Volně šiř i telná ukázka z knihy ÓD A N A ŽI V O T: Hanba musí změni t s tr any
1 K snídani vždycky prostírám večer předem. Přichystám hrnky, talíře, příbory a ubrousky, potom med a skleničky s marmeládou. Jako bych tím přeskakovala noc, které jsem se pokaždé děsila, a nastolovala harmonii následujícího dne. Postačí už jen vytáhnout máslo, zapnout konvici a nechat místnost provonět kávou a topinkami. Všechno proběhne, jak má. Stůl jsem připravila i toho večera. Dokonce jsem Dominiquovi nachystala oblečení. Říkejme mu Dominique. Já ho tak nikdy neoslovovala, dříve jsem raději používala láskyplné zdrobněliny, a potom už jsem nevěděla, jak ho nazývat. Mluvila jsem o něm jako o panu Pelicotovi. K sepsání našeho příběhu jsem zvolila jeho křestní jméno. Vybrala jsem mu lahvově zelené manšestráky a růžové polo tričko Lacoste, které dostal od dětí. Nazítří ráno jsme se měli dostavit na policejní stanici. Měli jsme tam být v 9.30. Poslouchali jsme zprávy na RTL a u toho pili kávu. Celosvětová pandemie covidu znovu nabírala na síle. Vyhlásili další lockdown. Kuchyňským oknem jsem pozorovala oblohu, bylo krásně. Navrhla jsem,
~5~