Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
1 Zemětřesení jako přírodní jev . . . . . . . . . . . . 15 1.1 Tektonický cyklus litosférických desek . . . . .
17
1.2 Seismický cyklus a jeho stopy na zemském povrchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 2 Zemětřesení v Bibli a jeho interpretace . . . . . . 25 2.1 Starý Zákon (SZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 2.2 Nový Zákon (NZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 3 Zemětřesení a reakce na něj v dějinách církve . .
65
3.1 Kde je v tom Bůh? Vývoj teodiceje do osvícenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
67
3.2 Zlom v paradigmatu po Lisabonském zemětřesení v roce 1755 . . . . . . . . . . . . .
74
3.3 Posun paradigmatu v druhé polovině 20. století a post-leibnizovské teodiceje . . . . . . . . . . . 83 3.4 Přírodní katastrofy a reakce křesťanů na ně . .
Bozi_zemetreseni_2025.indd 9
91
02.10.2025 10:54:24
3.5 Role náboženství při prevenci a zmírňování následků přírodních katastrof . . . . . . . . . . 4 Zemětřesení v rozhovoru teologie a přírodních věd . . . . . . . . . . . . . . . . . .
95
100
Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Seznam použitých zdrojů . . . . . . . . . . . . . . . 118 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Abstrakt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
126
Abstract . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
128
Bozi_zemetreseni_2025.indd 10
02.10.2025 10:54:24
Úvod
Zemětřesení představuje pro většinu z nás hrůzu nahá nějící událost a ve chvíli, kdy k němu dochází v obydle ných oblastech a postihuje lidská obydlí a infrastruktu ru, stává se přírodní katastrofou doprovázenou lidskými tragédiemi. Na zemětřesení je však možné se dívat i ší řeji, z různých úhlů pohledu. Lze jej totiž zkoumat jako přírodní katastrofu, ale také jako do jisté míry impo zantní, fascinující přírodní jev. Zemětřesení, ke kterému dojde například na poušti či v jiných neobydlených ob lastech, kde nedochází ke střetu s člověkem, totiž kata strofu nepředstavuje. Při utváření zemského povrchu se zde naopak projevuje jako tvůrčí síla, díky které např. vznikají celá pohoří. Navíc z geologických výzkumů je známo, že k zemětřesením a vulkanické činnosti dochá zelo již dávno v geologické minulosti, tedy ještě před pří chodem člověka. Pohled na zemětřesení pouze jako na katastrofu by byl tedy velmi zúžený. Na druhou stranu je ovšem zřejmé, že dopady zemětřesení, které se každo ročně bytostně dotýkají velkého množství lidí, nelze při jeho zkoumání přehlížet. Jako přírodovědkyně, geomorfoložka, se již od svých studentských let zabývám zkoumáním utváření zem 11
Boží zemětřesení
ského povrchu, zejména působení tzv. vnitřních geo logických sil, tedy sil vycházejících z nitra Země. Mezi nimi mě právě zemětřesení a vulkanická činnost fascino valy již od dětství. U zemětřesení jde především o zjiš ťování jeho prostorového výskytu, velikosti a toho, jak často se opakuje a opakovalo v daných oblastech i v geo logické minulosti. Také jak utváří zemský povrch a jak je možné ze současného reliéfu dešifrovat jeho účinky. Tyto informace slouží mimo jiné např. jako podklad pro roz hodování při plánování a výstavbě velkých inženýrských děl a klíčových infrastruktur, jako jsou jaderné elektrár ny, přehrady, nemocnice, školy aj. K přírodovědnému pohledu chci však přidat i dal ší, a to sice teologický. Vycházím zde z předpokladu, že Boha můžeme poznávat ve všem, co stvořil, a že veškeré jeho stvoření odráží Boží vlastnosti, jak na to poukazuje Bible na mnohých místech.1 Tento přístup, že se o Bohu dozvídáme z přírody, nalezneme i u církevních Otců, v antickém světě, u křesťanských i arabských středově kých i novověkých myslitelů. Kladu si tedy pak ohledně zemětřesení otázku: „Kde je v tom Bůh?“ A pokud stvo ření vypravuje o svém Stvořiteli a je-li to způsob, jakým s námi Bůh komunikuje, tak se nevyhnutelně objeví další otázka: „Co nám tím chce sdělit?“ 1
12
Viz kapitolu 4 této knihy, dále viz Žalm 19,2: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou“; Mdr 13,5: „Neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich stvořitele“; Řím 1,20: „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“
Úvod
V předložené knize, v souvislosti s výše zmíněnými otázkami, představuji možnost dívat se na zemětřesení ze dvou úhlů pohledu; jednak jako na přírodní jev, a jed nak jako na přírodní katastrofu a proměnu jejího vní mání v historii. Pro umožnění představy o zemětřesení a souvisejících procesech a pro snadnější pochopení spe cifického obsahu některých kapitol nabízí začátek knihy zestručněný přírodovědný pohled na zemětřesení. Po tom následuje stěžejní kapitola zabývající se zmínkami o zemětřeseních v Bibli a jejich interpretacemi, přičemž tyto interpretace významu zemětřesení jsou rozmani té a dají se rozdělit do několika skupin. Jak čtenář uvidí, nejvýznamnější skupinou jsou zmínky o zemětřeseních, která se vyskytují před velkými událostmi, předcházejí zjevení Boha člověku – teofanii či eschatologickým udá lostem, poukazujíce tak na velikost, slávu a moc Boží. Další kapitola shrnuje historický vývoj teodicejí, tedy snah odpovědět na otázku, zda je možné skloubit to, že Bůh je nejvýš milosrdný a laskavý, zároveň všemohou cí, a přesto zde existuje zlo a utrpení, jako je právě pří rodní katastrofa způsobená zemětřesením. Jde tak tedy opět o hledání odpovědi na již položenou otázku „Kde je v tom Bůh?“. Bylo možné zmapovat několik posunů v paradigmatu, např. v posledních desetiletích, kdy se odpovědnost za katastrofy a jejich následky přesunula z Boha na člověka, v souvislosti se strukturálními hří chy bohatých proti chudým, nejvíce postiženým kata strofami. V závěru knihy se pak snažím do určité míry 13
Boží zemětřesení
zkombinovat ony dva úhly pohledu (tj. přírodní jev a pří rodní katastrofa) a nabídnout úvahu o významu a smys lu zemětřesných událostí očima věřícího přírodovědce. Na rozdíl od teologického pohledu na přírodní kata strofy, k teologickému pohledu na zemětřesení jako na přírodní jev neexistuje vhodná česká ani cizojazyčná lite ratura, což poukazuje na to, že tento předmět nebyl do sud prozkoumán. Základem pro bádání tak pro mne byly především Bible a samotná reflexe přírody. Východiskem pro mě pak bylo především to, že pravda víry a pravda vědy si nemohou odporovat, neboť jak Bible (Písmo), tak příroda mají stejného Původce, tedy pocházejí od jed noho a téhož Boha, a pokud člověk přistupuje k oběma zdrojům s otevřeným postojem, může v nich vidět a vní mat Boží vlastnosti a jeho působení.
14
1
Zemětřesení jako přírodní jev
Zemské těleso, o poloměru zhruba 6378 km, se skládá z vnitřního a vnějšího jádra, začínajícího v hloubce 2900 km, nad nímž se nachází spodní a svrchní plášť, který je překrytý asi 25–70 km mocnou zemskou kůrou (obr. 1). Kůra se dále dělí na základě horninového slože ní na hustší a těžší oceánskou, složenou převážně z če dičů, a lehčí kontinentální kůru, složenou z granitic kých, vyvřelých a přeměněných hornin (např. rul, svorů atd.) (obr. 2b). Stavbu zemského tělesa známe jen odvo zeně. I nejhlubší vrt, který byl proveden na poloostrově Kola, dosáhl totiž pouze do hloubky 12,5 km. Informa ce o hlubších partiích Země získáváme především ze seismických vln, které vznikají při zemětřeseních nebo otřesech vyvolaných lidskou činností (např. výbuchem, změnou napětí při poddolování území nebo po napuš tění velkých vodních nádrží apod.). Tyto vlny se šíří ce lou zeměkoulí a jejich rychlost se mění v závislosti na fyzikálních vlastnostech hornin, kterými procházejí. 15
Boží zemětřesení
Seismické vlny se buď odrážejí nebo lámou, přičemž ně které z nich pronikají i zemským jádrem2. Díky tomu např. víme, že vnější jádro je kapalné a vnitřní jádro pevné.
Obr. 1. Stavba zemského tělesa3
Svrchní část Země se pak skládá z několika sfér, jako je litosféra (horninový obal), pedosféra (půdní obal), 2
3
16
Seismické vlny se dělí na podélné (P-vlny), příčné (S-vlny) a povrcho vé (R-vlny), kdy P-vlny prostupují pevným i kapalným prostředím, S-vlny pouze pevným a R-vlny pouze při povrchu Země pevným pro středím. ArtsyBeeKids (2020). Earth, Globe, Layer, Pixabay.
Zemětřesení jako přírodní jev
biosféra (živý obal), hydrosféra (vodní obal) a atmosfé ra (vzdušný obal Země), které se vzájemně ovlivňují. Na utváření zemského povrchu a vznik velkých nerovností terénu, jako jsou horská pásma, vulkanická pohoří, roz sáhlé pánve apod. mají vliv tzv. endogenní (vnitřní) geo logické síly, vycházející z nitra Země. Mezi tyto procesy patří zejména horotvorná, vulkanická a tektonická čin nost, vždy doprovázené zemětřeseními. Proti těmto si lám pak na zemském povrchu působí exogenní (vnější) geologické síly, v interakci s hydrosférou, atmosférou i biosférou, jako je činnost vody, větru, ledu, zvětrává ní hornin. Tyto exogenní síly zemský povrch dotvářejí a v zásadě jej shlazují. Jakýkoliv nový reliéf (např. nově vzniklá sopka, svah vzniklý zemětřesením) je pro daný systém překročením prahu a je v rámci procesu dosaho vání rovnováhy okamžitě exogenními silami shlazován.4 Právě tato interakce mezi endogenními a exogenními si lami dává Zemi její dynamický vzhled.
1.1 Tektonický cyklus litosférických desek Litosféra je pevný horninový obal Země o průměrné mocnosti 70–100 km, který zahrnuje jak zemskou kůru, tak svrchní část pláště (obr. 2b). Je rozlámána na sedm 4
Existuje několik modelů rovnováh v geomorfologických systémech, viz např. Demek, J. Obecná geomorfologie. Praha: Academia Pra ha,1987, s. 30–35.
17