ELLIE M I DWO OD OVÁ
„Měla jsem slzy na krajíčku, a několikrát jsem musela dokonce knihu odložit, abych se uklidnila... Pro jistotu mějte po ruce spoustu kapesníků.“
je americká bestsellerová autorka a držitelka řady literárních ocenění, která se zaměřuje na historickou fikci, především na druhou světovou válku. Zájem o toto období v ní probudil její dědeček, který se bojů osobně účastnil a již jako malé jí o válce vyprávěl. V knihách popisuje skutečné dějinné události a kombinuje je s příběhy obyčejných lidí, odhaluje jejich slabosti i ohromnou odvahu. Ellie vystudovala lingvistiku, sbírá dokumenty, knihy a studie o druhé světové válce, ze kterých čerpá ve svých knihách. Ty byly přeloženy do 14 jazyků.
Goodreads
Strhující román založený na skutečném příběhu Židovky Heleny Citrónové a nacistického důstojníka Franze Wunsche
E L L I E M I DWO OD OVÁ
„Jednou za čas se vám do cesty připlete kniha, která vám zlomí srdce. Dívka v pruhovaných šatech je jednou z nich.“ Goodreads
V NAKLADATELSTVÍ JOTA JIŽ V YŠLO:
Odmítla se vzdát naděje Koláž fotografií na přebalu: © Ildiko Neer / Trevillion Images © atosan, AlenaPaulus / iStock
prebal_Divka_v_pruhovanych_satech.indd 1
9 788076 891746 WWW.JOTA.CZ
Odvážila se zamilovat
Německo, rok 1947. Na stole doktora Hoffmana, amerického psychiatra, přistává podivný případ týkající se poválečné denacifikace. Před soud je předvolán bývalý osvětimský dozorce Franz Dahler. Ten si s sebou bere nečekaného svědka — Helenu, bývalou vězeňkyni, která je v současnosti i jeho manželkou. Ve chvíli, kdy dozorcovo jméno poznává jiný muž, Andrej Novák, který byl také vězněn v Osvětimi a který se po válce stal „lovcem nacistů na plný úvazek“, žádá, aby byl Dahlerův případ důkladně prošetřen. Tvrdí totiž, že tento bývalý příslušník SS Helenu v táboře zneužíval a jinak se nechová ani teď, když ji přivádí s sebou do soudní místnosti. Tichá a poddajná Helena působí jako typická oběť násilí, a když začne u soudu vypovídat ve prospěch manžela, doktor Hoffman je z vývoje situace jen víc a víc zmatený. Čelí tomu nejméně pravděpodobnému příběhu o lásce, jaký kdy viděl, anebo se před ním obhajuje psychicky nemocná žena, která vnímá minulost zkresleně? Psychologický román, který čtenáře přenese do Osvětimi i poválečného Německa a donutí ho hádat, která ze stran má vlastně pravdu.
26.07.2023 13:37:34
The Girl in the Striped Dress
Copyright © Ellie Midwood, 2021 Translation © Zuzana Miyahara Krátká, 2023
ISBN 978-80-7689-174-6
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována žádnou formou, elektronickým, optickým, audio, mechanickým či jiným způsobem, včetně systémů na ukládání a vyhledávání informací, bez písemného souhlasu vydavatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Tato kniha je beletristické dílo. Jména, postavy, činnosti, organizace, místa a události v ní uvedené, s výjimkou těch všeobecně známých, jsou buď výplodem autorčiny představivosti, nebo jsou použity ve fiktivním kontextu. Jakákoli podobnost se skutečnými osobami, živými nebo zesnulými, událostmi a místy je zcela náhodná.
Kapitola první Německo, 1947
Pod hřejivou žlutou září stropní lampy si doktor Hoffman listoval Schpruchkammerakte – spisem Franze Dahlera ze složky denacifikačního tribunálu – a zcela přitom ignoroval všechen shon kolem. Nemohl mít kolegům z americké armády za zlé, že jásali nadšením. Takový zajímavý případ se ke stání nedostával každý den. Poté, co byl v březnu loňského roku denacifikační program přeložen pod německou kontrolu, Američané jen velmi rádi a bez zbytečného otálení omezili svou roli v soudních procesech, které spadaly pod jejich správu, a místo předsedování už na ně teď jen dohlíželi. Měli pocit, že si norimberskými procesy splnili to své; všechny hlavní zločince pověsili, a teď ať si Němci řeší své vlastní viníky a… ty ne tolik vinné, přistihl se doktor Hoffman, jak v duchu přemýšlí. Za normálních okolností by tu vůbec nebyl. Denacifikační soud pro menší zločince nevyžadoval psychiatrický posudek, jen rozsudek předsedajícího, který byl obvykle vynesen po směšně letmém prozkoumání důkazů a krušném dvouhodinovém stání, a to jen v případě, že měl obžalovaný štěstí, že ho vůbec soud na dvě hodiny poslouchal. Soudní systém
13
byl podobnými případy natolik zahlcen, že to jediné, po čem předseda soudního senátu toužil, bylo je nechat napospas osudu. Na každého bylo totiž v pořadníku hned čtyřicet dalších válečných zajatců, kteří rovněž čekali na předvolání k osobní výpovědi. A samozřejmě, že ani americké Oddělení pro veřejnou bezpečnost, které mělo německé soudce na starost, jim rychlé rozdávání „nevinných“ rozsudků nevytýkalo. Pokud byl obžalovaný z účasti na velkých válečných zločinech nebo na zločinech proti lidskosti uznán nevinným, byl propuštěn s malým plácnutím přes prsty a s omezením pracovní činnosti. Tak co s tebou, když jsi v roce 1938 převrátil židovský obchod vzhůru nohama a udal souseda gestapu? Prozatím tě sice zbavíme veřejné funkce, ale pro mě za mě si jinak klidně běhej dál svobodně po ulicích. Na rozdíl od toho Žida a jeho souseda, kteří oba zemřeli, i když ne přímo tvou vlastní rukou, ale s tvojí pomocí. To přece neznamená, že jsi nebezpečný zločinec, nebo dokonce vůbec zločinec, který by měl jít sedět. Nanejvýš příslušník nebo řadový nacista. Doktor Hoffman se sám sebe ptal, jak dlouho to bude trvat, než se příslušníci a řadoví nacisté takto zproštěni viny dostanou zpět do vysokých funkcí, až americká armáda opustí Německo a nechá tu vše napospas. Také se sám sebe ptal, jestli to bude i případ toho mladého muže, který na něj černobílýma očima upřímně hleděl z fotografie připíchnuté ke složce. Tento dobrodruh se z nějakého důvodu vzdal svého nároku na právníka a trval na tom, že se může velmi dobře obhájit sám. Psychiatr zvedl fotku, aby mohl prozkoumat Dahlerův Arbeitsblatt – pracovní spis, který ležel hned pod ní.
14
Příjmení: Dahler Křestní jméno: Franz Povolání: Automechanik Město: Mnichov Ulice... Doktor Hoffman ignoroval zbytek záznamu a přesunul svou pozornost na Vermögensübersicht – Dahlerovo finanční prohlášení. Nebylo na něm nic mimořádného, žádné budovy nebo byty uvedeny pod jeho jménem; jen jeden rodinný dům v Rakousku, ve kterém nežil, ve společném vlastnictví s matkou. Na kontě v bance měl uloženo jen něco málo přes tři tisíce marek; žádné umělecké předměty, klenoty nebo zlato. V kolonce „zvířata“ Dahler uvedl: Princ, vlčák. Zřejmě mu nedošlo, že měl uvést hospodářská zvířata, a ne domácí mazlíčky. Doktor Hoffman se nad tím musel nechtěně pousmát. Ne ze škodolibosti, ale protože ho to skutečně pobavilo. Vojenská hodnost: Vedoucí oddílu SS, SS-TV („Jednotka umrlčí lebky“) Válečná funkce: Waffen-SS (odvolán z důvodu zranění); Koncentrační tábor Osvětim, Velitel komanda; Waffen-SS (zajat jako nepřátelský voják americkou armádou) Válečné zločiny a zločiny proti lidskosti: Neobviněn Neobviněn. Doktor Hoffman zavřel složku, prošmátral si kapsy a z jedné vytáhl krabičku cigaret. Většina vojáků SS, kteří měli nižší hodnost, dostala ten samý rozsudek – jízdenku na svobodu, v podstatě novou životní šanci – formou
15
osobních dokladů, které jim při předčasném propuštění ze zajateckých táborů vystavilo Ministerstvo války Spojených států. Obviněni byli jen ti nejkrutější z nich. Dahler a další malé ryby, přestože také měli s největší pravděpodobností ruce od krve, jednoduše obviněni nebyli. Nebyli „zproštěni viny“, ale jednoduše „neobviněni“. Kdyby se ministerstvo války pustilo do zadržování a stíhání každého malého dozorčího, na ty bývalé nacisty by nevystačily ani věznice, ani šibenice. Aby byl doktor Hoffman upřímný, jestli byl bývalý, nebo ne, bylo úplně fuk. Problém spočíval v tom, že Dahlera předvolali před prostý denacifikační proces, aby dostal zelenou, razítko a pak si našel ještě lepší flek než předtím a spokojeně si dál žil vlastním životem, zatímco jeho oběti… Psychiatr zvedl zrak a podíval se přes ocelové obroučky svých brýlí na hodiny na zdi. Stání začne během deseti minut. Zatočila se mu hlava a trošku ho bodlo v břiše. S každým dalším potáhnutím z cigarety jako by mu plícemi projížděly ledové jehly. Na rozdíl od ostatních důstojníků, kteří už seděli v aule, nespekuloval o tom, jak soud dopadne; nepromluvil ani slovo. Vlastně toho celkově moc nenamluvil. Po celý život byl dychtivým pozorovatelem lidského charakteru, vědcem, který si liboval ve studiu lidské bytosti a těch nejtemnějších hlubin lidské duše. Už dávno věděl, že slova jsou téměř vždy jen nástrojem k zatajení pravdy. Raději naslouchal zvuku hlasu, pozoroval instinktivní gesta a konstatoval i sebemenší neshody mezi tím, co bylo řečeno, a tím, jak to bylo řečeno, a přesně to byl jeden z důvodů, proč tam ten den byl. Andrej Novák, bývalý osvětimský zajatec, trval na tom, že spravedlnosti musí být – jeho vlastními slovy – učiněno zadost,
16
ale ne takovým tím „ospravedlňováním“, které se kydalo jako hnůj, ale doopravdy, tak jako tomu bylo před válkou. Podle jeho názoru by měl tento obžalovaný zaplatit za všechny zločiny, které spáchal, nejvíc ze všech. Doktor Hoffman si Slováka znovu dobře prohlédnul. Na to, aby viděl, jak byl mladík rozrušený, člověk nemusel být kvalifikovaný psychiatr. Přešlapoval, kouřil jednu za druhou a chodil bez ustání sem a tam, jako by snad chtěl zcela rozedřít koberec, který zázračně přečkal veškeré bombardování. Člověk s ním musel mít soucit, tak mladý a čím vším už si prošel. „To nechápu. Proč ho prostě nezatknete a nehodíte do vězení?“ zasupěl Andrej Novák těžkopádnou angličtinou se silným slovenským přízvukem. Doktor Hoffman zaregistroval, že mladíkovi na čele vyskočila modrá žíla. Novákovi bylo něco přes dvacet, byl vzhledný, trochu rozcuchaný a neupravený a sálala z něj taková ta zatrpklost, typická pro ty, co si prošli peklem a teď to těm, kteří je tomu peklu podrobili, chtěli tvrdě vrátit. Lovci nacistů, nebezpeční a zároveň děsivě hrdinští muži, kteří vzbuzovali jak strach, tak respekt v každém, kdo s nimi přišel do styku. „Nebo ho raději rovnou pověste. Ten by si to zasloužil ze všech nejvíc –“ „Toto je denacifikační tribunál, ne lynčování na Divokém západě,“ poznamenal rozvážným tónem poručík Carter, jeden z příslušníků Oddělení pro veřejnou bezpečnost. Hruď měl vyzdobenou hned několika medailemi – na důkaz o jeho vlastní statečnosti při vylodění v Normandii v Den D. Na rozdíl od Hoffmana byl opravdovým vojákem, nebyl na papírování. Od toho tu byl Hoffman. Kdykoliv Carter, ten tmavovlasý a mužný Carter vešel do místnosti, jako by vyzařoval sílu, avšak cokoliv intelektuálního ponechal k úsudku svému kolegovi, doktoru Hoffmanovi. Stejně jako
17
se Hoffman považoval za úředníčka, Carter se označoval za obyčejného vojáka bez nóbl hodností. Byl jedním z prvních vyšetřovatelů vojenských zajatců, které chytli už ve čtyřicátém pátém. Doktor Hoffman – analytik – je posoudil a podepisoval Carterovy zprávy pro Úřad strategických služeb, se svým vlastním rozsudkem v příloze. Carter věděl, jak z vyslýchaných vydolovat odpověď, a doktor Hoffman zase věděl, jestli lhali, nebo ne. Byli sehraný tým, všichni kolem si to mysleli. „Chápu, že je celá záležitost pro vás ještě čerstvá a že si to berete poněkud osobně –“ „Poněkud osobně?“ Novák po Carterovi šlehl pohledem. „Je to ksakru velice osobní. Hned několikrát mi seřezal záda bičem a jednou mě málem shodil do ohniště! Jestli tohle není osobní, tak už nevím, co je! Zadrželi ho vaši vlastní důstojníci z ministerstva války společně s dalšími vysoce postavenými zločinci v koncentráku pro válečné zajatce! Co nechápu, je, proč stíhání proti němu zastavili. Je to vrah až do morku kostí!“ „A to je přesně ten důvod, proč jsme vás sem povolali,“ odvětil Carter nezaujatě. „To, že jste současně spolužalobce a svědek státního zástupce, nám jistě umožní případ objasnit. Ale musíme dodržovat protokol soudního řízení. Od tohoto okamžiku je to vaše slovo proti jeho.“ Novák se chystal něco říct, ale Carter zvedl obě dlaně do vzduchu, aby ho zadržel. „Nemyslím to v neúctě. Osobně vám věřím, ale on si povolal také vlastního svědka, který bude svědčit v jeho prospěch –“ „Ženu, kterou systematicky zneužíval, která mu byla v koncentráku totálně napospas a kterou přinutil, aby si ho vzala, abyste mu vy odklepli, že byl denacifikován.“ Poslední slova na něj Novák doslova zařval.
18
Doktor Hoffman přešlápl z jedné nohy na druhou. Zcela s Carterem souhlasil, povolávat bývalé vězně z koncentračních táborů před soud nebyl ten nejlepší nápad. Spolupracovat s nimi na dopadení válečných zločinců byla jedna věc, v takových případech byli nesmírně nápomocní, ale postavit je tváří v tvář bývalým tyranům, to nikdy nekončilo dobře. Z pohledu psychiatra byl naprosto přesvědčen o tom, že čím méně byli bývalí zajatci vystaveni kontaktu s jejich dozorčími, tím lépe. Ať výnosem rozsudku dosáhnou vlastního zadostiučinění. Když bude pachatel obviněn a jim se uleví, můžou znova začít a pokusit se na to peklo zapomenout. Život v ponurých myšlenkách a sžíravé nenávisti jim nepřinese nic dobrého. Jen je to bude uvnitř pomaličku sžírat jako kyselina. Bývaly doby, kdy o tom zas až tak přesvědčen nebyl. Naopak. Když byl na počátku své kariéry do Německa povolán poprvé coby čerstvě vystudovaný psychiatr a mladý idealista, snažil se všem ze všech sil pomoci a byl naprosto přesvědčen o tom, že obětem setkání s jejich bývalými utiskovateli pomůže. Ale když viděl, jak se některým vracejí prožitá traumata a pár se jich dokonce pokusilo o sebevraždu, změnil názor. Nejhůře na tom byli ti, kteří si prošli vyhlazovacími tábory, zejména Osvětimí a Mauthausenem. „Rozumím vašim pocitům, pane Nováku,“ pronesl po chvilce Carter mírnějším hlasem. „Ale soud je soud. Budete schopen ovládnout své emoce? Nerad bych, aby tady z toho byl cirkus. Možná by bylo lepší, kdybyste svou výpověď podal formou čestného prohlášení, než abyste se musel s panem Dahlerem střetnout.“ Letmo na nástěnných hodinách zkontroloval čas, přesně tak, jak to před pár minutami udělal doktor Hoffman. „Můžete si to ještě rozmyslet. Není vaší povinností být u soudu osobně přítomen.“
19
ELLIE M I DWO OD OVÁ
„Měla jsem slzy na krajíčku, a několikrát jsem musela dokonce knihu odložit, abych se uklidnila... Pro jistotu mějte po ruce spoustu kapesníků.“
je americká bestsellerová autorka a držitelka řady literárních ocenění, která se zaměřuje na historickou fikci, především na druhou světovou válku. Zájem o toto období v ní probudil její dědeček, který se bojů osobně účastnil a již jako malé jí o válce vyprávěl. V knihách popisuje skutečné dějinné události a kombinuje je s příběhy obyčejných lidí, odhaluje jejich slabosti i ohromnou odvahu. Ellie vystudovala lingvistiku, sbírá dokumenty, knihy a studie o druhé světové válce, ze kterých čerpá ve svých knihách. Ty byly přeloženy do 14 jazyků.
Goodreads
Strhující román založený na skutečném příběhu Židovky Heleny Citrónové a nacistického důstojníka Franze Wunsche
E L L I E M I DWO OD OVÁ
„Jednou za čas se vám do cesty připlete kniha, která vám zlomí srdce. Dívka v pruhovaných šatech je jednou z nich.“ Goodreads
V NAKLADATELSTVÍ JOTA JIŽ V YŠLO:
Odmítla se vzdát naděje Koláž fotografií na přebalu: © Ildiko Neer / Trevillion Images © atosan, AlenaPaulus / iStock
prebal_Divka_v_pruhovanych_satech.indd 1
9 788076 891746 WWW.JOTA.CZ
Odvážila se zamilovat
Německo, rok 1947. Na stole doktora Hoffmana, amerického psychiatra, přistává podivný případ týkající se poválečné denacifikace. Před soud je předvolán bývalý osvětimský dozorce Franz Dahler. Ten si s sebou bere nečekaného svědka — Helenu, bývalou vězeňkyni, která je v současnosti i jeho manželkou. Ve chvíli, kdy dozorcovo jméno poznává jiný muž, Andrej Novák, který byl také vězněn v Osvětimi a který se po válce stal „lovcem nacistů na plný úvazek“, žádá, aby byl Dahlerův případ důkladně prošetřen. Tvrdí totiž, že tento bývalý příslušník SS Helenu v táboře zneužíval a jinak se nechová ani teď, když ji přivádí s sebou do soudní místnosti. Tichá a poddajná Helena působí jako typická oběť násilí, a když začne u soudu vypovídat ve prospěch manžela, doktor Hoffman je z vývoje situace jen víc a víc zmatený. Čelí tomu nejméně pravděpodobnému příběhu o lásce, jaký kdy viděl, anebo se před ním obhajuje psychicky nemocná žena, která vnímá minulost zkresleně? Psychologický román, který čtenáře přenese do Osvětimi i poválečného Německa a donutí ho hádat, která ze stran má vlastně pravdu.
26.07.2023 13:37:34