postav odrážejí naše zkušenosti a cesty. To, co dělá Odysseu aktuální, jsou otázky, které klade:
• Jak vytrvat při chronické nemoci, ztrátě zaměstnání nebo finančních potížích?
• Čeho se držet, když to, co jsme uměli a znali, zastaralo, vztah, v němž jsme žili, skončí nebo děti „vyletí z hnízda“?
• Jak najít rovnováhu po ztrátě milované osoby nebo rozpadu rodiny, a jít stále dál?
• Co pro každého z nás znamená „domov“?
Následující kapitoly jsou, stejně jako ostrovy, jež Odysseus navštívil, etapami, jimiž všichni v životě procházíme. Každá z nich nabídne příležitost zamyslet se nad tím, co je opravdu důležité, odkud pocházíme a kam směřujeme. Tím, že praktické psychologické poznatky promítá do nadčasového příběhu Odyssey, si kniha klade za cíl poskytnout nám jak moudrost starou celé věky, tak praktické nástroje – spolehlivé společníky, již nám pomohou překonat jakékoli okolnosti, v nichž se ocitneme.
O čem je Odyssea
Homérova Odyssea vypráví příběh Odyssea, krále Ithaky. Ten se po desetileté trojské válce, vedené proto, aby Řekové získali zpět Helenu, manželku řeckého krále Menelaa, jež utekla s trojským princem (nebo jím byla unesena), snaží vrátit domů. Od konce války ale uplyne dalších deset let, a Odysseus se stále nevrací. Na Ithace je jeho palác zaplaven arogantními nápadníky, již se chtějí oženit s jeho ženou Penelopou a zmocnit se tak jeho bohatství. Jeho syn Telemachos, jenž byl ještě nemluvně, když Odysseus před téměř dvaceti lety odjel do Troje, se cítí bezmocný a nedokáže nápadníky zastavit. Zjeví se mu bohyně Athéna v podobě Menta, Odysseova přítele, a vybízí ho, aby se o svém otci pokusil zjistit něco nového.
Povzbuzen a posílen Athéninou radou, cestuje Telemachos do Pylu a Sparty, kde ho král Nestor a král Menelaos, kteří také bojovali v trojské válce po boku Odyssea, vřele
Odyssea našich osudů
uvítají a popisují mu své vlastní příběhy a cestu od Troje. Menelaos Telemachovi vypráví, že Odysseus je naživu, ale že je uvězněn na ostrově Ogygia s božskou nymfou Kalypso. Ve stejné době bohové na hoře Olymp diskutují o Odysseově osudu.
Odysseus totiž skutečně žil posledních sedm let na ostrově Ogygia. Zadržovala ho tam nymfa Kalypso, jež ho milovala a bránila mu v odchodu. Podle nařízení bohů ale bůh Hermes přikázal Kalypso, aby Odyssea propustila, a ona mu neochotně pomohla postavit vor. Odysseus odplul, ale brzy ho zastihla prudká bouře, seslaná Poseidonem, jež jeho vor potopila. Odysseus byl vyplaven na břeh ostrova Fajáků, kde potkal princeznu Nausikau. Ta ho zavedla do paláce svých rodičů, krále Alkinoa a královny Áréty. Během hostiny na svou počest prozradil Odysseus všem, kdo doopravdy je, a vyprávěl jim o svých dobrodružstvích po odjezdu z Troje.
Odysseus popisoval, jak on a jeho muži nejprve přepadli Ismaros v zemi Kikonů, ale nakonec odtud byli vyhnáni. Odkloněni od kurzu dorazili do země Lotofágů, kde někteří muži podlehli kouzlu omamného ovoce, jež způsobilo, že zapomněli na své domovy. Odysseus je odvlekl zpět na loď a pluli dál. Poté přistáli na ostrově kyklopů a uvízli v jeskyni obra Polyféma. Odysseus kyklopa oslepil, aby plavci mohli uniknout, ale Polyfémos povolal svého otce Poseidona, aby ho pomstil. Byla to právě bouře, kterou později Poseidon seslal, jež zničila Odysseovu loď a vyvrhla ho v zemi Fajáků.
Odysseus s plavci pokračoval na plovoucí ostrov krále Aeola, jenž mu věnoval vak s větry, aby mu pomohl dostat se domů. Když se užuž na obzoru objevovala Ithaka, zvědavá posádka pytel otevřela a větry plavce opět snesly z kurzu. Řekové se proto vrátili k Aeolovi, aby ho požádali o další pomoc, ale Aeolos, přesvědčený, že bohové
Odysseovi a jeho mužům nepřejí, odmítl. Odysseus pak dorazil do země Laistrygonů, obřích kanibalů, kteří zničili všechny lodě jeho družiny kromě jeho vlastní.
Přeživší dorazili na ostrov Aiaia, kde čarodějka Kirké proměnila Odysseovy muže v prasata. S pomocí Herma se Odysseus jejímu kouzlu ubránil, osvobodil své muže a zůstal s čarodějkou po dobu jednoho roku jako její milenec, dokud ho jeho muži nepřesvědčili, aby pokračoval v cestě domů. Kirké Odysseovi nakonec poradila, aby se vydal do podsvětí a promluvil si s prorokem Tiresiasem o své cestě domů. Tiresias ho v říši mrtvých varoval, aby neubližoval posvátnému dobytku boha slunce Helia, pokud chce znovu dosáhnout Ithaky. Varoval ho také před výzvami, které ho ještě čekají.
Zpět ve světě živých Odysseus proplul kolem sirén, které lákají muže k smrti svým okouzlujícím, ale smrtícím zpěvem. Ucpal uši svých mužů voskem a sám se nechal přivázat ke stěžni, aby mohl svůdný zpěv poslouchat bez rizika. Poté proplul nebezpečným průlivem mezi šestihlavým monstrem Skyllou a smrtícím vírem Charybdou. Poté co ztratil některé ze svých mužů kvůli Skylle, plul dál do Thrinakie. Tam uvízl kvůli špatnému počasí a mezi
Odyssea našich osudů
posádkou se začal šířit hlad. Zatímco Odysseus spal, zabili proto námořníci posvátný dobytek boha Helia, navzdory Odysseovu varování, že to povede k jejich zničení. Zeus se jim pomstil a zničil jejich loď bouří, Odysseus přežil jako jediný. Přistál právě na Ogygii, kde ho nymfa Kalypso zadržela po oněch sedm let – o tomto uvěznění vyprávěl
Menelaos Telemachovi –, dokud bohové nenařídili jeho propuštění.
Po vylíčení příběhů, jež se již odehrály, se právě v tuto chvíli setkáváme s Odysseem v „přítomném čase“, tedy na ostrově Fajáků, jimž vše vyprávěl. Po vyslechnutí příběhů ho laskaví a vstřícní Fajákové odvezou na Ithaku. Převlečený za žebráka se Odysseus setká s Telemachem a věrnými členy své domácnosti. Společně pod vedením bohyně Athény zabijí nápadníky a získají zpět palác. Penelopa Odyssea vyzkouší, aby si ověřila jeho totožnost, a jakmile je přesvědčena, se svým manželem se opět spojí. Na Ithaku se vrací mír, protože do děje vstoupí Athéna, která končí konflikt mezi Odysseem a rodinami zavražděných nápadníků.