Nepřítel označený černou lebkou znamená značný rozdíl v levelech. Útok na něj si dobře promyslete.
IF5. F5. Pauza. F5. Tlačítko mechanické klávesnice měnilo při doteku barvu a doprovázelo to charakteristickým klapavým zvukem. Na monitoru zasvítilo číslo 142 050 a to uběhlo teprve šestatřicet vteřin.
Leona se potměšile usmála. Tohle už zažila mockrát a tentokrát jí to konečně mohlo být jedno. Loading screen se na okamžik zaseknul a pak zcela spadnul. Vše pohltila výmluvná bílá obrazovka. Leonin úsměv se ještě prohloubil. Úplně si dokázala představit ty tisíce lidí, kteří teď buší do klávesnic, pěstmi mlátí do stolu a někteří aktivnější možná i prohodili myš monitorem. V zásadě moc nechybělo, aby mezi nimi byla také. Úkosem pohlédla ke knihovně, kde se v jednom ze svazků skrýval ten nejcennější poklad, co měla. Vlastně úplně to poslední, co jí zbylo. Aktivační klíč pro VIP vstup do nově otevírané virtuální reality Inevitable world. Celá herní komunita se totiž poslední měsíce neupínala k ničemu jinému než k virtuální verzi této online závislosti. Sama doposud hrála na několika serverech, ale vždy to byla jen klasická počítačová záležitost. Teď poprvé okusí pravou virtuální realitu plnou simulací a vjemů.
A stane se tak vyvolenou…
Nový svět měl totiž omezený počet hráčů. Právě to mu nebývale přidávalo na atraktivitě. Nebylo žádným překvapením, že i když korporace Mindgame Interactive slibovala rovné podmínky, stovky pozic už byly dávno obsazeny a rozprodány. Poslední tři měsíce Leona sledovala streamy a záznamy tisícovky vyvolených top hráčů, kteří ve virtuálním Invu už byli a tvořili dechberoucí obsah. Před měsícem se k nim do beta verze připojilo dalších devět tisíc lidí, aby se vytvořila vyrovnaná populace a otestoval výkon před oficiálním spuštěním naplno. Hra se stala okamžitě nejsledovanějším kanálem a hráči do ní valili neuvěřitelné množství peněz. To tvořilo základ zisku, který vrátil možná polovinu nákladů už v betaverzi. Streameři, celebrity, šťastní vítězové několika soutěží či zlatá mládež a další zbohatlíci, kteří si to mohli dovolit. Všichni tihle prominenti měli vstup zajištěný a nemuseli se o něj bát. O volná místa pak zoufale bojovaly desetitisíce lidí ve veřejném prodeji.
Od ostatních MMO her se Inevitable lišil tím, že hráč navíc vlastnil i město. Respektive osadu či vesnici, kterou leveloval také. Celý svět byl rozdělený na hexy, jež vymezovaly území daného hráče. Pozici v globálním žebříčku pak určovala nejen síla hráče, ale také dosažený level či úroveň jeho budovaného města. Našli se sice hráči, kteří dávali přednost čistému PvP, postup se tím však velmi zpomaloval. Body pak doháněli nekonečným mlácením všeho kolem sebe. Top hráči vždy museli najít balanc mezi plněním questů a staráním se o ekonomiku. Ona sama se doposud specializovala hlavně na taktické boje, kde spolu soupeřily cechy. Ačkoli se bodově pohybovala pouze v lepším průměru, její cech patřil mezi první desítku na serveru. Bohužel většina spoluhráčů do virtuální verze Inevitablu nešla. Někteří z nich nechtěli začínat nový svět, dalším se změnila životní situace a dali přednost rodině. V cechu zůstávali ze setrvačnosti a nostalgie. A ti, co by se připojili rádi, neměli ani zdaleka na drahou výbavu. A už vůbec ne žaludek na dražbu hexů, aby si zvolili co nejlepší místo ke spawnutí města.
Obrazovka se konečně znovu načetla a fronta na nákup se rozšířila o další nulu. 1 983 744 čekajících hráčů. Leonu znovu ovládla potměšilost, díky které se snažila zahnat myšlenku, že prodala auto, několik cenností, pár sběratelských figurek a také si půjčila značnou částku, aby si mohla pořídit výbavu. Rozhraní pro virtuální simulaci, nový stroj, který by to utáhl, a hlavně to nejdůležitější: vstup do hry jako VIP. Ti totiž měli ještě jednu výhodu, kromě jistoty koupeného přístupu. Nemuseli se bát o hex, který jim bude přidělen. Herní svět byl rozdělen na několik částí. Jako v každé MMO nechyběla hlavní města a vesnice plné NPC, kde mohli hráči získávat a plnit questy, navštěvovat obchodníky, zlepšovat své postavy a vůbec provádět nejrůznější interakce. Asi polovinu rozlohy světa tvořily volné lokace, které nepatřily nikomu a hemžily se stvořeními a úkoly. Ten zbytek připadal na lokality určené pro hráče. Hra vyčlenila pozemek, jenž končil hranicí s pozemkem jiného hráče. Protože měl podobu šestiúhelníku o rozloze asi 5 km2, říkalo se tomu hex. Tady pak začínaly skutečné bitky. O to, kdo si vybere místo s nejlepšími bonusy. Podle vývojářů měl každý typ oblasti výhody i nevýhody, hráči to však ignorovali. O špatné nebo náročné lokality neměl nikdo zájem, občas proto zůstávaly hexy opuštěné anebo dokonce zcela neobsazené. Nejlepší start přinášely tradičně lesy, které poskytovaly bonusy k těžbě a tím i stavebnictví. Hráčova vesnice díky tomu zvyšovala level mnohem rychleji. Pláně dávaly dobré podmínky pro chov dobytka, což mimo jiné umožňovalo zvyšovat počet NPC ve vesnici. Víc NPC znamenalo víc questů a víc pracovníků. A opět – rychlejší levelování. Mezi další horké kandidáty patřily i remízky, hvozd, vrchovina a vůbec vše, kde se dalo dobře hospodařit. Nezanedbatelnou výhodou byla i bezpečnost. Žádné bouře, divoká zvířata, nemoci ani jiné nástrahy, jež si vývojáři připravili do hry. Jedinou nevýhodou byla vysoká koncentrace hráčů. Hráč o svou vesnici nemohl přijít a zároveň mohl vlastnit pouze jednu. Pravidla však povolovala pohyb a útoky na obsazená
Zuzana Strachotová
naleziště. Pokud jste se tedy ocitli na blacklistu, mohly vám ostatní cechy udělat z hraní solidní peklo. Oběť pak radši svůj účet smazala a buď začala jinde, kde na ni zbylo místo, anebo si počkala na jiný server. Dost často byl hráč i terčem vydírání. Korporace přeprodávání účtů sice zakazovala, ale prokazatelně odsouzených výměn bylo málo. Přece jen nový uživatel přinesl do hry spoustu peněz, jež utratil za nejrůznější bonusy, skiny, vylepšení a další herní komodity. Hráči obývající lukrativní lokality proto okamžitě vstupovali do cechů a navzájem se drželi v šachu. Leona nepochybovala, že po oficiálním startu hry, který byl stanovený na osm večer, zaplaví VIP hráči stávající cechy žádostmi o přijetí. Nových devadesát tisíc hráčů se brzy rozdělí do předem jasných pozic a dominance bude určena do několika dní. Každý už si našel své favority.
Zívla a pohlédla na hodiny. Zbývalo pět minut do spuštění prodeje běžným hráčům a pak dvě hodiny do zahájení plné verze hry. V tu chvíli už musí být připojená, aby mohla zadat kód své vstupenky. Systém jí následně nabídne výběr z několika lukrativních lokalit. Kdyby neměla VIP vstup, musela by počkat na dražbu. Občas se stalo, že prestižní místa nakonec stála běžného hráče víc peněz. To vše se ovšem dělo u klasické verze hry. Neuměla si představit, jaká apokalypsa nastane dnes.
Poprvé budou mít možnost hrát hru jako virtuální simulaci. Jen z té představy se jí rozbušilo srdce.
Aby zahnala nervozitu, již poněkolikáté zkontrolovala svoje vybavení. Vše bylo připojeno a odzkoušeno. Sáhla po energetické tyčince a proteinovém nápoji. Po ruce měla i kofeinové tablety. Minimálně první den potřebuje udělat spoustu práce. Nejlepší cechy nepřijmou jen tak kdekoho. A jen vysoké pozice v žebříčku přinesou odměny, které promění v reálném světě. Vývojáři si všechna překvapení nechali až na teď, beta verze byla, co se týče odměn, mnohem omezenější. Pakliže tedy člověk zapomněl na fakt, že odměnou bylo samotné hraní.
Pokud vše půjde podle plánu, splatí své dluhy do dvou měsíců. Korporace totiž slibovala ohromné množství příležitostí,
jak si vydělat reálné peníze. Vypisovala i soutěže. Leona si nedělala naději, že by třeba vyhrála v kategorii zajímavý obsah či skokan streamu. Tyto pozice byly pevně v rukou profesionálů. Vlastně bylo dost smutné, že se v žebříčku objevovali stále dokola ti samí lidi. Naštěstí se příležitosti našly i jinde.
Leona využila chvíle a zamířila do koupelny. Dopřála si pořádnou sprchu, došla si na záchod, převlékla se do čistého a pohodlného oblečení. Najedla se i napila a provedla kalibraci snímače životních funkcí, ke kterému musel být každý hráč povinně připojen. Korporace si zakládala na bezúhonnosti. Pokud nějaký člověk umřel v důsledku vyčerpání organismu, vždycky se mohli vymluvit na to, že oni bezpečnost dodrželi. V půl osmé večer už byla jako na trní. Vstupy do hry se vyprodaly během jediné minuty. Hned poté zaplnily sociální sítě Inevitablu stížnosti, hrozby a výhrůžky žalobou od těch, na něž se nedostalo. Za půl hodiny bude umožněn vstup VIP hráčům, a jakmile se rozřadí předem zakoupené hexy a lokality určené pro předplatitele, budou si moct vybrat i ostatní. Samozřejmě existoval prodej i neoblíbených lokalit jako třeba sníh či bažiny. Většinou po nich sáhli chudáci, co měli smůlu a neměli jinou možnost. Jen málokdo však ve hře vůbec zůstal. Leona předpokládala, že ani tato situace nebude výjimkou.
Tenhle odpad prostě nikdo nechtěl.
Sáhla do poličky a vytáhla knihu s polonahým mužem na obálce. Otevřela na straně 234.
Pořád tam byl…
Vydechla a zasmála se svojí paranoii. V téhle harlekýnce by hledat nikoho nenapadlo. Sevřela lístek mezi prsty a zadívala se na stříbrně vyražený nápis: ZALA. Promokód. Není určeno pro veřejnost.
Na Petera Baračika dostala kontakt od známého. Patřil mezi ty překupníky, kteří vstupy dostali za spolupráci. Většinou se jednalo o zaměstnance různých e-shopů a společností prodávajících herní výbavu, kteří dostali pár míst jako bonus k hernímu obsahu.
Zuzana Strachotová Tomáš Košek
ZALA byla hlavním partnerem Inevitablu. Polovina hráčů nakoupila svoji výbavu právě u nich. Mindgame Interactive umožnil prodej několika vstupů i na jejich e-shopu, z neznámého důvodu se však do prodeje dostalo vždy méně kódů, než jim bylo přiřazeno. Manažeři si je prostě a jednoduše stáhli k sobě. Korporace předstírala, že se to neděje. Koneckonců jim to mohlo být jedno.
Trvalo nějakou dobu, než byl Peter ochoten se s ní sejít. Nakonec ho o své bezúhonnosti přesvědčila a vstup zakoupila. Přitom se snažila uklidnit samu sebe, že jí nic nehrozí. Postih by dopadl na něj, kdyby se transakce provalila.
Leona už déle čekat nevydržela. Usedla do křesla, připojila si na tělo senzory a nasadila helmu. Před očima se jí objevilo menu. Vybrala možnost aktivace nové hry a zvolila jednu z předpřipravených variant autorizace. Pak se nadzvedla, aby přiložila vstupenku ke skeneru na počítači. Paprsek oskenoval složitý kód a před očima se jí rozsvítilo potvrzení. Po těle jí naskákala husí kůže. Pořád byla nervózní, a dokud nebude ve hře ve svém teplém místečku někde v lese, neuklidní se.
Pohodlně se usadila a zkontrolovala systémový čas. Brzy přijde na řadu, hra ji k tomu sama vyzve. Mezitím si krátila čekání sledováním trailerů a cinematiců k Inevitablu. Tuhle hru milovala, avšak virtuální prostředí tomu dodá úplně jiný rozměr. Vzrušení ji prostupovalo stejně, jako kdyby se oddávala sexu. Samu sebe viděla v žebříčku nejúspěšnějších hráčů. Když její snění přerušil odpočet, zatajila dech. Hra prováděla kalibraci a připravovala se na navození reálného prožitku. Přestane vnímat okolí a jejím světem se stane Inevitable.
Před ní se spustily reklamy a herní ukázky nejrůznějších ras a prostředí. Nechyběly ani hloupé návody či tipy a triky do hry, které často nikdo nikdy nevyužil. Vlevo dole běžel odpočet, kdy se na ni dostane řada.
16 minut, 53 vteřin do přidělení spawnpointu.
To číslo ji překvapilo. Do hry se muselo přihlásit opravdu neskutečné množství hráčů. Tím lépe. Čeká na ni spousta kamarádů a výzev.
Zvolte jméno.
Nedočkavě nastavila zamýšlenou přezdívku. Přišla na řadu dřív než ostatní, a tak bylo jméno volné.
Vyberte rasu.
Ani zde neváhala. Vybrala jednu z nejhranějších ras, a sice vznešeného elfa. Už dávno si rozmyslela strategii. Na vznešených i temných elfech měla nahráno skoro tisíc hodin, a navíc se jí líbil i vzhled a skiny.
Vyberte třídu.
20% šance na kritický zásah při zásahu šípem byla jasná volba.
Jméno: Leora
Rasa: Vznešený elf, nepotvrzeno
Třída: Lučištník, nepotvrzeno
Zbývající čas do dokončení postavy: 24 hodin. Přejete si pokračovat v nastavení? Ano/Ne.
Ne.
Na dokončení postavy bude mít ještě spoustu času. Hra umožňovala editaci 24 herních hodin. Byl to určitý kompromis, protože mnoho hráčů při tvorbě udělalo chybu a pak se hro-
madně obraceli na podporu. Někdy také člověk zjistil, že mu daná rasa nebo třída nevyhovuje. Po uplynutí stanovené doby však již nebylo návratu. Pokud by chtěl hráč měnit něco později, stálo by ho to obrovský poplatek a polovinu dosažených levelů. U postavy i vesnice.
Probíhá konfigurace.
Licenční ujednání. Potvrzením souhlasíte s podmínkami Mindgame Interactive.
Netrpělivě vše potvrdila, aniž by se podmínky obtěžovala číst.
Probíhá konfigurace.
ZVOLTE SI SVOU POSTAVU.
Přejete si zahájit nastavení?
Celým tělem se jí rozlil adrenalin. Už se nemohla dočkat, až zjistí, kde se objevila a jaké možnosti se jí otevřou. Lesy poskytovaly obrovské množství surovin, i když hvozd míval vzácnější dřevo. Kamene by mělo být u obojího dost. Kdyby jí chyběla hlína, smění ji. Základních surovin bude dostatek, aby vesnici rychle vylevelila a pak se porozhlédne po náročnějších komoditách. Pláně a vrchovina by také nebyly špatné. Vůbec by nemusela řešit jídlo a měla by i hodně questů do začátku. Systém konečně dokončil poslední procesy a před očima se jí objevilo nové oznámení.
Jméno: Leora
Rasa: Vznešený elf, nepotvrzeno
Třída: Lučištník, nepotvrzeno
Do přidělení hexu zbývá 11 minut 42 vteřin, chcete si aktivovat prohlídku virtuálního prostředí a ovládání hry, než začnete s vlastní hrou?
Ale tak proč ne, stejně nemá nic lepšího na práci. Alespoň ušetří drahocenný čas na seznámení s ovládáním hry, až to začne naostro. Bylo by hloupé, aby první čtvrthodinu hry trávila zjišťováním, jak se otevírá mapa nebo její inventář.
Přenášíme vás do tréninkového prostředí…
Svět okolo potemněl a před očima se jí zobrazil pouze načítací bar, který se během pár vteřin naplnil. V temnotě se kolem ní začala ozývat celá skupina zvuků. Šelest větru, rackové a vzdálený zvuk vln. Zdálo se jí to, nebo byl její sluch lepší než v realitě? Jako by cítila i bez očí, kde přesně co je a jak to vypadá.
Test smyslů: Sluch. Kývněte hlavou pro potvrzení, že slyšíte okolní prostředí.
Horlivě přikývla a za pár okamžiků začala mizet temnota a kolem ní se objevila krásná scenérie. Stála kousek od útesu na kraji moře, očividně hodně vysoko nad hladinou. Kousek za ní byla zahrada plná růží s vysokou kašnou na hranici světlého lesíku s posedem. Leona se začala rozhlížet kolem sebe a vnímat všechny detaily.
Ne, takhle dobře rozhodně nikdy neviděla. I když má v reálu dobrý zrak, takovéto detaily neviděla nikdy.
Došla ke kašně a podívala se na svůj odraz. Z vody na ni koukala náhodně vybraná podoba vznešeného elfa. Zvláštní, čekala by, že v úvodu se vybraná rasa nepromítne. Alespoň to vysvětluje ty zlepšené smysly. Takže kdyby si vybrala hobita, tak by teď musela shánět bedýnku?
Test smyslů: Zrak. Prohlédněte si fialovou růži.
To má zatím čas, nejdřív to chce vyzkoušet, co tyhle elfské oči umí. Leona došla na kraj útesu, podívala se dolů a hned se stáhla zpátky. Tak fajn, závratě z výšek má i tady, s tímhle jí elfství vůbec nepomohlo.
Znovu se podívala na mořskou hladinu a všimla si lodě téměř na horizontu. Přimhouřila oči; rozpoznala dokonce i námořníka přecházejícího po palubě. Tohle se jí bude líbit, čas na další část. Našla fialovou růži a zaměřila se na ni.
Test smyslů: Hmat. Pouze po hmatu identifikujte nápis na stěně posedu.
V podobném duchu pokračovala prezentace dál. Po fialové růži se jí konečně aktivovaly hmatové vjemy. Smyslový zážitek byl v tomhle VR neuvěřitelný, cítila i strukturu oblečení na sobě. Pohyb prostředím byl už teď naprosto reálný, zvlášť když musela vylézt po žebříku na posed kvůli pokračování.
Jako další se jí aktivoval čich. Nyní si skutečně připadala, jako by tam opravdu byla. Vůně květin se mísila s mořskou solí. Splnila úkol na test čichu a konečně se jí zpřístupnil poslední smysl – chuť. Na stolku našla kus elfského chleba a hned ho otestovala. No, to je teda rozdíl oproti lacinému jídlu, které má teď doma. Dost ji lákalo věnovat se ve hře kuchařství, ale její plány jsou úplně jiné.
Po smyslech se dostal na řadu tutoriál, jak ovládat herní rozhraní hry: statistiky postavy, inventář, schopnosti, zprávy, mapu…
Upozornění: přidělení hexu za 1 minutu, ukončit prohlídku?
Ano, všechno důležité už viděla a na zbytek snadno přijde. Na její vkus byl úvod dělaný pro pomalejší hráče. Přenesla se zpátky do čekárny na přidělení hexu a začala se mentálně
připravovat na hru. Po tom, co viděla v prohlídce, se už těšila na svůj nový domov. Ať to bude les, nebo planina, určitě to bude vizuální zážitek, navíc umocněný elfskými smysly. A co teprve až si vesnici pořádně vylepší a zkrášlí?
Konfigurace proběhla úspěšně.
VÍTEJTE V INEVITABLE WORLD.
Hra právě začala.
Jméno: Leora
Rasa: Vznešený elf, nepotvrzeno
Třída: Lučištník, nepotvrzeno
Hex:
Hex: Bažina
V pravém horním rohu najdete minimapu.
Leona si utřela uslzené oči. Do nosu ji udeřil těžký pach hlíny a tlejícího dřeva. Z dálky k ní doléhalo kuňkání žab. Skrz husté koruny stromů jen stěží pronikaly sluneční paprsky.
Nic se nezměnilo.
Ani po dvaceti hodinách, co nebyla ve hře.
Obdrženo zranění: 2, celkem životů 44/46.
Obdržen postih: -20 % regenerace zdraví na 10 min (jed).
Vyjekla a ohnala se kolem sebe rukou.
Roj bažinných komárů, level 1.
Vlastnosti: jedovatý (rasový postih).
Popoběhla kousek stranou, aby se vyhnula roji, a stanula uprostřed náměstí své miniaturní vesničky. Nejdřív ji napadlo posadit se na okraj provizorní kašny, ale při pohledu na chatrně sbitá prkna a ledabyle umístěné kameny si to rozmyslela.
Kolem ní stály ve vzdálenosti asi třiceti metrů tři chatrče. Musela zaostřit, aby na jedné z nich spatřila do prkna vyškrábaný nápis Dílna. V dalším rohu pomyslné trojcípé hvězdy stála hospoda (bez dveří) a jako třetí zahlédla chrám (chatrč s kamenem). Nic dalšího k dispozici nebylo. Trpně vzlykla. Vesnice startující na hexu plání mívaly rovnou i několik budov pro obyvatele. A kde jsou vůbec všechna NPC?
Obdrženo zranění: 3, celkem životů 41/46.
Zvýšen postih: -25 % regenerace zdraví na 15 min (jed).
Sevřela štíhlé bělostné prsty v pěst. Uvědomění na ni dopadlo jako kámen. Před vstupem do hry si vybrala rasu vznešených elfů, protože počítala s úplně jiným umístěním. Podle systémových hlášek však dostávala postih při útoku bažinných tvorů. A nejspíš to byl i důvod, proč se neobjevilo žádné NPC.
Otevřela menu a využila možnost editace postavy, která naštěstí nebyla závislá na reálném čase. Jinak by jí zbývalo sotva několik hodin. A už vůbec se neodvažovala zkoumat globální žebříček. Celý Inevitable měl až na pár ubožáků dávno neuvěřitelný náskok. Ona místo toho strávila celý večer naháněním Petera Baračika, pak hysterickými scénami na lince podpory, která byla tak přetížená, že se na ni dostalo až v půl čtvrté ráno. Tam jí stručně řečeno oznámili, že má smůlu. Zbytek času strávila dalším bombardováním podpory, psaním stížností, brekem a nakonec i spánkem. Teprve až po tom všem se znovu přihlásila do hry. Její jedinou další možností totiž bylo najít si asi tak dvacet nových zakázek. Jenže to jí dřív lichvář zpřeláme všechny kosti.
Leona přepnula na mód editace, který fungoval pouze dvacet čtyři hodin, a tím se jejímu tělu dostalo ochrany zvenčí. Otevřela seznam ras a vybrala tu svou.
Vznešení elfové
Krásní a šlechetní elfové jsou neodmyslitelnými strážci Ducha lesa. Kdysi dávno si všichni elfové byli rovni, avšak jednoho dne přišla zkouška…
Přeskočit.
Oko bouře bylo ztraceno neznámo kde a část elfů vedená Rowanem Jestřábím křídlem přísahala pomstu…
Přeskočit.
Vznešení elfové se stáhli do bezpečí lesů, odkud čerpají sílu. Avšak rozdělením ras jako by přišli o část svých schopností. Již nedokázali najít útěchu v bažinách, kde mokřady a tlející život jejich sílu vysával. Pohyb se stával pomalejším, smysly zůstaly zamlžené…
Zbytek textů, který stejně nikdo nikdy nečetl, prolétla jedním okem a zkontrolovala vazby s okolím.
Rasové vztahy: Lilány – přátelský; Trpaslíci – nevítaný; Gnollové – nepřátelský; Lizardi – nepřátelský; Temní elfové – nenáviděný.
Skvělé. Elfové téměř ke všem chovali neutralitu anebo nenávist. Za normálních okolností to bylo jedno, protože v běžné hře stejně téměř všichni hráli elfy, hobity, barbary nebo trpaslíky, takže se hráč obklopil, čím potřeboval. Jenže tady uprostřed ničeho byla jako terč.
Otevřela fórum a podívala se, zda někdo sdílel zkušenosti s elfy v bažině. Našla pouze krátkou výměnu názorů, které vévodil Envy_elita. Zuzana Strachotová
Jako jestli sis picknula elfa a jdeš s ním na sníh, tak hodně štěstí. Musíš se smířit s tím, že když jsi nýmand, nemůžeš si dovolit jezdit royce rollsem. Ale neboj, ještě pořád si můžeš vybrat orka, haha.
Ale já nechci být ork. Líbí se mi elfka. Má krásné oči a ty animace… Mamka mi k Vánocům koupila i skin…
No, co ti mám na to říct. To sis rovnou mohla vybrat bažinu, kde máš sníženou obnovu many o 50 % a k tomu zvýšený agro na všechny mobky. Keck.
Následovalo ještě několik „kecků“, než hráčce Penelopa
Pivoňková konečně došlo, že nemá cenu odpovídat. Takhle, když to Leona viděla černé na bílém, jí její vlastní rozhodnutí přišlo ještě trapnější.
Zavřela fórum a přistoupila k zrcadlu. Editační místnost vypadala jako pokoj ve starobylém hradu. Byl pro ni velký nezvyk používat k rozhodování a potvrzování pouhou myšlenku oproti mačkání enteru nebo klávesy „e“. Jakmile pohlédla do zrcadla, spatřila svou herní tvář. Smutně si povzdechla. Oválný obličej, velké zelené oči, měděné vlasy, klenuté obočí. To vše muselo ustoupit pryč.
Vybrala možnost editace a začala procházet rasy.
Vznešení elfové nepřicházeli v úvahu, protože měli postih snad v každé kategorii. Kromě toho, co napsal Envy_elita, to byla i zranitelnost vůči jedům, snížená rychlost stavby, nedostatek kouzel k naučení a snížené získávání zkušeností. A kdyby toho náhodou nebylo málo, třídy jako lučištníci, mágové či mystici, kteří se za elfy hráli nejčastěji, měli na bažině postih taky. Bujná vegetace šípům moc prostoru nedávala.
Napůl vztekle, napůl zklamaně koukla na další unikátní rasy jako hobity nebo lilány. Ani zde nebyla situace o moc lepší.
Lilány měly negativ méně, ale nijak netoužila skákat po mapě jako srna s dívčím trupem, fialovými vlasy a obříma anime očima. Nakonec zapnula filtr a podívala se, kdo na bažině ten bonus vůbec má.
Lizardi. Gnollové.
Fakt skvělý. Vybrala postavu lizarda a aplikovala ji na sebe.
Jméno: Leora
Rasa: Lizard, nepotvrzeno
Třída: Lučištník, nepotvrzeno. Rasový bonus 10 %.
Zbývající čas do dokončení postavy 23 hodin, 22 minut.
Už když rasu potvrzovala, věděla, že tohle nepůjde. V zrcadle na ni třeštila oči hadovitá potvora s humanoidními končetinami. Zděšeně přitiskla pazoury na hrudník, kde chyběla prsa.
„Co to mám mezi nohama?“
Pohlédla dolů, kde jí vykukoval stočený ocas. Pokusila se ho hodit za sebe, ale ovládnutí těla bylo nad její schopnosti. Nezvyk z virtuální reality dokonal své. Prostě zakopla o vlastní ocas.
„Tak to ne! Nebudu žádná zrůda!“
Z lehu otevřela menu, přeskočila gnolla a proměnila se v člověka. Tělo se jí nepatrně smrsklo, protože lizardi i elfové byli vysocí přes metr devadesát. Jakmile se vyškrábala na nohy, nedůvěřivě pohlédla na popis.
Člověk byl obyčejný. A taky považován za nudnou rasu. Sice měl na bažině postih 20 % k rychlosti pohybu, 20 % k chovu zvířat a u pěstitelství dokonce 50 %, ale stavitelství nic neukazovalo a schopnost přežití v bažině byla také standardní. Ke všem ostatním rasám choval neutrální vztah. Ne, víc už váhat nemusela. Pokud nechce celou hru hrát jako zelená příšera, nic lepšího na výběr nemá.
Jméno: Leora
Rasa: Člověk, nepotvrzeno.
Třída: Lučištník, nepotvrzeno.
Pozor! Volíte rasu, která má jeden nebo více postihů 50 %. Skutečně pokračovat?
Ano! Ještě ať jí to ta stupidní hra připomíná…
Je aktivní volba vzhledu. Vyberte možnost: Reálný sken / Autogenerování / Ruční nastavení.
Leona zaváhala. Vždycky ji bavilo vytvářet co nejkrásnější postavy, u elfů se dalo dosáhnout nádherných výsledků. Tentokrát na to ale neměla chuť ani čas. Zvolila proto nepříliš často vybíranou možnost: Reálný sken.
Systém přijal požadavek a během okamžiku viděla v zrcadle svůj vlastní odraz, jako by stála uprostřed obýváku. Výhoda byla, že hra nikde tuto skutečnost nezobrazovala. Pro ostatní hráče může být stejně tak dobře generovaná postava.
Přistoupila blíž a přejela si prsty po počínajících vráskách kolem modrých očí. Bylo jí krátce přes třicet, avšak po včerejšku vypadala tak o deset let starší. S touhle postavou královnu krásy stoprocentně nevyhraje. A nadržení teenageři také nebudou základním pilířem jejího streamu.
Tak, teď už zbývalo vybrat jen třídu. Lučištníka mohla zahodit. Na bažině byl globální postih 50 %. I lizardi měli bonus aktivní na jiném typu terénu. Pokud by hráč neplánoval odehrát všechny questy na svém hexu, mohlo se to hodit. Start to však činilo náročnějším. Navíc za lidi se nejčastěji hrál paladin. Respektive když už si někdo bral obyčejného člověka, byla to právě tato třída, protože byla rasově unikátní. Leoně však stačil krátký pohled na popis a 80% postih k pohybu její plány zarazil. Vlastně téměř každá silová třída měla v bažině pohybový, obranný nebo útočný postih. Ty, co spadaly pod inteligenci a tíhly k přírodě, si vedly lépe, jenže zas nebyly kompatibilní s člověkem anebo ji prostě nebavily.
Všechny třídy až na jednu…
Hraničář. Tento mimořádně dobrý průzkumník si ví rady na každém terénu. Vlastnosti: Ignoruje po -
stih pohybu. Přítel zvířat: 1% šance na zrušení agra (proměnlivý, lze zvyšovat). Zbraň: Mačeta.
Zamyšleně si přejela prsty po rtech. Hraničář rozhodně patřil k raritám. Hráči si radši vybírali snadné postavy, na které existovaly tuny návodů. Sice chyběla jakákoli další výhoda, takže bude mít začátek hry opravdu děsný, ale časem by se to mohlo zlepšit. Zaúpěla, když si uvědomila, že bude muset primárně útočit na blízko. Od bossů si vždy držela distanc. A teď by měla lítat přímo okolo nich? A hlavně nesnášela mačety!
Jenže neměla na výběr. Brzy bude muset čelit ohavné skutečnosti: globálnímu žebříčku.
Jméno: Leora
Rasa: Člověk
Třída: Hraničář
Upozornění: Nastavení postavy je možné změnit pouze prvních 24 hodin.
Odmávla další otravnou hlášku a uložila nastavení. Bylo na čase začít…
Sbíráním kouzelných rostlin zvýšíte svoji úroveň bylinkářství. Pokud s rostlinou nelze interagovat, je součástí questové linie.
Její návrat do hry provázely změny. Především se cítila jistější v kroku a nedotíral na ni protivný hmyz. Oblečení lidského hraničáře bylo příjemné na tělo a skládalo se z kožených kalhot, vysokých šněrovacích bot s měkkou podrážkou a plátěné tuniky. Bažina nedávala žádný teplotní postih, proto ji hra nevybavila ani pláštěm či kazajkou. Veškerou výbavu bude muset objevit nebo směnit.
Budovy, které tvořily základní pilíř vesnice, také změnily podobu. Nyní před ní stály oprýskané lidské budovy v různém stádiu rozpadu. Kdyby to šlo, nejspíš by dostaly dokonce záporné číslo. Alespoň už před nimi stála tři NPC a čtvrté něco pročítalo u kašny.
Jorika, level 5, správce města.
Leona zamířila rovnou k ní. Jenomže než stačila cokoli říct, odtrhla správkyně oči od plánu, který držela v rukou, a vztekle se na ni obořila.
„Musím říct, že kdyby mě nepovolal samotný královský prefekt, utekla bych odsud okamžitě.“
Taková reakce se dala čekat. NPC reagovalo na různé situace a lidské správkyni se pobyt v bažině evidentně vůbec nelíbil.
„Joriko, ani já nejsem z tohoto výběru nadšená. Vlastně mě sem uvrhli neprávem.“
Správkyně si ji podezřívavě přeměřila a pak rezignovaně odpověděla: „S tím už nic neuděláme. Tak co si ode mě žádáš?“
Leona se zamyslela. Správce jí na přání sdělí veškeré informace o vesnici a taky je zodpovědný za hlavní dějovou linii. Skrz něj pak může i upravovat parametry vesnice, až její osada začne zvyšovat level. Pokud na to někdy vůbec dojde…
„Je tu něco, s čím ti mohu pomoct? Vidím, že na tom nejsme nejlépe.“
Jorika se nehezky usmála. „Již brzy má dorazit karavana osadníků, ale copak je můžeme nyní přijmout? Dílna sotva stojí a hospoda je na tom ještě hůř. Radnici ani nemáme. Kněžce Veroně chybí zdroje, aby mohla činit své zázraky. A ty říkáš, že bys mohla pomoct?“
Leona horlivě přikývla. Nejdřív měla tendence první questy přeskočit, hra to u některých povolovala, jenže pak si uvědomila, v jak zoufalé situaci je. S takovou bude vděčná i za obyčejný tutoriál, který každý prolítne, co nejrychleji to jde. „Řekni mi, co mám udělat.“
Přijata mise: Obnova vesnice 1/3
Třída mise: Obyčejná.
Požadavek: Splňte úkol stavitele Benneta. 0/1
Požadavek: Splňte úkol hostinského Trevise. 0/1
Požadavek: Splňte úkol kněžky Verony. 0/1
Požadavek: Zajistěte bezpečnost v okolí vesnice. 0/40
Odměna: +200 zkušeností. Zvýšení vlivu ve vesnici.
Možnost pojmenovat vesnici.
Přijata mise: Obnova vesnice 2/3
Třída mise: Obyčejná.
Požadavek: Získejte dřevo. 0/20. Získejte kámen. 0/40.
Odměna: +150 zkušeností. Zvýšení vlivu ve vesnici. Odemčení stavby nových budov.
Počet požadavků ji na okamžik zarazil. Přesto se jí zdálo, že by z toho mohla získat ještě víc. Jorika ji mlčky sledovala, jako by čekala, že její zadání odmítne.
„Paní správkyně, vidím, že vás trápí ještě něco,“ zkusila. „Pokud mi o tom povíte, možná bych to mohla vyřešit.“
NPC se zarazilo v předstíraném údivu. Že by na to ještě neměla dostatečnou reputaci?
„Obávám se, že je to příliš nebezpečné,“ odpověděla Jorika. Systém přesto zadání nabídl.
Nová mise: Daleko od všech
Třída mise: Neobyčejná.
Požadavek: Doručte dopis Joričiným rodičům do hlavního města Království Lotosu.
Odměna: Proměnná, +25 reputace u frakce Království Lotosu.
Doporučený level: 10
Leona prostudovala zadání. Na začátku hry nemá ještě žádného mounta a nemůže cestovat ani s pomocí svitků. Bude muset vyhledat nejbližší stanoviště pegasů a využít místní MHD. Což znamenalo projít značnou část území, aby se tam dostala. Poodstoupila dál a konečně si udělala čas na prostudování vlastních statistik.
