1. Vítej, hrobkaři, ve třetím patře. Kolaps předchozího podlaží proběhne za 3 hodiny a 35 minut.
Odteleportovali jsme se z přípravny rovnou do dlouhého koridoru. Vyvolával ve mně vzpomínky na první chodbu, kterou jsme do hrobky vstoupili, jen na první pohled chyběl strop. „Carle, podívej se, jsme venku!“ prohlásila nadšeně Rakvička. Ano, nad hlavami se nám klenula temná obloha s blikajícími hvězdami a zářila výrazná barevná mlhovina, která se podobala pozadí v Odettině studiu. Vzduch mi ale stále přišel zatuchlý a nehybný. Vytáhl jsem prak, namířil na hvězdy a vystřelil. Cink! Kámen se odrazil od stropu, který byl ve skutečnosti asi osm metrů vysoko. „Je to jen iluze. Stejně jako ty obrovský obchoďáky v Las Vegas. Máš z toho dojem, že seš někde venku, ale pořád je to interiér.“ „Tak tohle je značné zklamání.“
7