Prolog
Ostrý jas denního světla ji zcela oslepil. Na chvíli zavrávorala, až málem upadla. Bezmyšlenkovitě se rozeběhla. Zmrzlý sníh jí křupal pod bosýma nohama. Odpolední slunce se odráželo od ledové pokrývky všude kolem, až ji oslňovalo. Nevěděla, kde je ani kam běžet. Dech se jí s každým krokem zrychloval. Zachvacovala ji panika. Plíce měla v jednom ohni. Ledový vzduch se zabodával do celého jejího těla. Každý krok byl, jako by běžela po jehlách. Zoufale těkala pohledem kolem sebe, zda nenalezne nějaký úkryt. Celý les byl pokrytý hustou peřinou sněhu. Vzrostlé stromy měly větve příliš vysoko, než aby na ně mohla vylézt. Divoce se rozhlížela a snažila se zahánět paniku, která jí prostupovala celým tělem. Zaslechla zapraskání větve kousek od sebe. Rychle se za zvukem ohlédla, ale nic neviděla. Stočila zrak zpátky na les před sebou, ale nevšimla si zapadaného vystouplého kořenu. Plnou silou kořen nakopla, až zařvala bolestí. Přepadla přes něj do hlubokého sněhu. Snažila se rychle vstát, ale s každým pokusem se propadávala níž. Plazila se po čtyřech k nejbližšímu stromu. Pravá noha jí tepala bolestí. Konečně
5