KOV B O J NA Ú T Ě K U
9
Kapitola 1 / Kamila „Do prdele!“ ozvalo se z koupelny. „Jsi v pohodě, Barčo?“ Ta nadávka mě vyděsila. Pokoj byl jinak tichý. Doléhal sem jen zvuk puštěné sprchy. Prostoupil mnou strach. „No to mě po–“ Tohle neznělo vůbec dobře. Neuklidnila mě. Vyrazila jsem rovnou ke koupelně. Dveře se rozlétly dřív, než jsem tam stačila dojít. Bára vyběhla ven s rukama od krve. „Potřebuju okamžitě lékárničku!“ vyhrkla. Kolem těla měla omotanou osušku. „Co se stalo?“ opřela jsem se dlaní o futra a sledovala tu spoušť. Červená tekutina, mazlavá, odkapávající na podlahu. Zavřela jsem oči a snažila se hluboce dýchat. V uších mi zněl tep. „Ani se neptej, připadám si jako patnáctka, co si neumí oholit nohy!“ Otevřela jsem oči. I přes vážnost situace jsem se lehce usmála. Vtipné přirovnání. Bára se nasoukala do županu. Měla co dělat, protože si jednou rukou stále kryla krvácející ránu. Z komody v chodbě jsem pohotově sebrala kartičku od pokoje. Chytila jsem Barču, která si na lýtku přidržovala kapesník, za paži a vyšly jsme ven směrem k výtahům. Samozřejmě že byly oba dole. Po schodech jsem to s její krvácející ránou nechtěla riskovat. Začala jsem podupávat nohou. Kdy ten výtah konečně přijede? Kapesník na Barčině noze začal výrazně prosakovat. Odvrátila jsem pohled, aby to se mnou neseklo. Teď jsem tu musela být já pro ni, ne ona pro mě. Ostrý předmět, holá kůže… Z těch myšlenek mi po těle vyrazil studený pot. Proto jsem