Issuu

1. Obecná anatomie https://mmorix.com/mc01

Tutor chat Flashcards Quiz

Anatomie – Tělověda

Obecná anatomie https://mmorix.com/mc0101

Anatomie zkoumá stavbu lidského těla. Vznikla z řeckého slova „anatemnein“, což znamenalo rozřezávat. Česky se jí říká tělověda. Popisuje tvar, vnitřní složení a polohu jednotlivých částí těla, a tím umožňuje pochopit i jejich funkci. Ukazuje nám, že stavba a funkce jsou vždy nerozlučně spjaty. Je to věda, která propojuje všechny disciplíny medicíny a zároveň z ní většina oborů vychází. Bez anatomie bychom se my, medici, fyzioterapeuti, sestry a lékaři, neobešli, a proto se k ní stále vracíme. Definice Morfologie – věda zahrnující anatomii, histologii a embryologii, tedy stavbu a vývoj lidského těla Anatomická terminologie – názvy popisující části lidského těla Anatomická nomenklatura – celosvětově závazné názvosloví v latinském jazyce Současná platná verze nomenklatury – Terminologia Anatomica (TA 1998) Česká anatomická terminologie – České tělovědné názvosloví (ČTN 2010) Obsoletní termíny – termíny nahrazené nebo vyřazené z Terminologia Anatomica Eponyma – anatomické termíny nazvané dle skutečných nebo smyšlených osob; obvykle podle osobnosti, která ji popsala nebo objevila, někdy však jen na její počest – v klinické medicíně se některá eponyma běžně používají místo latinských termínů Norma – soubor nejčastěji se vyskytujících znaků Variace – malá odchylka od normy bez funkční ch změn Anomálie – zásadní odchylka od normy způsobující funkční změny

Dělení Podle velikosti:

Makroskopická – popis těla prostým okem nebo při malém zvětšení (lupou) Mikroskopická (histologie) – popis těla pomocí mikroskopické techniky (obarvené tkáňové řezy pod mikroskopem)

Podle funkce:

Normální – studium stavby zdravého těla Patologická – studium změn ve stavbě při chorobě nebo poranění

Podle popisu orgánů nebo jejich vztahů:

Systematická (soustavná) anatomie – popis orgánů dle jejich stavby a vývoje Topografická (regionální) anatomie – popis vzájemných vztahů orgánů, jejich prostorového rozložení a uložení v krajinách těla

Další:

Klinická (aplikovaná, užitá) anatomie – bezprostřední využití anatomických poznatků v klinické praxi Povrchová anatomie – popis poměrů, vzhledu a povrchu těla Srovnávací (komparativní) anatomie – popis souhlasných a odlišných struktur a znaků u lidí a živočichů

Světová historie 1600 př. n. l. Egypt – Erbesův papyrus – první papyrus zobrazující orgány a cévy 460–377 př. n. l. Řecko – Hippokratés z Kósu 384–322 př. n. l. Aristotelés ze Stageiry – pitva zvířete, rozdíl mezi tepnami a žílami 335–280 př. n. l. Alexandrie – Herophilos a jeho žák Erasistratos – první pitvy člověka 1. stol př. n. l. Řecko – Rufus z Efezu – první kniha o anatomické terminologii 129–205/211 Řím – Galénos z Pergamu – pitvy zvířat, první detailní anatomické práce 980–1037 Avicenna převzal Galénovy názory, jeho „Kánon“ byl učebnicí medicíny středověku 1213–1288 Ibn al-Nafis – popis plicního oběhu a věnčitého řečiště (první otec krevního oběhu) 1514–1565 Andreas Vesalius – napsal první moderní učebnici anatomie De corporis humani fabrica (1543)

Česká historie 1566–1621 Johannes Jessenius (Jan Jesenský) – první veřejná pitva v Čechách (1600) 1749 Jiří Procháska – založil anatomické muzeum v Praze 1801–1883 Vincenc Alexandr Bochdalek – významný český anatom a patolog 1810–1894 Josef Hyrtl – rakouský anatom v Praze a Vídni, propagátor nástřikových metod 1856–1926 Jan Jánošík – zakladatel moderní české anatomie 1874–1937 Karel Weigner – první česká učebnice topografické anatomie (pětidílná) (1935)

Termíny, zkratky a česko-slovenský anatomický slovník

https://mmorix.com/mc0102

Anatomie je popisná věda, jejímž základem jsou termíny, které pocházejí nejčastěji z latinského nebo řeckého jazyka a jsou jednotné téměř na celém světě. Každý termín má i svůj český ekvivalent. Mnohé české a slovenské výrazy jsou podobné, avšak najdou se i takové, které jsou zcela rozdílné. Jelikož si i po rozdělení chceme nadále rozumět, je vhodné znát alespoň základní struktury v obou jazycích. Základní termíny Abdomen – břicho Ala – křídlo Angulus – úhel Apex – hrot Arcus – oblouk Arteria – tepna Articulatio – kloub Brevis – krátký Canalis – kanál, kanálek Capitulum – hlavička Caput – hlava Cartilago – chrupavka Cauda – ocas Cavitas – dutina Cerebrum – mozek Cervix – krk Circumferentia – obvod Collum – krk, krček Cornu – roh Corpus – tělo Costa – žebro Cranium – lebka, hlava Crista – hrana, hřeben

Dexter – pravý Dorsum – hřbet, záda Ductus – vývod, dučej Eminentia – vyvýšenina Et – a (spojka) Extensor – natahovač (sval) Extremitas – končetina, úd Facies – tvář, plocha kosti Fissura – štěrbina Flexor – ohýbač (sval) Foramen – otvor Fossa – jáma Fovea – mělká jáma, jamka Ganglion – zauzlina Glandula – žláza Hallux – palec na noze Impressio – otisk Incisura – zářez Labium – ret, pysk Latus – bok Ligamentum – vaz Linea – čára, linie Longus – dlouhý

Lympha – míza Magnus – velký Major – větší Margo – okraj Maximus – největší Membrum – končetina Minimus – nejmenší Minor – menší Musculus – sval Nervus – nerv Nucleus – jádro Nodus – uzel, uzlina Obliquus – šikmý Olecranon – okovec Os – kost Os – ústa Paries – stěna Pars – část, díl Parvus – malý Pelvis – pánev, pánvička Pectoralis – prsní Pectus – hruď (prsa) Planum – rovina, plocha

Plexus – pleteň Pollex – palec na ruce Processus – výběžek Profundus – hluboký Prominentia – vyvýšenina Ramus – větev Seu – nebo, čili Sinister – levý Sinus – splav, zátoka, dutina Spina – trn Sulcus – žlábek, rýha Superficialis – povrchový Tendo – šlacha Teres – oblý Thorax – hrudník Truncus – kmen Tuber – hrbol Tuberculum – hrbolek Tuberositas – drsnatina Vas, vasa – céva (cévy) Vena – žíla Venter – břicho, bříško Vertebra – obratel

Základní zkratky a. – aa. (arteria – arteriae) v. – vv. (vena – venae) n. – nn. (nervus – nervi) lig. – ligg. (ligamentum – ligamenta) m. – mm. (musculus – musculi) proc. – procc. (processus – processus) r. – rr. (ramus – rami) n. l. – nn. l. (nodus lymphoideus – nodi lymphoidei) art. – artt. (articulatio – articulationes) ncl. – ncll. (nucleus – nuclei) gl. (glandula) ggl. (ganglion)

pl. (plexus) tr. (tractus) ant. (anterior) post. (posterior) int. (internus) ext. (externus) med. (medialis) lat. (lateralis) sup. (superior) inf. (inferior) prof. (profundus) supf. (superficialis)

dx. (dexter) sin. (sinister) l. sin. (lateris sinistri) – na levé straně l. dx. (lateris dextri) – na pravé straně Zkratky systémů a končetin ANS – autonomní nervový systém CNS – centrální nervový systém ENS – enterický nervový systém PNS – periferní nervový systém GIT – gastrointestinální trakt UGT – urogenitální trakt HK/DK – horní/dolní končetiny

Česko-slovenský anatomický slovník Bérec – predkolenie Bedro – driek Brzlík – detská žľaza Břicho – brucho Čelist – čeľusť Čéška – jabĺčko Děloha – maternica Dolní čelist – sánka Holenní kost – píšťala Hýždě – sedacia časť Chámovod – semenovod Chrupavka – chrupka Játra – pečeň Jícen – pažerák Kloub – kĺb

Kotník – členok Podpaží – pazucha Kovadlinka – nákovka Pochva – pošva Krevní řečiště – krvné riečisko Poštěváček – dráždec Kyčel – bedro Prs – prsník Ledviny – obličky Průduška – prieduška Lýtková kost – ihlica Pyj – pohlavný úd Měchýř – mechúr Radličná kost – čerieslo Míza – miazga Rty – pery Močová trubice – močová rúra Semenný provazec Nárt – priehlavok – semenný povrazec Obratel – stavec Síň – predsieň Pata – päta Slinivka – podžalúdková žľaza Patro – podnebie Skořepa – mušľa Páteř – chrbtica Střevo – črevo Plícnice – pľúcnica Stydká kost – lonová kosť

Šišinka – šuškovité teliesko Šourek – miešok Špičák – očný zub Tříslo – slabina Třmínek – strmienok Tvrdá plena – tvrdá blana Týl – záhlavie Varle – semeník Vejcovod – vajíčkovod Záda – chrbát Žvýkací svaly – žuvacie svaly

Histologie – Mikroskopická anatomie

Obecná anatomie https://mmorix.com/mc0103

Obecná histologie popisuje buňky a tkáně, zatímco speciální histologie se věnuje anatomii orgánů na mikroskopické úrovni. Organizmus vzniká z buněk, které se postupně shlukují a tvoří tkáně. Tkáň je soubor podobných buněk a mezibuněčné hmoty plnící určitou funkci. Existují čtyři základní typy tkáně, které po vzájemném spojení vytvářejí orgány. Nakonec propojením více orgánů vzniká systém, mající specifické funkční vlastnosti. Buňka Eukaryotická živočišná buňka je základní stavební a funkční jednotka lidského těla. 1 Buněčná (plazmatická) membrána – obal buňky tvořený biomembránou z fosfolipidové dvojvrstvy – je polopropustná (semipermeabilní) a reguluje příjem a výdej látek z prostředí 2 Cytoplazma – vnitřní prostor buňky, který obsahuje plazmatické organely, cytoskelet a bunečné inkluze 3 Organely – struktury v cytoplazmě obalené membránou, která v nich udržuje samostatné prostředí 3.1.Mitochondrie – jsou energetická centra buňky 3.2 Hrubé (granulární) endoplazmatické retikulum (GER) – na jeho povrchu jsou navázané ribozomy – tvoří a upravuje proteiny vytvořené v buňce pro vlastní spotřebu a výdej mimo buňku 3.3 Hladké (agranulární) endoplazmatické retikulum (smooth, SER) – syntéza steroidů a membránových proteinů, intracelulární transport, syntéza a štěpení glykogenu, detoxikace (v hepatocytech jater) a skladování vápenatých iontů (ve svalových buňkách kosterních svalů) 7 5 3.4 Golgiho komplex – posttranslační úpravy proteinů 6 syntetizovaných buňkou, jejich zaobalení a rozeslání 3.5 Lysozomy – rozkládají buněčné i mimobunečné části 4 3.6 Peroxizomy – obsahují mnoho enzymů, rozkládají 4.1 mastné kyseliny a aminokyseliny a účastní se detoxikace 1 2 4 Nucleus (jádro) – řídící struktura obsahující genetický materiál 3.1 ve formě chromatinu (DNA a bílkoviny) 3.3 4.1 Nucleolus (jadérko) – část jádra obsahující RNA 5 Ribozomy – v cytoplazmě tvoří proteiny pro vlastní potřebu buňky 3.2 6 Cytoskelet – opěrná síť z filament a tubulů 6.1 Mikrofilamenta – zabezpečují pohyb buňky i intracelulární transport 3.4 6.2 Intermediární filamenta – tvoří skelet buňky 3.6 6.3 Mikrotubuly – zabezpečují intracelulární transport 7 Buněčné inkluze – lipidové, sacharidové, proteinové nebo 3.5 Eukaryotická buňka pigmentové částice vytvořené buňkou nebo získané vstupem z okolí

• • • • • • • • • • • • •

Tkáně 1 Epitelová (krycí) tkáň – je bezcévní, tvoří ji těsně naléhající buňky a málo mezibuněčné hmoty – buňky jsou od okolí odděleny bazální laminou – tři charakteristiky: počet vrstev buněk, výška buněk, povrchová úprava (mikroklky, řasinky – kinocilie, vlásky – stereocilie) 1.1 Krycí epitel – má ochranné a transportní funkce; zahrnuje povrch kůže a sliznice 1.2 Žlázový epitel – má vylučovací funkce, tvoří endokrinní (do krve) a exokrinní (do tělních dutin nebo na povrch těla) žlázy 1.3 Speciální epitel – neuroepitel (smyslová funkce), epitelová síť brzlíku (podpůrná funkce) 2 Pojivová tkáň – má mechanické, ochranné a podpůrné funkce, skládá se z buněk a různého (většinou velkého) podílu mezibuněčné hmoty, která má fibrilární složku (z kolagenních a elastických vláken) a amorfní složku (z glykosaminoglykanů) 2.1 Vazivo – mnoho buňek v mezibunečné hmotě, která má konzistenci gelu 2.1.1 Řídké kolagenní vazivo – vyplňuje prostory mezi orgány a nachází se ve stěnách orgánů pod sliznicí 2.1.2 Husté kolagenní vazivo – tvoří vazy, šlachy a kloubní pouzdra 2.2 Chrupavka – buňky v mezibuněčné hmotě, která má pevnou, ale pružnou konzistenci 2.2.1 Hyalinní (sklovitá) – na styčných plochách kostí v kloubu, tvoří růstovou chrupavku během růstu a hojení kostí, nachází se ve stěně průdušnice a průdušek a tvoří část žeber 2.2.2 Vazivová – v meziobratlových ploténkach a stydké sponě 2.2.3 Elastická – v ušním boltci a hrtanové příklopce 2.3 Kost – málo buněk v pevné mezibuněčné hmotě, která je mineralizovaná vápníkem 3 Svalová tkáň – buňky s myofibrilami (aktin a myozin) se schopností kontrakce (stažení) 3.1 Hladká – nachází se ve stěnách orgánů a cév; je inervovaná autonomním systémem (sympatikem a parasympatikem) 3.2 Kosterní – nachází se na kostře; je inervovaná somatomotorickými míšními a hlavovými nervy 3.3 Srdeční – nachází se pouze v srdci; má vlastní převodní systém, jehož aktivitu ovlivňuje autonomní nervový systém 4 Nervová tkáň – buňky s dlouhými výběžky umožňující přenos informací 4.1 Neurony – jsou schopné přijímat, zpracovávat a vysílat vzruchy 4.2 Neuroglie – chrání, podporují a vyživují neurony + „Tekutá (trofická) tkáň“ – tekutiny vyplňující mezibuněčný prostor: tkáňový mok, krev, míza

Embryologie – Vývojová anatomie

https://mmorix.com/mc0104

Embryologie se zabývá vznikem a vývojem lidského zárodku (embryo) a plodu (fetus), od oplození vajíčka až po porod. Popisuje rovněž vývojové vady systémů lidského těla. Zárodečné listy vznikají během třetího týdne vývoje a na začátku vytvářejí trojvrstevný zárodečný terčík (endoderm, mezoderm, ektoderm). Původ zárodečných listů je možné odvodit i v buňkách a tkáních dospělého člověka. Faryngové oblouky vznikají z mezenchymu jako párové obloukovité vyvýšeniny v oblasti hlavy a krku zárodku během 4. a 5. týdne vývoje. Období vývoje 1. Prenatální období (nitroděložní / intrauterinní vývoj) – od oplození vajíčka spermií do porodu 1.1 Fertilizace – oplození je splynutí vajíčka a spermie za vzniku zygoty 1.2 Blastogeneze – první 2 týdny od oplození vajíčka – při působení vnějších škodlivých vlivů buď vývoj skončí potratem, nebo bez poškození pokračuje („vše, nebo nic”) 1.3 Embryonální (zárodečné) období – od oplození do konce 8. týdne – jsou vytvořeny základy všech orgánových soustav a jejich jednotlivých částí – zárodečné období je nejcitlivější na působení vnějších toxických, radiačních, metabolických a psychických vlivů – při působení vnějších škodlivých vlivů vznikají vývojové vady různého charakteru 1.4 Fetální (plodové) období – od konce 8. týdne nitroděložního vývoje do porodu – všechny struktury jsou již založeny, probíhá jejich růst, formování a diferenciace 2. Perinatální období – od 28. týdne nitroděložního vývoje do 4. týdne po porodu 3. Postnatální období – od porodu až do smrti jedince

Zárodečné listy 1 Ektoderm – vnější zárodečný list, který se vyvíjí společně s endodermem – vznikají z něj některé epitely, pokožka a její deriváty (chlupy, nehty, žlázy), výstelka začátku a konce trávicí trubice, adenohypofýza, čichová, zraková, sluchová plakoda a epifaryngové plakody 1.1 Neuroektoderm – specifický typ ektodermu, z něhož vzniká neurální trubice (mozek a mícha), neurální lišta (nervy a ganglia), pojivo hlavy a krku, pigmentové buňky, receptorové buňky glomus caroticum, dřeň nadledvin, část srdce atd. 2 Mezoderm – střední zárodečný list, který se zakládá mezi ektodermem a endodermem 2.1 Axiální a paraxiální mezoderm – jsou základem somitů, ze kterých vznikají kosti, svaly a vazivo kůže (dermis) 2.2 Intermediární mezoderm – vzniká z něj močový a pohlavní systém 2.3 Laterální mezoderm – vzniká z něj tělní stěna + Mezenchym – řídké vazivo zárodku, ze kterého vzniká cévní systém, hladká svalovina, krvetvorná tkáň, pojivová tkáň 3 Endoderm (entoderm) – vnitřní zárodečný list, který se vyvíjí společně s ektodermem; vzniká z něj epitel a žlázy trávicího systému (vyjma části úst, nosohltanu a řiti), játra, slinivka, epitel sluchové trubice, středoušní dutina, epitel a žlázy průdušnice, průdušek a plicních sklípků, epitel močového měchýře a části močové trubice, štítná a příštítná žláza a brzlík 3

Faryngové (žaberní, branchiální) oblouky

Obsah oblouků (branchiogenní původ) – tepna, hlavový nerv, sval, pojivo (vazivo, chrupavka nebo kost) 1 První faryngový oblouk – kosti: mandibula, maxilla, os zygomaticum, malleus a incus svaly: žvýkací svaly, venter anterior musculi digastrici, m. mylohyoideus, m. tensor veli palatini; hlavový nerv: n. trigeminus; tepna: a. maxillaris (koncová část) 2 Druhý faryngový oblouk – kosti: stapes, processus styloideus, jazylka (malé rohy a horní část těla); svaly: mimické svaly, platysma, m. stapedius, m. stylohyoideus, venter posterior musculi digastrici; hlavový nerv: n. facialis; tepna: a. stapedia 3 Třetí faryngový oblouk – kosti: jazylka (velké rohy a dolní část těla); sval: m. stylopharyngeus; hlavový nerv: n. glossopharyngeus; tepna: arteria carotis communis et interna (začátek) 4 Čtvrtý a šestý faryngový oblouk – chrupavky: hrtanu; svaly: hltanu a hrtanu; hlavový nerv: n. vagus (nervus laryngeus superior et recurrens); tepna čtvrtého oblouku: arcus aortae, a. subclavia dextra; tepna šestého oblouku: arteriae pulmonales, ductus arteriosus (za vývoje)

• • • •

Faryngové oblouky u embrya

Coelomová dutina Coelomová dutina vzniká jako dutina mezodermu, která se postupně 1 rozdělí pomocí přepážek na čtyři (u žen) a šest (u mužů) tělních dutin. 2 – je vytvořena mezi dvěma listy z mezotelu a z řídkého vaziva (tunica serosa) – viscerální list pokrývá orgány a parietální list pokrývá tělní stěnu 3 1 Cavitas pericardiaca – osrdečníková dutina 2 Cavitas pleuralis – pohrudniční dutina (pravá a levá) 4 3 Cavitas peritonealis – pobřišnicová dutina 4 Cavitas vaginalis testis – šourková dutina (pravá a levá)

• • • •

1 2

3 4

Tělní dutiny

Deriváty faryngových oblouků

Anatomie dítěte

Obecná anatomie https://mmorix.com/mc0105

Člověk v dětství a pubertě prochází mezi ostatními živočichy naprosto výjimečným a charakteristickým růstovým procesem. Mezi dvěma obdobími růstové akcelerace v kojeneckém a pubertálním věku probíhá výrazné zpomalení růstu. To dává dítěti příležitost k psychickému dozrávání před spuštěním změn vedoucích k jeho přeměně v dospělého jedince. Jednotlivé orgány a orgánové soustavy rostou jak izometricky (proporčně), tak allometricky (disproporčně) ve vztahu k ostatním orgánům a soustavám. Hlava Proporce hlavy ve vztahu k tělu – v 6–7 týdnu nitroděložního vývoje tvoří hlava 1/2 délky těla zárodku (embrya) – při narození tvoří hlava 1/4 délky těla novorozence – v 5. měsíci života dochází k vyrovnání obvodu hlavičky s obvodem hrudníku, následně hrudník roste rychleji – do 1. roku života je nejrychlejší růst hlavičky – v dospělosti tvoří hlava 1/8 délky těla

1/8

1/4

Novorozenec

Chlapec (6 let)

Muž (25 let)

Hrudník Srdce – v dětství je jeho podíl na celkové váze těla asi dvojnásobný oproti dospělosti Plíce a dýchací cesty – dolní dýchací cesty se do 1. roku prodlužují, následně až do dospělosti zvětšují svůj průsvit – počet plicních sklípků se zmnožuje asi do 8 let, pak již pouze zvětšují svůj objem Jícen – u novorozence představuje jeho délka asi 1/2 délky trupu, u dospělého asi 1/4

Břicho Žaludek – podíl hmotnosti žaludku ke zbytku těla je u dětí nějvětší, u novorozence a dospělého je podíl menší Játra – u novorozence představují asi 5 % tělesné hmotnosti, u dospělého 2–2,5 % Ledviny – definitivní počet nefronů se ustálí v 35.–36. týdnu nitroděložního vývoje – po porodu rostou zejména tubuly Varlata – zakladají se v bederní oblasti (úroveň L2) – nerovnoměrný růst trupu plodu a tah gubernaculum testis začínají ve 3. měsící nitroděložního vývoje přesouvat varlata kaudálním směrem skrz retroperitoeum a tříselný kanál do šourku – v 8. měsící nitroděložního vývoje by měla sestoupit do šourku

Centrální nervová soustava Váha mozku – u novorozence váží 300–400 g (představuje asi 10 % celkové hmotnosti) – ve 4. měsící nitroděložního vývovje se na povrchu mozkových polokoulí začínají objevovat rýhy (sulci) a závity (gyri) – v 1. roce života naroste hmotnost mozku do 75 % hmotnosti mozku dospělého – v 15. roce života dosáhne hmotnosti dospělého mozku (1300–1400 g) (zabírá asi 2 % celkové hmotnosti) – zvětšování hmotnosti mozku se děje především prostřednictvím zmnožení neuroglie a postupující myelinizaci Mícha – relativní sestup míchy (vertebromedulární topografie) – při vývoji plodu je mícha zpočátku stejně dlouhá jako páteřní kanál – od 3. měsíce nitroděložního vývoje roste páteřní kanál rychleji než mícha a dochází k relativnímu zkracování míchy, která pak již nevyplňuje celou délku kanálu – definitivní kaudální hranice míchy je po narození úroveň obratle L1 – L1/2

Fonticulus anterior et posterior (velká a malá fontanela) se uzavírají mezi 1.-3. rokem resp ve. 3. měsíci života. Fonticulus posterior může být uzavřen již při porodu. Objem mozkomíšního moku u novorozence porozeného přirozenou cestou je asi poloviční oproti novorozenci rozenému císařským řezem. Při průchodu porodními cestami se mok „vytlačí“ do žilních splavů. Sekulární trend urychlení nástupu puberty a zvyšování tělesné výšky v populaci se objevil v posledním století. Tento trend je dán kromě socioekonomických faktorů zejména zkvalitněním výživy. Zároveň směřuje k dřívějšímu dosažení tzv. kritické hmotnosti vedoucí k endokrinním procesům spouštícím pubertu. Menarche je první menstruační krvácení děvčat. Je jedním z projevů puberty, objevuje se mezi 10. a 17. rokem života. V České republice přichází nejčastěji okolo 12. až 13. roku. V posledních desetiletích je všeobecně časnější nástup pohlavního dozrávání. Lebka novorozence strana 35. Sestup varlat strana 241. Anatomie těhotenství, plodu a porodu strana 257. Vertebromedulární topografie strana 398. Psychomotorický vývoj strana 478. Prs a mléčná žláza strana 517.

Klinika Vystouplá (pulzující) fontanela může svědčit pro zvýšený nitrolebeční tlak, meningitídu a jiné závažné stavy. Vpadlá fontanela naopak signalizuje sníženou hydrataci dítěte. Pubertas praecox (předčasná puberta) je charakterizována nástupem vývoje sekundárních pohlavních znaků (zvětšení prsou, růst a ochlupení, změny hlasu, nárůst svaloviny, změny v uložení tělesného tuku) před 8. rokem života u dívek a před 9. rokem u chlapců. Vyskytuje se asi u 0,6 % všech dětí, častěji u děvčat. Pubertas tarda je opožděná puberta.

Anatomické změny v pubertě

https://mmorix.com/mc0106

V pubertě dochází k psychosomatickému dozrávání dítěte ve fyzicky dospělou osobu. Tento proces je provázen za sebou nastupujícími anatomickými a fyziologickými změnami. Následnost těchto změn je pro hodnocení stupně puberty mnohem důležitější než samotný věk dítěte při jejich nástupu, který se i mezi dětmi stejného pohlaví může lišit řádově o 3–4 roky. Obecně začíná puberta u chlapců asi o 1–2,5 roku později než u děvčat. Pro hodnocení stupně jednotlivých změn se používá klasifikace dle Tannera. U chlapců se hodnotí změny na stydkém (pubickém) ochlupení, varlatech, šourku a pyji. U děvčat se sleduje stydké ochlupeni a vývoj prsů. Stydké ochlupení u obou pohlaví Stadium Ph 1 (mladší než 10 let) – zcela bez ochlupení (preadolescentní) Stadium Ph 2 (10–11,5 let) – malé množství dlouhého prachového chmýří se slabou pigmentací zejména u kořene pyje a šourku či na hrmě (stydkém pahorku) a stydkých pyscích Stadium Ph 3 (11,5–13 let) – chlupy se stávají tmavší, hrubší a kudrnaté – rozšiřují se do stran přes stydkou sponu Stadium Ph 4 (13–15 let) – ochlupení kvality a typu dospělého, avšak menšího rozsahu než u dospělých – u dívek pokrývá celý trojúhelník hrmy a celé stydké pysky, vynechává jen boční úhly Stadium Ph 5 (starší než 15 let) – ochlupení dospělého člověka – překračuje i na přilehlé části stehen – ženský typ ochlupení: horní hranice ochlupení je ostrá a horizontálně rovná – mužský typ ochlupení: obvykle pokračuje kraniálně v úzké trojúhelníkovité oblasti vybíhající až k pupku

Ph 1

Ph 2

Ph 3

Ph 4

Ph 5

Vnější pohlavní orgány u mužů Stadium G 1 (mladší než 9 let) – prepubertální – objem varlat méně než 1,5 ml – malý pyj o velikosti 3 centimetry a menší Stadium G 2 (9–11 let) – objem varlat mezi 1,6–6 ml – zvětšování šourku a varlat, délka pyje nezměněna – kůže šourku se ztenčuje, rudne a rozšiřuje se Stadium G 3 (11–12,5 let) – objem varlat mezi 6–12 ml – zvětšování šourku a pyje (hlavně do délky, asi 6 cm) Stadium G 4 (12,5–14 let) – objem varlat mezi 12–20 ml – zvětšování a tmavnutí šourku – dále zvětšování pyje do délky (asi do 10 cm) a hlavně do šířky Stadium G 5 (starší než 14 let) – objem varlat více než 20 ml – vnější pohlavní orgány dospělé velikosti a tvaru – délka penisu 15 centimetrů

Prsa u žen Stadium M 1 (mladší než 10 let) – mamma puerilis s. neutralis – žádné žlázové těleso – nepigmentovaný dvorec je v základní úrovni (niveau) kůže Stadium M 2 (10–11,5 let) – mamma areolata – žlázové těleso je hmatné jen v rozsahu dvorce Stadium M 3 (11,5–13 let) – žláza přesahuje obrys dvorce – objevuje se špičatě kuželovitý prs Stadium M 4 (13–15 let) – prs (někdy i velký) – dvorec s bradavkou tvoří puchýřkovitý útvar nad základní rovinou prsu – dvorec je jen málo pigmentován – nejsou patrny tubercula areolaria se žlázkami – bradavka není vzrušivá (erektilní) Stadium M 5 (starší než 15 let) – definitivní podoba zralého prsu – dvorec v úrovni prsu, je hyperpigmentovaný a lemovaný věnečky hrbolků a žlázek – bradavka je vzrušivá (erektilní)

Vnější pohlavní orgány u mužů a stydké ochlupení u obou pohlaví

Roviny a čáry lidského těla

Obecná anatomie https://mmorix.com/mc0107

Lidské tělo se popisuje v základní anatomické poloze, to je vzpřímený stoj s horními končetinami podél těla s dlaněmi dopředu. Pro orientaci v prostoru dělíme tělo třemi rovinami, které jsou na sebe kolmé. Sagitální rovina prochází tělem zpředu dozadu a její střední část, nazývaná mediánní rovina, dělí tělo na dvě symetrické poloviny. Frontální rovina je rovnoběžná s čelem a transverzální rovina probíhá tělem napříč. Pro lepší orientaci na hrudníku a břichu se používají čáry. Plana corporis humani – Roviny lidského těla

• Frontální rovina – čelní, koronální

• Sagitální rovina – šípová • Transverzální rovina – příčná, horizontální

Frontální řez mužskou pánví

Sagitální řez hlavou

Transverzální řez krkem v úrovni C6

Lineae corporis humani – Čáry lidského těla

• 1 Linea mediana anterior – svislice středem hrudníku a břicha • 2 Linea sternalis – svislice při okraji hrudní kosti • 3 Linea parasternalis – svislice uprostřed mezi linea sternalis a medioclavicularis 2 1 • 4 Linea medioclavicularis 3 4 – svislice středem délky klíční kosti • 5 Linea axillaris anterior – svislice od přední axilární řasy • 6 Linea axillaris media – svislice z vrcholu podpaží • 7 Linea axillaris posterior – svislice od zadní axilární řasy • 8 Linea scapularis – svislice středem dolního úhlu lopatky • 9 Linea paravertebralis 6 – svislice při okraji páteře 5 • 10 Linea mediana posterior – svislice středem páteře

6 7 8

Polohy a směry lidského těla

https://mmorix.com/mc0108

Polohy a směry jsou základními orientačními popisy v anatomii, a to jak při popisu jednotlivých orgánů, tak i v topografii. Pro vztah mezi pravou a levou polovinou těla se užívají termíny ipsilaterální (týkající se téže strany těla; homolaterální; stejnostranný) a kontralaterální (týkající se opačné strany těla; druhostranný). Polohy a směry na celém těle Poloha:

• 1 Anterior – přední (vpředu) • 2 Posterior – zadní (vzadu) • 3 Superior – horní (nahoře) • 4 Inferior – dolní (dole) • 5 Internus – vnitřní • 6 Externus – vnější • 7 Superficialis – povrchový • 8 Profundus – hluboký • 9 Dexter – pravý • 10 Sinister – levý Směr:

• 11 Cranialis (kraniálně) – horní (nahoru) • 12 Caudalis (kaudálně) – dolní (dolů) • 13 Ventralis (ventrálně) – přední (dopředu) • 14 Dorsalis (dorzálně) – zadní (dozadu)

5 6 15

7 8

Poloha a směr:

• 15 Medialis (mediálně) – přístřední (ke středu těla či ose končetiny) • 16 Lateralis (laterálně) – boční (od středu)

Polohy a směry na končetinách Směry na horní a dolní končetině:

• 1 Proximalis (proximálně) – bližší k trupu • 2 Distalis (distálně) – vzdálenější od trupu (směrem k volnému konci končetiny) • 3 Medialis (mediálně) – na paži a stehně směrem k tělu • 4 Lateralis (laterálně) – na paži a stehně směrem od těla

4 3

• 5 Ulnaris (ulnárně) – na stranu loketní kosti • 6 Radialis (radiálně) – na stranu vřetenní kosti • 7 Palmaris / Volaris (palmárně / volárně) – na dlaň • 8 Dorsalis (dorzálně) – na hřbet ruky

Směry na horní končetině:

Směry na dolní končetině:

• 9 Tibialis (tibiálně) – na stranu holenní kosti • 10 Fibularis (fibulárně) – na stranu lýtkové kosti • 11 Plantaris (plantárně) – na chodidlo • 12 Dorsalis (dorzálně) – na hřbet nohy

Specifické směry v trávicí trubici a mozku Směry v trávicím traktu:

• 1 Oralis (orálně) – k ústní dutině • 2 Aboralis (aborálně) – k řitnímu otvoru

3 5 6

Směry v mozku:

• 3 Rostralis (rostrálně, též frontálně, kraniálně) – směrem k čelu (dopředu) • 4 Caudalis (kaudálně, též okcipitálně) – směrem k týlu (dozadu) • 5 Dorsalis (dorzálně) – směrem k lebeční klenbě (nahoru) • 6 Ventralis (ventrálně, též bazálně) – směrem k lebeční spodině (dolů)

4 2

Části lidského těla a typologie postavy

Obecná anatomie https://mmorix.com/mc0109

Části těla v základní anatomické poloze a typologie postav dle výšky a šířky těla, délky končetin a množství svalstva a tuku. Partes corporis humani – Části lidského těla

• 1 Caput – hlava • 2 Collum – krk • 3 Omos – rameno • 4 Axilla – podpaží • 5 Brachium – paže • 6 Cubitus – loket • 7 Antebrachium – předloktí • 8 Carpus – zápěstí • 9 Manus – ruka 3 • 10 Palma (vola) – dlaň • 11 Thenar – palcový val 4 • 12 Hypothenar – malíkový val • 13 Pollex – palec 5 • 14 Index – ukazovák • 15 Digitus medius – prostředník 6 • 16 Digitus anularis – prsteník • 17 Digitus minimus – malík 7 • 18 Thorax – hrudník 8 • 19 Pectus – prsa (hruď) 11 • 20 Abdomen – břicho 12 • 21 Umbilicus – pupek 13 • 22 Pelvis – pánev 10 14 • 23 Inguen – tříslo 15 16 17 • 24 Coxa – kyčel • 25 Femur – stehno • 26 Genu – koleno • 27 Crus – bérec • 28 Tarsus – hlezno, zánártí • 29 Metatarsus – nárt • 30 Pes – noha • 31 Hallux – palec nohy • 32 Nucha – šíje • 33 Membrum superius – horní končetina • 34 Dorsum manus – hřbet ruky • 35 Digiti – prsty 29 • 36 Dorsum – záda • 37 Lumbus – bedro • 38 Clunes (nates) – hýždě • 39 Membrum inferius – dolní končetina • 40 Poples – zákolení • 41 Sura – lýtko • 42 Calx – pata • 43 Planta – chodidlo

2 18

21 23 22 24 34 9

25 26

28 30

42 43

Typologie postavy Astenický typ / Ektomorf – slabá kostra s málo vyvinutým svalstvem – štíhlý trup s dlouhými končetinami – malá hlava s podélným obličejem Atletický typ / Mezomorf – silná kostra s vyvinutým svalstvem – dlouhá hlava s plochým nosem – výrazné kosti obličeje dělají ostré črty tváře Pyknický typ / Endomorf – objemná široká postava – kulatá hlava se širším, rovným nosem – zřetelná tendence k ukládáni tuku

Astenický typ

Atletický typ

Pyknický typ

Krajiny lidského těla

https://mmorix.com/mc0110

Tělo je rozděleno na jednotlivé krajiny, jejichž znalost je nezbytná zejména při operačních přístupech. Regiones corporis humani – Krajiny lidského těla Regiones capitis:

• • • • • •

1 Regio frontalis 2 Regio parietalis 3 Regio occipitalis 4 Regio temporalis 5 Regio auricularis 6 Regio mastoidea

Regio facialis:

• 7 Regio orbitalis • 8 Regio infraorbitalis • 9 Regio buccalis • 10 Regio parotideo masseterica • 11 Regio zygomatica • 12 Regio nasalis • 13 Regio oralis • 14 Regio mentalis

Regiones cervicales:

• • • • • • • • • • •

15 Regio cervicalis anterior (Trigonum cervicale anterius) 15.1 Trigonum submentale 15.2 Trigonum submandibulare 15.3 Trigonum caroticum 15.4 Trigonum musculare (omotracheale) 16 Regio sternocleidomastoidea 16.1 Fossa supraclavicularis minor 17 Regio cervicalis lateralis (Trigonum cervicale laterale) 17.1 Trigonum omoclaviculare (Fossa supraclavicularis major) 17.2 Trigonum omotrapezium 18 Regio cervicalis posterior (Trigonum cervicale posterius)

Regiones abdominales:

• 7 Regio epigastrica (epigastrium) • 8 Regio hypochondriaca (hypochondrium) • 9 Regio umbilicalis (mesogastrium) 6 • 10 Regio lateralis (mesogastrium) 4 • 11 Regio pubica (hypogastrium) • 12 Regio inguinalis (hypogastrium) 5

13 9

3 10

15.1

15.2 15.3

15.4

17 18

17.2

• 1 Regio presternalis • 2 Trigonum clavipectorale (deltopectorale) • 3 Regio pectoralis • 4 Regio mammaria • 5 Regio inframammaria • 6 Regio axillaris

• 13 Regio vertebralis • 14 Regio scapularis • 15 Regio infrascapularis • 16 Regio lumbalis • 17 Regio sacralis Regio perinealis: • 18 Regio analis • 19 Regio urogenitalis Regiones membri superioris: • 20 Regio deltoidea • 21 Regio brachialis • 22 Regio cubitalis • 23 Regio antebrachialis • 24 Regio carpalis • 25 Regio manus

Regiones thoracicae:

Regiones dorsales:

17.1

16.1

14 15

9 10 11

12 24 25 27 28

30 29

Regiones membri inferioris:

• 26 Regio glutealis • 27 Regio coxae • 28 Regio femoris • 29 Regio genus • 30 Regio poplitea • 31 Regio cruris • 32 Regio tarsalis • 33 Regio pedis

18 33

Eponyma – anatomické termíny dle osobností

Obecná anatomie https://mmorix.com/mc0111

Anatomické termíny nazvané nejčastěji podle osobnosti, která danou anatomickou strukuru či oblast popsala nebo objevila. Význam mají v klinické anatomii, v níž jsou často upřednostňovány před oficiálními termíny. Eponyma dle rodilých českých nebo na českém území působících osobností 1. BOCHDALEK Trigonum lumbocostale diaphragmatis Bochdaleki – vazivový troúhelník v bránici Bochdalkův keříček – výběžky plexus choroideus, které se vyklenují ven ze čtvrté mozkové komory skrze aperturae laterales ventriculi quarti do subarachnoideálního prostoru 2. PURKYNĚ Purkyňova vlákna – koncové větévky převodního srdečního systému pod endokardem obou komor Purkyňovy buňky – velké buňky ve stratum purkinjese mozečku, eferentní buňky mozečkové kůry 3. TREITZ Musculus suspensorius duodeni Treitzi – sval od crus dextrum diaphragmatis k flexura duodenojejunalis Membrana retropancreatica Treitzi – vazivově přeměněný zbytek původního mesoduodenum dorsale, odděluje slinivku od velkých cév Recessus intersigmoideus Treitzi – záhyb pobřišnice mezi peritoneum parietale a mesocolon sigmoideum 4. PAWLIK Area trigonalis vaginae Pawliki (Pawlikův trojhran) – místo styku pochvy s trigonum vesicae 5. HYRTL Canalis musculofibularis Hyrtli (Hyrtlův kanál) – mezi m. flexor hallucis longus a lýtkovou kostí, jímž procházejí vasa fibularia

Eponyma dle světových osobností anatomie a medicíny 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35.

ACHILLES Tendo calcaneus Achillis (Achillova šlacha) – šlacha m. triceps surae (pojmenováno podle řecké mytologie) ALCOCK Canalis pudendalis Alcocki (Alcockův kanál) – kanál na vnitřní straně m. obturatorius internus ARANZIO Ductus venosus Aranzii (Aranziova dučej) – fetální spojka v. umbilicalis a v. cava inferior obcházející játra ASCHOFF Nodus atrioventricularis Aschoff-Tawara – AV uzel v převodním srdečním systému AUERBACH Plexus myentericus Auerbachi – autonomní nervová pleteň ve svalové vrstvě trávicí trubice BARTHOLINUS Glandula vestibularis major Bartholini (Bartholinská žláza) – hlenová žláza v poševní předsíni Ductus sublingualis major Bartholini – hlavní vývod podjazykových slinných žláz BAUHIN Ostium ileale caeci Bauhini (Bauhinská chlopeň) – zúžení v místě přechodu tenkého do slepého střeva BILLROTH Chordae splenicae Billrothi (Billrothovy provazce) – provazce červené pulpy mezi sinusoidami ve slezině BÖHME Punctum Cannon-Böhme (Cannonův–Böhmův bod) – místo styku parasympatických vláken z n. vagus a nn. splanchnici sacrales na hranici střední a levé třetiny colon transversum BOTALLO Ductus arteriosus Botalli (Botallova dučej) – fetální spojka mezi truncus pulmonalis a arcus aortae BOWMAN Capsula glomeruli Bowmani (Bowmanovo pouzdro) – pouzdro kolem glomerulu na začátku nefronu BROCA Brocovo centrum řeči – zadní část gyrus frontalis inferior (area 44, 45) v dominantní hemisféře BRODMANN Brodmannova cytoarchitektonická mapa mozkové kůry – rozdělení kůry do 11 krajin a 52 okrsků CAJAL Nucleus interstitialis Cajali (Cajalovo jádro) – jádro v substantia grisea centralis tegmenti mesencephali CALOT Trigonum cystohepaticum Caloti (Calotův trojuhelník) – místo podvazu a. cystica pod játry CAMPER Panniculus adiposus telae subcutaneae abdominis Camperi – vazivově-tuková vrstva v přední břišní stěně CHOPART Articulatio tarsi transversa Choparti (Chopartův kloub) – kloubní štěrbina napříč hleznem CLARKE Nucleus thoracicus posterior Stilling-Clarke (Stillingovo–Clarkovo jádro) – jádro v zadním míšním rohu CLAUDIUS Fossa Claudii (Claudiova jamka) – poloha vaječníku u mnohorodiček mezi vasa iliaca interna a os sacrum CLOQUET Nodus lymphoideus inguinalis profundus proximalis Cloqueti – nejproximálnější hluboká tříselná uzlina COCKETT Venae perforantes cruris posteriores Cocketti (Cockettovy perforátory) – tři spojky povrchového a hlubokého žilního řečiště na vnitřní straně lýtka CORTI Organum spirale Corti (Cortiho orgán) – vlastní sluchové ústrojí, Ganglion spirale Corti DOUGLAS Excavatio rectouterina Douglasi (Douglasův prostor) – nejhlubší místo pobřišnicové dutiny u ženy EUSTACHIO Tuba auditiva Eustachii (Eustachova trubice), Valvula venae cavae inferioris Eustachii FALLOPPIO Canalis nervi facialis Falloppii – kanál lícního nervu, Tuba uterina Falloppii – vejcovod FLACK Nodus sinuatrialis Keith-Flack – SA uzel v převodním srdečním systému FROHSE Frohseho arkáda – zesílený vazivový okraj canalis supinatorius GALENOS Vena magna cerebri Galeni (Galenova žíla) – velká mozková žíla, sbírá krev z hloubky mozku do splavů GASSER Ganglion trigeminale Gasseri (Gaserské ganglion) – senzitivní ganglion n. trigeminus GEROTA Fascia renalis Gerotae (Gerotova fascie) – obaluje tukové pouzdro ledviny GOLGI Golgiho komplex – organela buňky, Golgiho šlachová vřeténka – proprioceptory ve šlachách GRAAF Folliculus ovaricus tertiarius Graafi (Graafův folikul) – zralý folikul v závěrečném stadiu vývoje před ovulací GUYON Canalis ulnaris Guyoni (Guyonův kanál) – prostor na zápěstí, jímž do ruky procházejí n. et vasa ulnaria HALLER Tripus Halleri – truncus coeliacus (společný kmen tří velkých viscerálních větví vystupující z břišní aorty) Anastomosis magna Halleri – tepenná spojka mezi větvemi a. mesenterica superior et inferior HAVERS Haversův systém – osteon, komplex koncentrických lamel kosti obklopující Haversův kanálek Canalis osteoni Haversi (Haversův kanálek) – kanálek osteonu obsahující cévy, nervy a řídké vazivo

Eponyma – anatomické termíny dle osobností https://mmorix.com/mc0111

36. HENLE Ansa nephroni Henlei (Henleova klička) – klička v nefronu mezi proximálním a distálním tubulem 37. HESSELBACH Trigonum inguinale Hesselbachi – zeslabení břišní stěny, místo průniku přímých tříselných kýl Corona mortis Hesselbachi – a. obturatoria aberrans překračující linea terminalis do malé pánve 38. HIGHMORE Antrum Highmori – sinus maxillaris 39. HIS Fasciculus atrioventricularis Hisi (Hisův svazek) – část převodního srdečního systému 40. HUNTER Canalis adductorius Hunteri (Hunterův kanál) – prostor na mediální straně stehna, jímž prochází a. et v. femoralis 41. KEITH Nodus sinuatrialis Keith-Flack – SA uzel převodního srdečního systému 42. KIESSELBACH Locus minoris resistentiae Kiesselbalchi – oslabené cévy na chrupavčité části nosní přepážky 43. KILLIAN Killiánovo ústí – zúžení v místě přechodu hltanu do jícnu 44. KOHLRAUSCH Plica transversa recti dextra Kohlrauschi (Kohlrauschova řasa) – hmatná příčná řasa v konečníku 45. LANGERHANS Insulae pancreaticae Langerhansi (Langerhansovy ostrůvky) – endokrinní část slinivky 46. LIEBERKÜHN Glandulae intestinales Lieberkühni (Lieberkühnovy krypty) – žlázy v tenkém střevě 47. LISFRANC Articulatio Lisfranci (Lisfrancův kloub) – kloubní linie nohy skrze artt. tarsometatarsales et intermetatarsales 48. LUSCHKA Foramina Luschkae; aperturae laterales ventriculi quarti – odtéká tudy mok do subarachnoideálního prostoru 49. LUYS Corpus Luysi (Luysovo těleso) – nucleus subthalamicus v diencephalon 50. MAGENDIE Foramen Magendiei; apertura mediana ventriculi quarti – odtéká tudy mok do subarachnoideálního prostoru 51. MALPHIGI Corpusculum renale Malpighi (Malpighiho ledvinné tělísko) – počáteční část nefronu 52. McBURNEY McBurneyův bod – projekce apendixu na přední břišní stěnu 53. MECKEL Cavum trigeminale Meckeli (Meckelova dutina) – dutina v dura mater pro ganglion trigeminale 54. MECKEL ml. Diverticulum ilei Meckeli (Meckelův divertikl) – slepá vývojová výchlipka z přední stěny ilea 55. MEIBOM Glandulae tarsales Meibomi (Meibomské žlázky) – holokrinní mazové žlázy očního víčka 56. MEISSNER Plexus submucosus Meissneri – autonomní nervová pleteň v podsliznici trávicí trubice Corpusculum ovoideum Meissneri (Meissnerovo hmatové tělísko) – hmatové receptory ve škáře 57. MONRO Foramen interventriculare Monroi – otvory mezi postranními komorami a třetí mozkovou komorou Linea Monroi (Monroova čára) – spojnice pupku a spina iliaca anterior superior dextra 58. MÜLLER Ductus paramesonephricus Mülleri (Müllerův vývod) – vývojový základ ženských pohlavních cest 59. ODDI Sphincter Oddii (Oddiho svěrač) – musculus sphincter ductus choledochi 60. PEYER Agmina Peyeri (Peyerovy pláty/plaky) – noduli lymphoidei aggregati ilei 61. POUPART Ligamentum inguinale Pouparti (Poupartský vaz) – tříselný vaz 62. RANVIER Nodus interruptionis myelini Ranvieri (Ranvierův zářez) – mezery v myelinové pochvě neuronů mezi Schwannovými buňkami 63. RATHKE Saccus adenohypophysialis Rathkei (Rathkeho výchlipka) – vychlípení stropu stomodea nahoru, je základem adenohypofýzy 64. RETZIUS Venae Retzii (Retziovy spojky) – retroperitoneální spojky mezi portálním a kaválním řečištěm Spatium retropubicum Retzii (Retziův prostor) – prostor před močovým měchýřem 65. REXED Laminae spinales Rexedi (Rexedovy zóny) – 10 oblastí na příčném řezu míchou 66. ROLANDO Substantia gelatinosa Rolandi – jádro zadního míšního rohu Sulcus centralis cerebri Rolandi (Rolandova rýha) – dělí lobus frontalis a lobus parietalis mozkové kůry 67. SANTORINI Papilla duodeni minor Santorini – místo vyústění ductus pancreaticus accessorius Santorini 68. SCARPA Stratum membranosum telae subcutaneae abdominis (Scarpova fascie) – podkožní pruhy vaziva na břichu 69. SCHLEMM Sinus venosus sclerae Schlemmi (Schlemmův kanál) – žíla odvádějící komorový mok do žil 70. SCHWANN Schwannocytus; neurolemmocytus (Schwannova buňka) – obalová buňka axonu neuronu Schwannova pochva – neurolemma, vnější vrstva Schwannovy buňky, obalující myelinovou pochvu 71. SORGIUS Nodus lymphoideus pectoralis Sorgiusi (Sorgiusova uzlina) – sentinelová uzlina při šíření nádorů prsu na druhém nebo třetím zubu m. serratus anterior 72. STENSEN Ductus parotideus Stenonis (Stenonův vývod) – vývod příušní žlázy 73. SYLVIUS Aqueductus mesencephali Sylvii (Sylviův kanálek) – propojuje třetí a čtvrtou mozkovou komoru Sulcus lateralis cerebri Sylvii (Sylviova rýha) – odděluje lobus frontalis et parietalis od lobus temporalis 74. TAWARA Tawarova raménka – crus dextrum et sinistrum fasciculi atrioventricularis v převodním srdečním systému 75. VATER Papilla duodeni major Vateri (Vaterská papila) – vyústění ductus pancreaticus a ductus choledochus Corpuscula lamellosa Vater-Paccini (Vaterovo-Pacciniho tělíska) – hmatové receptory v podkoží 76. VIRCHOW Virchowovy-Robinovy prostory – výchlipky subarachnoideálního prostoru podél cév pod pia mater Virchowovy-Troisierovy uzliny – nodi lymphoidei supraclaviculares na levé straně 77. WALDEYER Anulus lymphoideus pharyngis Waldeyeri (Waldeyerův mízní okruh) – madle uspořádané do kruhu ve sliznici hltanu 78. WERNICKE Wernickovo senzorické centrum řeči – v oblasti spánkového a temenního laloku (area 22 ,39,40) 79. WHARTON Ductus submandibularis Whartoni – vývod podčelistní žlázy, Whartonův rosol – vazivo pupečníku 80. WILLIS Circulus arteriosus cerebri Willisi (Willisův okruh) – tepenný okruh mozku na lebeční spodině

Otázky a obrázky k opakování

Obecná anatomie

I. Anatomie (definice a historie) 1. Vysvětli, jaký je rozdíl mezi anatomickou terminologií a nomenklaturou. (str. 2) 2. Vysvětli, co znamená “obsoletní termín”. (str. 2) 3. Uveď, co to jsou a jak vznikají eponyma. (str. 2) 4. Vysvětli rozdíl mezi systematickou a topografickou anatomií. (str. 2) 5. Uveď jméno autora, název díla a rok vydání první moderní učebnice anatomie. (str. 2)

II. Termíny, zkratky a česko-slovenský anatomický slovník 6. Vyjmenuj, jaké všechny druhy struktur popisuje latinský termín sinus. (str. 3) 7. Vysvětli rozdíl mezi zkratkami gl. a ggl. (str. 3) 8. Objasni zkratky l. sin. a l. dx. (str. 3) 9. Uveď zkratky termínů superior a superficialis. (str. 3) 10. Přelož do češtiny termíny pečeň, chrbtica, pažerák a dráždec. (str. 3) 11. Vysvětli rozdíl mezi českým a slovenským termínem bedro. (str. 3)

5 6

III. Histologie 12. Popiš, jak se liší funkce drsného a hladkého endoplazmatického retikula. (str. 4) 13. Uveď, z čeho sestává cytoskelet. (str. 4) 14. Vyjmenuj a vysvětli charakteristiky epitelu a uveď příklad. (str. 4) 15. Vyjmenuj tři druhy chrupavky a popiš místa, v nichž jsou k nalezení. (str. 4) 16. Vyjmenuj tři druhy svalové tkáně a popiš místa, v nichž jsou k nalezení. (str. 4) IV. Embryologie 17. Objasni termín zárodečný list a vyjmenuj zárodeční listy které znáš. (str. 5) 18. Vysvětli, které části lidského těla pocházejí z endodermu. (str. 5) 19. Vyjmenuj, kam všude vycestují buňky neurální lišty. (str. 5) 20. Objasni, které svaly jsou branchiogenního původu a proč. (str. 5) 21. Objasni, které hlavové nervy inervují jaké svaly a proč. (str. 5) 22. Definuj embryonální období. (str. 5) 23. Vyjmenuj tři zárodečné listy a popiš struktury, které z nich vznikají. (str. 5) 24. Vyjmenuj svaly, které vznikly z jednotlivých žaberních oblouků. (str. 5) 25. Definuj coelomovou dutinu. (str. 5) 26. Vyjmenuj čtyři dutiny u žen a šest dutin u mužů, jenž vznikly rozdělením coelomové dutiny. (str. 5)

Popiš polohy a směry těla

15 16

Popiš polohy a směry těla

4 3 3

Popiš polohy a směry na končetinách

9 8

1 1

7 8 11

Popiš polohy a směry těla

Otázky a obrázky k opakování

V. Anatomie dítěte 27. Objasni, co je to menarche. (str. 6) 28. Uveď, do jaké úrovně dosahuje mícha u dospělého a proč. (str. 6) 29. Uveď jaká je hmotnost mozku novorozence a dospělého. (str. 6) 30. Vyjmenuj orgány, které za vývoje putují a vysvětli proč. (str. 6) 31. Vysvětli, jak a proč se mění poměr velikosti hlavy a trupu. (str. 6)

VI. Anatomické změny v pubertě 32. Uveď, k čemu slouží Tannerova klasifikace. (str. 7) 33. Objasni tvarové změny prsů u dívek a žen. (str. 7) 34. Popiš, jak se označují stádia vývoje mužských vnějších pohlavních orgánů. (str. 7)

18 3 19

4 5

VII. Roviny, čáry lidského těla 35. Podrobně popiš základní anatomickou polohu. (str. 8) 36. Definuj mediánní rovinu. (str. 8) 37. Uveď, jaké čáry probíhají na boční straně hrudníku a co je vymezuje. (str. 8)

20 21

23 22 24

VIII. Polohy a směry lidského těla 38. Definuj termín kontralaterální. (str. 9) 39. Objasni, jak a proč se liší směry na trupu, končetinách a mozku. (str. 9) 40. Popiš polohy a směry na horní končetině. (str. 9) 41. Definuj termín aborální. (str. 9) 42. Vysvětli rozdíl mezi ventrálním směrem na těle a na mozku. (str. 9)

11 12 13

10 14 15 16 17 25 26

IX. Části lidského těla a typologie postavy 43. Uveď latinský název palce na ruce a na noze. (str. 10) 44. Definuj astenický typ člověka. (str. 10)

X. Krajiny lidského těla 45. Vyjmenuj čtyři krajiny krku a uveď, jaké trojuhelníky v nich popisujeme. (str. 11) 46. Vyjmenuj šest krajin, z kterých sestává břicho. (str. 11)

28 30

XI. Eponyma 47. Vyjmenuj tři struktury, které mají eponymum podle J. E. Purkyně. (str. 12) 48. Uveď, jaké dučeje máme v těle a vysvětli jejich funkci. (str. 12–13) 49. Vyjmenuj uzliny, které mají eponymum. (str. 12–13) 50. Uveď část těla, s kterou je spojeno jméno Treitz. (str. 12)

Popiš části lidského těla

1 7

2 4

8 11

13 9

3 10

15.1

15.2 15.3

15.4

17 6

18 8 17.2

Popiš čáry na hrudníku

17.1

Popiš krajiny hlavy a krku

16.1

Shrnutí

Při čtení anatomických textů je nutné znát základní zkratky a./aa., v./vv., n./nn., m./mm., lig./ ligg., art./artt., gl. a ggl., a orientační zkratky ant., post., med., lat., sup., inf., prof. a supf. 2. Eukaryotická buňka je základní stavební a funkční jednotkou lidského těla. Buňky vytvářejí tkáně, tkáně orgány a orgány se spojují do orgánových systémů. 3. Buněčná membrána reguluje výměnu látek, jádro obsahuje genetickou informaci a ribozomy syntetizují proteiny. Mitochondrie zajišťují tvorbu energie, endoplazmatické retikulum syntézu látek a Golgiho komplex jejich úpravu a distribuci. 4. Cytoskelet tvoří mikrofilamenta, intermediární filamenta a mikrotubuly. Udržuje tvar buňky a podílí se na jejím pohybu i intracelulárním transportu. 5. Rozlišujeme čtyři základní typy tkání: epitelovou, pojivovou, svalovou a nervovou. Krev, míza a tkáňový mok se někdy označují jako tekuté neboli trofické tkáně. 6. Epitelová tkáň je bezcévná, obsahuje těsně uspořádané buňky a spočívá na bazální lamině. Krycí epitel chrání a transportuje, žlázový epitel vytváří exokrinní a endokrinní žlázy. 7. Pojivové tkáně obsahují buňky a mezibuněčnou hmotu. Patří mezi ně vazivo, chrupavka a kost; husté kolagenní vazivo tvoří především šlachy, vazy a kloubní pouzdra. 8. Hyalinní chrupavka pokrývá kloubní plochy a tvoří růstové chrupavky, vazivová chrupavka se nachází v meziobratlových ploténkách a stydké sponě a elastická chrupavka například v ušním boltci. 9. Svalová tkáň se dělí na hladkou, kosterní a srdeční. Nervovou tkáň tvoří neurony, které přijímají a přenášejí informace, a neuroglie, které je chrání, podporují a vyživují. 10. Prenatální vývoj zahrnuje blastogenezi, embryonální a fetální období. Během embryonálního období do konce 8. týdne vznikají základy orgánů a zárodek je nejcitlivější k působení teratogenních vlivů. 11. Ze tří zárodečných listů vznikají všechny tkáně těla. Ektoderm dává vznik zejména pokožce a nervové soustavě, mezoderm pohybovému, cévnímu a urogenitálnímu systému a endoderm většině epitelů dýchacího a trávicího systému a jejich žlázám.

Obecná anatomie

12. Z neuroektodermu vznikají neurální trubice a neurální lišta. Neurální trubice je základem mozku a míchy, zatímco buňky neurální lišty vytvářejí mimo jiné periferní nervy, ganglia, melanocyty a dřeň nadledvin. 13. Každý faryngový oblouk obsahuje tepnu, hlavový nerv, svalovou a pojivovou složku. První oblouk souvisí s n. trigeminus, druhý s n. facialis, třetí s n. glossopharyngeus a čtvrtý a šestý s n. vagus. 14. Z embryonální coelomové dutiny vznikají serózní dutiny těla. Jejich viscerální list pokrývá orgány a parietální list vystýlá tělní stěnu; patří sem dutina perikardiální, pleurální, peritoneální a u mužů také párová dutina obalů varlete. 15. Tělesné proporce se během růstu výrazně mění. Hlava tvoří při narození přibližně čtvrtinu délky těla, zatímco u dospělého asi jednu osminu. 16. Jednotlivé orgány rostou rozdílnou rychlostí. U dítěte jsou relativně větší zejména mozek, srdce a játra; počet plicních sklípků se zvyšuje přibližně do 8 let a definitivní počet nefronů je vytvořen již před narozením. 17. Varlata vznikají v bederní oblasti a během nitroděložního vývoje sestupují retroperitoneem a tříselným kanálem do šourku. Jejich sestup by měl být dokončen přibližně v 8. měsíci vývoje. 18. Puberta je sled anatomických a fyziologických změn, jehož průběh je důležitější než samotný kalendářní věk. Tannerova klasifikace hodnotí stydké ochlupení, vývoj prsů a vývoj mužských zevních pohlavních orgánů ve stadiích 1–5. 19. Základní anatomická poloha je vzpřímený stoj s horními končetinami podél těla a dlaněmi obrácenými dopředu. Tělo se popisuje pomocí sagitální, frontální a transverzální roviny; mediánní rovina jej dělí na pravou a levou polovinu. 20. Prostorové vztahy se vyjadřují termíny anterior– posterior, superior–inferior, medialis–lateralis, superficialis–profundus a proximalis–distalis. Na končetinách se navíc používají směry radiální, ulnární, tibiální, fibulární, palmární a plantární; ipsilaterální znamená na stejné a kontralaterální na opačné straně těla. 21. Znalost krajin, povrchových čar a klinicky užívaných eponym je nezbytná pro popis nálezu, zobrazovacích metod a operačních přístupů.