1 N
„ eočekáváme od vás nic menšího než celý svět, neboť ten se vám nyní otevírá: celý svět. Vy – vy všichni – tvoříte budoucí elitu.“ Když rektor Lowell putoval očima po všech shromážděných, rozhostilo se ve velkém sále takové ticho, že jsem se málem neodvážila ani dýchat. Na chvíli se odmlčel, aby svým slovům dodal ještě větší váhu. Byl to emocemi nabitý okamžik, který nám měl ozřejmit, že nyní začíná dosud nejzásadnější období našeho života. Ale všechno, co jsem cítila, byla jen jakási slabost v břiše. Nejistě jsem pootočila hlavu trochu na stranu, abych se podívala do tváří ostatních. Do jejich zářících očí. V některých jsem rozpoznala úctu, v jiných povýšenost, ale v očích nikoho z přítomných jsem nenašla starost nebo pochybnost, jestli se vůbec smějí cítit rektorovým projevem osloveni. Zdálo se, že nikdo v tomhle sále si nepoložil otázku, jestli vůbec má právo tady být. Tvoříte budoucí elitu. Zkřížila jsem ruce v klíně a zalitovala, že jsem se rozhodla sednout si takhle dopředu. Kdykoli totiž rektor putoval pohledem směrem k nám, nevyhnutelně jsem se sama sebe ptala, jestli to na mě pozná. Že jsem… jiná. „Máte za sebou úspěšné složení přijímacích zkoušek a po dnešní imatrikulaci budete kráčet ve šlépějích těch několika málo vyvolených, kteří se mohou nazývat absolventy Akademie Highclare. Až dokončíte studium u nás, otevřou se vám dveře na kteroukoli elitní univerzitu na světě. Ale co má ještě mnohem větší cenu, jsou kontakty, které na této škole získáte a které budou vaši cestu spoluurčovat. My všichni na vás hledíme s očekáváním a vy na sebe můžete být hrdí. Ale nikdy nezapomeňte, jaká zodpovědnost se s touto ctí pojí.“ 9
Rubinovy_spolek_zlom.indd 9
13.02.2026 7:51:33