Pro Tiff. Děkuji, že jsi mě vedla.
A pro tebe, čtenáři. Děkuji, že jsi.
Milí čtenáři, snažíme se, aby naše knihy byly perfektní. Pokud i přesto objevíte v textu nějakou chybu, napište nám na nakladatelstvi@maitrea.cz a my ji rádi opravíme. Díky, Vaše nakladatelství
OBSAH
Úvodní slova k českému vydání
POJĎME DO TOHO
Cvičení 1: Stanovení záměru
Kapitola 1 : Dech, myšlenky a pocity
ČÁST PRVNÍ: RYCHLÁ OPRAVA
Kapitola 2 : Co o vás říká dech
Cvičení 2: Vnímání dechu
Cvičení 3: Najděte svůj dechový archetyp
Kapitola 3: Zavřete ústa a zpomalte
Cvičení 4: Uvolnění nosu
Cvičení 5: Přelepení úst náplastí
Cvičení 6: Nácvik dýchání nosem
Cvičení 7: Střídání nosních dírek
Cvičení 8: Uvolnění napětí v bránici
Cvičení 9: Tlačení do nebe
Cvičení 10: Brániční dýchání
Cvičení 11: Dýchání v magickém poměru
Cvičení 12: Test tolerance oxidu uhličitého
Cvičení 13: Zpomalení dechu
Kapitola 4:
Méně se stresujte, lépe spěte a zvládejte bolest
Cvičení 14: Když máš trápení, tak ho vydechni
Cvičení 15: Do říše spánku: dech 4-7-8
Cvičení 16: Dýchání pro lepší trávení 163
Cvičení 17: Vizualizace proti bolesti
Cvičení 18: Tlakový hrnec: dech 7-11
Cvičení 19: Chlazení dechem
Cvičení 20: Odstranění napětí ve spáncích
Kapitola 5: Pochopte své emoce
Cvičení 21: Poznat-prodýchat-přeformulovat
Cvičení 22: Jste závislí na stresu?
Cvičení 23: Nekonečný dech
Kapitola 6: Uvolněte trauma a přenastavte si mysl
Cvičení 24: Dech k otevření srdce
Cvičení 25: Nekonečný dech se zvukem
Cvičení 26: Snažíte se ostatním zavděčit?
Cvičení 27: Co nosíte v batohu?
Cvičení 28: Nekonečný dech se zvukem a afirmacemi
Kapitola 7: Nelpěte a proměňte se
Cvičení 29: Nekonečný dech a nelpění
Cvičení 30: Pohleďte smrti do očí a žijte lépe
8 : Najděte flow, fokus a energii
Cvičení 31: Dýchání do čtverce
Cvičení 32: Jediské dýchání
Cvičení 33: Břicho-hrudník-výdech
Cvičení 34: Dechová pumpa
Cvičení 35: Správné mluvení
9 : Zlepšete si kondici
36: Vizualizace mechaniky dýchání
37: Rytmický dech pro běh
Cvičení 38: Zadržování dechu pro sportovce
Cvičení 39: Hluboký ponor do výkonu
40: Velká vize pro realizaci a uzdravení
ÚVODNÍ SLOVA K ČESKÉMU
VYDÁNÍ
NÁDECH JAKO KLÍČ KE ŠTĚSTÍ
Je mi velkým potěšením a ctí mít možnost napsat několik úvodních slov ke knize, která je podle mě naprosto výjimečná. Žijeme v době, kdy jsme zaplaveni všemožnými lákadly. Je toho tolik, co bychom si „měli“ koupit a bez čeho zdánlivě nemůžeme žít. A tak je někdy složité nezapomenout na to důležité, co už máme. A na to, že nejlepší věci jsou zadarmo. Jistě, tato kniha úplně zadarmo není, ale její obsah vám pomůže pochopit, že třeba váš dech nic nestojí, a přesto dokáže zázraky.
Kniha, již máte před sebou, je pro statečné a odvážné, kteří už pochopili, že klíč k cestě za štěstím, silou a zdravím drží pouze a jenom ve svých rukou. Rozhodně nečekejte, že si stačí knížku přečíst a máte hotovo. Bude to makačka a bude to chtít disciplínu. Ale mám pro vás dobrou zprávu: Vaše nasazení se vám mnohokrát vrátí. Berte ho jako součást celého procesu. Stateční a silní jsme všichni. I vy! A pokud si teď tak nepřipadáte, nevadí. Právě tato kniha vám pomůže si na svou sílu a odvahu rozpomenout. Je totiž i jakousi příruční domácí lékárničkou, a když ji tak budete používat, otevře se před vámi krásná, vlastně ta vůbec nejkrásnější cesta – cesta seberozvoje.
Kdykoli budete potřebovat pomoc a sáhnete po nějaké technice nebo cvičení, jež vám Stuart předkládá ve své knize, budete v sobě posilovat pocit a víru: Jsem silný a umím si pomoci sám.
Nádech, výdech
Stuartovi se podařilo sepsat teorii i praxi skvělým a srozumitelným způsobem. Z každého slova je zřejmé, že i on sám ušel dlouhou cestu a vzestupy i pády, které k ní patří, poznal na vlastní kůži. Já jako lektor vlastně nemám, co bych k jeho fantasticky vysvětleným návodům a praxím dodal. Snad jen jediné: Každé cvičení a každý nádech proložte jemností. Dejte si načas. Nespěchejte. Čas tady určitě nehraje nejdůležitější roli. Hlavní je udělat dohodu sám se sebou a držet se jí. Všude, kde chcete růst a dělat pokroky, je totiž důležitá vytrvalost a pravidelnost. A tak se rozhodněte a vydržte. Odměna bude bohatá a překvapivá. Ano, kniha, kterou právě začínáte číst, může být něčím, co vám navždy změní život k lepšímu. Ale nestačí ji jen přečíst. Je třeba s ní skutečně pracovat. Pečlivě zaznamenávat pokroky a budovat svoji víru. Každý řádek čtěte s úsměvem a nadšením. Čeká vás velká cesta. Jak už teď asi tušíte, její výsledek záleží především na vás. V rukou teď ale držíte mocného spojence. Tohle není jenom knížka. Je to lexikon kouzel.
Jan Albrecht dechový instruktor www.albrechtak.com
xii
DEJTE SVÉMU DECHU ŠANCI
Dech, tak běžná součást našeho života, našich dnů, hodin, minut… Součást naší radosti, nudění se, bolesti, smutku, spánku, nemoci. Dech je pořád s námi. Kolik vteřin vydržíte jen tak nedýchat? Náš život je nekompromisně spojen s dechem. Byl by nám rád oporou, průvodcem a rádcem. Moudrost, kterou nese, však opravdu málo využíváme. Věřte, že váš nejbližší přítel dech je připraven kdykoliv budete potřebovat. Na kurzech WHM (Wim Hofova metoda) a Oxygen Advantage hraje dech nejdůležitější roli. Nejtěžší je účastníkům vysvětlit, jak moc nás dech ovlivňuje. Ukázat sílu, užitek a důsledky. Nádech a výdech, ta jednoduchá samozřejmá záležitost, je právě to, oč tu běží! I nejnovější studie začínají poukazovat na důležitost dechu. Jeho schopnost vejít do komunikace s naším vnitřním světem, zdravím, autonomní nervovou soustavou i s pocity. Má neoddiskutovatelný vliv na naši psychickou pohodu. Navíc dokáže nabořit stereotypy, které nás drží ve smyčce stále stejných neprospěšných reakcí na události v našem životě. Ano, je tak mocný a zároveň tak samozřejmý. Váš dech!
To, že držíte tuto knihu v ruce a čtete tato slova, znamená, že se vydáváte tuto veličinu poznat nebo se s ní už přátelíte a chcete své povědomí o ní ještě více prohloubit. Vejít v porozumění a přátelský vztah se svým dechem je ten největší dar, který si můžete dát. Jste na správné cestě. Tato kniha má schopnost posvítit na všechna jeho zákoutí.
Stuart Sandeman vytvořil úžasného průvodce. Snoubí se zde praxe a dobře zvolené informace i pro racionální mozek. Díky tomu víte jak, ale také proč! Vše je popsané a vysvětlené tak, že se o knihu můžete opravdu opřít. Jděte stránku po stránce, krok po kroku a slibujeme, že tato kniha nezapadne do vaší knihovny.
Nádech, výdech
Jako instruktoři, kteří hodně pracují s dechem, jsme často svědky neuvěřitelných posunů. Dejte svému dechu šanci! Užijte si každé jedno cvičení a opravdu ho praktikujte, cvičte, prozkoumávejte svůj dech! Jak budete pokračovat ve čtení a praxi, bude k vám váš dech promlouvat i v mnoha dalších úrovních a ucítíte za zraky zázraky…
Dech je brána do přítomnosti, radosti a zdraví, kniha Nádech, výdech je padnoucí klíč. Otevřete bránu do vědomé práce se svou fyziologií.
Stuarte, děkujeme za skvělou knihu. Citlivě napsanou, nezahlcenou odbornými termíny. Je v ní nádherně dovysvětleno, jak na sebe jednotlivé techniky dechu mohou navazovat a být prospěšné. Děkujeme.
Blanka Hašková instruktorka WHM a Oxygen Advantage a milovnice potápění na nádech www.blankahaskova.cz
Jakub Chomát somatický kouč, terapeut a průvodce na cestě za spokojeností www.jakubchomat.cz
xiv
ÚVOD
Jak právě teď dýcháte?
Nijak to neměňte.
Jen to pozorujte. Minutku o tom přemýšlejte.
Dýcháte nosem?
Dýcháte mělce?
Rozpíná se vám hrudník více než břicho?
Tyto otázky se mohou zdát banální, ale odpovědi na ně vám hodně prozradí. Například kolik máte energie. A jak moc jste ve stresu.
Anebo jaký je váš celkový emoční stav. Tyto odpovědi v sobě obsahují dokonce i klíče k uzdravení traumat.
To vše vám napoví jen způsob, jakým jste dýchali v posledních šedesáti sekundách.
Nádech, výdech
Tohle je knížka o dýchání. Je o tom, jak vám síla dechu může pomoci převzít kontrolu nad každodenním životem, osvobodit se od minulosti a vytvořit nejlepší verzi sebe sama. Je o lekcích, které jsem se naučil z osobních zkušeností, prastarých tradic i tvrdých vědeckých dat. Je o tom, jak lidé všech možných profesí a postavení zjistili, že něčím, co dělají bez ustání každý den, si můžou přenastavit mozek a změnit to, jak myslí a cítí.
Na těchto stránkách najdete cvičení, která vás nabijí energií, uvolní vás a pomohou vám zlepšit výkon v jakékoli oblasti. Dozvíte se, jak rozvíjet schopnost soustředění, podpořit kreativitu a najít své flow. Získáte nástroje, které vám umožní snížit míru stresu a úzkosti, ztišit bolest a překonat ztráty. Zjistíte, jak se můžete pomocí dýchání zbavit návyků a přesvědčení, jež vás brzdí.
Najdete zde také příběhy: o lidech, kteří se dostali z pokraje zoufalství a znovu objevili štěstí, i o lidech, kteří v životě potřebovali ještě něco dalšího – překonat strach, naplnit vizi nebo dosáhnout svých cílů. Uslyšíte i můj příběh. K síle dechu jsem zpočátku nepřistupoval s otevřenou myslí. Byl jsem skeptik. Pochyboval jsem o tom, že by něco zdánlivě tak obyčejného, jako je dýchání, mohlo mít takový dopad. Mnohé z toho, co jsem se za ta léta naučil, zpochybnilo mé předsudky a donutilo mě trochu víc přemýšlet nejen o tom, jak žiju, ale i o tom, jak žijeme my všichni. Díky práci s dechem jsem byl svědkem neuvěřitelných proměn a vstřebal spousty fascinujících myšlenek. Některé z nich jsou dobře prozkoumané, jiné jsou ověřovány teprve jako hypotézy, další jsou prostě nepotvrzené. Uvědomuji si, že mnoho kultur porozumělo léčivé síle dechu již před tisícovkami let, ale ze všeho nejvíc mě zajímají fakta, která lze prokázat. Většina mých znalostí o tom, co se mi stalo životním posláním, vychází z vědeckých poznatků a mé vlastní praxe. Tuhle knihu jsem napsal tak, aby to odrážela. Je
xvi
praktická i vědecká, přístupná a zábavná. Seznámím vás v ní s celou řadou dechových cvičení, která promění to, jak myslíte a cítíte. Některá z nich nabízejí rychlá řešení, jiná je potřeba praktikovat denně, ale lze od nich očekávat dlouhodobější výsledky.
Ať už jste kdokoli, tato kniha vám pomůže, aby se vám v životě dařilo – fyzicky, mentálně i emocionálně. Pomůže vám uvědomit si souvislosti mezi tím, jak dýcháte, a tím, jak se cítíte, jak myslíte, jak jednáte a jaké výkony podáváte. Prozradí vám, jak přenastavit nefunkční dechové vzorce, a ukáže vám, jak dýchání využít k ovládnutí emocí, takže emoce nebudou ovládat vás. Prozkoumáme, jak se dýchání mění v reakci na bolest, stres, únavu, strach, trápení, trauma a smutek.
Slibuju vám, že ať už jsou vaše zkušenosti jakékoli, můžete se naučit, jak si prodýchat cestu k lepšímu zdraví, lepšímu výkonu a lepšímu životu. Můžete se naučit navázat bližší vztah sami se sebou, s ostatními i s celým světem. To, co vám nepomáhá, můžete nechat za sebou. Můžete rozkvést. Takže… pojďme do toho.
NÁDECH.
VÝDECH.
Úvod xvii
JAK JSEM ZAČAL ZNOVU DÝCHAT
Třikrát jsem jí stiskl ruku. Byl to náš kód. Jsem tady. Záleží mi na tobě. Miluju tě. Musel jsem být silný. Pro ni. Ale když jsem se díval přes stůl na doktora, jak si čte poznámky, sotva jsem dýchal. Neklidně jsem klepal nohou.
Jen o pár měsíců dříve moje přítelkyně Tiff našla na hrudi bulku velikosti hrášku. Až do toho dne jsme se měli skvěle. Bylo jí 30, pracovala jako módní nákupčí a ráda se smála. Mně bylo 31 a byl jsem DJ, žil jsem naprosto bezstarostným životem. Ale pak se k nám připojila rakovina a prudce smýkla jehlou po desce našeho života. Teď jsme byli tady. Mlčky jsme seděli na onkologickém oddělení fakultní nemocnice Kalifornské univerzity v Los Angeles a čekali, až nám specialista sdělí nové zprávy.
Než lékař promluvil, uběhlo sice jen pár vteřin, ale mně to připadalo jako hodiny. Zhluboka se nadechl, aby se připravil na to, co nám musel říct.
„Snímky potvrdily, že vaše rakovina metastázovala. Našli jsme nádory na játrech, slezině a mozku.“
Jako příslušníci západní kultury nebýváme vedeni k tomu, abychom čelili smrti, zvlášť když jsme ještě mladí a plní života.
Proto je těžké vyrovnat se s vědomím, že někdo, koho milujete, může zemřít. Udělal jsem to, co jsem dělal vždycky: skryl jsem známky slabosti a pohřbil emoce. Se situací jsem se vyrovnával jediným způsobem, který jsem znal. Buď silný. Buď tvrdý. Obrátil jsem se k Tiff. V očích jí stály slzy.
„Překonáme to,“ prohlásil jsem.
Být silný pro mě bylo přirozené. Vyrostl jsem ve Skotsku s plyšovým medvědem, kterému jsem říkal Tvrďák Ted. Na zdi svého
pokoje jsem měl plakáty Rockyho. Od čtyř let jsem dělal judo, černý pásek jsem získal ještě před dovršením šestnácti let. Dlouhé roky jsem byl skotský šampion. Takhle jsem žil celý život. Rakovina byla jen další soupeř.
Tiff pocházela z Taiwanu, ale vyrůstala v New Yorku. Byla chytrá, neuvěřitelně sečtělá, vyznala se v tlačenici. Vždycky se uměla o sebe postarat. Byli jsme odhodlaní společně dokázat doktorům, že se mýlí.
V roce, který následoval po rozhovoru ve fakultní nemocnici, jsme dělali, co jsme mohli. Cestovali jsme z Los Angeles do New Yorku, z Londýna do Tchaj-peje a hledali jsme lék. Navštěvovali jsme různé odborníky, poradce a lékaře. Jezdili jsme i za léčiteli, šamany a mnichy. Slíbili jsme si, že budeme otevření všemu, že zkusíme všechno. Jenže se zdálo, že nic nezabírá. Tiffin stav se začal zhoršovat.
Pak, o šest měsíců později, se stalo něco zázračného. Zdálo se, že se koktejl chemoterapií a operací, zeleninových šťáv a meditací začíná vyplácet. U Tiff se začaly projevovat známky zotavení. Lékaři tvrdili, že nic podobného nikdy neviděli. Vypadalo to, že se Tiff vrací ze samého pokraje smrti. Mozkové nádory zmizely, záchvaty ustaly a na tvář se jí vrátil úsměv. Jako by se dělo to, co nikdo z lékařů nepovažoval za možné – jako by se Tiff skutečně uzdravovala . Povzbuzen tímto zjištěním jsem opustil místo u jejího lůžka. Potřeboval jsem totiž opravit děravou střechu, kterou mi zatékalo do bytu. Odkládal jsem to už celé měsíce. Nemělo to zabrat moc času. Ale když jsem se vracel s květinami v ruce, všiml jsem si čtyř zmeškaných hovorů a textové zprávy od Tiffiny mámy. Srdce se mi sevřelo. Nějak jsem věděl, co v té zprávě bude, ještě než jsem ji otevřel.
„Vrať se co nejdřív. Tiff se zastavilo srdce.“
A pak:
„Doktoři nemůžou nic dělat.“
Bylo 14. února 2016. Naposledy vydechla na svatého Valentýna.
NÁHODNÉ SETKÁNÍ
Když Tiff zemřela, přestalo mi to myslet. Nic jsem necítil. Zaměstnával jsem se praktickými záležitostmi spojenými s jejím úmrtím – staral jsem se o její matku a zařizoval pohřeb. Když bylo po všem, vypnul jsem se. Nevěděl jsem, jak vyjádřit to, co jsem cítil. Nevěděl jsem, jak se se ztrátou Tiff vyrovnat. Přeskakoval jsem mezi výbuchy hněvu a fázemi naprostého stažení se do sebe. Myslel jsem si, že když se budu stranit všeho a všech, vypořádám se tak se zármutkem snáze, ale nefungovalo to. Bez Tiff jsem se nedokázal vrátit do života a najít si své místo na světě. Přesvědčení o své vlastní síle začínalo dostávat trhliny. Potřeboval jsem něco jiného.
Vždycky jsem se považoval za logicky myslícího člověka a vnímal jsem to jako něco dobrého. Vyrostl jsem ve světě výkonu a vědy. Trénoval jsem judo, na univerzitě jsem studoval matematiku a pak jsem pracoval ve finančnictví. I když jsem dramaticky změnil kariéru a chaos vládnoucí na burze jsem vyměnil za kočovný život DJe, udělal jsem to s rozvahou: shromažďoval jsem informace, vyhodnocoval rizika, prováděl dílčí změny a pak sledoval výsledky. Takhle jsem dělával všechno. Tiffina smrt mi však tím nejtragičtějším možným způsobem ukázala, že tenhle můj přístup má své nedostatky. Dlouhých osm týdnů po Tiffině smrti jsem se se svou mámou v podstatě náhodou ocitl na dechovém workshopu. Byl to ode mě dárek ke Dni matek. Zuli jsme si boty a vešli do místnosti s vysokými stropy, zdi zdobily barevné výšivky. Prostor zalévalo přirozené světlo a zněla tam ambientní hudba; rostliny a sošky vypadaly, jako by zpívaly. Cítil jsem pryskyřičnou vůni páleného palo santa, „svatého dřeva“, které používali i šamani, když léčili Tiff.
„Ahoj,“ pozdravila mě s úsměvem žena v bílém. „Ty musíš být Stuart. Pojď, posaď se k nám do kruhu.“
Můj pohled padl na zbytek skupiny. Srdce se mi zhouplo. Ježíši, pomyslel jsem si. Jak já tyhle seance nenávidím!
Můžete se mi divit? Za poslední rok jsem viděl tolik medicinmanů a léčitelů, že by mi to stačilo na celý život, a všichni tvrdili, že mají zázračné metody na všechno, co člověka trápí. Moje tolerance k čemukoli, co byť jen vzdáleně zavánělo „duchovnem“, byla u konce. Ale jako kdyby toho všeho bylo málo, někdo mi ještě do dlaní vtiskl kámen ve tvaru srdce a požádal mě, abych „sdílel svůj záměr“.
„Jsem Stuart,“ řekl jsem ostýchavě. „Nedávno jsem přišel o přítelkyni. Měla rakovinu. Takže bych teď asi potřeboval, ehm, cítit se trochu lehčeji.“
Navzdory své skepsi jsem byl vděčný za pohledy plné lásky a podpory, které na mě všichni upřeli, když jsem mluvil. Stejně jsem se ale cítil docela trapně. Nicméně pokud mě dění na workshopu doposud nevyvedlo z komfortní zóny, tak vzápětí se jim to rozhodně podařilo. Ukázali mi totiž metodu dýchání spočívající zhruba v tom, že si lehnete na záda a střídáte fáze intenzivního dýchání s něčím, co vypadá jako záchvat vzteku. Kdyby mě tak teď viděla Tiff, pomyslel jsem si.
Někdo zapnul jakousi tranzovní ezohudbu a všichni v místnosti začali funět. Otevřel jsem jedno oko, abych se ujistil, že to celé není nějaký promyšlený žert. Ale zdálo se, že mámu to baví, a workshop byl můj dárek pro ni. Chtěl jsem tam být kvůli ní, stejně jako tam ona byla kvůli mně. Stačilo, abych tu hru hrál s ostatními. Co jsem si navařil, to si i sním.
Po několika kolech dýchání, třesení a křiku se stalo něco poměrně bizarního. Cítil jsem, jak mi celým tělem proudí elektřina. Byl
to ten typ vibrací, které cítíte, když stojíte před obrovským festivalovým reproduktorem. Za očima mi tančila a blikala světla. Vzedmula se ve mně obrovská vlna emocí. A pak, poprvé po tak dlouhé době, že si ani nepamatuju, kdy se to předtím stalo naposled, jsem se rozplakal. Plakal jsem. Plakal jsem a plakal a plakal. A nejenže jsem cítil, jak ze mě spadla tíha smutku, měl jsem i pocit, jako by se celoživotní napětí, které jsem v sobě nevědomky nosil, rozplývalo do vzduchu. Okolo jsem přitom silně cítil přítomnost někoho nebo něčeho dalšího. Vlastně jsem měl velmi zřetelný pocit, že je tam Tiff a drží mě za ruku. Ještě teď mi naskakuje husí kůže, když si na to vzpomenu. Bylo to divné. Bylo to silné. Změnilo mi to život.
Dokonce i ve svém zármutku jsem si uvědomoval, že moje zkušenost není logická. Vůbec to nedávalo smysl. Moje racionální já připouštělo jen dvě možnosti: buď jsem se zbláznil, nebo mi někdo do pití podstrčil nějaký halucinogen.
Zeptal jsem se jedné z facilitátorek, co se to stalo. Byl můj zážitek normální? A čím jsem si to vlastně právě prošel? Její ametystové náušnice se zatřpytily a ona se usmála.
„Spojil ses s duchem,“ řekla jen.
Někomu by taková odpověď mohla stačit, ale mně ne. Potřeboval jsem vědět, co se stalo, a potřeboval jsem se to dozvědět tak, aby to můj mozek dokázal pochopit.
Měl jsem otázky, které čekaly na odpovědi. Bylo načase pustit se do práce.
SVĚT DÝCHÁNÍ
Nikdy bych si nedokázal představit, že něco tak jednoduchého, jako je dýchání, mě vyléčí ze zármutku a změní mi život. Opravdu? Činnost, kterou děláme všichni celý den? Jak by mohla změna způsobu dýchání změnit cokoli jiného? Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o dýchání jako o nástroji nebo jako o praxi. Vždycky jsem měl příliš moc práce na to, abych věnoval pozornost dechu. A kdyby mi někdo radil, abych Tiffinu rakovinu prostě prodýchal, asi bych mu pověděl něco nepěkného nebo přinejmenším obrátil oči v sloup.
A přesto mě do roka, který následoval po té seanci uspořádané na Den matek, pravidelné dechové cvičení zbavilo bolesti a pochybností pramenících ze zármutku. A nejen to, také jsem měl víc energie, pročistila se mi mysl a přímo závratně se mi zlepšila kondice. Přestaly se mi zdát noční můry a spánek se prohloubil.
Dokonce i hlas v mé hlavě zní od té doby o něco laskavěji. Cítil jsem, že se mohu pohnout kupředu. Znovu jsem pocítil naději a chuť žít.
Čím více jsem se učil, cvičil a pozoroval, tím více jsem byl přesvědčený, že tenkrát nešlo o záchvat šílenství ani mi nikdo nic nestrčil do lahve s vodou. Uvolnění, které jsem zažil, schopnost vyjádřit a pochopit pocity, které ve mně vyvolala Tiffina smrt, možnost vstoupit do mocného stavu hlubšího než jakákoli meditace, kterou jsem kdy vyzkoušel – to všechno bylo způsobeno silou dechu. A když pomohla mně, mohla by pomoci i ostatním.
Vrhnul jsem se do světa dýchání. Nastudoval jsem řadu dechových metod – ano, je jich nemálo: některé jsou velmi praktické a vědecké, jiné spíše duchovní a mystické. Četl jsem vědecké časopisy.
Setkával se s odborníky na dýchání. Scházel jsem se s konzultanty, jogíny, léčiteli a guruy. Zatímco svět spal, já byl vzhůru, sledoval
dokumentární filmy, nořil se do knih a do dechové praxe. Byl jsem tím jako posedlý.
Dlouhou dobu mě nic jiného nezajímalo. Energie, odhodlání a nadšení, které mě poháněly v průběhu všech těch let věnovaných judu a později profesní kariéře, se přelily do mého nového poslání.
Měl jsem pocit, že Tiff mi stojí po boku a povzbuzuje mě. Chtěl jsem, aby na mě byla pyšná. Vytyčil jsem si tu nejpřímější možnou cestu k cíli, kterým bylo pomáhat skrze dech lidem být šťastnější a zdravější. V průběhu dvanácti měsíců jsem si založil vlastní malou soukromou praxi, jejímž záměrem bylo seznámit více lidí se silou dechu, jež dokáže měnit životy.
Klient za klientem procházeli zázračnou proměnou. Sledoval jsem lidi vystresované kancelářským prostředím, jak znovu nacházejí klid. Viděl jsem bolestně plaché děti, jak nabývají sebevědomí. Zažil jsem proměnu depresivních lidí v lidi šťastné, s optimistickým pohledem na budoucnost. Chronickým nespavcům jsem pomohl prospat celou noc. Lidé mladí i staří, skeptičtí i otevření se zbavovali negativních emocí, které si životem nesli dlouhé roky. Nedělal jsem si iluze o tom, že by změny, které jsem pozoroval u svých klientů a které jsem zažil i sám na vlastní kůži, nebyly prozkoumané. Věděl jsem, že mnoho kultur a tradic má za sebou dlouhou historii využití dýchání jako nástroje pomáhajícího snášet rozličné rány a nástrahy osudu. Čínská čchi, sanskrtská prána, egyptské ka, hebrejské nefeš a ruah, řecké psuchē a pneuma, latinské anima a spiritus, polynéská mana, irokézská orenda… Dokonce i v Bibli Bůh život Adamovi vdechuje. Všechny tyto tradice zdůrazňují důležitost dechu pro tělo a mysl a jeho spojení s něčím hlubším. Ale tohle mě to neuspokojovalo. Znalosti, které jsem shromažďoval, jsem potřeboval dále rozvíjet.
Pokud jsem chtěl pomoci co největšímu počtu lidí, musel jsem začít vyplňovat mezery v našich kolektivních znalostech a shromažďovat
údaje jakýmkoli smysluplným způsobem. Bylo zřejmé, že se s lidmi v průběhu dechových seancí děje něco mocného, stejně jako se něco mocného událo i v mém případě. Lidé zažívali změny v oblasti životní pohody, uvolňovali se z hlubokých traumat, nacházeli v sobě schopnost posouvat se vpřed a objevovali nové pohledy na svůj život. Ale přesně určit, co se děje v jejich tělech a myslích, se stále zdálo být nemožné. Mé hledání odpovědí nebylo u konce. Světoznámý vědec a nyní i blízký přítel dr. Norman Rosenthal mi poradil, abych zkušenosti svých klientů zaznamenával a snažil se lépe porozumět tomu, co se při seancích dělo. Informace, které poskytovaly okolní zdroje, byly totiž útržkovité. Ale my chtěli začít zaplňovat mezery. Ne že by moderní věda nerozuměla léčebnému potenciálu dýchání, nicméně je toho stále tolik, na co je potřeba ještě přijít. Objevovat učení starých tradic je fascinující. Filozofie, které se kdysi zdály být mystické, začínají dávat vědecký smysl. S Normem se na stránkách této knihy setkáte mnohokrát a dozvíte se, co všechno jsme zjistili.
Pochopil jsem, že dech je most mezi fyzickým, mentálním a emocionálním stavem. Je to mocný nástroj, který lze využít k tomu, abychom zlepšili své zdraví, léčili následky negativních událostí, k nimž došlo v minulosti, i k tomu, abychom získali přístup k vyšším stavům vědomí. Je to klíč ke dveřím, které spojují vědomou a nevědomou mysl. Dokážeme-li ovládat dech, můžeme ovládat i mysl.
Práce s dechem není žádné privilegium vyhrazené pro duchovní elitu nebo uzavřené ezoterické kruhy. Nepotřebujete gurua, mistra ani senseie. Svůj dech vlastníte jen vy, a když víte, jak na to, můžete s ním pracovat kdekoli, počínaje klášterem na vrcholku hory a konče vlakem, kterým jezdíte do práce. Nezáleží na tom, jestli dech používáte k relaxaci, k dosažení cíle nebo k proměně sebe sama: tím, kdo ho ovládá, jste stále vy.
