prolog
k
dysi dávno žila jedna princezna, narozená za chladné zimní noci, a ta měla v duši tolik ohně, že by rozpustil i mráz pokrývající zemi. Nebesa kvílela stejně jako novorozená holčička, a když poprvé otevřela oči, hvězdy zaplály jasněji. Draky v celém Ravarynu nikdo neviděl od té doby, co bohové naposledy chodili mezi lidmi, alespoň tak pravily legendy. Bohové odpočívali už pět set let, a přece duše draků ožily a stvořily světlo tam, kde kdysi bývala tma. Princezna s vlasy tmavými skoro jako noc a s očima jako dva uhlíky, odrážejícíma vnitřní oheň, byla malá, maličká, nikdo by nevěřil, že dokáže změnit osud světa. Ale cožpak to nejsou právě nejnenápadnější lidé, kdo činí nejvýjimečnější věci? U příležitosti dceřiných prvních narozenin uspořádali král a královna z Imirathu oslavu. Po letech se konečně dočkali dědice a své dítě si z celého srdce hýčkali. Podle dávné tradice pozvali na slavnost vládce Galakinu, království rozkládajícího se daleko za Dolentským mořem. Hosté dorazili spolu se svým doprovodem a s nezvyklým dárkem, který mnozí považovali za pohromu s mašlí. Byla to dračí vejce. Královna Galakinu s sebou navíc přivedla svou věštkyni, aby dítěti předpověděla osud, jak bylo jejich zvykem. Věštkyně prohlásila, že ji ve snu navštívili bohové a prozradili jí, že tato dračí vejce,
135x205_Vzplanuti_zlom.indd 9
28.04.2026 14:25