Prolog
Žnec duší Ve ferocijských Pustinách povstával démon z nejhlubších plá ní pekelných. Nadutost sama byl, neboť jemu byla dána čest uchvátit kolektivní duši člověčenstva. I jiní o tu poctu soupeřili, ale vyhrál on. Krutý Avaddon, vévoda trnů, vládl velikou mocí, ale nebyl dostatečně záludný. Ticălos Ohavný zase sliboval, že utopí lid skou duši v moři krve. Ale jen jediný démon byl opravdovým soupeřem tomu, který se nyní vynořoval, jen jediná entita byla natolik silná, aby se mu mohla postavit. A kdo že byl oním soupeřem, který si téměř vydobyl vítěz ství? V říši věčného zatracení takové bytosti jméno nepotřebují, ale lidé ho pojmenovali, a pojmenovali ho výstižně. Dali mu jméno po útrapách, které jim působil při bezútěšném pustošení jejich snů. Dali mu jméno po souženích, která zapříčinil, když Pravověrní kdysi navštívili tento svět. A jaké že jméno mu dali? Pojmenovali ho bolest, či přesněji… Marchio Dolor, markýz bo lesti. Jen Marchio Dolor měl sílu utkat se s démonem, který nyní povstával do světa smrtelníků. Oba tito démoni vládli mocí po razit Vzdorovité, kteří stáli proti nim. Ale Marchio Dolor byl překonán jedinečnou ctižádostí tohoto démona… Vzdorovité nikoli rozdrtit, nýbrž posednout. Vzdorovité nikoli pobít, nýbrž opanovat. A tak nyní tento démon stoupal skrz stíny a ohně a s sebou si vedl čtyři Hákové, čtyři svalnaté démony nezměrné síly. Spo lečně budou vyhledávat Vzdorovité a podrobovat je jeho zášti.