„Slávu jsem miloval. Bylo to tak úžasné, až do chvíle, kdy to úžasné být přestalo.“
– Noel Gallagher
#nesympaticka
„Samozřejmě, že jsem chtěla být slavná. Všichni, ať už to přiznají, nebo ne, chtějí, aby lidé věděli, kdo jsou. Ikdyby vás měli nenávidět. Jde jen oto být vidět. Být sledován. Přidává to životu na důležitosti. Dává mi to smysl.“
– Emma Blantonová
„Tak nějak se to všechno přihodilo. Fanoušci, kameramani… jako bych se jednoho dne probudil abylo to. Hledělo na mě osmdesát milionů lidí. Něco ode mě čekali. Pořád ještě nevím, co jim mám předvést.
Protože Cash Mitchell… je prostě obyčejný chlápek. Ale hej – možná právě stím se ztotožňují.“
– Cash Mitchell
Cože? Obyčejný chlápek? Děláte si srandu? Cash Mitchell je zlatý chlapeček Jocelyn Mitchellové. Už hned po narození prodali jeho fotky časopisu People . Nebyl obyčejný – vůbec nikdy nebyl obyčejný. Amoc dobře to věděl. To jeho divadýlko, kdy ukloní hlavu
na stranu aostýchavě se usměje do kamery – to bylo všechno hrané. Stejně jako zbytek. Jako šortky, které jsem si dneska vzala, protože mi Hollister přislíbili repost, jestli je vtom příspěvku označím. Stejně jako fakt, že až ztéhle restaurace vyjdu, jistý chlápek, kterému Edwin zaplatil, na mě zakřičí, protože na sobě mám kožešinu ahodí po mně kávou, zatímco paparazzi, kteří taktéž dostali zaplaceno, aby tady čekali, to celé nafotí. Všechno to bylo hrané – jenom Cash Mitchell vtom byl lepší, protože se pro to narodil ataky na tom vyrostl. Doslova. Vsadím se osto babek, že jeho matka otěhotněla jenom kvůli článkům afocení.
Bože, jak já jeho matku milovala. Pamatujete si Beverly Hills? Každý den po škole jsem se na ten seriál dívala. Jocelyn Mitchellová hrála Adel Berkshireovou abyla tak okouzlující aúchvatná. Mohla říct cokoli – cokoli – aprostě to mělo úroveň. Ata – ta nádherná herečka, která vyhrála Emmy – byla jeho máma. Takže ne, Cash Mitchell rozhodně ani netušil, jaké to je být obyčejný. Jenom to dobře – vážně, vážně dobře – uměl předstírat.
„Co si myslíte oCashi Mitchellovi?“ Producent Domu slávy se předklonil, semkl ruce pod bradou azkoumal mě, jako bych byla umělecké dílo.
„Na festivalu Burning Man jsem se sním vyspala,“ pronesla jsem suše amístností se rozlehlo chichotání. Bylo tam příliš mnoho lidí, dřepěli na židlích za kamerou jako vprvní řadě na Fashion Weeku . Seděla jsem před nimi na vyvýšené režisérské stoličce, na paži zavěšenou vintage Fendi kabelku, nohu přes nohu vkožených legínách avtričku přes rameno sroztřepenými rukávy. Můj tým si nad tím outfitem zoufal, během cesty sem mi čtyřikrát vyměnili boty. Zhoupla jsem špičku vmetalické červené conversce adoufala, že zvolili moudře.
Nenuceně jsem udávala směr. Oto šlo. Paparazzi už mě dávno vyfotili, jak vcházím do studia, aty fotky zveřejnili na internet
ještě předtím, než jsem vůbec otevřela pusu azodpověděla první otázku.
„Vážně?“ věnovala mi vypočítavý úsměv. „Spala jste sCashem?“
„Na festivalu?“ Usmála jsem se. „Ne.“
„Víte oté zvěsti od Casmy, že? Že jenom předstíráte, že se nenávidíte, ale tajně spolu chodíte?“ Ženská hubená jako tyčka sfialovými vlasy na mě ukázala perem. „Je na tom něco pravdy?“
„Ne.“ Usmála jsem se znovu. „Já ho vážně nenávidím.“
„Ale kdybychom chtěli – dokážete předstírat, že ho máte ráda, že?“
„Samozřejmě, že to dokáže,“ vpadla do toho Michelle, stojící vedle mě. „Emma je herečka.“
Bojovala jsem stouhou neprotočit oči. Zatímco můj první manažer opravdu chápal, co obnáší moje role influencerky na sociálních sítích, Michelle měla sladký, ale zcela zavádějící dojem, že mám talent, což byl možná důvod, proč jsem ji najala. Bylo fajn mít někoho, kdo včlověka věřil, ačkoli ten člověk věděl, že se mýlí.
Ahej – kdoví. Možná bych mohla udělat kariéru ufilmu.
„Proč bych předstírala, že ho mám ráda?“ pročísla jsem si vlasy arozcuchala nově odbarvené, špinavě blond prameny. Dion rozhodl, že úplně bílá blond je zastaralá.
Žena vzrušeně střelila pohledem po Michelle azpátky ke mně.
„Mysleli jsme, že vtéhle sérii by mohla být hlavní dějová linka zaměřená na vztah mezi vámi aCashem.“
Tohle už samozřejmě probral můj tým. Ten nápad se jim vůbec nelíbil. Já ho zbožňovala. „Už jste to probrali sCashem?“
„Ano,“ promluvil kluk sčervenými deskami avyholenými pruhy kolem uší. „Cash je tomu nápadu otevřený za předpokladu, že – ateď cituji – ‚se bude chovat slušně‘.“ Vzhlédl. „Je to možné?“
„Je fakt sexy,“ protáhla jsem amrkla na kluka, který zčervenal víc než ty desky.
Mohla jsem se chovat slušně, ale sCashem Mitchellem… to bylo riskantní. Znala jsem svoji roli – chladné abezohledné holky, která pro slávu udělá cokoli. Přesně tohle bude Cash čekat. To bylo moje tolik potřebné brnění.
EMMA
0 sledujících
Seznámila jsem se sním před šesti lety, předtím, než jsem se stala Emmou Blantonovou. Tehdy jsem byla Emma Ripplestineová abyla jsem ošklivá. Upřímně, fakt jsem byla ošklivá. Proto si mě taky dobíral ten pracháč upípy.
„Cože?“ zvedl hlas, čímž si získal pozornost všech účastníků party vnejbližším okolí. „Já tě přes ty zuby neslyším.“
Tuhle větu jsem slyšela už tucetkrát předtím, přesto jsem při jeho slovech zrudla. Chtěla jsem jen pivo. Něco, co bych popíjela, dokud moje sestřenice neskončí stím klukem, který měl ruku pod jejím tričkem.
Pojď se mnou, žadonila atahala mě za rukáv, zatímco jsem nabírala jahodovou zmrzlinu do kornoutku. Ta party bude mazec. Ati kluci tam budou… strašně sexy.
Ti kluci byli sexy, to jo. Ale taky to byli opálení idioti zLaguna Beach, řídící Range Rovery astučnými svěřeneckými fondy, achodili sholkama simplantáty avybělenými zuby. Proto jsem to pivo potřebovala. Chtěla jsem se schovat do nějakého zapomenutého rohu, než odsud vytáhnu Paige na autobus zpátky do Hyde Parku.
Byl to dobrý plán, ale tenhle pitomec mě nehodlal nechat na pokoji. Teď měl publikum. Ukázal na mě. „Vážně, nepomyslela jsi někdy na rovnátka, nebo se na to vaši prostě vykašlali?“
Davem se roznesl smích.
„Hej,“ procpal se knám další študák. Dva bych rozhodně nezvládla. Otočila jsem se achystala se utéct, ale všude stáli lidi, ajá musela zůstat na místě. Zachvátila mě panika.
„Je krásná.“
Nemluvil omně, přesto jsem se otočila azoufale toužila po tom, aby to tak bylo. Skrze kouř ve vzduchu jsem sledovala ten hlas kjeho majiteli, jenž nemohl svá slova myslet vážně. Ale díval se na mě. Usmíval se na mě. Ne krutě jako na někoho, koho by se chystal člověka vnásledující vteřině rozdrtit – tohle byl skutečný úsměv. Milý. Zvedla jsem pivo ke rtům, abych mu ten úsměv neopětovala.
„To je vtip, že?“ rozesmál se kluk, který se mi posmíval. „No tak, Cashi.“
Vtu chvíli jsem si uvědomila, kdo to je. Cash Mitchell. Tohle byl jeho dům. Jeho pivo. Jeho peníze. Jeho přátelé. Už tenkrát byl králem Laguna Beach. Jeho matka byla filmová hvězda ajeho otec vlastnil impérium svlasovými gely. Už tenkrát měl celou kolekci aut, vintage rolexky aobličej, na který už nalákal milion sledujících.
Cash ho ignoroval apřistoupil ke mně blíž, dost blízko na to, aby se špičkami bot dotkl těch mých aokrajem rukávu mě pošimral na paži. „Jsi vpohodě?“ zeptal se chraplavě. Jako by měl všechen čas světa. Jako kdyby se party už neposunula dál auž se nezaměřovala na mě, jako kdyby ho lidé netahali za ruku anehulákali jeho jméno. Hudba začala hrát nový, povědomý kousek avšichni se souhlasně rozhučeli.
„Jsem vpohodě.“ Usmála jsem se azastrčila si vlasy za ucho. „Ale díky.“
„Myslel jsem to vážně. Jsi krásná.“
„Ehm.“ Přinutila jsem se stím komplimentem nebojovat. „Díky?“ Pecka, Em, fakt pecka.
Cosi zaujalo jeho pozornost apřimhouřil oči. Ustoupil. „Musím jít něco zařídit.“
Pevně jsem držela rty semknuté, aby mi nebyly vidět zuby, apřikývla jsem. Apotom ho jako kořist spolkla ta party.
Byl pryč.
#RytirVZarivemArmani
CASH
Na tu party nezapadala. Přítomné holky představovaly tradiční mix vysokoškolaček státovými kreditkami. Všechno blondýny, push-up podprsenky asilný mejkap, agresivní doteky, příliš pronikavé hlasy. Byla tichá, oblečená, jako by se chtěla skrýt, adívala se na všechny ana nikoho. Nechtěla tu být, auž ztoho důvodu jsem sní chtěl mluvit.
Sápala se po mně Lacey apotom jsem musel uklidnit potyčku ubazénu, anež jsem se kní vrátil, zápolila skreténem, který si dělal legraci zjejích zubů.
Nemohl jsem se pohnout, nedokázal jsem rychle promluvit. Zakopl jsem oněčí nohu ajen taktak jsem se procpal davem, než se jí mohli začít vysmívat.
„Je krásná.“ Strčil jsem toho kreténa do zad aon se na mě otočil. Přes jeho rameno jsme se setkali pohledem.
Opravdu byla krásná alámalo mi srdce, když se mi do očí dívala jen zkusmo, protože mi nevěřila amyslela si, že jen hraju divadýlko.
Ten kluk něco řekl, ale já ho obešel anamířil si to kní. „Jsi vpohodě?“ zeptal jsem se apřinutil se neodhrnout jí vlasy ztváře anepohladit ji. Chtěl jsem jí přikázat, aby se na sebe pořádně po-
dívala do zrcadla apoznala, jak hezká je. Hudba řvala tak, že jsem její odpověď málem přeslechl.
„Jsem vpohodě.“ Zastrčila si ten pramen za ucho sama. „Ale díky.“
„Myslel jsem to vážně.“ Díval jsem se jí do očí auvažoval, jestli je moc brzo na to, abych si vzal její číslo. Jiné holce bych přinesl pití. Zatančil si sní. Odvedl si ji po velkém schodišti do svojí hlavní ložnice. Ale měl jsem dojem, že ji by vyděsil izávan větru. „Jsi krásná.“
Zčervenala azajíkla se amoji pozornost upoutala jediná věc, která mě od ní měla sílu odtáhnout. Foťák. Ustoupil jsem. „Musím jít něco zařídit.“
Byl to Matt smobilem namířeným přímo na nás. Obešel jsem několik lidí adošel kněmu bokem, sebral mu telefon azastavil natáčení.
„Hej!“ řekl ostře asáhl pro něj. Přidržel jsem mu ho zdosahu adruhou ruku jsem mu položil na hrudník. „To je super materiál, čoveče. Úplnej hrdina. Sledující to budou milovat.“
„Už jsi to někam dal?“ Projížděl jsem záznam afotky, které pořídil během natáčení.
„Ne, nenatáčel jsem to živě. Ale můžu to…“ Vychrlil ze sebe asnažil se znovu dostat ktelefonu, ale já ho zase strčil do hrudi. „Ty to…? Co to děláš?“
Smazal jsem video, pak fotky aklikl jsem na koš asmazal to iodtamtud. „Mažu to.“
„Sakra…“
Hodil jsem mu mobil, honem začal projíždět jeho obsah azaskuhral, když si má slova potvrdil.
„Proč jsi to udělal? Bylo to kurva epické! Úplný kavalír, čoveče!“
„Ona není nějaká věc.“ Rozhlédl jsem se po davu, ale upiva už nestála. „Takhle se klidem chovat nemůžeš.“
„Ale NO TAK.“ Matt vzhlédl. „Mohli jsme se dostat do trendů. Hashtag zachránce Cash, čoveče. Věř mi anech mě dělat moji práci.“
Prodíral jsem se účastníky večírku ahledal vdavu její obličej. Když jsem ji nenašel na terase, vydal jsem se do domu, potom jsem prohledal pláž, ale byla pryč. Jako Popelka, ale bez střevíčku.
#2ZenyNejsouLepsiNez1
EMMA
Tu mrtvolu jsem našla vden, kdy jsem se stala milionářkou. Jamesi Unionovi bylo osmačtyřicet. Internet později odkryje, že měl dvě manželky, jednu vLos Angeles adruhou vSan Diegu. Manželky to osobě téhož dne zjistily. James dvě hodiny poslouchal, jak na něj obě křičí, pak odjel do nejbližšího hotelu apronajal si tam pokoj.
Nejbližší hotel byl Ramada na letišti Los Angeles ajá byla tím šťastným smolařem na recepci. Později během rozhovorů atiskovek se mě budou ptát, jestli jsem to poznala. Poznala jste, že se chystá zabít?
Ne. Prala jsem se spříšernými menstruačními křečemi amuži bez zavazadel, jemuž neustále vyzváněl telefon, jsem nevěnovala žádnou pozornost. Ale všimla jsem si, že do telefonu zadal kód (1-1-4-4), napsal zprávu apotom přidržel tlačítko zapnutí tak dlouho, dokud telefon nezmlkl. Nenuceně pak natáhl ruku stranou anechal nejnovější model iPhonu dopadnout do stříbrného koše.
„Vy jste právě vyhodil svůj mobil?“ Zvedla jsem se na špičky apokusila se vyhlédnout zpoza pultu ztmavého dřeva. Kdo vyhodí takový suprovní telefon? Ten můj, tři roky starý spavučinkovou prasklinou na displeji, stěží fungoval.
„Nepotřebuju ho.“ Podal mi kreditku aexperti budou tenhle okamžik později nazývat jako volání opomoc. Tím, že vyhodil telefon mě prý zoufale prosil opomoc. Dávej pozor! Říkal. Chystám se zabít apotřebuju, abys mě zastavila.
Jestli to byla pravda, byla jsem špatná recepční. Kdyby tam byl Nigel – sladký Nigel slaníma očima, který denně balil zbytky zcateringu avozil je každou noc do útulku pro bezdomovce –, Nigel by to pochopil. Nigel by se ho zeptal, co se stalo ajestli mu může nějak pomoct, či zda si nepotřebuje promluvit. Bohužel, Nigel tam nebyl, protože – ato je vážně ironie – ho vyhodili kvůli jeho příspěvkům útulku pro bezdomovce. Odpovědnost za darování zbytků představovala pro management příliš velké sousto.
Já hostovu odpověď přijala – nepotřebuju ho – apočkala, dokud nenastoupí do výtahu. Jakmile se dveře zavřely, tryskem jsem oběhla recepční pult avylovila telefon zodpadků.
Ohodinu později jsem si právě prohlížela jeho fotky, když se skleněné dveře do lobby otevřely adovnitř vstoupili dva policisté suplakanou ženou vzávěsu. * * *
Výtah smrděl jako cigarety ačisticí prostředek. Stála jsem vlevo vedle poldů asledovala, jak se před ženou vlobby zavírají dveře. Stála vprostoru přede dveřmi stěžkou tmavě zelenou kabelkou na rameni asepjatýma rukama. Poznala jsem ji zfotek vjeho telefonu. Na jedné znich měla na boku posazené miminko. Na jiné měla na sobě černé prádlo apřes okraj kalhotek jí přetékalo bříško, rty zkroucené do svůdného úsměvu.
„Ona snámi nemůže?“ zeptala jsem se.
„Nejsme si jistí, co tam najdeme.“
Čekala jsem, že mi řeknou víc, ale ticho narůstalo, zatímco kabina jela nahoru kolem osmého patra. Dala jsem mu pokoj ve dvanáctém, přímo naproti výtahům, protože se zdál jako ten typ, co by si mohl stěžovat, kdyby musel jít dál chodbou. Myslela jsem na ten telefon, který jsem při prvním pohledu na poldy vrazila do šuplíku, auvažovala jsem, jestli jim oněm nemám říct.
„Takže… vy ho chcete zatknout?“
„Ne. Je to jen taková kontrola, zda je vše vpořádku.“ Policistův pohled se zastavil na mých smaragdově zelených žabkách spalmičkami mezi palcem aukazováčkem. Nosila jsem je na recepci, aby mě tolik nebolely nohy. Vtom vzrušení jsem si při příchodu policie zapomněla obout pracovní lodičky, které pořád ležely skopnuté vedle účtenek.
„Lodičky mám za stolem,“ vysvětlila jsem. „Jinak je normálně nosím.“
Pokrčil rameny, jako by ho to nezajímalo. Šoupala jsem kartou ke dveřím pokoje 1206 opředek svojí polyesterové sukně aotevření dveří jsem přijala spovděkem.
„Doprava. Druhý, nebo třetí vstup.“
Zastavili jsme se přede dveřmi. Jeden policista knim přiložil ucho aposlouchal. Se zostřenými smysly jsem popošla trochu blíž. Třikrát zabušil pěstí ačekal shlavou stále blízko dřeva adruhou rukou na rukojeti pistole. Zírala jsem na ni auvažovala, jestli ji hodlají použít. Byl pan Union násilník? Nezdál se tak.
Další tři zabušení apak se na mě policista ohlédl. „Odemkněte dveře, prosím.“
Honem jsem udělala krok kupředu, zasunula kartu na příslušné místo azamračila se, když se světýlka rozsvítila červeně. „Vteřinku.“ Zamumlala jsem si pod nosem, kartu vytáhla azkusila ji znovu, tentokrát jemněji. Zámek zabzučel asvětýlka se rozsvítila
zeleně. Vzala jsem za kliku avětší ze dvou policistů mi sáhl na rameno astáhl mě zpátky.
„Zůstaňte tady.“
Vešli dovnitř. Dveře se zasekly okoberec, takže jsem měla nerušený výhled do pokoje. Uviděla jsem tu chvíli, kdy se spohledem na postel zarazili. Jeden znich se na mě ohlédl apotom cosi zamumlal tomu druhému. Posunula jsem se doprava azadívala se do zrcadla na dveřích od šatníku. Při tom výhledu jsem se ostře nadechla. James Union si sundal ponožky akošili. Seděl na posteli splechovkou arašídů včokoládě za osm dolarů vklíně, brada mu spočívala na prsou ana čele se mu jasně skvěla díra po kulce.
Kurva.
Směna mi končila vjedenáct, ale zůstala jsem opatnáct minut déle, kývala nohama na plastové stoličce vnašem koutku pro noční recepční alíčila kolegyni noc. Marla se znuděným výrazem praskala bubliny ze žvýkačky. „Už se to jednou stalo,“ protáhla apřidržela tlačítko na tiskárně. „Pokoj 419. Předávkování drogama. Všichni rádi umírají vhotelu.“
Fakt? Nedokázala jsem si představit horší místo pro smrt. Především vtomhle hotelu. Deky jsme prali jednou do roka. Měli jsme příšerný problém se šváby, které lidé dost často zmiňovali vrecenzích, avětšina pokojů smrděla jako zkvašené mléko.
„Běž domů,“ kývla Marta směrem khodinám. „Za takové kraviny tě stejně neplatí.“
Postavila jsem se apomyslela na telefon Jamese Uniona schovaný vboční kapse mojí tašky. „Tak dobře. Uvidíme se zítra.“
Zítra se nevrátím, ale to jsem ještě nevěděla. Vyšla jsem zhlavních dveří adál kolem budovy, moje žabky na chodníku pleskaly,
lodičky jsem si nechala ve skříňce všatně pro zaměstnance, kde zůstaly, dokud je někdo neukradl, nebo nevyhodil. Do toho hotelu se vrátím až za tři roky stýmem dokumentaristů, dychtivých zachytit můj pokorný ahrůzný začátek slávy.
Zkratkou domů jsem poslouchala Ziggyho Marleye asnědla dvě plněné taštičky. Jela jsem vautě se zamknutými dveřmi, kolem těch nejhorších čtvrtí Hyde Parku jsem sešlápla plyn naplno aprudce zabočila do svojí čtvrti.
Našla jsem volné parkovací místo odvě budovy dál, proplétala se mezi auty, aoprašovala si drobky zuniformy. Pevně jsem přitom svírala tašku arozhlížela se po parkovišti, jestli někdo nepředstavuje hrozbu.
Ne všichni rádi umírají vhotelu. Jedna holka si vybrala parkoviště usupermarketu. Našli ji snapůl vybalenou tyčinkou Snickers vruce anožem vbřiše. Její kabelka zmizela ajá nevěděla, co vní měla, ale viděla jsem je odtahovat její auto, deset let starou káru se sjetými pneumatikami, takže zřejmě nic moc. Pravděpodobně zemřela kvůli stejné částce peněz jako jsem měla vpřední kapse levné bundy nacpanou já.
Dostala jsem se ke své budově avyběhla schody, načež jsem si uvědomila, že si nejsem jistá, jestli jsem zamkla auto. Zarazila jsem se azápolila smyšlenkou, jestli se tam nemám vrátit, vhlavě jsem si probírala, jestli tam nemám něco cenného. Učebnice. Bezdrátová sluchátka. Koženou bundu zastrčenou pod předním sedadlem. Přinutila jsem se jít dál.
Vešla jsem dovnitř, dovlekla se kolem spolubydlící, která mi kývla na pozdrav adál věnovala pozornost televizi, kde si primadona vreality show cpala do pusy hranolky astěžovala si na svoji kadeřnici. Zavřela jsem dveře, skopla žabky avytáhla ztašky telefon Jamese Uniona. Stočila jsem se mezi polštáři, projela mu většinu fotek apotom izpráv. Můj zájem omrtvého muže vzrostl ve 23
chvíli, kdy jsem objevila jeho druhou rodinu atu bombu, která onoho odpoledne vybuchla.
Učtení zpráv jsem usnula. Sneumytými vlasy, mejkapem avuniformě, anevěděla jsem to. Nevěděla jsem, že ten stírací los vmojí ošuntělé kabelce je výherní, ani že druhá manželka Jamese Uniona právě řídí rodinný vůz achystá se zabít jeho první ženu.