Předmluva k českému vydání
Hrajete si rádi? Já moc. Hrál jsem si rád už jako kluk, kdy jsme s kamarády běhali po lese a hráli si na cestu do pravěku, na námořníky nebo bojovali o bunkry. Vlastně i věda, která mě také od dětství fascinovala, pro mě byla především krásná hra, pátrání po skrytých tajemstvích, odhalování světů, kde bylo všechno jinak, ať už to byly druhohory, vzdálené galaxie, nebo zákoutí lidského mozku. A možná právě proto jsem se místo vědy rozhodl věnovat pedagogice, protože tak jsem mohl nadále svobodně pátrat a hrát si místo věčného řešení publikovaných článků, impaktů svojí práce a lovení grantů. A navíc jsem do té hry mohl přizvat děti. A i když se mi vzdělávací program na fakultě snažil pedagogiku znechutit hromadou prázdných definic a pojmů, které byly zvláště pro nás přírodovědce plytké a pro praxi ve většině nepoužitelné, měl jsem štěstí na mnoho skvělých pedagogů, kteří mě i na sklonku socialismu seznamovali s pedagogickými osobnostmi, které v minulosti uspěly, ať už působily na Východě, nebo na Západě, učily hledat nové postupy, jak vést svěřené děti, aby se opravdu rozvíjely a ne jen papouškovaly a poslouchaly. Ale nejvíc ze všeho mi myšlenky těchto pedagogů dodávaly odvahu být sám sebou. A tak jsem postupně poznával, že to, co mě jako kluka fascinovalo, otevíralo mi nové obzory a dávalo smysl životu, funguje obecně, že je to cesta, která je zároveň i cílem. Že život tady a teď je ta nejlepší škola a má se v přátelském společenství s dětmi opravdu žít. Nestačí si o něm jen povídat nebo ho simulovat na obrazovce. A že když to, co nám přináší, budeme brát jako výzvu a hru (byť – 11 –
radost z uceni.indd 11
20/02/2026 10:18:17