Za okny mé kanceláře roste les. Staré, téměř dvousetleté borovice a výrazně mladší duby, lípy a břízy. V korunách těchto stromů poletují v každém ročním období různí ptáci a hledají potravu. Čas od času, blízko okenního parapetu, si postaví hnízdo hrdlička a opodál v dutině ztrouchnivělého kmene borovice se usadí brhlík nebo kavka. Toto pestré, čilé hemžení za oknem mi vnuklo nápad na knihu o stromech a jejich obyvatelích.
Zvířata obývají každý kout lesa, od nadloží přes kořeny, kmeny, větve až po vrcholky stromů. Dokonce i listy a plody každého stromu či keře někoho přilákají. Pochutná si na nich malá housenka, brouk, myšice lesní nebo srna, která je oproti nim mnohem větší. Každou dutinu v kmeni dubu v průběhu let navštíví mnoho obyvatel. Jednou je to rodina včel, další rok kuna a potom zase puštík.
Mezi obyvateli lesa jsou i tací, kteří si vždy vybírají konkrétní strom. Například lýkožrout smrkový se vyskytuje pouze pod kůrou smrků. Smrky si oblíbil také datlík tříprstý, který se nejraději živí larvami a dospělými brouky lýkožrouta smrkového, označovaného často jen kůrovec. Méně vybíraví jsou živočichové, kteří se živí plody keřů. Pojídají nejrůznější bobule, včetně těch, které jsou pro člověka jedovaté.
Hrdiny této knihy jsou stromy a keře, které u nás rostou „odjakživa“, ale i ty, které pocházejí z jiných částí světa, ale už se v našem klimatickém pásmu trvale zabydlely. Do seznamu obyvatel stromů jsem zařadil takové organismy, kterým daný druh rostliny poskytuje úkryt nebo potravu nejčastěji.
Tento soubor by pravděpodobně mohl být mnohem rozsáhlejší, protože bylo zjištěno, že se u nás vyskytuje více než 36 000 živočišných druhů, z nichž většinu tvoří hmyz!
Každý si ho může doplnit sám, bude-li nějaký
čas věnovat pozorování stromů a keřů ve svém okolí, nejenom v lese. K tomu vás vybízím stejně srdečně jako k četbě této knihy!
DATLÍK TŘÍPRSTÝ SI OBLÍBIL SMRKY, PROTOŽE NA NICH NACHÁZÍ POTRAVU
PLODENSTVÍ BEZU SESTÁVÁ Z MNOHA ČERNÝCH BOBULEK, NAZÝVANÝCH BEZINKY. TYTO PECKOVICE OBSAHUJÍ NĚKOLIK SEMÍNEK.
BEZ ČERNÝ
Kolem černého bezu nelze projít bez povšimnutí. Na jaře, v době květu, uchvacuje svými sněhobílými květy připomínajícími otevřené deštníky. Ve skutečnosti se skládají z mnoha drobných kvítků. Silně voní a přitahují velké množství hmyzu sbírajícího nektar. Květy se postupně mění v kulaté bobule. Zpočátku jsou zelené, ale po dozrání získávají tmavou, fialovočernou barvu. Obsahují mnoho vitamínu C a lze z nich připravit lahodnou šťávu. Při sběru však buďte opatrní, protože rozmačkané plody silně barví ruce i oblečení!
LISTY BEZU ČERNÉHO SE NEJČASTĚJI SKLÁDAJÍ Z PĚTI LÍSTKŮ S PILOVITÝM
OKRAJEM; PO ROZETŘENÍ VYDÁVAJÍ NEPŘÍJEMNÝ ZÁPACH.
Plody bezu mají poněkud mdlou chuť, to ale ptákům vůbec nevadí, ti je přímo zbožňují. Srny, zajíci a drobní hlodavci milují jeho větvičky. Větve bezu jsou uvnitř duté.
Kde roste?
Bez černý roste na celém území České republiky, zejména ve vlhkých půdách. V lesích je častým hostem podmáčených olšin. Vyskytuje se také na krajích venkovských zahrad.
PLODY BEZU ZPESTŘUJÍ
JÍDELNÍČEK KOSOVI, KTERÝ SE ŽIVÍ
ZEJMÉNA HMYZEM, SLIMÁKY A ŽÍŽALAMI.
ABY UKOJIL SVŮJ
VĚČNÝ HLAD, MRŠTNĚ
ZE ZEMĚ VYTAHUJE
ŽÍŽALY, KTERÉ SE
PŘED NÍM SNAŽÍ UTÉCT.
Ucho Jidášovo
Kos – černý lakomec
Jeden z největších milovníků černého bezu je kos, pták, který je v našich lesích a parcích běžně k vidění. Někdy si splétá hnízdo v husté koruně keře bezu černého a to pak má spižírnu přímo na dosah… zobáku! Samce kosa snadno poznáte podle jeho intenzivně černého peří, žlutého zobáku a také podle žlutých kroužků okolo očí. Charakterizuje ho i jeho krásný hlas. Samice jsou šedohnědé. Hnízdo si kos staví z větviček, mechu, trávy a listů. Samice do něj snáší několik namodralých vajíček. Mláďata se mohou líhnout 2× až 3× do roka.
Obyvatelem bezu černého je často ucho Jidášovo. Vyrůstá na kmeni a větvích hostitele a tvoří velké, zvlněné lastury. Je jedlé, v Číně a Japonsku je považováno za velkou pochoutku. Roste nejen na živých větvích bezu, ale také na těch odumřelých.
UCHO JIDÁŠOVO LZE
POZOROVAT NA KMENI
PLODY BEZU ČERNÉHO
KOSÍ HNÍZDO
BEZU PO CELÝ ROK, DOKONCE I V ZIMĚ. 9
BETULA VERRUCOSA
Doba květu: IV
Doba zrání: VII–VIII
Výška: do 35 m
Věk: do 200 let
BŘÍZA JE KRÁSNÝ STROM S BÍLOU KŮROU. Z JEJÍHO KMENE SE ČASNĚ
ZJARA ZÍSKÁVÁ ŠŤÁVA, ZVANÁ BŘEZOVÉ SLZY.
BŘÍZA BĚLOKORÁ
Díky své bílé kůře je bříza bělokorá jedním z nejznámějších stromů. Nejkrásněji vypadá na jaře, kdy bílá barva kmene kontrastuje se světle zelenou barvou listů. Tehdy je skutečnou ozdobou krajiny. Tenké větve břízy visí dolů a pohupují se ve větru. Říká se jí také bradavičnatá, protože mladé větvičky jsou pokryty drobnými bradavičnatými žlázkami světlejší barvy.
Kůra břízy se odlupuje ve velkých plátech. Je možné na ni psát dopisy jako na papír. Velmi vzácně se vyskytují břízy s tmavou kůrou, označované jako bříza tmavá nebo černá.
PLODY BŘÍZY
JSOU NAŽKY S ŠUPINAMI.
VEJČITÉ LISTY
BŘÍZY MAJÍ PILOVITÉ OKRAJE.
Kde roste?
KVĚTY SAMIČÍ (VZPŘÍMENÉ)
VĚTROSPRAŠNÉ KVĚTY JSOU USPOŘÁDÁNY V JEHNĚDÁCH.
KVĚTY SAMČÍ (PŘEVISLÉ)
Bříza není vybíravá, roste v každé půdě, dokonce i v chudém, písčitém podloží. Ke svému růstu potřebuje hodně světla. Je odolná vůči mrazu. Pro tyto vlastnosti se jí říká pionýrský strom, protože stejně jako pionýři osidluje nové oblasti. Je jedním z našich nejběžnějších listnatých stromů a lze ji najít téměř všude. Les, v němž rostou pouze břízy, se nazývá březina.
Šedovlasý lišejník
Lišejníky, k nimž se řadí provazovka obecná, jsou organismy vznikající spojením řasy a houby. Představují příklad dokonalé spolupráce mezi živými organismy. Tak dokonalé, že vytvářejí zcela nový organismus – lišejník!
Provazovky rostou na kůře rozmanitých druhů stromu. Často se s ní setkáváme právě na bříze, která má v oblibě dobře osvětlená místa, stejně jako lišejníky. Tělo provazovky, které se též říká Krakonošovy vousy, má podlouhlý tvar, světlezelenou barvu a může dosahovat délky až 30 cm.
PODOBNĚ JAKO JINÉ DRUHY LIŠEJNÍKŮ PATŘÍ MEZI KRITICKY OHROŽENÉ.
BŘEZOVNÍK JE PŘÍČINOU HNILOBY
BŘEZOVÉHO DŘEVA. POKUD VYROSTE
NA ŽIVÉ BŘÍZE, MŮŽE VÉST K JEJÍMU ÚHYNU.
Březovník obecný
Tato houba je dřevokazná. Má polokruhovitý klobouk, z vrchní strany světle hnědý, zespoda bělavý. Roste na břízách v létě a na podzim, ačkoliv odumřelé plody zůstávají na kmenech stromů déle. Není jedlý, ale v minulosti se využíval v léčitelství, např. k zastavení krvácení. 11
PROVAZOVKA SVÝM VZHLEDEM TROCHU PŘIPOMÍNÁ ROZČEPÝŘENÉ
VOUSY.
FAGUS SYLVATICA
Doba květu: IV–V
Doba zrání: IX–X
Výška: do 50 m
Věk: do 350 let
BUK LESNÍ
Objímali jste někdy kmen buku? Má hladkou, na dotek příjemnou kůru. Na jaře jsou jeho listy jemné, světle zelené a zespodu bělavě chlupaté. Postupně mění barvu na tmavě zelenou. Hustá koruna buku svým návštěvníkům vždy poskytne úkryt před spalujícím sluncem. Při svých výletech do hor jsem ji nejednou využil.
Buk bohatě plodí jednou za 5 až 10 let. Tehdy se pod jeho korunou sbíhají nejen divočáci a jeleni, ale i zástupy myší a hrabošů.
Pro lesní zvěř milující bukové plody, zvané bukvice, je to období hodování.
SAMČÍ PŘEVISLÉ JEHNĚDY A SAMIČÍ
RŮŽOVÉ KVĚTY ROSTOU ODDĚLENĚ, ALE NA JEDNOM STROMU.
BUK MÁ ŠEDOSTŘÍBŘITOU, NA DOTEK PŘÍJEMNOU HLADKOU KŮRU.
LESKNOUCÍ SE LISTY MAJÍ ZVLNĚNÉ OKRAJE.
PLODY JSOU
TROJHRANNÉ
NAŽKY UKRYTÉ V OSINATÉ ČÍŠCE.
Kde roste?
Buk lesní roste v nadmořských výškách od 300 m do 1000 m. Nejvíce bukových lesů, bučin, najdeme na Šumavě, v Jizerských horách, Bílých Karpatech a Podyjí. Bučiny jsou krásné na podzim, kdy se listy zbarví do červena.
Bejlomorka buková
S buky je spojen nenápadný hmyz, bejlomorka buková. Je to muška, která svým vzhledem připomíná komára. Na jaře kladou samičky na pupeny bukových listů vajíčka. Larvy, které se z nich líhnou, uvolňují látku narušující růst listu, vzniká tak útvar zvaný hálka. Ta svým tvarem připomíná štíhlou hliněnou nádobu. Její stěny jsou tlusté a dobře chrání larvu živící se listy. Hálky postupně mění svou barvu ze zelené na červenou.
BEJLOMORKA BUKOVÁ ŽIVOT STROMU
NEOHROŽUJE, ALE PŘI MASIVNÍM VÝSKYTU MOHOU BUKY HŮŘE RŮST.
TESAŘÍK PATŘÍ
DO ČELEDI TESAŘÍKOVITÝCH, CHARAKTERIZUJÍ HO DLOUHÁ
TYKADLA, KTERÁ JSOU U SAMCŮ DELŠÍ NEŽ ZBYTEK TĚLA.
Krásný tesařík
Tesařík alpský je považován za jednoho z nejkrásnějších brouků naší fauny. Má blankytné krovky, na nichž se nachází šest černých skvrn různého tvaru. Co spojuje tesaříka s bukem? V létě a na začátku podzimu ho můžeme vidět na kmenech starých buků, protože jeho larvy se bukovým dřevem živí. Abyste ho spatřili, musíte mít hodně velké štěstí, protože je velmi vzácný, a proto je také chráněný. Obývá jen některé regiony. U nás se nejvíce nachází v Českém ráji, ale i v Polabí a na jižní Šumavě.
TAXUS BACCATA
Doba květu: III–V
Doba zrání: VIII–IX
Výška: do 25 m
Věk: do 2000 let
TISY JSOU DLOUHOVĚKÉ STROMY.
NA STARÝCH KMENECH SE KŮRA ZBARVUJE DO ČERVENOHNĚDA A ODLUPUJE SE.
TIS ČERVENÝ
Tis červený vzbuzuje respekt svou dlouhověkostí. U nejstaršího zástupce na našem území se odhaduje stáří na 1800 let. Roste ve Vilémovicích u Ledče nad Sázavou.
Nejbohatší výskyt tisu červeného je na Křivoklátsku a v Moravském krasu.
Na jednom stromu se nacházejí pouze samčí nebo samičí květy. Plody samozřejmě dozrávají na samičích rostlinách. Tvoří je semena ukrytá v červených, dužnatých bobulích, míškách. Míšky jsou jedinou nejedovatou částí stromu. Kromě nich jsou všechny části tisu: jehličí, semena, ratolesti, prudce jedovaté. Tis kvete brzy a jeho květy jsou opylovány větrem.
SEMENA TISU
JSOU OBALENA
ČERVENÝM MÍŠKEM.
TISOVÉ JEHLIČKY JSOU LESKLÉ, TMAVĚ ZELENÉ A ZE SPODNÍ STRANY NAŽLOUTLÉ.
MALÉ SAMIČÍ KVĚTY PŘIPOMÍNAJÍ PUPENY LISTŮ.
Kde roste?
SAMČÍ KVĚTY TVOŘÍ ŽLUTÉ
ŠIŠTICE, KTERÉ NEJČASTĚJI
VYRŮSTAJÍ NA DOLNÍ STRANĚ RATOLESTÍ.
Strom dobře roste ve stínu jiných stromů, v listnatých i smíšených lesích, dokonce i v horách. V parcích a zahradách je často vysazován jako ozdobný strom. V přírodě se vyskytuje zřídka a je to chráněný druh. První zákaz jeho kácení vydal král Vladislav Jagellonský před zhruba 600 lety. Tímto krokem si chtěl zajistit jeho vzácné dřevo pro potřeby státu. Zhotovovaly se z něj luky a kopí.
BRHLÍK DUTINY SÁM
NEVYTESÁVÁ, OBSAZUJE
TY, KTERÉ VYTVOŘILI
DATLI. POKUD JE PRO
NĚJ VSTUPNÍ OTVOR
PŘÍLIŠ VELKÝ, OBLEPUJE
SI HO HLÍNOU, KTERÁ
DUTINU PO ZTVRDNUTÍ
OCHRÁNÍ PŘED DRAVCI.
ČERVENÉ PLODY TISU
NA PODZIM A V ZIMĚ PŘEVLÁDAJÍ V JÍDELNÍČKU BRHLÍKA SEMENA, VČETNĚ TĚCH Z TISU.
BRHLÍCI V ZIMĚ NEODLÉTAJÍ.
VYZNAČUJÍ
SE SCHOPNOSTÍ
CHŮZE PO
KMENI STROMU
HLAVOU DOLŮ.
Brhlík – dlouhozobý stromolez
V lese obklopujícím mou kancelář roste několik tisů. Často na nich pozoruji milovníky jeho plodů, zejména brhlíky, kteří hnízdí v okolních dutinách. Brhlík je krásně zbarvený: má modrošedý kabátek a křídla, rezavohnědé bříško a černou pásku přes oči. Je snadno rozpoznatelný podle zavalitého těla, krátkého ocásku a dlouhého zobáku, kterým vytahuje hmyz ze štěrbin v kůře stromů.
ČERVENKA NA ZIMU
ODLÉTÁ, ALE OD JARA DO PODZIMU OBVYKLE STAČÍ VYCHOVAT DVĚ SNŮŠKY MLÁĎAT.
Červenka – talentovaný zpěvák
Červenka nádherně zpívá, její hlas je zvonivý a pro ucho příjemný. Živí se především hmyzem, ale v době hnízdění své menu střídá a ráda si pochutná na semenech, včetně tisových. Červenka žije v lesích a parcích s bohatým lesním a křovinatým podrostem. Své hnízdo staví při zemi, ukryté nízko převislými větvemi keřů a stromů. Mohou to být také tisy, ačkoliv ty jsou dnes k vidění málokde.
PADUS AVIUM
Doba květu: IV–V
Doba zrání: VII–VIII
Výška: do 15 m
Věk: do 80 let
STŘEMCHA JE NÁDHERNÝ
KEŘ NEBO DOKONCE MENŠÍ
16
STROM S VÝRAZNÝM KMENEM A KORUNOU.
STŘEMCHA OBECNÁ
Na jaře střemchu poznáte nejen pouhým okem, ale i po čichu. Její bujné bílé květy uvolňují omamnou vůni, která není každému příjemná. Podobně voní i listy rozetřené v dlaních.
Plody keře jsou jedlé. Mají trpkou chuť, což mnoha plátkům a savcům vůbec nevadí. Květy střemchy poskytují hodně nektaru, a proto je obklopují včely, čmeláci, motýli a jiný hmyz. Díky bohatosti květů tento keř získal přízvisko „česká sakura“. Je výjimečný tím, že vytváří látku, která dokáže zabíjet chorobné bakterie. Proto se o něj zajímají lékaři a farmaceuti.
VEJČITÉ, OSTŘE
ZAŠPIČATĚNÉ LISTY
S PILOVITÝM OKRAJEM DOSAHUJÍ DÉLKY
6 AŽ 12 cm.
ČERNÉ PLODY
STŘEMCHY S PECKOU
UVNITŘ JSOU JEDLÉ, AČKOLIV MAJÍ
TRPKOU CHUŤ.
Kde roste?
Střemcha roste ve vlhkých listnatých lesích, například v olšinách, často na březích
řek a potoků. V květnu je obsypána bílými květy, které vypadají nádherně.
SILNĚ VONÍCÍ KVĚTY
JSOU USPOŘÁDÁNY DO PŘEVISLÝCH HROZNŮ.
DOSPĚLÍ MOTÝLI STUŽKONOSKY
ŠVESTKOVÉ MAJÍ KRÁSNÉ ZBARVENÍ
ZADNÍCH KŘÍDEL TVOŘENÉ KOMBINACÍ
ŽLUTÝCH A ČERNÝCH SKVRN.
Stužkonoska –noční
motýl
Housenky stužkonosky švestkové, velmi vzácného nočního motýla, se na jaře živí mladými listy střemchy, ale také hlohu, hrušní a slivoní. Housenky můžete snadno poznat podle ostrého hrotu vyrůstajícího ze zad.
HRABOŠ MOKŘADNÍ, MALÝ
HLODAVEC, S CHUTÍ POJÍDÁ SPADLÉ PLODY STŘEMCHY.
Hraboš mokřadní
Plody střemchy, které na podzim opadávají, představují pochoutku pro mnoho druhů zvířat živících se obvykle jinou potravou. Mezi ně se řadí i hraboš mokřadní, malý hlodavec obývající lesy, jejich okraje a louky. Nejčastěji se živí kořeny a bobulemi rostlin nebo jejich mladými výhonky. Avšak kdo by pohrdl plody střemchy plnými vitamínů?
HRABOŠI OBÝVAJÍ NORY NEBO
HNÍZDA SLEPENÁ Z LISTÍ A TRAV
V PODROSTECH. BĚHEM ROKU RODÍ MLÁĎATA, KTERÁ SE VELMI RYCHLE OSAMOSTATŇUJÍ.
CERASUS AVIUM
Doba květu: IV–V
Doba zrání: VII–VIII
Výška: do 25 m
Věk: do 150 let
STROM TŘEŠNĚ PTAČÍ MÁ
ČERVENOHNĚDOU KŮRU, KTERÁ
SE ODLUPUJE V TENKÝCH
PÁSECH, A ŠIROKOU KORUNU.
TMAVOČERVENÉ PLODY
S PECKOU UVNITŘ JSOU POCHOUTKOU PTÁKŮ.
TŘEŠEŇ PTAČÍ
V zahradě mého dědečka na kraji lesa rostla na dvoře obrovská třešeň ptačí. Její malé a hořké plody mě vůbec nelákaly, tím spíš, že se hned za domem rozprostíral sad plný nádherných třešní, višní, jabloní a hrušní. Avšak v srpnu, kdy její plody dosáhly plné zralosti a téměř zčernaly, byly vcelku chutné.
Třešni ptačí nebo obecné, se říká také třešeň ptačinka nebo třešeň ptáčnice. Strom je velmi ceněn pro krásné dřevo červenohnědé barvy, které se používá zejména pro výrobu nábytku a rámů na obrazy.
LISTY JSOU ELIPTICKÉ, DO ŠPIČKY, S PILOVITÝM OKRAJEM.
Kde roste?
BÍLÉ KVĚTY S PĚTI OKVĚTNÍMI LÍSTKY NA JAŘE BOHATĚ OBSYPOU VĚTVE.
Třešeň ptačí roste ve smíšených a listnatých lesích, nejčastěji tam, kde je větší přístup světla. Na jaře vypadají bohatě kvetoucí třešně v lese krásně, na pozadí tmavé zeleně jedlí a světlého listí buků. Takový obraz si pamatuji z výletů po Nízkých Beskydech.
