Prolog
Mrtvá loď připomínala ošklivý bibelot.
Skade kolem ní kroužila po spirálovité kvaziorbitě, korekční zášlehy pomocných motorů korvety vybubnovávaly staccato. Souhvězdí vířila, vzdálené slunce se zatmívalo a zjevovalo při každé otočce. Skade se zadívala na slunce o chvilku déle, než měla. Nepříjemně se jí sevřelo hrdlo, což ohlašovalo kinetózu.
Zrovna teď ji rozhodně nepotřebovala.
Rozladěně si vizualizovala svůj mozek jako trojrozměrný čirý objekt. Odkrývala vrstvy neokortexu a kortexu, jako by loupala ovoce, odhazovala mozková pole, která ji bezprostředně nezajímala. Stříbřitá osnova sítě implantátů, topologicky identická s její původní synaptickou sítí, zářila neuronovou aktivitou, pakety informací pádily mezi neurony rychlostí kilometr za sekundu, desetkrát rychleji než pomalé nervové vzruchy. Ve skutečnosti tok signálů nevnímala, to by vyžadovalo stav urychleného vědomí, který by zas vyžadoval ještě rychlejší neuronovou činnost, přesto vizualizace odhalila nejaktivnější části upraveného mozku.
Zvětšila si příslušnou mozkovou zónu v oblasti nazvané area postrema, prastarý nervový aparát, který řídil konflikty mezi zrakem a rovnováhou. Vnitřní ucho vnímalo pouze stálý tlak vyvolaný zrychlením korvety, oči však viděly cyklické změny vesmírného pozadí kroužícího za lodí. Tato starobylá část mozku vyhodnotila nesoulad jako halucinaci. Proto vyslala signál do další části mozku, která se vyvinula k ochraně těla před případnou otravou.
Skade věděla, že nemůže mozek vinit z nepříjemných pocitů. Vazba otrava-halucinace po miliony let skvěle fungovala a umožnila jejím předkům vyzkoušet bez zbytečného rizika různorodou
potravu, což by jinak nešlo. Jenom se to teď a tady, na chladném a nebezpečném okraji sluneční soustavy, zrovna nehodilo. Mohla vymazat žaludeční nevolnost hbitým přesměrováním základní topologie sítě, to se však snadněji řeklo, než provedlo. Holografický mozek byl zapeklitý jako beznadějně překombinovaný počítačový program – „vypnutí“ jedné části mozku, kvůli níž se necítila dobře, ovlivní další funkce napojené na stejný neuronový okruh. Nepochybovala však, že to zvládne. Něco podobného již mnohokrát prováděla a málokdy zakusila výraznější vedlejší účinky.
Hotovo. Problematická oblast růžově zablikala a vypadla ze sítě. Hned se jí ulevilo, nutkání zvracet se vytratilo.
Přetrvával však vztek nad vlastní neopatrností. Při tajných operacích ve vesmíru často pronikala na nepřátelské území a tak jednoduchou neuronovou úpravu nikdy nenechala na poslední chvíli. Nemohla si prominout takovou nedbalost. Především nyní, když se vrátil světlohonec – mohlo by se ukázat, že tato událost je pro Hlavní hnízdo stejně významná jako všechny důležité bitvy v zuřící válce.
Náhle přímo sršela energií. Výkonná Skade sice nikdy nezmizela, jen bylo zapotřebí občas ji trošku oprášit a vyleštit.
[Skade, postupuj opatrně, ano? Je jisté, že se přihodilo něco nezvyklého.]
Tichý ženský hlas zněl výhradně v její lebce.
V duchu odpověděla: Já vím.
[Provedla jsi identifikaci? Víš, která z lodí se vrátila?]
Galianina.
Jakmile světlohonec několikrát oblétla, zformoval se jí ve zrakovém centru týlního laloku trojrozměrný obraz, po stranách se odvíjely myšlené poznámky, jak z vraku získávala víc informací.
[Galianina? Patřila té Galianě? Víš to stoprocentně?]
V konstrukci trojice světlohonců byly drobné rozdíly. Ano, vrak je určitě jedním z těch dvou, které se nevrátily. Odpovídá Galianině lodi.
Odpověď přišla až po chvíli, jak tomu někdy bývalo. [Došli jsme ke stejnému závěru. Jenže s touto lodí se evidentně něco stalo od té doby, co opustila Hlavní hnízdo, nemyslíš?]
Podle mého se toho stala spousta.
[Začni od přídě a postupuj na záď. Jsou tam známky poškození, vážného narušení trupu: trhliny a otvory, jako by celé kusy pláště byly odervány nebo záměrně odstraněny jako nemocná tkáň.
Může jít o mor?]
Skade zavrtěla hlavou, připomněla si svůj nedávný výlet do Kaldery. Viděla jsem účinky tavomoru hodně zblízka. Nevypadá to stejně.
[Souhlasíme. Způsobilo to něco jiného. Přesto musíme preventivně uvalit na loď karanténu, mohlo by se jednat o infekční agens. Zaměřila bys pozornost na záď?]
Hlas, který se nepodobal jiným hlasům Spojených, hovořil kousavě a poučně, jako by předem znal odpověď na každou svoji otázku. [Co soudíš o těch pravidelných útvarech začleněných do trupu, Skade?]
Ze světlohonce nahodile vyčnívaly shluky černých krychlí, různě velkých a v rozličných polohách. Vypadalo to, jako by se vmáčkly do pláště jako do mokré hlíny. Za každou velkou krychlí se táhl zahnutý chvost menších kostek, oblouky ladných fraktálových bičíků.
Zdá se, že se je snažili na některých místech odříznout. Očividně nebyli dost rychlí, aby se zbavili všech.
[V tom jsme zajedno. Ať už je to cokoli, musíš s tím zacházet nanejvýš opatrně, přestože nyní již nemusí být aktivní. Galiana možná dokázala šíření zastavit. Loď překonala takovou dálku, i když ji domů přivedl autopilot. Víš jistě, Skade, že na palubě není nikdo naživu?]
Nevím a nedozvím se to, dokud ji neotevřu. Nevypadá to však slibně. Žádný pohyb uvnitř, žádné teplé oblasti. Trup je příliš studený na to, aby fungovala podpora života, pokud nevezou kryoaritmetické stroje.
Skade se odmlčela, zatímco si v hlavě souběžně spustila několik
dalších simulací jako zpracování informací na pozadí.
[Skade…?]
Připouštím, že malá část posádky mohla přežít, ale většinou tam jsou pouze zmrzlá těla. Skenerem z nich můžeme získat pár vzpomínek, avšak nejspíš je to velice optimistický předpoklad.
[Nás ve skutečnosti zajímá pouze jedno tělo, Skade.]
Vždyť ani nevím, zda je Galiana na palubě. A pokud je…, i kdybychom se ji všemi dostupnými prostředky pokusili přivést k životu…, nemusí se to povést.
[Rozumíme. Žijeme koneckonců v těžkých časech. Přestože úspěch by byl skvělý, neúspěch by byl horší, než kdybychom se o to nepokusili vůbec. Alespoň z pohledu Hlavního hnízda.]
Je tento názor Skryté rady dobře uvážený?
[Všechny naše názory jsou dobře uvážené, Skade. Zřejmý neúspěch nelze připustit. Neznamená to však, že neuděláme vše, co půjde. Jestliže je Galiana na palubě, vynasnažíme se ji přivést zpět mezi nás. Musí to však proběhnout v naprostém utajení.]
Do jaké míry naprostém?
[Návrat lodi nelze před celým Hlavním hnízdem utajit. Ale můžeme je ušetřit muk plané naděje. Oznámíme, že Galiana je mrtvá a není šance na oživení. Žal našich druhů bude silný a prudký jako exploze novy. Zvýší jejich úsilí vůči nepříteli. Zatím s ní budeme pracovat, pilně a láskyplně. Pokud ji přivedeme k životu, bude to zázrak. Všichni nám prominou, že jsme si přizpůsobili pravdu.]
Skade se ovládla, aby se hlasitě nezasmála. Přizpůsobili pravdu?
Mně to připadá prostě jako lež. A jak zajistíte, aby i Clavain podporoval vaši smyšlenku?
[Proč předpokládáš, že Clavain představuje problém?]
Zodpověděla otázku otázkou: Chcete mi snad naznačit, že to neřeknete ani jemu?
[Jsme ve válce, Skade. Existuje starý aforismus o pravdě a oběti, ale nebudeme tě jím nyní zatěžovat. Nepochybujeme však, že chápeš podstatu. Clavain je nepostradatelnou součástí našeho taktického arzenálu. Jeho myšlení se nepodobá myšlení ostatních Spojených, díky němu si udržujeme před nepřítelem stálý náskok. Bude truchlit, ale bolest, jakkoli prudká, rychle odezní, jak je u nás zvykem. Až ho pak budeme potřebovat, najde své staré já. Není to lepší než vystavit ho dlouhému období naděje a nakonec pravděpodobně drtivému zklamání?]
Hlas změnil tón, snad chtěl být ještě přesvědčivější. [Clavain je citlivý člověk, Skade, mnohem citlivější než my ostatní. Když k nám přišel, byl už starý, v neurálním slova smyslu starší než kterýkoli jiný rekrut, jehož jsme kdy získali. Jeho mysl uvízla ve starém způsobu myšlení. Na to nesmíme zapomínat. Je křehký, potřebuje naši péči ja ko choulostivá skleníková květina.]
Jenže lhát mu o Galianě…
[K tomu nemusí dojít. Zbytečně předbíháme. Nejprve prozkoumáme loď. Galiana třeba vůbec není na palubě.]
Skade přisvědčila. To by bylo nejlepší, že ano? Zatím bychom mohli předpokládat, že je kdesi daleko ve vesmíru.
[Zajisté. Ale pak bychom se museli zabývat jistou drobností. Co se vlastně přihodilo třetímu plavidlu.]
Za pětadevadesát let od nástupu tavomoru se Spojení naučili, jak zabránit šíření nákazy. Jako jedna z posledních lidských skupin si uchovali většinu předmorové techniky, proto brali karanténu velmi vážně. V mírových dobách by bylo nejsnazší a nejbezpečnější prozkoumat loď na místě, na okraji sluneční soustavy. Dnes hrozilo značné riziko, že taková aktivita neunikne Demarchům, proto museli celou operaci zakamuflovat. Hlavní hnízdo již bylo vybaveno na přijetí kontaminovaného plavidla, takže nejlepší bylo dopravit je právě tam.
Přesto museli přijmout příslušná opatření, což vyžadovalo práce v otevřeném prostoru. Nejprve servulové laserem přeřízli nosníky, které držely motory Spojených po stranách kónického trupu světlohonce. Havárie motorů by Hlavní hnízdo zničila, a přestože selhání bylo téměř nemožné, Skade nechtěla nic riskovat, dokud zůstávalo tajemstvím, co se lodi přihodilo. Zatímco roboti odstraňovali motory, vydala příkaz vlečným raketám, aby k vraku přitáhly kusy černého kometárního ledu; další servulové rychle pokryli trup na metr tlustým ledovým krunýřem, aniž by se dostali do přímého kontaktu s pláštěm. Pokud byla předtím loď tmavá, nyní doslova zčernala.
Jakmile byl krunýř hotov, Skade nastřelila do ledu hákovací kotvy, vlečné rakety upevnila kolem trupu. Protože led měl při odtahování světlohonce udržet veškeré zatížení, musela k němu připojit tisíc tahačů, aby se některé části nevytrhly. Když všechny trysky zaplály, byla to neuvěřitelná podívaná: tisíc modrých hvězdiček se třpytilo okolo černého vraku připomínajícího chrámovou věž. Nastavila nejnižší zrychlení, její propočty byly natolik přesné, že při závěrečném přibližování k Hlavnímu hnízdu potřebovala jen minimální korekce. Načasovala záblesky trysek do mrtvých úhlů detekční sítě demarchátu, do slepých míst, o kterých si Demarchové mysleli, že je Spojení neznají.
V Hlavním hnízdě odtáhla vrak do pět kilometrů dlouhého doku vybudovaného speciálně pro plavidla zasažená morem. Světlohonec bez motorů se tam pohodlně vešel. Keramické stěny byly třicet metrů tlusté, každičký kousek vnitřního přístrojového vybavení byl zabezpečen proti veškerým známým morovým typům. Jakmile uvnitř zmizela nejen loď, ale i průzkumná skupina, kterou vybrala Skade, dok se neprodyšně uzavřel. Protože měli pouze nepatrné datové propojení s Hlavním hnízdem, průzkumníci se museli vyrovnávat s odloučením od milionu Spojených v Hnízdě. Tomuto požadavku vyhovovali pouze pracovníci, kteří se obešli
bez propojení, Skade si však nestěžovala. Byla výjimečná, dokázala působit naprosto sama hluboko na nepřátelském území.
Jakmile loď zajistili, napustili do doku argon, až dosáhl tlaku dva tisíce hektopascalů. Až na tenkou slupku byl ledový krunýř odstraněn pozvolným odtáváním, poslední vrstvu rozpustili za šest dnů. Kolem lodě se jako hejno racků vznášely detektory a zkoumaly, zda v argonu nenajdou stopy cizorodého materiálu. Kromě částeček pláště však nezaznamenaly nic neobvyklého. Skade nespěchala, dodržovala veškerá bezpečnostní opatření. Pokud to nebylo nezbytně nutné, ničeho se nedotýkala. Kolem světlohonce bzučel kruhový gravimetr, zkoumal vnitřní strukturu a zobrazoval rozmazané detaily palub. Přibližně se shodovaly s plány, ale Skade zaznamenala rovněž cizorodou hmotu, která tam být neměla: protáhlé černé útvary se větvily a provrtávaly lodními útrobami. Připomínaly kriminalistický nákres dráhy kulky nebo schéma průletu elementárních částic mlžnou komorou. Všude, kde černá hmota sahala až k plášti, našla zvnějšku zpola vmáčknutou krychli.
Pořád v lodi zůstávalo dost místa, kde mohli přežít lidé, přestože známky života neobjevila. Neutrinový detektor a gama-skener odhalily větší podrobnosti, stále však neviděla důležité detaily. Zdráhavě přešla k další fázi – k akustickému průzkumu. Připojila na trup desítky automatických bucharů a stovku kontaktních mikrofonů. Když buchary začaly tlouct do lodního pláště, slyšela až ve skafandru hrozný hřmot, přenášený argonem. Znělo to, jako by se v nedaleké ocelárně činila armáda kovářů. Zvukové vlny, které procházely světlohoncem, zachycovaly mikrofony. Skade použila svůj starší neuronový program, aby odraz, lom a absorpci vln zpracoval na prostorový profil lodě.
Skade výsledné řezy viděla v mlhavé šedozelené. Nové poznatky nevyvrátily nic z toho, co se již dozvěděla, ale o některých oblastech získala přesnější informace. Víc už zjistit nemohla, pokud
tam nevstoupí, a to nebylo snadné. Všechny přechodové komory byly zevnitř zaplombované roztaveným kovem. Musela se skrze ně pomalu a obtížně prořezat lasery a vrtáky s hyperdiamantovými hroty, cítila přitom strach a zoufalství posádky. Jakmile otevřela první komoru, poslala dovnitř průzkumnou jednotku obrněných servulů, krabů s keramickými krunýři, vybavených jen takovou mírou strojové inteligence, aby úkol vůbec zvládli. Obrazy si nechala vysílat přímo do hlavy.
To, co roboti našli, ji vyděsilo.
Posádka byla zmasakrována. Někteří lidé byli roztrháni, rozdrceni, rozkouskováni, rozmačkáni, rozřezáni, rozcupováni. Jiní byli spáleni, udušeni nebo zmrazeni. Masakr se evidentně neodehrál najednou. Zatímco Skade vstřebávala detaily, tvořila si představu, co se stalo: řada prudkých potyček a ústup na útočiště v různých částech lodě, kde posádka vystavěla nouzové barikády proti vetřelcům. Loď sama se ze všech sil snažila své lidské svěřence ochránit, zoufale přestavovala interiéry, aby nepřítele zadržela. Některé oblasti zaplavila chladicí směsí nebo zvýšila tlak – v těch sektorech Skade našla pozůstatky tisíců podivných černých geometrických tvarů.
Vytvořila si hypotézu. Nebylo to těžké. Krychle se přichytily zvenčí na Galianinu loď. Množily se a rostly, při tom pohlcovaly a zpracovávaly lodní plášť. V tomto ohledu se opravdu podobaly morové ráně. Jenže tavomor byl mikroskopický, výtrusy se nedaly spatřit pouhým okem. Způsob, jakým se krychle replikovaly, však byl krutější a strojovější, téměř extrémně účinný. Mor alespoň začlenil do transformované hmoty něco z původní charakteristiky a vytvářel chimerické přízraky strojů a těl.
Ne, tavomor to určitě není, řekla si Skade, ačkoli by ji uklidnilo, kdyby byl.
Krychle pronikly do lodě a zformovaly útočné jednotky – shluky vojáků, kteří se pomalu šířili od míst nákazy a zabíjeli. Soudě podle pozůstatků, nefungovali tito vojáci individuálně, ale
vytvářeli nesouměrné skupiny jako roje sršňů. Dokázali se protáhnout i nejmenším otvorem a na druhé straně se opět shromáždili. Přesto boj neskončil okamžitě. Podle odhadu mohlo trvat několik dní, než celá loď podlehla. Možná i řadu týdnů.
Když si to představila, zachvěla se.
Následujícího dne našli servulové téměř nedotčená lidská těla, hlavy však pohltily krychle, jako by vězely v černých přilbách.
Zdálo se, že stroje vesmířanů nejsou aktivní. Když servulové odstranili části přileb, nalezli hroty zhoubného strojového bujení, pronikaly do lebek očními důlky, ušima nebo nosem. Další zkoumání odhalilo, že se hroty mnohokrát rozvětvily, až dosáhly mikroskopických rozměrů. Rozšířily se hluboko do mozků a napojily se na původní implantáty Spojených.
Jenže paraziti i hostitelé byli mrtví.
Skade se snažila přijít na to, odkud se nákaza vzala, lodní záznamy však byly dokonale nečitelné. Galiana se evidentně střetla s něčím nepřátelským, ale proč krychle jednoduše nezničily celý světlohonec najednou? Infiltrace probíhala pomalu a opatrně.
Dávalo to smysl pouze v případě, že krychle chtěly zachovat loď neporušenou co nejdéle.
Jenže odletěly tři světlohonce, tento se vrátil jako druhý. Co se stalo s třetím?
[Nějaké nápady, Skade?]
Ano, ale žádný se mi nelíbí.
[Nemáš dojem, že se krychle chtěly dozvědět co nejvíc?]
Jiný důvod mě nenapadá. Napíchly se jim do mozků a načetly si neuronovou strukturu. Sbíraly informace.
[Souhlasíme. Krychle se o nás zřejmě hodně dozvěděly. Musíme je považovat za hrozbu, přestože dosud nevíme, kde Galiana byla, když ji napadly. Stále však zůstává jiskřička naděje, nebo ne?]
Skade žádnou jiskřičku neviděla. Lidstvo hledalo jednoznačný důkaz cizí inteligence ve vesmíru už celá staletí. Nalezlo pouze
záhady – Přetvářeče, Zahalené a archeologické památky po dalších osmi či devíti zaniklých civilizacích. Nikdy se osobně nesetkalo s technickou civilizací na stejné úrovni.
Až dosud.
Jenže to vypadalo, že tato civilizace používá stroje jenom na to, aby se připlížily, přepadly, zmasakrovaly a vnikly do mozků.
Skade musela připustit, že to není zrovna povzbudivý první kontakt.
Naděje? To myslíte vážně?
[Jistě, protože nevíme, zda krychle stačily odvysílat získané informace tam, odkud byly vyslány. Světlohonec se koneckonců vrátil. Galiana musela loď nasměrovat domů, ale neudělala by to, kdyby se bála, že k nám nepřítele přivede. Myslím, že Clavain by na ni byl hrdý. Nepřestala na nás myslet, stále vzpomínala na Hlavní hnízdo.]
Jenže riskovala…
Hlas Skryté rady ji ostře přerušil. [Tato loď je varování, Skade. Tak to Galiana zamýšlela a tak si to musíme vyložit.]
Varování?
[Musíme se připravit. Pořád tam někde jsou, tak či onak se s nimi znovu setkáme.]
To vypadá, jako byste čekali, že sem přiletí.
Ale Skrytá rada mlčela.
Trvalo ještě další týden, než Galianu našli, neboť obrovská loď provedla v interiéru mnoho změn, které zpomalovaly hledání. Skade vstoupila dovnitř s dalšími průzkumníky. Na skafandrech měli navíc těžké keramické brnění, pancíře s olejnatým povlakem, pohyb byl proto těžkopádný a vyžadoval značnou opatrnost a prozíravost. Po několika minutách neobratného tápání, kdy uvízla v polohách, z nichž se mohla dostat pouze namáhavým couváním, si vytvořila pomocný program pro tělesný pohyb a zadala
jeho realizaci skupině nevyužitých neuronových obvodů. Potom už postupovala rychleji, ačkoli měla nepříjemný pocit, jako by ji řídil stínový dvojník. V duchu si poznamenala, že musí program zrevidovat, aby měla dojem naprosto přirozeného pohybu, přestože pouze iluzorní.
Do té doby už servulové udělali vše, co mohli. Zajistili rozsáhlé lodní sekce, na zbytky strojů vesmířanů nastříkali epoxidovou pryskyřici s hyperdiamantovým vláknem a v prozkoumaných zónách odebrali vzorky DNA z většiny těl. Každý vzorek genetického materiálu byl identifikován podle záznamů Hlavního hnízda, uchovávaných od odletu průzkumné flotily, ale na seznamu pořád zbývalo dost jmen, k nimž vzorky chyběly.
Nejspíš k těmto jménům žádnou DNA nikdy nenajdou. Když se vrátila první loď, na níž přiletěl Clavain, Hlavní hnízdo se dozvědělo, že v hlubokém vesmíru, desítky světelných let daleko, došla flotila k rozhodnutí expedici rozdělit. Jedna posádka se chtěla vrátit, jakmile k ní dorazily zprávy o válce proti Demarchům.
Rovněž měla dojem, že je na čase dopravit domů nashromážděné informace – bylo jich takové množství, že se nedaly odvysílat. Rozdělení proběhlo bez rozkolu. Cítili lítost a smutek, ale určitě ne nejednotu. Po obvyklém období diskusí, typickém pro všechna rozhodování Spojených, jim rozdělení připadalo jako nejlogičtější řešení. Umožňovalo výpravě pokračovat a zároveň zabezpečit návrat všeho, co už zjistili. Skade přesně věděla, kdo se rozhodl zůstat v hlubokém vesmíru, nevěděla však, co se stalo později. Mohla pouze odhadovat, jaké výměny proběhly mezi zbylým párem světlohonců. Skutečnost, že tohle byla Galianina loď, ještě neznamenala, že na ní taky musela být, a tak se Skade připravila na zklamání, kdyby se tato možnost potvrdila. Co víc, znamenalo by to zklamání pro celé Hlavní hnízdo. Galiana byla jejich čelným vůdcem. Ona stvořila Spojené před čtyřmi sty lety, jedenáct světelných roků daleko v labyrintu podzemních
laboratoří na Marsu. Odletěla bezmála před dvěma staletími, dost dávno na to, aby se z ní stala bájná postava – přestože se právě tomu Galiana vždy vehementně bránila. A vrátila se během hlídky Skade, pokud ji tedy najdou na palubě. Příliš nezáleželo na tom, že je pravděpodobně mrtvá jako všichni ostatní. Skade stačilo, že mohla do Hnízda dopravit její ostatky.
Ale našla víc než pouhé ostatky.
Místo Galianina posledního odpočinku, pokud se tak dalo nazvat, bylo hodně daleko od hlavní paluby. Uzavřela se za obrněné barikády co nejdál od ostatních. Pečlivý průzkum ukázal, že datová spojení mezi jejím útočištěm a lodí byla záměrně přerušena zevnitř. Očividně se pokusila izolovat, odříznout mysl od všech Spojených na lodi.
Chtěla se obětovat, nebo zachránit? uvažovala Skade.
Galiana spočívala v kryogenické jednotce, zmrazená na teplotu, kdy všechny metabolické procesy ustávají. Černé stroje se k ní přesto dostaly. Probouraly se pancířem spacího pouzdra a natlačily se dovnitř. Když průzkumníci mrazák rozebrali, zjistili, že stroje kolem Galiany vytvořily černou schránu, jako by v sarkofágu spočívala rakev s mumií. Nebylo pochyb, že je to ona: skenery pronikly kokonem a zobrazily stavbu kostí přesně odpovídající Galianě. Uzavřené tělo neutrpělo během letu žádné poškození ani rozklad, čidla dokonce zachytila signály Galianiny sítě implantátů. Přestože byly příliš slabé, aby umožnily propojení, prokazovaly, že uvnitř kokonu něco stále myslí a stále vysílá.
Průzkumníci obrátili pozornost k samotnému kokonu. Chemická analýza vyšla naprázdno: zdálo se, jako by krychle byly „udělány“ z ničeho, jako by neměly žádnou atomovou strukturu, přestože se chovaly jako reálná hmota. Jejich stěny byly prostě prázdné, skládaly se pouze ze silového pole; pro některé druhy záření byly průhledné. Byly velmi studené – podobnou aktivitu u ostatních strojů nezaznamenali. Jednotlivé krychle nekladly odpor, když je