Issuu

O PARAZITECH A LIDECH 2., rozšířené vydání

Jan Votýpka Iva Kolářová Petr Horák a kol.

Stanislav Juhaňák – TRITON

Paraziti_2023.indd 5 o parazitech a lidech_2vydani_list.indd 1

18.10.2023 25.9.2023 9:22:27 13:41:32

Editoři Doc. RNDr. Jan Votýpka, Ph.D. Katedra parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Parazitologický ústav Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích RNDr. Iva Kolářová, Ph.D. Katedra parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze Prof. RNDr. Petr Horák, Ph.D. Katedra parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Editorka obrazové dokumentace RNDr. Jana Bulantová, Ph.D. Katedra parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Autoři Prof. MVDr. David Modrý, Ph.D. Katedra veterinárních disciplín / Centrum infekčních nemocí zvířat, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze, Ústav botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Parazitologický ústav Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích Prof. RNDr. Julius Lukeš, CSc. Parazitologický ústav Biologického centra Akademie věd ČR a Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích RNDr. Petr Kodym, CSc. Národní referenční laboratoř pro toxoplasmózu, Státní zdravotní ústav v Praze

Paraziti_2023.indd 7

18.10.2023 9:22:27

MUDr. RNDr. František Stejskal, Ph.D. Klinika infekčních nemocí 1., 2. a 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka v Praze, Ústav imunologie a mikrobiologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a Infekční oddělení Krajské nemocnice v Liberci RNDr. Karel Fajfrlík, Ph.D. Ústav mikrobiologie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Plzni † Doc. RNDr. Josef Chalupský, CSc. Katedra parazitologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze MUDr. Martin Kolář Klinika anesteziologie a resuscitace 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze Doc. RNDr. Oleg Ditrich, CSc. Katedra parazitologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Prof. MUDr. Ladislav Machala, Ph.D. Národní centrum HIV/AIDS Infekční kliniky Fakultní nemocnice Bulovka a 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze Prof. RNDr. Jan Konvalinka, CSc. Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR v Praze Prof. RNDr. Jan Kopecký, CSc. Katedra medicínské biologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Recenzent Prof. RNDr. Tomáš Scholz, CSc. Parazitologický ústav Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích

Paraziti_2023.indd 8

18.10.2023 9:22:27

Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Proč právě paraziti?

Jan Votýpka . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

n Upíři mezi námi aneb kdo je kdo Jan Votýpka . . . . . . . 41 Hmyz a roztoči u Středoevropanů Jan Votýpka . . . . . . . . . 49 n U nás v posteli

Jan Votýpka . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

Klíšťata a roupi u Středoevropanů Jan Kopecký, Petr Horák . . 67 n U nás za humny Jan Votýpka . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Toxoplasma u Středoevropanů n U nás v kuchyni

Petr Kodym . . . . . . . . . . . 83

Jan Votýpka . . . . . . . . . . . . . . . . 105

Paraziti domácích mazlíčků

David Modrý . . . . . . . . . . . . 115

n U nás na dvorku

David Modrý . . . . . . . . . . . . . . . . 142

Nemoci, války a dějiny

Josef Chalupský . . . . . . . . . . . . . . 148

n Historie jednoho objevu Josef Chalupský . . . . . . . . . . 158 Parazitofobie – hrůza všech hrůz

Karel Fajfrlík . . . . . . . . . 161

Paraziti a alternativní medicína

Iva Kolářová, Martin Kolář . . 174

n O hajném Robátkovi a přátelích přírody Oleg Ditrich . . .201 Paraziti jako naši spojenci Jan Votýpka, Julius Lukeš, Petr Horák . . . . . . . . . . . . . .207 n Paraziti v „umění“ Josef Chalupský . . . . . . . . . . . . .238 Viry jsou také paraziti, dokonce ti nejparazitovatější Jan Konvalinka, Ladislav Machala . . . . . . . . . . . . . . . .256 Paraziti na postupu v měnícím se světě Jan Votýpka, David Modrý, Petr Horák . . . . . . . . . . . . . .283 n U nás v rybníčku Jan Votýpka, Petr Horák . . . . . . . . .299 Paraziti na cestách aneb rizika parazitárních infekcí při cestách do zahraničí František Stejskal . . . . . . . . . . . .306 Slovo závěrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 361 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .363 Medailonky editorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .365 Medailonky vybraných institucí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 367 9

Paraziti_2023.indd 9

18.10.2023 9:22:27

Předmluva

Tato kniha je o parazitech. A o lidech, samozřejmě. Proč nás ale ti paraziti tak moc zajímají? Proč nezůstanou – jako jiné druhy patogenů a všelijakých drobných breberek – doménou pouze úzkého kroužku specialistů? Protože lidé se parazitů bojí. Většinou podvědomě, ale o to více než ostatních původců infekčních onemocnění. Vysvětlení této zdánlivé anomálie souvisí především s velikostí parazitů. Představa, že se v nás množí viry nebo bakterie, zdaleka není tak děsivá, protože tyto patogenní organismy jsou extrémně drobné a nejsou viditelné pouhým okem. U klasických parazitů se ale již dostáváme na hranici viditelnosti. Dokonce i u parazitů platí, že ti malí, jednobuněční cizopasníci vzbuzují méně obav a hrůzy než parazitičtí červi nebo členovci. Přitom se jedná pouze o pocitovou, iracionální stránku našeho vnímání, protože z pohledu objektivního nebezpečí jsou mnohem nebezpečnější právě paraziti jednobuněční, kteří mají na svědomí mnohem více lidských životů než ti velcí. Rozhodně však platí, že čím větší a odpornější je parazit, tím větší hrůzu vyvolává, a to bez ohledu na skutečné zdravotní nebezpečí. Vrcholem hnusu a znechucení je patrně tasemnice dovádějící v našem střevě nebo larvy tzv. myiázních much, vyvíjející se v naší kůži. A přitom ani jeden z těchto parazitů nás neohrožuje na životě. V Česku se cítíme v relativním bezpečí, ale jinde ve světě, zejména pak v tropech a subtropech, existují rozlehlé oblasti, kde jsou paraziti dodnes velmi vážným zdravotním problémem a skutečným nebezpečím pro člověka. Počet jejich přímých obětí dosahuje každoročně jednoho milionu, přičemž množství nepřímých obětí je 11

Paraziti_2023.indd 11

18.10.2023 9:22:27

O PA RA Z I T E C H A L I D E C H

mnohem vyšší. Protože chudé země třetího světa stojí stranou zájmů farmaceutického průmyslu, je vývoj léků cílených proti parazitům spíše opomíjenou částí globálního výzkumu. Tím spíš je chvályhodné, že v roce 2015 byla Nobelova cena, tedy nejvyšší ocenění, jaké může vědec získat, udělena třem parazitologům. Američan irského původu William C. Campbell a Japonec Satoši Ómura ji obdrželi za výzkum léčebné látky proti parazitickým hlísticím a Číňanka Tchu Jou-jou za výzkum přispívající k léčbě malárie. Karolinský institut ve Stockholmu zdůvodnil své rozhodnutí o udělení ceny těmito slovy: „Laureáti vyvinuli způsoby léčby, které znamenaly revoluci v léčení jedněch z nejničivějších parazitických chorob, jež postihují stamiliony lidí ročně.“ A je vhodné dodat, že především v těch nejchudších oblastech světa. Přestože se většina nebezpečných a lidský život ohrožujících parazitů vyskytuje na našem území jen vzácně, ti méně nebezpeční jsou stále běžní. V období epidemií jen málokteré dítě unikne nákaze vešmi, stejně tak jsou u nás v dětských kolektivech stále nalézáni roupi. Přibližně pětina naší populace je infikována prvokem toxoplasmou, která však u naprosté většiny postižených lidí nevyvolává žádné znatelné projevy onemocnění, i když se uvažuje o jejím vlivu na chování nakažených osob. Mít tedy vlastního parazita není až tak vzácné, jak by se na první pohled mohlo zdát. V našem těle však žijí i další organismy, které bychom mohli za parazity považovat, i když projevy onemocnění vyvolávají jen zcela výjimečně. Například většina dospělých lidí má ve vlasových a chlupových váčcích drobné roztoče trudníky a v zažívací soustavě skoro každého člověka bychom objevili řadu víceméně neškodných podnájemníků, kromě nepřeberného množství virů a bakterií například i parazitické mikrosporidie. Paraziti jsou živé organismy a jako takoví se přizpůsobují nejen svým hostitelům, ale i vnějšímu okolí a neustále se měnícím podmínkám čím dál globalizovanějšího světa. Právě vzájemné celosvětové propojení, zrychlující se doprava a rostoucí počet lidí na naší planetě přinášejí ideální podmínky pro šíření různých patogenů, parazity nevyjímaje. Ještě nikdy se po světě nepohybovalo z místa na místo takové množství lidí, zvířat a zboží, ještě nikdy nebylo tak snadné rychle se dostat, kamkoli nás napadne. Tato téměř nekonečná volnost pohybu však platí i pro různé nevítané hosty a patogeny,

Paraziti_2023.indd 12

18.10.2023 9:22:27

Předmluva

kteří po zavlečení na nová místa mohou způsobit velké, a někdy i nenávratné škody, jak jsme toho byli ve zcela nedávné minulosti přímými svědky. Svět se neustále mění a jedním z projevů současnosti, na něž si musíme zvyknout, jsou i velké migrační pohyby lidí vyvolané klimatickými změnami, válečnými konflikty a politicko-ekonomickou situací. Spolu s přicházejícími lidmi rovněž může docházet k zavlékání různých infekčních chorob včetně těch parazitických. Pokud však zůstane v cílových zemích zachována dobře vybudovaná zdravotnická síť, týmy odborníků si s případnými zdravotními riziky plynoucími z migračních vln dokáží poradit. Pochopitelně, paraziti se nevyskytují jen u lidí. Běžně se s nimi setkáváme jak u domácích mazlíčků, tak u hospodářských zvířat či zvířat volně žijících v našem okolí. Paraziti jsou doslova všude kolem nás a občas i v nás samotných. Máme se jich tedy bát? Rozhodně je nesmíme podceňovat, současně by však bylo stejně chybné přeceňovat jejich nebezpečí a negativní dopad na lidské zdraví. V některých případech se naopak uvažuje o jejich pozitivním přínosu pro naši imunitu, a v několika specifických případech se paraziti dokonce oficiálně používají k léčbě, a to i v nemocnicích v Česku. Nejlepší způsob, jak se zbavit přemrštěných obav z parazitů, je náležitá informovanost – o jejich podobě, způsobu života i případných nebezpečích, která pro nás znamenají. A právě o tom je tato kniha, která za rok 2019 získala ocenění Magnesia Litera a jejíž nové, rozšířené vydání máte právě v ruce. editoři

Paraziti_2023.indd 13

18.10.2023 9:22:27

Upíři mezi námi aneb kdo je kdo Jan Votýpka Základní charakteristikou pravého parazita je dlouhodobá vazba s jeho hostitelem.* Tak je tomu téměř u všech vnitřních parazitů (tzv. endoparazitů), ať už se jedná o parazitické červy, nebo prvoky. Mnohem složitější vztahy však nacházíme u parazitů vnějších, které označujeme jako ektoparazity. Jejich nejznámějšími zástupci jsou členovci. Ektoparazity se stálým a dlouhodobým kontaktem s hostitelem označujeme jako parazity permanentní; jejich typickými zástupci jsou vši, všenky a blechy, z roztočů například zákožky. Existuje však také velká skupina parazitů, jejichž kontakt s hostitelem je velice krátký, omezený pouze na sání krve. Typickými představiteli těchto tzv. dočasných parazitů jsou především komáři, ale i muchničky, tiplíci, ovádi a další. Z ekologického pohledu jsou tito dočasní ektoparaziti označováni jako mikropredátoři. Tento termín byl zvolen proto, že stejně jako skuteční predátoři uloví za svůj život větší počet obětí a vzájemný kontakt mezi lovcem a jeho obětí je časově velmi omezen. Protože však je kořisti odňato jen několik kapek krve, a ne život, byl použit pojem mikropredátor. A jsou to právě tito mikropredátoři, kteří na nás nejčastěji čekají někde v lese či na louce za humny. Tam však také většinou zůstanou. Zatímco můžeme někoho nakazit parazity, které na sobě dlouhodobě nosíme (vši nebo zákožka svrabová), jen těžko můžeme mezi hostiteli mluvit o nákaze nebo přenosu komárů a dalších dočasných parazitů.

* Tato kniha se věnuje převážně pravým parazitům, které takto můžeme označit nejen z medicínského, ale i ekologického pohledu. Nicméně uvedené charakteristiky jednotlivých skupin parazitů zmiňujeme jako ilustraci složitých vazeb parazitů a jejich hostitelů i jako pomůcku při orientaci v terminologii při studiu podobných odborných textů.

Paraziti_2023.indd 41

18.10.2023 9:22:34

O PA RA Z I T E C H A L I D E C H

Drží se vší silou Pro ektoparazity je velmi důležité, aby se dokázali pevně přichytit na těle hostitele. Vši, trvalí paraziti savců, mají bodavě sací ústní ústrojí, a proto jim k uchycení musejí sloužit nohy. Ty jsou zakončené silnými pohyblivými drápky (B), do kterých zachytí chlup (vlas) hostitele jako do kleští, jak je to vidět na příkladu vši prasečí (Haematopinus apri), přichycené na štětině divočáka (A). Naopak všenky (zde všenka kočičí, Felicola subrostratus) (C) k pevnému přichycení na chlupech savců nebo v peří ptáků využívají silná kusadla (D). (Zdroj: Jana Bulantová)

Paraziti_2023.indd 42

18.10.2023 9:22:35

U P Í ŘI MEZI N ÁMI A N E B K DO J E K DO

Precizní sání solenofágů Zástupci solenofágního hmyzu mají tenký a dlouhý sosák, kterým dokáží napichovat tenké cévky hostitelů a sát z nich krev, aniž by docházelo ke vzniku drobných podkožních hematomů (krevních výronů). U sající samičky komára obtížného (Culex pipiens var. molestus) (A) je vidět krev v zadečku a pod tělo ohnutá pochva (spodní pysk) sosáku. Samec (C), který se pozná mj. podle nápadně chlupatých tykadel, krev nesaje a sosák mu slouží k sání nektaru a jiných šťáv bohatých na cukr. Štěnice (Cimex lectularius) (B), u kterých sají obě pohlaví a všechna vývojová stadia, mají rovněž tenký sosák, který je v klidu složen pod tělo (D); stejně jako u komára neproniká do kůže hostitele celý sosák, ale pouze tenké styletovité bodce. (Zdroj: A, David Modrý; B, Helena Kulíková; C–D, Jana Bulantová)

Paraziti_2023.indd 43

18.10.2023 9:22:36

O PA RA Z I T E C H A L I D E C H

Bolestivé sání telmofágů Na rozdíl od solenofágního hmyzu je sosák telmofágů mnohem širší a silnější, a proto je jejich bodnutí mnohem bolestivější. Krev hostitelů nesají z cév, ale z podkožních hematomů (krevních výronů). Po vytažení sosáku často dochází k následnému krvácení, jako je tomu v případě koně obtěžovaného ovády rodu Hybomitra (A). Sosák ovádů, zde rod Tabanus (B), je přitom na první pohled poměrně krátký. Mezi telmofágy řadíme i blechy (C; blecha kočičí, Ctenocephalides felis), jejichž dlouhý sosák je dobře vidět až na detai lu hlavy (D). (Zdroj: Jana Bulantová)

Paraziti_2023.indd 44

18.10.2023 9:22:37

Upí ř i m e z i n á m i a n e b k d o j e k d o

Rozdíly mezi permanentními a dočasnými parazity jsou zjevné i v jejich vnější podobě. U permanentních parazitů často doznává morfologie jejich těl značných změn v důsledku jejich dlouhodobé vazby na hostitele. Například u permanentně parazitického hmyzu často dochází ke ztrátě křídel – viz vši, blechy či štěnice. Těla dočasných parazitů (mikropredátorů) zůstávají většinou beze změn a podobají se všem ostatním volně žijícím zástupcům hmyzu. To platí o komárech stejně jako o muchničkách, tiplících, bodalkách, ovádech a dalších dočasných trapičích. Snad jediným vodítkem, jak odlišit tyto malé nenasytné „upíry“ od volně žijících neparazitických zástupců, by mohl být jejich sosák. Kupodivu ani tento znak není jednoznačný. Jako rozlišující znak jej lze použít pouze u jediné skupiny hmyzu – u tzv. solenofágů. Český ekvivalent bohužel neexistuje, ale anglické označení „vessel feeders“ odkazuje na jejich schopnost napichovat tenké cévky a sát z nich krev, aniž by docházelo ke vzniku drobných podkožních hematomů. Solenofágní hmyz má poměrně tenký a dlouhý sosák a samotné bodnutí většinou není příliš bolestivé. Z mikropredátorů, tedy dočasných ektoparazitů, řadíme do této skupiny například komáry, mouchy bodalky a z exotických zástupců mouchy tse-tse. Z permanentních parazitů patří do této skupiny vši a štěnice. Zcela jinou strategii sání krve zvolili tzv. telmofágové, anglicky „pool feeders“, kteří sosákem mechanicky a někdy i chemicky poruší tkáň a následně sají krev vytékající do drobných podkožních hematomů v místě vpichu. Samotný sosák je kratší a širší, a proto je mnohem méně nápadný než u solenofágů; často by nás ani nenapadlo, že jej používají k sání krve. Samotné bodnutí silným sosákem je mnohem bolestivější a sání krve většinou trvá déle. Extrémním příkladem dlouhého sání mohou být klíšťata, u kterých plné nasátí dospělé samice trvá přibližně deset dní. Nicméně sání u klíšťáků (rod Argas) je otázkou pouhých desítek minut a sání krve u typického dočasného telmofágního parazitického hmyzu, jakým jsou například muchničky, tiplíci, ovádi nebo teplomilní flebotomové, se odehrává v rozpětí maximálně minut. Z permanentních parazitů pak do této skupiny patří blechy. Obecně platí, že bodnutí solenofágním hmyzem nezanechává v kůži příliš velké ranky, naopak následky bodnutí telmofágním hmyzem jsou mnohem nápadnější. Avšak tato charakteristika se týká jen samotného bodnutí. Za velké, nápadné, zduřelé, červené a nepříjemně svědící štípance nemůže ani tak samotný hmyz, který nás bodnul, ale náš imunitní systém. Ten tak trochu bezhlavě útočí na látky obsažené ve slinách, které jsou plivnuty

Paraziti_2023.indd 45

18.10.2023 9:22:38

O PA RA Z I T E C H A L I D E C H

na počátku sání do ranky, aby zabránily srážení krve a tlumily kožní reakci hostitele (tj. bolest a svědění), a mikropredátor tak nebyl odehnán předčasně. Tento tlumivý efekt však záhy pomine a látky obsažené ve slinách se následně stanou terčem bouřlivé imunitní reakce, která vede ke vzniku svědivých pupenců. Nicméně u většiny hmyzu reaguje naše imunita na opakované pobodání postupným snižováním síly reakce, až se po určité době zcela přestanou svědící skvrny objevovat. Létající krevsající hmyzí mikropredátory však můžeme kromě způsobu samotného sání a nápadnosti jejich sosáku rozdělit ještě podle jedné vlastnosti, která úzce souvisí se způsobem obtěžování hostitelů. Ze zástupců naší domácí fauny mají pouze komáři schopnost sát na svých obětech jak venku, tak v uzavřených prostorách, jako jsou domy, byty, ale i stany nebo auta. Podobně se u nás chovají také mouchy bodalky stájové, jejichž výskyt je však vždy vázán na stáje a chov velkých hospodářských zvířat. Z dalších, víceméně teplomilných a pro nás exotických zástupců jsou v uzavřených prostorách ochotni sát (odborně označujeme tento jev jako tzv. endofagii) ještě například flebotomové. Ostatní zástupci našich mikropredátorů, tedy muchničky, tiplíci nebo ovádi, jsou víceméně exofágní a sají na svých hostitelích pouze venku nebo ve velkých otevřených nebo polootevřených prostorách, například na verandách domů. Další charakteristika našich „krvesavců“ souvisí s jejich denní či noční aktivitou. Za soumraku se setkáme zejména s tiplíky a komáry, kteří však jsou, jak všichni víme, aktivní celou noc. Pokud není příliš slunečné a suché počasí, tak nás komáři na zastíněných místech mohou pobodat kdykoli během dne. Naopak ovádi a mouchy bodalky mají víceméně denní aktivitu, stejně tak i muchničky, které létají až do západu slunce. Sání krve se u hmyzu vyvinulo v průběhu evoluce několikrát a nezávisle na sobě, a to zejména jako poměrně jednoduchý způsob získávání živin, především bílkovin potřebných k produkci vajíček. Není proto divu, že u naprosté většiny krevsajících trapičů jsou to právě krvežíznivé samice, které na nás útočí, zatímco mírumilovní samci poklidně sají nektar na květech. Tak je tomu u komárů, muchniček, tiplíků nebo ovádů. Výjimku tvoří mouchy bodalky a kloši, o kterých bude řeč později. Z globálního hlediska jsou krevsající členovci nebezpeční především jako přenašeči mnoha lidských infekčních chorob. V tropech komáři šíří malárii, horečku dengue a mnoho dalších smrtelných nemocí, v jižní Evropě pak flebotomové a komáři přenášejí leishmaniózy u lidí i psů a některá virová

Paraziti_2023.indd 46

18.10.2023 9:22:38

Upí ř i m e z i n á m i a n e b k d o j e k d o

Na komáry chytře Bakterie Bacillus thuringiensis a její jednotlivé kmeny se již dlouhou dobu používají v boji s nežádoucím hmyzem. Geny z této bakterie byly dokonce vpraveny do některých rostlin, aby je tak trvale chránily před rostlinnými škůdci (například tzv. Bt kukuřice, Bt sója). Vysoce hostitelsky specifický a k přírodě šetrný Bacillus thuringiensis var. israelensis (Bti) se používá k likvidaci komářích larev nejčastěji ve formě granulátu, jako je například Vectobac G. V našich podmínkách se aplikuje letecké ošetření komářích líhnišť s využitím malých letadel (A), a to zejména po rozsáhlých záplavách (B), jak tomu bylo například roku 2010 v Polabí nebo na Břeclavsku. (Zdroj: František Rettich)

Paraziti_2023.indd 47

18.10.2023 9:22:38

O PA RA Z I T E C H A L I D E C H

onemocnění, například horečky chikungunya nebo papatači. V našich podmínkách připadají v úvahu jen některé virózy s většinou velmi mírným průběhem, jako je například valtická horečka v jihovýchodní oblasti našeho státu nebo mnohem vzácnější horečka západonilská. U nás nejsou z epidemiologického hlediska muchničky, tiplíci, ovádi ani bodalky pro člověka žádným nebezpečím, a tak spolu s komáry představují jen nepříjemné trapiče, kteří nám znepříjemňují pobyt v přírodě nebo, jako v případě komárů, k nám zalétají na nezvanou návštěvu. O epidemiologickém významu klíšťat coby přenašečů závažných lidských onemocnění se dočtete v následující kapitole věnující se parazitům na území našeho státu. Ačkoli u nás krevsající hmyz většinou nepředstavuje riziko ve smyslu přenosu nákaz, přesto je nutné s těmito krvežíznivci bojovat. A tento boj můžeme vést na několika zcela odlišných úrovních. Na individuální úrovni se jedná zejména o různé postřiky, tedy repelenty (hmyz odpuzujícími) a insekticidy (hmyz zabíjejícími). Kromě aplikace těchto látek na tělo či oděv je možné jejich plošné použití na stěny bytů, bytový textil, stany apod., ale tato metoda se u nás příliš nepoužívá. Dále se nabízí využití různých moskytiér, ať už v podobě sítí do oken, zamezujících vstupu komárů do místností, či závěsů nad postele, nebo jen v podobě sítí a závojů připevněných na klobouky a chránících nás při procházce lesem. Na zcela odlišném principu je založena snaha o likvidaci líhnišť komárů. Kromě vysoušení močálů a dalších vodohospodářských úprav je možné líhniště likvidovat i za pomoci chemických látek (nejčastěji pyretroidů) nebo, z pohledu ochrany přírody mnohem šetrněji, pomocí biologického boje. Jedním z nejúspěšnějších projektů v rámci biologické ochrany před komáry, a to i v našich podmínkách, se stalo využití patogenní bakterie Bacillus thuringiensis, jejíž jednotlivé kmeny mají vysokou hostitelskou specifitu – například Bacillus thuringiensis var. israelensis infikuje výhradně larvy komárů.

Paraziti_2023.indd 48

18.10.2023 9:22:38