1. kapitola
Z dálky to připomínalo hnědého chlupatého hada plazícího se přes zlaté vlny. Ale stačilo se trochu přiblížit a had se proměnil v dlouhou řadu velbloudů pomalu klopýtajících po písečných dunách. V zarudlém světle pomalu zapadajícího slunce vrhala karavana na poušť dlouhé stíny. Jezdci už se zachumlali do dalších vrstev oblečení v očekávání mrazivé noci. Nejlepší místo pochopitelně patřilo jezdci na prvním zvířeti. Společenské postavení se dalo určit snadno podle pozice v řadě. Galeppo se kymácel na velbloudovi číslo dvanáct. Nebylo to zrovna nejlepší místo, pravda, ale pořád lepší než na kterémkoli z osmi následujících. A navíc měl být na co pyšný. Sice nepatřil mezi vysoce postavené členy výpravy, ale seděl na tom nejdůležitějším zvířeti. Neslo Galeppa. A ten měl u sebe džinovu lampu. Bandité automaticky předpokládali, že to nejcennější najdou u prvního jezdce karavany. Bylo tedy opravdu mazané, že se poklad vezl až na dvanáctém velbloudovi. A navíc všichni ostatní jezdci přísahali, že ho budou chránit až do posledního dechu. Dobrá, přesněji řečeno tu lampu, ale její nosič mohl nějakou tu obranu taky očekávat. Artefakt zastrčený za tuniku hned nad opaskem ho tlačil do boku. Vybouleninu zakrýval rukou, takže normální pozorovatel mohl maximálně odhadovat, že má pomačkaný plášť. Připadalo mu to jako dost primitivní opatření, zvlášť 7