KAPITOLA 1.
Tohle je jen začátek
Víko kapsle se s tichým zasyčením zavřelo a přerušilo tak kontakt s okolním světem.
Hotovo. Už nebylo cesty zpátky. Pečlivě jsem o všem přemýšlel a nechal si hlavou projít mnoho různých scénářů.
Neměl jsem žádnou jinou možnost. Jediné, co zbývalo, bylo vykročit do neznáma, odkud jsem již neměl šanci vrátit se ke svému předchozímu životu.
Obklopila mě hustá mlha. Pohltila mě natolik, že jsem nebyl s to cítit váhu vlastního těla. V dálce, na samotném okraji mého vědomí, se objevilo světlo. Zprvu bylo mikroskopické, poté se začalo každou vteřinou zvětšovat, až doslova bleskovou rychlostí naplnilo celou mou mysl.
„Vítejte v Alfa Římě,“ oznámil hlas v mé hlavě. „Zahajuji načítání dat kapsle… Načítání dokončeno. Zdravotnická kapsle ANV-734685-EK3573, bez režimu odpojení… Chyba! Odesílám požadavek správě serveru… Obdržena dodatečná smlouva… Výňatek ze smlouvy: Vladimír Ignatěnko podepsal smlouvu s administrátory projektu Alfa Řím, ve které souhlasí s trvalým pobytem na serverech patřících administrátorům a zrušením 19hodinového herního limitu, který byl zaveden v souladu s vyhláškou č. 17554 Ministerstva zdravotnictví. Tato smlouva byla podepsána na základě lékařské zprávy Vladimíra Ignatěnka, která nastiňuje kritický zdravotní stav související s pokročilým věkem pana Ignatěnka. Aby získal přístup k trvalému pobytu na serverech projektu Alfa Řím, souhlasí pan Ignatěnko se zrušením možnosti směňovat herní
výdělky za skutečnou měnu a získávat herní bonusy za skutečnou měnu, stejně jako s placením za přístup ke hře po dobu následujících dvaceti let. Jsou tyto informace správné?“
„Ano, jsou správné.“
Inu, co jiného jsem měl dělat? Ačkoliv byla moderní medicína na velmi pokročilé úrovni, stále nenabízela mnoho možností, jak si ve 107 letech prodloužit život. Doktoři mi dávali dva až pět let normálního života, možná dokonce deset, za předpokladu, že mi umožní žít ve zdravotnické kapsli. V průběhu let jsem nashromáždil velké jmění, ale bohužel jsem neměl nikoho, komu bych je mohl zanechat.
Žádnou rodinu… No, to nebyla tak docela pravda. Měl jsem rodinu, vlastně docela velkou, hlavně samá vnoučata a pravnoučata, která byla samozřejmě pyšná, že mají dědečka, jako jsem já, ale i přesto se mnou neudržovala kontakt. Má žena zemřela před asi dvaceti lety, moje děti taky, na stáří.
Odešli na onen svět. Vnoučata i pravnoučata měla své vlastní rodiny. Přerušit s nimi kontakt byl vlastně můj nápad. Chtěl jsem, aby se mohli soustředit na vlastní rodinné záležitosti, a ne na seschlý pařez, který by jim po zbytek svých dní visel na krku.
Proto jsem se rozhodl ponořit do virtuální reality, abych se jednou provždy odpoutal od skutečného světa.
Tady jsem ovšem narazil. Podle poslední vyhlášky Ministerstva zdravotnictví jste mohli ve virtuální realitě přebývat maximálně 19 hodin, po jejichž uplynutí jste byli donuceni se odhlásit na minimálně čtyři hodiny. Ačkoliv bylo možné tento časový úsek rozdělit do tolika částí, kolik se vám zrovna hodilo, za každou hodinu strávenou ve virtuálním světě jste si museli udělat dvacetiminutovou pauzu v reálném světě.
V mém případě to bylo nemožné, jelikož jsem v kapsli potřeboval být dvacet čtyři sedm. Za pomoci lékařských potvrzení, soudních procesů, smlouvy s mladou, ale prosperující společností a souhlasu s řadou herních omezení jsem získal, co jsem chtěl, a podařilo se mi vytvořit precedent, díky
kterému několik vážně nemocných pacientů mohlo hrát svou roli ve virtuálním světě tak dlouho, jak se jim zachtělo.
Nicméně tohle všechno se odehrálo během několika posledních dní. Pojďme se vrátit do současnosti.
„Přejete si zahájit registraci?“
„Ano.“
„Zvolte svou preferovanou metodu interakce se systémem: hlas, myšlenky, gesta, jiné. Pozor! Pokud zvolíte jiný způsob interakce, budete muset manuálně sestavit seznam základních příkazů.“
„Volím hlasové a myšlenkové příkazy.“
„Potvrzujete hlasové a myšlenkové příkazy?“
„Potvrzuji.“
„Potvrďte svou volbu použitím myšlenkového příkazu.“
Ach, ta otravná AI. Uděláte vše, co chce, a i přesto vás pětkrát požádá o potvrzení.
„Ano, potvrzuji volbu,“ řekl jsem systému ve své hlavě.
„Děkuji za váš výběr! Prosím, zvolte preferovanou metodu přijímání systémových oznámení: hlas, text, světelné signály, jiné. Pozor! Pokud zvolíte jinou metodu přijímání systémových oznámení, budete muset manuálně sestavit seznam základních možností oznámení.“
„Textová oznámení.“
„Potvrzujete, že si přejete od systému přijímat textová oznámení?“
„Potvrzuji.“
Před očima mi okamžitě začalo blikat okno.
Děkuji za váš výběr! Prosím zvolte jméno své postavy!
No, tak o tom jsem potřeboval popřemýšlet. Tohle jméno budu používat dlouho, prakticky po zbytek svého života.
Jde se na věc.
„Vladimír“
Toto jméno je již zabrané.
„Vlad“
Toto jméno je již zabrané.
„Voloďa“
Toto jméno je již zabrané.
„Ignatěnko“
Toto jméno je již zabrané.
„Jdi do hajzlu“
Toto jméno je již zabrané.
„Jak je možné, že už je zabrané?“
Toto jméno je již zabrané.
„Stalker“
Toto jméno je již zabrané.
„Děda“
Toto jméno je již zabrané.
„Starouš“
Toto jméno je již zabrané.
Do háje, copak už nezbylo žádné volné jméno? Strávil jsem pět minut snahou vymyslet naprosto stupidní jména a všechna už byla zabraná.
„Volper“
Toto jméno je dostupné! Přejete si zvolit jméno Volper?
„Ano, to si sakra piš, že přeju!!!“
Gratuluji, vaše postava se jmenuje Volper! Přál byste si změnit věk vaší postavy, nebo si zachovat svůj skutečný věk?
Změnit, rozhodně. Ale na jaký? Pokud jsem si své mládí pamatoval správně, moje síla se pořádně rozvinula zhruba mezi 25 a 35. Kdybych to zprůměroval, tak ve 30. Akorát se mi moc nelíbila kulatá čísla, tak jsem zvolil o něco mladší tělo. „Nastav můj věk na 28.“
Vaší postavě je 28 let!
Přede mnou se objevil 3D model mé postavy. Vypadal překvapivě stejně jako já, když jsem byl mladý. Ostříhané tmavé vlasy, dlouhé o trochu víc než půl centimetru; tmavé, lehce zakřivené, ale velmi poddajné obočí; šedé oči s oříškovým nádechem; rovný nos s mírně zahnutým koncem; malé rty, jejichž koutky se zvedaly do jemného úsměvu, který mě charakterizoval jako veselý typ člověka; a mírně vyčnívající brada. Tělo samotné bylo docela napumpované, ale ne vyloženě vyrýsované. Výška zhruba 178 cm, a to bylo asi tak vše. Tělo jako tělo.
Prozkoumávání ztělesnění mého mládí bylo přerušeno novou zprávou, která se mi vznášela před očima.
Vyberte rasu vaší postavy!
1) Člověk
2) Maskovaný mutant (přizpůsobí nastavení genotypu)
3) Mutant (přizpůsobí nastavení genotypu)
4) Kyborg (počáteční implantáty jsou nainstalovány)
No páni. Vývojáři vůbec nezmínili, že bude na výběr z tolika ras. Bože, to jejich tajnůstkaření bylo k vzteku!
Samozřejmě, souhlasil jsem s jejich heslem „V našem světě mají i informace svou cenu“ , ale to by je vážně zabilo, kdyby mi jich aspoň trošku poskytli zdarma?
Fajn, nemělo smysl to protahovat. Musel jsem si jednu vybrat… Bylo ale vůbec o čem přemýšlet? Rozhodně jsem nechtěl být mutant. Měl jsem vůči nim silnou averzi, stejně jako vůči obalení se hardwarem. Volba byla jasná.
„Budu člověk.“
Volba přijata! Přejete si změnit vzhled vaší postavy?
Připadal jsem si jako v mokrém snu každého genového inženýra. V nabídce bylo takřka vše. Mohli jste si změnit barvu kůže, vlasů, duhovky. Vybrat si jakoukoliv pigmentaci, která vás zrovna napadla. Změnit tvar očí, tváře, končetin. Pokud jste chtěli, mohli jste dokonce zvýšit počet nebo pozměnit vzhled různých oblastí končetin a dalších částí těla, stejně jako vyměnit je za téměř jakýkoliv biologický či mechanický ekvivalent. Dokonce bylo možné upravit nebo zrekonstruovat vše až po nervový či kardiovaskulární systém.
Pro mě však byla většina tlačítek tvorby postavy neaktivní, šedá. Když jsem se na kterékoliv z nich zaměřil, vyskočila nová zpráva.
Není dostupné pro lidskou rasu.
Fajn. Nehodlal jsem mučit sám sebe. Zachovám si své původní vzezření. Když už jsem tak dlouho přežil v obyčejném lidském těle, prostě si ho nechám takové, jaké ho mám rád, beze změn. Aspoň si pak nebudu muset zvykat na změny v jeho vlastnostech.
„Dokončit beze změn.“
Zvolte své základní vlastnosti!
Síla – 5
Hbitost – 5
Výdrž – 5
Postřeh – 5
Inteligence – 5
Moudrost – 5
Štěstí – 5
Charisma – 5
Dostupné body vylepšení: 8
Vedle každé vlastnosti byla dvě tlačítka: plus a mínus. Poté, co jsem se jimi trochu proklikal, jsem zjistil, že mohu jednotlivé hodnoty nejen zvyšovat, ale také snižovat, což uvolnilo další body k jinému využití. Problém byl, že jsem nerozuměl tomu, k čemu v této hře jednotlivé vlastnosti sloužily, a nebyl jsem si jistý, že vylepšovat je na základě toho, k čemu jsem si myslel, že sloužily, by byl dobrý nápad. Mělo by pro ně přeci existovat nějaké vysvětlení, a jestliže na oficiální stránce žádné nebylo, tak by jej mělo být možné získat přímo ve hře.
Hmm… Asi musím být vážně idiot. Cožpak jsem se neujišťoval, že je tohle rozhraní plně interaktivní, když jsem zahajoval stahování?
Zaostřil jsem zrak na tlačítko „Síla“ a poslal rozhraní myšlenkový příkaz. „Informace.“
Síla je ukazatelem růstu vašich svalů a je přímo úměrná
váze, kterou dokážete unést, síle vašich útoků při boji na blízko a vaší schopnosti používat těžké zbraně či nosit těžkou ochrannou výstroj.
Bingo. Takže takhle jsem mohl zjistit, které vlastnosti pro mě byly důležité, a které až tak moc ne. Jen jsem se musel rozhodnout, jaký typ člověka jsem ze své postavy chtěl vytvořit.
Dobrá tedy, pojďme číst dál.
Hbitost je ukazatelem vaší flexibility a je přímo odpovědná za skoky, přemety, jemnou motoriku a vaši schopnost vykonávat pohyby vyžadující obratnost.
Výdrž je ukazatelem odolnosti vašeho těla vůči dlouhodobému stresu a je přímo odpovědná za rychlost vzniku únavy, odolnost vůči nežádoucím účinkům a dobu trvání negativních efektů.
Postřeh je ukazatelem schopnosti vaší mysli zpracovávat signály z vnějšího světa a je přímo odpovědný za kvalitu vašeho zraku a sluchu, citlivost čichu a hmatu a za schopnost vnímat drobné detaily okolního světa.
Inteligence je ukazatelem schopnosti vašeho mozku rozumět a zapamatovávat si informace a je přímo odpovědná za rychlost učení se různým dovednostem, rychlost ztráty dříve nabytých dovedností a schopnost zpracovávat různé informace.
Musel jsem si popisek vlastnosti inteligence přečíst třikrát, než jsem přišel na to, co mi na tom textu vadilo. Popudila mě věta, která hovořila o rychlosti ztráty dříve nabytých dovedností. Ukázalo se, že existovala možnost, jak ztratit některé
své dovednosti, nebylo však patrné, z jakého důvodu a jak rychle k tomu docházelo. Kruci, vůbec jsem nechápal, co s tím měla společného inteligence. Znamenalo to, že s růstem inteligence se rychlost ztráty zpomalovala, nebo to bylo naopak? Takové přemýšlení stačilo k tomu, aby se vám zavařil mozek. No nic, nemá smysl se tím zbytečně zatěžovat. Raději čtěme dál.
Moudrost je ukazatelem schopnosti vašeho mozku interagovat se světem a je přímo odpovědná za množství interakcí, které můžete provést, jejich sílu a vaši schopnost odolávat jejich dopadu.
Pro lásku boží! Co vás to, adminové, sakra popadlo, že jste vymysleli tak nudné a komplikované texty? Všechny jsem je přečetl už nejméně pětkrát a pořád jsem nerozuměl ani slovu. Z textu podle všeho vyplývalo, že moudrost byla odpovědná za něco souvisejícího se silou myšlenek a jejich kontrolou. Což znamenalo, že se zde budou nejspíš vyskytovat čtenáři myšlenek a telekinetici, nebo širší škála těchto jedinců známých jako psionici. Fajn, pojďme se posunout dál.
Štěstí je ukazatelem vašeho štěstí.
Muhahaha… To byl zatím nejdetailnější popis ze všech. No, tím se vše vyjasnilo. Měl jsem takový pocit, že 90 procent přihlášených hráčů právě nadávalo na adminy.
Charisma je ukazatelem vaší schopnosti udělat dobrý dojem při konverzaci a je přímo odpovědné za rychlost získání přízně, vaše šance na vyšší slevy v obchodech, obdržení vzácnějších misí a prestižnějších odměn.
Podle čeho jsem si měl vybrat? Potřeboval jsem téměř všechny z těchhle vlastností. Nechtěl jsem se žádné z nich
vzdát, nicméně jsem se musel rozhodnout, které z nich vylepšit naplno okamžitě, a které vylepšit až ve chvíli, kdy se mi naskytne další příležitost.
Zatímco jsem o tom přemýšlel, bezmyšlenkovitě jsem přesouval dostupné body od jedničky k desítce a zase zpátky ve snaze udělat správné rozhodnutí. Následně mě přepadl pocit, že dělám chybu, jako kdyby mi něco strašně důležitého unikalo.
Přidat pět bodů štěstí, dostat ho na nejvyšší možnou úroveň
a zbývající tři dát na moudrost, nebo snížit všechny vlastnosti na jedničku, čtyři z nich vylepšit na maximálních deset bodů a další čtyři body přidat první vlastnosti, kterou uvidím?
POČKAT! Proč jsem všechny své body nepoužil na jedinou vlastnost? Ne, to by taky nefungovalo. Deset bylo maximum.
Proč? Proč tu musel být nějaký limit? Zapoj svůj mozek! Pro tenhle limit musel být nějaký důvod, ačkoliv…
Ne, tak to nemohlo být, to ještě nikdo předtím neudělal. Ale je pravda, že vývojáři v jednom z rozhovorů zmiňovali, že v mnoha případech udělali neobvyklá rozhodnutí, jaká ještě nikdy pro žádnou hru nebyla učiněna. To znamenalo, že bylo klidně možné, že vlastnosti – nebo, jak je mnoho lidí nazývalo, statistiky – nemohly překonat určitou hranici. V tomto případě jí byla desítka. Deset byl maximální počet bodů, jaký vlastnost mohla mít. Škoda.
Většina hráčů si nejspíše všechny své vlastnosti vylepšila na šestku a získala tak statisticky průměrnou postavu bez jasně vymezeného zaměření. Měl jsem takový pocit, že doslova za den nebo dva se na fóru zvedne obrovská… ne, beru zpět, OBROVSKÁ vlna rozhořčení.
Když jsem si tenhle problém uvědomil, téměř okamžitě jsem vytvořil plán svého vývoje. Možná nebyl úplně nejlepší, ale byl nejvhodnější pro styl hry, který jsem hodlal hrát.
Nakonec jsem se rozhodl následovně:
Síla – 5
Hbitost – 9
Výdrž – 5
Postřeh – 9
Inteligence – 6
Moudrost – 1
Štěstí – 8
Charisma – 5
Dostupné body vylepšení: 0
Jakmile jsem svůj výběr potvrdil, objevila se následující zpráva:
Gratuluji! Právě jste si vytvořil postavu! Server se spustí za 01:17:23.
01:17:22
01:17:21 01:17:20
Ještě pořád zbývala více než hodina do začátku hry. Na jednu stranu viset v temnotě s časovačem před očima nebylo zrovna příjemné. Na druhou stranu jsem měl čas utřídit si myšlenky a odpovědět na onu odvěkou otázku „co mám dělat?“.
Pro začátek jsem potřeboval rozebrat informace, které jsem získal. Zaprvé, za hodinu jsem se chystal spolu s davem zběsilých hráčů zahájit nový, dosud nevyzkoušený projekt.
Z toho vyplývalo, že zatím nebylo možné získat žádné návody ani rady od zkušených hráčů. Bude se tedy závodit o zkušenosti a informace o okolním světě. A pokud byla moje teorie týkající se bodů vylepšení správná, nemělo smysl se honit za zkušenostmi.
Z toho jsem vyvodil několik základních úkolů, které jsem potřeboval splnit. Prvním z nich bylo zjistit, co přesně bylo potřeba pro to, abych mohl soupeřit s ostatními hráči. Druhým bylo shromáždit informace o okolním světě, protože kdo má informace, tomu patří svět.
Zatímco jsem o tomhle všem přemýšlel, ani jsem nezaregistroval, že jsem usnul, ačkoliv jsem neměl tušení, že je zde něco takového možné.
Zpět k vědomí mě přivedlo tikání časovače, na kterém nyní ubíhalo několik posledních vteřin.
Upozornění! Servery budou spuštěny za 00:00:06.
00:00:05
00:00:04
00:00:03
00:00:02
00:00:01
Blikající světlo se mi zařezávalo do očí. Sotva jsem stačil zamrkat, když můj zrak spočinul na vnitřku průsvitného kulovitého víka kapsle přede mnou. Víko s tichým zasyčením povolilo a otevřelo se doleva.
Volpere, vítejte v Alfa Římě!
Opatrně, ještě neuvyklý na své nové tělo – které, na rozdíl od toho starého, nebolelo při každém mém pohybu – jsem vylezl z kapsle, která vypadala jako kryokomora položená na zadní stranu. Nacházel jsem se v obdélníkové místnosti, asi dva krát čtyři metry velké. Byla ozdobena jakýmisi dlaždicemi v barvě připomínající mořské vlny plné mořských řas; špinavé, nazelenalé barvě s lehkým nádechem modré. Jeden konec místnosti zabírala kapsle, zatímco na druhém konci se rýsovaly obdélníkové dveře.
Tak tedy ahoj, Alfa Říme. Právě jsem se znovu narodil.